Druhý problém, který tento zákon respektuje, je, že je nutné zabezpečit neustálou a jak jsem výše uvedla i plynulou výměnu velitelského sboru našich ozbrojených sil. Tato plynulá výměna je zákonitá, objektivní a musíme ji v našich zákonech respektovat. Její zákonitost mimo jiné příčiny vyplývá z probíhající vědeckotechnické revoluce v oblasti vojenství, které si neustále vynucuje měnit strukturu armády a přizpůsobovat ji nové vojenské technice. Každá tato strukturální přestavba přináší s sebou pohyb lidí a klade nové požadavky na jejich kvalifikaci. Přitom tento pohyb lidí není pouhý mechanický přesun z jednoho druhu vojska do druhého, ale je kvantitativní a kvalitativní. Nároky na počty lidí a kvalifikace jsou vždy jiné. Proto, chceme-li tuto zákonitost respektovat, je nutné k tomu přizpůsobit naše zákony. To se v současné době týká například ministerstva národní obrany, které na základě postupného přezbrojování a přizpůsobování ČSLA operačním požadavkům přistoupilo k makrostrukturální přestavbě, která uvolňuje z ozbrojených sil určitý počet jejich příslušníků. Naší povinností však je, aby tito lidé, kteří budou předčasně ČSLA opouštět a kteří věnovali svůj nejproduktivnější věk ochraně naší socialistické vlasti, byli natolik materiálně zabezpečeni, aby mohli při péči naší společnosti mít pocit jistoty při zakládání své nové existence, což není pro člověka nikdy lehké, zvláště když přechází do úplně jiného oboru, než pracoval převážnou část svého života.

Nelze ani přehlédnout, že předložený vládní návrh řeší některé kádrové problémy způsobené extenzívní a intenzívní výstavbou ozbrojených sil v období padesátých let. V tomto období bylo mnoho lidí stejného ročníku narození povoláno do služeb ČSLA a MV, aby zabezpečovali ochranu a bezpečnost republiky. V současné době tvoří rozhodující část velitelského sboru a dosáhli věku 40-45 let. S jejich fyzickým stárnutím stárnou i ozbrojené síly. To je ne právě příjemná situace, neboť současné nároky ozbrojeného boje a požadavky soudobé vojenské techniky požadují opačný vývoj. Mládnutí ozbrojených sil s neustálým spojováním se zkušenostmi starších velitelských kádrů.

Předložený vládní návrh je tedy určitým krokem kupředu v řešení problematiky ozbrojených sil, umožňuje plynulou výměnu velitelských kádrů a zvyšuje právní jistotu příslušníků ČSLA v jejich služebním poměru a zlepšuje sociální zabezpečení při jejich předčasném odchodu z činné služby. Tento návrh je v souladu se zásadami programového prohlášení ÚV KSČ z listopadu minulého roku a s vládním prohlášením z ledna letošního roku.

Výbor branný a bezpečnostní a ústavně právní projednaly na svých schůzích předložený návrh a usnesly se doporučit jej plénu Sněmovny lidu ke schválení se změnami, jež jsou uvedeny ve společné zprávě výborů, která vám byla zaslána.

Tyto návrhy změn reagují na připomínky příslušníků ozbrojených sil a zvýrazňují jejich právní jistotu.

Navrhovaná změna v § 26, odst. 2 písm. b/ upřesňuje, že nejde o jakoukoliv organizační změnu ozbrojených sil, ale že jde o zásadní změnu, která musí být schválena Radou obrany státu. Tím je dán příslušníkům ozbrojených sil větší pocit jistoty, neboť původní formulace umožňovala výklad, že je možné je propustit při každé sebemenší organizační změně.

Další navrhovaná změna se týká § 31 odst. 1. V navrhované změně jde především o to, že se zde na rozdíl od předloženého návrhu formuluje povinnost státním orgánům zabezpečit vojákům, kteří předčasně odcházejí ze služebního poměru, jejich pracovní umístění a že tato povinnost se přenáší na vládu ČSSR.

