Především je třeba zdůraznit, že návrh zákona vychází ze zásady, že schůze sněmoven budou tak jako dosud zpravidla veřejné. Neveřejné schůze sněmovny by se proto měly konat jen výjimečně, a to za podmínek stanovených přímo v zákoně, to znamená. z důvodů ochrany státního tajemství nebo důležitého zájmu státu jak je to navrženo v § 11 projednávaného návrhu. Veřejný způsob činnosti sněmoven vyplývá přímo z povahy parlamentního sboru a jistě je velmi důležitý. Proto je v návrhu zařazeno i další ustanovení o veřejných schůzích výborů sněmoven.

V dalších ustanoveních jsou upravena pravidla jednání sněmoven. Jsou upravena - jak už jsem uvedl v úvodu - shodně pro obě sněmovny. Tato úprava ovšem v žádném případě nemůže znamenat oslabení samostatnosti obou sněmoven. Jsou tu současně i specifické odchylky, platné pouze pro jednání Sněmovny národů. To se týká např. možnosti zahájit jednání Sněmovny národů, kde se vyžaduje podle § 10 odst. 2 přítomnost nadpoloviční většiny jejích poslanců zvolených v České socialistické republice i nadpoloviční většiny poslanců zvolených v Slovenské socialistické republice apod. Specifické odchylky platné jen pro Sněmovnu národů jsou ovšem upraveny i v dalších částech návrhu zákona, např. v § 66 a 70, podle nichž mají být předsednictvo i výbory Sněmovny národů složeny paritně apod.

Návrh zákona dále plně respektuje demokratická práva poslanců. Tento naprosto oprávněny požadavek byl zdůrazňován ve všech výborech. Podle vypracovaného návrhu může každý poslanec předkládat Federálnímu shromáždění návrhy zákonů i jiné návrhy, které se projednávají ve Federálním shromáždění, může se přihlásit do rozpravy již před zahájením schůze i v průběhu schůze třeba i několikrát, poněvadž návrh jednacího řádu neupravuje způsob ukončení rozpravy, např. tak, že by stanovil lhůtu, do kdy se mohou poslanci přihlásit o slovo apod. Předsedající nemůže také odejmout poslanci slovo /jak je to obvyklé v jiných parlamentech/, když by překročil řečnickou lhůtu, na níž by se sněmovna usnesla podle § 12 odst. 4. Vzhledem k ustanovení § 16 má řečnická lhůta charakter závazku poslanců, jehož překročení ovšem neznamená, že by byl poslanec omezen v tom, aby mohl demokraticky vyjádřit svůj názor nebo stanovisko svých voličů. Při překročení řečnické lhůty může předsedající poslance jen upozornit. Nemůže mu ale v tomto případě odejmout slovo, protože to § 16 nepřipouští. Podle tohoto ustanovení může předseda odejmout poslanci slovo jen tehdy, jestliže by se odchyloval i po opětovném upozornění od projednávané věci. Poslanec má ovšem podle § 16 odst. 2 možnost přednést proti takovému opatření předsedy námitky, o nichž by rozhodla sněmovna. Konečné rozhodnutí o odnětí slova poslanci tedy náleží sněmovně jako kolektivnímu orgánu. Ustanovení § 16 odst. 3 konečně umožňuje předsedovi odejmout slovo poslanci v tom případě, překročí-li lhůtu 5 minut k přednesení faktické poznámky nebo stejnou lhůtu k přednesení odpovědi na faktickou poznámku. v tomto případě - jak to vyplývá ze zmíněného odstavce - nemá poslanec možnost podat proti rozhodnutí předsedy námitky. Toto ustanovení vychází ze skutečnosti, že faktická poznámka /jejíž pojem není ale v návrhu zákona definován/ má vlastně reagovat na některá fakta přednesená v rozpravě. Má-li poslanec v úmyslu polemizovat s názory, přednesenými v rozpravě, nic mu nebrání, aby kdykoliv využil svého práva a přihlásil se do rozpravy, a to popřípadě i několikrát. O těchto otázkách se velmi diskutovalo ve výborech sněmoven a někdy i protichůdně. Lze říci, že navržená úprava v podstatě respektuje všechny demokratické myšlenky přednesené ve výborech.

