Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji místopředsedovi Federálního
shromáždění Zedníkovi.
Prosím, zda se ještě někdo dále
hlásí do rozpravy? /Nikdo se nehlásil./ Konstatuji,
že rozprava je skončena.
Prosím místopředsedu vlády ČSSR,
zda si přeje závěrečné slovo?
/Není tomu tak./ Ptám se zpravodaje poslance Jägermana?
/Nepřeje./
Přistoupíme k hlasování. Kdo souhlasí
s tím, aby vládní návrh zákona,
kterým se mění a doplňuje zákon
č. 141/1961 Sb., o trestním řízení
soudním /trestní řád/ /tisk 21/ ve
smyslu společné zprávy výborů
ústavně právního a branného
a bezpečnostního /tisk 15/SL/, byl schválen,
nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./
Kdo je proti? /Nikdo./
Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./
Konstatuji, že uvedený návrh byl přijat
jednomyslně.
Sněmovna lidu schválila vládní návrh
zákona, kterým se mění a doplňuje
zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení
soudním /trestní řád/.
Přistupujeme k šestému bodu pořadu,
kterým je
Zpravodajskou zprávu k tomuto návrhu přednese
zpravodaj poslanec Josef Novák. Prosím ho, aby se
ujal slova.
Zpravodaj poslanec J. Novák: Soudružky a soudruzi
poslanci, návrh zákona, kterým vláda
navrhuje změnu a doplnění trestního
zákona, vyplývá plně z potřeb
současné situace. Jde o úpravu velmi závažnou,
neboť zavádí nový druh trestu, a to
trest zákazu pobytu, dále zavádí nové
skutkové podstaty trestného činu neoprávněného
užívání cizího motorového
vozidla. Konečně tato úprava v našem
právním řádu zakotvuje zásadu
nepromlčitelnosti u některých závažných
trestných činů. Všechna tato ustanovení,
jež jsou těžištěm vládního
návrhu, odpovídají oprávněné
kritice naší veřejnosti, nebo navazují
na mezinárodní konvence, k nimž naše republika
přistoupila.
Při projednávání návrhu zákona
v ústavně právním výboru jsme
plně respektovali, aby i v tomto návrhu byly důsledně
hájeny zájmy socialistické společnosti
a doceňovali jsme zejména výchovný
a preventivní význam nové úpravy.
Současně jsme dbali i na to, aby se v nové
úpravě trestního zákona promítly
zkušenosti, které naše výkonné
orgány získaly v boji s protispolečenskými
a protisocialistickými živly v posledním období.
A nyní mi dovolte několik slov k jednotlivým
ustanovením. Pokud jde o trest zákazu pobytu, není
v našem právním řádu úplnou
novinkou. Trestní zákon z roku 1950 ho zavedl a
zákon sám platil až do roku 1961. Upravoval
zákaz pobytu jako tzv. vedlejší trest. V tehdejší
úpravě však nemohl v podmínkách
našeho státu dobře plnit svůj účel.
Nebyly zejména dány organizační a
technické možnosti zajistit při značné
lidnatosti a husté dopravní síti dodržování
jeho výkonu, především ve větších
aglomeracích.
K tomuto druhu trestu se naše společnost znovu vrátila
až v poslední době, a to v zákonném
opatření předsednictva Federálního
shromáždění č. 99/1969 Sb., ze
dne 22. srpna letošního roku. Ukázalo se, že
to byl krok správný. Trest zákazu pobytu
totiž znamená další účinný
prostředek ochrany společnosti proti asociálním
kriminálním živlům, zejména recidivistům,
výtržníkům, příživníkům,
zlodějům a vůbec proti osobám, které
se vyhýbají poctivé práci.
Soudružky a soudruzi, chtěl bych učinit poznámku
k činnosti těchto lidí, týkající
se loňského a letošního roku, zejména
pokud jde o jejich vstup do politické činnosti u
nás. V loňském roce i letos viděli
pro sebe vhodnou příležitost pro aktivní
vstup do politického života, a to podobně jako
v Maďarsku, jak to známe ze zkušeností
z roku 1956, tak i u nás především na
straně kontrarevoluce jako jeho přední oddíl.
Vždyť je známo, že právě tito
lidé se dopouštěli v Maďarsku těch
nejhorších zvěrstev a bestiálních
vražd. I u nás to prakticky k těmto koncům
směřovalo. Důkazů pro to je dost.
