Česká národní rada 1969 – 1971

Předseda dr. Císař: Děkuji. Slovo má poslanec Gebauer.

Posl. Gebauer: Vážená Česká národní rado, včera před nás předstoupila první česká vláda se svým programovým prohlášením, vláda, která se ustavila ve velmi složité situaci. Když jsem si pročítal teze programového prohlášení vlády, zaujala mě tam nejvíce pasáž, která se zabývá politickým systémem. Domnívám se, že některé formulace, některé věty přestávají být v souvislosti s tím, co se stalo 16. ledna pouze politickou deklarací české vlády, ale měly by se stát mravně politickým krédem vlády do budoucnosti. Jedná se o pasáže, kde se hovoří o nutnosti nalezení společného řešení mezi vládou a celým národem. Domnívám se, že je to ten nejzákladnější předpoklad pro to, aby mohla být obnovena symbióza mezi politickou reprezentací a národem, celou společností, jak jsme jí znali v polednových poměrech, je to skutečně základní předpoklad pro vytváření takového mechanismu, aby nebyl zdeformován, je to skutečně základní předpoklad pro to, aby byla společenská konfrontace přenášena ze sféry naléhavosti do sféry institucí. Je to také základní předpoklad pro vytváření koridoru pro aktivní českou politiku.

Společnou řečí partnerů je jejich vzájemná důvěra, která se těžko nabývá a lehce ztrácí, důvěra, která vzniká v dialogu. Partneři takového dialogu však pochopitelně mají rozdílné postavení. Zde je nutné, aby přišel určitý čin, který by se potom stal mottem pro tu přiznanou důvěru. Jestliže si uvědomíme federální uspořádání našeho státu, bude mít tento čin už apriorní vymezení, vyplývající z dané pravomoci. Může to být čin, který se může změnit v iniciativu vůči federálním orgánům.

Nové vládě jsme nabídli svou pomoc už několikrát, naposledy v noci ze včerejška na dnešek, předtím minulý týden. Několikrát jsme zdůraznili, že nehledáme jinou vládu a jiný program, než je program této vlády a tato vláda.

Chtěl bych zdůraznit, že vysokoškolští studenti se cítí nesmírně zavázáni morálním poselstvím našeho kolegy Jana Palacha, že jsme rozhodnuti jeho odkaz vyplnit, že uděláme všechno pro to, aby se i ostatní složky veřejnosti podílely na splnění tohoto odkazu. /Potlesk./

Předseda ČNR dr. Císař: Než bude hovořit další řečník, dovolte mi, abych vám sdělil, že poslankyně Fišerová a dalších třináct poslanců mi oznámili, že se vzdávají slova a zároveň podávají návrh, abychom rozpravu před polední přestávkou zakončili. Dosud vystoupilo 31 řečníků. Je přihlášeno dalších 14 řečníků. Poslanci, kteří podávají návrh, jej odůvodňují tak, že by se měl dát čas přes polední přestávku předsedovi vlády a vládě, aby si mohli připravit reakci na všechna vystoupení, která slyšeli, abychom potom ve spěchu neprojednávali další body pořadu, které vyžadují patřičnou pozornost. Současně předpokládají, že bychom dnes měli naše zasedání zakončit. Doporučuji, aby přihlášené diskusní příspěvky, pokud jsou připraveny písemně, byly zařazeny do přílohy protokolu.

Obracím se proto na naše plénum, kteří z dalších 13 přihlášených řečníků by se chtěli vzdát slova. Apeluji na skupinu poslanců, kteří ještě mají vystoupit, kromě posl. Veltruského. Budu je jmenovat jednotlivě a žádám, aby se vyjádřili, zda chtějí hovořit nebo se vzdávají slova: posl. Hübner /vzdává se slova/, posl. Toman Josef /vzdává se slova/, posl. Smrčka Ladislav /vzdává se/, posl. Kašpar Vlado /vzdává se slova/, posl. Koutný /chce přednést připomínky z výboru/, posl. Šimák /vzdává se slova/, posl. Kovařík /vzdává se slova/, posl. Malíř /vzdává se slova/, posl. Šícha /vzdává se slova/, posl. Pacovský /chce ponechat slovo/, posl. Bosák /přednese své stanovisko na výboru/, posl. Suchopárek /vzdává se slova/.

