Česká národní rada 1969 – 1971

Už ve třicátých letech tohoto století se vadnost čechoslovakistické koncepce ukazovala v každodenní politické praxi buržoazní republiky. A v době hitlerovské agrese byla jedním z vnitropolitických faktorů, vedoucích k dočasné zkáze Československa. A potřebovali jsme dalších třicet let, tedy věk jedné generace, aby nám konečně vykrystalizoval a alespoň v hlavních rysech se vytříbil nezvratný fakt, že na půdě naší republiky máme co činit vedle státnosti československé ještě se státností dvojí, že tu máme a nemůžeme nemít jak státnost českou, tak státnost slovenskou.

Institucionálně se československá státnost projevuje vším tím, na čem spočívá náš společný socialistický stát, slovenská státnost je založena existencí Slovenské socialistické republiky, česká státnost existencí České socialistické republiky. Mezi touto trojí státností není a nemůže být rozporu, alespoň ne za jejího marxisticko-leninského pojetí.

Česká státnost je integrující složkou státnosti československé právě tak, jako jí má být poměrně mladá státnost slovenská. Je od ní stejně jako státnost slovenská neodmyslitelná, i když ji vědomě a soustavně nově rozvíjíme teprve od loňského roku. Má své prastaré kořeny a má i své dobré tradice. Vždyť už v letech 1619, 1620, tedy před tři sta padesáti lety za českého stavovského povstání byla naše státnost záměrně budována na principech federace, i když se tehdy říkalo česká konfederace. A na českou republiku mysleli naši pradědové už za revoluce v letech 1848, 1849, znovu pak v památných státoprávních bojích let šedesátých a zvláště ještě v devadesátých letech minulého století, kdy se v českém národně osvobozeneckém boji naléhavě ozvaly už i prvky socialistické. Rozvíjet takovouto státnost ruku v ruce s paralelními orgány slovenskými je dnes právě úkolem České národní rady, suverénního orgánu českého národa v rámci společného socialistického Československa. A v luně České národní rady je to ovšem především úkolem jejího ústavně právního výboru. Ale je přitom třeba myslet ještě dále. Myslet v širších perspektivách a souvislostech. Dnes už je nepochybné, že svou státnost českou, slovenskou i československou nechceme a nebudeme rozvíjet jinak než v rámci velké rodiny socialistických národů a států, tvořících pevný, pokrokový, revoluční, bojový i mírový zároveň, svazek, totiž světový tábor socialismu. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR E. Erban: Slovo má poslanec dr. Matyáš.

Posl. dr. Matyáš: Soudružky a soudruzi, po vyslechnutí vládního programu nebude jistě obtížné vyjádřit při hlasování souhlas s jeho obsahem a projevit tak důvěru druhé vládě České socialistické republiky.

Vládní prohlášení, skromné vládní prohlášení, jak včera říkal předseda vlády soudruh profesor inženýr Kempný, nezapomíná na úspěchy socialistického státu, avšak nezakrývá současné obtíže a nedostatky. Velmi nás zaujal důraz na disciplínu od shora až dolů a požadavek důsledného řešení třeba nepopulárních problémů. Vládní prohlášení, to je program, v jehož rámci vyvíjí vláda svou činnost a vydává svá rozhodnutí formou vládních usnesení. Má-li dojít k upevnění socialistického státu - a to je náš prvořadý úkol - je nezbytně třeba, aby vládní usnesení měla plnou autoritu a byla na všech úsecích, tj. i samými členy vlády, plně respektována. To předpokládá jejich důslednou kontrolu a nekompromisní vyvozování důsledků z neplnění.

Je rovněž třeba, aby podklady pro vládní usnesení byly připravovány kvalifikovaně, s důslednou znalostí problematiky. Jde o záležitost všech ministerstev a centrálních orgánů i o nikoli nedůležitou podmínku pro úspěšnou činnost vlády.

Dovolte mi na tato dvě témata - tj. na autoritu vládních usnesení a přípravu kvalifikovaných podkladů pro ně - uvést tři příklady. I když to budou příklady kritické, prosím, aby byly chápány ve smyslu původního projevu předsedy ČNR soudruha Erbana jako snaha o pomoc a spolupráci v zájmu správného řešení otázek, na nichž nám společně stejně záleží.

