Česká národní rada 1969 – 1971

Podle předběžných údajů o vývoji pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz v ČSR v prvním čtvrtletí nedošlo ke zvýšení procenta pracovní neschopnosti oproti roku 1968, ale průměrná doba trvání jednoho onemocnění je v procentech za první čtvrtletí o 6,15 % vyšší než v prvním čtvrtletí minulého roku, tj. ze 13,82 na 14,47 dnů.

Podstatně horší je ale vývoj absence pro nemoc a úraz v dubnu a květnu letošního roku, kde dochází k překročení procenta absence oproti plánu o 32 % v dubnu a o 16 % v květnu. Důsledkem toho je např. v květnu t. r. překročení výdajů jen na nemocenském o 53 miliónů Kčs.

V této souvislosti bych chtěl upozornit i na stanovisko Nejvyššího kontrolního úřadu ČSR, že omezení posudkové služby v lékařských obvodech a zrušení lékařských poradních komisí v obvodech vedlo ke zhoršení lékařské posudkové služby. Dobře míněné opatření ministerstva zdravotnictví o konsiliární službě internistů nesplnilo očekávání. K tomu přistupuje ještě nedostatek lékařů v obvodech jak územních, tak i závodních, který není zanedbatelný.

Absence pro nemoc a úraz není ovšem jen záležitostí lékařů nebo zdravotníků, ale je to záležitostí podniků, orgánů ROH a pracujících.

Právě vysoká absence, průměrná délka nemocnosti a zvýšení průměrných dávek při neplánovaném růstu platů a mezd zaměstnanců ovlivňují podstatně plnění výdajů rozpočtu na dávky nemocenského pojištění zaměstnanců v roce 1969.

Pokud je mi známo, existuje vládní opatření z 25. 6., které počítá s měsíčním sledováním absence a s laickou kontrolou dodržování léčebného řádu až od 1. ledna resp. od 1. června 1970. Zatím je růst pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz alarmující a působí obrovské škody i ve výrobě. Jen společné úsilí jak podniků a ROH na závodě, tak zdravotníků a zvýšení kontroly mohly by ovlivnit nepříznivý vývoj plnění rozpočtu pro běžný rok.

Je ještě řada jiných opatření, která přicházejí v úvahu až pro rok 1970, a při přípravě rozpočtu na příští rok budeme muset brát ohled na připomínky všech zainteresovaných činitelů. /Potlesk./

Místopředseda dr. Jičínský: Dávám slovo generálnímu kontrolorovi ČSR dr. Hromádkovi.

Generální kontrolor ČSR dr. Václav Hromádka: Vážení poslanci, k jednání ČNR o návrhu státního rozpočtu na letošní rok jsme předložili všem poslanců vyjádření našeho Nejvyššího kontrolního úřadu. V tomto materiálu jsme si nekladli za cíl posoudit návrh státního rozpočtu v plné šíři jeho problematiky. Ani do budoucna to není v našich silách a myslím, že to ani nebude naším posláním. Neprovedli jsme takovéto posouzení materiálů ministerstva financí, které ho předkládá jménem vlády, také proto, že návrh státního rozpočtu na letošní rok není návrhem v pravém slova smyslu. Jde v podstatě jen o rozdělení celkových příjmů a výdajů státního rozpočtu ČSSR na rok 1969 schválených bývalým Národním shromážděním koncem minulého roku. Rozdělení státního rozpočtu na letošní rok bylo již tehdy předurčeno objemy, prostředky a vazbami obsaženými ve schváleném státním rozpočtu. Nešlo o zvažování ekonomicky zdůvodněných potřeb každé z obou republik či federace.

Proto ani z výsledků jednotlivých rozpočtů, které z takového dělení vyšly, nelze odvozovat vztahy, jaké by mezi jednotlivými státními rozpočty v budoucnu měly být. Proto dáváme do popředí v této souvislosti jednu zásadní otázku - aby státní rozpočet ČSR na letošní rok vzhledem ke své výjimečnosti nezakládal věcné ani hodnotové vztahy státního rozpočtu na další léta.

