Česká národní rada 1969 – 1971

Dalším bodem dnešního pořadu je

Generální kontrolor je představitelem Nejvyššího kontrolního úřadu České socialistické republiky a volí jej Česká národní rada, které je také ze své funkce odpověden. Podle § 36 odst. 1 jednacího řádu se koná tato volba tajným hlasováním.

Byl mi předložen písemný návrh, aby generálním kontrolorem byl zvolen dr. Václav Hromádka. Je to návrh jediný, opatřený ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 jednacího řádu podpisy 20 poslanců.

Ptám se, zda nemá jiná dvacetičlenná skupina poslanců České národní rady připraven jiný návrh na volbu generálního kontrolora? /Nikdo se nehlásí./

Není tomu tak.

Navrhuji, abychom - i když v tomto případě nebyla splněna nejméně jednotýdenní lhůta pro doručení návrhu předem - přesto tento návrh vzali v úvahu. Podle § 13 odst. 1 jednacího řádu rozhoduje Česká národní rada o tom, zda se návrh má stát předmětem jednání, a to prostým hlasováním bez rozpravy.

Kdo tedy souhlasí s tím, aby Česká národní rada předložený návrh na generálního kontrolora projednala, nechť zvedne ruku. /Děje se./

Děkuji. Kdo je proti? /1 hlas./

Kdo se zdržel hlasování? /Nikdo./

Návrh se tedy stane předmětem jednání.

Přistoupíme k hlasování, a to tak, že každému poslanci bude v předsálí vydána kandidátní listina, kterou může ve vyhrazeném prostoru upravit a hlasovací lístek vložit do volební schránky.

Prosím současně ověřovatele České národní rady, aby dbali na pořádek při vydávání listin a při hlasování a aby potom České národní radě oznámili výsledek hlasování.

Přerušuji nyní schůzi až do skončení volby.

/Schůze přerušena./

Předseda ČNR dr. Císař /po opětném zahájení schůze/: Budeme pokračovat v přerušené schůzi. Ověřovatelé skončili svou práci a prosím, aby všichni poslanci zaujali svá místa. Prosím poslance dr. Chytila, aby sdělil výsledek hlasování.

Posl. dr. Chytil: Vážená Česká národní rado, dovoluji si vám sdělit znění protokolu o výsledku volby generálního kontrolora.

Podle příslušných ustanovení jednacího řádu ČNR bylo poslancům vydáno celkem 143 hlasovacích lístků. Odevzdáno bylo 143 hlasovacích lístků, z toho 143 platných lístků. Upozorňuji, že jeden ze soudruhů poslanců poznamenal, že se zdržuje hlasování, ale jméno neškrtl, a proto musíme považovat tento hlas za platný.

Podle § 32 odst. 1 a § 35 odst. 1 zákona ČNR č. 1/1969 o jednacím řádu ČNR je pro zvolení kandidáta zapotřebí nadpoloviční většina hlasů přítomných při volbě, tj. 72 hlasů.

Podle součtu odevzdaných hlasů, provedeného ověřovateli České národní rady, obdržel navržený kandidát dr. Václav Hromádka celkem 135 hlasů, proti kandidátovi bylo odevzdáno 8 hlasů. Kandidát dr. Václav Hromádka obdržel nadpoloviční většinu hlasů přítomných při volbě a byl tedy podle § 32 odst. 1 a § 35 odst. 1 zákona ČNR č. 1/1969, o jednacím řádu České národní rady, zvolen generálním kontrolorem.

Předseda ČNR dr. Císař: Podle sdělení poslance dr. Chytila byl dr. Václav Hromádka zvolen generálním kontrolorem. Poněvadž je přítomen, dovolte, abych mu také naším jménem blahopřál.

Tím jsme projednali čtvrtý bod pořadu schůze.

Pátým bodem dnešního pořadu je

Zpravodajkou je poslankyně dr. Pátková, prosím ji, aby se ujala slova.

Zpravodajka posl. dr. Pátková: Soudružky a soudruzi, ústavně právní výbor projednal na své schůzi dne 16. ledna návrh zákona o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky a pověřil mě zpravodajstvím o tomto návrhu.

Prosím, abyste si představili trojstupňovou pyramidu, na jejímž vrcholu je článek pátý ústavního zákona o československé federaci. Tento článek ustanovil:

1. Státní občan každé z obou republik je zároveň státním občanem Československé socialistické republiky.

2. Občan jedné republiky má na území druhé republiky stejná práva a povinnosti, jako občan této republiky.

3. Zásady nabývání a pozbývání státního občanství republik stanoví zákon Federálního shromáždění.

Stalo se tedy, že podle tohoto článku vzniklo dnem 1. ledna letošního roku na území ČSSR dvojí státní občanství - České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, nehledíc ke třetímu státnímu občanství - Československé socialistické republiky.

