11. § 67 zní:

§ 67

Souběh vdovského důchodu s příjmem z výdělečné činnosti

(1) Je-li vdova výdělečně činná, krátí se vdovský důchod o polovinu částky, o kterou úhrn vdovského důchodu a hrubého přijmu z výdělečné činnosti přesahuje měsíční částku 1500 Kčs.

(2) Vdovský důchod se nekrátí výdělečně činné vdově

a) po dobu jednoho roku od smrti manžela,

b) jestliže vdova pečuje o dítě (§ 44 odst. 2)."

12. Za § 74 se vkládá nový oddíl třetí, který zní:

"Oddíl třetí

Důchodové zabezpečení účastníků odboje

§ 74 a

Úvodní ustanovení

Pro důchodové zabezpečení účastníků odboje a pozůstalých po nich platí ustanovení tohoto zákona, pokud se v této části nestanoví jinak.

§ 74 b

Skupiny účastníků odboje

Účastníci odboje, kteří splňují podmínky stanovené zákonem č. 255/146 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního odboje za osvobození, nebo zákonem č. 462/1919 Sb., a propůjčování míst legionářům, ve znění zákona č. 196/1946 Sb., se pro účely důchodového zabezpečení zařazují do těchto čtyř skupin:

1. do I. skupiny se zařazují účastníci odboje,

a) jejichž odbojová činnost trvala aspoň čtyři roky, jestliže v této době aspoň šest měsíců

- konali polní službu v ozbrojených útvarech nebo

- byli vězněni z důvodů fašistické persekuce,

b) kteří aspoň dva roky konali polní službu v ozbrojených útvarech,

c) kteří byli výkonnými letci anebo parašutisty shozenými nebo vysazenými v týlu nepřítele,

d) kteří zemřeli v boji nebo v době věznění z důvodů fašistické persekuce, nebo se za uvedených okolností stali plně (částečně) invalidními, pokud invalidita trvá v době vzniku nároku na důchod, nebo

e) jejichž odbojová činnost trvala nepřetržitě od roku 1939 do osvobození;

2. do II. skupiny se zařazují účastníci odboje,

a) jejichž odbojová činnost trvala aspoň dva roky, jestliže v této době aspoň tři měsíce

- konali polní službu v ozbrojených útvarech nebo

- byli vězněni z důvodů fašistické persekuce;

b) jejichž odbojová činnost v ozbrojených útvarech trvala aspoň rok, jestliže v této době konali aspoň šest měsíců polní službu,

c) kteří aspoň osm měsíců konali polní službu v ozbrojených útvarech nebo

d) jejichž odbojová činnost trvala aspoň čtyři roky, pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I. skupiny;

3. do III. skupiny se zařazují účastníci odboje,

a) kteří byli příslušníky ozbrojených útvarů, nebo byli vězněni z důvodů fašistické persekuce nebo

b) jejichž odbojová činnost trvala aspoň rok, pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I. nebo II. skupiny;

4. do IV. skupiny se zařazují účastníci odboje,

a) jejichž odbojová činnost trvala po dobu kratší než jeden rok nebo

b) kteří byli účastníky povstání v květnu 1945, [Podle § 1 odst. 1 č. 1 písm. f) zák. č. 255/1946 Sb. je účastníkem povstání, kdo se zúčastnil povstání v květnu 1945, při čemž za bojů padl, byl těžce raněn, nebo utrpěl těžkou poruchu zdraví.] pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I., II. nebo III. skupiny.

(2) Účastníci protiválečných vzpour za první světové války se zařazují do IV. skupiny účastníků odboje.

§ 74 c

Průměrná měsíční pracovní odměna

Jestliže účastník odboje změnil pro zdravotní poškození, které utrpěl v souvislosti s odbojovou činností, svou dosavadní pracovní činnost (zaměstnání), zjišťuje se jeho průměrná měsíční pracovní odměna pro výpočet důchodu, pokud je to pro něj výhodnější, z pracovní odměny (výdělku), které dosahují stejně kvalifikovaní zdraví družstevníci (pracovníci) v povolání, jež účastník odboje dříve vykonával.

