Důvodová zpráva

Všeobecná část

Výhradní právo České národní rady upravovat vnitřní strukturu i organizaci své činnosti je dovedením myšlenky ústavnosti až do vnitřního života sněmovny. Jednací řád jakožto vnitřní ústava sněmovny je tak v zásadě opatřením proti libovůli. Podrobuje parlamentní účast na tvorbě zákonů a státní politiky vůbec určitým procesním pravidlům, která umožňují nacházet politická řešení takovým způsobem, který je racionální a efektivní, avšak zároveň pro společnost politicky přijatelný, je veřejně stanoven a podroben kontrole veřejnosti.

Zákon o jednacím řádu České národní rady není však v pravém smyslu jen souhrnem vnitřních jednacích pravidel sněmovny. Jeho význam stoupá i tím, že předsednictvo České národní rady plní podle ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, v určitých směrech (zejména ve vztahu k vládě) i funkce obdobné těm, které ve federálním měřítku vykonává president republiky.

Pravidla parlamentní organizace a vnitřního jednání v rozvinuté socialistické demokracii vycházejí z toho, že státní vůle a státní jednota mohou získat svou morální a politickou autoritu jen jako politická vůle většiny - většiny socialistické svým obsahem, současně však vnitřně demokratické způsobem své tvorby. Jednací řád České národní rady nevychází proto ani z komplikovaných statutů parlamentních sborů v kapitalistických zemích, v nichž politické stranictví prostupuje všechna pravidla a představuje hrozbu vnitřnímu demokratickému životu sněmoven, nevychází však ani ze zjednodušujících představ předlednového období, v němž parlamentní jednání nebyla podrobena pevným a přesným pravidlům a v němž dokonce soustava takových pravidel nebyla ani účelná, protože nejvyšší zastupitelský sbor byl v politické praxi často snižován na pouhou převodní páku řídícího politického centra. Bez dostatečného vlivu na tvorbu politických a státních rozhodnutí ztráceli poslanci často osobitost a vlastní tvář.

Zákon o jednacím řádu České národní řady přihlíží proto přiměřeně k Akčnímu programu KSČ z 5. dubna 1968, k jeho úvahám o překonání formalismu a snah o nepřesvědčivou jednomyslnost, vylučující nutné rozdíly v názorech a postojích poslanců. Také metodou konfrontace oponentních stanovisek při parlamentních pracích se snaží jednací řád čelit deformaci rozhodujícího orgánu v orgán pouze schvalovací. Vychází rovněž z poznatku, že většina nemusí mít za všech okolností pravdu a poskytuje proto i určité možnosti pro formulaci menšinových stanovisek. Nové prvky se v jednacím řádu České národní rady projevují zejména ve čtyřech směrech: při úpravě postavení jednotlivých poslanců, v koncepci výborů České národní rady a principů jejich jednání, v důslednějším pojetí pléna České národní rady jako odvolací instance v zásadě ve všech procedurálních otázkách a při úpravě způsobu hlasování.

Návrh zákona České národní rady o jednacím řádu se skládá z osmi částí. První část zahrnuje úvodní ustanovení, druhá část zahrnuje předpisy týkající se ustavující schůze České národní rady vzešlé ze všeobecných voleb, třetí část přejímá ustanovení ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, týkající se zasedání České národní rady, čtvrtá část charakterizuje její působnost, pátá je věnována zejména procedurálním pravidlům jednání ve schůzích národní rady. Šestá část jedná o orgánech České národní rady, jejich zřízení, působnosti a způsobu jednání, sedmá část, týkající se poslanců České národní rady uvádí některá ustanovení o jejich činnosti v České národní radě, pokud nebyla zapracována již na příslušných místech předchozích částí, dále jsou tu obsažena procedurální pravidla o kárném řízení v České národní radě, některá ustanovení stanovící práva a povinnosti poslanců České národní rady ve volebních obvodech a ustanovení o poslaneckých náhradách. Poslední, osmá část zahrnuje ustanovení přechodná a závěrečná.

Náklady, které si provedení tohoto zákona vyžádá, budou vyjádřeny v příštím rozpočtu České národní rady.

Zvláštní část

K § 1

V § 1 se znovu vyjadřuje zásada obsažená v čl. 112 úst. zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci a dále zásada, že případná další potřebná pravidla jednání může si Česká národní rada upravit v rámci svého jednacího řádu vlastním usnesením.