V návrhu zákona se upravuje podrobněji než dosud také interpelační právo poslanců i jejich právo klást otázky členům vlády Československé socialistické republiky ve věcech jejich působnosti. vypracovaný návrh ale nepřiznává a ani nemůže přiznat poslancům Federálního shromáždění právo interpelovat a klást otázky národním vládám a jejím členům. Právě kolem těchto otázek proběhlo ve výborech již mnoho diskusí, poněvadž z hlediska praktické poslanecké činnosti jsou tyto otázky velmi důležité. Nemůže je ale vyřešit zákon o jednacím řádu Federálního shromáždění, poněvadž rozsah interpelačního práva poslanců Federálního shromáždění upravil již ústavní zákon o československé federaci. Ovšem předpokládá se, že po schválení zákona dojde k politickým dohodám s národními orgány v tom smyslu, aby i tato problematika byla vyřešena.

Návrh zákona o jednacím řádu se proto omezil jen na to, že přiznal v § 82 poslancům Federálního shromáždění oprávnění obracet se s žádostí o sdělení informací na státní orgány a společenské organizace. Lze očekávat, že se i v této oblasti najde racionální a přijatelné východisko.

Za velmi důležitá lze považovat i ustanovení o spolupráci sněmoven, která jsou upravena v § 25 až 30 návrhu zákona. Jsou tu podrobněji upraveny formy spolupráce sněmoven a jejích orgánů, jakož i dohodovací řízení upravené v ústavním zákonu o československé federaci. Právě tato ustanovení, která jsou vzhledem k nedostatku praktických zkušeností rozpracována zatím jen omezeně, mají vytvořit předpoklady pro sjednocování názorů a praktické součinnosti orgánů obou sněmoven. Je přirozené, že důležitou úlohu v tomto úsilí bude muset sehrát i předsednictvo Federálního shromáždění, které je jediným společným orgánem obou sněmoven.

Neméně důležitá jsou i ustanovení týkající se jednání o návrzích zákonů. Návrh zákona o jednacím řádu navazuje na dosavadní dobré zkušenosti z projednávání zásad zákonů a teprve v druhé fázi z projednávání návrhů zákonů. Výslovně to stanoví § 36 návrhu zákona. Touto úpravou vyhovujeme vlastně požadavkům všech výborů sněmovny.

Při praktické aplikaci těchto ustanovení bude třeba dbát také na to, aby princip projednávání zásad ve výborech sněmoven nezpůsobil nežádoucí zformalizování zákonodárného procesu a aby neovlivňoval negativně zákonodárnou iniciativu.

V části čtvrté se upravuje organizační struktura a působnost orgánů Federálního shromáždění a orgánů jednotlivých sněmoven. Působnost předsednictva Federálního shromáždění vyplývá z ústavního zákona o československé federaci. Některá jeho oprávnění, obsažená v § 16, např. koordinace plánů práce obou sněmoven neznamená, že by jednací řád chtěl konstruovat nadřazenost předsednictva Federálního shromáždění nad oběma sněmovnami. Pro navrženou úpravu mluví spíše praktické důvody. Předsednictvo Federálního shromáždění jako integrující orgán bude muset napomáhat ke sjednocování názorů a stanovisek obou sněmoven, aniž by narušovalo jejich samostatnost. Bude muset působit i ke sjednocování úsilí Federálního shromáždění, federální vlády a národních rad při řešení otázek společných zájmů Československé socialistické republiky.

V návrhu zákona nejsou uvedeny všechny výbory, které si sněmovny zřizují. V návrhu se výslovně uvádí jen mandátový a imunitní výbor, jehož působnost je částečně upravena již v ústavním zákonu o československé federaci. Návrh zákona tedy ponechává - jak již jsem uvedl v úvodu - sněmovnám možnost, aby si podle svých potřeb zřídily svým usnesením potřebné výbory. Vytvořené výbory je třeba chápat v souladu s ústavním zákonem o československé federaci jako iniciativní a kontrolní orgány, v nichž spočívá těžiště práce sněmoven. v dalších ustanoveních se jednací řád proto snaží vytvořit všechny potřebné předpoklady pro to, aby mohly dobře plnit tuto funkci. Některá z těchto ustanovení jsou převzata z dosavadního jednacího a pracovního řádu Národního shromáždění, ovšem s modifikacemi. které vyplývají z ústavního zákona o československé federaci.