§ 74 d

Věk potřebný pro nárok na starobní důchod

(1) Věk potřebný pro nárok na starobní důchod účastníkům odboje I. a II. skupiny se určí tak, že

a) jde-li o starobní důchod podle § 44 odst. 1, se od věku 60 let u muže a věku 55 let u ženy odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let u muže a 50 let u ženy, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 57 let u muže a 52 let u ženy, jde-li a účastníka odboje II. skupiny,

b) jde-li o starobní důchod podle § 44 odst. 3, se od věku 60 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 57 let, jde-li o účastníka odboje II. skupiny,

c) jde-li o starobní důchod podle § 44 odst. 4, se od věku 65 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 60 let, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 62 let, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.

(2) Věk potřebný pro nárok na starobní důchod účastníka odboje III. skupiny, který konal aspoň šest měsíců polní službu, nebo byl po tuto dobu vězněn z důvodů fašistické persekuce, činí

a) jde-li o starobní důchod podle § 44 odst. 1, 59 let u muže a 54 let u ženy,

b) jde-li o starobní důchod podle § 44 odst. 3, 59 let,

c) jde-li o starobní důchod podle § 44 odst. 4, 64 let.

(3) Věk potřebný pro nárok účastnice odboje na starobní důchod podle § 44 odst. 1 činí 55 let, pokud ustanovení odstavce 1 není pro ni výhodnější.

(4) jsou-li jiná ustanovení zákona o věku potřebném pro nárok na starobní důchod výhodnější, platí tato jiná ustanovení.

§ 74 e

Výše starobního a invalidního důchodu členů družstev s vyšší úrovni hospodaření

(1) Základní výměra starobního a invalidního důchodu (§ 54 odst. 1 a 2) člena družstva s vyšší úrovní hospodaření činí, jde-li o účastníka odboje

skupiny
I.	60%
II.	55%
III. a IV.	50%

 

průměrné měsíční pracovní odměny.

(2) Ustanovení § 45 odst. 2 a § 54 odst. 3 platí s tím, že procentní zvýšení základní výměry za každý rok pracovní činnosti náleží účastníkům odboje I. a II. skupiny od 21. roku pracovní činnosti a pokud jde o hranici, do níž náleží zvýšení, platí následující odstavec 4.

(3) Za každý započatý rok odbojové činnosti se zvyšuje starobní a invalidní důchod (§ 54 odst. 1 a 2 a § 55) účastníka odboje

skupiny	měsíčně o Kčs
I.	120
II. a III.	100
IV.	80

 

(4) Starobní a invalidní důchod činí ke dni vzniku nároku na důchod

a) nejvýše 70% průměrné měsíční pracovní odměny, jde-li o účastníka odboje II. skupiny,

b) nejvýše 60% průměrné měsíční pracovní odměny, jde-li o účastníka odboje III. a IV. skupiny,

pokud jiná ustanovení tohoto zákona nejsou pro něj výhodnější; jde-li o účastníka odboje I. skupiny, není výše důchodu takto omezena.

(5) Zvýšení přesahující hranici 70%, popřípadě 60% průměrné měsíční pracovní odměny uvedenou v předchozím odstavci a v § 45 odst. 3 a § 54 odst. 4, náleží, jen jde-li o zvýšení důchodu podle odstavce 3.

(6) Invalidní (částečný invalidní) důchod člena družstva, který je účastníkem odboje a jehož invalidita (částečná invalidita) vznikla v souvislosti s odbojovou činností, se posuzuje podle ustanovení o invalidním (částečném invalidním) důchodu při pracovním úrazu (§ 57); ustanovení § 51 odst. 1 tu neplatí. Ustanovení § 75 odst. 3 platí obdobně.

§ 74 f

Výše starobního a invalidního důchodu členů družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření

(1) Starobní a invalidní důchod členů družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření, se zvyšuje, jde-li o účastníka odboje, o částky uvedené v § 74 e odst. 3 způsobem a za podmínek stanovených v témže ustanovení.

