Podstatná zmena sa týka i disciplinárneho konania. Návrh zákona vychádza v § 81 a 88 zo zásady, že disciplinárne konanie prevádza mandátový a imunitný výbor, ktorý bude súčasne v disciplinárnych veciach i rozhodovať. Tieto ustanovenia vyvolávali už od počiatku príprav návrhu zákona zvýšený záujem poslancov. To je celkom prirodzené. Po obsiahlej diskusii vo výboroch snemovne sa navrhuje, aby šetrenie v disciplinárnom konaní prevádzal mandátový a imunitný výbor, ktorý predloží svoje návrhy Predsedníctvu snemovne, a bolo diskutované vo všetkých výboroch. To bola oprávnená požiadavka oboch snemovní. To znamená, že nebude rozhodovať sám. Oprávnenie rozhodovať v disciplinárnych veciach by malo prináležať Predsedníctvu snemovne. Presné formulácie týchto zásad sú obsiahnuté v bode č. 50 a 57 spoločnej správy.

V spoločnej správe sa taktiež navrhuje upraviť doterajší § 86 ods. 2 tak, že "disciplinárne konanie sa zaháji na návrh Predsedníctva snemovne alebo na návrh urazeného". Táto navrhnutá formulácia je ale nesprávna, pretože priznáva Predsedníctvu snemovne právo navrhnúť zahájenie disciplinárneho konania a podľa novej formulácie § 86 ods. 2 má Predsedníctvo snemovne súčasne v disciplinárnych veciach rozhodovať.

Ústavnoprávny výbor mi v poslednej schôdzi uložil, aby som na túto skutočnosť upozornil. Výbor súčasne doporučil, aby bol doterajší § 86 ods. 2 upravený takto:

"Disciplinárne konanie sa zaháji na návrh urazeného alebo z iniciatívy mandátového a imunitného výboru."

Dôležitá zmena, ktorá sa každého z nás bezprostredne dotýka, sa navrhuje v § 83 , a to tak, že by sa k tomuto paragrafu pripojil nový odstavec 2, ktorý obsahuje direktívu pre rozosielanie písomných podkladov pre rokovanie snemovní a ich orgánov i pre rokovanie predsedníctva Federálneho zhromaždenia. Konečne sa navrhuje upraviť i § 84, a to tak, že by sa vypustil ods. 1, nakoľko možnosť združovať sa v poslanecké kluby vyplýva z princípov straníckej príslušnosti a je to otázka, ktorá sa týka Národného frontu a netreba ju upravovať v zákone. Vypustenie odseku 1 ale neznamená, že by sme sa ako poslanci nemohli združovať v poslanecké kluby.

Zmeny, o ktorých som sa výslovne nezmieňoval, sú skôr formulačného charakteru a znamenajú teda spresnenie pôvodných formulácií.

Návrh zákona o rokovacom poriadku Federálneho zhromaždenia patrí nesporne k dôležitým osnovám, ako to odôvodnil menom navrhovateľov podpredseda FZ súdruh Zedník.

Doporučujem predložený návrh zákona o rokovacom poriadku Federálneho zhromaždenia menom všetkých výborov Snemovne ľudu na schválenie so zmenami, ktoré sú obsiahnuté v písomnej správe. Ďalej navrhujem upraviť § 86 ods. 2 takto:

"Disciplinárne konanie sa zaháji na návrh urazeného alebo z iniciatívy mandátového a imunitného výboru."

Konečne navrhujem, aby Snemovňa ľudu prijala toto uznesenie:

"Snemovňa ukladá svojmu predsedníctvu, aby pred vyslovením súhlasu podľa § 38 ods. 4 zákona o rokovacom poriadku Federálneho zhromaždenia ČSSR, že vláda ČSSR nepredloží zásady pripravovaného zákona, si vyžiadalo stanovisko príslušných výborov snemovne."

Předseda SL Smrkovský: Děkuji zpravodaji dr. Kyselému. Zahajuji rozpravu k tomuto bodu. Zatím však není nikdo do rozpravy přihlášen. Táži se proto, kdo se hlásí? Prosím, poslanec Laštovička. Dále se připraví poslanec Manďák.

Prosím, aby přihlášky byly odevzdávány pořadatelům.

Posl. Laštovička: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci. Jednací řád, který hodláme schválit, je velmi důležitým politickým nástrojem, protože ovlivňuje rozsah parlamentní demokracie a rozvoj parlamentarismu. Nehodláme napodobovat buržoazní parlamenty, máme však zájem, aby myšlení poslanců, které je z velké míry odrazem myšlení kolektivů pracujících, došlo většího uplatnění, aby se v jednání více realizovala živá konfrontace veřejného úsudku se záměry, které jsou konstruovány mnohdy z pohledu dílčího, užšího, resortního. Pro rozvoj takových možností, jaké mám na mysli, je důležité živé slovo z parlamentní tribuny maximálně otevřené posouzení veškerých otázek. Tato hlediska mě vedou ke dvěma připomínkám, resp. návrhům na změny v předloženém projektu jednacího řádu.