Pokud jde o naši ekonomiku, k jejím nejpalčivějším problémům /a jsou to současně i problémy státního rozpočtu na tento rok/ zaměřila vláda v poslední době soustředěnou pozornost. Z tohoto hlediska považujeme za nezbytná souborná regulační opatření, o nichž se dnes na plenárním zasedání už hovořilo v prvním bodu. I my chceme svou kontrolní činností přispívat k jejich realizaci a důslednému plnění.

Předseda vlády v této souvislosti hovořil o pracích na konsolidačním programu a zpracování politiky vlády v souvislosti s přípravou pětiletky. Všichni se asi shodneme v tom, že neřešit situaci principiálně /máme tady na mysli cílevědomě a opravdu promyšleně za plného uplatnění ekonomické kalkulace vhodnosti toho či onoho postupu ze skutečně společenských pozic a ve všech oblastech našeho života/ by znamenalo zakládat reprodukování disproporcí a obtíží třeba ještě ve větším měřítku. Hovořím o tom proto, že i z hlediska aktivní úlohy státního rozpočtu považujeme za primární vnést do státního rozpočtu koncepčnost. Máme na mysli překonat praxi izolovaných dílčích finančních opatření, která nemohou - zejména za situace značné nerovnováhy v národním hospodářství - přinášet žádoucí efekt. Nejde přitom jen o oblast finanční politiky. Konsolidační komplexní program a vyjasnění koncepce rozvoje národního hospodářství, která se v našem hospodářství postrádá již dlouhou dobu, je v tomto směru nutným předpokladem.

V našem vyjádření poukazujeme na konkrétních zkušenostech - i když jen stručně - na to, že česká ekonomika zaostává v mnoha směrech. Především se ukazuje nezbytným překonat zastaralost základních prostředků ve stěžejních odvětvích a paralyzovat vliv činitelů, kteří napomáhají ještě dále konzervovat současný stav, ať již jde o odvětví spotřebního průmyslu, kde dnes prakticky každý třetí stroj by měl být již nahrazen novým s vyššími parametry a kde zejména levná pracovní síla nenutí zavádět novou techniku, anebo o dosud opomíjený rozvoj surovinové základny, rozvoj potravinářského průmyslu, ale také o realizaci přestavby uvnitř průmyslu a v neposlední řadě překonání velmi zaostalého stavu na řadě úseků terciární sféry.

Přehlížení tohoto stavu by mohlo znamenat znásobení obtíží v budoucnu nejen pro českou ekonomiku, ale ve svých důsledcích pro celou ČSSR. Avšak i z předloženého návrhu státního rozpočtu ČSR je vidět, že možnosti plného uspokojení těchto potřeb jsou velmi omezené. Proto klademe takový důraz na vyjasnění koncepce rozvoje české ekonomiky. Zejména považujeme za důležité, aby jako její součást bylo provedeno finanční ocenění těchto potřeb a v rámci možností stanoven postup a způsob jejich uspokojení podle toho, jak to jejich naléhavost vyžaduje. V takovém postupu spatřujeme i konkretizaci realizace české finanční politiky, která se za tím předpokládá, i když ve správném, avšak přece jen v příliš obecném vymezení.

Nevyjasnění celkové koncepce rozvoje národního hospodářství, nejasnost v jeho prioritách nesporně vedla a vede k živelnosti a častému měnění záměrů v investiční výstavbě. Překonání tohoto stavu a důsledné zvažování efektivnosti jednotlivých investičních akcí, spolu se zajištěním jejich podstatně rychlejší realizace, pokládáme za jeden ze stěžejních předpokladů trvalejšího řešení i inflační situace v naší ekonomice.

Chci uvést některé příklady, které nás přesvědčují, že chybí koncepčnost a že fakticky neumíme hospodařit s našimi prostředky. Neměly by se např. opakovat takové příklady, jako je výstavba slévárny oceli Kutná Hora, která přináší nízký efekt prostředků vynakládaných na ni do roku 1967 přímo ze státního rozpočtu. Jde o stavbu s rozpočtovými náklady 442 mil. Kčs. Tato akce měla nahradit slévárnu v Praze-Vysočanech, která se však rušit nebude. Staví se déle než 5 let a plánovaná výstavba se má prodloužit o dva roky. Namísto plánované kapacity 33 tisíc tun v roce 1968 bylo dosaženo jen 19,5 tis. tun odlitků. Již v roce 1967 byla Státní bankou výstavba pro nízkou efektivnost navržena k zastavení, ale vzhledem k její vysoké rozestavěnosti bylo rozhodnuto stavbu dokončit. V cílovém roce 1973 nemá být dosaženo žádného čistého zisku a teprve v roce 1976 má zisk činit 1,8 mil. Kčs. Aby se rentabilita i využití závodu zlepšila, je v něm zaváděna strojírenská výroba, s čímž se původně nepočítalo. Na celou výstavbu byl také poskytnut bankou úvěr ve výši 182 mil. Kčs. Z výnosu samotné akce by byl splacen až za 20 let. Proto mají být k jeho splacení použity všechny volné zdroje podniku VHJ ČKD Praha včetně použitelných odpisů.