Vláda projednávala materiál o vadách panelové výstavby, které tolik znepříjemňují život našim občanům. Jde o desetitisíce vadných bytů a náklady na odstranění vad se zatím odhadují téměř na 300 mil. Kčs. Nejde jen o záležitost českou, ale i československou. Proto podobný materiál připravil i federální výbor pro technický a investiční rozvoj. Myslím, že přípravě obou materiálů by byla na prospěch lepší spolupráce mezi federálním výborem a ministerstvem výstavby a techniky.

Problematiku vad panelové výstavby nelze však řešit bez souvislosti s celkovou problematikou výstavby, odpovědností za vady, bez souvislosti s předpisy o dokumentaci staveb, stavebním řádem, dozorem na stavbách atd. Je známo, že se na těchto otázkách již dlouhou dobu pracuje, že např. otázky odpovědnosti za vady panelové výstavby měly být vyřešeny bývalým ministerstvem techniky až do konce minulého roku. Dosavadní způsob řešení se nám však zdá nesourodý, vycházející z určité iluze o rovnoprávném postavení investora, projektanta a dodavatele. Je třeba, aby při novelizaci předpisů o dokumentaci staveb, stavebního řádu, řešení odpovědnosti za vady atd. bylo přihlédnuto ke skutečnému současnému stavu, který ideální představě o rovnosti partnerů v investiční výstavbě zdaleka neodpovídá.

V únoru letošního roku bylo vydáno vládní usnesení č. 15 o komplexní bytové výstavbě. Je nesporné, že toto vládní usnesení působí. Je však rovněž nesporné, že dodavatelské podniky ministerstva stavebnictví se především soustřeďují na počty dokončovaných volných bytů. V honbě za počty bytů využívá ministerstvo stavebnictví souhlasu k započítávání bytů všech investorů do dodavatelské výstavby, a to včetně rekonstrukcí, nástaveb a přístaveb, prováděných podniky ministerstva stavebnictví, a jejich závazků na počest 25. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Při distribuci nedostatkových materiálů jako je např. cement, cihly apod., však ministerstvo stavebnictví plně podporuje své vlastní podniky. Přesto podle posledních materiálů se odhaduje proti vládnímu usnesení č. 426/67, které je ostatně posledním platným plánovacím podkladem, výpadek v dodavatelských bytech v období 1968 - 1970 přes 3700 bytů, z toho v Praze téměř 3400 a v Severočeském kraji téměř 3600 bytů. To znamená, že na těchto dvou místech je téměř dvojnásobek výpadku v celé ČSR. Je tedy zřejmé, že se staví tam, kde jsou stavební kapacity, a ne tam, kde je toho nejvíce třeba. Přitom vázne občanská výstavba i občanská vybavenost v rámci komplexní bytové výstavby. V Severočeském kraji máme řadu havarijních škol a zdravotnických zařízení včetně krajské nemocnice v Ústí nad Labem, u nichž dodnes není jisté, zda budou převzaty v roce 1970 do výrobních plánů ministerstva stavebnictví. Tato nejistota je u investic, komplexní bytovou výstavbu bezprostředně podmiňujících, jako je např. vodovod pro tisíce bytů na Jablonecku a Liberecku, či nádrž Přísečnice, na jejímž včasném uvedení do provozu závisí celá bytová výstavba zejména v okresech Chomutov a Most. Je třeba, aby v rámci zhodnocení účinnosti vládního usnesení 15/69 - jak to má ministerstvo stavebnictví uloženo - se na tyto okolnosti nezapomnělo.

Nechtěl bych být podezříván z místního patriotismu vůči Severočeskému kraji. Dovolte mi proto ocitovat několik vět z vládního usnesení č. 111/69 o řešení problematiky životního prostředí v Severočeském kraji: "Řešení problematiky severočeské hnědouhelné pánve je věcí České a Slovenské socialistické republiky, neboť výroba elektrické energie na bázi hnědého uhlí je základní podmínkou dalšího rozvoje čs. ekonomiky. Rozhodujícím předpokladem řešení je vedle podstatného snížení exhalací do ovzduší dostačující kapacita stavební výroby a materiální výrobní základny stavebnictví."