K § 2 až 8

Tato část jednacího řádu je věnována pravidlům, podle nichž se ustavuje nová Česká národní rada zvolená ve všeobecných volbách. Pravomoc svolat ustavující schůzi nové České národní rady se dává předsednictvu dosavadní České národní rady, které zůstává ve své funkci i po ukončení volebního období, a to i kdyby nikdo z jeho členů nebyl opět zvolen. Ustavující schůzi řídí až do zvolení nového předsednictva některý z členů dosavadního předsednictva.

K podstatným náležitostem ustavující schůze patří především složení poslaneckého slibu zvolených poslanců ČNR, dále volba mandátového a imunitního výboru a ověřovatelů ČNR; případně mohou být zvoleny i výbory další. Podstatnou náležitostí je, aby předseda nebo některý z místopředsedů dřívější České národní rady podal zprávu o činnosti předsednictva.

Vzhledem k tomu, že jde o ustavující schůzi, je poněkud odchylně upraveno podávání návrhů na volby předsednictva a dalších orgánů České národní rady. Přednost mají návrhy skupiny poslanců, ať již ji tvoří např. nové předsednictvo nebo skupiny jinak utvářené. Tím se má usnadnit volba nových orgánů České národní rady a zabránit vleklosti jednání.

K § 9

Jde o ustanovení, jehož zásady jsou obsaženy v čl. 104 cit. ústavního zákona o čs. federaci. Z povahy věci vyplývá, že žádost jedné třetiny poslanců o svolání zasedání bude písemná a budou v ní uvedeny důvody, proč má být zasedání svoláno.

K § 10

Působnost České národní rady je demonstrativně vymezena zejména v čl. 107 a dále i na jiných místech ústavního zákona o čs. federaci. Působnost České národní rady je soustředěna do tohoto paragrafu, přičemž však je třeba počítat s tím, že v budoucnosti může být upravena i dalšími zákony.

K § 11

Tento paragraf uvádí, v jaké formě se předmět jednání dostává na pořad schůze České národní rady.

K § 12

Z ústavního zákona o čs. federaci se přejímá, kdo má zákonodárnou iniciativu. Dále se stanoví podstatné náležitosti návrhu zákona, jakož i předepsaná uvozovací věta zákonů České národní rady.

K § 13

Stanoví se zásada, že návrhy zákonů musí být vytištěny (tiskem nebo jinak rozmnoženy) a že musí být doručeny poslancům v takové lhůtě před začátkem jednání (např. ve výboru), aby poslanci měli možnost návrh zákona prostudovat. V jiných případech se dává předsednictvu k úvaze, zda se má návrh vytisknout či zda stačí upozornění, že poslanci mohou do úplného návrhu nahlédnout v Kanceláři České národní rady.

K § 14 a 15

Stanoví se povinnost předsednictva přikázat vládní návrhy příslušnému výboru nebo výborům. Pokud jde o návrhy zákonů podané poslanci nebo výbory, může je předsednictvo meritorně zkoumat a případně zamítnout. Navrhovatelé mají v tomto případě právo odvolat se a žádat, aby Česká národní rada o zamítavém usnesení předsednictva rozhodla. Povinností předsedy České národní rady přitom je, aby věc předložil České národní radě k rozhodnutí co nejdříve.

K § 18

V odst. 1 se uvádějí státní funkcionáři, kteří se mohou zúčastnit schůze České národní rady s právem vystoupit ve schůzi se svým projevem.

V odst. 2 se dává předsednictvu České národní rady možnost, aby podle povahy věci mohlo do schůze České národní rady pozvat kterékoli jiné státní funkcionáře či významné osobnosti jak České či Slovenské socialistické republiky, tak i Československé socialistické republiky.

K § 19

Stanoví se povinnost člena vlády nebo předsedy kontrolního orgánu České národní rady dostavit se do schůze České národní rady osobně, jestliže se na tom Česká národní rada nebo její předsednictvo usnese. Jinak může člena vlády zastoupit jiný člen vlády.

K § 20

Obsahuje zásadu, že schůze České národní rady jsou veřejné a podrobněji rozvádí, kdo může být přítomen v neveřejné schůzi.

