Je tu dvojí problém. Myslím, že jako
poslanci ČNR - a obdobně to platí o vládě
musíme čelit jisté možnosti nacionální
vlny v českém národě, která
by vztahy k určitým jednotlivým osobnostem
slovenského politického života mohla rozšiřovat
na celý slovenský národ. Myslím, že
je to nežádoucí v zájmu českého
národa, v zájmu české politiky i v
zájmu československé politiky jako celku.
Zároveň ovšem je třeba, abychom si uvědomili
- a v tom plně souhlasím se stanoviskem obsaženém
ve vládním prohlášení - že
český národ opravdu nemusí mít
komplex vůči slovenskému národu, protože
není český národ totéž
co byrokratický, centralistický systém a
jeho nositelé. Myslím, že i toto je politická
realita, s níž je třeba počítat
a kterou by představitelé českého
národa velmi jasně zdůraznili slovenským
partnerům, protože federalizace založená
na dohodě dvou předpokládá, aby věci
byly jasné na obou stranách.
Při jednáních o federalizaci bylo ze strany
slovenských soudruhů někdy uváděno,
že přijetí federalizačního zákona
je nezbytné proto, že kdyby nebylo v krátkých
časových termínech přijato, že
nelze dost dobře za situaci na Slovensku ručit.
Nechci zlehčovat význam těchto prohlášení.
Víme všichni dobře, že nesplnění
tohoto základního požadavku by na Slovensku
rozhodně vyvolalo velmi silnou politickou reakci, jejíž
dosah se teď neodvažuji změřit a kromě
toho je dnes nezměřitelný. Zároveň
ovšem - protože tento základní požadavek
slovenského národa a jeho politické reprezentace
splněn byl - je třeba, aby při jednání
se slovenskými partnery bylo také jasně řečeno
z naší strany, že základní požadavky,
respektive mnohé z nich na české straně
zatím splněny nebyly, a to nikoliv naší
vinou. Čili uvádí-li se někdy jako
výhoda konsolidace na slovenské straně a
kritizují-li se určité jevy v politickém
životě na české straně, pak je
třeba tyto vztahy uvést do velmi reálných
souvislostí, nechceme-li opravdu zatěžovat
československé vztahy větší zátěží
než je pro úspěšné zahájení
československé federace únosné.
Víte všichni dobře, že česká
veřejnost velmi negativně snáší
to, že na různých autorativních místech
vystupují lidé, kteří důvěru
veřejnosti ztratili, že jménem národa
nebo jménem dělnické třídy
mluví ti, kteří nemají žádný
mandát k tomu, neboť jejich politický mandát
nesporně prošel a někdy dochází
i k tomu, že českou dělnickou třídu
klasifikují i ti, kteří k ní vůbec
nepatří. I to jsou zdroje lability a politické
nervozity, které je třeba mít na mysli a
bez jejíhož řešení nelze trvaleji
zajistit politickou konsolidaci a uklidnění české
veřejnosti.
Z tohoto hlediska myslím, že otázka voleb -
relativně přesného stanovení termínu
voleb - do nejvyšších zastupitelských
sborů je otázkou mimořádně
důležitou. Přitom si samozřejmě
nemyslím a v tomto směru je třeba odmítnout
ty požadavky, které žádají okamžité
vypsání voleb, protože zde nejsou volební
zákony, je třeba řadu věcí
připravit, ale zároveň by nesporně
přispělo k uklidnění veřejnosti,
kdyby termín voleb byl k určitému časovému
období stanoven.
V české veřejnosti mají mimořádnou
váhu problémy zákonnosti, ústavnosti,
právního vědomí, obavy o to, aby nedošlo
k opakování určitých jevů,
které, myslím, jsme všichni tak či onak
velmi těžce snášeli a kterými právě
česká politická veřejnost je tak těžce
poznamenána. Z tohoto hlediska právě problémy
právních záruk a zdokonalení zákonnosti
je věcí velmi závažnou.
Řadu zákonů, se kterými se v tomto
roce počítá, bude třeba solidně
připravit tak, aby základní práva
a svobody občanů byly zajištěny.
