Česká národní rada 1969 – 1971

Předseda dr. Císař: Hovoří poslanec ing. Horák.

Posl. ing. Horák: Vážení představitelé vlády, vážení poslanci, kromě politických cílů uvedených ve vládním prohlášení patří důležitá úloha úkolům v ekonomické sféře, a to zejména ve vztahu k strukturálním přeměnám našeho průmyslu, jak se o tom zmínil předseda naší nové vlády.

Direktivní metody řízení z uplynulých let nedokázaly odstranit hlavní disproporce mezi kupní silou obyvatelstva a takovou skladbou tržních fondů, která by odpovídala přání spotřebitelů.

Je nutno si připomenout, že občan naší republiky nenajde uspokojení své snahy po vyšší životní úrovni jen tím, že bude kvantitativně rozšiřovat svou elementární spotřebu, nýbrž že se bude zaměřovat na dosažení kvalitativní změny životního stylu, zejména pokud se týče bydlení a bohatšího a pestřejšího využívání svého volného času.

Tento názor potvrzuje i ta skutečnost, že již více než rok se pohybuje počet neuspokojených zájemců o osobní automobily kolem 200 000. Musíme si být vědomi toho, že tento stav nebude nadále udržitelný, neboť - jak je ve vládním prohlášení výstižně uvedeno - je třeba respektovat, že občan není základním článkem jen v politice, nýbrž i středem a smyslem ekonomického pohybu a že k realizaci jeho občanských práv patří plné uspokojování koupěschopné poptávky.

Dle získaných informací je cílem dosáhnout v roce 1980 produkce osobních automobilů pro občany našeho státu /tzn. mimo uvažovaného exportu/ v celkovém počtu 200 000 vozů ročně a tím spolu s uvažovaným dovozem zvýšit vybavenost obyvatel ČSSR tímto spotřebním zbožím tak, aby počet obyvatel připadajících na jeden vůz se snížil z 29 obyvatel v minulém roce na 8 obyvatel v roce 1980 Tím bychom se přiblížili úrovni vyspělých průmyslových států, kde nyní ve Francii, Anglii, NSR a Švédsku připadá 1 vůz na 4 - 5 obyvatel a v ostatních vyspělých průmyslových evropských zemích se dnes blíží poměru 1: 10.

Při realizaci tohoto záměru a řadě podobných doporučuji uplatňovat tendence ve smyslu vládního prohlášení, tzn. nevyžadovat na centrálních orgánech nenávratné prostředky pro investiční výstavbu, nýbrž dočasný nedostatek finančních prostředků řešit návratnou půjčkou a úvěrem. Dále nevyžadovat na centrálních orgánech nenávratné devizové prostředky pro rozšíření nebo zavedení nové licenční výroby, nýbrž koncepci našich vozů řešit vlastním vývojem. Eventuální dílčí vývojovou situaci se zahraničními automobilkami v zájmu vysoké technické a estetické úrovně vozů, jakož i dovoz potřebných strojů, zařízení a materiálů, uhradit vlastními devizovými prostředky, vyprodukovanými vývojem našich automobilů.

Nevyžadovat slev z daňových a odvodových povinností kromě těch, které brání rozvoji produkce finálního výrobku, který je předmětem zájmu spotřebitelů a z celospolečenského hlediska ekvivalentem neuspokojené kupní síly.

Orientovat vývoj spotřebitelských cen našich automobilů tak, aby při růstu užitné hodnoty docházelo k poklesu maloobchodní ceny tím, že zvýšenou produkcí dojde ke snižování daní. Přitom však následkem rozvoje automobilismu dojde k realizaci vyšších příjmů pro státní rozpočet, které bude možno použít i v ostatních oblastech, souvisejících s motorismem, jako výstavba silnic, servisů a dalších zařízení.

Podstatné rozvinutí výroby automobilů se neobejde bez současného rozvoje výroby v předchozích stupních, tedy - jak je ve vládním prohlášení zdůrazněno - je třeba, aby nevýrobní spotřeba se stala místem, na které se bude orientovat celá struktura výrobní sféry. Mají-li se kdy naše automobily, kromě prvořadé bytové výstavby, stát součástí životní úrovně obyvatelstva, je třeba, aby v potřebném rozsahu byl orientován i rozvoj souvisejících výrobních oborů a odvětví.