Návrh zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění je normou velmi důležitou. Zůstane ovšem jen základní normou a bude záležet na nás samých, na naší toleranci a na našem smyslu pro demokratická pravidla, jak v praxi tento jednací řád budeme uplatňovat.

Vyjadřuji přesvědčení, že s využitím všech dosavadních zkušeností složitého mechanismu FS se nám podařilo stanovit pravidla metodických postupů zabezpečujících jak hladkou a pružnou činnost jednotlivých sněmoven, jejich výborů a všech tří předsednictev, tak i optimální součinnost mezi oběma sněmovnami a jejich orgány.

Federální shromáždění jako nejvyšší zastupitelský orgán může svou funkci úspěšně plnit za předpokladu, že na jeho půdě budou tlumočeny, konfrontovány i integrovány zájmy a potřeby naší společnosti. To vyžaduje pevné sepětí a stálou spolupráci mezi orgány a poslanci FS na jedné straně a nejširšími vrstvami občanů a jejich společenskými organizacemi na straně druhé. Optimální podmínky pro to může vytvářet jen široký a co nejkvalitnější tok informací oběma směry.

Tento úkol, kromě osobního styku poslanců s veřejností, mohou úspěšně zajišťovat hromadné sdělovací prostředky. Chceme proto umožňovat jejich představitelům a pracovníkům pravidelný kontakt s děním ve FS v zájmu dostatečně širokého, ale objektivního a pravdivého informování veřejnosti, vysvětlování záměrů FS a získávání zájmu i aktivní podpory veřejnosti pro politiku a jednotlivá opatření FS.

Soudružky a soudruzi poslanci, vypracovaný návrh zákona byl projednán ve všech výborech sněmovny. Stanoviska výborů jsou obsažena ve společné zprávě, kterou máte k dispozici: jsou v ní obsaženy i pozměňovací návrhy. Z pověření poslanců, kteří návrh zákona o jednacím řádu FS předložili, doporučuji návrh zákona k projednání a ke schválení se změnami, které jsou obsaženy ve společné písemné zprávě.

Předseda SL Smrkovský: Děkuji poslanci Zedníkovi. Zpravodajskou zprávu k tomuto bodu přednese zpravodaj poslanec dr. Kyselý, kterého prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj poslanec dr. Kyselý: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, po obsiahlom zdôvodnení návrhu zákona o rokovacom poriadku FZ, jeho zásad i celej väzby, ktoré predniesol podpredseda FZ Zedník za navrhovateľa, by sa zdalo, že moja úloha ako generálneho spravodajcu všetkých výborov SĽ bude jednoduchá a že sa budem môcť vo svojej správe obmedziť len na podtrhnutie najvýznamnejších zmien, ktoré by bolo potrebné urobiť hlavne po prerokovaní návrhu zákona vo federálnej vláde, lebo pripomienky sú veľmi vecné a užitočné, čo sa týka hlavne § § 36-57 návrhu. V poslednej dobe však boli vyslovené požiadavky predovšetkým zo strany zahraničného výboru, aby bolo zdôvodnené. prečo niektoré pripomienky tohoto výboru neboli akceptované. Tým sa moja úloha generálneho spravodajcu trocha skomplikovala, pretože pripomienky, ktoré jednotlivé výbory dávali, boli síce k tej istej osnove, ale i k iným formuláciám, takže by sme museli mať pôvodnú osnovu, aby sme sa tým mohli zaoberať.

Zúčastnil som sa všetkých rokovaní ústavnoprávneho výboru, a preto sa pokúsim na niektoré z týchto pripomienok odpovedať. Pokiaľ moje vysvetlenie nebude úplné, môžeme sa po rozprave k tomuto zákonu k pripomienkam vrátiť a vyjadril by som sa k nim ešte podrobnejšie.

Súdružky a súdruhovia, návrh zákona o rokovacom poriadku FZ, ktorý dnes prerokúvame, bol pomerne dlho pripravovaný. Bol dôkladne prerokovaný už v priebehu príprav vo všetkých výboroch snemovne a najmä potom v ústavnoprávnom výbore, ktorému patrili finálne formulácie, oblečenie do oného právnického hávu.

