A. Úprava zvláštního přídavku k dávkám sociálního zabezpečení (pojištění)

Vývoj cen spotřebního zboží a služeb ovlivňující reálnou hodnotu příjmů obyvatelstva se projevuje jinak v životní úrovni občanů, kteří mají pravidelný pracovní příjem, a jinak v životní úrovni občanů, kteří jsou poživateli důchodů ze sociálního zabezpečení (pojištění).

Úroveň pracovních příjmů v průběhu minulých let stále vzrůstala, a to rychleji, než rostly ceny; takže reálná hodnota pracovních příjmů, a tím i životní úroveň jejich příjemců rostla. Například průměrná mzda do konce roku 1967 vzrostla ve srovnání s rokem 1961 o 15%, zatímco životní náklady dělnicko-zaměstnanecké domácnosti vzrostly za toto období v průměru asi a 5%.

Pokud byla prováděna politika snižování maloobchodních cen zboží a služeb, rostla i reálná hodnota důchodů ze sociálního zabezpečení. Po změně této politiky dochází od roku 1961 k postupnému růstu maloobchodních cen a služeb, aniž došlo ke zvýšení vyplácených důchodů ze sociálního zabezpečení odpovídajícímu poklesu jejich kupní síly. Důsledkem toho bylo snížení životní úrovně důchodců.

Míru tohoto snížení životní úrovně důchodců ukazují indexy životních nákladů domácností důchodců. V období let 1961 až 1967 vzrostly životní náklady domácností důchodců v průměru o 5,5%. Poněvadž v období do roku 1970 se očekává další vzrůst maloobchodních cen, lze předpokládat, že do roku 1970 vzrostou životní náklady domácností důchodců v průměru asi o 8%.

Navrhovaný kompenzační příspěvek má proto vyrovnat tento růst životních nákladů domácností důchodců.

Systém diferencované výše kompenzačního příspěvku přihlíží ke skutečností, že růst životních nákladů probíhá u různých příjmových skupiny domácností důchodců odlišně, přičemž obdobně jako u jiných sociálních skupin domácností obyvatelstva platí zásada, že čím vyšší je příjmová skupina, tím vyšší je i růst životních nákladů, čím nižší je příjmová skupina, tím nižší je i růst životních nákladů. Se zřetelem k tomu by důsledná valorizace dávek sociálního zabezpečení měla být matematickým vyjádřením procentního zvýšení životních nákladů a výše důchodu.

Nelze však při tomto řešení pominout sociálně politická hlediska se zřetelem na problém nízkých důchodů, pokud jsou jediným nebo hlavním zdrojem výživy důchodce a jeho rodiny. Proto podle usnesení vlády ze dne 28. února 1968 bylo v září 1968 dokončeno zvyšování těchto důchodů. Zvýšeno bylo asi 370 000 důchodů, přitom celkový roční náklad činí asi 610 miliónů Kčs.

Při tomto sociálně politickém přístupu k řešení valorizace důchodů byl kompenzační příspěvek v předloženém návrhu zákona upraven podle pásem výše důchodů tak, že u nízkých důchodů je relativní výše kompenzačního příspěvku podstatně vyšší, se stoupající výší důchodů pak klesá. Například:

u důchodu ve výši měsíčně Kčs	kompenzační příspěvek činí
300	15,0% výše důchodu
800	6,2% výše důchodu
1600	5,1% výše důchodu
2200	4,5% výše důchodu

 

Podle předloženého návrhu bude kompenzační přídavek přiznán k starobnímu, invalidnímu, částečnému invalidnímu, vdovskému a sirotčímu důchodu, k důchodu osobnímu, sociálnímu a k důchodu manželky, pokud na tyto důchody vznikl nárok, nebo byly přiznány před 1. lednem 1969; zvláštní přídavek se rovněž poskytne k starobnímu, invalidnímu a částečnému invalidnímu důchodu, na které nárok vznikl sice po 1. lednu 1969, avšak průměrný měsíční výdělek nebo jiný základ, z něhož byl důchod vypočten, byl vzat z výdělků před 1. lednem 1968. Tento zvláštní přídavek bude přiznán i k důchodům pozůstalých po poživatelích výše uvedených důchodů.

Pro přiznání zvláštního přídavku není rozhodné, z jakého druhu československého sociálního zabezpečení (pojištění) byl důchod přiznán; proto bude přídavek vyplácen i k důchodům přiznaným z důchodového pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících.