S tím souvisí i dořešení kritického bytového problému, který přes nemalé úspěchy v Mladé Boleslavi je právě tak tíživý jako v ostatních městech republiky.

Přitom si musíme být vědomi toho, že kvalitně a levně budeme moci vyrábět pouze se stabilizovaným kádrem pracovníků a prvním předpokladem pro tuto stabilizaci je podstatné zlepšení bytového fondu.

Přes uvedenou problematiku věřím, že jsme připraveni předkládaný návrh vládního prohlášení uskutečňovat a naplňovat též v těch intencích a směrech, jež jsem uvedl.

Závěrem proto doporučuji v zájmu další konkretizace vládního prohlášení zapsat do části III. týkající se hospodářství a sociální politiky, že vláda bude svými zásahy a opatřeními podporovat vedle prvořadého řešení bytového problému také rozvoj motorismu jako nositele moderního životního stylu a významného rozvojového i stabilizujícího faktoru našeho průmyslu. Jinak mohu prohlásit, že vládní prohlášení se setkalo s příznivým ohlasem v okruhu mé působnosti a našim ministrům přeji proto v jejich odpovědné práci hodně úspěchů při realizaci konkrétních opatření. /Potlesk./

Předseda dr. Císař: Dávám slovo poslanci Mičkovi.

Posl. Mička: Vážená Česká národní rado, dovolte mi tři krátké připomínky k projednávanému vládnímu programu. První připomínka se týká bytového úseku. Bytový problém lze řešit i bytovou výstavbou "podnikovou", která má v podstatě nahradit dřívější a dosavadní formu stabilizační bytové výstavby. Do 31. 12. 1968 byly příznivější podmínky pro tuto výstavbu v podnikové formě. Státní banka na ni poskytovala úvěry splatné do 30 let při úrokové sazbě 1 - 2 %. Od 1. 1. 1969 se však podmínky zhoršily. Z příkazu generálního ředitele Státní banky čs. /zveřejněn v Hospodářských novinách č. 1/69/ je úroková sazba na veškerou investiční výstavbu, tedy včetně bytové, stanovena na 7,5 % při splatnosti delší nežli 5 let, což podnikovou bytovou výstavbu značně znevýhodňuje.

Na svitavském okrese se již vyskytly podniky, které od plánované podnikové výstavby ustupují právě z hlediska zhoršení úvěrových podmínek. Doporučuji proto ponechat u podnikové bytové výstavby úvěrové podmínky, jak platily do konce roku 1968.

Při této příležitosti bych chtěl požádat ministerstvo výstavby a techniky, aby pamatovalo na náš Východočeský kraj a zastavilo vývoz stavebních kapacit Pozemních staveb Pardubice a Hradec Králové mimo náš kraj a požádat novou vládu, aby se otázkami bytové výstavby zabývala na svém nejbližším zasedání. Stav bytové a občanské výstavby v našem kraji je opravdu kritický.

K té části, že vláda přezkoumá dosavadní způsob řízení ústavů národního zdraví a sociálních služeb a způsob jejich financování vyslovuji ten názor /ONV Svitavy/, že otázka zaostávání není v tom, že tyto sféry jsou řízeny národními výbory. Naopak národní výbory každoročně ze zdrojů fondu rezerv neb jiných rozpočtových zdrojů řeší rozvoj zdravotnictví značnými částkami. Zaostávání není tedy způsobeno organizačním začleněním, ale nedostatkem finančních prostředků, které se od 50. let do těchto odvětví přidělovaly v minimální míře.

Zaostávání bylo způsobeno též tím, že se řešil zejména ve zdravotnictví kvantitativní rozvoj, místo rozvoje kvalitativního. Rostla lůžka, lékařská místa, zdravotnický personál, ale úměrně s tím nerostlo vybavení nemocnic a léčebných ústavů moderními přístroji, zdravotnickou technikou. V malých ústavech se vybavení prakticky nezměnilo za posledních 30 let.

