Předseda ČNR dr. Císař: Děkuji
soudruhu předsedovi vlády za jeho závěrečný
projev.
Rozprava k druhému bodu našeho pořadu je tím
skončena. Zjišťuji, že je přítomno
162 poslanců, že tedy Česká národní
rada je schopna se usnášet. Můžeme přistoupit
k hlasování.
Kdo souhlasí s tím, aby Česká národní
rada schválila program vlády České
socialistické republiky a projevila tak podle článku
110 ústavního zákona o československé
federaci důvěru vládě České
socialistické republiky, nechť zvedne ruku! /Děje
se./
Je někdo proti? /Nikdo./
Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./
Konstatuji, že program vlády jsme schválili
jednomyslně. /Potlesk./
Vláda České socialistické republiky
dostala naši plnou a jednomyslnou důvěru a
dovolte, abych jí a jejímu předsedovi k tomu
srdečně blahopřál. /Potlesk./
Přistoupíme nyní k projednávání
třetího bodu schváleného pořadu,
kterým je
Zpravodajem je poslanec dr. Grospič. Prosím ho,
aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. dr. Grospič: Vážená
Česká národní rado, soudružky
a soudruzi, ústavně právní výbor
společně s výborem pro plán a rozpočet
projednaly na své schůzi dne 16. ledna návrh
zákona ČNR o Nejvyšším kontrolním
úřadě České socialistické
republiky, a předkládají jej jako svůj
společný iniciativní návrh.
Kontrola nad uskutečňováním státní
moci je nezbytným rysem demokratického politického
systému, což má zvláštní
význam v socialistickém státě, v němž
usilujeme o to, aby vliv lidu na realizaci státní
moci byl co nejméně zprostředkovaným
a aby lidu přímo odpovědné zastupitelské
úřady nebyly jen formálními, nominálními,
ale opravdu reálnými nositeli mocenských
oprávnění.
Je myslím dobrým vstupním krokem do federace,
že tato jedna ze stěžejních zásad
polednové politiky je zakotvena v programovém prohlášení
vlády republiky, které právě bylo
schváleno.
Vrcholným nositelem státně politických
kontrolních funkcí je parlament a jeho vlastní
orgány. Reálné uplatňování
výkonu kontrolních funkcí parlamentu vůči
vládním a výkonným orgánům
je ovšem ve složitých vazbách a vztazích
moderní centrální zprávy v průmyslově
sociálně i kulturně rozvinuté zemi
prakticky nemožné jen silami a možnostmi poslanců
a jejich volebních orgánů. K tomu je nutné,
aby si parlament vytvořil systém spolehlivých
kontrolních informací. Značný význam
mají tu zprávy vlády, jejích členů
a orgánů, i využívání
expertíz. Dlouhodobá praxe však ukazuje, že
toto samo o sobě nestačí, že k reálnému
uplatňování svých ústavních
kontrolních funkcí parlament nezbytně potřebuje
kvalifikovaný odborný aparát, který
mu je podřízen a který je ve své činnosti
nezávislý na tom, koho má kontrolovat - na
státní správě. To opět tím
více platí pro soustavu socialistického státu,
jehož funkce jsou v politickém i ekonomickém
směru společensky důraznější
i kvantitativně rozsáhlejší.
Jestliže dnes přistupujeme k projednání
zákona o kontrolním orgánu České
národní rady, pak tím:
1. uskutečňujeme směrnici Akčního
programu KSČ, směrnici polednové politiky,
sledující posílení kontrolní
funkce parlamentu jak v celém veřejném životě,
tak zejména ve vztahu k vládě a celé
exekutivě;
2. realizujeme tím ústavní zákon o
československé federaci, který předpokládá
jak ve federaci, tak v republikách - v souladu se skutečnými
potřebami - zřízení jejich kontrolních
orgánů;
3. vytváříme si tak předpoklady pro
praktické, efektivní fungování České
národní rady a jejích bezprostředních
volených orgánů v důležité
sféře jejích ústavních funkcí
a kompetencí. Aniž bych chtěl podceňovat
význam zákonodárné činnosti
České národní rady, je přece
jen zřejmé, že oproti Federálnímu
shromáždění, vybavenému širšími
zákonodárnými kompetencemi, je specifická
váha kontrolních funkcí České
národní rady větší, protože
těžiště praktického výkonu
i federálního zákonodárství
bude v republikách a národní rada tu nese
před občany, před veřejností
politickou odpovědnost za to, jakým způsobem
jsou plněny a používány.