Přitom je zde navíc nový odstavec, který v souhlase s ústavním zákonem o federalizaci zmocňuje vlády ČSR a SSR vydat podrobnější předpisy o úkolech republikových orgánů při umísťování vojáků z povolání. Tento doplněk je nutný mimo jiné z toho důvodu, že povinnosti vlády ČSSR při umísťování propuštěných vojáků jsou velmi omezené, a že zde rozhodující úlohu musí mít republikové orgány.

Navrhované změny v § 3 odst. 1 písm. a/ a b/ vycházejí z toho, že odstavec 4 téhož paragrafu z právního hlediska přesně formuluje postavení letců a výsadkářů, takže není nutné, aby se tyto formulace objevovaly v dalších odstavcích výše uvedeného paragrafu. Kromě toho uvedené změny zvýhodňují letce a výsadkáře, než jak tomu bylo v předběžném návrhu zákona. Tím chceme ocenit těžkou službu letců a výsadkářů.

K uvedenému paragrafu byly ze strany poslanců předloženy připomínky, aby příspěvek za službu byl odstupňován až do 45 % služebního příjmu podle délky služby v ozbrojených silách. Tento návrh byl projednán na zasedání branného a bezpečnostního výboru a během diskuse, při níž vystoupili i pracovníci ministerstva práce a sociálních věcí, se ukázalo, že tento návrh je možno realizovat jen teoreticky a ne prakticky.

Příspěvek za službu, neboli výsluhový důchod, je v rámci sociálních opatření státu postaven na roveň invalidnímu důchodu a nebylo by správné, aby jeho výše přesahovala maximální hranici invalidního důchodu, jež je stanovena zákonem o důchodovém zabezpečení.

Tento zákon stanoví, že nejvyšší hranice důchodu může činit 2.500 Kčs měsíčně a invalidní důchod 50 % z této částky, tj. 1250 Kčs. I kdybychom přijali návrh, že výše příspěvku za službu může činit 45 % služebního příjmu, pak je to jen teoretické opatření. Prakticky bude moci být příslušníkům ozbrojených sil, kteří předčasně odcházejí mimo činnou službu, vyplacen příspěvek jen do výše 1250 Kčs, neboť tato výše je určena zákonem o důchodovém zabezpečení.

Dále výbory doporučují, aby článek 1 na str. 5 byl doplněn o nový bod sedmý. Jeho zařazením je platnost tohoto zákona rozšířena i na příslušníky Sboru nápravné výchovy. Doplnění tohoto článku vzniklo pro posouzení charakteru jejich služby. Při projednávání zásad zákona bylo shromážděno velké množství připomínek a většina oprávněných požadavků byla zahrnuta do paragrafovaného znění zákona.

Vedle toho byla vznesena řada námětů, které se však týkají oblasti důchodového zabezpečení a nemohly být proto do tohoto zákona zahrnuty. Počítá se však s tím, že oprávněné nároky vojáků z povolání a příslušníků ozbrojených bezpečnostních sborů budou posouzeny a vzaty v úvahu při řešení důchodového zabezpečení v souvislosti s realizací sociálního programu.

Výbor branný a bezpečnostní a výbor ústavně právní pečlivě a odpovědně projednaly vládní návrh zákona a pověřily mě, abych vám jejich jménem doporučila přijetí předloženého vládního návrhu se změnami, které jsou uvedeny ve společné zprávě výborů.

Předsedající mpř. SL Miková: Děkuji zpravodajce poslankyni Kratochvílové za zprávu a otevírám k tomuto bodu programu diskusi.

Chce někdo vystoupit v rozpravě k navrženému zákonu? /Nikdo./ Jelikož se nikdo nehlásí, můžeme přistoupit k hlasování.

