Chápu program zdravotní, vím, že z mála
není možno mnoho udělat. Máme tolik,
jak máme hluboko do kapsy. Chápu starosti Brna,
starosti Prahy. Stavíme motolskou nemocnici, ale ve skutečnosti
ne ze zdravotních důvodů, protože to
musí být, protože jinak by nuselský
most nemohl existovat a fungovat. To je jediné štěstí,
ale motolskou nemocnici, kterou jsme prohlásili v sociálně
politickém výboru v roce 1946 za nemocnici, která
může sloužit jedině jako bývalé
infekční baráky do roku 1948, budeme mít
ještě dál. A kdo z vás měl čest
se tam dostat a být tam ošetřován, třebaže
po kvalitativní stránce je to tam dobré,
dá mi za pravdu. Co je všeobecná nemocnice
v Praze a v Brně, nemusím vám říkat.
Z tereziánského a josefínského zařízení,
i když do toho dáváme statisíce a milióny,
nic nového, moderního a lepšího nevykouzlíme.
A konec konců vinohradská nemocnice, která
je poměrně nejmladší - 60 let, je ve
struktuře kvalitativní i kvantitativní v
takovém stavu, že tam nepřibylo ani jedno lůžko
a naopak ještě lůžka ubyla v důsledku
příslušných laboratoří
a potřebných zařízení a přitom
dříve měla okruh 50 tisíc obyvatel
a nyní má okruh 200 tisíc obyvatel. A za
60 let se tam věková struktura zhoršila čtyřikrát.
Dříve tam bylo 20 % lidí přes 50 let
a teď je tam 65 % lidí přes 60 let.
V důsledku toho nezávidíme, ale vidíme
v řadě venkovských nových nemocnic,
že je to daleko lepší než v hlavních
městech, ale v Praze a v Brně se přece učí
budoucí lékaři a zdravotnický personál
a ti vidí, co znamenají správné hygienické
poměry, vidí, že tam sestry dělají
většinou administrativu stejně jako velká
část lékařů, protože nejsou
pomocnice, musejí se často zavírat i oddělení,
protože nemá kdo vyčistit operační
sály. A kdo to odnáší? Péče
o nemocného i zdravého.
Ani v terénu to není o mnoho lepší.
Ztratili jsme v minulých měsících
řadu kvalifikovaných a v budoucnosti potencionálně
kvalifikovaných pracovníků. Je otázka,
kde vezmeme náhradu. Naše plány a propočty
jsou na papíře, ale lidem to zatím mnoho
nemůže pomoci. Jsou různé návrhy
od svobodné volby přes soukromou praxi až po
nákladné celkové řešení,
které však nedělá žádné
zázraky a na které také nemáme peníze.
Nakonec se chci zmínit ještě o životním
a pracovním prostředí v době dnešní
technické revoluce. A praktický příklad
máme tady v ČNR, kde musíme sedět
v tomto pracovním prostředí a dýchat.
Ani neznáme všechny faktory, které akutně
i dlouhodobě i geneticky v budoucnosti působí
na nás všechny. Kdyby všechny statisícové
a miliónové pokuty podniků za stoky, které
jsou dnes místo řek a potoků, za prašný,
nedýchatelný a mlhavý vzduch, za zmetkové
byty, nekvalitní a za špatné pracovní
podmínky, hluk, nervové napětí byly
všecky dány na zlepšení těchto
poměrů, bylo by to velmi málo, protože
bychom neměli tu kapacitu, kterou k tomu potřebujeme.
Proto naším cílem musí být, abychom
se přičinili, abychom stále zlepšovali
život českého socialistického člověka.
/Potlesk./
Předseda ČNR dr. Císař: Děkuji.
Slovo má posl. Věroslav Jedlička.
Posl. Jedlička: Vážená Česká
národní rado! Dovolte mi přednést
stanovisko poslanců Československé strany
socialistické k projednávanému programovému
prohlášení první české
národní vlády.
Československá strana socialistická oceňuje
především skutečnost, že česká
vláda je vládou Národní fronty a reprezentací
všech jejích politických stran.
Vítáme, že program první české
národní vlády navazuje na všechny bohaté
a pokrokové české národní tradice
a tímto svým pojetím se kryje i s naším
přístupem k ocenění hodnot minulosti,
našeho dějinného vědomí a smyslu
našich dějin, kterým odpovídají
i naše současné národní potřeby.
