Dalším problémem kolem postiženého
dítěte je náhradní rodinná
péče. O formách této péče
hovoří předložená zpráva.
I když si uvědomuji různá úskalí,
není mi jasné, proč vázne uzákonění
pěstounské péče? Vždyť umělá
rodina v Ostravě po šesti letech své existence
už nemůže být experimentem. Jistě
závisí prakticky vše na výběru
rodičů. Ovšem při dnešních
možnostech výzkumu lze pěstouny - rodiče
přece odpovědně vybrat. Rovněž
celá agenda je zdlouhavá a z praxe mohu říci,
že soudy jen velmi váhavě a nerady rozhodují
o zbavení rodičovských práv. A my
bychom přece potřebovali umístit dítě
do předadoptivní péče v útlém
dětském věku. Čas pracuje proti dítěti
! Zde by bylo třeba upřesnit a podat definici "zájmu"
či "nezájmu" rodičů o dítě
a časově tento zájem limitovat. Vím,
že situace soudce v tak zásadním zásahu
do života dítěte je velmi těžká
a zodpovědná. A vím také, že
je velmi těžké přesvědčit
rodiče, že svým chováním a jednáním
narušují a poškozují vlastní děti.
Sama však jednám vždy v zájmu dětí
proti nehodným rodičům a myslím, že
jednám správně. Obdobnou praxi uplatňuje
řada ředitelů dětských domovů,
kteří odvádějí státu
a společnosti kus dobré práce. V této
souvislosti bude také třeba dořešit
i otázku SOS dětských vesniček jako
jedné z forem náhradní rodinné péče.
Ve výchovných zařízeních NV
ztrpčuje život sociálních pracovnic
i ředitelů dětských domovů
agenda ošetřovného, spojená s vymáháním
výživného. Je pravda, že většina
ošetřovného je placena výkonem soudního
rozhodnutí přímo závodem. Jsou však
případy, kdy rodiče - nejen otec - výživné
neplatí, práci se vyhýbají nebo přecházejí
na méně honorovaná pracoviště.
Rodič výživné neplatí, my jej
hledáme po celé republice, často celé
měsíce bezvýsledně. Navíc se
setkáváme s tím, že závody -
zejména velké - porušují platné
předpisy, pokud jde o zaměstnávání
nových pracovníků. Nežádají
potvrzení o rozvázání předchozího
pracovního poměru, nezjistí si vyživovací
povinnost nového zaměstnance a dluhy na výživném
narůstají. Málo je v podobných případech
v praxi využíváno toho, aby závod figurující
jako poddlužník - jestliže zavinil - byl volán
k odpovědnosti a v zájmu dítěte dlužné
výživné sám platil. Přitom soudy
při vyměřování výživného
postupují dost benevolentně a stanoví výživné
poměrně malými částkami.
I v občanském životě je žena -
matka znevýhodňována touto praxí.
Přitom bych chtěla připomenout, že už
před lety ministerstvo spravedlnosti ČSSR a Ústav
státu a práva ČSAV vypracovaly tabulky výživného
podle jednotlivých příjmových kapitol
rodičů, aby sjednotily nejednotný postup
stanovení výživného soudy. Snad by bylo
vhodné tabulky přehodnotit zda odpovídají
dnešním životním nákladům
a v kladném případě je pak zavést
obligatorně do praxe.
V loňském roce bylo přijato vládní
usnesení č. 278/1970, které má řešit
komplexně soustavu poradenské péče
o děti, mládež a rodinu. Zatím máme
manželskou poradnu v Praze a v Ostravě. To však
zdaleka nestačí. Máme jen jeden dům
pro matku a dítě v Ostravě, ale potřebám
to zdaleka neodpovídá. Přesto žádná
z matek, která tímto domem prošla, své
dítě neopustila. Jak však budeme řešit
otázky matek třináctiletých až
čtrnáctiletých dětí? Jak budeme
řešit otázky alkoholismu, když dále
bude dětem dovoleno chodit pro pivo a s vědomím
rodičů je "ochutnávat"? Přitom
fungující protialkoholní sbory nemají
žádnou pravomoc a jejich snaha vyznívá
naprázdno. Metodické řízení
těchto orgánů z centra chybí, což
rovněž praxi neprospívá.
Domnívám se, že je stejně potřebné
řešit problematiku těch nejmladších,
kteří jsou bezbranní, ale i těch nejstarších
občanů, kteří jsou často jako
děti: bezmocní, opuštění, nemocní.