Kdo souhlasí s tím, aby vládní návrh zákona o některých změnách ve služebních poměrech vojáků z povolání byl schválen ve znění společné zprávy výborů ústavně právního a branného a bezpečnostního, tzn. ve znění, které máte před sebou jako tisk 4/4 SL, nechť zvedne ruku. /Hlasuje se./ Děkuji. Je někdo proti? /Nikdo./ Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./

Konstatuji, že z přítomných poslanců SL hlasovala pro návrh nadpoloviční většina. Zákon o některých změnách ve služebních poměrech vojáků z povolání byl Sněmovnou lidu schválen.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, přistupujeme k dalšímu bodu dnešního pořadu, kterým je

Návrh odůvodní ministr zahraničních věcí ing. Marko. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr ing. Marko: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci! Medzi dôležité body, ktoré sú dnes prerokúvané v oboch snemovniach FZ, patrí i bod, v ktorom vláda ČSSR predkladá na schválenie Zmluvu o nešírení jadrových zbraní. Súhlas FZ sa podla ústavného zákona požaduje z toho dôvodu, že Zmluvu má ratifikovať prezident republiky.

Zmluva o nešírení jadrových zbraní sa považuje nielen za významný krok, ktorý je úplne v súlade s úsilím čs. zahraničnej politiky v oblasti odzbrojenia, ale oceňujeme ju súčasne ako dôležitý dokument, od ktorého očakávame, že priaznivo ovplyvní súčasnú situáciu vo svete a tiež i jej budúci vývoj.

Vo svojich dôsledkoch sa Zmluva dotyka závažných medzinárodných politických, ekonomických a vedecko-technických problémov. Jej ťažisko je hlavne v oblasti politických vzťahov medzi štátmi. Predstavuje krok, ktorý má prispieť k posilneniu medzinárodného mieru a bezpečnosti, ku zníženiu nebezpečenstva vzniku nukleárnej vojny a otvoriť cestu k ďalším významným odzbrojovacím opatreniam.

Spolu s vládami iných štátov očakáva i vláda ČSSR, že prijatie Zmluvy posunie svet bližšie k tej vytúženej chvíli, keď štáty zastavia premenu veľkej časti spoločenských zdrojov na hromadenie prostriedkov skazy. Podporujeme Zmluvu ako významný pokrok. Energia skrytá v atómovom jadre, môže sa takto úplnejšie použiť pre tvorivú mierovú prácu k prospechu celého ľudstva. Je smutnou skutočnosťou, že už od tej chvíle, kedy sa poprvé podarilo rozštiepiť atómové jadro a uvoľniť z neho obrovskú energiu, bohužiaľ, omnoho väčšiu pozornosť venovali vlády využitiu tohto objavu práve pre vojenské potreby. Početné štáby najlepších vedcov a technikov pracovali naplno, s najväčším vypätím vôle a umu. Výsledkom sú zbrane, ktorých účinky presahujú všetko, čo ľudstvo vo svojej doterajšej histórii vynašlo.

Je známe, že jadrové zbrane majú niekoľkonásobne väčšiu ničivú silu ako všetky tie, ktoré boli použité vo vojnách od dôb, kedy bol vynájdený strelný prach. Plným právom sa už pred niekoľkými rokmi poukazovalo na to, že keby sa tieto prostriedky použili vo vojne, znamenalo by to pre ľudstvo nepredstaviteľnú pohromu. Vytvorila by sa situácia, v ktorej by v pravom slova zmysle živí závideli mŕtvym.

