Česká národní rada 1969 – 1971

předseda České národní rady Evžen Erban a místopředsedové dr. Ambruz, Jedlička a Toman

Členové vlády České socialistické republiky předseda vlády prof. ing. Kempný, místopředsedové vlády RSDr. Adamec a prof. ing. Červinka, ministři Hamerník, doc. ing. Löbl, prof. MUDr. Hrbek, RNDr. PhMr. Vlček, dr. Němec, ing. Šimon, Toman, ing. Hruzík, Urbánková, Horník

161 poslanců České národní rady podle prezenční listiny

Z Kanceláře České národní rady: vedoucí právního odboru dr. Škrach

Předseda ČNR E. Erban /zvoní/: Zahajuji přerušenou 5. schůzi České národní rady.

Budeme pokračovat v projednávání 2. bodu schváleného pořadu, kterým je program vlády České socialistické republiky.

Do rozpravy se ještě přihlásili, kromě těch, které jsem ohlásil již včera, další dva poslanci, Václav Koutný a dr. Erich Springer.

Dávám nyní slovo prvnímu z přihlášených, poslanci Karhanovi.

Posl. Karhan: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi poslanci, chtěl bych ve svém diskusním příspěvku soustředit vaši pozornost na některé důležité otázky rozvoje našeho zemědělství.

Především mi dovolte, abych stručně rekapituloval některé výsledky, kterých zemědělství v posledních letech dosáhlo a které ve svém praktickém důsledku vytvářejí poměrně příznivé předpoklady pro jeho další rozvoj.

Hrubá zemědělská produkce v ČSR za období posledních tří let vzrostla ve srovnání s předcházejícím tříletým obdobím o téměř 12 %. Ještě dynamičtější vývoj zaznamenala v uvedeném období tržní zemědělská produkce, která vzrostla o 19 %.

Tyto příznivé souhrnné údaje jsou podloženy také vzestupem a dobrou úrovní hektarových výnosů i užitkovosti zvířat. Tak kupř. hektarové výnosy hlavních plodin dosáhly v roce 1968 u pšenice 31,8 q, u ječmene 32 q a u brambor 188 q. Celková produkce zrnin v ČSR vzrostla v roce 1968 oproti úrovni dosažené v roce 1967 zhruba o 500 000 tun a v letošním roce ve srovnání s loňským o dalších 276 000 tun.

Růst užitkovosti hospodářských zvířat vedl ke značnému vzestupu výroby mléka, masa a vajec a umožnil za posledních pět let zvýšit dodávky do tržních fondů u mléka o 792 milióny litrů, u vajec o 71 miliónů kusů a u masa celkem o 310 000 tun. Přitom výroba drůbežího masa se za posledních pět let více než zdvojnásobila.

Je samozřejmé, že tyto poměrně dobré výsledky ve výrobě se promítly v celkové ekonomické konsolidaci zemědělských podniků. Zvýšily se podstatně jejich hrubé a celkové důchody, značně vzrostla produktivita živé práce a v naprostém souladu s tím vzrostly i odměny za práci.

To ovšem neznamená, že v zemědělství je všechno v naprostém pořádku, že zde neexistují vážné výrobní a ekonomické problémy. Mám za to, že naopak v tomto odvětví jsou ještě stále velké potenciální rezervy, jejichž využití by přispělo značně ke konsolidaci celého našeho národního hospodářství.

I když se v posledních letech, zejména po XIII. sjezdu KSČ, podstatně zvýšil objem výrobních prostředků dodávaných do zemědělských podniků z ostatních odvětví národního hospodářství, je dosud podíl těchto odvětví na rozvoji zemědělství, zejména pokud jde o kvalitu, sortiment a technické parametry, nízký a neodpovídá ani potřebám efektivní intenzifikace současného zemědělství ani možnostem průmyslově vyspělého státu.