Ministerstvu stavebnictví je tímto vládním usnesením uloženo mj. předložit vládě do 15. srpna 1969 zprávu o kapacitním zajištění komplexní bytové výstavby a dosud nezajištěných akcí účelové výstavby v letech 1969 - 1970 a provést, popř. vládě navrhnout všechna nutná opatření k realizaci plánované výstavby. Dále mu bylo uloženo předložit vládě zvláštní zprávu o období 1971 - 1975 a nepodaří-li se zajistit stavební kapacitu jiným způsobem, počítat se závaznými úkoly ve státním plánu.

Ministerstvo stavebnictví předložilo k 15. srpnu 1969 jen zprávu o neutěšeném stavu výstavby v Severočeském kraji bez jakýchkoli návrhů a sdělilo, že zprávu o roku 1970 pojme do celkové zprávy o zajištění komplexní bytové výstavby, kterou předloží vládě do 30. září 1969. Místo předložení této zprávy s konkrétními návrhy sdělilo ministerstvo stavebnictví Severočeskému KNV, že zprávu předloží do konce roku ministerstvo stavebnictví a techniky. Podle pracovního materiálu, který jsme měli možnost vidět minulý týden, je v materiálu ministerstva stavebnictví a techniky uvedeno, že přesun stavebních kapacit a dalších opatření k zajištění výstavby v Severočeském kraji má řešit ministerstvo plánování.

Je konec roku 1969, pro rok 1970 je za vteřinu dvanáct a 15. srpen 1969 je dávno za námi. Tyto údaje snad nepotřebují komentáře.

Pro období 1971 - 1975 je v současné době zajištěno v Severočeském kraji asi 25 000 bytů dodavatelským způsobem stavěných, zatímco vládní usnesení č. 111 předpokládá 41 - 45 tisíc. Nemusím snad zdůrazňovat, že bez určení dodavatele pro cca 17 tisíc bytů nelze výstavbu připravovat projekčně a že se zde už nedá tvořit - nikoliv naší vinou - základ pro tvrzení, že výstavba není připravena. Předseda vlády prof. ing. Kempný včera několikrát a důrazně poukazoval na důležitost těžby uhlí, výroby energie, zejména elektrické atd. Severočeský kraj je důležitou palivo-energetickou základnou pro celou ČSSR. Že je si této své úlohy plně vědom, dokumentuje to, že letos vytěží SHD o 3 mil. tun uhlí více než v roce 1968, z toho milión tun v mimořádných směnách.

Náš souhlas s prohlášením vlády, vyjádření důvěry vládě a důvěry v její nekompromisní postup, jak o něm včera hovořil předseda vlády soudruh prof. Kempný, není tedy jen slovní, ale je už dnes podložen konkrétními činy. /Potlesk./

Předseda ČNR E. Erban: Děkuji poslanci dr. Matyášovi a dávám slovo poslanci Ircingovi.

Posl. Ircing: Soudružky a soudruzi poslanci, ve vládním prohlášení předneseném předsedou české vlády se zdůrazňuje, že je zapotřebí v souladu s politikou zahájenou dubnovým plénem ÚV KSČ dosáhnout konsolidace ve všech sférách života české společnosti. Dále se tento úkol zdůrazňuje v tom, že k nejdůležitějším úkolům státních orgánů patří obnovení jejich autority a získání aktivní podpory většiny občanů.

Vycházeje z vládního prohlášení - dosáhnout konsolidace, obnovit autoritu státních orgánů a získat aktivní podporu většiny občanů - je i jedním z prvořadých úkolů výboru České národní rady pro právní ochranu občanů, který se v uplynulém období snažil v tomto duchu zaměřit svou činnost a počítá, že v nastávajícím období musí ještě mnohem aktivněji v duchu těchto závěrů pracovat.