Nyní druhý příklad, jak se rozhoduje a jak se v praxi realizují záměry. V tomto případě jde o případ, kdy se přecenila otázka pracovních sil v okruhu výstavby závodu. Jde o výstavbu slévárny oceli v Českých Budějovicích, která patří pod VHJ ŠKODA Plzeň. Termín dokončení výstavby v roce 1968 byl dodržen, avšak předpokládaný rozběh výroby vykazuje zpoždění zhruba o 2 1/2 roku. Plné kapacity této nákladné investice /téměř za půl mld. Kčs/ má být dosaženo až v roce 1975, a to za změněných podmínek.

Příslib Jihočeského KNV k zabezpečení pracovních sil nebyl splněn. V současné době chybí plná třetina původně plánovaného stavu pracovníků, tj. asi 750 osob. Není zatím ani předpoklad jejich stabilizace prostřednictvím bytové výstavby, takže dochází dokonce k poklesu pracovníků.

Značně se také mění původně uvažovaný sortiment výroby vzhledem k silně omezené výrobě elektrických lokomotiv. Předpokládá se, že závod bude končit v roce 1969 ztrátou 49,3 mil. Kčs a v dalších letech se má ztráta jen pomalu snižovat. Teprve v roce 1974 se počítá se ziskem asi 1,5 mil. Kčs.

Z hlediska státního rozpočtu je závažná ta okolnost, že z něho byly kryty v letech 1964 - 1967 náběhové náklady v celkové výši přes 92 mil. Kčs a také v roce 1968 ve výši cca 50 mil. Kčs, které byly zaúčtovány na vrub hospodářských výsledků. Tím došlo ke snížení odvodů do státního rozpočtu z hrubého důchodu o 8,5 mil. Kčs, zisku o 18,5 mil. Kčs a 22,6 mil. Kčs bylo požadováno k úhradě ze státního rozpočtu v rámci finančního vypořádání výsledků roku 1968.

Chci vás, vážení poslanci, ubezpečit, že nejde o ojedinělé akce. Podobných akcí bychom mohli jmenovat víc, a prakticky ze všech odvětví národního hospodářství. Abychom nemluvili jen o průmyslu, chtěl bych uvést ještě jeden příklad.

Jde o subvence státního rozpočtu na investice ke zvýšení úrodnosti půdy, které za ČSR představují 1,5 mld. Kčs. Přednostně se z tohoto objemu finančních prostředků mají budovat meliorace. Situace však je taková, že vybudované závlahové soustavy nejsou v zemědělství provozně plně využívány. Za rok 1968 - pokud máme přehled - byly využity zhruba jen na 32 % z celkové plošné kapacity, přičemž zemědělství na jejich provoz není připraveno ani ekonomickými podmínkami.

Záměrně uvádíme tyto akce, neboť jsou v nich akcentovány i hlavní nedostatky investiční výstavby. Jsou to doklady, a mohl bych říci, pomníky neuváženého rozhodování v minulosti, rozhodování bez pevných a jasných cílů rozvoje. Jsou současně dokladem toho, že na rozvoj ekonomiky společnost každoročně věnovala značné prostředky, které však byly často neefektivně využívány a výsledky lidské práce byly takto umrtvovány. Měly by však být zároveň i varovným signálem pro další investiční činnost, protože nežádoucí postup v řízení investiční výstavby a rozvoje národního hospodářství nebyl zdaleka ještě překonána ve větší či menší míře se na řadě úseků dosavadní vývoj uchovává nebo dokonce zhoršuje.