Víme, pod jakými hesly deklasované a kriminální
živly už loni vystupovaly. Nemám v úmyslu
hodnotit jejich kontrarevoluční činnost,
ale chci upozornit, že tady jsou, nejsou nečinné
a dávají o sobě vědět. Vždyť
například střelba do oken předsedy
MNV v Udlicích na okrese Chomutov, házení
kamenů do oken funkcionářům a jiné
trestné činy politicky motivované to především
dokazují. Proto myslím, že toto opatření
je nanejvýš správné a nutné.
Avšak ještě jednu poznámku si nemohu odpustit.
Je přece známo, že zejména letos v srpnu
tyto kriminální deklasované živly šly
jako přední oddíl ve svých kontrarevolučních
vystoupeních pod hesly na jedné straně proti
naší straně, proti našemu spojenectví
se Sovětským svazem a ostatními socialistickými
zeměmi, a na druhé straně provolávaly
slávu zejména některým bývalým
vedoucím funkcionářům. Dosud jako
poslance mne to velmi mrzí, že se tito naši bývalí
vedoucí funkcionáři nějak veřejně
proti tomu neohradili.
Soudružky a soudruzi, je třeba na základě
tohoto zákona zabránit tomu, aby se tyto protispolečenské
živly mohly volně soustřeďovat k páchání
trestné činnosti určitého druhu v
určitých místech, jak jsme to poznali letos,
např. podle událostí v Praze, v Brně,
v Liberci a jinde.
Jedním, a to účinným opatřením
sledujícím tento cíl, může být
právě zákaz pobytu vyslovený pro určité
místo nebo určitý obvod, zejména lze-li
v souvislosti s jeho uložením odsouzenému stanovit
povinnost k zařazení do pracovního poměru
a uložit mu další přiměřená
omezení, směřující k tomu,
aby vedl řádný život pracujícího
člověka, a je-li dodržování zákazu
pobytu i omezení s ním spojených zajištěno
trestní sankcí, jak je stanovena ve vládním
návrhu zákona o přečinech.
Další významnou úpravou je doplnění
trestního zákona novými ustanoveními
§ 67 a/ a 68 a/, kterými se stanoví nepromlčitelnost
některých závažných trestných
činů. Je to výjimka z dosud platné
úpravy, která vychází z principu promlčitelnosti
v plném rozsahu, a podle níž se každý,
i ten nejtěžší trestný čin
uplynutím určité, v zákoně
stanovené lhůty promlčuje. Náš
stát však přistoupil k mezinárodní
Úmluvě o nepromlčitelnosti válečných
zločinů a zločinů proti lidskosti.
V květnu letošního roku vláda ČSSR
podepsala tuto Úmluvu a nyní probíhá
závěrečná fáze řízení
směřující k její ratifikaci.
Úmluva stanoví, že válečné
zločiny a zločiny proti lidskosti se nepromlčují.
Pojem válečných zločinů a zločinů
proti lidskosti vymezuje Úmluva poukazem na další
předpisy mezinárodního práva, zejména
na Chartu Norimberského mezinárodního tribunálu
a na Ženevské úmluvy z roku 1949 o ochranu
obětí války. Zmíněná
Úmluva pak zavazuje smluvní státy, že
ve shodě se svým ústavním řízením
přijmou všechna legislativní opatření
nutná k zajištění toho, aby se zákonné
nebo jiné promlčení nevztahovalo na potrestání
zločinů v ní obsažených a aby
taková promlčení tam, kde existují,
byla zrušena. K vnitrostátnímu provedení
Úmluvy je proto nutno pojmout do našeho právního
řádu ustanovení, že zločiny uvedeného
druhu se nepromlčují. Vzhledem k nutnosti urychlené
úpravy v tomto směru se při stanovení
okruhu trestných činů, na něž
se má nepromlčitelnost vztahovat, vychází
zatím z dosavadních skutkových podstat trestných
činů, a to tak, aby se obsahově co nejvíce
přibližoval Úmluvě. Aby bylo možno
postihnout všechny činnosti, jež Úmluva
označuje za válečné zločiny
a zločiny proti lidskosti, bylo by třeba v našem
právním řádu přepracovat celou
desátou hlavu trestního zákona a vytvořit
nové skutkové podstaty. To je ovšem úkol
dlouhodobějšího rázu. Povinnost, která
pro náš stát vyplývá z přístupu
k Úmluvě, je však v podstatě splněna
legislativním opatřením, které je
obsaženo ve vládním návrhu.
