Předseda dr. Císař: Slovo má
poslanec ing. Kaše.
Posl. ing. Kaše: Vážení poslanci,
vážení hosté. Vládní program
vytyčil množství problémů ze
všech oblastí. Jejich řešení není
ani snadné, ani se většinou nedá odkládat.
Dovolte mi, abych se zmínil z velkého počtu
úkolů aspoň o dvou. Ekonomická situace
je charakterizována jako vážná, nikoliv
jako katastrofální. Tím není řečeno,
že by se takovou nemohla stát, nebudou-li přijata
na základě konsolidačního programu
rozhodná opatření v oblasti platební
bilance, a to jak ve směru ke kapitalistickým státům,
tak k socialistickým i k rozvojovým zemím.
Další nebezpečí je v nedostatečném
zabezpečení vnitřního trhu. Na to
navazuje nezvládnutá situace ve vývoji mezd,
zejména v tom, aby vzestup příjmů
se vyvíjel v závislosti na efektu práce.
Investice jako zdroj ekonomické nerovnováhy byly
už kriticky posouzeny častěji; jejich zaměření,
nekomplexnost, nákladnost, rozestavěnost, neschopnost
je uvést včas do provozu i jejich nevyužití.
Neřešit tyto čtyři naléhavé
ekonomické otázky, znamená zcela jistě
hospodářský i politický neúspěch
s nedozírnými následky. Obrat v ekonomice
vyžaduje od lidí práci i další
oběti. Lidé tuto situaci pochopí za předpokladu,
že uvidí v nedaleké budoucnosti aspoň
dílčí výsledky, když se přesvědčí,
že jejich oběti nebyly marné, že se jim
říká pravda. A přirozeně, že
by vysvětlování proběhlo snadněji
v lepší politické situaci, než máme
dnes. Je jistě správné, zaměřuje-li
se tlak na zvýšení efektivnosti na výrobní
sféru, která je pro obrat v ekonomice rozhodující.
Pracující v této sféře by tato
opatření lépe přijali, kdyby také
státní správa nastoupila úsporný
kurs. Zatím se setkáváme s připomínkami,
které nemůžeme vyvrátit, že federativní
uspořádání si vyžádá
mnoho dalších nákladů.
Téměř všechny připomínky
v tomto směru z České národní
rady a hlavně z ekonomické komise byly prakticky
shozeny ze stolu. Mám na mysli jednokomorové shromáždění,
jen stočlennou Sněmovnu národů, nerozšiřování
národních rad, snížený počet
státních tajemníků a menší
počty ministerstev. Ve státní správě
si počínáme, jako bychom byli finanční
velmocí. Dokonce jsou ustavena i ministerstva bez porte-feuille.
Jako bychom jich měli málo?
Jiné vážné nebezpečí je
ve vymírání národa. O tomto problému
se zmínil již poslanec profesor Bláha i další.
Prvním nepříznivým faktorem je malý
počet narozených dětí. Tato složitá
otázka se zdůvodňuje ekonomickými
i bytovými problémy mladých manželství.
Zdůvodnění má svou platnost, ale ne
stoprocentně. Vždyť po roce 1945 nebyly bytové
a ekonomické podmínky lepší.
Druhým nepříznivým faktorem je emigrace.
Po třetí ve třiceti letech jsou někteří
naši pracovníci bez domova, z nich mnozí odborníci,
sportovci, studenti, mládež. Jsou odsouzeni k tomu,
aby nejpozději ve druhé generaci splynuli s cizím
prostředím. Na poslední vlně emigrace
se jistě podílejí výdělkové
možnosti a touha po poznání cizích zemí
a v některých případech i přeceňování
vlastní politické důležitosti. Hlavním
momentem při těchto osudových rozhodnutích
však byla nedůvěra v další uspokojivý
vývoj republiky po srpnu.
V tomto orgánu se jistě nemusíme přesvědčovat,
jaké úzké souvislosti existují mezi
politikou a ekonomikou. Hledá-li vedení komunistické
strany, federální i česká vláda
cesty z tíživé situace, pomáhají
zatím řešit zároveň mnoho dalších
problémů v ostatních oblastech, protože
vrací lidem důvěru v budoucnost naší
republiky, vrací lidem optimismus, který je tolik
potřebný ke každému dílu.