V našem připravovaném stranickém programu
zvláště akcentujeme právě socialistické
a demokratické ochrany individuálních zájmů
člověka - občana, tak i takové pojetí
státu, v němž těžiště
politiky je v občanské společnosti.
Také vládní program se na několika
místech těchto otázek dotýká.
Podle našeho názoru by však tento program, tam,
kde hovoří o některých občanských
právech a svobodách, mezi které patří
také svoboda tisku, měl výslovně zdůraznit,
že naše představy v tomto směru jsou naprosto
totožné s Pakty o lidských právech,
které akceptovaly veškeré civilizované
státy a jejichž ratifikaci přislíbila
vláda Československé socialistické
republiky již v minulém roce. Rádi zjišťujeme,
že celá vláda vyhlašuje zákonnost
a plné její respektování, tedy zajištění
právní jistoty občanů v nejširším
rozsahu za trvalý znak své práce.
V programu se správně zdůrazňuje,
že příčiny dřívějších
deformací tkvěly především v
mechanismu tvorby základních politických
rozhodnutí, tedy v koncentraci moci v rukou byrokraticko-mocenského
aparátu. Souhlasíme, že předpoklad m
skutečného a nikoliv pouze deklarovaného
rozvoje demokratické socialistické společnosti
je nalezení její politické rovnováhy
a zdravých cest společenského vývoje.
Za mimořádně významné považujeme,
že se vláda přihlašuje k uplatňování
otevřené politiky a že také počítá
s konfrontací rozdílných názorových
a zájmových stanovisek. Věříme,
že vláda bude tyto zásady důsledně
dodržovat, což se zcela určitě pozitivně
odrazí v našem vnitropolitickém klimatu.
Plně také podpoříme rozhodnutí
vlády v jejím úsilí o urychlenou přípravu
demokratických voleb, což je podle našeho názoru
v souladu se současným a oprávněným
požadavkem převážné většiny
našich občanů.
Plně chápeme obtížnost podmínek,
za kterých se vláda ujímá své
funkce na poli naší ekonomiky. Škoda jen, že
prozatím nemůže předstoupit před
Českou národní radu s podrobnou bilancí
- a proto ani s konkrétním programem. Bylo by proto
třeba stanovit alespoň závazný termín,
do kdy budou předloženy analýza současného
stavu národního hospodářství,
program konsolidace a perspektivní výhled.
Záruku žádoucího rozvoje naší
společnosti - vedle zajištění základních
občanských práv a svobod - vidíme
i v nejširší decentralizaci a demokratizaci našeho
hospodářského systému. Za nezbytně
nutný doplněk považuje i vytvoření
dostatečného prostoru pro uplatnění
důvtipu, zručnosti a podnikavosti jednotlivce, aby
potřebná část řemeslné
činnosti i provozu služeb byla organizována
ve formě malých samostatných družstev,
nebo drobných osobních podniků. Jejich činnost,
rychle se přizpůsobující potřebám
trhu, je totiž schopna zaplnit dnešní mezeru
v této oblasti naší ekonomiky. Tomu odpovídá
i zajištění jednoduchých, pružných
cenových, daňových, úvěrových
i organizačních opatření, která
by podpořila takovou iniciativu. Bude důležité,
aby se v tomto směru vytvořily pro ně rovnoprávné
podmínky ekonomické, právní, sociální,
morální i politické.
Za sociální jistotu považujeme život ve
společnosti sociálně spravedlivé,
poskytující všem občanům stejné
záruky a možnosti životní existence. Proto
je nutné usilovat o to, aby naši občané
opět nabyli důvěru v systém státních
záruk sociální jistoty, k nimž bezesporu
také patří nemocenské, důchodové
a sociální zabezpečení. Budeme důsledně
požadovat, aby prostředky těchto fondů
byly garantovány státem a aby tato záruka
byla zabezpečena příslušnou právní
normou.
Naše strana bude plně podporovat úsilí
vlády v péči o rodinu včetně
řešení všech problémů pracujících
žen.
Při řešení bytového problému
mělo by se také přihlížet k oprávněným
požadavkům na moderní bydlení, což
také například znamená dát
občanům možnost vybrat si vnitřní
bytové uspořádání v několika
alternativách. Nepokládáme za příliš
vhodný způsob výstavby svépomocí.
Tento druh výstavby bytů může být
pouze dočasným východiskem z nouze, neboť
působí na snižování životní
úrovně především u mladých
lidí.
Pokud jde o ekonomickou reformu, vycházíme ze zásady,
že jednotlivec se musí stát hybnou silou v
hospodářství a iniciátorem jeho rozvoje.