Zvyšovanie zásob jadrových zbraní je obrovským a stálym nebezpečenstvom toho, že sa lavína skazy uvoľní, že dôjde k nukleárnej vojne, ktorá ohrozí samotnú existenciu ľudstva a civilizácie. V tejto situácii trvá napätie vo vzťahu medzi štátmi, vzájomná nedôvera a podozieravosť. vedie to k tomu, že sa stále rýchlejšie odvíja nekonečná špirála závodov v zbrojení, vo výrobe nových, dokonalejších a hrozivejších ničivých prostriedkov. Vytvára sa pritom, bohužiaľ, paradoxná situácia. Čím viacej sa zvyšujú zásoby jadrových a iných zbraní hromadnej skazy, tým menší je pocit bezpečnosti, tým menej je pokoja a istoty. Sprievodným javom existencie jadrových zbraní je i to, že neistota a zníženie bezpečnosti sa týka nielen štátov, ktoré tieto zbrane vlastnia, ale všetkých národov sveta. Vedomie bezvýchodnej situácie a nebezpečenstvo, ktoré prináša jej ďalšie pokračovanie, sa vo svete stále viac a viac pociťuje. Reálne uvažujúci ľudia vo všetkých krajinách preto usilujú o to, aby sa tento zhubný proces zastavil. Stupňuje sa tlak, aby sa pristúpilo k znižovaniu zásob jadrových i iných zbraní hromadného ničenia, aby boli vytvorené predpoklady k ich úplnej likvidácii a k uskutočneniu všeobecného a úplného odzbrojenia.

Je to však problém, ktorého riešenie je mimoriadne ťažké. V mnohých krajinách sú najvplyvnejšie politické, vojenské a hospodárske kruhy zainteresované na pokračovaní zbrojenia, ich vplyv je hlavnou prekážkou pre dosiahnutie pokroku v odzbrojení.

Riešenie jednotlivých problémov v oblasti odzbrojenia sťažuje i to, že v dnešnom svete v zložitých podmienkach vzťahov medzi štátmi vládne obava, že ktorékoľvek dohodnuté opatrenia by mohli zmeniť vzájomný pomer síl, narušiť existujúcu vratkú rovnováhu a poskytnúť jednostranné výhody niektorému z týchto štátov. Preto každý čin, i keď obmedzeného a čiastočného významu, sa veľmi starostlivo posudzuje zo všetkých strán.

Z tejto príčiny pokrok v rokovaní o odzbrojení a v riešení jednotlivých otázok je veľmi pomalý. Tento stav zhoršuje ďalej i skutočnosť, že tempo horúčkovitého zbrojenia sa neznižuje, ale naopak stupňuje. Začiatkom päťdesiatych rokov existovali vo svete len dve veľmoci, ktoré poznali tajomstvo výroby jadrových zbraní. Na sklonku šesťdesiatych rokov ich bolo už päť. V posledných niekoľkých rokoch dosiahli ďalšie štáty takého rozvoja jadrového výskumu, že môžu i sami v priebehu niekoľkých mesiacov vyrobiť jadrové zbrane. Patrí sem najmä NSR, Japonsko, India, Švédsko, Švajčiarsko, Brazília a Izrael.

Podľa súčasných odhadov sa počíta s tým, že dnes už môže, alebo v najbližšej dobe bude môcť vyrábať vlastné jadrové zbrane asi 25 štátov. Doposiaľ ani jedna z týchto krajín sa nerozhodla pristúpiť k výrobe vlastných jadrových zbraní. v mnohých z nich však bola a zostáva táto otázka predmetom úvah a často i komplikovaných politických rokovaní.

Bez ohľadu na to určité politické a vojenské kruhy v niektorých štátoch považujú vlastníctvo jadrových zbraní za atribút postavenia veľmoci, za nevyhnuteľnú podmienku ochrany národných záujmov príslušných štátov. I keď sa im z rôznych príčin zatiaľ nepodarilo začať s výrobou jadrových zbraní, usilujú zo všetkých síl aspoň o to, aby im zostala možnosť takéhoto rozhodnutia kedykoľvek v budúcnosti. Niet pochybností o tom, že keby niektorý zo štátov začal vyrábať jadrové zbrane, znamenalo by to reťazovú reakciu, ktorá by postupne zachvátila stále širší a širší okruh krajín. Som presvedčený, že tento vývoj by mal nedozerne medzinárodno-politické dôsledky. Je isté, že zvyšovanie výdavkov na zbrojenie by ťažko doľahlo na národy prevažnej väčšiny krajín sveta. Nevyhnuteľne by to vyvolalo nové prekážky a ďalšie komplikácie v riešení otázok odzbrojenia.