K návrhu vypracovaného zákona zaujali stanovisko i obe národné rady a tiež vláda Československej socialistickej republiky, pretože návrh upravuje v nezbytnej miere taktiež vzťahy FZ k najvyšším orgánom štátnej moci v Českej socialistickej republike a v Slovenskej socialistickej republike - k národným radám, ako i jeho vzťahy k federálnej vláde.

Stanoviská týchto orgánov prerokoval ústavnoprávny výbor za účasti delegácií ostatných výborov snemovne. Výsledkom tohto rokovania sú zmeny, ktoré sú obsiahnuté v písomnej spoločnej správe všetkých výborov SL, ktorú máte tiež k dispozícii.

Obmedzím sa preto vo svojej správe ako spravodajca všetkých výborov na bližšie osvetlenie len niektorých významnejších zmien.

Predovšetkým chcem upozorniť na § 3 a 4 návrhu zákona, ktoré vychádzajú zo skutočnosti, že poslanecký mandát vzniká voľbou a že sa zložením sľubu vlastne len utvrdzuje. Tento záver vyplýva z jasného ustanovenia čl. 48 ods. 2 ústavného zákona o československej federácii, podľa ktorého odmietnutie sľubu alebo sľub s výhradou má za následok stratu mandátu. Preto sa v § 3 a 4 navrhovalo, že poslanci zvolia v ustavujúcej schôdzi snemovne najskôr predsedu snemovne, do rúk ktorého potom zložia poslanecký sľub.

Predošlá parlamentná prax ale vychádzala z opačného postupu. Preto sa ústavnoprávny výbor uzniesol za účasti delegácií ostatných výborov snemovne na novom znení § 3 a 4. Podstata navrhnutej zmeny spočíva v tom, že poslanci zložia v ustavujúcej schôdzi snemovne najskôr poslanecký sľub do rúk predsedajúceho a ďalej zvolia volebnú komisiu pre zaisťovanie výsledku hlasovania a výbor mandátový a imunitný.

Potom by mala byt schôdza prerušená, aby mohol výbor mandátový a imunitný preskúmať volebné spisy a pripraviť správu pre plenárnu schôdzu. Po overení platnosti voľby poslancov stanoví snemovňa počet členov svojho predsedníctva a zvolí predsedu snemovne, ktorý sa potom ujme riadenia schôdze.

V § 8 sa doporučuje doplniť termín, do kedy má predseda zvolať schôdzu snemovne v tom prípade, ak požiada o zvolanie schôdze aspoň tretina poslancov snemovne. Doporučuje sa stanoviť priamo v zákone lehotu najneskoršie 30 dennú. To je tiež jedna z pripomienok, ktorú uplatnil člen federálnej vlády.

V § 20 návrhu zákona je upravené, v akom poradí sa má hlasovať o predložených návrhoch. Z pôvodnej formulácie písm. a/ vyplýva, že by snemovňa musela hlasovať oddelene o jednotlivých častiach návrhov vždy, ak by to navrhol niektorý poslanec. Táto formulácia by priznávala poslancovi neúmerné právo. To nebol ani zámer navrhovateľov. Preto výbory navrhujú upraviť § 21 písm. a/ ako ods. 2 a preformulovať ho tak, že každý poslanec má právo navrhnúť, aby sa o jednotlivých častiach návrhu hlasovalo oddelene. O takomto návrhu by rozhodla snemovňa hlasovaním, ako to vyplýva z § 1 9 ods. 1/ návrhu zákona.