Sebelépe organizované národní hospodářství
nemůže dosáhnout svých cílů,
není-li v něm dostatečný prostor pro
cílevědomou iniciativu lidí, která
je bezprostředním uplatněním člověka
a tím též přirozenou motivací.
Úspěchů ekonomické reformy můžeme
dosáhnout důslednou racionalizací v hospodářských
organizacích i ve veřejné správě
soustavným zaváděním nové techniky
a důsledným uplatňováním zásad
tržních vztahů v celém našem hospodářství.
Z řady činitelů, působících
na naši ekonomiku, podtrhujeme zejména význam
odstranění kádrového stropu, podstatné
zvýšení nároků na kvalitu našich
výrobků, urychlené přebudování
současné nevyhovující soustavy odměňování
a účelné zaměření našeho
zahraničního obchodu, směřující
mimo jiné i k omezení exportu na dlouhodobý
úvěr.
Chceme také připomenout, že k základním
předpokladům socialistické demokracie náleží
také zajistit všem občanům v zásadě
stejné šance, ať žijí kdekoliv. V
této souvislosti připomínáme, že
také české země mají zaostalé
oblasti, kterým by měla být urychleně
věnována zvýšená pozornost.
Vážení poslanci, dovolte mi závěrem
konstatovat:
Třebaže k dílčím otázkám
máme své připomínky, jsme toho názoru,
že projednávaný dokument, který jako
první se v dnešních složitých politických
podmínkách snaží vystihnout podstatu
i další tvorbu české politiky, splňuje
jako celek svůj účel.
Proto jej v zásadě akceptujeme a prohlašujeme,
že poslanci České národní rady
- příslušníci Čs. strany socialistické
podpoří první českou vládu
v jejím úsilí. /Potlesk./
Předseda ČNR dr. Císař: Děkuji.
Hovoří posl. Marie Holatová a připraví
se posl. ing. Ptáček.
Posl. Holatová: Vážené soudružky
a soudruzi poslanci, vážení hosté, ve
vládním prohlášení v kapitole
"Hospodářská a sociální
politika" se hovoří o tom, že oblast služeb
je jednou z nejvážnějších brzd
celého hospodářství.
Chtěla bych ve svém vystoupení poukázat
na problémy rozvoje spojů, se kterými se
na mne pracující spojů obracejí a
kde je vskutku situace velmi vážná.
Všechen náš pracující lid přijal
velmi kladně závěry z prosincového
zasedání pléna ÚV KSČ k ekonomickým
otázkám našeho současného života,
neboť jejich úspěšné zvládnutí
je podmínkou dalšího a výraznějšího
zvyšování životní úrovně
našich národů. Zejména ujištění,
že hodláme konečně již odpovědně
řešit i nedostatky v bytové výstavbě,
se setkalo v široké naší veřejnosti
s plným souhlasem.
Všichni se jistě shodujeme v tom, že urychlené
vyřešení bytového problému se
u nás stalo celospolečenským úkolem
číslo jedna, pro jehož plné zabezpečení
bude nutno dočasně odložit realizaci i řady
jiných investičních záměrů,
zejména v průmyslové oblasti.
První zkušenosti z dosud přijatých opatření,
resp. z jejich praktického provádění,
nasvědčují však tomu, že bude zapotřebí
každé takové opatření domyslet
do všech důsledků a zabránit tak tomu,
abychom při řešení jednoho problému
nechali narůstat do havarijní situace problémy
na jiných úsecích našeho národního
hospodářství a nedopustilo se tak opakování
velmi vážných chyb z období tzv. "železné
koncepce".
Současné kapacitní a materiálové
podmínky ve stavebnictví umožňují
řešit bytovou situaci v převážné
míře jen omezováním investiční
výstavby na jiných úsecích. Domnívám
se, že investorům nebytové výstavby
by měly být kráceny investiční
limity, čímž by takto "přispěla"
ke splacení dluhu v bytové výstavbě
téměř všechna odvětví
národního hospodářství. Skutečnost
je však taková, že ponecháme-li rozhodnutí
o tom, co se bude kromě bytů stavět, výhradně
libovůli monopolu dodavatelských stavebních
podniků, projeví se výrobní zajišťování
zvýšených úkolů v bytové
výstavbě nikoliv jen omezením investiční
nebytové výstavby, ale u některých
investorů dojde ke stoprocentnímu zastavení
veškeré jejich stavební investiční
činnosti a tím i k nežádoucímu
zastavení rozvoje příslušného
odvětví. Přitom by takto byla postižena
právě odvětví, kde si to naše
společnost a naše současná ekonomická
situace, bezpečnost a obranyschopnost státu může
nejméně dovolit.
