Řada těch, kteří byli odpovědni za vyvražďování národů, za hrůzy koncentráků, za popravy statečných bojovníků proti fašismu, byla po právu a v zájmu všeho lidstva po válce spravedlivě potrestána.

Mnohým však se podařilo uniknout a skrývají se dosud v různých koutech světa před lidskou spravedlností. V NSR dokonce řada z nich zastává různé vysoké hospodářské, státní, ale i vojenské funkce. My, političtí vězňové - a mezi námi poslanci je jich celá řada - nemůžeme nikdy prominout a zapomenout těm, kteří se dopustili válečných zločinů, ani těm, kteří se dopustili zločinů proti lidskosti. Je naší povinností bojovat za vyhledávání a potrestání všech válečných zločinců, kteří se dosud skrývají. Žádný z jejich zločinů nesmí být promlčen. Naše povinnost v současné době je o to větší, že v NSR se znovu formují neofašisté a že i v jiných zemích, které se chlubí vysokou kulturou, jako v USA, bojují proti bezbranným občanům, matkám a dětem - na Dálném východě, ve Vietnamu, v Laosu a Kambodži, kde vojáci americké armády bojují mnohdy horšími metodami a zbraněmi, než to dělali němečtí fašisté.

Myslím, vážení poslanci a poslankyně, že je na nás, abychom hlasovali pro tuto Úmluvu, abychom ji ratifikovali ve jménu těch, kteří padli jako oběti fašismu, ale i těch, kteří dnes bojují za svou svobodu, za lidský život, proti válce, proti imperialismu a za mír ve světě. /Potlesk./

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji poslankyni Besserové. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? /Nikdo./ Konstatuji, že rozprava je skončena.

Uděluji závěrečné slovo členu vlády ČSSR JUDr. Bohuslavu Kučerovi.

Ministr ČSSR JUDr. B. Kučera: Vzhledem k tomu, že v rozpravě byla vyslovena plná podpora této Úmluvě, domnívám se, že není třeba nic dodávat - snad jen to, že je na československé komisi pro stíhání válečných zločinců, aby postupovala velmi důsledně, aby všechny zločiny spáchané na našem území byly odhaleny a potrestány.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji dr. Kučerovi, a prosím zpravodaje poslance L. Hanúska o závěrečné slovo.

/Zpravodaj poslanec L. Hanúsek se vzdal závěrečného slova./

Přistoupíme nyní k hlasování. Kdo souhlasí s tím, aby byl schválen vládní návrh, kterým se předkládá k souhlasu Federálnímu shromáždění Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, sjednaná dne 26. listopadu 1968 v New Yorku, jak o něm referoval zpravodaj, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Kdo je proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./

Konstatuji, že návrh byl přijat jednomyslně.

Sněmovna lidu schválila vládní návrh, kterým se předkládá k souhlasu Federálnímu shromáždění Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, sjednaná dne 26. listopadu 1968 v New Yorku.

Pátým bodem dnešního pořadu je

Vládní návrh odůvodní člen vlády ČSSR JUDr. Bohuslav Kučera. Prosím ho, aby se ujal slova.

Ministr ČSSR JUDr. B. Kučera: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, na základě ustanovení článku 36, odstavce 3 ústavního zákona o československé federaci předkládá vláda Československé socialistické republiky Federálnímu shromáždění k vyslovení souhlasu Konzulární úmluvu mezi Československou socialistickou republikou a Francouzskou republikou, podepsanou v Praze dne 22. ledna 1969.

Předkládaná úmluva má nahradit dosud platnou Konzulární úmluvu z roku 1927.

Vývoj našich vztahů s Francií zaznamenal v šedesátých letech - přes některé rušivé momenty - v podstatě příznivý trend. Jeho vzestupná tendence vyvrcholila v říjnu 1967 návštěvou předsedy vlády ČSSR s. Lenárta ve Francii. Následující rok znamenal sice přerušení tohoto pozitivního vývoje - v důsledku vnitropolitických událostí ve Francii a situace v Československu, ale v roce 1969 dochází opět k určitému oživení československo-francouzských vztahů, především v oblasti obchodní, vědeckotechnické, kulturní a školské. Sem patří také podepsání vzpomenuté Konzulární úmluvy.

