Nyní k sedmému problému. Výdaje na
správu jsou v popředí zájmu každého
projednávaného návrhu rozpočtu. V
souvislosti s federativním uspořádáním
státu je třeba pozornost věnovat a zvýšit
tuto pozornost. Tyto otázky jsou předmětem
široké kritiky dělníků, družstevníků
i inteligence v závodech. Stává se z toho
velmi vážný politický problém,
protože lidé nemohou pochopit, že máme
76 ministrů, 4 parlamenty apod. Vyžaduje to ohromnou
politickou práci, přičemž nebude-li
to doprovázeno snižováním nákladů
na správu, stane se z toho velmi vážný
politický problém a nám se nebude dařit
mobilizovat dělnickou třídu a technickou
inteligenci k plnění těch náročných
úkolů, které musíme v závodech
řešit. Je reálné riziko, že administrativa
celkově naroste, aniž tento nárůst přinese
odpovídající výsledky. To je jeden
z problémů, který uvádíme ve
stanovisku ÚKĽK, který bych chtěl zdůraznit.
Proto navrhujeme jako velmi naléhavé vypracování
komplexního projektu racionalizace pro řídící
práci, a to nejen pro sféru centrální,
pro sféru národních republik, ale až
do podniků. To je první nezbytný předpoklad
i pro optimalizaci výdajů na správu a řídící
aparát, který jsme pro posouzení státního
rozpočtu na rok 1970 postrádali.
Chtěl bych rozvinout myšlenku, jak bychom si představovali
přistupovat ke zpracování komplexního
projektu racionalizace pro celý řídící
systém. Víme, že v minulosti byla dělána
opatření ke snížení nákladů
na správu a řídící aparát.
Víme, že tyto akce nepřinesly trvalý
výsledek a naopak profanovaly politiku strany a vlády
po určité období. Nemáme-li opakovat
staré chyby a tuto problematiku věcně řešit,
musíme podle mého názoru učinit přístup
k dané problematice, která je předmětem
živého zájmu veřejnosti. Předně
je třeba řešit tuto problematiku soustavně
a systematicky, ne na základě jednorázových
kampaní, ale na základě seriózní
analýzy, která by měla během půl
roku být vypracována ministerstvem financí,
ministerstvem národohospodářského
plánování i za účasti orgánů
kontrolní soustavy podle přesných kritérií
s přihlédnutím ke struktuře řídících
článků, specifikace jednotlivých odvětví,
s konkrétními návrhy na úspory nákladů
podle jednotlivých odvětví národního
hospodářství. Tato práce by měla
probíhat jako součást přípravy
plánu a rozpočtu na rok 1971.
Při snižování nákladů
na řídící aparát je třeba
práci směrovat několika směry. Vycházet
z toho, že najednou všechno nevyřešíme
a že je třeba řešit po etapách.
Myslím, že takové směrování
této práce by mohlo byt vedeno tímto směrem:
1. při analýze přihlížet ke zlepšení
struktury řídících článků,
2. ke zlepšení metod a stylu řídícího
aparátu, 3. k všeobecnému snižování
vlastních nákladů všeho druhu, jako
je cestovné, diety, účelnost i rozsah nákupu
socialistických podniků na vnitřním
trhu. Nepodceňujme ty zdánlivé maličkosti,
které mají dalekosáhlý dopad ve veřejnosti.
Navrhuji, aby rozpracováním našich námětů
bylo pověřeno ministerstvo financí, ministerstvo
národohospodářského plánování
i Ústřední komise lidové kontroly.
K opatřením obsaženým ve stanovisku
Ústřední komise lidové kontroly a
v některých směrech zde rozvedených
chtěl bych ještě uvést, že jsou
z naší strany předpokládána jako
obecná, i když adresná, a je na Federálním
shromáždění i naší vládě
zvážit možnosti a způsoby jejich realizace
tak, abychom společnými silami tyto problémy
řešili.
Dovolte mi na závěr říci několik
slov a poznámek k práci Ústřední
komise lidové kontroly. V socialistickém státě
vyjadřujícím zájmy a vůli lidu
právo kontroly patří lidu, kterému
patří veškerá moc. Orgány kontroly
by měly zaujmout důležité místo
v naší společnosti jako jedna z forem socialistické
demokracie. Jejich prostřednictvím by měli
dělníci, družstevníci i pracující
inteligence uskutečnit právo kontroly v oblasti
ekonomické a kulturní výstavby a zúčastnit
se praktického řízení státu.