Zveřejňování osudů opuštěných
starých rodičů je stejně bolestné
jako život opuštěných sociálně
osiřelých dětí. I v řešení
této problematiky je třeba navodit žádoucí
atmosféru směrem k starším a starým
lidem, kteří po vykonané práci mezi
námi žijí. Mám na mysli rozšiřování
sítě domovů důchodců, zřizování
domů soustředěné pečovatelské
služby a budování ošetřovacích
ústavů pro chronicky nemocné a nepohyblivé
občany. V tomto směru si dobře a iniciativně
vede mj. MěNV v Ostravě, který má
již tři domovy důchodců, dům
soustředěné pečovatelské služby
a hlavně reálnou představu vybudování
potřebných zařízení v páté
pětiletce. Kolik dobrého vykonaly kdysi ukolébavky
maminek, kolik štěstí přinášejí
dětem pohádky a vyprávění dědečků
a babiček. Věnujme jim více své lásky
a úcty, aby náš vzor vyvolal v dětech
tutéž odezvu, až my zestárneme. Vždyť
socialismus je především péče
o člověka. Řešit tuto péči
komplexně je úkolem nás všech. Je to
naše povinnost k životu i ke společnosti.
Perspektivy sociální politiky, nastíněné
XIV. sjezdem KSČ jsou velkolepé a reálné.
Jejich realizace bude závislá na tvorbě národního
důchodu, na dobré práci nás všech.
Vcházíme do předvolebního údobí.
Velmi si přeji, aby se nám i nadále dařilo
vyvolávat další iniciativu pracujících,
plnit úkoly, jež před nás staví
pátá pětiletka. Nebudeme slibovat, ale pracovat
a prací přesvědčovat, že je to
KSČ, která hájí zájmy pracujících,
zájmy dětí i jejich rodičů,
zájmy nás všech.
Předseda ČNR E. Erban: Děkuji. Nyní
dávám slovo posl. J. Hlavičkovi.
Posl. Josef Hlavička: Soudružky a soudruzi
poslanci! Zpráva ukazuje, že socialistická
zákonnost je narušována v podstatě ve
všech sférách našeho společenského
života a z toho vyplývá, že příčiny
tohoto stavu jsou značně hluboké.
Neuspokojivý stav v uplatňování socialistické
zákonnosti byl prohlouben zejména destrukčním
působením pravicových a antisocialistických
sil v letech 1968 - 1969, kdy nezákonnost a protispolečenské
činy byly politicky a v některých případech
i právně legalizovány, což zanechalo
negativní důsledky v myšlení i jednání
lidí. Z toho je nutno vyvodit závěr, že
jde o odpovědný celospolečenský úkol,
jehož ignorování je v rozporu s úsilím
o další rozvoj naší socialistické
společnosti.
Nelze se uspokojovat tím, že za uplynulé dva
roky se podařilo některé nejhlubší
deformace v tomto směru napravit.
Nám všem jistě jde o to, abychom postupně
zabezpečili dodržování socialistické
zákonnosti jako základní podmínky
úspěšného rozvoje naší společnosti
a právní jistoty každého poctivého
pracujícího a všech občanů naší
republiky. Závažnost tohoto úkolu však
vyžaduje soustředěné úsilí
všech článků našeho státního
a společenského mechanismu, aby každý
z nich na svém úseku v duchu závěrů
XIV. sjezdu strany plnil důsledně své poslání.
Z tohoto hlediska je třeba souhlasit s konstatováním,
uvedeným ve zprávě, že soudy samy nemohou
zabezpečit všechny úkoly související
s dodržováním socialistické zákonnosti.
To však také neznamená, že soudy a prokuratura
nemají co zlepšovat v metodách své práce
a tak přispívat k tomu, aby se tyto otázky
dostávaly do větší pozornosti celé
veřejnosti.
Úspěšné zvládnutí těchto
úkolů nezbytně vyžaduje spolupráci
soudů s ostatními státními orgány
a společenskými organizacemi tak, aby každý
z nich svým dílem přispěl k tomu,
aby zákony byly zachovávány a jejich pomocí
prosazovány cíle, kterých chce naše
společnost dosáhnout.
Svůj podíl na prosazování politiky
strany i na úseku dodržování a upevňování
socialistické zákonnosti má i československé
Revoluční odborové hnutí.