Jaké jsou hlavní zásady navrhované
zákonné osnovy?
Především Nejvyšší kontrolní
úřad není nositelem a vykonavatelem ústavně
politických kontrolních funkcí vůči
vládě a výkonnýma správním
orgánům v ČSR. Tyto ústavní
funkce patří výhradně ve smyslu příslušných
článků ústavního zákona
o čs. federaci České národní
radě, která je uskutečňuje svým
plénem, výbory, respektive předsednictvem.
Nejvyšší kontrolní úřad
ČSR je odborným kontrolním orgánem
České národní rady, které odpovídá
za svou činnost a která usměrňuje
jeho činnost pracovním plánem, schvalovaným
předsednictvem ČNR. Nejvyšší kontrolní
úřad nemá být universálním
kontrolním orgánem s universální kontrolní
kompetencí, ale odborným kontrolním orgánem,
jehož působnost vymezuje v mezích své
kontrolní pravomoci Česká národní
rada. To činí jednak tím, že mu trvale
svěřuje určitou kontrolní působnost
zákonem, jednak tím, že jej pověřuje
některými kontrolními úkoly podle
konkrétní potřeby zastupitelského
sboru a jeho orgánů. Objektivita jeho kontrolních
funkcí je přitom zajištěna jeho organizační
i kompetenční nezávislostí na vládě
a výkonných správních orgánech.
Těžiště působnosti Nejvyššího
kontrolního úřadu, jeho odborných
kontrolních služeb parlamentnímu sboru spočívá
v trvalém sledování a předkládání
potřebných kontrolních zjištění
a stanovisek ve sféře hospodaření
podle státního rozpočtu republiky a vůbec
hospodaření s hmotnými, finančními
a ostatními zdroji a prostředky republiky. V souvislosti
s tím vyvstává ovšem závažný
úkol rozpracovat a provést příslušná
ustanovení ústavního zákona o čs.
federaci o finančním hospodaření federace
a republik, jmenovitě ustanovení, podle něhož
má být vypracován a přijat zákon,
jímž se stanoví způsob zabezpečení
příjmů státního rozpočtu
federace, vztahy mezi státním rozpočtem federace
a státními rozpočty republik a vůbec
zásady rozpočtového hospodaření
v podmínkách federalizace státu. Půjde
rovněž o to vypracovat nově pravidla o státním
rozpočtu a hospodaření s rozpočtovými
prostředky, aby byla překonána praxe generálních
rozpočtových zmocnění pro vládu
a byl dán účinný zákonný
podklad pro faktickou řádnou kontrolu toho, jak
výkonné orgány s rozpočtovými
prostředky hospodaří. Podle zákona
o státním rozpočtu na letošní
rok má být vládami - federální
i republikovou - státní rozpočet přepracován
v souladu s federativním uspořádáním
do 31. května a poté předložen národním
i federálním zákonodárným orgánům
k posouzení a schválení. Česká
národní rada by měla svou iniciativou přispět
k tomu, aby do této doby byly též vyjasněny
a rozpracovány navržené otázky pravidel
rozpočtového hospodaření.
Další odborné kontrolní služby,
zejména pokud jde o sledování toho, jak správní
orgány provádějí zákony a jak
se v praxi osvědčují, a týkající
se kontroly úrovně vyřizování
stížností a podnětů občanů
bude Nejvyšší kontrolní úřad
poskytovat orgánům České národní
rady na základě jejich konkrétních
požadavků, ať již vtělených
do pracovního plánu či okamžitých,
plynoucích z měnících se potřeb
konkrétního zaměření kontroly
činnosti orgánů Národní fronty.
Výkon odborně kontrolní činnosti bude
sledovat kritéria zákonnosti, účelnosti
a hospodárnosti, která jsou ovšem v socialistickém
pojetí spjata s konfrontací toho, jak jsou v životě
společnosti uskutečňovány politické
a hospodářské cíle i sociální
a kulturní zřetele zakotvené v zákonech
a jiných závazných politických aktech
zastupitelských orgánů. Konkrétní
akcent na specifická zásadní či jednotlivá
aktuální hlediska při výkonu kontrolní
činnosti bude opět záležet na usměrňující
funkci České národní rady a na kvalitě
objednávky jejích orgánů.