Několik údajů, jak vypadá praxe na úseku terciární sféry. Jsem poslancem Východočeského KNV a při projednávání závazných limitů rozpočtu Východočeského kraje v radě KNV jsme byli nuceni jen konstatovat, že nám nebyly uznány požadavky ve výši 181 mil. korun, a to na údržbu v terciární sféře - 111 mil. Kčs, na léky - 19 mil. Kčs, na růst cen - 22 mil. Kčs a na snížení daně z obratu - 29 mil. Kčs. Rozdělení chybějících prostředků na terciární sféru se jeví takto: zdravotnictví - 20 mil., školství - 28 mil., údržba budov NV - 12 mil., MH - 29 mil., vodní hospodářství - 29 mil. V praxi to potom vypadá tak, že na našem svitavském okrese, kde máme 5 zdravotnických zařízení a celkem 1735 lůžek, jsme dostali 450 tis. Kčs na strojní a investiční vybavení. Je to částka opravdu malá, směšná, můžeme koupit sanitku a jeden slušný rentgen.

Jestliže se v programu vlády hovoří o tom, že se bude vytvářet prostor pro posilování nezbytných a velmi žádoucích investic v terciární sféře, pak je k tomu třeba přistupovat opravdu seriózně.

Jako poslední bod mi dovolte tlumočit připomínku občanů mého volebního obvodu. Pocházím z Moravské Třebové v Čechách. Jménem všech občanů bývalého okresu Moravská Třebová, nyní v Čechách, podávám návrh, aby při zpracovávání územní organizace státní správy byla tato část navrácena v lůno Moravy, a to ve formě se sídlem v okresu a napraveny tak deformace z roku 1960. /Potlesk./

Předseda dr. Císař: Slovo má poslanec ing. Rusek.

Posl. ing. Rusek: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi, dovolte mi dvě krátké připomínky k diskusi o prohlášení vlády.

Tato debata se nesporně nachází v určité zvláštní situaci vzhledem k tomu, že se jedná o první českou vládu. Myslím, že je možno vyslovit buď souhlas nebo nesouhlas s celkovým zaměřením vládního prohlášení s tím, zda toto zaměření přijímáme nebo ne. I když nechci nikoho omezovat v diskusi, domnívám se, že rozebírání speciálních problémů, které na každém úseku existují, nemůže podstatným způsobem toto ovlivnit, že v tomto směru bychom si měli ukládat určitou zdrženlivost v této době. Je však třeba si na začátku říci něco o vzájemném vztahu mezi zastupitelským sborem a vládou jako nositelem výkonné moci. Pokud jsem četl dobře toto prohlášení, vláda žádá jistou autonomii pro své konání a jednání a myslím, že je třeba jí tuto autonomii poskytnout s tím, že zastupitelský orgán po určité době bude posuzovat výsledky, kterých vláda docílila ve své činnosti a podle těchto výsledků bude zaujímat svoje postoje a provádět svá hodnocení. To je způsob, který by se měl v tomto vzájemném vztahu uskutečnit.

Jako příklad bych chtěl uvést uhelnou krizi. Když prostudujeme dokumenty, které se této krize týkají, docházíme k závěru, že tato krize nemá objektivní, ale subjektivní příčiny v oblasti rozhodování ve vládních centrálních orgánech, že v tomto směru minulé vládní orgány nesplnily to, co je jednou z jejich základních povinností. Z tohoto hlediska je třeba také napříště k tomu přistupovat. Je třeba aby zákonodárný sbor měl dobře vybudovanou a rozvinutou kontrolní činnost v zákonodárném smyslu, aby tato kontrolní činnost mu ukazovala skutečnost, jaká je, aby mohl dělat závěry, které odpovídají reálné situaci, na jedné straně neusiloval o to, co je nemožné, ale trval, aby bylo provedeno to, co je možné a co je povinností příslušných orgánů.

V souvislosti s kontrolní činnosti si myslím, že je třeba, aby také Česká národní rada jako zastupitelský orgán, zastupitelský sbor, věnovala svou pozornost i práci masových sdělovacích prostředků v tom smyslu, aby tam byly vytvořeny podmínky pro to, aby masové sdělovací prostředky byly jedním z článků zpětné vazby, která ve společnosti existuje, aby tedy splňovaly svou funkci, kterou jim kdysi přisuzoval Lenin, aby byly denním parlamentem, obrážely názory i smýšlení lidí a v tomto smyslu také abychom je posuzovali a abychom tyto závěry, názory atd., které se touto cestou objeví, nějakým způsobem nebagatelizovali, abychom se v budoucnosti drželi zásady, že jestliže se vláda a lid dostává do rozporů, že se tedy vyměňuje vláda a nikoliv lid, poněvadž ten vyměnit nelze. To je jedna poznámka.