Soudružky a soudruzi, velmi aktuálního problému
současné doby se tyká nové ustanovení
§ 209 a/ o trestném činu neoprávněného
užívání cizího motorového
vozidla. Očekává se, že bude účinně
napomáhat v boji proti trestné činnosti,
která se v poslední době vyskytuje v široké
a stále se zvětšující míře
a které je nutno důraznými prostředky
čelit. Tato trestná činnost, hledíc
k rozsahu, do něhož se rozrostla, znamená velké
národohospodářské ztráty, které
nespočívají pouze v částečném
nebo úplném znehodnocení použitých
cizích motorových vozidel. Dosavadní úprava
v oblasti trestního práva neposkytuje dostatečný
podklad k tomu, aby se této trestné činnosti
mohlo úspěšně čelit. Jejím
nejzávažnějším nedostatkem je,
že neumožňuje postih neoprávněného
užívání motorového vozidla menší
hodnoty než 5000 Kčs, takže ochrana jednostopých
vozidel nebo i některých dvoustopých, např.
tříkolek pro invalidy, není v daném
směru zajištěna. Rovněž trestní
sankce stanovené v dosavadní úpravě
za trestné činy podle § 133 a § 249 tr.
zák. nelze vzhledem k nebezpečnosti této
rozrůstající se trestné činnosti
považovat za postačující, zejména
tam, kde jde o kvalifikované případy, kdy
pachatel se této trestné činnosti dopouští
opětovně, způsobí značnou škodu
nebo neoprávněně získá značný
majetkový prospěch. Třeba upozornit i na
tu okolnost, že s výjimkou nejtěžších
případů bude tento druh trestné činnosti
projednávat samosoudce u okresního soudu, takže
postih pachatelů nabude nejen na důraznosti, ale
i na rychlosti.
Tím jsou vyčerpány nejzávažnější
body vládního návrhu.
Z menších úprav v něm uvedených
jsou nejvýznamnější změny, k
nimž dochází v § 72 trestního zákona.
Vyplývají z dosavadních zkušeností
praxe, že v zájmu účinného boje
proti alkoholismu je třeba umožnit, aby ochranné
léčení bylo možno uložit nejen
pachateli, který spáchal trestný čin
v opilosti, ale i pachateli, který jej spáchal v
souvislosti s požíváním alkoholu. Dále
je nutno umožnit, aby ochranné léčení
se vykonávalo nejen v léčebném ústavu,
ale i ambulantně a aby soud měl právo způsob
výkonu ochranného léčení dostatečně
měnit se zřetelem na okolnosti případu,
především z hlediska dosažení účelu
tohoto ochranného opatření.
Soudružky a soudruzi poslanci, při projednávání
vládního návrhu zákona v ústavně
právním výboru jsme dospěli k některým
doplňkům, které jsou obsaženy ve společné
zprávě. Jde o upřesnění vztahu
trestu zákazu pobytu k místu, kde se pachatel dopustil
trestného činu, a o opatření, kterými
soud může současně s uložením
tohoto trestu napomoci, aby pachatel vedl řádný
život pracujícího člověka.
Jako zpravodaj doporučuji, abychom vládní
návrh zákona schválili, a to se změnami
uvedenými ve společné zprávě
ústavně právních a branných
a bezpečnostních výborů.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji zpravodaji poslanci Novákovi.
Kdo se hlásí do rozpravy? Poslanec Jan Svoboda.
Poslanec Jan Svoboda: Soudružky a soudruzi poslanci,
souhlasím s předloženou osnovou zákona
i se zdůvodněním, tak jak zde byly jak předkladatelem,
tak i zpravodajem předneseny.
Mám trošku pochybnosti vzhledem ke kritice veřejnosti
a ke kritice našich motoristů, především
majitelů motorových vozidel k navrhovanému
§ 210. Domnívám se z toho textu, jak je předložen
- prosím, jestliže se mýlím, právníky,
aby mi to vyvrátili - že trestní postih, který
z této formulace bude vyplývat, bude se vztahovat
jen na přečiny, na trestný čin, kdy
prokážeme pachateli úmysl, aby odcizené
motorové vozidlo přechodně užíval.
O co mi jde? Jde mi o případy, kdy člověk,
který nemá úmysl motorového vozidla
přechodně užívat, přesto se dopustí
podle mého názoru trestného činu v
tom smyslu, že rozmontovává nebo ukradne z
automobilu určité části, součástky,
otevře vůz, zatáhne za roh a tam věci
z automobilu odcizí. Domnívám se, že
v tomto návrhu není dostatečný postih.