Bude-li vláda tento program upřímně
uskutečňovat a přiměřeným
způsobem i vysvětlovat veřejnosti, najde
podporu nejen v České národní radě,
ale u všech poctivých lidí, jimž jsou
Čechy, Morava i Slezsko domovem, a kteří
by si přáli, aby byl domovem šťastným
a svobodným. /Potlesk./
Předseda dr. Císař: Hovořit
bude poslanec ing. Battěk.
Posl. ing. Battěk: Vážená Česká
národní rado, vážení poslanci.
Dovolte mi, abych v rozpravě k programovému prohlášení
vlády vyslovil několik meritorních poznámek.
Nikdo z nás asi nezávidí dosažený
sociální status člena kabinetu žádnému
ministru této vlády, protože vstupovat do vládní
funkce v období námi nezaviněné, politicky
komplikované situace, je úkol nanejvýš
nevděčný. S tímto vědomím
je nutno jistě posuzovat hranice možností,
které tato vláda má k rozvinutí svých
politických i odborně resortních dílů.
Avšak právě výjimečnost postavení,
v němž se náš národ nalézá,
i příležitost prvního kontaktu s členy
vlády mě nutí, abych si položil několik
otázek, které podle mého názoru nemohou
zůstat stranou našeho zájmu.
Je to v prvé řadě otázka širší
sociálně politické funkce a odpovědnosti
tohoto zákonodárného sboru, jednak. ve vztahu
k oné makroskupině občanů - voličů,
kteří tento náš sbor měli volit,
ale nevolili a jednak ve vztahu k politickým představitelům
vládní moci, jmenovaných formálně
předsednictvem České národní
rady, ale určených zcela jinou mocenskou skupinou.
Za každé jiné vnitropolitické situace
by se tyto souvislosti musely zdát banální
otázkou, kterou by bylo možno vyřídit
odkazem na procedurální paragrafy jednacího
řádu České národní rady.
Dnešní situace však klade na každého
jedince, v kterékoliv funkci mnohonásobně
vyšší a nepominutelnou odpovědnost.
Dovolte, abych si pod tímto zorným úhlem
všiml programového prohlášení vlády,
a to té části, která formuluje základní
politická východiska a zabývá se otázkami
politického systému. Je nutno ocenit přihlášení
se k demokratické formě vlády jako tradiční
v českém národě i odmítnutí
direktivního systému politického řízení.
Také uplatňování otevřené
politiky je jistě zásada nanejvýš žádoucí
a i řada dalších myšlenek nemůže
vzbuzovat pochyby o tom, že nová česká
vláda bude usilovat o novou socialistickou politiku. Ale
to vše bohužel nestačí k tomu, aby si
občané voliči mohli po přečtení
programového prohlášení říci:
"Tak konečně máme jistotu, jak to všechno
vypadá, konečně nám bylo odpovězeno
na palčivé otázky." A na to právě
tento národ čeká a má také
právo se to dozvědět.
A zde kladu sobě i vám, poslancům České
národní rady, další otázku. Má-li
vláda důvody pro to, aby věci říkala
tak, jak je říká /já to bohužel
nemohu posoudit, protože žádné přímé
informace o jednání naší mocenské
elity nemám/, pak z toho ale nevyplývá, že
stejný způsob a stejnou taktiku můžeme
a máme používat i my.
Zcela jednoznačně se domnívám, že
Česká národní rada nemůže
zůstat hluchá k právu občanů
vědět o co tedy vlastně její zákonodárný
orgán usiluje, jaké jsou skutečné
názory poslanců na současnou situaci, za
co se staví, za co chtějí bojovat. Tady nepomůže
žádná výmluva na to, že jsme nebyli
řádně zvoleni, že vlastně nikoho
nezastupujeme a nikomu nezodpovídáme. Protože
nebude-li Česká národní rada rezonovat
myšlení svých - i když fiktivních
voličů, nebude-li schopna ústy svých
poslanců politicky pracovat před plény občanů,
pak uskuteční svou morálně politickou
diskvalifikaci tím nejjednodušším způsobem.
A to jistě nikdo z nás nechce. Domnívám
se proto, že oním minimem toho, co máme a také
snad můžeme v této situaci učinit, je
otevřená, nezastřená rozprava o všech
otázkách, kterými žije tento národ.