Zároveň však víme -a hovořil
o tom v jiných souvislostech poslanec Chytil - že
samy zákony ještě nezajišťují
určitý stav, že k tomu, aby zákony dávaly
jistoty, je třeba řady dalších předpokladů.
Z tohoto hlediska budeme muset požadovat od vlády,
aby v určité časové lhůtě
podala České národní radě konkrétní
zprávu o tom, jak vypadá kádrově politický
stav na těch úsecích státního
aparátu, které zajišťují zákonnost
v této sféře, tzn. v oblasti justice i v
oblasti bezpečnosti. Do sféry České
socialistické republiky spadá nejen problematika
Veřejné bezpečnosti, ale i určitá
část Státní bezpečnosti.
Není třeba, abych podrobně hovořil
o ohlasu, který v české veřejnosti
má, byť jen velmi stručně komentovaný
proces proti bývalým příslušníkům
Státní bezpečnosti. Není třeba
také hovořit o tom, jak právě existence
těchto jevů, resp. jisté obavy, zda tyto
jevy by se nemohly znovu objevit, je zdrojem právě
oněch pocitů, s nimiž se v české
veřejnosti na denním kroku shledáváme.
Bude neobyčejně důležité, aby
i ministr vnitra, jakmile se ministerstvo vnitra utvoří,
podal zprávu v tomto směru, a zároveň
aby i kádry pro české ministerstvo vnitra
byly vybírány tak, že dáme skutečné
záruky.
Vítám rovněž stanovisko vlády
o rozhodném postupu proti ilegálním tiskovinám,
které se zde šíří a v nichž
jsou nejednou obsaženy hrubé útoky proti ústavním
činitelům, zakládající skutkové
podstaty řady trestních činů podle
platného trestního zákona. I zde rozhodný
postup v tomto směru může podat konkrétní
důkazy, které přispějí k zlepšení
politické situace v naší republice.
Velmi souhlasím se stanoviskem vlády, která
se chce orientovat na rozvoj samosprávy v nejdůležitějších
úsecích, a to jak podnikové, tak i místní,
tak i jiných forem samosprávy. Tato samosprávní
tradice, která má v českých zemích
neobyčejně hluboké kořeny a široké
zázemí, je velmi pozitivní orientací,
kterou je třeba nejen proklamovat, ale pro niž je
třeba v brzké době učinit maximum.
Tato orientace na samosprávu totiž může
řešit řadu problémů současně.
Rozšiřují se tím nesporně možnosti
demokracie a zároveň se tím velmi významným
způsobem zvyšuje odpovědnost lidí i
za to, co se ve státě děje, a to jak v hospodářské
oblasti, tak i na jiných úsecích.
Poslanec Chytil o těchto otázkách mluvil
velmi podrobně. Není sporu o tom, že bez tohoto
reálného propojení odpovědnosti a
vlastní činnosti lidí těžko můžeme
překonat ten stav, kdy se vznášejí neustále
nové a nové požadavky na stát a na vládu
- v této souvislosti je lhostejné, zda na federální,
či národní, protože jejich zdroje, dáme-li
je dohromady, stejně nejsou příliš velké.
Zároveň tato orientace a rozšiřování
samosprávných forem je velmi důležitou
garancí sociálně politickou, která
vytváří zábrany proti různým
pokusům o restauraci minulého systému.
V tomto směru zejména aktivní postoj vlády
i České národní rady při prosazení
zákona o podniku i socialistickém podnikání
bude velmi pozitivním příspěvkem k
této politické aktivitě.
Musíme počítat s tím, že vláda
potřebuje jistou časovou rezervu, aby mohla něco
reálně provést. První dny, ve kterých
začala pracovat, jí opravdu nedávají
možnost soustředit se na základní koncepční
otázky práce a vytvářet vlastní
předpoklady pro takovouto konkrétní práci.
Zároveň si musíme všichni uvědomovat
- jak my, poslanci ČNR, tak i vláda - že česká
veřejnost bude velmi brzy žádat konkrétní
doklady o tom, že to, co je ve vládním prohlášení,
se myslí vážně, byť činy
ne příliš veliké. Lidé u nás
jsou dostatečně střízliví,
aby věděli, co se dá dosáhnout, a
co se nedá dosáhnout. Právě konkrétní
činy z tohoto hlediska jsou potřebné pro
to, aby se vytvářelo ono spojení vlády
a veřejnosti.