K § 21

Z řídící pravomoci předsednictva vyplývá, že připravuje a navrhuje pořad schůze. Je ovšem na České národní radě, aby se usnesla, zda s návrhem pořadu souhlasí, stejně tak zda souhlasí s přesunem jednotlivých bodů pořadu, přerušením jednání o některém bodu pořadu, s rozdělením jednání o některém bodu pořadu na rozpravu všeobecnou a podrobnou (§ 23) apod.

K § 22

Poněvadž se dá předpokládat, že bude celá řada sdělení, která bude třeba poslancům České národní rady oznámit, a přitom nepůjde o věci, o nichž jednací řád přikazuje hlasování (např. které návrhy došly a kterým výborům byly přikázány), ponechává se předsednictvu možnost, aby tyto informace dalo poslancům České národní rady písemně.

K § 24

Jednací řád neomezuje řečníky při přihlašování do rozpravy nebo při rozpravě samotné, zavádí pouze určitá pravidla, aby jednání ve schůzi probíhalo uspořádaně.

K § 25

Podobně jako v jiných případech (obecně v § 27) má každý poslanec jako jednotlivec právo, aby podával návrhy, v tomto případě týkající se způsobu jednání, ukončení rozpravy, odročení jednání či vrácení věci předsednictvu nebo výborům.

K § 26

Stanoví se lhůta, do kdy je možno podat vedlejší nebo pozměňovací návrhy. Zároveň se tu v zájmu toho, aby bylo naprosto zřejmé, v čem návrh spočívá, stanoví právo předsedajícího požádat o písemnou formulaci návrhu.

K § 28 a 29

Členové vlády a předseda kontrolního orgánu České národní rady mají právo požádat kdykoli o slovo, které se jim udělí. Jestliže člen vlády požádá o slovo po skončení rozpravy, je tím rozprava znovu zahájena (§ 30 odst. 4).

Prohlášení předsedy nebo členů vlády nemusí souviset s pořadem schůze. Je na České národní radě, aby se usnesla, zda o prohlášení bude konat rozpravu a hlasovat.

K § 30

Jde-li o vládní návrhy zákonů, odůvodňuje je po zpravodajské zprávě příslušný člen vlády. Jestliže jde o návrhy výborů, jsou uvedeny pouze zpravodajskou zprávou, což nevylučuje, aby kterýkoli člen vlády nepromluvil v rozpravě. Jestliže jde o iniciativní návrhy poslanců, ať jednotlivce nebo skupiny, může se k nim po zpravodaji vyjádřit buď iniciátor návrhu nebo ten ze skupiny poslanců, kterého ostatní tímto úkolem pověří. Jednací řád počítá s tím, že ve výborech by mohla menšina poslanců zastávat jiný názor. Menšinový názor (§ 71 odst. 4) musí být připojen ke zprávě výboru, jestliže se pro něj vyslovila aspoň třetina všech členů výboru. V tomto případě má v rozpravě ve schůzi České národní rady právo promluvit jako první ten, kterého tímto úkolem menšina výboru pověří.

Obdobně se postupuje po skončení rozpravy a před hlasováním. Zpravodaj, iniciátor návrhu nebo zástupce menšiny výboru se mohou závěrečného slova vzdát.

K § 31 a 32

Jde o pořádkové předpisy vyplývající z pravomoci předsedajícího; i zde má postižený právo uplatnit své námitky resp. odvolat se. Pokud jde o § 31 odst. 3, rozumí se rozprava k projednávanému bodu pořadu v téže schůzi, popřípadě k více bodům pořadu, jestliže rozprava k nim byla sloučena.

K § 33

Zásadní ustanovení o hlasování, které je převzato z čl. 109 úst. zákona o čs. federaci.

K § 34

Rozvádí ustanovení čl. 110 ústav. zákona o čs. federaci, týkající se vyslovení důvěry či nedůvěry vládě. O hlasování platí obecná ustanovení o hlasování obsažená v § 33 a 36 (není tedy vyloučen jiný způsob hlasování než zdvižením ruky)

K § 36

Z pravomoci předsedajícího řídit schůzi vyplývá jeho právo stanovit pořadí, v jakém se bude o bodech denního pořadu hlasovat.

K § 37

Jde o všeobecné ustanovení o volbách, které příslušejí České národní radě. Hlasuje se zpravidla zdvižením ruky. Obligatorní hlasování hlasovacími lístky (tajné hlasování) předepisuje jednací řád pro volbu předsedy, místopředsedů a členů předsednictva České národní rady, pro volbu členů Ústavního soudu České socialistické republiky a pro volbu předsedy a místopředsedy kontrolního orgánu České národní rady.