Proto ve svém Programu aktivizace, kterým se přihlásilo
k výsledkům XIV. sjezdu KSČ, počítá
i s úkoly v této oblasti.
V České radě odborových svazů
jsme se stavem socialistické zákonnosti, včetně
pracovní kázně v podnicích a závodech,
odpovědně zabývali. Zjistili jsme, že
zvláště stav správy a ochrany majetku
v socialistickém vlastnictví neodpovídá
jeho významu v národním hospodářství.
Příčiny tohoto stavu spočívají
v nedůsledné odpovědnosti vedoucích
pracovníků organizací a společenské
nutnosti plného využití národního
majetku a v oslabení uvědomění občanů
o politické a ekonomické funkci národního
majetku v socialistické společnosti. Tento stav
se projevuje jednak lhostejností, jednak škodlivým
nakládáním s národním majetkem.
Obdobně je tomu na úseku dodržování
pracovní kázně a i v ostatních protispolečenských
jevech, jako je nevyužívání pracovní
doby, zameškávání směn, fluktuace,
nekvalitní práce apod. Tím vším
jsou snižovány výsledky poctivého úsilí
pracujících a je poškozována celá
společnost.
Zaměřujeme úsilí všech svazových
a všeodborových orgánů na výchovu
pracujících k socialistickému vztahu k práci,
jako nedílnou součást péče
a úsilí při plnění všech
hospodářských úkolů závodů.
Cílevědomou politickou a výchovnou prací
chceme napomáhat vytvářet veřejné
mínění nesmiřitelnosti ke všem
projevům protispolečenského jednání
a využívat výchovné síly kolektivu
jako účinného nápravného prostředku.
Usilujeme o to, aby zvláště základní
organizace ROH vzaly uvedené cíle za své
a dokázaly podporovat vedoucí hospodářské
pracovníky v podnicích a závodech při
všech jejich jednáních, která v souladu
s právním řádem sledují zvýšení
stavu v dodržování zákonnosti a pracovní
kázně na pracovištích. Naproti tomu,
pokud vedoucí pracovníci tyto svoje úkoly
neplní a trpí lajdáctví, neomluvenou
absenci, pracovní nekázeň, nesprávný
přístup k socialistickému vlastnictví,
vedeme základní organizace ROH k tomu, aby využívaly
svých oprávnění daných jim
usnesením IV. všeodborového sjezdu a otevřeně
kritizovaly každého - tedy i hospodářského
pracovníka - jestliže neplní své povinnosti,
anebo narušuje zájmy socialistické společnosti
svým jednáním, nebo tím, že takové
jednání trpí.
Ještě příliš často se shledáváme
s tím, že mnozí hospodářští
pracovníci mají nízké znalosti právního
řádu včetně zákoníku
práce; i u nich se projevuje liberalismus ve vyžadování
pracovní kázně, trpí úplatkářství
a dokonce někteří z nich právní
předpisy i vědomě porušují. Pro
příklady nemusíme chodit daleko. K tomu nám
stačí zkušenosti např. z posouzení
výsledků státní kontroly v oblasti
cen, naše zkušenosti z oblasti bezpečnosti práce
apod. Takovéto jednání působí
nejen ekonomické škody, ale má především
značný negativní dosah politický i
morální a zvyšuje neúctu k socialistickým
zákonům.
Proto v tomto směru zdůrazňuji nutnost společného
postupu všech orgánů a odpovědný
přístup k tak závažnému a nesnadnému
celospolečenskému úkolu.
Ani pro odbory to není úkol lehký. Tím
spíše, že jsme se museli rozejít s mnoha
funkcionáři, jejichž politikou byl rozvrat
socialistických hodnot. V rámci konsolidace odborového
hnutí nastoupila do funkcí řada schopných,
uvědomělých soudruhů, kterým
nechybí chuť do práce a dobrá vůle
vyrovnat se s úkoly, ale velmi často jim chybí
zkušenosti a někdy i základní znalosti
odborářské práce na všech úsecích
mnohotvárné činnosti odborů.
K zevšeobecnění zkušeností jsme
nedávno organizovali seminář k ochraně
majetku v socialistickém vlastnictví za účasti
zástupců všeodborových a svazových
orgánů a vybraných ZO ROH, dále celostátní
aktiv k úkolům odborů na úseku pracovního
práva a socialistické zákonnosti, jehož
se zúčastnili také představitelé
zákonodárných a státních orgánů
ČSR, včetně České národní
rady, ministerstva spravedlnosti ČSR, Nejvyššího
soudu ČSR a Generální prokuratury ČSR.