.Jde o to, aby vláda nepropadala dosavadním chybám
české politiky, které jsou důsledkem
i některých vadných ideologických
koncepcí, že se totiž běžně
přikládala velká pozornost věcem malým
a naopak neúměrně malá pozornost věcem
velkým. Bude-li se vláda řídit touto
devizou, nepochybuji o tom, že důvěru, kterou
ji ČNR dá, získá také od české
veřejnosti. A to je rozhodující, co vláda
potřebuje.
Víme, že akt, kterým jí budeme vyslovovat
důvěru, má právě podmíněnou
platnost pro mimořádnost situace, v níž
vláda i ČNR vznikly, v níž byly konstituovány.
Jde o to, abychom právě při vědomí
této složitosti i mimořádnosti situace
učinili všechno jak v ČNR, tak i ve Federálním
shromáždění - a z tohoto hlediska je
třeba počítat s řadou velmi složitých
konfliktů při jednání se slovenskou
delegací, ale též z pozice vlády pro
to, aby tyto orgány, které se staly představiteli
českého národa, byly jeho představiteli
pokud možno důstojnými. /Potlesk/ /Řízení
schůze převzal mpř. ČNR Jedlička./
Místopředseda ČNR Jedlička:
Hovořit bude posl. dr. Dutková a připraví
se s. ing. Černovský.
Posl. dr. Dutková: Vážená Česká
národní rado, d volte mi, abych k programovému
prohlášení české vlády
přednesla stanovisko a požadavky českých
žen. především zaměstnaných
žen a matek Mnoho zde již řekli předřečníci
přede mnou. především prof. Kácl
to řekl vtipněji a výstižněji.
ale domnívám se, že neuškodí, když
to uvedu v jiných souvislostech.
Deformace minulých let zasáhly hluboce i společenské
postavení našich žen. Panovala domněnka,
že nastolením socialismu po roce 1948 v našich
zemích dosáhly ženy naprosté rovnoprávnosti
a není třeba se otázkami jejich uplatnění
ve společnosti a v rodině nadále zabývat.
Ústava sice zajistila tomuto vývoji příznivé
podmínky, avšak mnohé zákony prováděcí
nařízení a hlavně praxe se projevily
skutečným zájmům žena rodin přímo
škodlivými. Vyvstal hluboký rozpor v postavení
ženy-matky - udržovatelky rodu a ženy - pracovní
síly.
Význam rodiny jako základního článku
společnosti a nezbytného předpokladu jejího
zdárného vývoje byl zatlačen do pozadí
především nedostatečnou právní
úpravou postavení matek a žen vůbec.
Při zařazování žen do pracovního
procesu se naprosto opomnělo přihlížet
k tomu, že zaměstnaná žena-matka a manželka
vykonává vlastně dvojí zaměstnaní
zároveň Existuje však jen v jedné osobě
a má jen jedny nervy a časově jenom 24 hodiny
na práci, odpočinek a spánek denně.