Je to vůbec první předpoklad pro to, aby
lidé mohli svým představitelům důvěřovat.
A je to důležité také pro to, že
onen trojí vztah mezi občany-voliči, zákonodárným
sborem a vládou vykazuje a patrně i v nejbližší
budoucnosti bude vykazovat všechny deformující
důsledky ztráty oné relativní míry
státní suverenity, kterou náš stát
disponoval do srpna loňského roku.
Je-li dnešní realita politického rozložení
sil v mezinárodním měřítku
tak nezměnitelná, jak jsou o tom přesvědčeni
naši čelní političtí představitelé,
pak tedy věcně, klidně a soustředěně,
ale zcela otevřeně a bez zastírání
začněme o těchto otázkách hovořit.
Alespoň my v tomto shromáždění.
Ostatně jsem přesvědčen, že žádný
krunýř a žádné bednění,
do něhož byl sevřen náš pokus vybudovat
kvalitativně nový politický systém
s rovnými politickými právy pro všechny
občany, nevydrží dlouho. Žádný
fatalismus zde není na místě. Faktorů,
které podporují náš spravedlivý
boj, je víc než snad v této chvíli lze
postihnout. A konečně každé bednění
je třeba odbednit, a to se nedělá holýma
rukama, jsou k tomu příslušné, často
jednoduché nástroje. Je třeba jen umět
je a chtít je používat.
Hovoří se také o nutnosti nalézt společnou
řeč. Myslím, že lidé mluví
a také často mlčí řečí
dost srozumitelnou a jde tedy spíše o to, aby si vláda
vytvořila prostor, který jí umožní
komunikovat řečí obecně srozumitelnou.
A právě zde vidím velkou úlohu pro
naše shromáždění, jak jednak pomáhat
vládě při uskutečňování
této komunikace, ale na druhé straně také
udržovat vládu v permanentní pohotovosti proti
jakýmkoli nežádoucím tlakům.
Na závěr dovolte několik konkretizací.
Máme-li dosáhnout relativně vyšší
stability a normalizace našeho vnitropolitického života
a přispět tím k rozvíjení celé
pokrokové a životadárné polednové
politiky a tím také začít budovat
základny našeho demokratického, socialistického
politického systému, je třeba se dohodnout
o těchto otázkách:
Na obsahu a znění volebního zákona
a termínu jeho vydání, na harmonogramu voleb
do všech zastupitelských orgánů, na
zajištění svobodné práce v institucích
masové komunikace, na urychlené realizaci ekonomické
reformy a podpoře podnikových rad pracujících,
zahrnuté do zákona o podniku.
Dále, ač nekomunista, musím podpořit
oprávněný požadavek většiny
členů komunistické strany na svolání
sjezdu české komunistické strany. Toto paradoxní
právo mluvit do věcí komunistické
strany si osobuji proto, že jako nekomunista nemohu v dosavadním
uzavřeném politickém systému uplatnit
svoji politickou aktivitu jinou institucionální
formou.
Na závěr z pověření Klubu poslanců
nestraníků vznáším dotaz na ministra
vnitra: zda a kdy bylo povoleno vydávání
časopisu Zprávy. V negativním případě,
co chce, ale také co může ministr vnitra učinit
v této záležitosti, která je příčinou
takového zla v naší společnosti.
Tento národ prokázal v uplynulých pěti
měsících tolik moudrosti, houževnatosti
a pochopení pro realitu, že si zaslouží,
aby konečně mohl reálně vydechnout.
I slabý a bezbranný může ustupovat jen
po určitou mez a mně se zdá, že teď
je řada na druhé straně. Přál
bych první vládě České socialistické
republiky, aby svým postojem a rozhodováním
si získala plnou důvěru lidí a v tomto
smyslu bychom také my, poslanci České národní
rady, měli vládu podpořit a vyslovit jí
svoji důvěru.
Předseda dr. Císař: Slovo má
poslanec Hlaváček.
Posl. Hlaváček: Vážení
soudruzi poslanci, chtěl bych vyjádřit některé
myšlenky související s předloženým
programovým prohlášením vlády
ČSR jménem České národní
tělovýchovné organizace, která je
svými 1,2 milióny členy nejvýznamnějším
článkem tělovýchovného hnutí
a je aktivní složkou Národní fronty.