Vážnou otázkou je soustavný růst cen výrobních prostředků dodávaných do zemědělství, aniž tento růst odpovídá růstu technických parametrů a přináší v zemědělských podnicích odpovídající efekt. Proto je třeba uvítat rozhodnutí vlády o zmrazení cen výrobních prostředků pro zemědělství.

Nejzávažnější otázkou rozvoje zemědělské výroby vůbec zůstává stále otázka reprodukce pracovních sil. I když se podařilo v posledních letech rychlý úbytek pracovních sil ze zemědělství zastavit, při tom zůstávají pracovní síly jedním z rozhodujících limitujících faktorů dalšího rozvoje. Ukazuje to těchto několik základních údajů: Průměrný věk pracovníka v zemědělství byly roce 1968 45,7 roku, z toho u JZD téměř 47 let. Podíl pracovníků v poprodukčním věku činí v zemědělství 20,4 % z celkového počtu, tj. pětkrát i víckrát tolik než v průmyslu a stavebnictví. V roce 1968 činil podíl žen na celkovém počtu pracujících v zemědělství 53,4 %. Řešení tohoto problému, který souvisí s celkovým extenzívním vývojem v našem národním hospodářství, je skutečně naléhavé a neodkladné. Mám proto za to, že je velmi správné a potřebné, že vláda dále pokračuje v úsilí o komplexní řešení rozvoje české vesnice, na jehož koncepci se v současné době již intenzívně pracuje. Z pohledu kritického nedostatku pracovních sil v zemědělství chci upozornit na prohlubující se nepříznivou situaci. Jsou zahájeny velké stavby nových průmyslových podniků, kde se počítá s náborem pracovních sil hlavně z vesnice a ze zemědělství /okres Náchod/. Zemědělství není schopno a nemůže být již dodavatelem pracovní síly pro průmyslové podniky, aniž by samo mohlo provádět intenzívní rozvoj.

Je správné v národním hospodářství požadovat jak v zemědělství, tak v průmyslu neustále růst výroby. V průmyslu hlavně zvýšenou produktivitou práce, využitím pracovní doby, lepší vlastní organizací, přeřazením neefektivních pracovníků do efektivní výroby, bez náboru nové pracovní síly. Velkou úlohu musí zde sehrát odbory. Cesta, kterou jdeme v některých odvětvích, je ekonomicky neúnosná a dále nemožná. V mnoha odvětvích našeho hospodářství využití pracovní síly v pracovním čase má velmi nízké parametry. Odpadá smysl pro soustavnou produktivní práci, hledají se únikové cesty za vysokým výdělkem, často spojené s kuplířstvím a obchodem s pracovní silou.

S reprodukcí pracovních sil v zemědělství souvisí bezprostředně co nejrychlejší prosazování a uplatňování moderních technologií a vědeckotechnických poznatků v praktickém životě. Jde především o urychlení výstavby velkokapacitních objektů pro chov prasat a drůbeže, popř. další chovy. Proto je důležité tyto akce zařadit do plánu a poskytnout jim plnou podporu.

Dále s ní souvisí potřeba vytvářet podmínky pro řešení bytového problému a problému životního a pracovního prostředí na vesnici, jako základního předpokladu pro získání nových a zejména mladých pracovníků do zemědělství. V souvislosti s tím by bylo prospěšné sjednotit podmínky státní preference bytové výstavby na vesnici pro všechny druhy bytové výstavby, včetně individuální bytové výstavby a začlenit okresní výstavbová bytová družstva do okresního zemědělského stavebního sdružení, které by jako jediné bylo kompetentní řídit svépomocnou bytovou výstavbu na vesnici.

Mám za to, že toto opatření, které je nutné jak z hlediska reprodukce pracovních sil, tak především z hlediska zabezpečení potřebného množství živočišných výrobků, masa a vajec, pro výživu obyvatel, by se mělo setkat s maximální podporou celé společnosti.