Za prvé se to týká písemného podávání interpelací podle § 32 a 33. Je to věc podle mého názoru a znalostí v parlamentní praxi neobvyklá: limitování interpelací pouze na písemné interpelace. Právě živé slovo z parlamentní tribuny činí interpelace tím, čím interpelace mají být - silným instrumentem, který dotazovaného rázem konfrontuje s veřejností a nutí ho, aby své stanovisko ladil více v souladu s veřejným zájmem. Odpovědi by měly být v maximální míře rovněž ústní a ne písemné. Účinnost a také pečlivost takových odpovědí bývá zpravidla větší.

Za druhé v § § 64, 78 a 86 /podle nového číslování/ se jedná o postupu v disciplinárním řízení proti poslanci, které může být zahájeno na návrh buď uraženého poslance, anebo, jak teď právě navrhl zpravodaj poslanec Kyselý, na návrh mandátového a imunitního výboru, což je lepší varianta, než na návrh předsednictva sněmovny.

Podle § 64 má však o závěrech mandátového a imunitního výboru rozhodovat předsednictvo sněmovny, které podle § 86 může uložit poslanci, aby se omluvil, anebo rozhodnout, když tak poslanec neučiní, o uveřejnění svého rozhodnutí.

Protože předsednictva sněmoven mohou být nanejvýš šestičlenná anebo i o menším počtu členů, vzniká tím značná labilita, pokud jde o jistotu, že rozhodnutí bude odpovídat mínění většiny poslanců dotyčné sněmovny.

Za druhé výbory nejsou orgány předsednictva, nýbrž jsou to orgány plén sněmoven.

Z těchto důvodů se mi zdá být logické, že toto právo rozhodovat o závěrech mandátového a imunitního výboru mají mít pléna sněmoven a nikoliv předsednictva sněmoven. Předsednictvu by měla být ponechána pouze možnost požádat poslance, aby vyhověl závěrům mandátového a imunitního výboru a jestliže tak není ochoten učinit, předložit věc plenární schůzi sněmovny.

Chci ještě doplnit tuto argumentaci tím, že také je třeba pamatovat na možnost působení kolegiálních vztahů, jestliže bude rozhodovat tak malá skupina, třeba čtyř nebo pětičlenná, a komplikace by nastala zejména v tom případě, kdyby se toto disciplinární řízení týkalo člena předsednictva sněmovny.

Ze všech těchto důvodů pokládám za mnohem správnější a odpovídající podstatě našeho parlamentního zřízení, v němž výbory jsou orgány plén sněmoven, abychom provedli tuto změnu.

Předseda SL Smrkovský: Děkuji poslanci Laštovičkovi. Slovo má poslanec Manďák.

Konstatuji, že v 10 hod. bylo přítomno 234 poslanců, tj. o 10 více než v 9 hod.

Posl. Manďák: K tomuto návrhu: Nejsem přesvědčen o tom, že je zcela správné, aby § 3 odst. 1 zněl přesně v té formulaci, jak bylo uvedeno, tzn., že ustavující schůzi řídí pověřený člen dosavadního předsednictva Federálního shromáždění. Může se totiž stát. že členové předsednictva FS dřívějšího nebudou zvoleni a zdá se mi být abnormální, aby takovýmto způsobem bylo řízeno FS pro následující období. Doporučuji promyslet tuto věc v tom smyslu, že by ustavující schůzi měl řídit vždy nejstarší člen řádně zvolený ve volbách pro nastávající období.