Mám na mysli situaci ve spojích, jmenovitě
na úseku telekomunikací. Je třeba přiznat,
že pokud jde o telefonizaci a s ní spojené
uspokojování potřeb národního
hospodářství a obyvatelstva, jsme v porovnání
s vyspělými západoevropskými státy
nejméně 20 let opožděni - nechceme-li
se srovnávat již s USA, které měly k
1. 1. 1967 49,87 stanic na 100 obyvatel, zatímco u nás
činil celostátní průměr k témuž
datu jen 11,09 stanic. Tomuto, pro národní hospodářství
tak důležitému odvětví, jsme
nevěnovali až asi do roku 1960 žádnou
pozornost, čehož důkazem je i skutečnost,
že na celém území Severomoravského
kraje byly od osvobození do roku 1960 postaveny pouze dvě
telekomunikační budovy. A to bylo na Ostravsku,
kde se uskutečňovala tak mohutná průmyslová
a bytová výstavba, se kterou měl rozvoj spojů
postupovat zákonitě souběžně,
když ji nemohl již předcházet, jak je
tomu v jiných státech. Teprve když se staly
spoje skutečnou brzdou celého hospodářství
na Ostravsku a nová města, sídliště,
průmyslové a jiné socialistické podniky
a orgány byly téměř bez telefonního
spojení, začala se urychleně sjednávat
náprava a část nejnaléhavějších
akcí - zejména v oblasti ostravsko-karvinské
- byla realizována jako stavby jmenovitě schvalované
vládou nebo jinak přednostně zabezpečované.
Omezené finanční prostředky a nedostatečná
výrobní kapacita stavebních organizací
neumožnily však takto vzniklé zaostávání
spojů během posledních let ve všech
oblastech odstranit. Hrozí tak velmi vážné
nebezpečí, že - nebude-li sjednána neprodleně
radikální náprava - dostanou se telekomunikace
v některých okresech Severomoravského kraje
do vskutku havarijního stavu, který ochromí
v těchto oblastech hospodářský a společenský
život. V mnohých městech našeho kraje
jsou v provozu zařízení telefonních
ústředen ještě z doby protektorátu,
jejich časově limitovaná dvacetiletá
životnost dávno uplynula; telekomunikační
provoz je mnohde zabezpečován různými
nákladnými provizórii. Jsou města,
ve kterých nebude možno ani v příštích
pěti letech, a to i když se uskuteční
výstavba dalších telekomunikačních
budov v termínech, požadovaných resortem spojů
- zřídit nové telefonní stanice ani
socialistickému sektoru ani obyvatelstvu. Jde zejména
o města Olomouc, Valašské Meziříčí,
Opavu a Zábřeh na Moravě. Obdobná
situace nastane v příštím roce v Ostravě-středu,
Frýdku-Místku, Krnově apod. Přitom
se ve všech těchto městech provádí
rozsáhlá bytová a občanská
výstavba, výstavba pro průmysl, rozvoj služeb
apod. Nové telefonní ústředny v těchto
městech budou však v provozu, bude-li spojům
neprodleně poskytnuta potřebná pomoc zajištěním
výrobních kapacit u stavebních organizací,
ne dříve než v roce 1974. Ve všech těchto
městech je již dnes počet telefonních
stanic, připadajících na 100 obyvatel hluboko
pod celostátním průměrem. V Zábřehu
je jen 4,6, ve Valašském Meziříčí
4,9, v Opavě 5,2 a v Olomouci 7,6 stanic na 100 obyvatel.
V Olomouci je např. již dnes evidováno 2420
přihlášek o telefonní stanice od podniků,
organizací a obyvatelstva, které nelze pro plné
vyčerpání kapacity stávající
telefonní ústředny zřídit.
Tento stav potrvá nejméně do roku 1974, přičemž
se bude s rozvojem bytové, občanské a průmyslové
výstavby stále zhoršovat. Tato skutečnost
se však neprojevuje nepříznivě jen v
hospodářském a společenském
životě toho kterého města, resp. okresu.
Nemožnost rozšířit telekomunikační
zařízení ovlivňuje podstatně
i meziměstský telefonní styk, což je
zvláště kritické u telefonní
ústředny v Olomouci, která by měla
převzít funkci telekomunikačního uzlu
celostátního významu.