K § 38 až 41

Rozvádějí se ustanovení čl.115 odst. 1 ústavního zákona o čs. federaci, z něhož plyne, že ústavní zákon činí rozdíl mezi interpelací a dotazem. Jednací řád chápe interpelaci jako záležitost podstatně důležitější; proto interpelace musí být písemná, předsednictvo ji musí dát vytisknout a rozeslat všem poslancům jakož i interpelovanému a odpověď na interpelaci zařadit na pořad schůze České národní rady. O odpovědi pak Česká národní rada jedná a rozpravu uzavírá hlasováním. Odpověď na interpelaci Česká národní rada svým hlasováním buď bere na vědomí a přechází k dalšímu pořadu nebo zaujímá věcné stanovisko.

Dotaz se připouští písemný nebo ústní, přičemž ústní dotaz musí být vznesen ve schůzi České národní rady, jejího předsednictva nebo výboru. Dotázaný odpovídá buď písemně nebo ústně ve stanovené lhůtě, přičemž na ústní dotazy odpovídá co možno ihned. Může si vyhradit dobu na odpověď a odpovědět písemně; musí však odpovědět ústně, a to na příští schůzi, jestliže se na tom orgán, v jehož schůzi byl dotaz položen, usnese. Dotázaný může odpověď odepřít s udáním důvodů. O dotazech se tedy nekoná rozprava ve schůzi České národní rady a o odpovědích na ně se nehlasuje.

K § 42

Stanoví procedurální pravidla pro právo poslanců klást dotazy předsednictvu nebo předsedovi České národní rady.

K § 43 a 44

Jde o další rozvedení čl. 110 ústavního zákona o československé federaci. Vláda má právo požádat kdykoli o vyslovení důvěry, je ovšem na České národní radě, aby rozhodla, zda o otázce důvěry bude jednat a hlasovat ihned, nebo až v příští schůzi. Návrh na vyslovení nedůvěry vládě, který - jak vyplývá z požadavku, že jej může podat nejméně pětina poslanců České národní rady - musí být písemný, projedná předsednictvo tak, že návrh zařadí na nejbližší schůzi České národní rady.

K § 45 až 46

Uvádí formální náležitosti zápisu o schůzi České národní rady, právo poslanců kontrolovat správnost zápisu a právo předsednictva rozhodovat o námitkách proti správnosti zápisu.

K § 48 a 49

Od zápisu o schůzi České národní rady, což je oficiální dokument, je třeba rozlišovat těsnopiseckou zprávu, kterou pořizuje Kancelář České národní rady. Je to doslovné zachycení celého průběhu schůze, nejde však na rozdíl od zápisu, o autentický právní doklad o jednání. Poslanci mohou před otištěním své projevy upravit, aniž tím obsahově svůj projev změní. Mají-li vážnější námitky proti záznamu svého projevu, rozhodne o nich předsednictvo, které také může některé projevy nebo jejich části z těsnopisecké zprávy vyloučit (viz § 52 odst.2).

K § 50

Z ústavního zákona o čs. federaci vyplývá, že orgány České národní rady jsou předsednictvo, skládající se z předsedy, místopředsedů, předsedů výborů a ostatních členů a výbory. Jednací řád k tomu připojuje ještě ověřovatele České národní rady a Kancelář České národní rady; z toho, že Česká národní rada je oprávněna upravovat své vnitřní poměry (§ 1 odst.2) plyne i pravomoc zřizovat v mezích jednacího řádu další orgány a funkcionáře. Např. své ověřovatele volí i předsednictvo; jednotlivé výbory volí své místopředsedy jakož i své ověřovatele.

K § 51

Jde o převzetí a rozvedení čl. 119 ústavního zákona o čs. federaci. Podle odstavce 2 tohoto článku stanoví počet členů svého předsednictva Česká národní rada, což provádí tímto jednacím řádem.

K § 52

Předsednictvo má řídit práci České národní rady a to neustále po celé volební období. Jsou tu shrnuty a demonstrativně vypočteny tyto úkoly, vyplývající jednak z jednacího řádu, jednak z jiných zákonů (např. z připravovaného zákona o kontrolním orgánu České národní rady).