Dôležitá zmena sa týka § 21 ods. 4. Podľa pôvodného návrhu by sa malo hlasovať o návrhu na vyslovenie nedôvery vláde Československej socialistickej republiky alebo jej jednotlivému členovi v Snemovni národov vždy podľa mien. Tento spôsob hlasovania o návrhu na vyslovenie nedôvery v Snemovni národov vyplýva z výslovného ustanovenia čl. 43 ods. 2 a 3 ústavného zákona o čs. federácii. Z toho vyplýva, že v Snemovni ľudu by bolo možné hlasovať o návrhu na vyslovenie nedôvery iným spôsobom, hoci i tajným hlasovaním. Výbory preto navrhujú upraviť § 21 ods. 4 tak, že sa o návrhu na vyslovenie nedôvery vláde československej socialistickej republiky alebo jej jednotlivému členovi hlasuje v oboch snemovniach vždy podľa mien. Išlo v podstate o to, aby túto procedúru pre rokovanie upravili rovnako. Touto úpravou sa odstraňuje nerovnosť medzi snemovňami. To požadoval najmä zahraničný výbor.

Hlasovanie podľa mien by sa malo prevádzať podľa návrhu ústavnoprávneho a ďalších výborov hlasovacími lístkami, na ktorých sú uvedené mená poslancov. Podrobnosti by si mala upraviť každá snemovňa svojím uznesením v zmysle čl. 1 navrhovaného zákona. Táto zmena sa týka § 23 ods. 1, ktorého pôvodná formulácia stanovila, že sa hlasovanie podľa mien prevádza tak, že sú mená poslancov vyvolávané a že každý poslanec odpovie "áno", "nie" alebo "zdržujem sa". Tento spôsob hlasovania - ako na to upozorňoval najmä kultúrny výbor - by mohol byť zneužívaný. Preto sa navrhuje nové znenie § 23 ods. l, tak ako ho máte v návrhu zákona.

Navrhnuté zmeny sa týkajú i ustanovenia o interpeláciách a otázkach. V novom znení § 33 sa výslovne uvádza, že je interpelovaný povinný odpovedať na interpeláciu najneskoršie do 30 dní. Predsedníctvu snemovne i interpelujúcemu - pokiaľ ovšem nejde o interpeláciu naliehavú. Niektorí poslanci napr. v zahraničnom výbore a kultúrnom výbore doporučovali skrátiť lehotu na 15 dní. Skúsenosti z posledného volebného obdobia však presvedčivo ukazujú, že by skrátenie lehoty negatívne ovplyvnilo kvalitu odpovedí, ktoré nie sú ani pri 30 dennej lehote vždy uspokojivé. To je nakoniec skúsenosť a je potrebné povedať, že tento návrh zákona vychádza i zo skúseností z minulých rokov, takže my sme potom usúdili, že 15 dní by bola príliš krátka lehota. Naliehavé interpelácie by mal interpelovaný zodpovedať na tej istej schôdzi. V prípade, že nemôže odpovedať, musí sa na tejto schôdzi k interpelácii vyjadriť a môže si k podrobnejšej odpovedi vyžiadať lehotu, ktorú určí snemovňa. Táto zmena sa navrhuje v záujme kvality odpovedí na naliehavé interpelácie , ktoré budú zložitejšieho rázu.

Podstatná zmena, ktorú výbory navrhujú, sa týka niektorých ustanovení o prerokúvaní návrhov zákonov.

Navrhnuté zmeny, obsiahnuté v písomnej spoločnej správe všetkých výborov, vychádzajú zo zásady, že sa i naďalej bude rokovanie o návrhoch zákonov skladať z prerokúvania zásad zákona a z prerokúvania osnov zákona. Tento spôsob sa v poslednom volebnom období osvedčil a niet teda dôvodu ho meniť. V návrhu zákona sú však obsiahnuté niektoré ustanovenia, ktoré by mohli znamenať značné sformalizovanie inštitúcie zásad a mohli by negatívne ovplyvňovať i celý legislatívny proces. Na tieto skutočnosti upozornila najmä vláda Československej socialistickej republiky. Preto sa navrhuje zjednodušiť príslušné ustanovenia predloženého návrhu zákona. To sa týka hlavne § 38 ods. 4, ktorého pôvodná formulácia naznačovala značne zložitý postup pri vyslovení súhlasu, že navrhovateľ nemusí predložiť zásady pripravovaného zákona. Podobne zjednocovacie riadenie o stanoviskách výborov, upravené v § 41 ods. 3, by mohlo nežiadúcim spôsobom obmedzovať zákonodarnú iniciatívu orgánov uvedených v ústavnom zákone o československej federácii. Navrhuje sa preto zjednodušiť i ustanovenie § 40 a 41.