Po bohaté diskusi byly přijaty závěry,
které orientují odborové hnutí v ČSR
soustředit se na politickovýchovnou práci
na úseku socialistické zákonnosti.
V této souvislosti zdůrazňujeme také
nutnost soustavně se zabývat činností
na úseku právní ochrany a právní
pomoci zastoupením před soudy v rámci obhajoby
oprávněných zájmů pracujících
proti byrokratickému a nezákonnému postupu
některých hospodářských orgánů.
Pro zabezpečení úkolů odborů
na úseku socialistické zákonnosti znovu obnovujeme
a aktivizujeme funkcionářský aktiv. Chtěl
bych vyzvednout práci našich krajských a okresních
pracovněprávních komisí, v nichž
pracuje přes 1300 aktivistů, kteří
pomáhají plnit odpovědné úkoly
v této oblasti.
S tímto aktivem vytváříme i koncepci
odborového školení, která zahrnuje vedle
témat zákoníku práce rovněž
témata o ochraně majetku v socialistickém
vlastnictví, pracovní kázně, regulace
pohybu pracovních sil a další. Školení
se účastní funkcionáři ZV ROH,
dílenských výborů a úsekoví
důvěrníci, hospodářští
pracovníci, členové komisí pro pracovní
spory v závodech, funkcionáři a členové
SSM.
V současné době OOR proškolují
hospodářské pracovníky z oblasti pracovněprávních
předpisů a tím vytvářejí
předpoklady pro odstraňování konfliktních
situací v podnicích a závodech. To je jedna
ze stránek činnosti našich krajských
a okresních pracovněprávních komisí.
Chtěl bych se zmínit ještě o další
činnosti těchto komisí v oblasti vyřizování
stížností a dotazů pracujících
a v oblasti poskytování právní pomoci
a právní ochrany. Za minulý rok vyřídily
naše krajské a okresní pracovněprávní
komise přes 125 tisíc dotazů a stížností
a povolily přes 1300 bezplatných zastoupení
před soudy.
Jistě je to práce nemalá, která má
také politický význam. Chtěl bych
v této souvislosti ocenit kladný přístup
justičních orgánů k práci odborů
na tomto úseku. Vážíme si pomoci soudců,
prokurátorů i advokátů v činnosti
našich krajských a okresních pracovněprávních
komisí. V tomto směru máme řadu dobrých
zkušeností a mělo by se to stát všeobecným
jevem. Pomohlo by to soudům, prokuratuře, odborům
a hlavně celé naší společnosti
k upevnění socialistické zákonnosti.
Domnívám se, že v této důležité
a široké oblasti lze udělat mnohem více.
Prospělo by věci soustředit kvalifikovaný
aktiv na různých stupních řízení.
Vtáhnout do této činnosti i právní
instituce. Soustavně rozvíjet právní
propagandu, zpracovávat teze přednášek,
věcné informace, více se prosadit do sdělovacích
prostředků, ale nikoliv tak, aby se tím zvyšovala
kvalifikace protispolečenských živlů.
Taková systematická práce má pozitivní
vliv na myšlení lidí a vytváření
správných postojů. Žádoucí
by také bylo, aby všechny stupně NV se pravidelně
zabývaly rozbory a stavem dodržování
socialistické zákonnosti v okruhu své působnosti,
což by vedlo k přijímání konkrétních
závěrů a opatření.
Všechny orgány hospodářského
řízení by měly považovat za pravidlo,
alespoň dvakrát do roka zabývat se v čem
a proč dochází k porušování
socialistické zákonnosti a sjednávat nápravu.
Soudružky a soudruzi poslanci, řešení
těchto problémů je náročné,
ale nezbytné. Považujeme je za důležitou
součást naší odborové práce
s cílem prosadit socialistickou zákonnost v každodenním
životě a na všech pracovištích. Proto
podporujeme náměty zpracované v závěrech
zprávy a je třeba, aby všichni, jichž
se týkají, je také rozpracovali a řídili
se jimi, neboť je to v zájmu socialistické
společnosti a ku prospěchu poctivých občanů
a pracujících.
Předseda ČNR E. Erban: Prosím posl.