V současné době naše organizace pokračuje
v procesu demokratické výstavby, která bude
zakončena v červnu letošního roku národním
sjezdem. Ztotožňuji se s řadou poslanců,
kteří přede mnou vystoupili, především
v tom, že aniž bych podceňoval atmosféru
těchto dnů si zvláště uvědomuji
střízlivý, věcný tón,
smysl pro proporcionalitu a výchozí záměry
naší nové vlády uplatňovat ve
své práci principy politiky nastoupené po
lednu.
Programové prohlášení vyzvedává
moment historické kontinuity českého státu.
Chtěl bych v této souvislosti připomenout,
že i české tělovýchovné
hnutí ve svých základních tendencích,
které dnes Česká národní tělovýchovná
organizace ve své činnosti integruje, mělo
vždy s myšlenkami české státnosti
organickou souvislost, ať se jednalo o hnutí dělnické,
sokolské tělovýchovy, sportovní nebo
turistické.
Česká národní tělovýchovná
organizace chce rovněž tuto tradici rozvíjet.
Bude ovšem hledat takové metody a formy práce,
které odpovídají podmínkám
moderní socialistické společnosti. Jimi chceme
ve své specifické sféře rozvíjet
společenskou aktivitu členstva a podporovat jeho
vědomí české státnosti.
V duchu programového prohlášení budeme
odpovídat na aktuální otázky a problémy
na svém úseku, a tak chceme napomáhat úsilí
vlády o sjednocování všech zdravých
sil národa na zásadách akčního
programu KSČ.
Současné napjaté politické ovzduší
neposkytuje dost klidu promyšlené konkrétní
zejména koncepční práci ani v našem
oboru. Proto tím více oceňujeme zřetelnou
snahu vlády, která usiluje o položení
základů české politické koncepce
vcelku a pokouší se stanovit její směry
a proporce.
Pro nás je o to významnější,
že se jedná vůbec o první vládní
program, který se zabývá úlohou tělesné
výchovy a přiznává jí nenahraditelné
místo v životě národa, a to v kontextu
se sjednocováním vlivu vědy, kultury a vzdělanosti.
To chci vyzvednout. Nepochybuji, že tělovýchovné
hnutí tento čin vlády přijme s nadějí
a sympatiemi, neboť zkušenosti byly takové, že
veřejnost ožívala zájmem o tělovýchovné
hnutí obvykle jen tehdy, když šlo o olympiádu
nebo o mistrovství světa, než by se interesovala
o naše starosti, aby všechny děti měly
možnost cvičit, abychom k tomu měli možnost
vytvářet příslušné podmínky
a aby také dospělí mohli reprodukovat svoji
pracovní sílu vhodně prováděnou
rekreací. Víme, že zájem veřejnosti
není tak silný, když se jedná o kolektivní
připravenost branců nebo o úroveň
tělovýchovné připravenosti pracující
mládeže jako o nějaké různé
aféry, které se ještě ve sféře
sportu objevují.
Myslím, že v těchto dnech není nutno
opakovat, jak naléhavé je vytvářet
podmínky k všestrannému konstruktivnímu
uplatnění občanů, hlavně mladé
generace. Tragický osud studenta Palacha podtrhuje odpovědnost
společnosti za život a profil mladé generace,
které musíme vytvářet takové
podmínky, aby pro jistotu své budoucnosti žila,
nikoliv umírala.
Přes všechny složité problémy,
jejichž dosah si všichni uvědomujeme, chci vyslovit
naději, že postupně přijde také
doba, kdy česká vláda najde čas i
k řešení tělovýchovné
problematiky. Pozitivní počin spatřujeme
- především perspektivně - ve vytvoření
ministerstva pro mládež a tělesnou výchovu.
Jsem přesvědčen, že je to projev střízlivého
úsudku a moudrosti České národní
rady i vlády, že naše mládež i tělovýchovné
hnutí tuto instituci dostávají. Vždyť
např. tělesná výchova je tradiční
sférou silné společenské aktivity
a na její problémy se často soustřeďuje
zájem široké veřejnosti. Česká
národní tělovýchovná organizace
vítá tuto symbiosu otázek rozvoje mladé
generace a tělesné výchovy.