Odpoledne ještě vystoupí poslanci Koutný a Pacovský, předtím než předseda vlády přednese své závěrečné slovo.

Dávám slovo posl. dr. Veltruskému.

Posl. prof. dr. Veltruský: Vážená Česká národní rado, ocitl jsem se ve velmi těžké nátlakové situaci a doufám, že se jí budu moci přizpůsobit. Dnešní dva dny mi připadají, že všichni obcházíme kolem velké hory problémů, vrháme na ni různé problémy, upozorňujeme vládu na další a další problémy.

Chtěl bych se nyní i v důsledku časové tísně vrátit k jednomu a apelovat na to, abychom věnovali pozornost samotnému vládnímu prohlášení a jeho koncepci a struktuře a jeho záměrům a zaměřením. Pokud jste si je srovnávali s obdobnými jinými prohlášeními, myslím, že nikdo nemůže popřít, že toto prohlášení zní jinak než prohlášení, na která jsme po desetiletí byli zvyklí.

Soubor ministrů, kteří byli včera jmenováni, nastupuje za situace, kdy je nejen hora problémů, ale kdy je velmi nepříznivé klima pro tvůrčí myšlení a pro vytváření koncepcí, klima, které je zaviňováno tím, že jsou rozviklány hodnoty. Je to situace, kdy se zaměňují příčiny za následky a následky za příčiny, což vyvolává všeobecné napětí a nervozitu. V této situaci přichází vláda a - promiňte mi trochu profesionální přístup - spojuje problematiku sociální a ekonomickou. Může být za to napadána. Myslím, že je to velký čin, který je velký tím, že jen staví věci z hlavy na nohy a ukazuje, že celé ekonomické snažení má být zaměřeno určitým směrem, určitým cílem.

My se ještě dobře pamatujeme na období velké radosti z růstu ekonomiky jako takové. Mám nyní radost, že vláda otáčí tento pohled na člověka, jeho potřeby a rozvoj a k tomu finální výrobu v ekonomice. Co je s tím spojené, je od toho odvozeno a čím méně toho bude, tím lépe a tím větší možnost pro uspokojování potřeb.

Myslím, že tady je určitý klíčový pohled, nový popud, že je to jiný aspekt ekonomické reformy, bez které celé naše plénum i celý náš národ je přesvědčen, že neodbouráme kousek z hory problémů, která se navršila. Můžeme chválit, že je to hora, že máme velké hospodářství. Ale my máme také, jak ze zprávy vyplývá, devastované hospodářství, které v této podobě a v tomto směru nemůže hledat perspektivy.

Tento obrat a toto otočení je - i když je to pouhé prohlášení - činem a je také nezbytným činem, poněvadž jestliže náš stát ve federativním uspořádání promítne direktivní systém do dvou států, rozpadne se. Na hranicích dvě ekonomiky, které budou chtít řídit každá sama sebe a uzavírat se vůči vnějšku, jsou nespojitelné. Bude to vyvolávat další národnostní odtržení a odcizování.

Abychom mohli existovat a abychom mohli využít potenciálních možností, které přes všechny negativní jevy, které jsou s tím spojeny, problém federalizace v sobě obsahuje, abychom mohli jejich dynamiku využít jako dynamického faktoru, je nezbytné jít cestou ekonomické reformy.

Kam ekonomická reforma míří, je ve vládním prohlášení velmi dobře vyjádřeno obrácením věcí z hlavy na nohy, postavením člověka do středu ekonomické problematiky.