L. Coufala, aby se ujal slova.
Posl. Ladislav Coufal: Vážené soudružky
a soudruzi poslanci! V předložené zprávě
Nejvyššího soudu ČSR se uvádí,
že používání zákona o přečinech,
který nabyl účinnosti dne 1. ledna m. r.,
přineslo řadu nových problémů.
Ve svém vystoupení chci proto plénum ČNR
seznámit s poznatky, které v této oblasti
trestního práva získali poslanci ústavně
právního výboru. Připomínám,
že v obecném ustanovení zákona o přečinech
je přečin charakterizován jako čin
pro společnost nebezpečný, jehož znaky
jsou uvedeny v tomto zákoně, který však
nedosahuje stupně společenské nebezpečnosti
trestného činu.
Počátkem roku 1970 byla aplikace zákona o
přečinech provázena některými
obtížemi, neboť se vyskytoval nejednotný
právní výklad některých skutkových
podstat, které jsou v zákoně stylizovány
rámcově. Proto se v praxi nestejně vymezovala
hranice mezi některými přestupky, přečiny
a trestnými činy. V roce 1970 bylo pro přečiny
stíháno celkem 59 883 osob, po objasnění
bylo podáno 27 883 návrhů na potrestání
a ve 29 239 případech bylo řízení
přerušeno. Pro ilustraci uvádím, jak
se jeví situace v okrese Nový Jičín,
kde jako poslanec působím.
V roce 1970 bylo celkem 5 87 přečinů spáchaných
629 osobami, z čehož bylo 245 neznámých
pachatelů. Návrh na potrestání byl
ve 235 případech a řízení bylo
přerušeno v 245 případech. Z e srovnání
jednotlivých skutkových podstat zákona o
přečinech vyplývá, že v roce
1970 převažoval postih pachatelů přečinů
proti majetku v osobním vlastnictví, tj. proti 28
932 osobám a proti majetku v socialistickém vlastnictví,
tj. proti 17 764 osobám. Pro tento přečin
bylo vedeno řízení u 67,9 % všech stíhaných
osob, došlo však k vysokému počtu přerušení
řízení, zejména z důvodů
nezjištění pachatele, a to zvláště
u přečinů proti majetku v osobním
vlastnictví. V dalším pořadí
následují přečiny proti pracovní
kázni, proti socialistickému soužití
a proti příživnictví. Konsolidace poměrů
v roce 1970 se příznivě projevila i v tom,
že v menší míře docházelo
k postihu pro přečin proti veřejnému
pořádku. Jako nepříznivý jev
je však třeba hodnotit okolnost, že se nepodařilo
postihnout všechna jednání, která jsou
přečinem proti zájmům socialistického
hospodářství, jako je např. poškozování
spotřebitele, úplatkářství,
provozování neoprávněné soukromé
výroby apod.
Mnohokrát, a to i orgány ČNR, bylo zdůrazněno,
že v tomto směru bude nutné působit
na veřejnost, aby více spolupracovala s kontrolními
orgány a Veřejnou bezpečností a upozorňovala
na uvedená protispolečenská jednání.
Při usměrňování praxe, jak
se ústavně právní výbor přesvědčil,
měly důležitou úlohu prověrky
a zobecňování zkušeností prováděné
též Generální prokuraturou ČSR.
Ze získaných poznatků vyplývá,
že orgány objasňování, kterými
jsou zpravidla příslušníci Veřejné
bezpečnosti, bez větších pochybení
a správně přistupovali k používání
příslušných ustanovení trestního
řádu. V objasňování nebyly
průtahy a návrhy na opatření měly
potřebné zákonné náležitosti.
Činnost prokurátorů, kterým docházely
zprávy o výsledku objasňování,
se ve většině případů
soustřeďovala na zkoumání zda výsledky
objasňování odůvodňují
postavení podezřelého před soud.
K vrácení věcí, aby byly doplněny,
docházelo zpravidla tenkrát, kdy jednání
podle výsledků objasnění svědčilo
buď o tom, že došlo ke spáchání
trestného činu, nebo že půjde o přestupek
nebo kárné provinění podle zákoníku
práce. Proto po doplnění byla část
věcí prokurátorem předána komisím
pro ochranu veřejného pořádku vzhledem
k tomu, že šlo o přestupek podle zákona
č. 60/1961 Sb., o úkolech národních
výborů při zajišťování
socialistického pořádku. Některé
věci byly předány orgánům na
pracovištích ke kárnému potrestání
pachatele.