Na řešení řady vážných
otázek naší tělovýchovné
organizace v uplynulé době mnohdy síly nestačily.
Neuspokojující stav tělesné zdatnosti
a výkonnosti naší mládeže i dospělých
občanů vedl Československý svaz tělesné
výchovy k iniciativě tuto instituci vytvořit
a analogické důvody vedly souběžně
i organizace mládeže ke stejnému stanovisku.
Nové ministerstvo má proto specifické postavení
tím, že jeho společenské zázemí
tvoří velké zájmové a sociální
skupiny a jejich organizace.
Nemáme obavy z toho, že by ministerstvo naši
činnost nahrazovalo, že by jeho existence vyvolávala
kompetenční spory apod. Jednak máme už
určitá historická poučení,
jednak máme důvěru v novou vládu,
o jejichž členech víme, že mnozí
donedávna ve volném čase sportovali nebo
prováděli turistiku, a proto věříme
i v jejich neresortní přístup při
řešení otázek tělovýchovy
a mládeže.
Se zadostiučiněním jsme také přijali,
že do čela nového ministerstva byl postaven
představitel naší organizace. Budeme i nadále,
jak to v současné době také činíme,
dokud vláda sama nebude moci plně převzít
ministerstvo, nápomocni v jeho výstavbě.
Věříme také, že při správné
delimitaci odpovědnosti se jistě podaří,
aby se přenosem řady úkolů na státní
správu a vhodně volenými pracovními
metodami zvýšila akceschopnost i naší
tělovýchovné organizace.
Co chceme především za podpory státní
správy dosáhnout? Budeme z patriotických
zájmů společně usilovat o to, abychom
se vyrovnali Slovensku např. v úrovni vrcholové
kopané, což řada z vás má nepochybně
na mysli.
Chci současně ujistit, že naší
hlavní společnou starostí bude, aby co nejvíce
občanů, hlavně mládeže, dostalo
postupně chuť, ale i možnost pravidelně
cvičit a sportovat ve vhodných zařízeních
i v přírodě samostatně i pod odborným
vedením. Chceme učinit všechno pro to, aby
skutečně byl ve zdravém těle zdravý
duch, a to nejen u jednotlivců, nýbrž u celého
národa.
Myslím, že v této oblasti - jak se říká
"nahoře" - panuje shoda a příznivé
klíma. Nyní chceme společně přenášet
toto vzájemné pochopení i do vztahů
tělovýchovných orgánů, zejména
tělovýchovných jednot a dalších
našich orgánů na jedné straně
a národních výborů všech stupňů
na straně druhé.
Chceme dosáhnout zlepšení koordinace v otázkách
materiálního zabezpečení tělesné
výchovy, především v komplexním
vybavení sídlišť a v dostatečně
husté síti tělovýchovných zařízení.
Jde nám o to, zlepšit situaci v celé rekreační
oblasti a zejména ve službách obyvatelstvu
i formami tělesné výchovy. Věříme,
že postupně všichni funkcionáři
národních výborů, s nimiž v řadě
míst naše organizace již dobře spolupracuje,
plně po zásluze ocení obětavou a dobrou
práci cvičitelů a trenérů jako
významnou společenskou aktivitu. Vždyť
oni jsou tradičním kapitálem tělovýchovného
hnutí a jejich obětavá činnost dává
naší organizaci charakteristický rys.
Nechci zastírat, že se tělovýchovné
hnutí a naše společenská organizace
bude hlásit o svá práva, že bude náročná
a přijde postupně v zájmu občanů
s řadou zdůvodněných požadavků.
Nové ministerstvo bude stejně tak jako naše
tělovýchovné orgány pod kontrolou
tělovýchovné veřejnosti. Naši
funkcionáři i členové jsou však
na druhé straně rozvážní a soudní
lidé a každý dobrý čin splatí
české vládě mnohonásobně
svou aktivní prací.
Přeji nové vládě klidnější
prostředí k práci a důvěru
všech občanů a v neposlední řadě
také to, aby se stejným, v pravdě sportovním
elánem, s jakým v neobyčejně obtížných
podmínkách za necelé dva týdny po
svém jmenování dokázala připravit
svůj program, dokázala také jeho obsah realizovat.
V národní tělovýchovné organizaci
bude mít vláda plnou podporu. /Potlesk./