V orgánech kontroly by měla být spojena státní
kontrola s účastí angažované
uvědomělé části dělnické
třídy, družstevního rolnictva a inteligence.
Tomuto poslání by měly odpovídat i
hlavní úkoly kontrolních orgánů
v socialistickém státě. Hlavní činností
orgánů lidové kontroly by mělo být
poskytování pomoci stranickým a státním
orgánům při systematické prověrce
faktického plnění direktiv strany a vlády
ze strany státních, hospodářských
a jiných organizací, při dalším
zdokonalování řízení socialistické
výstavby, v boji za všestranný růst
ekonomiky, upevnění státní disciplíny
a socialistické zákonnosti. Myslím, že
orgány kontroly by měly provádět systematickou
kontrolu plnění státních plánů
a úkolů, aktivně bojovat za odhalování
a využívání národohospodářských
rezerv, zvyšování efektivnosti společenské
výroby, šetrné vynakládání
pracovních a hmotných zdrojů i peněžních
prostředků. Vystupovat rozhodně proti nedodržování
státního plánu, neoprávněnému
prosazování místních zájmů,
formálnímu přístupu k věci,
nehospodárnosti a nešetrnosti proti jakýmkoliv
snahám oklamat socialistický stát a narušovat
socialistické vlastnictví. Nekompromisně
zasahovat proti projevům byrokratismu a průtahům,
usilovat o zdokonalování práce státního
aparátu a jeho zlevňování, zavádění
vědecké organizace práce.
Při veškeré své činnosti by měly
orgány lidové kontroly rozvíjet u občanů
pocity hospodářů země, pocity vysoké
odpovědnosti každého jednotlivce za naši
společnou socialistickou věc. Orgány lidové
kontroly by měly provádět systematickou kontrolu
dodržování zákonů ze strany odpovědných
osob a prověřovat návrhy, žádosti
a stížnosti občanů, provádět
prověrky v tomto směru, prověrky stavu této
činnosti ve všech ministerstvech a institucích,
v podnicích, úřadech a organizacích,
jakož i v družstvech a jiných organizacích.
Volat k přísné odpovědnosti odpovědné
osoby, které zavinily narušení zákonů,
průtahy, formalismus, byrokracii a nesplnění
usnesení přijatých k vyřízení
návrhů, žádostí, stížností
občanů.
Podle našeho názoru závažným úkolem
kontroly by mělo být včas upozorňovat
naše kádry na možné chyby v práci,
usilovat o odstranění odhalených nedostatků.
Za tím účelem bude nutno, aby orgány
kontroly využívaly sdělovacích prostředků
jako je tisk, rozhlas a televize, aby působily ve výchovném
směru.
Myslíme, že na osoby, které zavinily nedostatky,
je třeba působit jednak soudružskou kritikou
a projednáváním jejich nesprávné
činnosti a tam, kde způsobí socialistickému
státu ztráty, žádat jejich pohnání
k odpovědnosti. Praktické otázky bychom měli
řešit v těsné spolupráci s příslušnými
státními, hospodářskými a odborovými
organizacemi pod vedením KSČ a jejích orgánů.
Státní, hospodářské, družstevní
i společenské organizace, jakož i odpovědné
osoby v našem státě, by měly těmto
orgánům poskytnout všestrannou pomoc a vytvářet
nezbytné podmínky pro splnění svěřených
úkolů.
Chci zde podtrhnout, že chceme ve své práci
vycházet ze zásady spolupráce a nikoliv ze
zásady "já jsem kontrolor a kdo je víc".
Tomuto poslání kontroly a hlavním úkolům
by měla odpovídat struktura a systém orgánů
kontroly odshora dolů a zdola nahoru při respektování
federálního uspořádání.