Nechtěl bych již dále jít do otázek ekonomických, o kterých zde budeme ještě mnoho hovořit. Před námi je zákon o podnicích. Chtěl bych jen upozornit, že podnik jako organismus není mrtvý organismus, že je to také sociální organismus, že v něm vzniká uvnitř podniku určité klima pro vytvoření podnětu pro lidi a že toto klima ekonomické, výrobní a podnikové je do značné míry předurčováno obecně politickým klimatem.

Dovolte mi s limitovanými možnostmi přece jenom ocenit prohlášení vlády ve směrech několika základních požadavků, které v současné době se staly zvláště akutní a zvláště citlivé. Dovolte mi ocenit, že tyto požadavky prohlášení nevynechává, že se k nim točí čelem. Jsou to požadavky voleb, požadavky tisku, požadavky celé oblasti sdělovacích prostředků.

Myslím, že z tohoto hlediska jistě právem každý poslanec má pocit, že je třeba, aby varoval vládu, že bude sledovat plnění.

Myslím, že v této situaci je třeba a je nutné, abychom za tento čin, za toto prohlášení, ze kterého je cítit nový duch a nové postavení problémů, dali do startu vládě důvěru a vytvořili jí tak podmínky k tomu, aby mohla své záměry uskutečňovat. /Potlesk./

Předseda dr. Císař: K faktické připomínce se přihlásil poslanec Kašpar.

Posl. Kašpar: Měl bych faktickou poznámku před ukončením diskuse. Je velmi dobré, že jsme vzájemně k sobě zdvořilí, že ukončujeme diskusi, ale neměli bychom být přespříliš zdvořilí k samotné politice. Myslím tím to, že když jsme v časové tísni, bylo by správné - nevím, jak je to v jednacím řádu - aby častěji bylo oznamováno pořadí diskutujících, zachyceno od začátku v pořádku, aby v časové tísni se mohly skupiny poslanců dohodnout, které problémy je ještě potřeba do diskuse vnést a kdo bude mluvčím za příslušnou skupinu problémů nebo poslanců.

Předseda ČNR dr. Císař: Děkuji za poznámku. Myslím, že je velmi správná. Učíme se dělat parlament.

Nyní bychom přerušili naši schůzi do 14 hodin. Prosím, abyste se dostavili skutečně včas.

/Schůze přerušena ve 12.39 hod./

/Jednání opět zahájeno ve 14.07 hod./

Předseda ČNR dr. Císař: /zvoní/: Budeme pokračovat v rozpravě k programu vlády. Jako první vystoupí poslanec soudruh Koutný. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Koutný: Vážená Česká národní rado, jako přípravu na včerejší a dnešní naše jednání jsme projednali teze vládního prohlášení ve schůzi výboru pro národní výbory a národnosti. Došli jsme k závěru, že jsou solidním podkladem pro programové zaměření a orientují pozornost na hlavní problémy v jednotlivých oblastech společenské činnosti. Potvrzuje to i znění vládního prohlášení, které včera přednesl předseda vlády.

Zabývali jsme se především tou částí, která je věnována problematice národních výborů. K tomu považujeme za nutné zdůraznit:

Aby se při řešení celé problematiky národních výborů důsledně vycházelo z vědecké analýzy postavení a působnosti nejnižších článků zastupitelské soustavy - místních a městských národních výborů - a možnosti výrazného uplatnění jejich samosprávných funkcí. Jsme přesvědčeni, že je to klíčová otázka, jejíž principiální vyřešení bude východiskem k řešení celé soustavy národních výborů a k vytvoření rozhodujících podmínek pro bezprostřední aktivní účast občanů na správě veřejných záležitostí.