K § 53

V tomto paragrafu se přebírají ustanovení čl. 122 ústavního zákona o čs. federaci.

K § 54

Zde jde o působnost předsednictva v časových obdobích, kdy Česká národní rada nezasedá. Ustanovení je převzato z čl.121 ústavního zákona o čs. federaci.

K § 55

Zde je převzat čl. 120 ústavního zákona o čs. federaci.

K § 56

Povinnost předsednictva podávat České národní radě zprávy o své činnosti vyplývá z jeho odpovědnosti České národní radě a je obsažena v čl. 121 odst. 3 úst. zákona o čs. federaci.

K § 57 a 58

Shrnují se procedurální předpisy pro volbu a odvolání předsednictva nebo jeho jednotlivých členů.

K § 59 až 62

V těchto paragrafech jsou obsažena pravidla pro postup jednání ve schůzích předsednictva, přičemž jsou přiměřeně použita ustanovení o schůzích České národní rady.

K § 63 a 64

Přejímají se a dále rozvádějí ustanovení čl. 123 ústavního zákona o čs. federaci, co se týče pravomocí předsedy České národní rady. Pokud jde o místopředsedy, mohou zastupovat předsedu v dvojím směru: buď při plnění jednotlivých úkolů, kterými je předseda pověří, nebo v předsedově nepřítomnosti a v tomto případě mají všechna práva a povinnosti předsedy. Toto zastupování vykonávají v pořadí stanoveném předsednictvem. Jednací řád rovněž stanoví, že místopředsedové mohou plnit i jiné úkoly (např. být předsedy výborů). Spolu s předsedou mohou plnit některé úkoly při řízení prací České národní rady, ovšem vždy je nutno, aby je k tomu předsednictvo pověřilo a aby mu byly podávány průběžné zprávy.

K § 65

Obsahuje výpočet výborů, které Česká národní rada zřizuje. Z ústavního zákona o čs. federaci je povinna zřídit mandátový a imunitní výbor. Jednací řád dále připouští, aby Česká národní rada zřizovala v těch případech, kdy toho bude třeba, svým usnesením další výbory, a to stálé nebo i dočasné.

K § 66

Ustanovení tohoto paragrafu vychází z obecné definice výborů, obsažené v čl. 118 ústavního zákona o čs. federaci, podle něhož jde o orgány iniciativní a kontrolní. Z toho vyplývá, že se zabývají buď věcmi, které jim přikáže předsednictvo, nebo těmi, které projednávají z vlastní iniciativy. Návrhy resp. zprávy ze svého jednání předkládají výbory obvykle schůzi České národní rady nebo předsednictvu; mohou se však se svými závěry obracet i na vládu republiky nebo její jednotlivé členy. Všechny návrhy, usnesení, zprávy apod. výborů mají pouze doporučující charakter, pokud zákon nestanoví jinak (např. povinnost člena vlády dostavit se do schůze výboru, jestliže se na tom výbor usnesl).

K § 67

V tomto par grafu jsou shrnuty zvláštní úkoly mandátového a imunitního výboru, totiž zkoumat platnost volby poslanců a projednávat imunitní záležitosti poslanců (viz čl. 116 ústavního zákona o čs. federaci). Tento článek je rozveden některými procedurálními pravidly, zejména tím, že o doporučení mandátového a imunitního výboru v imunitních záležitostech rozhoduje Česká národní rada hlasovacími lístky (tedy tajným hlasováním.).

K § 68

Toto ustanovení je obsahovým převzetím čl. 118 ústavního zákona o čs. federaci; při navrhování poslanců do jednotlivých výborů by měli navrhovatelé přihlížet k odbornému zaměření zájmů poslanců a potřebám orgánů České národní rady. Navrhovatelé (poslanec či skupina poslanců) by měli s navrhovanými předem jednat.

Předsedu výboru volí Česká národní rada, a to z členů předsednictva, výbor sám na své ustavující schůzi volí svého místopředsedu a ověřovatele.

K § 70 až 72.

V těchto paragrafech jsou obsaženy procedurální předpisy pro jednání výborů. Platí tu přiměřeně pravidla o jednání ve schůzích České národní rady. Vedle toho je tu obsaženo i ustanovení o menšinových návrzích, které sleduje, aby se i návrhům menšiny dostalo průchodu, aby však přece byly nějakým způsobem kvalifikovány; proto požadavek, aby se pro menšinový návrh vyslovila aspoň třetina všech (tedy nikoli jen přítomných) členů výboru.