V té části, kde se pojednává o interpelacích a otázkách, jsem si rovněž poznamenal podobné představy a názory jako poslanec Laštovička. Myslím, že jeho i můj postoj k této části navrhovaného jednacího řádu FS vyplývá z toho, že zde není provedeno dostatečně zřejmé odlišení toho, co je poslanecká interpelace a co to je poslanecký dotaz, otázka. Přitom se dělá rozdíl, pokud jde o interpelaci v tom smyslu, že musí být interpelace předložena písemně a při otázkách tomu tak není. Myslím si, kolik paragrafů řeší tuto otázku, která na sebe nenavazuje, řeší problém samostatný nebo od sebe odlišný. Je to paragraf 31, 32, 33, 34, 35. Mělo by to být jasně vystiženo a jasně řečeno. V § 31 se hovoří o interpelaci i o otázkách a v dalších paragrafech se rovněž hovoří o otázkách, aniž je tam poukázáno na § 31. Myslím, že by tato věc měla být přesněji formulována, jasněji řečeno, co skrývá pod pojmem interpelace. Soudím, že interpelace se má dotýkat nejzávažnějších zásadních otázek v našich zemích, že by interpelaci měl podepsat ne pouze jeden poslanec, ale mělo by se v praxi přistoupit k tomu, aby interpelaci podepisovalo poslanců několik. Přesný počet může být stanoven v jednacím řádu. Prosil bych, aby zpravodaj podal objasnění, pokud jde o rozdíl mezi interpelací poslance a mezi otázkou, dotazem, který poslanec bezprostředně předkládá, na který má právo dostat odpověď buď okamžitě nebo na příští schůzi. Může předkládat otázku ústní formou, jak o tom hovořil poslanec Laštovička.

Pokud se týká části, která pojednává o návrzích zákonů, předkládaných změnách k návrhům nebo doplňkům, domníváme se, že bychom měli přistoupit ke staré osvědčené praxi neusnadňovať poslancům jejich pozici tím, že vystřelí namátkou nějaký návrh. V jednacím řádu by mělo být jasně řečeno, že každý takový návrh musí být současně i svým způsobem ekonomicky zdůvodněn, jaký má ekonomický dosah, jaké zdroje prostředků budou použity. Jak bude návrh po ekonomické stránce kryt. Zdůvodnění může být velmi stručné.

Předseda SL Smrkovský: Děkuji, slovo má poslanec akad. Knapp.

Posl. akad. Knapp: Vážená Sněmovno lidu, soudružky a soudruzi, podávat odpověď na dotazy, týkající se návrhů zákonů přísluší přirozeně zpravodaji a nechci mu toto právo odnímat. Ale přesto myslím, že i navrhovatelé sami se mohou k věci vyjádřit. Stanovisko zaujme za navrhovatele poslanec Zedník. Sám bych se chtěl vyjádřit k návrhům, které zde podali poslanci Laštovička a Manďák. Je třeba si všechny pozměňovací návrhy velmi důkladně rozvážit, protože zároveň zasedá Sněmovna národů, aby potom nebylo nutné provádět dohodovací řízení, které by bylo zapotřebí podle zákona, kdy by obě sněmovny učinily odlišná ustanovení.

Pokud jde o připomínky poslance Laštovičky, myslím, že návrh zákona ve znění, doporučovaném výbory, není v rozporu s tím, co má poslanec Laštovička na mysli. Pokud jde o požadavek písemné interpelace. chtěl bych zdůraznit to, co jsme si již vyjasnili ve výboru, že tento požadavek nevylučuje možnost ústního přednesení interpelace. Navrhuje se požadavek písemné interpelace, ale není to jediná a výlučná forma; nevylučuje možnost. aby poslanec, který interpelaci podal, ji přednesl i ústně, odpověď má být dána také ústně a dokonce na téže schůzi.

Složitější je otázka disciplinárního řízení. Disciplinární řízení proti poslanci vyvolává vůbec mnoho diskusí. Je to však v zákoně o čs. federaci a jednací řád se tím tedy musí také zabývat. Disciplinární řízení spočívá v tom, že může být uložena povinnost omluvy nebo učiněno prohlášení, které omluvu nahrazuje. Složitá je otázka, kdo má mít právo podat návrh na zahájení disciplinárního řízení a kdo o něm má rozhodovat. Pro obě řešení hovoří vážné důvody. Dovolil bych si zdůvodnit řešení, které navrhuje náš výbor /a též sám imunitní výbor/, totiž aby rozhodovalo předsednictvo sněmovny a nikoliv plénum, jak navrhuje poslanec Laštovička.

Vycházeli jsme z názoru, že proti každému rozhodnutí, které někomu ukládá byť jen disciplinární opatření, má být přípustné odvolání; to je zásada všeobecně platná. Kdyby rozhodovalo plénum sněmovny, to jest nejvyšší orgán, bylo by proti jeho rozhodnutí odvolání nemožné. Bylo by to tedy jedno instanční řízení. V návrhu výboru na straně 11 v bodě 57 se říká, že v disciplinární věci, o které rozhodne předsednictvo sněmovny, je možno podle odst. 3 podat do 15 dnů odvolání poslancem resp. mandátovým a imunitním výborem sněmovně, která rozhodne hlasováním na plenárním zasedání. Je tedy zaručeno to, co má na mysli poslanec Laštovička, že o disciplinárním opatření může rozhodnout plénum sněmovny, avšak jako orgán odvolací. Plně souhlasím s poslancem Laštovičkou, že předsednictvo sněmovny jako maximálně 6 členný sbor, může být zaujat, nemusí vyjadřovat stanovisko celé sněmovny, ale přece jen podle mého názoru je řešení, které jsem se právě snažil vysvětlit, praktičtější, protože dává možnost revize /tj. odvolání/ nejde přímo k nejvyššímu orgánu.