Výbor ve své práci vycházel a vychází ze situace, která se projevovala na úseku bezpečnosti, soudů, prokuratury i v nápravně výchovných ústavech. V roce 1968 i na začátku roku 1969 došlo jak v celé Československé socialistické republice, tak i na území České socialistické republiky k výraznému vzestupu kriminality. V důsledku snížení boje proti ní však nastal hluboký pokles počtu žalovaných a odsouzených osob. Účinnost boje proti kriminalitě byla v loňském roce nepříznivě ovlivněna politickou situaci natolik, že téměř jedna třetina trestných činů zůstala v roce 1968 nepostižena soudem v důsledku nezjištění pachatele /u krádeží je to 69,5 %, u rozkrádání to činí 44,7 %/. Pokles účinnosti boje proti kriminalitě byl v roce 1968 výrazně ovlivněn ochromením činnosti orgánů bezpečnosti způsobený jednostrannostmi a extrémy v polednovém vývoji, zejména paušální kritikou orgánů bezpečnosti i prokuratury, soudů a Sboru nápravné výchovy. Tento stav trval téměř celý rok, zejména pak do srpna 1968. Po srpnu byly bezpečnostní orgány zaměřeny především na zajištění a udržení klidu a pořádku, takže nadále zaostávala činnost směřující k odhalování trestné činnosti. Tato situace, jak je každému z nás známo, trvá i na začátku roku 1969 a možno říci po valnou část roku, kdy maximální vypětí sil bezpečnostních složek, zejména Veřejné bezpečnosti, je zaměřováno více na udržení klidu a pořádku než na odhalování a předcházení trestné činnosti, která v důsledku toho neustále narůstala. Přitom největší vzestup trestnosti byl zaznamenán v hlavním městě Praze, kde v roce 1968 byl vzestup o 23,3 % proti roku 1967. V tomto směru je nutno vidět zvlášť nebezpečnost nárůstu trestnosti, protože se koncentruje na velmi malé území, což značně komplikuje bezpečnostní situaci.

Znepokojující je i skutečnost, že se rozmáhá recidivita, neboť 40 % z celkového počtu pachatelů trestných činů jsou recidivisté. Při tom nepomohlo ani opatření dávající možnost postihnout recidivu vyššími trestními sankcemi. Zarážející je i vzrůst trestné činnosti pod vlivem alkoholu, je to plná třetina, dále značný počet požárů, dopravních nehod na železnicích i v silniční dopravě, které způsobují velké ztráty na lidských životech i nedozírné materiálové škody.

Nejvážnějším jevem, který by neměl nechat nikoho z nás klidným a jímž by se měly zabývat fakticky všechny orgány státní moci i správy, všechny společenské i hospodářské organizace a vůbec každý z nás, je skutečnost, že dochází k rychlému nárůstu podílu mládeže na páchání trestných činů. Tento problém nebudu rozebírat, necítím se k tomu dostatečně kvalifikován a pak je to velmi obšírné téma.

Hodnoceno z dnešního pohledu, bude nutno k naplnění vládního prohlášení o zpevnění autority státních orgánů a získání podpory většiny obyvatelstva maximální pozornost zaměřit na podporu ministerstva vnitra a zde zejména na jeho bezpečnostní sbory, na upevnění jejich autority, zvláště Veřejné bezpečnosti v boji proti trestné činnosti, jejímu předcházení i na udržení klidu a pořádku v naší republice. S tím pochopitelně souvisí i kádrové a materiálně technické zabezpečení na celém tomto úseku.

Hovořím o tom proto, že se na tomto úseku podle mého názoru projevují největší disproporce mezi úkoly a požadavky a mezi možnostmi. Jak již bylo uvedeno, ukazuje se, že k největšímu růstu trestné činnosti došlo na území hlavního města Prahy, kde se koncentruje celá řada kriminálních živlů z území celé republiky i ze zahraničí, při čemž k zajištění klidu a pořádku a k boji proti trestné činnosti je Praha nejslaběji zajištěna bezpečnostními orgány. Zejména složka VB má největší nedostatek výkonných orgánů jak pořádkové, tak dopravní služby, nábor pro tyto úkoly je plně nedostatečný a ztěží stačí krýt úbytek za ty příslušníky, kteří odcházejí do důchodu nebo i z jiných důvodů do zálohy. Na schůzích našeho výboru bylo nejednou poukazováno na to, že jednou z příčin. která brání úspěšnému náboru mladých a schopných příslušníků do Bezpečnosti, jsou i neuspokojivé nástupní platové podmínky. Dosavadní opatření ministerstva vnitra, kterým je vyplácení diferenciačních a náborových příspěvků, zatím tento nedostatek nevyřešilo. Doslova katastrofální situace je v přidělování bytů příslušníkům v Praze.