Chceme přitom vycházet ze zásady, že
v socialistickém státě je jednota moci, ve
které všechny orgány pracují pro splnění
směrnic daných Komunistickou stranou Československa
pro rozkvět socialistické vlasti. Chceme proto předložit
návrh zákona o kontrolním systému
v ČSSR, vycházející z těchto
principů orgánů strany, vlády a orgánů
Federálního shromáždění.
Děkuji za pozornost.
Předsedající, místopředseda
SL J. Valo: Ďakujem súdruhovi Kolderovi.
Súdružky a súdruhovia, teraz urobíme
poludňajšiu prestávku /do 13 hod./
/Schůze přerušena ve 12.14 hod./
/Schůze znovu zahájena ve 13.02 hod./
Předsedající, místopředseda
SL J. Valo: Súdružky a súdruhovia, budeme
pokračovať v našom rokovaní. Pristúpime
k diskusii. Ako prvý sa prihlásil súdruh
poslanec Illa.
Poslanec Illa: Vážené soudružky
a soudruzi, projednávání jednotlivých
kapitol rozpočtu federace ve výborech obou komor
Federálního shromáždění
a dnešní jeho projednávání v
plénu Sněmovny lidu poskytuje nám poslancům,
pracujícím přímo ve výrobě,
příležitost, abychom se k záměrům
a cílům, které sleduje, konkrétně
vyjádřili. Ale nejen k rozpočtu samému,
ale i k problémům, které s ním přímo
souvisí.
Málokdo pociťuje chybná rozhodnutí centra
ve své práci tak, jako my poslanci, stejně
jako pracovníci, kteří řídí
určitý úsek výroby a jednají
každodenně s lidmi, žádajíce od
nich včasné a pečlivé provedení
přikázané práce.
Pracuji ve výboru pro plán a rozpočet bývalého
Národního shromáždění
a dnes rozpočtového výboru Sněmovny
lidu již od roku 1964. Jako bývalý výkonný
zemědělec a dlouholetý funkcionář
JZD, který združstevnění vesnice a rozvoji
zemědělské družstevní velkovýroby
věnoval řadu let, velmi těžce nesu neutěšenou
ekonomickou situaci v našem národním hospodářství
v posledních letech. Vyvlastněním výrobních
prostředků byla uskutečněna jen první
část revolučních aktů. Druhá,
neméně důležitá část
měla spočívat v zavedení co nejlepšího,
nejúčelnějšího a nejúčinnějšího
systému řízení, co nejlepší
organizaci práce do všech výrobních
úseků našeho národního hospodářství
proto, aby konečný efekt ve výsledcích
výroby, v hospodaření podniků byl
co nejlepší. Tento úkol se nám však
nepodařilo doposud uspokojivě vyřešit.
Naše výsledky nejsou ještě ani dnes takové,
aby odpovídaly bystrému rozumu, pracovitým
a dovedným rukám občanů obývajících
tuto zemi, pro kteréžto vlastnosti požívali
v minulosti neobyčejné vážnosti nejen
doma, ale i v zahraničí.
Hovořit dnes znovu v souvislosti s projednáváním
rozpočtu na příští rok o naší
znepokojivé hospodářské situaci by
bylo nošením dříví do lesa. Napsalo
a namluvilo se toho za poslední léta již mnoho,
a proto ne nadarmo se říká: co Čech,
to ekonom. Jenže od slov ke skutkům bylo a dosud u
nás je, mně se alespoň věci tak jeví,
nesmírně daleko.
V čem spočívají naše dnešní
těžkosti? Dalo by se to charakterizovat opraveným
lidovým rčením, že odevzdáváme
republice a společnosti za hodně peněz stále
málo muziky. A zde, na půdě parlamentu, je
třeba otevřeně říci, že
nejen v materiální výrobě, jak o tom
mnohdy zjednodušeně hovoříme. Poctivě
pracující člověk je vždycky velmi
citlivý na takovéto zjednodušené úsudky
a závěry. Hlavní podíl na nedostatcích
ve výrobě přece nemůže mít
dělník stojící u stroje. Dovolím
si tvrdit, že hlavní část viny nesou
vedoucí hospodářští pracovníci.
Není jich na závodech přece málo,
ale jejich kvalita neodpovídá často potřebám
dnešní doby. Tato místa patří
lidem schopným, kterým musíme dát
také plnou podporu proti všem, kteří
by ve výrobě jejich příkazy, vedoucí
k hájení celospolečenských zájmů,
porušovali nebo neplnili.