Ve vyjádření k návrhu státního rozpočtu se situací v zahajování nových staveb zabýváme podrobněji a poukazujeme zejména na škodlivý vliv v současném inflačním procesu.

Neméně tak závažný a ekonomicky škodlivý jev v národním hospodářství představuje růst rozestavěnosti investiční výstavby a s tím související dlouhodobé umrtvování prostředků se všemi důsledky pro uspokojení potřeb národního hospodářství i s nepříznivými měnovými vlivy.

Vybrali jsme jen jedno - podle našeho názoru - stěžejní místo dnešního inflačního procesu, a tedy i jeho řešení. Považujeme proto za správné, že vláda přistoupila k zásadním regulačním opatřením - vedle otázky mzdové - především také v této oblasti.

Ve svém vyjádření docházíme k závěru, že je nezbytné uplatnit promyšlený a výrazný finanční postih nežádoucího postupu v investiční výstavbě, a to i pokud jde o její rozestavěnost. Na druhé straně je však zapotřebí správně prováděnou selektivní politikou vytvářet rovnováhu a zainteresovanost výrobců na pohotovém uspokojování potřeb trhu a na plynulé realizaci investiční výstavby.

Souvisí s tím i celkové vyjasnění záměrů finanční politiky a způsobu jejího uplatnění v usměrňování výstavby. Je to i otázka zajištění vzájemného souladu v působení dotační politiky a v uplatnění funkce úvěru a vztahu zdrojů státního rozpočtu, úvěru i vlastních prostředků podniků. Mezi tyto otázky patří i problematika odvodu z odpisů a jejich použití v souladu s jejich ekonomickou podstatou a v návaznosti na dořešení problematiky kmenového jmění a finanční základny podniku, jak na ni rovněž upozorňujeme v závěrech svého vyjádření.

Ráno předseda vlády a později i ministr financí ing. Lér kladli velký důraz také na přísné šetření s prostředky státního rozpočtu jak ve vztahu k podnikové sféře, tak i v činnosti rozpočtových a příspěvkových organizací. S tím souvisí i naše doporučení týkající se zlepšení hospodaření národních výborů. Vycházíme z kontrolních poznatků, jak se s dotacemi hospodaří, resp. jak postupují národní výbory při jejich poskytování podřízeným podnikům.

My jsme předsednictvu ČNR i vládě dali dílčí informaci o tom, co jsme zjistili v této oblasti. Tak např. národní výbor poskytl v roce 1968 podniku Komunálních služeb Řevnice 945 tis. Kčs dotací, i když podnik měl plánován čistý zisk ve výši 629 tis. Kčs. Skutečně dosaženým čistým ziskem 2,9 mil. Kčs podnik splnil plánovaný zisk na 462 %.

Podobně Komunálním službám Radotín bylo poskytnuto 407 tis. Kčs dotací ze státního rozpočtu a z rozpočtu národního výboru, i když podnik dosahoval rovněž 2,9 mil. Kčs čistého zisku a splnil tak plánovaný zisk na 425 %.

Jen z těchto skutečností vzniká otázka, jak je to tedy s dodržováním zásad hospodárnosti, s aktivním uplatňováním státní finanční politiky, kde je úloha řídících a finančních orgánů. Ale také jaký je postoj ředitelů těchto podniků a současně i kontrolní funkce národních výborů samotných. Přitom služby obyvatelstvu zůstávají stále slabým místem. Souvisí to i s tím, že podíl prací pro obyvatelstvo v komunálních podnicích klesá a přesouvá se do výhodnějších zakázek pro socialistické podniky.

V této souvislosti nemůžeme nechat stranou, zejména když se zde také hovoří o škodlivosti vysokého růstu příjmů obyvatelstva bez ekvivalentu práce, nedobré působení tzv. zvláštní formy zapojení. To umožňuje některým pracovníkům vydělávat až 35 tis. Kčs měsíčně. Je to 10 - 15krát více než by za stejnou práci dostávali v normálním pracovním poměru.