(2) Ustanovení § 74 e odst. 6 platí obdobně.

Společná ustanovení pro členy všech družstev

§ 74 g

Nejvyšší a nejnižší výměra starobního a invalidního důchodu

(1) Starobní a invalidní důchod účastníka odboje spolu s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku 2500 Kčs měsíčně.

(2) Starobní a invalidní důchod činí nejméně, jde-li o účastníka odboje

skupiny	měsíčně Kčs
I.	1400
II.	1200
III.	1000
IV.	800

 

(3) Nejnižší výměra částečného invalidního důchodu činí polovinu nejnižší výměry invalidního důchodu.

(4) Starobní a invalidní důchod činí nejvýše 100% průměrné měsíční pracovní odměny neomezené podle § 42 odst. 3; to však neplatí, jde-li a starobní nebo invalidní důchod náležející v nejnižší výměře (odstavec 2) anebo o starobní nebo invalidní důchod přiznaný podle předpisů platných před 1. dubnem 1962.

§ 74 h

Vdovský důchod

Starobní a invalidní důchod vdovy

(1) Vdově po účastníku odboje náleží vdovský důchod, splní-li se některá z podmínek stanovených v § 65 odst. 2 pro nárok na vdovský důchod i po uplynutí dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

(2) Vdovský důchod vdovy po účastníku odboje činí nejméně 560 Kčs měsíčně.

(3) Vdovský důchod účastnice odboje, která nemá jiný důchod ani příjem ze zaměstnání nebo z jiné výdělečné činnosti, se vyměří nejméně částkou uvedenou v § 74 g odst. 2 podle toho, do které skupiny účastníků odboje je vdova zařazena.

(4) Vdovský důchod se vdově výdělečně činné nekrátí, jde-li o účastnici odboje nebo o vdovu po účastníku odboje.

(5) Nemá-li vdova po účastníku odboje nárok na vdovský důchod, požívá však starobní nebo invalidní důchod, náleží tento důchod nejméně ve výši 560 Kčs měsíčně.

§ 74 ch

Výše sirotčího důchodu

(1) Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte po účastníku odboje činí nejméně. 400 Kčs měsíčně.

(2) Sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte po účastníku odboje činí 700 Kčs měsíčně.

§ 74 i

Výše důchodů rodičů

Poskytuje-li se rodičům účastníka odboje, který v souvislosti s odbojovou činností padl, byl popraven nebo zemřel ve vězení, důchod rodičů, starobní, invalidní, vdovský nebo sociální důchod, náleží tento důchod nejméně ve výši 600 Kčs měsíčně, jde-li a jednotlivce, a 900 Kčs měsíčně, jde-li o manželskou dvojici.

§ 74 j

Vynětí ze zvláštní daně z důchodu

Důchody poskytované v nejnižší výměře podle této části zákona ani důchody z nich vyměřené nepodléhají zvláštní dani z důchodu."

13: V § 76 odst. 1 se vypouští ustanovení písm. a); v důsledku toho se v témže odstavci vypouští označení dalšího ustanovení písmenem b) a v odstavci 2 písm. a) se vypouštějí slova "písm. b)".

14. V § 80 odst. 2 se částka 200 Kčs zvyšuje na 500 Kčs.

15. § 81 odst. 3 zní:

"(3) Má-li manželka, zletilá příbuzná, družka vojáka nebo manžel vojákyně jiný příjem z výdělečné činnosti a nepečuje o dítě (§ 44 odst. 2), krátí se zaopatřovací příspěvek o polovinu částky, o kterou úhrn zaopatřovacího příspěvku a hrubého příjmu převyšuje měsíčně částku 1500 Kčs."

16. V § 102 odst. 1 větě druhé se dosavadní citace "§ 47 odst. 1, § 58 odst. 1" doplňuje na konci citací "§ 74 g odst. 1".