Jiným takovým slabým místem v naší
ekonomice je způsob řízení naší
vědeckovýzkumné a vývojové
základny a odměňování jejích
pracovníků.
Zúčastnil jsem se jednání komise poslanců
rozpočtového výboru Sněmovny lidu
v uplynulých dnech na ministerstvu financí. Byli
jsme informováni vedením federálního
výboru pro technický a investiční
rozvoj, že na vývoj a výzkum vyčleňuje
náš státní rozpočet každoročně
přibližně 3,6 % z vytvořeného
národního důchodu. Tedy asi tolik, kolik
na tyto úkoly vynakládají hospodářsky
vyspělé státy na Západě. V
čem tedy spočívá určité
zaostávání v technické úrovni
a modernizaci mnoha odvětví našeho národního
hospodářství? Spočívá
zřejmě v nedostatečném efektu vynakládaných
finančních prostředků na tuto sféru.
S povděkem jsme proto přijali zprávu, že
ve federálním výboru pro investiční
a technický rozvoj již mají připraveny
návrhy pro vládu na nový způsob řízení
těchto ústavů a odměňování
pracovníků tohoto sektoru. Snad i to pomůže
urychlit řešení našich těžkostí.
Nyní k ekonomické situaci samé a k možnostem
navrhovaného státního rozpočtu podílet
se na jejím úspěšném vývoji.
Vyslovuji zde svůj osobní názor, když
tvrdím, že největší podíl
na dnešním neutěšeném stavu naší
ekonomiky má naprosto nesprávný a po léta
při životě tvrdošíjně udržovaný
systém řízení našeho průmyslu,
který nedokázal důsledně zabezpečit
kvalitní, účelnou a hospodárnou výrobu
a v němž se často vytvářel dostatečný
prostor pro chytračení v podnicích, což
ve svém důsledku vedlo k nerespektování
celospolečenských zájmů. A nám
přece spíše vždycky šlo o to, aby
účelná, kvalitní a hospodárná
výroba byla trvalou a solidní základnou pro
další zvyšování životní
úrovně našich občanů. Zákony
ekonomiky jsou neúprosné a dají se postavit
do rovnítka se zákony přírodními.
Platí obecně - jak v kapitalismu, tak v socialismu.
Jedna a jedna jsou dvě a nelze rozdělovat tři
nebo čtyři. Kapitalistický zisk, jehož
nemorální tvorbu tak tvrdě a jednoznačně
ve svých spisech odsoudil jeden za zakladatelů vědeckého
socialismu Karel Marx, musí mít docela jiný
charakter a plnit docela jinou funkci, změní-li
se na socialistický zisk, plynoucí z našich
znárodněných podniků do státního
rozpočtu, jak je to navrhováno v nedávno
schváleném zákoně o zdanění
podniků. Žádná společnost, tedy
ani ta naše, socialistická, si nemůže
dovolit při nejlepší vůli již ve
výrobním procesu rozdělovat plnou hodnotu
odevzdané práce. Proto je pro nás poslance
naprosto nepochopitelné, že v mnoha podnicích,
dokonce i odvětvích, dochází k vyššímu
růstu odměn než dosažená produktivita
práce dovoluje vyplatit. To pak samozřejmě
vede k tomu, že se státu na druhotné dělení
vytvořeného národního důchodu
přes státní rozpočet dostává
méně prostředků. Přitom - a
já jsem o tom plně přesvědčen
- tato státem zadržená nadhodnota dělníkovy
či rolníkovy práce odvedená do státního
rozpočtu poslouží u nás daleko ušlechtilejším
a humánnějším cílům než
v kapitalismu. Ovšem napřed ji musíme vytvořit
a potom ji teprve můžeme použít.