Pro omezené investiční prostředky
mohly plánovat spoje v Severomoravském kraji v letech
1967-1969 zahájení výstavby jen jedné
telekomunikační budovy, a to ve Valašském
Meziříčí. Výstavba telekomunikačních
budov v Opavě, Olomouci a Zábřehu na Moravě
mohla tedy být plánována k zahájení
až na rok 1970. Spojovou výstavbu ve Valašském
Meziříčí odsunuly však Pozemní
stavby Olomouc z roku 1968 na rok 1969 a nyní vyloučily
její realizaci i v roce 1970 stejně tak jako výstavbu
telekomunikačních budov v Olomouci a v Zábřehu
na Moravě. Rovněž Pozemní stavby Ostrava
odmítly převzít výrobní zajištění
telekomunikační budovy v Opavě v roce 1970
i v roce 1971 pro zvýšené úkoly v bytové
výstavbě a pro údajně "průmyslový
charakter" telekomunikačních budov. Znamená
to tedy, že spoje v Severomoravském kraji neuskuteční
nejméně po dobu 4 let výstavbu ani jedné
telekomunikační budovy, takže do roku 1974
nebude uvedena do provozu v celém kraji ani jedna nová
místní nebo meziměstská telefonní
či dálnopisná ústředna městského
a vyššího stupně důležitosti.
Takovéto omezení investiční výstavby
jistě nesledovala vládní a jiná centrální
opatření směřující k
zabezpečení bytové výstavby. Vážnosti
situace ve spojích si jsou ústřední
orgány jistě vědomy. Proto také přijalo
Národní shromáždění v
prosinci m. r. v § 5 zákona č. 158/68 Sb.,
ustanovení, že stavební organizace nebudou
provádět odvod ze zisku podle zákona č.
131/68 Sb., ze stavebních prací prováděných
pro výstavbu pošt a telekomunikací. Toto zákonné
ustanovení nebylo však přijato stavebními
podniky ministerstva stavebnictví.
Stavební organizace, zaměřené až
dosud na průmyslovou výstavbu, odmítají
nadále přebírat funkci dodavatele stavebních
prací na telekomunikačních budovách,
neboť mají své kapacity vázány
pro nejbližší léta na dlouhodobě
rozestavěných průmyslových stavbách
a v dalších letech hodlají dávat přednost
stavbám skutečně průmyslového
charakteru, a to proto, že jejich výstavba je pro
ně v porovnání se stavbami pro telekomunikační
účely nadále ekonomicky výhodnější.
Možnosti zajišťování výstavby
telekomunikačních budov stavebními kapacitami
ještě ztížil výnos ministerstva
stavebnictví ze dne 21. 12. 1968 o změně
cen stavebních prací k 1. 1. 1969, v němž
nebyly spojové stavby pojaty do seznamu staveb, u kterých
se dodavatelům přiznává mimořádná
cenová přirážka, ačkoli stavby,
kterých se tato přirážka týká,
patří do souboru staveb osvobozených od odvodu
ze zisku stejně jako stavby pro pošty a telekomunikace.
Ministerstvu stavebnictví zřejmě nebylo známo
ustanovení § 5 zák. č. 158/1968 Sb.,
přijaté 3 dny před vydáním
citovaného výnosu a dodatečně není
ochotno tento svůj výnos měnit. Stavby spojové
se tímto rozhodnutím ministerstva stavebnictví
začleňují mezi stavby průmyslové,
u kterých budou dodavatelé povinni poskytovat naopak
slevu ve výši 2 %. Tím se stanou stavební
práce pro pošty a telekomunikace stavební organizací
ještě méně atraktivní. S problematikou
se budou zabývat jak federální vláda,
tak i vláda České socialistické republiky.
Neprodleně je třeba provést následující
opatření, aby je bylo možno realizovat již
v přípravě plánu investiční
výstavby na rok 1970:
1. Rozšířit platnost odst. 1c/ přílohy
č. 1 k výnosu ministerstva stavebnictví z
21. 12. 1968 o mimořádné cenové přirážce
ke stavebním pracím ve výši 6,5 % i
na stavební práce pro pošty a telekomunikace,
aby soubor tak zvýhodněných staveb byl v
souladu s § 5 zákona č. 158/68 Sb. a zákona
č. 131/68 Sb.
2. Uložit ministerstvu stavebnictví, aby zabezpečilo
u svých stavebních organizací nejnaléhavější
telekomunikační stavby pro rok 1970 formou závazného
vládního úkolu. /Potlesk./