Práce v rodině nebyla vůbec jako zaměstnání
uznána. Následky se projevily hrozivě: stoupající
denetalita, vysoká potratovost, stále stoupající
počet rozvodů a rozvratů manželství,
vysoká kriminalita mládeže. Teprve nyní
si najednou uvědomujeme, že už nejde jen o problém
žen, ale o problém existence celého národa
a jeho dalšího vývoje. A tu nám vyvstane
otázka: prospěli jsme společnosti a ženě
tím, že jsme jí sice ústavou zaručili
stejná práva na práci a zaměstnání,
ale už jsme se dále nestarali o to, jak při
tomto zaměstnání bude moci plnit své
úkoly manželky a matky? Zda osm hodin denně
strávených v zaměstnání jí
dovolí vyvstávat ve frontách na nákupy,
protože obchodní síť je nedostatečná,
počet zaměstnanců v distribuci omezený,
sortiment zboží úzký a donášková
služba neexistuje. Prát, uklízet, spravovat,
případně něco ušít, poněvadž
úroveň služeb je nízká a ceny
neúměrně vysoké, uvařit pro
rodinu aspoň jednou za čas pořádnou
večeři a ve dnech pracovního klidu oběd,
protože závodní stravování nám
neposkytuje žádnou radost a nadto neodpovídá
zásadám správné výživy,
starat se o výchovu dětí, když se je
zrovna nepodaří umístit v mateřské
škole nebo v družině, ale i tak, a když
nemá babičku - a to je na tom to nejsmutnější,
že ani staré ženy, které by si zasloužily
odpočinek, nemají potřebný klid a
musí se starat a pečovat o děti svých
mladých
To jsou takové všeobecné výtky, které
se týkají většiny z vás a které
nejsou žádnou zvláštností. A to
jsem nehovořila o svobodných matkách, jimž
se sice dostalo společenského uznání,
ale jenom to a nic více. Jejich situace je o to horší,
že nemají muže, který by za ně
při práci v rodině nebo starostech o dítě
zaskočil, v nemoci jsou odkázány samy na
sebe nebo na dobrovolnou pomoc sousedů, každou maličkost
na úřadech si musí vyřídit
samy a když hledají byt, není pro ně,
poněvadž osamělá matka s dítětem
není rodina. Když hledají zaměstnání,
každý jiný i méně kvalifikovaný
a méně zdatný dostává přednost,
poněvadž zaměstnavatel se obává
časté absence takové ženy vzhledem k
možnostem onemocnění jejího dítěte.
I na dani ze mzdy je tato žena krácena. K tomu ještě
namnoze přistupuje nutnost trapného vymáhání
výživného na otci, neboť sociálních
pracovnic, které by jí v tom měly pomoci,
je málo, nejsou dostatečně vzdělány
a sotva stačí na nejnutnější
práce ve svém obvodě.
Při rozboru tohoto stavu věcí nutně
musíme dojít k závěru, že hlavní
příčinou havarijní situace je nedostatek
uznání práce ženy v domácnosti
a v rodině a podceňování významu
rodiny. Nepokládáme za osvobození ženy
pouhé umožnění vstupu do zaměstnání,
ale umožnění svobodné volby mezi zaměstnáním
v domácnosti a při výchově dětí,
které dosud jako zaměstnání nebylo
uznáno, a zaměstnáním ve veřejné
službě.
Apelujeme na českou vládu, aby zajistila výstavbu
bytových jednotek, takových, které by se
mohly stát skutečným a lehko udržovatelným
domovem, zejména pak také bytů, resp. domovů
pro osamělé matky s dětmi, ve kterých
by byly umístěny jesle a mateřské
školy i družiny, zajistila rozšíření
sítě jeslí a mateřských škol,
do systému školní výchovy, osvětové
vojenské služby a osvětové služby
nastávajících matek zařadila výchovu
k rodičovství, zřídila předmanželské
a manželské poradny a poučení o antikoncepci,
revidovala interrupční zákon a interrupci
omezila výhradně na případy zdravotní
a kriminální, provedla přestavbu rodinných
přídavků nikoli co do rozpětí
mezi jednotlivými dětmi, ale co do výše,
aby tento sociální důchod byl dynamický
a ne statický jako dosud, uvážila, že
délka mateřské dovolené 26 týdnů
není v souladu s naléhavými požadavky
žádoucí rodinné péče o
dítě a podle reálných ekonomických
možností prodloužila placenou mateřskou
dovolenou postupně až do 3 let věku dítěte,
ženám s dětmi zákonnou úpravou
umožnila snížený pracovní úvazek
u každého zaměstnavatele, vytvořila
nové formy péče o dítě jako
péči o nemocné a nedoléčené
děti, mikrojesle, pečovatelskou službu a jiné
při současném zdůrazňování
nenahraditelnosti rodinné výchovy, odstranila nedostatky,
způsobené nízkou úrovní služeb
a obchodu, působila na zvýšení počtu
prodejen a jejich zaměstnanců, zlevnění
služeb, podporu drobného podnikání a
výrobních a spotřebních družstev,
vyvíjela tlak na rozšíření a
zkvalitnění závodního i školního
stravování, zaručila objektivizaci výživného
tak, že jeho vyplácení převezmou státní
orgány, které samy budou vyžadovat příslušné
částky od otců, přezkoumala sirotčí
a vdovské důchody, zejména předpisy
o krácení vdovských důchodů,
ženám rozvedeným po dlouholetém manželství
zajistila práci v domácnosti a bez nároků
na pracovní důchod zajistila soudním rozhodováním
výživné od bývalého manžela
a po jeho úmrtí takový důchod, který
by odpovídal době, kterou práci o rodinu
věnovala, vytvořila moderní koncepci náhradní
rodinné péče /vesničky SOS a pěstounská
péče/, revidovala zákon o adopci opuštěných
dětí, vytvořila síť sociální
péče a pro tuto síť vyškolila dostatečný
počet kvalifikovaných sociálních pracovnic
s patřičnou pravomocí.