Sestupme na nižší, počtem druhý stupeň oné pyramidy, a tím nižší právní normu. Nabudeme vědomosti, že k provedení onoho pátého článku ústavního zákona o čs. federaci bylo zapotřebí podle jejího třetího odstavce dalšího zákona, nikoliv již ústavního, který by stanovil zásady nabývání a pozbývání státního občanství obou republik.

Stalo se tak zákonem Národního shromáždění č. 165 ze dne 19. prosince loňského roku. Tento zákon vymezil základní hlediska pro určení, kdo z dosavadních československých občanů je k 1. lednu 1969 státním občanem České socialistické republiky a kdo státním občanem Slovenské socialistické republiky. Dále stanovil zásady pro nabývání a pozbývání státního občanství obou republik.

Při projednávání tohoto zákona v Národním shromáždění zdůraznili někteří poslanci, že pojetí tohoto zákona, pokud jde o dvojí státní občanství, je ojedinělé ve světě. Proto žádali, aby ve všech osobních dokumentech pro pobyt v zahraničí bylo uvedeno jen příslušenství k ČSSR. Dokonce se ozývaly hlasy, aby tento zákon nebyl projednáván, a zda je vůbec nutné, aby byl schvalován. I to bylo možné, ovšem jen za toho předpokladu, kdyby došlo ke změně pátého článku ústavního zákona o československé federaci.

Akademik poslanec Knapp označil tuto možnou změnu za příliš drahou cenu, za kterou by se měnil ústavní zákon o federaci dříve, než by vůbec vstoupil v účinnost. Národní shromáždění se patrně této ceny zaleklo a zákon o zásadách schválilo. Současně však dospělo k závěru, že bude třeba, aby se Federální shromáždění v letošním roce vrátilo k problematice státního občanství a na základě potřebných rozborů přijalo komplexní úpravu, která by odpovídala potřebám praxe i důležitosti, kterou má tato problematika pro všechny občany obou republik.

S přijetím zákona schválilo plénum Národního shromáždění i návrh usnesení tohoto znění: "Národní shromáždění při schvalování zákona o zásadách nabývání a pozbývání státního občanství ukládá vládě ČSSR, aby nejpozději do 30. června 1969 předložila návrh zákona o zásadách zákonů o státním občanství k provedení článku pátého ústavního zákona o čs. federaci."

Nezbývá nám dnes proto nic jiného, než abychom sestoupili na třetí a poslední stupeň pyramidy, který dostal přesně vymezený úkol, aby zásady zákona Národního shromáždění uvedl v život, neboť zásady nelze použít v praktickém životě. Musí být podrobně provedeny v zákonech obou republik, a tak se poslední stupeň pyramidy zákonodárného postupu skládá ze dvou dílů, nikoli z jednoho kvádru. Jsou to dva zákony o nabývání a pozbývání státního občanství ČSR a SSR.

Přitom upozorňuji, že Slovenská národní rada do prosince loňského roku již tento zákon schválila a je obdobný s naším právě projednávaným návrhem zákona.

Tento návrh - mohu říci - je jen logickým důsledkem toho, co jsem právě uvedla a schválení tohoto zákona je nutnou nezbytností.

Návrh zákona má 24 paragrafů a skládá se, kromě úvodního ustanovení, že 4 částí.

Paragraf 1, ono úvodní ustanovení, říká: Státní občan ČSR je zároveň státním občanem ČSSR. Bude mít takto i na našem území dvojí státní občanství.

Paragrafy 2 - 7 tvoří první část označenou Státní občané republiky a určuje, kdo je státním občanem. Podle § 2 odst. 1 je jím ten, kdo měl k 1. lednu 1969 státní občanství Československé republiky, jestliže se narodil na území ČSR. To znamená, že Češi, kteří se narodili na Slovensku, i když mají trvalý pobyt na území ČSR, musí si podle § 3 zvolit státní občanství prohlášením do 31. prosince 1969.

Přednost narození před trvalým pobytem, který by se zdál na první pohled logičtější, byla v návrhu dána proto, že podle statistických dat z roku 1967 žije na území SSR asi 46 000 Čechů a na území ČSR asi 350 000 Slováků. Počet Čechů narozených na Slovensku od vzniku republiky mi není znám, ale je to jistě ohromný počet občanů, kteří budou nuceni zvolit si státní občanství prohlášením u MNV, pověřeného vedením matrik, v cizině u diplomatické mise nebo konzulárního úřadu. Podotýkám, pokud jsem s nimi mluvila, znám jich mnoho, protože jsem žila dlouho na Slovensku, ovšem narodila jsem se v Praze a nebudu muset volbou zvolit státní občanství, mají z toho nesmírnou "radost". Nedovedou to pochopit, i když jsou to právníci. Státní občan ČSR může si zvolit státní občanství SSR a naopak, ovšem také nejpozději do 31. prosince 1969. Děti mladší 15 let sledují státní občanství rodičů a nabývají je narozením.

Bližší předpisy o tom jsou v části druhé označené Nabývání státního občanství republiky.