Prosil bych, aby tedy soudruzi, jestliže mám pravdu,
mi to potvrdili, jestliže ne, aby to vyvrátili. V
případě, že mám pravdu, domnívám
se, aby § 209 a/ odst. 1 byl doplněn o takovou formulaci:
Trestní postih se bude týkat i člověka,
který z cizího motorového vozidla odcizí
zařízení příslušející
k motorovému vozidlu. To za prvé.
Za druhé víceméně dotaz k témuž
paragrafu odst. 3. Pod písmenem b/ se říká,
že dopustí-li se činu opětovně,
nebo byl-li už za takový čin odsouzen - a nyní
se věci vypočítávají. Mně
jde o to, že až do nynější doby,
tedy do 1. ledna 1970, kdy nabývá zákon účinnosti,
bylo takových činů takové množství
a Veřejná bezpečnost má zřejmě
ve své registratuře celou řadu lidí,
kteří se touto "prací" živí.
Zda na tyto lidi, budou-li postiženi, bude se vztahovat to
"činu opětovně" nebo zda se na
ně bude vztahovat až to, jak tu je řečeno,
že byl pro takový čin odsouzen. Domnívám
se, že jestliže zadrží naše Veřejná
bezpečnost člověka, který se už
těchto činů dopustil a nebyl podle dosavadních
našich zákonných možností soudně
a trestně postižen, je to víceméně
recidivista, je registrován, mělo by se mu to připočítat
z minulosti.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji poslanci Janu Svobodovi.
Kdo se ještě hlásí o slovo? /Nikdo./
Nikdo. V tom případě prosím soudruha
místopředsedu vlády ČSSR dr. Laca,
zda by chtěl zaujmout stanovisko k předneseným
návrhům a dotazům.
Místopředseda vlády ČSSR prof. dr.
K. Laco, DrSc.: K otázkam súdruha poslanca
Svobodu, ktoré sa týkajú § 209 a/, pokiaľ
ide o bod 1, chcem povedať toto: Bod 1 tohoto paragrafu v
znení, kto sa zmocní cudzieho motorového
vozidla v úmysle prechodne ho užívať,
alebo kto neoprávnene takéto motorové vozidlo,
ktoré mu bolo zverené, prechodne užíva,
bude potrestaný odňatím slobody až na
dva roky, alebo občianskoprávnym opatrením,
alebo peňažným trestom - chcem konštatovať
ako vysvetlenie, skoro by som povedal, také jednoznačné
záväzné vysvetlenie hovorí len o užívaní
tak, že sa podstaty toho motorového vozidla nedotkne.
Ako náhle by však začal uskutočňovať
takú činnosť, o ktorej súdruh poslanec
hovoril, teda rozmontuje časti a predá, nejde o
užívanie motorového vozidla, ale o krádež,
krytú inými ustanoveniami trestného zákona.
Tu ide o novú skutkovú podstatu, že užíva
vec bez toho, že by sa dotkol jej podstaty.
A pokiaľ ide o poznámku súdruha poslanca Svobodu
k § 209 a/ bod 3 písm. b/, teda o recidivistov, o
opätovné dopustenie sa toho činu alebo o predchádzajúce
odsúdenie, tento zákon platí zásadne
od nadobudnutia účinnosti, ktoré sa predpokladá
od 1. januára 1970. Keby však šlo o vec, ktorá
už bola trestná v minulosti podľa trestného
zákona, vzťahovalo by sa to rovnako i na tento bod.
Ak nie, tento zákon platí iba od dňa účinnosti
a retroaktivitu v trestných zákonoch nepredpokladáme.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji místopředsedovi vlády ČSSR
Lacovi a prosím zpravodaje, zda si přeje slovo?
Zpravodaj poslanec J. Novák: Po vysvětlení
soudruha místopředsedy vlády ČSSR
soudruh Svoboda souhlasí a já nemám další
doplňky.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Prosím soudruha poslance Svobodu, je-li spokojen s vysvětlením?
Poslanec Jan Svoboda: Souhlasím.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji.
Slyšeli jste závěrečné slovo
a návrh zpravodaje. Můžeme přistoupit
k hlasování.
Kdo souhlasí s tím, aby byl schválen vládní
návrh zákona, kterým se mění
a doplňuje trestní zákon č. 140/1961
Sb., /tisk 22/ ve smyslu společné zprávy
výborů ústavně právního
a branného a bezpečnostního, nechť zvedne
ruku! /Děje se./
Kdo je proti? /Nikdo./
Kdo se zdržel hlasování? /Nikdo./
Konstatuji, že návrh byl přijat jednomyslně.
Sněmovna lidu schválila vládní návrh
zákona, kterým se mění a doplňuje
trestní zákon č. 140/1961 Sb.