Vážené soudružky a soudruzi, prvořadým úkolem doby v ekonomické oblasti je vyhledávat a rychle uvolňovat pro růst výroby a její ekonomické efektivnosti veškeré mobilizovatelné vnitřní zdroje jednotlivých podniků, oborů a odvětví. Pokud jde o zemědělství, stěžejním a nejzávažnějším úkolem dne je rychlé a přitom efektivní zvýšení výroby živočišných produktů, zejména masa. Považujeme za velmi správné rozhodnutí vlády ČSR provést nápravu a zpřesnění ve vývozu masa a dobytka. Není možno dále trpět tyto nepořádky a anarchii.

Zemědělské podniky v duchu výzvy zářijového pléna ÚV KSČ vyvíjejí značnou iniciativu a plně se angažují za rychlé překonání současných zásobovacích obtíží. Mohl bych uvést desítky příkladů.

Zemědělci, družstevní rolníci i pracovníci státních statků i ostatní poctiví pracovníci v zemědělství považují za svůj prvořadý úkol pracovat v duchu výzvy ÚV strany k 25. výročí osvobození naší země Sovětskou armádou a současně i v duchu dnešního prohlášení vlády ČSR. Chceme vést všechny pracovníky v zemědělství k iniciativnímu uvolňování všech vnitřních zdrojů, které v zemědělství k růstu výroby a její efektivnosti dnes jsou. Víme, že to je jediná cesta, jak účinně přispět k rychlé stabilizaci našeho národního hospodářství a tím k důstojnému oslavení slavného výročí naší republiky.

Chtěl bych vládu ujistit, že zemědělci chtějí učinit vše, co je v jejich silách a že úsilí vlády o rychlou konsolidaci našeho národního hospodářství najde u nich plné porozumění a podporu. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR E. Erban: Děkuji poslanci Karhanovi a dávám nyní slovo poslankyni prof. Marii Hechtové.

Posl. prof. Hechtová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Myslím, že jsme všichni přivítali se sympatiemi prohlášení vlády, druhé vlády České socialistické republiky, protože toto prohlášení je velmi střízlivé, je realistické, dokonce soudruh předseda vlády Kempný říká velmi skromně, že je to jenom vymezení počátečních kroků vlády.

A hlavně bych zdůraznila to, že vítám rázné prohlášení, že vláda skoncuje s různými nešvary, kterých máme dost v našem životě, ať již je to pracovní nekázeň, ať to jsou různé nešvary hospodářské a jiné.

Myslím, že to bude vyžadovat i určitá tvrdá opatření, že to možná bude někdy nepopulární, ale není možné už od toho couvat. Jenom praotec Čech snad, když přišel na Říp, viděl, že ta země oplývá mlékem a strdím, ale domnívám se, že většina našich občanů už pochopila, že mléko a strdí získají jenom pořádnou a poctivou prací.

Soudruh Kempný hovořil o oslabení řídící činnosti a uváděl jako příklad oslabení řídící činnosti v oblasti kultury. Já myslím, že k velkému oslabení řídící činnosti došlo i ve školství, a nejen po lednu, už i před lednem 1968. Tyto věci se musí rozhodně napravovat. Situace ve školství a v kultuře je značně složitá. To všichni víme.

Soudruh předseda vlády hovořil o tom, že po poradě u ministra soudruha Brůžka, která se konala 7. listopadu, se velmi mnoho našich umělců přihlašuje, že bude aktivně spolupracovat, že podpoří politiku strany a vlády. Četní naši učitelé vystupují a přihlašují se k poctivé a pořádné práci. Ovšem, dovolte mi, abych vyslovila jednu věc k tomu. Bylo by myslím nesprávné, a dokonce myslím, bylo by špatné, kdyby šlo jenom o formální přihlášení. Tady jde o složitou otázku přerodu. Jde o získání lidí, o přesvědčení poctivých lidí na základě fakt, na základě rozumu.