Důvody pro tento krok jsou zřejmé. Konzulární styky mezi Československou socialistickou republikou a Francií mají značný rozsah, přičemž se ukazuje stále častější potřeba poskytování konzulární ochrany a pomoci při vyřizování různých záležitostí občanů obou zemí. Rozvoj vědeckých, hospodářských a kulturních styků ještě více zintenzívní spolupráci v konzulární oblasti a rozmnoží problémy, které se již dnes řeší na tomto poli.

Jedním z nich je například otázka důchodů, která je ve vztahu k Francii citlivá zejména proto, že mnoho československých občanů má důchodové nároky podle francouzských předpisů. Kromě penzijních nároků existuje celá řada jiných pohledávek - jako je dědictví, při jejichž uplatňování je třeba československým občanům pomáhat. Úmluva také představuje podporu turistiky.

Předkládaná Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Francií nahradí - jak jsem již uvedl - Konzulární úmluvu z roku 1927, jež zastarala jak z hlediska vzájemných styků, tak i vzhledem k vývoji konzulárního práva, který byl dosažen dohodou mnohostranné Vídeňské konvence o konzulárních stycích v roce 1963.

Ve svých ustanoveních přebírá dohoda prakticky všechny zásady této konvence, takže dvoustranná dohoda je vlastně konkretizací této mnohostranné dohody pro vztahy mezi oběma státy.

Nová Konzulární úmluva s Francií, jejíž podrobnou charakteristiku obsahuje důvodová zpráva, se dělí na 4 hlavy, z nichž první obsahuje základní pojmy a všeobecná ustanovení, druhá ustanovení o výsadách a imunitách, třetí vymezuje konzulární pravomoci a konzulární funkce a čtvrtá obsahuje závěrečné ustanovení.

Pokud jde o základní pojmy, přebírá dohoda s Francií prakticky doslovně definice obsažené ve Vídeňské mnohostranné konvenci, stejně jako ustanovení o zřizování konzulárních úřadů a o postupu při jmenování a odvolávání členů konzulárního úřadu. Postavení konzulárního úředníka vyhrazuje jen občanům vysílajícího státu.

Rozsah výsad a imunit členů konzulárního úřadu je stanoven podobně jako v ostatních dvoustranných konzulárních dohodách, které uzavřela ČSSR, a odpovídá Vídeňské konvenci; pouze svoboda spojení je smluvně upravena podrobněji.

Nejvýznamnější ustanovení obsahuje třetí hlava, která upravuje konzulární pravomoci a funkce. Činnost konzulárních úřadů je tu zhruba rozdělena do tří kategorií: na poskytování ochrany občanům a právnickým osobám vysílajícího státu, na podporu styků mezi oběma státy a na informování orgánů svého státu o vývoji obchodního, hospodářského, kulturního a vědeckého života ve státě působnosti. Při plnění těchto úkolů se mohou konzulární úředníci přímo obracet na místní úřady svého konzulárního obvodu i na ústřední orgány, pokud to dovolují zákony a zvyklosti.

V rámci těchto svých funkcí mohou konzulární úředníci zasahovat ve prospěch občanů svého státu.

Zvláštní zmínky v této souvislosti zasluhují dvě ustanovení, které mají speciální význam pro plnění konzulárních funkcí.

Jedním z nich je ustanovení čl. 29, které předpokládá, že konzulární úředník má právo zastupovat nebo zabezpečovat právní zastoupení občanů svého státu, pokud si tito nemohou včas svá práva obhájit sami.

Druhým specifickým ustanovením je čl. 40, který se týká případů, kdy je občan vysílajícího státu zadržen nebo zatčen na území přijímacího státu.

Také toto ustanovení je potřebné, protože v posledních letech došlo k několika případům zatčení a neexistence smluvní úpravy těchto otázek ztěžovala činnost čs. konzulárních pracovníků.

Konzulární dohoda neznamená, že mezi oběma státy musí nutně dojít k zřízení konzulárních úřadů. Pro jejich zřízení je potřebná zvláštní dohoda obou států.