Druhá poznámka se týká problematiky těchto dní, která zdánlivě vypadá jako specifická problematika postojů mládeže, zvláště pak studentské nebo vysokoškolské mládeže. Do hodnocení těchto postojů zaznívá jeden tón, který není nový, který my jako vysokoškolští učitelé jsme slyšeli už mnohokrát, a sice tón, který se snaží vyložit jednání mládeže, její činnost, jako vliv určitých skupin, které stojí na nějakých extrémistických pozicích, jdoucích mimo naši oblast, tedy jako by šlo o určité svádění mládeže k nějaké činnosti, která není v souladu se státními závěry a státní politikou. Vypadá to, jako by tyto závěry vycházely ze zahraničí a neodpovídaly reálným životním podmínkám a postojům, které se zvláště v tomto případě v mládeži utvářejí.

Chtěl bych upozornit na to, že tento postoj, který se týká jak českých funkcionářů, tak jmenovitě slovenských funkcionářů, je postoj velmi nebezpečný, poněvadž jde mimo reálnou situaci, nechápe skutečnost, že v současném mládežnickém, studentském nebo vysokoškolském dění nejde o nějakou specifickou záležitost mládežnickou, nýbrž že jde o určitý celospolečenský problém, problém, který souvisí s pokračováním polednové politiky, souvisí bezprostředně s obavami o osud této politiky, které sdílejí nejen tyto vrstvy, ale i široké společenské vrstvy ostatní, dělnická třída, rolnictvo a ostatní pracující. Jde jen o to, že vzhledem k určitému zvláštnímu postavení mládeže nabývá i její postoj v tomto směru zvláštního postavení. Naše stanovisko k tomu musí být zaujímáno jako stanovisko k určitému reálnému společenskému hnutí, které má celospolečenský význam a charakter, které vychází z určitých životních podmínek, jež tyto názory, postoje a ostatní činnost podmiňují a formulují. Jinak bychom se mohli dostat do rozporů, které by hrozily výbuchy, které by hrozily skutečně určitou nežádoucí činností a přivodily situaci, kterou by bylo ve skutečnosti těžko zvládnout.

Základní podmínka je, abychom vůči této společenské skupině, tedy vůči mládeži, mluvili a říkali plnou pravdu, tak jak situace ve skutečnosti vypadá, poněvadž jen na této platformě můžeme dosáhnout dohody a jen na této platformě můžeme ovlivnit toto hnutí natolik, aby bylo v souladu s našimi celkovými státně politickými závěry, tedy v souladu s těmi podmínkami pro uskutečňování polednové politiky, které dnes existují. /Potlesk./

Předseda dr. Císař: Hovořit bude poslanec dr. Václavík.

Posl. doc. dr. Václavík: Vážené shromáždění, naše vláda hodlá zaměřit svou činnost hlavně na hospodářskou oblast. Pro tuto orientaci jistě dnes mluví pádné důvody. Je také dobře, že samo hospodaření je ve vládním programu chápáno v duchu socialistických humanistických zásad také jako péče o největší statek, který republika má - o člověka.

Slabinou velké části vládního prohlášení je však jeho malá konkrétnost. Svědčí o tom již fakt, že kromě zmínky o tom, jaké procento problémů ČSSR připadá na ČSR, nenajdeme ve vládním prohlášení téměř žádná čísla a termíny. Je to ovšem pochopitelné a omluvitelné, uvážíme-li náležitě, v jaké lhůtě a za jakých mimořádných politických okolností, o kterých zde již bylo dostatečně hovořeno, práce na prohlášení probíhala.

Přece mi to ale nedá, abych neřekl alespoň pár slov k jedné pasáži vládního prohlášení, která myslím mimořádně silně volá po tom, aby byla - a to rychle - konkretizována. Mám na mysli 13. odstavec na 31. straně prohlášení.

Za prvé navrhuji, aby se vláda co nejdříve zabývala krajně neuspokojivým stavem školských budov pro děti a dorost. Jeden příklad: Rozbor stavu školských zařízení v olomouckém okrese za rok 1967 ukazuje, že 36 % zařízení je v tak nevyhovujícím stavu, že je lze opravit pouze v rámci generální opravy nebo že jsou určena ke zrušení, protože v těchto zařízeních je "ohrožen zdravý vývoj dětí".