Aby všechny návrhy byly vypracovány a projednány s vědomím, že pro postavení, působnost a organizaci národních výborů musí být vytvořeny záruky dlouhodobé stability tak, aby do budoucna nedocházelo k častým změnám a reorganizacím. Aby práce na analýzách a návrzích byly věcně a časově organizovány tak, aby v jejich průběhu mohly být rozhodující návrhy předkládány k posouzení širokému okruhu odborníků vědy i praxe. Na posuzování návrhů se bude aktivně podílet také náš výbor. Chtěl bych proto zdůraznit nutnost včasného a odpovědného vypracování harmonogramu prací a rozvržení úkolů tak, abychom se v závěru prací nedostali do nepříjemné časové tísně. Je nesporné, že jedním ze základních předpokladů při řešení postavení a úlohy národních výborů ve společnosti bude správné rozhodnutí, jaká bude finanční politika uplatňovaná vůči národním výborům i národními výbory samotnými, jak budou řešeny jejich rozpočtové vztahy, finanční pravomoc národních výborů, jaký bude rozsah jimi řízeného hospodářství atd., prostě, jak budou řešeny otázky ekonomicko-finanční. V této souvislosti nás velmi zajímá a myslím, že bude zajímat i všechny občany českých zemí, jak to bude s převodem rozpočtových prostředků na Slovensko. I když v podstatě s tím počítáme za předpokladu, že půjde o opatření podporující rozvoj celé československé ekonomiky, upozorňujeme, že občané některých našich měst a vesnic - a to ve všech krajích - mají řadu oprávněných požadavků, které je třeba v zájmu celé naší společnosti řešit. Tak například zemědělství Jihočeského kraje by jistě mohlo vyprodukovat více výrobků, kdybychom tam vytvořili lepší podmínky pro život pracujících. A to platí v určité obdobě o všech našich krajích. Ozvalo se to dosti jasně v diskusi, zejména pokud šlo o zdravotnictví a o školství. Myslím proto, že jedním ze základních úkolů ministerstva financí České socialistické republiky musí být zpracování koncepce finanční politiky české vlády vůči národním výborům.

Vzhledem k ústavnímu zákonu o postavení národností postrádáme v prohlášení aspoň náznak řešení národnostní problematiky. I když vláda neměla pro vypracování svého prohlášení potřebný čas a klid, myslím, že vládní prohlášení je dobře promyšleno, že vychází z našich možností a jeho uskutečňování může přinést českému národu žádoucí prospěch. Všechen náš lid musí však vytvořit podmínky pro to, aby vláda mohla úspěšně pracovat. V naší práci a jednání bychom všichni měli mít stále na paměti, že oportunismus a snaha o popularitu nemůže vést k dobrým výsledkům. Jedině vysoká odpovědnost vůči společnosti někdy i s potřebnou odvahou a statečností může vést k vytyčeným cílům. /Potlesk./

Předseda dr. Císař: Děkuji. Hovořit bude poslanec Pacovský.

Posl. Pacovský: Vážené soudružky a soudružky, dovolte nejdříve, abych vás požádal o prominutí, že jsem nerespektoval vzájemnou solidaritu a nezřekl se slova. Je to proto, že včera skončil první sjezd českého ROH, kde byly ustaveny nové orgány a asi těžko bychom našim členům vysvětlovali, proč k tak závažné otázce jako je vládní prohlášení z našeho odborářského klubu poslanců prakticky nezaznělo ani slovo. Pro příště slibuji - kdybychom se dostali do podobné situace že budu solidární a vzdám se slova.

Sjezdem, který včera skončil, se prakticky po desetiměsíčním úsilí za novou odborovou politiku uzavírá významná etapa výstavby odborového hnutí, které se dobrovolně sdružuje ve společenství národních odborových svazů a svébytných národních organizacích - české a slovenské Revoluční odborové hnutí, na federálním principu. Nové uspořádání odborů odpovídá přáním a potřebám našich členů, odpovídá i nárokům, které na nás klade nová odborová politika.