Jsem přesvědčena, že v úsilí
o realizaci těchto požadavků bude vládu
podporovat nejen celá Česká národní
rada, nýbrž i všechny organizace zvláště
Svaz žen, odbory, mládež, politické strany
i ostatní, kdo mají zájem na tom, aby naše
socialistická společnost a náš národ
zůstal zachován a stal se silným, zdravým
a dalšího vývoje schopný, protože
o to nám zde jde. /Potlesk./
Místopředseda ČNR Jedlička:
Dávám slovo poslanci ing. Černovskému.
Posl. ing. Černovský: Vážená
Česká národní rado, pohnutá
doba s tragickými momenty, kterou v lednu 1969 prožíváme,
není právě příznivá
pro důkladnou, analytickou a koncepční činnost.
První vláda České socialistické
republiky, první česká vláda po staletích
vůbec, předstoupila před nás a před
všechen lid po 3 týdnech své existence s programovým
prohlášením.
V radě Sdružení organizací dětí
a mládeže soudíme, že je to prohlášení
koncipované na reálných základech,
vytvářející právě v
dnešní době možnost uvědomit si
výhledy české politiky a české
státnosti. Soudíme, že vládní
prohlášení, jako určitý program
českého státu není v rozporu s tužbami
a potřebami lidu této země, i když nemůže
všechny tužby a potřeby obsáhnout a uspokojit.
Za nelehkou práci prvního období zasluhuje
česká vláda dík.
Vládní prohlášení jsme vyslechli
v konkrétní společenské situaci těchto
dnů. Tuto situaci nelze opomenout, máme-li uvažovat
o perspektivách realizace vládní české
politiky. Protože teprve cílevědomá
a konkrétní realizace cílů programu
vlády může přinést tolik potřebnou
důvěru českého lidu i mládeže.
Jsme si vědomi, že realizace české politiky
v řadě významných oblastí je
limitována závažnějšími
vnějšími i vnitřními činiteli.
Na řadu z nich vládní prohlášení
upozorňuje.
Česká státní i politická reprezentace
dneška, včetně naší České
národní rady, vznikla a funguje za nenormálních,
ne zcela demokratických podmínek. Federalizace Československé
socialistické republiky, která podle našeho
názoru se ve svých principech opírá
i o souhlas českého národa, se formulovala
v mimořádné situaci bez řádných
orgánů české politiky. Nejsou zcela
vyjasněny a kodifikovány principy fungování
vzájemných vazeb federálních a národních
vládních a správních orgánů
Neznáme ani my, ani vláda reálný stav
národního hospodářství ČSSR
a pravidla ekonomických vztahů se Slovenskou socialistickou
republikou. Národní výbory trpí v
mnoha případech svým "přesluhováním"
a nemohou v plné míře plnit úlohu
být představitelem lidu daného území.
Toto vše a mnoho jiných nesnází, avšak
především rozjitřená politická
atmosféra, tíha ležící na lidu
této země od srpna 1968, krajně znesnadňuje
práci české vlády i České
národní rady. Můžeme potvrdit, že
tento nenormální stav je hlavní příčinou
velmi pomalého formování českého
státního povědomí, pomalé konsolidace
společenského života v nových podmínkách
českého státu. Naléhavě upozorňujeme,
že delší setrvávání v této
situaci vážně ohrožuje především
vztahy mladé generace k českému státu,
jeho vládě a politice.