17. Za § 137 se vkládá nový § 137 a, který zní:

"§ 137 a

Úprava důchodu rodičů a sourozenců

Důchody rodičů a sourozenců přiznané podle předpisů o důchodovém pojištění (zaopatření) platných před 1. lednem 1957, které jsou jediným nebo hlavním zdrojem výživy důchodce, se upraví na žádost důchodce tak, aby důchod nečinil méně než 445 Kčs měsíčně, a jde-li o manželskou dvojici, méně než 645 Kčs měsíčně."

18. § 142 se včetně nadpisu zrušuje.

Čl. IV

Přechodná ustanovení

(1) Ustanovení čl. II. č. 6 a čl. III. č. 4 platí těž pro nároky na starobní důchod, které vznikly před 1. lednem 1969.

(2) Výše starobního důchodu přiznaného přede dnem 1. ledna 1969 bude na žádost důchodce upravena podle tohoto zákona (čl. II. č. 6 a čl. III. č. 4) počínajíc splátkou důchodu splatnou v lednu 1969, jestliže při původním vyměření starobního důchodu byl nárok na zvýšení důchodu za dobu dalšího zaměstnání (pracovní činnosti) po vzniku nároku na důchod omezen v důsledku ustanovení § 18 odst. 1, § 101 odst. 1 a § 131 odst. 5 zákona č. 101/1964 Sb. anebo podle § 47 odst. 1 zákona č. 103/1964 Sb., popřípadě obdobných předpisů platných před uvedeným dnem.

(3) Ustanovení § 107 a), 107 b), § 107 d) až 107 k) zákona č. 101/1964 Sb. ve znění čl. I. tohoto zákona a ustanovení 74 a), 74 b) a § 74 e) až 74 j) zákona č. 103/1964 Sb. ve znění čl. II. tohoto zákona platí pro důchody účastníků odboje a pozůstalých po nich, jestliže nárok na důchod vznikl před 1. lednem 1969, v rozsahu a za podmínek, které stanoví ministerstvo práce a sociálních věcí, zejména pokud jde

a) o hodnocení doby odbojové činnosti a zvýšení důchodů za tuto dobu,

b) o snížení věku potřebného pro nárok na starobní důchod a z toho vyplývající zvýšení těchto důchodů za další práci po vzniku nároku na důchod,

c) o úpravu vdovských důchodů.

(4) Důchody uvedené v předchozím odstavci se upravují na žádost důchodce nejdříve počínajíc splátkou důchodu splatnou v lednu 1969.

(5) Ustanovení § 107 g) odst. 4 části věty před středníkem platí též, jde-li o starobní nebo invalidní důchod přiznaný podle zákona č. 89/1952 Sb., o sociálním zaopatření příslušníků ozbrojených sil; přitom se vychází z průměrného měsíčního výdělku (§ 133 odst. 2 zákona č. 101/1964 Sb.) neomezeného podle § 9 odst. 3 téhož zákona a sníženého o částku rovnou dani ze mzdy stanovené ke dni vzniku nároku na důchod.

(6) Účastníku oboje, který v důsledku hodnocení doby odbojové činnosti podle tohoto zákona nesplňuje podmínku potřebné doby zaměstnání (pracovní činnosti) pro vznik nároku na starobní důchod, se započte doba odbojové činnosti do potřebné doby zaměstnání (pracovní činnosti) pro nárok na starobní důchod podle ustanovení platných před 1. lednem 1989.

Čl. V.

Předsednictvo Národního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o sociálním zabezpečení a zákona o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, jak vyplývá z pozdějších předpisů.

Čl. VI.

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1969.

Důvodová zpráva

Ve vývoji sociálního zákonodárství v našich zemích došlo k zásadnímu kvalitativnímu přelomu v roce 1948 zákonem o národním pojištění. Dosavadní systémy sociálního pojištění poznamenaní: třídní nerovností buržoazní společnosti byly p-ostaveny na společný základ charakterizovaný sjednocením dávkových soustav a sociálně právní ochrany občanů a zahrnutím všech občanů výdělečně činných do národního pojištění. Výrazně byla zjednodušena a zdemokratizována správa a organizace sociálního zabezpečení.