Zvláštní přídavek podle předloženého návrhu bude přiznán také k zaopatřovacímu příspěvku poskytovanému členům rodiny občana konajícího službu v ozbrojených silách (§ 43 a další ustanovení zák. č. 101/1964 Sb. a § 78 až 82 zák. č. 103/1964 Sb.). Zvláštní přídavek nenáleží k zaopatřovacímu příspěvku poskytovanému družstevníkům v době výkonu vojenského cvičení nebo jiné obdobné služby v ozbrojených silách, a to z toho důvodu, že zaopatřovací příspěvek v těchto případech - obdobně jako u pracovníků v pracovním poměru - se vypočítává z průměrné pracovní odměny družstevníka. Nepřichází proto v úvahu valorizace.

B. K změnám zákona č. 101/1954 Sb., o sociálním zabezpečení. Změny v důchodovém zabezpečení účastníků odboje

Revoluční boje národů našich zemí patří k nejsvětlejším stránkám naší novodobé historie, tvoří základní obsah pokrokových a revolučních tradic, jejichž ideologické, politické a morální hodnoty jsou trvale zakotveny v základních principech socialistického Československa. Důstojné zabezpečení občanů, kteří se účastnili těchto bojů, a pozůstalých po nich, náleží k předním morálním povinnostem státu.

V našem sociálním zákonodárství došlo k úpravě některých výhod účastníkům odboje poprvé zákonem z roku 1919, pokud jde o dobrovolníky československé legionářské armády, jakož i pro ty účastníky bojů, jejichž činnost byla postavena na roveň službě ve zbrani. Na úseku důchodového zabezpečení se služba strávená v legiích započítávala zvýhodněně jen státním a veřejným zaměstnancům, naproti tomu v dělnickém sociálním pojištění nebyly stanoveny žádné výhody pro legionáře.

Po skončení druhé světové války, v níž statisíce našich občanů se zúčastnilo bojů proti fašistickým agresorům, popřípadě bylo postiženo vězněním z důvodů fašistické perzekuce, došlo k vydání zákona č. 255/1946 Sb,, o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození. Tento zákon určil okruh účastníků národního boje za osvobození a upravil některé sociální výhody pro tyto účastníky.

K úpravě zaopatření vojenských a válečných poškozenců, jakož i obětí války a fašistické perzekuce došlo zákonem č. 164/1946 Sb. Podle tohoto zákona měli nárok na zaopatření invalidit účastníci oboje, jejichž poškození na zdraví bylo v souvislosti s výkonem vojenská služby v československé a spojenecké armádě, s činností v partyzánských jednotkách, válečnými a osobními úkony ve prospěch československé a spojenecké armády, účastí na ozbrojeném povstání českého nebo slovenského národa a vězněním z důvodů fašistické perzekuce.

Ve veřejnoprávním sociálním pojištění došlo k hodnocení doby strávené v československých legiích a ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození zákonem č. 44/1947 Sb., o hornickém pensijním pojištění. Tyto doby se započítávaly ve stejném rozsahu jako veřejným zaměstnancům. Zákonem o národním pojištění byla tato úprava od 1. října 1948 rozšířena na všechny pojištěná osoby.

Zákonem č. 55/1956 Sb. a prováděcími předpisy k tomuto zákonu došlo od 1. ledna 1957 k změně zápočtu doby služby v legiích a doby účasti v národním boji za osvobození (v některých případech změny vedly ke snížení zápočtu těchto dob ve srovnání se stavem platným před 1. lednem 1957). Novou úpravou byla umožněno hodnocení některých dob účasti v národním boji za osvobození (např. u letců) v preferované pracovní kategorii a v tomto směru nová úprava znamenala určité zlepšení. Předpisy platné od 1. ledna 1957 dále stanovily, že invalidní (částečný invalidní) důchod jako při pracovním úrazu náleží osobám, které se staly invalidními nebo částečně invalidními v důsledku věznění z důvodů fašistické perzekuce v době nesvobody. Zákonem č. 41/1958 Sb. byla tato úprava rozšířena na ty účastníky odboje, kteří se stali invalidními nebo částečně invalidními následkem účastí v boji proti fašismu jako příslušníci ozbrojených útvarů.

Platná právní úprava z roku 1964 přinesla v důchodovém zabezpečení účastníků odboje některé významné výhody při hodnocení dob odbojové činnosti, při posuzování souvislosti invalidity s účastí v odboji, i pokud jde o výši důchodů přiznávaných příslušníkům odboje. Neodstranila však závažný nedostatek, pokud jde o nerovnoprávné hodnocení účasti na odboji, i když šlo a stejnou povahu a délku doby této činností. Trvají i některé další nedostatky: podle platných předpisů se doba odbojové činnosti započítává do doby zaměstnání buď dvojnásobkem nebo jeden a půl násobkem. Zvyšovací částky se poskytují za tuto dobu podle obecných předpisů. To má za následek, že jejich výše je závislá na výši průměrného měsíčního výdělku, z něhož se vyměřuje důchod; zvyšovací částky jsou tedy různé, podle toho, jaký příjem měl účastník odboje. U některých účastníků odboje (zejména osob samostatně výdělečně činných) se účast na odboji ve výši starobního důchodu vůbec neprojevuje. Dosavadní předpisy nerespektují také dostatečně skutečnost, že někteří účastníci odboje byli nuceni v důsledku poškození zdraví změnit své dosavadní povolání za jiné méně honorované, což se přirozené odrazilo ve výši důchodu.