Odborná kontrolní činnost Nejvyššího
kontrolního úřadu nemá být
do sebe uzavřená, ale má přispívat
k veřejnosti kontroly, zejména v oblasti rozpočtově
finančního hospodaření, kde zveřejňuje
stanoviska ke státnímu závěrečnému
účtu republiky. Kontrolní zjištění
nemají sloužit výlučně jen parlamentním
orgánům, ale celému státnímu
organismu, tak aby efektivně napomáhala racionalizaci
organizace a řídících procesů
a metod práce v této sféře.
Organizace kontrolního orgánu České
národní rady se zakládá na monokratickém
principu. Jeho činnost řídí generální
kontrolor, který je volen Českou národní
radou, předkládá jí výsledky
kontrolní činnosti a je odpovědný
národní radě z veškeré činnosti
kontrolního úřadu a může být
Českou národní radou ze své funkce
odvolán i před uplynutím volebního
období. Jeho funkční období je zásadně
odvozeno od volebního období České
národní rady.
Rada jako konzultativní orgán generálního
kontrolora není v rozporu s monokratickým pojetím
kontrolního úřadu, její funkce je
poradní, oponentská. Tento poradní orgán
má zabezpečovat pro potřeby orgánů
České národní rady co nejobjektivnější
a odborně fundované kontrolní zjištění
i odborná stanoviska k nim. To je zabezpečeno tím,
že k nejzávažnějším kontrolním
výsledkům ve smyslu § 8 odst. 2 návrhu
zaujímá rada generálního kontrolora
stanovisko a ten je povinen s případnými
stanovisky rady seznamovat orgány České národní
rady.
Spolehlivost, úplnost a objektivitu kontrolní činnosti
Nejvyššího kontrolního úřadu
mají zabezpečit příslušná
ustanovení návrhu zákona o jeho oprávněních
i o povinnostech orgánů a organizací vůči
němu. Tato oprávnění nejsou mocensko-politického
rázu, zabezpečují nezbytné předpoklady
pro pružné zjištění, pro kontrolu
potřebných informací a skutečností;
mají vést k operativnímu odstraňování
zjištěných závad. Mají ve své
podstatě signalizační ráz vůči
orgánům České národní
rady - na nich pak bude záležet, jakou politickou
váhu jim přisoudí, jaké legislativní
či jiné důsledky z nich vyvodí. Je
přitom samozřejmé, že kontrolní
orgán ČNR nemůže zasahovat do řídících
okruhů a do řídících a správních
kompetencí příslušných orgánů.
V závěrečných ustanoveních
návrhu se řeší některé
přechodné vztahy, které tu vznikají
např. i v důsledku toho, že nadále zůstávají
ve svých funkcích komis e lidové kontroly
národních výborů, i když parlamentní
orgány kontroly ve smyslu zákona č. 170 z
roku 1968 Sb., přestávají mít na tyto
orgány vazbu. Problematiku kontrolních komisí
národních výborů bude však zapotřebí
řešit v jiném širším komplexu,
totiž v komplexu s řešením otázek
nové organizace národních výborů
v ČSR a posílení jejich samosprávní
působnosti.
Dovolte mi ještě před závěrem
se souhlasem ústavně právního výboru
navrhnout dvě formulační změny v §
9 a v § 10 odst. 2 návrhu zákona, které
meritorně návrh nemění, ale jejichž
smyslem je zpřesnit text zákona.
Navrhuji proto v souhlasu s ústavně právním
výborem text § 9 návrhu zákona upravit
takto:
"Členy rady jmenuje z předních odborníků
teorie a praxe na návrh generálního kontrolora
předsednictvo České národní
rady, které je může též z funkce
odvolat."
Text § 10 odst. 2 - poslední větu za středníkem
upravit takto: "jejich výše se řídí
obecně závaznými právními předpisy".
Jde o legislativní, technická zpřesnění.
Závěrem bych chtěl uvést toto: Současná
právní a faktická institucionální
situace je taková, že k 1. 1. 1969 se Ústřední
komise lidové kontroly na základě zákona
č. 170/1968 Sb. a ve smyslu ústavního zákona
o čs. federaci stává kontrolním orgánem
Federálního shromáždění,
povolaným plnit úkoly v rámci jeho pravomoci.