Poslanec Manďák se trefil do jádra problému interpelace a otázky. Byla to neobyčejně složitá otázka: ústavní zákon o čs. federaci rozlišuje totiž interpelace a otázky, aniž by podrobněji vysvětlil, jaký je mezi nimi rozdíl. Když člověk podrobněji dešifruje tento problém, zjistí, že interpelace není nic jiného než otázka. Snažili jsme se rozlišit interpelaci a otázku nikoli obsahem, ale formou. Interpelace se považuje za důkladnější, razantnější způsob, formálnější a slavnostnější způsob otázky, čemuž se dává výraz tím, že má být podána písemně, že má na ni být podána odpověď, která se může zařadit na pořad jednání sněmovny. Otázka /na rozdíl od interpelace/ je méně formální způsob dotazu. Otázka je možná hned, bez přípravy, bez písemné formy, ale svým obsahem a významem - to není třeba skrývat - je interpelace a otázka totéž. Šlo o to, opakuji, rozlišit interpelaci a otázku formou a tím dát interpelaci větší důležitost. Až potud náš názor se stýkal s tím, co říkal soudruh poslanec Manďák, s tím rozdílem, ze sotva asi je možno rozlišit interpelaci a otázku víc a jinak. V jedné věci se můj názor od názoru poslance Manďáka liší, a to v tom, že asi by nebylo vhodné vázat interpelaci na to, že to musí být interpelace více poslanců. Tím by se omezovalo interpelační právo poslance. Ústavní zákon o čs. federaci mluví o tom, že poslanci mají právo interpelovat a klást otázky: pochybuji tedy i z hlediska ústavního, zda by bylo možno za "interpelaci" prohlásit otázku více poslanců a za "otázku" považovat otázku jenom jednoho poslance. Je přirozené, že poslanci se mohou sdružit k podání interpelace.

V tom jim nic nebrání. Ale sám bych nedoporučoval, aby se z toho činila podmínka, poněvadž by to, mimo pochybností o ústavnosti toho, asi ani praktické nebylo. Tolik jsem chtěl říci na vysvětlení.

Předseda SL Smrkovský: Děkuji. K faktické poznámce se hlásí poslanec Laštovička.

Posl. Laštovička: Soudružky a soudruzi, narušujeme zvykové právo a narušujeme dosavadní ustanovení platného jednacího řádu i budoucího jednacího řádu, které požaduje, aby navrhovatelé hovořili až po vyčerpání diskuse. Mě překvapuje, že neobvykle navrhovatel začíná polemizovat hned po prvních dvou diskusních vystoupeních. Domnívám se, že bychom měli pokračovat ve způsobu, který dosud byl vždycky v našem parlamentě obvyklý, nejprve dát projít diskusi a pak teprve dát slovo navrhovateli a nakonec uzavírá zpravodaj. Takový je pevný pořádek, takové je pevné ustanovení v našem parlamentě.

K tomu, mají-li být interpelace písemné nebo ústní, že interpelace písemné jsou slavnostnější, bych poznamenal, že tady nejde tak o slavnostnost interpelace, ale zejména o její účinnost a když, tak o její razantnost, poněvadž živá interpelace je skutečně interpelace velmi razantní a velmi účinná a vždycky pohne k pečlivějšímu zkoumání a zejména, má-li být ústní odpověď, tak to pohne dotazovaného, aby věnoval velkou pozornost této odpovědi, protože také je tady v sázce jeho osobní prestiž, zatímco písemná odpověď je odpověď úřadu, která bývá zpravidla formulována tak, že se vlastně nic nezodpoví. Tak to alespoň poslanci kritizovali ve všech výborech. Tato kritika se ozývala po celá léta a to je také jeden z důvodů, který mne vede k tomu, abychom položili větší akcent na ústní odpověď a na ústní interpelace.

Předseda SL Smrkovský: Děkuji. K faktické poznámce se hlásí poslanec akad. Knapp.

Posl. akad. Knapp: Jednu větu faktické poznámky mi dovolte. Já jsem nemluvil jménem navrhovatelů, mluvil jsem svým jménem, a k tomu myslím má každý poslanec právo, i když je jeden z navrhovatelů. Myslím, že tím jednací řád ani pořádek, na který jsme si zvykli, porušen nebyl.