Preto je v záujme národov celého sveta, aby nejadrové štáty nezačali vyrábať nukleárne zbrane a ani ich nezískali od jadrových mocností. Súčasne treba zabezpečiť, aby štáty, ktoré už jadrové zbrane majú, ich nemohli odovzdať tým štátom, ktoré ich nevlastnia. A práve tieto ciele sleduje Zmluva o nešírení jadrových zbraní. V zásade sa tým taktiež vymedzuje rozsah, dosah a význam z hľadiska upevnenia medzinárodného mieru a bezpečnosti, ako i jej miesto v rámci odzbrojovacích opatrení. Tento ohraničený cieľ Zmluvy súčasne predurčuje, že sa Zmluva nijako nedotýka existujúcich jadrových zbraní, nepožaduje ich zničenie, ani zníženie zásob. Neobmedzuje ani možnosť jadrových mocností pokračovať v ďalšej výrobe týchto zbraní. Práve tak nepožaduje stiahnutie cudzích, predovšetkým amerických jadrových zbraní, ktoré sú, jak je všeobecne známo, rozmiestnené na území mnohých štátov v rôznych častiach sveta.

Z uvedených skutočností vyplýva, že cieľom Zmluvy je uskutočniť celkom konkrétne, svojím rozsahom ohraničené, avšak dosahom pomerne významné opatrenie. Ich realizácia by prispela ku stabilizácii a k lepšiemu pocitu istoty vo vzťahoch medzi štátmi, najmä tým, že by zabránila možnosti, aby ďalšie štáty nastúpili na cestu jadrového zbrojenia.

Z hľadiska odstránenia hrozby nukleárnej vojny by bolo iste lepšie, keby bolo už teraz dosiahnuté dohody i o ďalších opatreniach a táto dohoda bola včlenená do záväznej medzinárodnej Zmluvy. Skúsenosti z rokovaní však ukazujú, že prijatie takýchto radikálnych opatrení naráža na úskalie, ktoré sa zatiaľ nepodarilo preklenúť.

V tejto situácii je vhodné usilovať o prijatie aspoň tých opatrení, ktoré by zabránili ďalšiemu vážnemu súčasnému zhoršeniu.

Podľa nášho názoru sa zmluva po na dobudnutí platnosti stane nielen brázdou brániacou ďalšiemu rozšíreniu jadrových zbraní, ale i potrebným impulzom pre rokovania o odzbrojovacích opatreniach a vytvorí výhodnejšie podmienky pre dosiahnutie dohody o ich uskutočňovaní. V tom vidí čs. vláda spolu s prevažnou väčšinou ostatných štátov sveta základný zmysel a význam Zmluvy o nešírení jadrových zbraní. Tieto okolnosti nás vedú k tomu, aby sme Zmluvu i pri vedomí jej ohraničeného dosahu plne podporovali a usilovali o jej rýchle uvedenie do života.

Ako som už poznamenal, sme si plne vedomí toho, že samotná Zmluva nie je odzbrojovacím opatrením v pravom slova zmysle, lebo nepožaduje zničenie ani jedinej z doteraz nazhromaždených zbraní. Zdôrazňujem, že nebezpečenstvo hroziace z možnosti vzniku jadrovej vojny, môže byť s konečnou platnosťou odstránené len likvidáciou jadrových zbraní. Dokiaľ sa tohto cieľa nedosiahne, môžu akékoľvek dielčie opatrenia túto hrozbu len znížiť a obmedziť, v žiadnom prípade ju však neodstránia. Zmluva o nešírení je práve jedným z týchto dielčích opatrení.