Předložený návrh, sledující odstranění uvedených nedostatků, spočívá na těchto hlavních zásadách:

1. Okruh účastníků odboje vychází z vymezení uvedených v zákoně č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, a v zákoně č. 462/1919 Sb., o propůjčování míst legionářům, ve znění zákona č. 196/1946 Sb.; nad rámec těchto předpisů se zahrnují do okruhu účastníků odboje účastníci protiválečných vzpour za první světové války.

2. Účastníci odboje se zařazují podle míry zásluh v odboji do čtyř skupin; do I. skupiny jsou zařazeni ti účastníci odboje, jejichž činnost byla mimořádně záslužná jak co do délky, tak co do její povahy. V ostatních skupinách je zařazení odstupňováno podle délky odbojové činnosti, přičemž se zvláště přihlíží k době polní služby v ozbrojených útvarech.

3. Doba odbojové činnosti se pro účely důchodového zabezpečení započítává jako doba náhradní (jednoduše). Pokud by nový způsob zápočtu doby odbojové činnosti do doby zaměstnání vedl k tomu, že by účastník odboje tímto způsobem zápočtu nezískal potřebnou dobu pro nárok na důchod (může jít jen a ojedinělé případy), umožňuje návrh v těchto případech použití dosavadních předpisů.

4. Pro účastníky odboje se snižuje věk potřebný pro nárok na starobní důchod, přičemž toto snížení je odstupňováno podle toho, v které skupině je účastník zařazen. U žen - účastnic odboje - se obecně stanoví věková hranice 55 let (pokud ovšem není pro ženu výhodnější věková hranice podle jiných ustanovení).

5. Za každý započatý rok odbojové činnosti se důchod vypočtený podle obecných předpisů zvyšuje o částky, které jsou odstupňovány podle jednotlivých skupin účastníků odboje. U I. skupiny činí zvyšovací částka 120 Kčs měsíčně, u II. a III. skupiny 100 Kčs měsíčně a u IV. skupiny 80 Kčs měsíčně.

6. Výše starobního a invalidního důchodu účastníků odboje I. a II. skupiny se upravuje obdobně jako u pracovníků vykonávajících zaměstnání I., popřípadě II. pracovní kategorie.

7. Zvyšuje se nejvyšší výměra starobního a invalidního důchodu jednotně na částku 2500 Kčs; rovněž se zvyšují dosavadní minimální výměry některých důchodů (starobního, invalidního, vdovského, sirotčího, sociálního a důchodu rodičů).

8. Zvýšení důchodu pro odbojovou činnost a důchody v minimální výši jsou vyňaty ze zvláštní daně z důchodu.

9. Nová úprava se bude vztahovat i na důchody přiznané před 1. lednem 1969 (provede se k žádosti důchodce).

10. Změny v důchodovém zabezpečení podle návrhu platí bez ohledu na druh zabezpečení, z něhož je účastníku odboje přiznán důchod.

Úprava nízkých důchodů, pokud jsou jediným nebo hlavním zdrojem výživy

Dílčími reformami důchodového zabezpečení sledujícími zvyšování úrovně důchodových dávek nebyl současně řešen přepočet starých přiznaných důchodů na novou vyšší úroveň. Tato skutečnost spolu s některými dalšími okolnostmi (pozdní vstup některých pracujících, zejména žen, do pracovního poměru, nízké výdělky apod.) jsou příčinou obtížného problému nízkých důchodů.

Při řešení tohoto sociálního problému byl zvolen systém individuálního zvyšování nízkých důchodů pokud tyto důchody byly jediným nebo hlavním zdrojem výživy důchodce. Od roku 1957 došlo celkem devětkrát k takovému zvyšování; finanční náklady na tato zvýšení od roku 1957 do ryku 1968 představují v ročních nákladech více než 2 miliardy Kčs. Zvýšení nízkých důchodů v roce 1968 (došlo ke zvýšení asi 370 000 důchodů) byla tato akce ukončena. Poněvadž není vyloučeno ani do budoucna vznikání takových nízkých důchodů, upravuje se v předloženém návrhu nárok na vyšší minimální výměru důchodu, jestliže důchod je jediným nebo hlavním zdrojem výživy důchodce (při splnění této podmínky se nové úpravy použije i na dosavadní důchody). Výše důchodu je odstupňována podle toho, zda jde o osamělého důchodce nebo o důchodce, na jehož důchod je odkázán další rodinný příslušník. Úprava se týká důchodů starobních, invalidních, vdovských a sociálních (u těchto důchodů se nemění jejich fakultativní povaha), přičemž je nerozhodné, z jakého druhu zabezpečení se důchod přiznává. (Pro důchody přiznané z důchodového pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a dalších osob samostatně hospodařících se obdobná úprava zakotví v předpise pro ně platném, tj. ve vyhlášce č. 105/1964 Sb.).