Protože samozřejmě budou existovat smíšená manželství mezi Čechy a Slováky i nadále nabude jejich dítě narozením státního občanství té republiky, na jejímž území se narodilo. Kdyby si rodiče pro ně přáli druhé státní občanství, museli by se o tom dohodnout. V případě neshody by rozhodl soud a musí zvolit občanství prohlášením do 6 měsíců po narození dítěte. Těhotné matky budou mít tedy starost, kde slehnout, budou-li se chtít vyhnout volbě prohlášením.

Dítě ze smíšeného manželství, které se narodilo v cizině, nabývá státního občanství ČSR, je-li tímto občanem matka. Je-li jeden z rodičů cizincem, nabývá dítě občanství ČSR, je-li jím druhý z rodičů.

Státního občanství se nabývá také sňatkem, jak stanoví § 9. Předpokládá to ovšem prohlášení učiněné do 6 měsíců po uzavření manželství. Cizinka k tomu potřebuje souhlasu ONV.

Státní občanství lze získat také udělením za podmínek § 10, 11 a 12.

Část třetí pojednává o pozbývání státního občanství. Paragraf 13 má obecná ustanovení toho se týkající, § 14 upravuje propuštění ze státního svazku a § 15 jedná o odnětí státního občanství. Jeho text je velmi stručný a zní: "Pro pozbývání státního občanství republiky odnětím platí dosavadní právní předpisy."

To znamená, že tento paragraf přebírá ustanovení § 7 zákona o nabývání a pozbývání státního občanství 194/49 ve znění zákona 72/58. Pro informaci cituji tuto starou normu, kterou recipuje, čili přebírá nový zákon:

1. ministerstvo vnitra může státní občanství odnít osobě, která se zdržuje v cizině a

ad a/ vyvíjela nebo vyvíjí jakýmkoliv způsobem činnost státu nepřátelskou nebo takovou, která může porušit zájem státu nebo

ad b/ nezákonně opustila území ČSSR nebo

ad c/ nevrátí se do vlasti do stanovené lhůty, nejméně do 30 dnů /ze zámoří 90/ ode dne doručení výzvy k návratu.

2. Ministerstvo vnitra může státní občanství odnít také osobě, která má ještě jinou státní příslušnost nebo která se zdržuje v cizině nepřetržitě po dobu pěti let bez platného čs. dokladu, opravňujícího k pobytu v cizině.

3. Je-li doručení rozhodnutí o odnětí státního občanství nebo výzvy k návratu do vlastních rukou příjemce obtížné, může být nahrazeno veřejnou vyhláškou.

K tomu považuji za nutné uvést, že ministr vnitra prohlásil, že tohoto ustanovení nepoužije proti našim občanům žijícím v cizině do oné komplexní úpravy, o které jsem se již zmínila.

Část čtvrtá "Ustanovení společná, přechodná a závěrečná" je zajímavá tím, že v § 18 je sice krátká, ale přece jen zpětná účinnost zákona v našem právním řádu neobvyklá s ohledem na naše děti narozené po 1. lednu 1969 do dne počátku účinnosti tohoto zákona.

Dále připomínám, že prohlášení ve lhůtách stanovených tímto zákonem lze učinit pouze jednou a provedení volby, popř. uzavření dohody se poznamená v občanském průkazu.

Konečně jsme se ocitli u paty pyramidy právních předpisů o státním občanství. Mně v této chvíli napadá jedno lapidární české přísloví o hoře, která se chystá k tomu, aby porodila myš. Domnívám se, že jsme naplněni stejnými pocity, jako byli poslanci Národního shromáždění ve své schůzi dne 19. prosince loňského roku. Považuji za svou povinnost, abych zde zdůraznila, že naše veřejnost je naplněna stejnými pocity, že ouvertura k přijetí tohoto návrhu ve veřejnosti je komponována krajně nevlídně a nelaskavě a někdy dokonce i velmi hrubě. Českoslovenští občané tvrdí, že tato zákonná úprava pyramidy právních předpisů je v rozporu se zdravým rozumem a v rozporu s jejich konkrétní a jednoduchou představou. Všeobecně se volá po jednotném čs. státním občanství nejen na území ČSR, ale také na území SSR, a to i za cenu změny článku 5 ústavního zákona o čs. federaci. Změna koncepce státního občanství daná tímto článkem v rámci komplexního řešení federální vládou v tomto směru byla by uvítána na území obou našich republik. Přinesla by podstatné zjednodušení věci, která se dotýká každého z nás jak na území České, tak i Slovenské republiky. Nemůžeme nic jiného dělat než říci, že je čas, aby se ozvaly hlasy občanů obou republik. Jde o to, aby řekli, jakým způsobem se staví v této situaci k úpatí třístupňové pyramidy. Poněvadž zatím právnicky není nic jiného, navrhuji, aby plénum ČNR schválilo zákon o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky ve znění návrhu ústavně právního výboru, k němuž nemám připomínek a nenavrhuji také žádnou změnu. /Potlesk./