Průběh a jednání I. českého všesvazového sjezdu jsou důkazem toho, že vláda České socialistické republiky bude mít v České radě odborových svazů významného partnera. Partnera, u kterého najde podporu při realizaci myšlenek ledna. A právě v tomto směru má projednávané vládní prohlášení veliký význam. Prohlášení chápeme jako dokument, který může do značné míry rozptýlit obavy o důslednou realizaci polednové politiky a přispět k určitému politickému uklidnění, bez kterého je uskutečňování našich složitých politických a ekonomických úkolů téměř nemožné.

Ohlasy, které mělo vystoupení presidenta republiky soudruha Ludvíka Svobody a dalších čelných představitelů na sjezdu českého odborového hnutí u našich pracujících nás nenechává na pochybách, že lidé si vřele přejí, aby politické napětí bylo moudře překonáno, aby byl vytvořen potřebný klid pro iniciativní práci.

Návrh programového prohlášení vlády České socialistické republiky jako celek považujeme jako dokument velmi vyvážený, zejména z hlediska cílů a možností, které si vláda ČSR staví před sebe a před českou veřejnost. Zejména oceňujeme, že vláda považuje styk s odbory a vzájemnou konfrontaci zájmů a stanovisek v období přípravy základních vládních rozhodnutí, za základní a trvalou metodu práce k dosažení vytyčených cílů. To umožní přímou účast odborů nejen na tvorbě vládní politiky, ale přinese to také posílení pocitu společné odpovědnosti odborových orgánů za přijatá rozhodnutí.

Takový přístup považujeme za rozvíjení a praktické uplatnění toho, čemu říkáme pozitivní program polednové politiky. Takový systém práce umožní českému odborovému hnutí, aby se projevilo nejen jako zájmová organizace pracujících, zbavená dřívějších deformací, ale i jako politická síla, která se chce plně podílet na výstavbě české a upevnění československé státnosti.

Jsme si vědomi mimořádné složitosti i obtížnosti současných podmínek, a to společenských i hospodářských, za nichž se vláda České socialistické republiky ujímá své funkce. Odbory nechtějí tuto situaci ještě více komplikovat, ale v duchu vládního prohlášení ji pomáhat aktivně řešit. Budeme přitom vycházet z programu odborových orgánů, jehož konkretizací pro rok 1969 je dohoda vlády a Ústřední rady odborů ze dne 11. listopadu 1968. Jsme přesvědčeni, že požadavky ve mzdové a sociální oblasti, zakotvené v uvedené dohodě jsou realizovatelné. Otevřeně však zároveň vyjadřujeme určité obavy z cenového vývoje v roce 1969, který by mohl narušit předpokládaný 2,5 - 3% růst reálných mezd a příjmů pracujících.

Očekáváme proto, že federální vláda i vláda České socialistické republiky plně převezmou závazky dřívější vlády. Patřičnou pozornost bude nutno věnovat zejména kontrole vývoje cen, a to nejen průměrných cen, ale i z hlediska vlivu jejich pohybu na sociální a příjmové skupiny obyvatelstva. Ke správnému vývoji sociální politiky chceme sami přispět tím, že budeme hlouběji analyzovat strukturu a vývoj spotřebního koše. Naši vlastní odborovou politikou zejména v sociální oblasti a naší práci vůbec chceme nadále více opírat o modernější pracovní metody, podobně jak to předpokládá prohlášení vlády. Proto také požadujeme od vlády, aby za naší spolupráce bylo urychleně stanoveno životní minimum a více využívány analýzy spotřebního koše i podle oblastí, jako solidního východiska formování odpovídající sociální i mzdové politiky.

Předpokládáme proto, že také nová česká vláda uzavře podobnou dohodu s Českou radou odborových svazů jako představitelem ROH v českých zemích.

Tato dohoda by měla nejen konkretizovat na podmínky a potřeby pracujících českých zemí to, co je obsaženo v dohodě vlády a ÚRO. Měla by zároveň co nejvíce konkretizovat programy českých odborových svazů, které přesněji vyjadřují hlubší problémy a oprávněné požadavky pracujících v jednotlivých odvětvích národního hospodářství.