Domníváme se, ve shodě s představiteli
všech dětských a mládežnických
organizací ČSR, s Klubem mladých poslanců
ČNR, že je povinností vlády i České
národní rady, aby usilovaly o konkrétní
kroky k urychlenému odstranění všech
uvedených překážek, aby se svými
konkrétními záměry v tomto směru
seznámily co nejdříve českou veřejnost.
Rada Sdružení organizací dětí
a mládeže ČSR se obrátila v minulých
dnech na presidenta republiky, federální vládu,
ústřední výbor Národní
fronty a další nejvyšší politické
a státní orgány včetně České
národní rady a vlády ČSR, vedena upřímnou
snahou o řešení současné situace,
která je mezi mladou generací i v zájmu jejího
uklidnění, s konkrétními návrhy
na urychlení přípravy voleb do zastupitelských
orgánů tak, aby mohly proběhnout ještě
v roce 1969. Dále jsme předložili návrhy
na kroky k zastavení činnosti ilegálního
časopisu Zprávy a vysílačky Vltava
a na jednání s vládou Slovenské socialistické
republiky ve věci konkrétního vymezení
dočasnosti pobytu sovětských vojsk na našem
území. O těchto návrzích bychom
chtěli vážně jednat a jsme ochotni přijímat
protinávrhy. Jde nám však o to, skončit
období nejistoty a určité nervozity, zejména
mezi mladou generací.
Soudíme, že reálná naděje nebo
jasný projev vůle k vyřešení
těchto otázek ze strany našich orgánů,
to je úhelný kámen do stavby důvěry
mladé generace a celého národa. Bez této
důvěry, bez této opory by vláda jen
ztěží mohla realizovat své pozitivní
programové prohlášení.
Vážení poslanci, jistě souhlasíte
s tím, že mladá generace této země
prokázala v uplynulých dvanácti měsících
svůj aktivní postoj k politickému životu,
k formování socialistické společnosti,
založené na nejlepších národních
tradicích. Jsme přesvědčeni, že
bude-li vláda usilovat svými činy o podporu
mládeže, že se jí této podpory
dostane. Přes všechny problémy a těžkosti
je v dnešní mladé české generaci
záruka budoucnosti tohoto národa. Z tohoto hlediska
vítáme zřízení ministerstva
pro mládež a tělovýchovu. Organizace
mládeže a dětí, mladí poslanci
a odborníci usilovali dlouho o toto ministerstvo a s povděkem
přijali jeho zřízení jako výraz
snahy vlády a České národní
rady starat se o životní podmínky veškeré
mládeže a zajistit prosazování jejích
specifických zájmů a potřeb. Organizace
dětí a mládeže také chtějí
spolupracovat s novým ministerstvem a napomáhat
mu v jeho pozitivní činnosti. Totéž
očekávají i od něho. Přitom
bych chtěl znovu upozornit na to, že v žádném
případě by se starost o potřeby mladé
generace neměla vytratit z pozornosti ostatních
ministerstev české vlády. Péče
o budoucnost národa - mládež není v
žádném případě úzce
resortní záležitostí. Neobejde se také
beze změn v přístupu a metodách práce
národních výborů v této oblasti,
kde považujeme za užitečné urychleně
najít způsob zajištění komplexní
koordinace péče o děti a mládež
na všech stupních.
Jestliže považujeme přístup vlády
k formulování programového prohlášení
za šťastný, reálný a věcný
a na tomto základě souhlasíme s udělením
důvěry vládě, neznamená to,
že nevidíme, kolik problémů není
v tomto prohlášení ani otevřeno. Souhlas
s vládním prohlášením předpokládá,
že si uvědomujeme obtíže jeho realizace
a nutnost neustálého prohlubování
programové koncepce české státní
politiky. Jsme přesvědčeni, že bude-li
se vláda skutečně opírat o síly
a schopnosti různých vrstev obyvatelstva, využije-li
kritičnosti, znalostí a sil mladé generace,
vytvoří si dobré předpoklady pro úspěšnou
práci, ke které i my mladí chceme aktivně
napomáhat.
K tomu všem členům naší české
vlády přeji jménem organizací dětí
a mládeže zastoupených v radě Sdružení
pevnou vůli, odvahu a vytrvalost.