Konzulární dohoda celkově vyhovuje potřebám konzulárních styků s Francií a je v souladu se zásadami čs. právního řádu. Její dohodnutí je také v souladu s celkovou koncepcí vztahů mezi Československem a Francií, protože konzulární dohoda může napomáhat vytváření příznivých podmínek pro rozvoj vztahů v mnoha oblastech.

Žel, atmosféra našich vzájemných vztahů je narušována v poslední době opakovanými protičeskoslovenskými kampaněmi francouzských sdělovacích prostředků, které umožňují vystoupení čs. emigrace.

S politováním je třeba konstatovat, že francouzská oficiální místa proti těmto kampaním nezasahují, ale naopak, dávají čs. emigrantům možnost vystupovat i v televizi a v rozhlase, tedy ve vládních sdělovacích prostředcích. Proti těmto projevům jsme byli nuceni protestovat a nehodláme je tolerovat ani v budoucnosti. Naše protesty se většinou nesetkaly s porozuměním a protičeskoslovenské výpady ve Francii pokračují. Není ani divu, protože dostávají povzbuzení v projevech některých významných činitelů.

ČSSR je přesto ochotna i nadále rozvíjet vzájemné styky s Francií ve všech oblastech na základě rovného partnerství, nezasahování do vnitřních záležitostí a oboustranné výhodnosti, jak tomu bylo v minulosti, za předpokladu, že bude pro to příslušná ochota a porozumění i na druhé straně.

Na závěr bych chtěl ještě dodat, že vysloví-li Sněmovna lidu souhlas s Konzulární dohodou, bude tato dohoda předložena presidentu republiky k ratifikaci a nabude platnosti výměnou ratifikačních listin.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji členu vlády ČSSR dr. Kučerovi za jeho odůvodnění.

Prosím zpravodaje poslance Jána Hanzlíka, aby podal zpravodajskou zprávu.

Zpravodaj poslanec Ján Hanzlík: Súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci, Konzulárna dohoda medzi Československou socialistickou republikou a Francúzskou republikou, ktorá je na programe dnešného rokovania Snemovne ľudu Federálneho zhromaždenia, má hlavný zmysel a obsah upraviť a stanoviť pravidlá, ktoré v konzulárnych stykoch vyjadrujú vzájomnú ochotu a želanie, aby sa styky medzi našou a Francúzskou republikou rozvíjali v duchu porozumenia a spolupráce.

Vzhľadom na to, že ide o dohodu politickú, predkladá sa pred ratifikáciou v zmysle článku 36 ods. 3 ústavného zákona č. 143/1968 Zb. o československej federácii Federálnemu zhromaždeniu na vyslovenie súhlasu. Táto dohoda, ako už bolo povedané, má nahradiť konzulárnu dohodu medzi Československom a Francúzskom zo dňa 3. júna 1927. Aj to dostatočne zdôvodňuje aktuálnosť novej konzulárnej dohody.

Ako je známe, Československo je jednou zo zmluvných strán Viedenskej dohody o konzulárnych stykoch a uvedená dohoda medzi našou a Francúzskou republikou vychádza zo základnej koncepcie tejto Viedenskej dohody. Dohoda určuje vzájomné pravidlá zriadenia konzulárneho úradu, jeho personálneho vybavenia, majetkoprávne otázky, ochranu konzulárneho úradu a jeho personálu atď. V jednotlivých článkoch v hlave I. sú stanovené základné podmienky, za ktorých sa vytvára konzulárny úrad na území prijímajúceho štátu výlučne s jeho súhlasom, ako aj personálne otázky pri menovaní a prijatí a ukončení funkcie vedúceho konzulárneho úradu a ostatných členov konzulárneho úradu. V ďalších článkoch sú zakotvené potrebné výsady a imunity, ako je ustanovenie o vyňatí z jurisdikcie, nedotknuteľnosť konzulárneho úradu, jeho archívu, ako aj nerušená činnosť konzulárneho úradu a jeho pracovníkov.