Slovenská národní rada již svůj
kontrolní orgán vybudovaný má. Jak
pro Federální shromáždění,
tak pro SNR již tedy tyto kontrolní orgány
fungují, zatímco Česká národní
rada dosud svůj kontrolní orgán nemá
ani uzákoněn, tím méně vybudován.
Je tedy naléhavé o této věci uskutečnit
příslušné ustanovení ústavního
zákona o čs. federaci a přispět tak
dalším krokem k jeho reálnému naplnění.
Uskutečněním zákona ČNR o Nejvyšším
kontrolním úřadu nevzniknou zvýšené
nároky na státní rozpočet, protože
náklady na zřízení a činnost
tohoto úřadu budou uhrazeny z rozpočtové
částky určené ve státním
rozpočtu na r. 1969 pro ÚKLK.
Ze všech uvedených důvodů jménem
výboru ústavně právního a jménem
výboru pro plán a rozpočet doporučuji
České národní radě, aby navrhovaný
zákon přijala. /Potlesk./
Předseda ČNR dr. Císař: Děkuji
zpravodaji dr. Grospičovi za jeho zprávu.
Můžeme přistoupit k rozpravě. Kdo se
hlásí o slovo? O slovo se přihlásil
místopředseda vlády ing. Červinka.
Místopředseda vlády ing. Červinka:
Vážení soudruzi, vážení
poslanci, předložený návrh zákona
je velmi významným zákonem. Nahrazuje v rozsahu
hospodaření dosavadní působnost Ústřední
komise lidové kontroly. Chápu důležitost
toho, aby takový orgán vznikl. Přesto však
je věc dosti komplikovaná, protože kompetence,
které jsou určeny tomuto úřadu, se
úzce dotýkají činnosti vlády
nebo jednotlivých resortů vlády.
Vzhledem ke krátkosti existence vlády nebylo možno
se k tomuto zákonu vyjádřit kolektivním
stanoviskem vlády, ani nám návrh nebyl předložen
ke kolektivnímu stanovisku. Nevytýkám to
a nechci na této formální stránce
stát vzhledem k potřebnosti přijetí
takového zákona. Někteří členové
vlády mají však obavy, protože nebylo
možno tuto věc v kolektivu projednat.
Jeden problém se týká § 2 odst. c/,
kde se píše, že "hospodaření
s hmotnými, finančními a ostatními
prostředky republiky a jejich zdroji včetně
dluhů atd. bude kontrolováno..."
Věc je taková, že dosud není zcela přesně
vyjasněna otázka státního, národního
vlastnictví, nebo vlastnictví celé republiky.
Bylo by možno tento odstavec § 2 vyložit extenzívně
a znamenalo by to, že fakticky se zavádí mimo
řídící strukturu při našem
pojetí relativního oddělení podniko-hospodářské
sféry od státní správy vnější
systém kontroly téměř nebo prakticky
ve všech činnostech podniků. To by značně
mohlo narušit principy spojené s podnikatelskou činností
socialistických podniků.
Soudruzi nás samozřejmě v kuloárech
ujišťovali, že takto extenzívně si
to nevykládají. Jedna věc je však slovo
a druhá věc je textace zákona.
Při předběžném čtení
na straně 8 v § 13 odst. 3 se říká,
že "zjištěné závady kontrolním
orgánem a jejich příčiny jsou kontrolované
orgány a organizace povinny bez průtahů odstraňovat".
Ptám se, jaké jsou opravné prostředky
kontrolovaného orgánu nebo organizace?
Za druhé, jakým způsobem bude nadřízený
orgán, podle principu kdo řídí také
kontroluje, informován o tom, které a proč
zjištěné závady mají jeho podřízené
organizace okamžitě odstraňovat. Myslím,
že v této textaci je sice vyjádřena
snaha, abychom vytvořili podmínky, že všude
tam, kde se zjevně překračují zákony
i všude tam, kde dochází k porušování
těchto zákonů, mají být rychle
a bez průtahů odstraňovány.
Ovšem tato otázka se znovu vztahuje k prvnímu
připomínanému problému, protože
se podle § 2 může vztahovat na příliš
široký rozsah otázek.
Proto bych, dříve než jako člen České
národní rady budu hlasovat o přijetí
tohoto zákona, požadoval výklad, a pokud nebude
dostatečně uspokojivý, tedy jinou formulaci
těchto paragrafů.