Úprava krácení vdovských důchodů při souběhu s příjmem

Proti dosavadní úpravě, podle níž je hranice příjmů a důchodů pro krácení stanovena u bezdětné vdovy částkou Kčs 1200 měsíčně, u vdovy pečující o jedno dítě částkou Kčs 1400 měsíčně a u vdovy pečující o dvě děti částkou Kčs 1600 měsíčně, byly vznášeny z řad veřejnosti nejčastější připomínky. Tyto připomínky se nesly dvojím směrem: jednak se poukazovalo na to, že úprava krácení podlamuje zájem výdělečně činné vdovy o vyšší pracovní výkon, pokud pak jde o vdovy s dětmi, poukazovalo se na nepříznivou sociální stránku tohoto krácení. Proto se v předloženém návrhu též s přihlédnutím k vzestupnému vývoji mezd i cen odstraňuje krácení vůbec v případě, že vdova pečuje alespoň o jedno dítě; u vdov, které nepečují o děti, se dosavadní hranice příjmů a důchodů zvyšuje z Kčs 1200 měsíčně na Kčs 1500 měsíčně.

V důsledku navržené úpravy odpadne krácení asi u 14 tisíc vdov, které pečují o dítě; u cca 27 tisíc vdov se v důsledku zvýšené hranice pro souběh výdělku a vdovského důchodu krácení vdovského důchodu zmírní.

Obdobná úprava bude platit, i pokud jde o krácení zaopatřovacího příspěvku členům rodin občana konajícího vojenskou službu při souběhu s příjmem z výdělečné činnosti.

Úprava maximální výše starobních důchodů při pokračování v zaměstnání (pracovní činnosti) po vzniku nároku na důchod

Podle platné právní úpravy mohl starobní důchod při zvýšení za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod (o 4% průměrného měsíčního výdělku za rok, popř. o 1% z tohoto průměru za každé 3 městce zaměstnání) dosáhnout měsíčně nejvýše částky Kčs 1600 u pracovníků konajících zaměstnání III. pracovní kategorie, Kčs 1800 u pracovníků konajících zaměstnání II. pracovní kategorie a Kčs 2200 u pracovníků konajících zaměstnání I. pracovní kategorie. Podle navrhované úpravy se zvyšuje tato maximální hranice obecně na částku Kčs 2500. Navrhované řešení prakticky znamená vyrovnání výše starobních důchodů ze všech tří pracovních kategorií co do maximálních výměr důchodů (při další pracovní činnosti) a umožní, aby i pracovníci konající zaměstnání I. pracovní kategorie si mohli zvyšovat důchod další prací. Větší možnost dává v tomto směru navrhovaná úprava pracovníkům, kteří konají zaměstnání III. pracovní kategorie a dosahují poměrně vysokých výdělků (vědečtí pracovníci, universitní profesoři, vedoucí hospodářští pracovníci apod.); těmto pracovníkům by se touto úpravou umožnilo zmírnit sociální sestup, k němuž u nich dochází při odchodu do důchodu.

Podstatným smyslem nové úpravy je udržet schopné pracovníky po získání nároku na starobní důchod v dalším trvalém zaměstnání, a to pokud možno na jejich dosavadních odpovědných místech.

Nová úprava se vztahuje i na pracovníky, kteří získali nárok na starobní důchod před 1. lednem 1969.

Některé další změny

K změně § 1

Navrhovanou změnou § 1 se sleduje úprava sociálního zabezpečení novinářů, kteří vykonávají svoji novinářskou činnost jako povolání tvořící trvalý a hlavní zdroj příjmů nikoliv v pracovním poměru. Je proto nutné zajistit jejich účast na sociálním zabezpečení, jak je tomu již u spisovatelů, tj. podle předpisů platných pro umělce.

K změně § 45 odst. 2

Navrhovanou změnou § 45 odst. 2 se sleduje uvést do shody úpravu týkající se krácení zaopatřovacího příspěvku pro nezaopatřené dítě při příjmu dítěte s úpravou platnou pro výplatu přídavku na děti. Změna spočívá v tom, že dosavadní příjmová hranice Kčs 200 měsíčně se mění na Kčs 500 měsíčně.