Dohoda vzájomne stanovuje postup prijímacieho štátu v prípadoch trestného činu ktoréhokoľvek člena konzulárneho úradu mimo výkonu svojich funkcií, o čom má byť neodkladne informovaný diplomatickou cestou vysielací štát.

Treba ešte poznamenať, že v otázke nedotknuteľnosti budov /č.16/ ide terajšia dohoda ďalej než Viedenská dohoda, predovšetkým v tom, že zákaz vstupu sa vzťahuje aj na pozemky, patriace ku konzulárnemu úradu a na rezidenciu vedúceho konzulárneho úradu, a podobne je presnejšie stanovená sloboda spojenia tým, že veliteľovi lode alebo lietadla je možné zasielať konzulárnu poštu oboma smermi.

Významným ustanovením dohody je stať o náplni práce konzulárneho úradu a o okruhu jeho činnosti. Je to predovšetkým v presne vymedzených konzulárnych funkciách a v tomto smere dohoda môže byť dobrým vodidlom pri uskutočňovaní konzulárnych stykov.

Ďalej je to ustanovenie o oprávnení konzulárnych úradníkov chrániť záujmy a práva vysielajúceho štátu i jeho občanov, podporovať všestranný rozvoj vzájomných stykov: na základe zákonných prostriedkov môžu získavať správy v oblasti obchodnej, hospodárskej, kultúrnej i vedeckej.

V dohode je stanovený dôležitý záväzok prijímajúceho štátu k notifikácii o akomkoľvek obmedzení alebo zbavení slobody občana vysielajúceho štátu miestnymi orgánmi. Podľa vymedzenej lehoty je stanovené aj povoľovanie návštev konzulárnych úradníkov osôb, ktoré sú vo väzbe.

V dohode je jednoznačne zakotvené právo zastupovať občanov, vydávať doklady a víza, takisto funkcie matrikárske, notárske atď.

Záverečné ustanovenie obsahuje základné pravidlá pre jednanie členov konzulárnych úradov, ktorí používajú výsady a imunity. Podľa týchto výsad existuje povinnosť dodržiavať zákony a predpisy prijímajúceho štátu a povinnosť nevmešovať sa do jeho vnútorných vecí.

Dohoda zakotvuje aj ustanovenie, podľa ktorého môžu vedľa konzulárnych úradov vykonávať konzulárnu funkciu aj diplomatické misie.

Ministerstvo zahraničných vecí predložilo Konzulárnu dohodu medzi Československou socialistickou republikou a Francúzskou republikou na prerokovanie vláde ČSSR, ktorá uložila svojmu predsedovi, aby dohodu predložil Federálnemu zhromaždeniu na vyslovenie súhlasu, aby mohol prezident republiky po tomto súhlase dohodu ratifikovať.

Nová konzulárna dohoda má prispieť k ďalšiemu rozvoju vzájomných československo-francúzskych stykov. Podmienkou je však obojstranné rešpektovanie aspoň vlastných záujmov našich krajín. Z našej strany chceme takéto rešpektovanie čestne zaručiť. Predpokladáme však, že sa tak stane aj zo strany zodpovedných vládnych orgánov a činiteľov Francúzskej republiky, vrátane prepožičania hromadných oznamovacích prostriedkov tým, ktorí opustili našu republiku. S týmto presvedčením odporúčame Snemovni ľudu Federálneho zhromaždenia Konzulárnu dohodu medzi ČSSR a Francúzskou republikou schváliť.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji zpravodaji poslanci Hanzlíkovi.

Soudružky a soudruzi, hlásí se někdo o slovo? /Nikdo./ Přeje si na závěr ještě slovo s. dr. Kučera? /Nepřeje./ Přeje si ještě závěrečné slovo zpravodaj poslanec Hanzlík? /Nepřeje./ Děkuji.

Soudružky a soudruzi poslanci, dávám nyní o návrhu hlasovat. Kdo souhlasí s tím, aby byl schválen vládní návrh, kterým se předkládá k souhlasu Federálnímu shromáždění ČSSR Konzulární úmluva mezi ČSSR a Francouzskou republikou, podepsaná v Praze dne 22. ledna 1969, podle návrhu zpravodaje, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./