Přitom není důvodu předpokládat, že v roce 1968 se zmíněný stav zlepšil, nebo že právě v olomouckém okrese je stav školských zařízení podstatně horší než ve všech jiných okresech.

Za druhé doporučuji, aby vláda co nejdříve určila reálný, ale mobilizující termín, v němž bude zrušeno vyučování na směny, které má velmi nepříznivé důsledky pro život mládeže. Je více než smutné, jestliže se dnes i v některých ne právě chudých městech naší republiky, kde jinak probíhá dosti rychlá výstavba, jako např. v Přerově, má počítat s tím, že ve velké části základních devítiletých škol bude ještě dlouhou řadu let dále pokračovat vyučování na směny.

Nepodceňujme tento fakt. Je to vážný příznak krátkozraké politiky, který má dalekosáhlé důsledky. Na zcela předpokladatelnou námitku, že na to nemáme, chtěl bych předem odpovědět. Nikdy, ani v takové době, kdy stojíme tváří v tvář mimořádným politickým a hospodářským úkolům, nemáme právo zapomínat na to, že kvalitu a budoucnost národa vždy předurčujeme do značné míry také tím, jaké podmínky vytváříme pro jeho nejmladší generaci. /Potlesk./

Předseda dr. Císař: Slovo má poslanec ing. Setínský.

Posl. ing. Setínský: Vážená Česká národní rado! Dovolte mi, abych řekl několik poznámek o problémech rehabilitace. Jedním ze základních politických principů polednové politiky je důsledné provedení rehabilitace. Byl vydán zákon č. 82 z 25. 7. 1968 o soudní rehabilitaci, na základě toho vybráni soudci pro rehabilitační senáty a provedena jejich volba v Národním shromáždění. Zdálo by se, že bylo učiněno vše, aby křivdy spáchané v padesátých letech na nevinných lidech, byly urychleně odčiněny. Jak věc v současné době vypadá, lze s určitostí předvídat, že za dané situace nebude soudní rehabilitace vůbec provedena.

Dokonce na výhružné dopisy nějakého aktivního výboru Jednoty právníků se někteří soudci již vzdali svých funkcí, jiní - jako kupř. v Brně - po třech měsících své činnosti dosud nevyřešili ani jeden případ z 2600 přihlášených k rehabilitaci. Svaz protifašistických bojovníků, který převzal od ústředního výboru Národní fronty závažný úkol starat se o otázky rehabilitace všech postižených, má za této situace velmi nezáviděníhodnou pozici a nebude tedy moci zajistit splnění tohoto politicky velmi závažného úkolu. Žádám proto, aby vláda všemi prostředky prosazovala plynulé provádění rehabilitací a spravedlivé odškodnění tisíců neprávem postižených, z nichž převážnou většinu tvoří odboráři. Už nyní je zřejmé, že je obtížné nalézt soudce, kteří by byli schopni deformace odčinit, když mnozí sami v nich vyrostli a na soudcovskou svobodu nebyli zvyklí. Proto se přimlouvám, aby zákon o soudní rehabilitaci byl novelizován a opatřen generální klausulí, jak to bylo původně odboráři navrhováno. Jedině pak by bylo možno urychleně dojít k cíli a zamezit opětovným deformacím.

Totéž platí o připravovaném zákonu o mimosoudní rehabilitaci. Bylo by na čase, aby konečně byly pominuty všechny jalové připomínky, ale aby byly pojaty všechny významné připomínky navrhované SPB i URK, zejména ke způsobu provádění této mimosoudní rehabilitace a zákon byl urychleně vydán. Mám na mysli to, aby rehabilitace nespočívala na dobré vůli těch, kteří hromadně zneužívali svých funkcí a pokřivili právní praxi. Až donedávna jsme byli přesvědčeni, že rehabilitace byla zatím jediným hmatatelným úspěchem polednového vývoje. Kdyby se však mělo pokračovat dosavadním způsobem a tempem, naděje na úspěch by velmi rychle vyprchaly z důvěry lidu. A jaké důsledky by to přinášelo, ukazují současné jevy v naší společnosti.