K navrhovanému zrušení § 141

Ustanovení § 141, umožňující úpravu důchodu některých osob (představitelů dřívějšího režimu a podnikatelů), není v souladu s úmluvami Mezinárodní organizace práce č. 35 až 40, které ČSSR ratifikovala v roce 1950. Vládní vyhláška č. 120/1964 Sb. provádějící toto ustanovení byla již s účinností od 31. května 1967 zrušena vládní vyhláškou č. 52/1967 Sb. Současný stupeň politického vývoje společnosti ukazuje, že je možno zrušit i ustanovení § 141 zákona. Od zrušení vládní vyhlášky č. 120/1964 Sb. nedošlo k tomu, že by národní výbory požádaly vládu, aby na podkladě § 141 zmocnila národní výbor k provedení přiměřené úpravy důchodu osob uvedených v tomto ustanovení.

Zrušení § 141 se neprojeví vzhledem k ustanovení § 168 odst. 3 zákona na výši důchodů upravených podle § 141, popřípadě vládní vyhlášky č. 120/1964 Sb. Národní výbory mají možnost za podmínek stanovených v usnesení vlády č. 167/1967 tyto důchody zvýšit.

C. Ke změnám zákona o sociálním zabezpečení družstevních rolníků

Změny zákona č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků (čl. III. předloženého návrhu), odpovídají povětšině obdobným změnám zákona o sociálním zabezpečení (čl. II. předloženého návrhu). Některé z navrhovaných změn vycházejí ze specifické problematiky jednotných zemědělských družstev.

Změny obdobné navrhovaným změnám zákona č. 101/1964 Sb.

Jsou to tyto změny:

změny v důchodovém zabezpečení účastníků odboje,

stanovení vyšších minimálních výměr starobního, invalidního a vdovského důchodu, jestliže důchod je jediným nebo hlavním zdrojem výživy důchodce,

úprava krácení vdovského důchodu při souběhu s příjmem z výdělečné činnosti vdovy,

úprava krácení zaopatřovacího příspěvku dítěte při souběhu s příjmem z výdělečné činnosti dítěte,

úprava zvýšení starobního důchodu za dobu další pracovní činnosti po vzniku nároku na tento důchod (tato změna se týká jen nároku na starobní důchod členů jednotných zemědělských družstev s vyšší úrovní hospodaření),

zrušení § 142 umožňujícího opravu důchodů některých osob (představitelů dřívějšího režimu a podnikatelů).

Pokud jde o odůvodnění uvedených změn, platí totéž, co bylo řečeno o těchto změnách v části B této zprávy.

K některým dalším změnám

Podle dosavadních předpisů nebyly manželky jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících, i když byly na hospodářství (v závodě) pracovně činné, důchodově zabezpečeny. Vládním nařízením č. 56/1956 Sb. byla jim poskytnuta ochrana, jen pokud jde o invaliditu vzniklou pracovním úrazem při provozu hospodářství. V těchto případech mohl být dobrovolně přiznán těmto ženám invalidní důchod. Po zrušení uvedeného nařízení byla obdobná úprava pojata do platné vyhlášky č. 105/1969 Sb.

Současně připravovanou změnou vyhlášky č. 105/1964 Sb. budou manželky jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících počínaje dnem 1. ledna 1969 pojištěny jako spolupracující členové rodiny jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících.

Předložený návrh na úpravu § 39 umožňuje, aby družstevnicím, které vstoupily do jednotných zemědělských družstev, byla započtena pro důchodové zabezpečení též doba před 1. lednem 1969, po kterou pracovaly v rozsahu zakládajícím účast na důchodovém pojištění spolupracujících členů rodiny na soukromém hospodářství se svým manželem, étery byl jednotlivě hospodařícím rolníkem (tato úprava se tudíž netýká manželek jiných osob soukromě hospodařících). V předloženém návrhu se současně upravuje nárok ženy na zápočet doby pracovní činnosti v družstvu I. nebo II. typu. Přitom je nerozhodné, zda tyto ženy byly v družstvech uvedených typů pracovně činné jako členky nebo nečlenky. Dosud nebylo možno těmto ženám uvedenou dobu pracovní činnosti hodnotit pro účely důchodového zabezpečení.