V činnosti podniků místního hospodářství je přitom pozoruhodné, že rapidní snížení objemu státních dotací v důsledku restriktivních opatření vlády v roce 1968 je na druhé straně provázeno zvýšením objemu prostředků, které jim poskytují samotné národní výbory. Naše poznatky nasvědčují tomu, že dotace z fondu rezerv a rozvoje často zakrývají i vážné nedostatky v činnosti podniků a oddalují jejich nutné řešení. V neposlední řadě je tím oslabováno i působení ekonomických nástrojů.

A nyní, kdybyste dovolili, několik poznámek k projednávané problematice.

Závažným rysem návrhu státního rozpočtu na letošní rok, který se přenáší již ze schváleného rozpočtu, je okolnost, že je velmi napjatý a je prakticky bez rezerv. Vládní rozpočtovou rezervu, jejíž použití je navíc zčásti ještě blokováno, nelze za rezervu v pravém slova smyslu považovat. V rozpočtu loňského ani letošního roku nebyla zajištěna jeho přebytkovost ke krytí rozpočtových schodků minulých let, jak zastupitelský orgán předpokládal. K dosažení vyrovnanosti rozpočtu musel být v loňském i letošním roce použit podíl 3,6 mld. Kčs na odvodech z odpisů původně uvažovaných jako zdroj úvěrového plánu. Ke krytí potřeb státního rozpočtu zejména pro oblasti sociální bylo nutno již v loňském roce zvýšit zdanění podniků. Řada požadavků na státní rozpočet musela zůstat neuspokojena. Státní rozpočet se rozhodně nestal výrazným nástrojem protiinflačního působení.

Přitom dosavadní vývoj národního hospodářství ani v letošním roce není příznivý. O tom jsme dnes slyšeli hodně a dokumenty byly předloženy. Tento vývoj má nesporně svůj nepříznivý odraz i v rozpočtovém hospodaření. Jak odhaduje Státní banka, je vážná obava, že i v letošním roce skončí rozpočet schodkem, a to podstatně vyšším než tomu bylo loni. Odhad banky byl dělán před přijetím těchto opatření, se kterými byla ČNR seznámena a činil 2 mld. Kčs. Úsporná opatření, k nimž vláda přistoupila, jistě tuto situaci mohou změnit. Přesto považujeme tento stav za alarmující k tomu, aby úměrně vývoji příjmů státního rozpočtu, myslíme v případě, že by se příjem neplnil, byla i ve výdajové části státního rozpočtu průběžně prováděna k tomu odpovídající opatření.

Problémy státního rozpočtu i celého hospodářství a nastoupený boj za zmírnění jeho inflačního vývoje současně přímo nutí vypořádat se i s nepříznivými důsledky rozpočtového hospodaření minulých let. Máme namysli zadlužení státu v souvislosti s jeho schodky, a to ekonomicky zdůvodněnou cestou. To by se ostatně mělo stát obecně platnou zásadou rozpočtového hospodaření.

Závažnou otázkou, která rovněž se státním rozpočtem souvisí, je způsob jeho sestavování a předkládání. Máme na mysli principiální přezkoumání váhy rozpočtového zákona, závaznosti státního rozpočtu i zvýšení úlohy zastupitelského orgánu při jeho schvalování, v průběhu rozpočtového hospodaření i při schvalování jeho výsledků ve formě státního závěrečného účtu.

Státní rozpočet je nesporně jedním z významných nástrojů v rukou ČNR k řízení ekonomiky republiky a základním nástrojem uplatňování konjunkturní politiky. Státní závěrečný účet republiky by se měl stát odpočtem orgánů státní správy republiky České národní radě z toho, jak byly splněny záměry zastupitelského orgánu a jím schválené úkoly a ekonomicko-sociální cíle státního rozpočtu a finanční politiky republiky. Dosavadní praxe však takovému pojetí rozpočtu plně neodpovídá. Je nutno posoudit, zda je dostačující, že zastupitelský orgán schvaluje jen globální objemy státního rozpočtu, že závaznost státního rozpočtu a rozpočtového hospodaření je velmi malá. Tyto otázky by měly být posouzeny a zapracovány do připravovaného zákona o rozpočtových pravidlech. S tím souvisí také vytvoření časových a věcných podmínek k tomu, aby orgány ČNR i její kontrolní orgán měly možnost státní rozpočet a zejména výsledky rozpočtového hospodaření a státní závěrečný účet přezkoumat a zaujmout k nim stanovisko.