K § 73

Týká se obsahového projednávání návrhů zákonů, ať je jejich iniciátorem vláda, poslanci nebo výbory. Požadavek dvojího čtení ve výborech sleduje zkvalitnění přípravy i projednávání návrhů zákonů. Pro toho, kdo návrh připravuje, je tu stanovena obligatorní povinnost připravit a předložit nejprve zásady navrhované úpravy. Je pak na výboru, aby posoudil, zda je podle povahy věci nutné projednávat předem zásady. Pravidlem ovšem bude, že se výbor bude zásadami zabývat. Předsednictvu se dává právo navrhnout výboru, aby případně projednal návrh zákona v jednom čtení. Jediné čtení bude, odhlédne-li se od zcela jednoduchých návrhů zákonů, výjimkou. I zde však bude na výboru, aby posoudil, zda bude o návrhu jednat v jediném čtení, či zda trvá na dvojím čtení.

K § 74 až 76

Obsahem jsou procedurální pravidla pro stanovování zpravodajů, jejich úkoly, přípravu zpráv výboru o věcech, které projednal apod. Výboru se svěřuje právo požádat, aby vedle zpravodaje věc odůvodnil i zástupce orgánu (nejčastěji ministerstva), který návrh připravuje.

Pokud se týká podrobné rozpravy, rozumí se tím přečtení, rozprava a hlasování o každém paragrafu či článku předloženého návrhu zákona zvlášť. Jednotlivá ustanovení návrhu přitom čte obvykle zpravodaj, který také u každého paragrafu podává návrh na přijetí či změnu toho nebo onoho ustanovení. U návrhů zákonů je podrobná rozprava obligatorní.

K § 77

Výbory mohou, zejména při výkonu své kontrolní funkce, konat průzkumy a jednat na místě samém. Protože půjde o akce spojené s finančními náklady, bude nutno, aby tyto věci předem posuzovalo předsednictvo (např. při schvalování pracovních plánů výborů apod.).

K § 79

Je třeba zdůraznit, že pokud se týká návrhů zákonů, je výbor povinen vždy předložit písemnou zprávu, i kdyby byl návrh zákona ve výboru projednán a doporučován ke schválení beze změny. Úplné znění návrhu zákona se zapracovanými změnami, které výbor (nebo výbory) uvádí ve zprávě, je nutno připojit ke zprávě tehdy, jestliže je změn příliš mnoho.

K § 80

Z jednání výborů se pořizují obsahové zápisy; stenografické protokoly jen tehdy, jestliže se výbor na tom usnese a předseda České národní rady dá k tomu souhlas. Předsedův souhlas je zde nutný proto, že v tomto případě půjde o zvláštní finanční náklady. Při možnosti použití magnetofonů by případně stačilo jen usnesení výboru, že se má pořizovat doslovný magnetofonový záznam.

K § 83

Výboru se dává v tomto ustanovení právo, aby do své schůze pozval kohokoli, kdo mu může o projednávané věci dát informace, přičemž bude v zájmu výboru, aby poznal i stanoviska protichůdná. Je přitom možno užívat i písemných oponentních posudků. Výbor dále dostává oprávnění, aby zřizoval ať stálé či dočasné pracovní skupiny (podvýbory), jestliže je to - zejména jde-li o úkoly trvalejšího případně trvalého charakteru - třeba. Tyto skupiny budou složeny podle povahy věci, o kterou jde, jednak z poslanců, jednak z odborníků - teoretiků i praktiků, jednak ze zástupců zájmových organizací. Pracovní skupiny však vždy musí řídit poslanec.

K § 84

Výbor má právo obracet se na kterýkoli státní orgán a požadovat informace, nebo jinou pomoc, kterou ke své práci potřebuje. Státní orgán je povinen žádané informace nebo pomoc poskytnout, leč že by to bylo v rozporu se zákonem. Výbory mohou žádat i jednotlivé osoby o vyjádření osobního stanoviska k určité věci.

K § 87

Vyjadřuje se tu myšlenka přátelské spolupráce orgánů České národní rady nebo jejich delegací s orgány Slovenské národní rady ve věcech, které jsou ve společném zájmu obou národních rad.