Ve školství máme velmi mnoho problémů, které může a musí řešit ministerstvo školství, ale i řadu takových, kde bude potřebovat pomoc vlády. Takové problémy které bude muset velmi brzy řešit ministerstvo školství, jsou například ujasnit si, co je to jednotná škola, od kdy a jak diferencovat. Myslím, že celosvětový trend ukazuje, že třídění žáků v 10 letech je naprosto nesprávné, a já bych tady chtěla říci, že kulturní a školský výbor má v tomto směru čistý štít, protože se velmi ostře stavěl proti osmiletým gymnasiím, která jsme považovali za jakousi demagogii.

Myslím, že ministerstvo školství musí vyřešit ještě jednu otázku, to je tu, že všechny děti mají právo být vzdělávány a vychovávány stejně dobře, že není možné, abychom měli na jedné straně vynikající vyučovací výsledky, vynikající školy, a zase řadu škol, kde nemůžeme být s výsledky spokojeni. Ovšem tady už někdy přesahují tyto věci rámec možností ministerstva školství.

Soudruh předseda vlády mluvil např. o vážných problémech ve společenských vědách. Chtěla bych ukázat na jednu věc, kde je ministerstvo školství trochu bezmocné. Snažíme se vzdělávat a pomáhat našim učitelům dějepisu, a to tím, že pro ně uveřejňujeme vhodné a návodné články v časopise Dějepis ve škole. Není někdy snadné přesvědčit autory, aby připravili - a dokonce v krátké době - určitý článek. Tak jsme měli připravenu řadu věcí k 28. říjnu, k 7. listopadu. První číslo časopisu Dějepis ve škole mělo vyjít 1. září, druhé číslo 1. října, třetí číslo 4. listopadu - nevyšlo ještě ani jedno. Státní tiskárna v Karmelitské ulici, se kterou jsem o tom hovořila, řekla, že až nasytí vánoční trh, pak že nám číslo sjede. Jestliže jsem přesvědčovala prof. Říhu, aby v 10 dnech napsal článek o výročí Říjnové revoluce, dostanou ho učitelé k příštímu výročí Říjnové revoluce. To jsou problémy, které ministerstvo školství nevyřeší samo. Jsou i jiné.

Předseda vlády mluvil o novelizaci zákoníku práce. Prosila bych českou vládu, aby nezapomněla v této novelizaci uplatnit tyto věci, o které žádalo ministerstvo školství už při přípravě zákoníku práce a které nebyly tenkrát akceptovány. Upozorňuji na to, že pracovištěm učitelů prvního cyklu nemůže být škola, ale okres. Nedovedete si, soudruzi, představit, jaké potíže máme, nejen ministerstvo školství, ale i krajské a okresní orgány, jestliže má být učitel přeložen z Vodičkovy ulice 30 do Vodičkovy ulice 32. Jestliže řekne ne, pak ho nepřeložím. Můžete ho přeložit na rok a po roce se může vrátit na školu, odkud přišel. Výsledkem potom je, že na jedné škole máme 5 matematiků a na sousední škole nemáme žádného.

Další věc, která v zákoníku práce musí být asi řešena, se netýká jen školství, ale i jiných odvětví. Tam se totiž vůbec nemluví o neschopnosti. Neexistuje nějaké usnesení, že může být člověk také propuštěn pro absolutní neschopnost. Bohužel máme učitele, kteří se k tomuto povolání skutečně nehodí. Bylo omylem celé jejich studium a bylo omylem, že si vybrali toto povolání. Mohu také ujistit, že nemáme jediný případ, kdy by školské orgány to byly u prokuratury vyhrály. Vždycky to vyhrál odvolávající se učitel, i když šlo o evidentní případy lidí, kteří do školy skutečně nepatří.

Jakou pomoc budeme od vlády potřebovat? Myslím, že kulturní a školský výbor podpoří snahu ministerstva školství, aby byla co nejdříve provedena novelizace vysokoškolského zákona. Myslím, že je to nutné k tomu, aby i na vysokých školách došlo k normalizaci poměrů. Musí tady být zpevněno řízení vysokých škol ze strany ministerstva školství.