V souvislosti s touto úpravou se mění ustanovení § 39 dále tak, že doba před 1. lednem 1957, po kterou žena, aniž byla členkou jednotného zemědělského družstva (jde o III. a IV. typ), byla v takovém družstvu pracovně činná, se započítává do doby sociálního zabezpečení družstevních rolníků přímo ze zákona, jestliže tato činnost byla vykonávána v rozsahu stanoveném Vzorovými stanovami jednotných zemědělských družstev. Upouští se tím od dosavadní úpravy, podle níž se tato činnost započítávala jen v rozsahu stanoveném okresní dávkovou komisí okresního národního výboru. Tento způsob se ukázal administrativně náročný; při bezvadném průkazu výše uvedených dob je možno zhodnotit tyto doby přímo orgánem rozhodujícím o dávce a tak odstranit i dosavadní nejednotnou praxi při rozhodování o těchto otázkách.

Náklady na navrhovanou úpravu

Zvýšení výdajů, jež by vyplynulo pro státní rozpočet na rok 1969 z provedení úprav v sociálním zabezpečení podle návrhu tohoto zákona (a příslušných prováděcích vyhlášek), se odhaduje celostátně celkem částkou 2361,2 mil, Kčs. Podle jednotlivých druhů úprav náklady činí:

1. Náklady na výplatu zvláštního přídavku k dávkám sociálního zabezpečení podle ustanovení čl. I. návrhu zákona se odhadují celostátně částkou 1680 mil. Kčs. Z této částky připadá na přídavky k důchodům vypláceným Správami důchodů v Praze a v Bratislavě a k sociálním důchodům vypláceným národními výbory v českých krajích 1645 mil. Kčs, na přídavky k důchodům vypláceným ministerstvy národní obrany a vnitra ze sociálního zabezpečení vojáků z povolání a příslušníků bezpečnostních sborů asi 25 mil. Kčs a na přídavky k zaopatřovacím příspěvkům vypláceným národními výbory ze zabezpečení členů rodin občanů konajících službu v ozbrojených silách asi 10 mil. Kčs.

2. Náklady navrhované úpravy důchodového zabezpečení účastníků odboje lze odhadnout jen přibližně, jelikož není spolehlivých podkladových údajů o jejich počtu, o jejich věkovém složení, jakož i o počtu těch, kteří dosud nepobírají důchod, a o pozůstalých po těchto občanech.

Na podkladě údajů Vojenského historického ústavu a podle výsledků průzkumu provedeného v několika okresech se odhaduje, že navrhovaná úprava by se vztahovala asi na 170 000 účastníků odboje; z tohoto počtu je již asi 70 000 důchodců.

Náklady na zvýšení důchodů již vyplácených se odhadují za rok 1969 částkou 300 až 320 mil. Kčs; tyto náklady by v dalších letech postupně klesaly, takže za rok 1974 se odhadují částkou zhruba okolo 250 mil. Kčs.

Náklady na nové důchody, jež budou přiznány podle ustanovení navrhovaného zákona, se odhadují za rok 1969 částkou 150 až 160 mil. Kčs. V dalších letech je nutno počítat až do roku 1974 s postupným vzestupem těchto výdojů, který bude intenzivnější než postupný pokles výdajů na důchody vyplácené již před 1. lednem 1969. Tato vzestupná tendence výdajů vyplývá zejména z nákladů spojených se snížením věkové hranice pro nárok na starobní důchodu mužů i žen, které je diferencováno podle jednotlivých skupin účastníků odboje s ohledem na zásluhy v odboji.

Celkové náklady navrhované úpravy za rok 1969 by tedy činily 450 až 480 mil. Kčs. Vzestupná tendence těchto nákladů v dalších letech by dosáhla nejvyšší částky asi 770 mil. Kčs v roce 1974. Po tomto roce lze očekávat postupný pokles těchto nákladů.

3. Zvýšení výměry nejnižších důchodů, které jsou jediným nebo hlavním zdrojem výživy důchodce, na částku 440 Kčs (u manželů na 640 Kčs) měsíčně si vyžádá ve všech odvětvích důchodového zabezpečení zhruba u 24 000 takových důchodů nákladu ve výši 25,6 mil. Kčs.

4. Úprava krácení vdovského důchodu při jeho souběhu s příjmem z výdělečné činnosti odstraní dosavadní krácení vdovského důchodu asi u 14 000 vdov, jež pečují o jedno nebo dvě děti; toto opatření si vyžádá nákladu asi 24,2 mil. Kčs. Zvýšení dosavadní hranice směrodatné pro krácení důchodů vdov, jež nepečují o žádné dítě, na 1500 Kčs měsíčně, tj. o 300 Kčs, zmírní (popřípadě i odstraní) krácení těchto důchodů asi u 27 000 vdov; odpovídající zvýšení nákladů na výplatu těchto důchodů se odhaduje částkou 43 mil. Kčs. Úprava krácení vdovských důchodů pro výdělek představuje tedy v úhrnu zvýšení výdajů na tyto důchody celkem asi o 67,2 mil. Kčs.