Povinností nás poslanců proto musí
být požadovat po vládě, aby, poučena
chybami posledních let, začala nekompromisně
zavádět do výrobní sféry takové
prvky řízení, které by nedovolily
podnikům a jejich vedoucím pracovníkům
chovat se tak jako doposud. Jestliže se dobrovolné,
uvědomělé odpovědnosti a kázně
- a toho jsme každodenně svědky - nedostává,
společnost je nucena si takovou odpovědnost a takovou
kázeň právně vynutit. A o to mně
dnes v mém diskusním vystoupení v podstatě
jde. Jestliže v minulosti selhala nebo se minula účinkem
mnohá naše opatření působící
na dobré morální vlastnosti našich lidí,
pak dnes nezbývá nic jiného, než aby
vláda zákonnými normami zjednala na úseku
ekonomiky rázně pořádek.
Jsem přesvědčen, že vláda při
této své činnosti nalezne vždycky mezi
námi poslanci plné pochopení a podporu. A
jak to má udělat, nalezne dobrý příklad
v jednom z nejdůležitějších odvětví
našeho národního hospodářství,
v družstevním zemědělství. Je
třeba ocenit, že se nalezl způsob, kdy naše
třída, třída družstevního
rolnictva, byla dobrými nástroji řízení
nucena, aby se naučila dobře hospodařit.
Výsledky tohoto přinucení jsou dnes v kladném
slova smyslu více než zřejmé.
Tento výchovný proces mezi námi zemědělci
nebyl lehký. Nikdo, kdo to neprožil, nepochopí,
kolik práce a starostí bylo spojeno s tím,
než zemědělci pochopili, že výše
odměny za jejich práci v jednotných zemědělských
družstvech je přísně závislá
na rozdílu mezi realizovaným důchodem, jehož
výše byla vždycky v zemědělských
závodech omezována mantinely výkupních
cen státem nám stanovených, a náklady
na výrobu. Proto je nepochopitelné, proč
stejně vhodných nástrojů řízení
není možné použít i vůči
vedoucím a pracujícím průmyslových
závodů.
Nejsem asociál, nechci zbavovat práce a výdělku
živitele rodin. Pamatuji si sám velmi dobře
na poměry v první republice. Jsem však pevně
přesvědčen, že pořádek
v ekonomice je schopen zavést náš stát
bez sociálních otřesů.
Nelze však dále trpět, aby lidé byli
placeni za práci, kterou nevykonali nebo vykonali nedbale
nebo nekvalitně. V tom spočívá největší
vina našeho centrálního řízení,
že nedovedlo lidem málo a špatně pracujícím,
chytrákům a trubcům naší společnosti
říci, co si o nich myslí, a nedovedlo to
vyjádřit také v odměně za jejich
práci.
Jsem toho názoru, že každému z nás
by už mělo být dnes jasné, kde jsou
kořeny tohoto stavu. Jsou tam, kde jsme začali být
ke špatné, nekvalitní práci jednotlivců
ohleduplní, tolerantní a omlouvali jsme je. Problémy
začínaly tam, kde lidé, kteří
se nechtěli smířit s tím, co se na
pracovištích špatného děje, nebyli
pochopeni a podporování mj. také naším
právním řádem.
Když kolektiv zjistil, že těm, kteří
špatně pracují, to vychází, začal
se přizpůsobovat, až tato choroba jako infekce
zachvátila značnou část našeho
národního hospodářství. A nám
dnes nezbývá nic jiného, než začít
odvíjet klubko problémů tam, kde se začalo
zamotávat.
Všichni poctiví lidé v naší republice
s nadějemi na takové řešení čekají.
Každé další prodlužování
dnešního stavu nám ostře vytýkají
a obvinují nás poslance, že i my na tom neseme
svůj nemalý podíl.
Myslím si, že takovéto ocenění
práce nás poslanců není spravedlivé.
Vždyť my sami nejlépe víme, a spolu s
námi i pracovníci sdělovacích prostředků,
kolik kritických připomínek, kolik dobrých
námětů a úmyslů k tomu, aby
se v našem národním hospodářství
pracovalo lépe a levněji, bylo v uplynulých
letech na půdě Národního i Federálního
shromáždění vysloveno.
Proto i do budoucna musí být naší největší
snahou, abychom jako nejvyšší zastupitelský
orgán lidu vykonávali svou celospolečenskou
funkci tak dobře, aby nejen dále rostla autorita
Federálního shromáždění,
ale aby i výsledky naší práce blahodárně
působily k dalšímu rozkvětu naší
socialistické republiky.