Nedostatečná je vybavenost orgánů Bezpečnosti pro zákroky proti demonstrantům a kontrarevolučním živlům. Proto výbor při projednávání návrhu rozpočtu ministerstva vnitra na rok 1970 vyslovil plnou podporu usnesení vlády ČSSR o zřízení pohotovostního fondu VB v Praze. Nyní půjde o to, aby jeho zřízení bylo v co nejkratší době uskutečněno. Stejně tak vyslovil výbor plnou podporu, pokud jde o materiální a technické zabezpečení bezpečnostních složek dostupnou technikou naší i dovezenou i pokud jde o řešení koncepčních otázek výstavby a náplně bezpečnostních sborů.

Je skutečností, že nebyla vždy poskytnuta plná podpora ministerstvu vnitra a jeho orgánům, jak by si podle dnešní situace v průběhu roku tento resort zasluhoval. Není pochyby o tom, že uplynulý vývoj vyžadoval a vyžaduje upevnění veřejného pořádku. Rázná a energická vystoupení příslušníků VB nebyla dostatečně veřejně podpořena a tak upevněna důvěra našich občanů v bezpečnostní orgány. Projevovala se snaha i u některých poslanců České národní rady místo komplexní ho řešení celé problematiky zabývat se jednotlivými případy, event. vyzdvihovat některá pochybení jednotlivých příslušníků bez ohledu na jejich význam při hodnocení celkové práce ministerstva vnitra a činit za ně odpovědným ministerstvo nebo dokonce i samého ministra. To však nikterak neznamená, že tam, kde dojde k nesprávnostem zaviněným v práci celého resortu, nebudou poslanci nebo výbory proti těmto nesprávnostem vystupovat a žádat o jejich odstranění nebo o nápravu. Chci jenom zdůraznit, že chceme-li zabezpečit upevnění autority našich bezpečnostních orgánů a pro jejich odpovědnou práci získávat podporu našich občanů, musíme s touto podporou začít i zde u nás v České národní radě a tuto podporu dávat, tak jak to vyslovil ve vládním prohlášení včera předseda vlády.

Ono totiž upevnění autority podporou všech poctivých pracovníků Bezpečnosti samo o sobě pomůže upevnit i společenské postavení příslušníků Bezpečnosti, jehož vyřešením by se zlepšily i podmínky pro doplnění bezpečnostních sborů, zejména VB. Vím, že mnozí mohou namítnout, že si autoritu vytváří a získává každá pracovník a každá složka svým jednáním, vystupováním, výsledky své práce apod. Ano, s tím je možno i nutno souhlasit. U Bezpečnosti však je třeba brát v úvahu, že při zajišťování pořádku, předcházení trestné činnosti apod. se uplatňují převážně represívní opatření, která všemi občany nejsou vždy správně pochopena. Tato opatření mnohdy občan pochopí až tehdy, stane-li se sám obětí nehody nebo trestného činu, např. je-li přepaden, okraden, poškozeno jeho vozidlo apod. Pak mnohdy ještě zaujme názor podle toho, jak rychle se podaří Bezpečnosti pachatele odhalit nebo dostihnout. Při tom si ani neuvědomuje, že sám před tím mnohokrát svou činností ztěžoval práci orgánů tím, že nepomohl při odhalování pachatele trestné činnosti, ať již vědomě nebo svou nevšímavostí, že ztěžoval zákrok příslušníků VB třeba jen pasívním přihlížením nebo že mu neposkytl pomoc, a to třeba jen slovním uznáním jeho zákroku před ostatními občany. Bude-li proto převážná část našich občanů znát příslušníky Bezpečnosti jenom z tohoto pohledu, nebudou-li jim známy podmínky, za kterých pracují, výsledky v odhalování a předcházení trestné činnosti, nebude-li ukázána narůstající trestná činnost a její možné důsledky na každého z nás, pak si skutečně příslušníci sami svou autoritu těžko upevní.