5. Zvýšení nejvyšší hranice výměry starobního důchodu na 2500 Kčs měsíčně pro pracovníky a družstevní rolníky, kteří pokračují nebo pokračovali před 1. lednem 1969 v zaměstnání (v pracovní činnosti) po vzniku nároku na starobní důchod, znamená zvýšení výdajů na důchody asi o 3,4 mil. Kčs.

6. Zavedení sociálního zabezpečení novinářů, kteří vykonávají svoji činnost jako povolání nikoliv v pracovním poměru, by se týkalo asi 60 až 70 novinářů, evidovaných ve Svazu novinářů. Poněvadž jejich věk nepřevyšuje v současné době 45 let, představují náklady tohoto opatření v roce 1969 prakticky pouze výdaje na dávky ze zabezpečení v nemoci a ze zabezpečení matky a dítěte včetně přídavků na děti. Tyto náklady se odhadují částkou 0,1 mil. Kčs.

7. Změny v úpravě krácení zaopatřovacího příspěvku dítěte při souběhu s jeho příjmem (§ 45 odst. 2 zák. č. 101/1964 Sb. a § 80 odst. 2 zák. č. 103/1964 Sb.), mají z hlediska finančního nepatrný dosah.

8. Zrušením ustanovení § 141 zák. č. 101/1964 Sb. a § 142 zák. č. 103/1964 Sb., jež umožňovala 12 národním výborům přiměřeně snížit důchody představitelům dřívějšího politického zřízení nebo bývalým podnikatelům, nedojde ke zvýšení výdajů na důchody.

9. Zápočet doby pracovní činnosti žen v jednotném zemědělském družstvu, pokud nebyly členkami družstva, a zápočet doby spolupráce družstevnic s manželem na soukromém hospodářství před vstupem do družstva po 30. září 1948 do doby pracovní činnosti nebo do doby zaměstnání na státním statku nebo v jiné zemědělské organizaci by se v roce 1969 týkal asi 28 000 žen, jimž by tímto zápočtem vznikl nárok na starobní důchod před 65. rokem věku, tj. dříve než podle dosavadních předpisů. Realizace těchto opatření by si podle odhadu vyžádala nákladu asi 80 mil. Kčs.

10. Zahrnutí příspěvků na částečnou úhrada nákladů sociálního zabezpečení družstevních rolníků (od 1. ledna 1964 do 31. prosince 1967 11,2% a od 1. ledna 1968 12,5% pracovních příjmů družstevníka) do jejich pracovních odměn rozhodných pro výměru důchodů (tato úprava se provede změnou vyhlášky č. 104/1964 Sb. zvýší průměrnou výši přiznávaných důchodů a tím i náklady na tyto důchody; toto zvýšení nákladů se v roce 1969 odhaduje částkou 19,2 mil. Kčs.

11. Zavedení důchodového pojištění manželek jednotlivě hospodařících rolníků a manželek spolupracujících členů jejich rodin od 1. ledna 1969 by znamenalo zvýšení příjmů na pojistném z tohoto pojištění a teprve v budoucích letech postupný růst výdajů na přiznané důchody. Jestliže by toto pojištění zahrnulo v roce 1969 zhruba 18 000 manželek s průměrným ročním pojistným 420 Kčs, činil by příjem na běžném pojistném zhruba 7,5 mil. Kčs ročně. Nároky na důchody a tím i vyšší náklady by vznikaly převážně až v roce 1974 po získání potřebné doby pět let pojištění, s výjimkou nákladů na důchody při pracovním úrazu, jejichž finanční dosah v roce 1969 by byl nepatrný.

Podle předloženého návrhu se umožňuje zhodnotit i dobu účasti manželky na výdělečné činnosti manžela v období před 1. lednem 1969. Za předpokladu, že by v roce 1969 bylo doplaceno pojistné za 1500 manželek v průměru za pět let zpět, zvýšily by se v tomto roce shora uvedené příjmy na běžném pojistném o doplatky pojistného ve výši cca 3,1 mil. Kčs; výplata 1500 starobních důchodů manželkám v průměrné výši 243 Kčs měsíčně by si vyžádala nákladu 4,5 mil. Kčs.

12. Poskytování starobního důchodu jednotlivě hospodařícím rolníkům v 65 letech věku po 15 letech pojištění [Úprava se provede změnou vyhlášky č. 105/1964 Sb.] by se v roce 1969 projevilo přiznáním asi 2400 starobních důchodů rolníkům ve věku 65-69 let, kterým by jinak podle dosavadních předpisů (v 65 letech věku může být přiznán starobní důchod jen za podmínky, že místní národní výbor souhlasil se zanecháním výdělečné činnosti rolníka) byly tyto důchody přiznávány v budoucích letech postupně až do roku 1974. Zvýšení výdaj; na tyto důchody, jež by vyplynulo z navržené úpravy, se odhaduje částkou 8,5 mil. Kčs.