Uvítali jsme také, že se ve vládním prohlášení hovoří velmi mnoho o vědě, že se vědě věnuje pozornost, ale problém není jen ve využití vědeckých poznatků ve výrobě, ale myslím, že potřebujeme nové řízení celé této oblasti. Potřebujeme zákon o vědě, musí se konečně přesně vymezit vztah Akademie věd k vysokým školám. Tyto vztahy nejsou jasné. Vědecký výzkum dnes provádějí vědecké ústavy Akademie věd, vysoké školy a kromě toho řada resortních ústavů, takže dochází velmi často k duplicitě, ale i triplicitě ve výzkumu. Co to znamená z hlediska ekonomického, to snad nemusím ani říkat.

Konečně musí také vláda posílit pravomoc ministerstva školství, ministerstva kultury, ministra školství a ministra kultury osobně, protože nikdo z nich nesejme odpovědnost, ale musí mít ovšem také určitou pravomoc. Tak např. ve školství musí být naprosto jasno, že školství musí ideově řídit všechny školy, že to nemohou dělat národní výbory, zrovna tak že ministerstvo školství musí mít přímý a bezprostřední vliv na svůj kontrolní aparát na krajích i na okresech.

Mohu vám jménem kulturního a školského výboru slíbit, že kulturní a školský výbor bude pomáhat ministerstvu školství i ministerstvu kultury, aby tato ministerstva mohla splnit to, co jim bylo uloženo ve vládním prohlášení a já doufám, že se nám společně podaří dosáhnout toho, co očekává česká vláda, že český učitel, vědec i kulturní pracovník splní své společenské poslání ve výchově socialismu oddané, morálně pevné mládeže, protože nám to skutečně přikazuje i naše odpovědnost před budoucností. /Potlesk./

Předseda ČNR E. Erban: Uděluji slovo poslanci prof. dr. Vaněčkovi.

Posl. prof. dr. Vaněček: Česká národní rado, soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi! Chtěl bych několika slovy navázat na to, o čem soudruh předseda vlády mluvil hned na začátku svého výkladu, na otázku české státnosti. Je to totiž teprve dnes, co se i na vědecké frontě dostáváme k tomu, abychom si náležitě osvětlili, co je to státnost vůbec, co to byla česká státnost v průběhu naší staleté minulosti a zejména ovšem, a to je mimořádně důležité a aktuální, co to je česká státnost v Československé socialistické republice a v celém systému socialistického společenství národů.

Mám za to, že není daleko doba, kdy se základní poznatky odtud vyplývající musí dostat i do základní školní výchovy. Jsme národem historickým, jak dobře včera na to narazil už soudruh předseda Erban, my zde, uprostřed Evropy, na zvlášť exponovaném místě světových dějin a takřka v jednom z jejich neuralgických bodů žijeme státním životem už více než jedenáct století. A naše státnost se dramaticky rozvíjela tak, že od prastarého vědomí existence vlastního státu, od jeho úspěšného rozvíjení a často i těžkého obhajování ve válečných konflagrancích dávno v minulosti dostali jsme se v novověku do situace, a ta trvala v podstatě od Bílé hory do roku 1918, do situace, v níž jsme museli namáhavě, krok za krokem usilovat o obnovu svého státu, státu, který sice podle práva na papíře byl, ale Vídní a Habsburky byl potlačován, ba přímo popírán. Symboly české státnosti z této doby jsou zachovány ostatně i na stěnách této síně.

My jsme tento usilovný zápas v roce 1918 vítězně vybojovali, a to za kladného, nesmírně kladného působení Velké říjnové socialistické revoluce a počínaje už první světovou válkou a osvobozeneckým bojem v jejím průběhu proměnili jsme českou státnost ve státnost československou, přičemž ovšem třída tehdy vládnoucí ke škodě všeho našeho lidu jak Čechů, tak Slováků, podložila této státnosti chybnou a škodlivou ideu čechoslovakismu. O české státnosti se přestalo mluvit.