V dalším vývoji sociálního zabezpečení se odrážel primární společenský zájem na rozvoji socialistických výrobních sil. Proto daleko nejrychleji se rozvíjelo sociální zabezpečení pracovníků v pracovním poměru, kteří tvoří podle současného stavu 88% celkového počtu pracujících. U družstevních rolníků, představujících asi 11,4% celkového počtu pracujících, se k zvláštní úpravě sociálního zabezpečení přistoupilo v roce 1951. Ve srovnání s pracovníky v pracovním poměru byly v té době nároky družstevních rolníků ze sociálního zabezpečení značně omezené.; postupně byly rozšiřovány a úpravami z let 1962 a pozdějších bylo soustavně sledováno zvyšování úrovně sociálního zabezpečení družstevních rolníků na úroveň sociálního zabezpečení pracovníků v pracovním poměru. Zabezpečení občanů samostatně hospodařících (nyní 0,6% z celkového počtu pracujících) zůstalo prakticky na úrovni z roku 1948.

Uplynulých 20 let sociálního zabezpečení možno v celku hodnotit kladně. Rozsahem zabezpečených osob, formami i úrovní dávek sociálního zabezpečení se československo sociální zabezpečení dostalo mezi přední světové sociální soustavy. Nelze však i při tomto hodnocení nevidět některé rozpory a nedostatky současného stavu, přičemž kořeny těchto nedostatků tkví především v tom, že v uplynulém období jednotlivé úpravy neřešily problematiku sociálního zabezpečení, zejména na úseku důchodového zabezpečení, komplexně; tím docházelo k rozdílné úrovni dávek u stejných skupin pracujících a k narůstání vážného problému nízkých důchodů a tzv. starodůchodců. Vývoj cen, zejména od roku 1861, vedl k poklesu reálné hodnoty dávek sociálního zabezpečení. Reformou z roku 1964 byly tyto nedostatky jen prohloubeny. V sociálním zabezpečení se ukázala nezbytnost řešit tyto hlavní sociálně politické úkoly: valorizaci vyplácených důchodů se zřetelem k poklesu jejich kupní síly, zvyšování nízkých důchodů, pokud jsou jediným nebo hlavním zdrojem výživy, řešení problému tzv. starodůchodců a opatření, která by zajišťovala růst životní úrovně důchodců v souvislosti s růstem mezd.

Usneseními vlády z 8. prosince 1967 č. 426 a z 28. února 1968 č. 73, přijatými v souvislosti s některými opatřeními na úseku životní úrovně, bylo uloženo věnovat v rámci úprav důchodového zabezpečení k 1. lednu 1969 zvláštní pozornost úpravě důchodů účastníků národního boje za osvobození.

Předložený návrh zákona umožňuje - vzhledem k současným možnostem státu - řešení jen některých z výše uvedených úkolů, a to valorizaci dávek sociálního zabezpečení (pojištění), úpravu důchodového zabezpečení účastníků odboje, zvýšení minimální výměry nízkých důchodů, pokud jsou jediným nebo hlavním zdrojem výživy důchodce, a sociálně výhodnější úpravu krácení vdovských důchodů a zaopatřovacích příspěvků při souběhu těchto dávek s příjmem z výdělečné činnosti; se zřetelem na společenský zájem udržeti kvalifikované pracovníky v další pracovní činnosti upravuje se nové zvýšení starobních důchodů při pokračování v pracovní činnosti důchodce po vzniku nároku na tento důchod. Přistupuje se i k zlepšování důchodového pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících, přičemž hlavní úprava bude pojata do prováděcího předpisu k zákonu o sociálním zabezpečení družstevních rolníků (novelizace vyhlášky č. 105/1964 Sb. V souvislosti s touto změnou se v předloženém návrhu umožňuje ženám, které před vstupem do jednotného zemědělského družstva byly pracovně činné v hospodářství svého manžela jednotlivě hospodařícího rolníka, započtení této doby do doby sociálního zabezpečení družstevních rolníků. Další navrhované změny nejsou té závažnosti a některé vyplývají z již dříve přijatých vládních opatření.