13. Vyšší náklady z rozšíření důchodových pásem v pojištění jednotlivě hospodařících rolníků, [Úprava se provede změnou vyhlášky č. 105/1964 Sb.] jimž se umožňuje zvýšit výměru důchodů při době pracovní činnosti (pojištění) 15, 20 a 25 let, se odhadují u důchodů nově přiznaných částkou 7 mil. Kčs a včetně úpravy důchodů již vyplácených částkou 11 mil. Kčs.

14. Náklady na úpravu zvýšení důchodů jednotlivě hospodařících rolníků pro bezmocnost podle obdoby platné v důchodovém zabezpečení družstevních rolníků [Úprava se provede změnou vyhlášky č. 105/1964 Sb.] se odhadují částkou 1,7 mil. Kčs. Odhad vychází z předpokladu, že v roce 1969 by bylo takto zvýšeno 1700 důchodů (tj. 1,3%) v průměru o 290 Kčs měsíčně.

15. Výše příspěvku za úhradu provozních nákladů v ústavech sociální péče pro dospělé se dosud stanoví tak, aby obyvateli ústavu zůstalo z jeho důchodu nebo jiného příjmu nejméně 50 Kčs měsíčně. Zvýšení této částky na 70 Kčs měsíčné [Úprava se provede změnou vyhlášky č. 102/1964 Sb.] znamená snížení růstu příjmů ústavů sociální péče asi o 6,1 mil. Kčs ročně.

Celkový přehled o finančním dosahu uvedených úprav je obsažen v připojené tabulce.

V Praze dne 25. listopadu 1968

Předseda vlády:

Ing. Černík v. r.

Ministr práce a sociálních věcí:

Štanceľ v. r.

 

Příloha

Celkový přehled o finančním dosahu úprav v oblasti sociálního zabezpečení navrhovaných k 1. lednu 1989 (v mil. Kčs

		V roce
		1969	1970
I.	Opatření vedoucí ke zvýšení výdajů:
1.	Zvýšení důchodů o zvláštní přídavek v důsledku zvýšení cen životních potřeb.	1670,-	1605,-
2.	Úprava důchodového zabezpečení účastníků odboje	460,-	580,-
3.	Zvýšení výměry nejnižších důchodů, pokud jsou jediným nebo hlavním zdrojem výživy důchodce	25,6	71,8
4.	Zmírnění krácení vdovského důchodu při jeho souběhu s výdělkem	67,2	73,2
5.	Zvýšení zaopatřovacího příspěvku o zvláštní přídavek	10,-	10,-
6.	Zvýšení nejvyšší hranice výměry starobního důchodu na 2500 Kčs měsíčně u osob pokračujících v pracovní činnosti po vzniku nároku na důchod	3,4	4,1
7.	Zavedení sociálního zabezpečení novinářů	0,1	0,1
8.	Úprava příjmové hranice dítěte pro krácení zaopatřovacího příspěvku	0,0	0,0
9.	Zrušení ustanovení o zvláštní úpravě důchodů některých osob národními výbory	-	-
10.	Zápočet doby spolupráce žen s manželem na soukromém hospodářství před vstupem do JZD nebo do zaměstnání na státním statku do doby pracovní činnosti	80,-	150,-
11.	Zahrnutí příspěvků na sociální zabezpečení družstevních rolníků do jejich pracovních odměn rozhodných pro výměru důchodů	19,2	51,4
12.	Zavedení důchodového pojištění manželek jednotlivě hospodařících rolníků	4,5	11,5
13.	Poskytování starobního důchodu jednotlivě hospodařícím rolníkům v 65 letech věku	8,5	8,7
14.	Rozšíření důchodových pásem v pojištění jednotlivě hospodařících rolníků	11,-	12,9
15.	Úprava zvýšení důchodů jednotlivě hospodařících rolníků pro bezmocnost	1,7	4,3
	Zvýšení výdajů - celkem	2361,2	2583,0
II.	Opatření ovlivňující příjmy:
16.	Zvýšení minimální částky 50 Kčs na 70 Kčs měsíčně, která zůstává obyvateli ústavu sociální péče pro dospělé z jeho důchodu po úhradě příspěvku na provozní náklady ústavu	- 6,1	- 6,5
17.	Příjmy na pojistném a na jeho doplatcích z důchodového pojištění manželek jednotlivě hospodařících rolníků	+10,8	+13,5
	Zvýšení příjmů - celkem	+ 4,5	+ 7,-