K § 88

Odepření slibu nebo slib s výhradou má ex lege za následek ztrátu mandátu (čl. 114 odst. 4 ústavního zákona o československé federaci). Prohlášení předsedajícího má pouze deklaratorní význam.

K § 89 až 91

Práva poslanců i jejich povinnosti v České národní radě jsou, jak vyplývá z povahy jednacího řádu, rozvedena v celé řadě předchozích ustanovení. Na tomto místě se stanoví pouze obecně jejich povinnost účastnit se prací České národní rady (s výjimkou, pokud jde o členy vlády), a povinnost řádně se omluvit resp. požádat o dovolenou, nemohou-li se těchto prací účastnit. Dále se tu stanoví právo poslanců sdružovat se podle stranické příslušnosti do skupin, nebo vytvořit skupinu poslanců bez stranické příslušnosti. Mohou také vytvářet dočasné iniciativní skupiny k formulaci společných stanovisek. Za všechnu svou činnost v České národní radě odpovídají poslanci svým voličům.

K § 92 a 93

Přejímají se tu ustanovení čl. 116 a 117 ústavního zákona o československé federaci.

K § 94 až 99

Čl. 116 odst. 2 ústavního zákona o československé federaci uvádí, že za výroky při výkonu funkce poslance, učiněné v národní radě nebo v jejím orgánu, podléhá poslanec jen disciplinární pravomoci národní rady.

Tato kárná pravomoc národní rady se rozvádí v § 93 až 98 jednacího řádu, přičemž se tu uvádějí důvody, pro které může být proti poslanci zavedeno kárné řízení; zdůrazňuje se, že poslanci musí být dána možnost obhajoby, stanoví se, jaké tresty je možno uložit. Řízení provádí předsednictvo, které též může uložit některé tresty, jinak je ukládá schůze České národní rady. Poslanec se může ve všech případech, kdy řízení provádí předsednictvo odvolat k České národní radě.

K § 100 a 101

V těchto ustanovení se stanoví některá práva a povinnosti poslanců České národní rady související s jejich činností mezi voliči. Jde především o taková práva, která mají ze zákona zajistit poslancům možnost účastnit se jednání národních výborů popřípadě jiných orgánů, požadovat od nich potřebné informace a účastnit se při prošetřování a vyřizování oprávněných stížností voličů. Pokud jde o povinnosti, jsou tu převzaty a rozvedeny zejména poslanecké povinnosti obsažené v čl. 3 odst. 2 ústavního zákona č. 100/1960 Sb., Ústava ČSSR.

K § 102

Jde o obecné stanovení náhrad poslanců České národní rady a předsedů výborů, denních diet, náhrad ušlého výdělku apod. Obecně je též ustanoveno, že předseda a místopředsedové mají nárok na funkční platy. Poslancům České národní rady se dostává ze zákona práva užívat na území České socialistické republiky bezplatně hromadných dopravních prostředků a ve zvlášť stanovených případech i letadel. Tato oprávnění se vztahují tímto zákonem i na poslance Slovenské národní rady pro území České socialistické republiky, protože jednací řád Slovenské národní rady řeší tyto věci recipročně pro poslance České národní rady.

K § 103 až 105

Do přechodných a závěrečných ustanovení jsou především převzata příslušná ustanovení obecných, přechodných a závěrečných ustanovení ústavního zákona o československé federaci, zejména z čl. 146 a 147. Dále se tu stanoví, že orgány České národní rady, které budou působit v den vyhlášení tohoto zákona o jednacím řádu České národní rady, stanou se ex lege orgány podle tohoto jednacího řádu. Pokud jde o poslance Federálního shromáždění, kteří budou současně poslanci České národní rady, vztahují se na ně (s výjimkou poslaneckých náhrad) všechna ustanovení tohoto zákona o jednacím řádu.

V Praze dne 21. prosince 1968

Vladimír Klokočka, Zdeněk Jičínský, Vladimír Vybral, Marie Holatová, Božena Pátková, Walter Piverka, Vítězslav Frank, Eva Dutková, Rudolf Gärtner, Jiří Kabelka, Karel Kácl, Emil Kantor, Vlado Kašpar, Heda Kolaříková, Josef Macura, Miloš Matějka, Václav Motlík, Rudolf Pacovský, Karel Pařízek, Čeněk Procházka, Jan Špaňúr.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP