Především nám jde o dokončení procesu politické konsolidace, který povede k postupnému upevňování morálního a politického stavu a k posilování akceschopnosti Sboru národní bezpečnosti. Vystoupení příslušníků SNB při srpnových událostech v roce 1969, jakož i jejich činnost v boji s kriminalitou a při ochraně veřejného pořádku v roce 1969 i akceschopnost bezpečnostních orgánů při zabezpečování důstojného průběhu oslav 1. máje a 25. výročí osvobození naší republiky Sovětskou armádou, ukazuje na reálnost předpokladů úspěšného řešení našich existujících problémů.

V současné době pracujeme na dokončení návrhu nového zákona a na paragrafovaném znění zákona o služebních poměrech příslušníků SNB. Tyto zákony stanoví práva a povinnosti příslušníků tak, aby na jedné straně byla zajištěna všechna ústavní práva občanů a na druhé straně příslušníci sboru mohli rychle a účinně postihovat každé protiprávní jednání a měli právní jistotu při provádění zákroků a dalších opatření podle platných zákonných norem.

V SNB máme velmi závažné problémy personální. Jde jednak o celkový nedostatek kádrů, jejich systematické doplňování, o jejich politickou a odbornou připravenost. K 1. lednu 1970 chybělo např. ve Veřejné bezpečnosti celostátně více než 2000 příslušníků do plného stavu plánovaných míst a přitom tento plánovaný stav - pro vaši informaci - je o 30 % nižší, než byl u uniformovaných složek v předmnichovské republice v roce 1938. Přitom - jak všichni víme - úkoly podstatně narostly.

Nábor nových příslušníků už delší čas stagnuje a nestačí pokrýt ani přirozený úbytek. Je to celkem přirozené, když si uvědomíme, že prakticky po celých 14 let /s určitými přestávkami/ je SNB pod tvrdou palbou kritiky, která potom v letech 1968 a 1969 přerostla v úplnou skandalizaci. Životní podmínky, zejména pracovní a bytové, jsou velmi nepříznivé. Nechci zde uvádět konkrétní údaje, abyste si nemysleli, že chceme naříkat.

V SNB je také velmi nepříznivá věková struktura. Když jsme si nyní udělali první rozbory, vychází nám, že v letech 1975 - 1980 dojde k vyvrcholení generačního problému a prakticky k odchodu do důchodu většiny zkušených kádrů, především náčelníků. Proto připravujeme komplexní opatření pro nábor nových příslušníků, pro posílení jejich společenského postavení, pro zlepšení jejich pracovních a bytových podmínek.

V zájmu zkvalitnění politické a odborné výchovy příslušníků SNB připravujeme přebudování celé soustavy odborného školství a lepší využívání školských zařízení doma i našich zahraničních přátel.

Některé skutečnosti negativně ovlivňující efektivnost boje s kriminalitou vyplývají i z nedořešení všech organizačních otázek, souvisejících se správným fungováním organizační struktury SNB v podmínkách čs. federace. Další rozvoj v tomto směru vidíme v posílení vlivu federálního ministerstva vnitra a v modernizaci práce federální kriminální ústředny.

Účinnost boje s kriminalitou je oslabována rovněž nedokonalostí některých pracovních systémů a metod, jejichž zaostáváním za stavem a dynamikou kriminality a jejich neadekvátností v politické a ekonomické situaci, ale i zaostáváním za současnou úrovní vědy a techniky. Pro zlepšení tohoto problému připravujeme integraci a automatizaci informačních zdrojů kriminální služby, zkvalitnění znalecké a posudkové činnosti pro potřeby odhalování, vyšetřování i předcházení trestné činnosti, prohloubení analytické činnosti a kriminalistické a kriminologické prognostiky, její těsnější sepětí s praxí a dobudování vědeckovýzkumné základny v duchu usnesení ÚV strany z minulého období.

Boj s kriminalitou rovněž negativně ovlivňuje problém materiálního vybavení všech služeb Veřejné bezpečnosti. Velké nedostatky existují na úseku spojovacích prostředků, v technickém vybavení, dopravní, pořádkové a kriminální služby a v její mobilnosti. Zvyšuje se kvalifikace a rafinovanost pachatelů a s tím se tedy zvyšuje i náročnost na dokazování v trestné činnosti. Proto i my usilujeme o možnosti získávání věcných důkazů pro odhalování a usvědčování pachatelů za použití moderní techniky. V souvislosti s tím řešíme zdokonalení a širší využití kriminalistické a zabezpečovací techniky v praxi, především při ochraně důležitých objektů před krádežemi a požáry.

Boj proti kriminalitě jako společenskému jevu vyžaduje komplexní a koordinovaný postup celé společnosti, všech státních orgánů a institucí. Ministerstva vnitra proto projevují zvýšené úsilí při aktivizaci a prohlubování společného koordinovaného postupu všech zainteresovaných orgánů a organizací i jednotlivých občanů. Znovu postupně přistupujeme k aktivizaci Pomocných stráží VB.

Jsme si vědomi toho, že je třeba na našem úseku práce působit na aktivizaci také teoretické fronty, i na přestavbu právnického studia tak, aby byl skutečně zajištěn výběr a příprava takových kádrů, které budou zárukou plnění náročných úkolů mocensko-politických a státních orgánů v naší socialistické společnosti. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji s. ing. Kaskovi.

Předloženou zprávu projednal výbor ústavně právní a branný a bezpečnostní. Žádám poslance Pacnera, aby nás seznámil s výsledky projednání uvedené zprávy v obou výborech.

Poslanec V. Pacner: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, nikoliv náhodou zařadila Sněmovna lidu na pořad dnešní schůze zprávu o stavu a vývoji kriminality. Parlament ve své kontrolní činnosti věnuje otázkám dodržování socialistické zákonnosti stálou pozornost, neboť upevňováním socialistické zákonnosti současně upevňujeme náš socialistický stát.

Již v průběhu roku 1969 projednaly ústavně právní výbory obou sněmoven zprávu Generální prokuratury o dodržování socialistické zákonnosti za rok 1968 a za první pololetí 1969, kterou se pak zabývalo též předsednictvo Sněmovny lidu. Na doporučení ústavně právních výborů byla od ministra vnitra ČSSR, generálního prokurátora ČSSR a předsedy Nejvyššího soudu ČSSR vyžádána společná zpráva o stavu kriminality za rok 1969, aby pohled na tuto problematiku byl komplexní. Tato zpráva je právě předložena dnešní schůzi.

Ústavně právní výbory a branné a bezpečnostní výbory obou sněmoven hodnotily dále na podkladě materiálů příslušných resortů zkušenosti s uplatňováním zákonného opatření předsednictva FS č. 99/1969 Sb., o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku. Výbory shodně konstatovaly, že přes nedostatky, které se projevily při aplikaci zákonného opatření v praxi, splnilo zákonné opatření především svůj preventivní význam a přispělo tak k urychlenému potrestání antisocialistických a protispolečenských živlů.

Výbory proto doporučily, aby ta ustanovení, která se osvědčila, byla převzata jako trvalé instituty do trestně právních předpisů. To se také stalo při novelizaci těchto norem v prosinci minulého roku.

Tolik jsem považoval za nutné připomenout úvodem, neboť projednání zprávy ministra vnitra ČSSR, generálního prokurátora ČSSR a předsedy Nejvyššího soudu ČSSR o stavu kriminality na dnešní schůzi je jen pokračováním soustavné pozornosti, kterou věnujeme problematice socialistické zákonnosti a kriminalitě především.

Předložená zpráva byla rozeslána všem poslancům Sněmovny lidu a projednána na společné schůzi ústavně právního výboru a branného a bezpečnostního výboru SL 26. 5. t. r. Oba výbory pozitivně hodnotily především zpracování zprávy, která při nutné stručnosti ukazuje nejen stav kriminality a její základní příčiny, ale také záměry, jimiž orgány činné v trestním řízení hodlají dosáhnout zvýšení účinnosti boje proti tomuto závažnému poruchovému jevu.

Zpráva nezjednodušuje pohled na příčiny kriminality a názorně dokládá, že stav na tomto úseku do jisté míry odráží celkový stav společnosti a jejího vědomí. Dokumentuje nepříznivý vliv, který na vývoj kriminality měla politická krize probíhající v letech 1968 - 1969, kdy byla vážně oslabena státní disciplína a otřeseno vědomí morálních hodnot zejména u mladé generace. Vzrůstající kriminalita mládeže a mladých lidí vůbec je zarážejícím jevem, který musí mobilizovat všechny občany a zejména orgány a organizace, jejichž úkolem je výchova mládeže, ke zvýšení jejich vlivu na její zdravý vývoj.

Škody způsobené přípravou kontrarevoluce v letech 1968 - 1969, jejíž součástí bylo oslabení mocenského aparátu našeho socialistického státu, je možno rozdělit na škody politické, ekonomické a morální. Do skupiny posledně jmenovaných škod patří nepochybně vzrůst kriminality, který je důsledkem upadající morálky. A já zde mohu stejným dechem hovořit o morálce socialistické jako o morálce křesťanské, jako o morálce slušných lidí, kteří kritizují onen socialismus s lidskou tváří, který kromě řady politických a ekonomických deformací nastupoval tím, že znevažoval a špinil práci poctivých funkcionářů v posledních dvaceti letech, který se vyznačoval diskriminacemi a útoky morálními a fyzickými na tyto lidi. Pak se nemůžeme divit, že v tomto ovzduší anarchie, silných slov a velkohubých prohlášení rostl počet trestných činů rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, krádeže, podvody, zpronevěry, neoprávněného užívání cizí věci a že rostly trestné činy proti životu a zdraví. Vždyť pro toto vše politický vývoj v letech 1968 a 1969 vytvářel to nejplodnější podhoubí.

Vážně znepokojujícím faktem je skutečnost, že tak, jak stoupá počet trestných činů, stejnou měrou se zvyšuje počet těch, kdož se dopouštějí těchto trestných činů opakovaně. Zvlášť vysoký podíl recidivistů na celkovém počtu obžalovaných je v Severomoravském a Severočeském kraji a v hlavním městě Praze. Je to bezmála polovina.

Chtěl bych v této souvislosti připomenout, že boj proti recidivistům nelze spatřovat pouze v trestní represi, že plně zvláště u těchto případů platí pořekadlo, že příležitost dělá zloděje. Velice záleží na tom, v jakém prostředí žije ten, kdož byl propuštěn z výkonu trestu. Zde by měly orgány, jejichž úkolem je sledovat chování propuštěného, vyvíjet více iniciativy k tomu, aby prostředí neumožňovalo opakování trestné činnosti. Máme-li pak zjištěno, že polovina recidivistů jsou psychopati, pak ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví by měly byt zřízeny ústavy, v nichž by mohla být zajištěna dlouhodobá léčba takovýchto společnosti nebezpečných lidí.

Nelze říci, že pro vyřešení tohoto problému nemáme dost odborníků, nebo že ve světě nejsou v tomto směru zkušenosti. Jde jen o to, urychleně celou záležitost vyřešit.

Doporučuji, aby zřizováním zvláštních zdravotních ústavů pro recidivisty se zabývalo ministerstvo vnitra, Generální prokuratura a ministerstvo zdravotnictví s cílem zamezit nárůst recidivy a chránit společnost před trestnými činy - hlavně proti životu a zdraví.

Není podceněním represe, když současně zdůrazňujeme význam preventivního boje proti příčinám, jež vedou ke kriminalitě a které usnadňují páchání trestných činů. Zvýšení účinnosti prevence a preventivních opatření je jedním z prvořadých úkolů, k němuž by měly sjednotit své síly všechny státní orgány i společenské organizace.

Narušení státní disciplíny se projevilo i poklesem hospodářské a pracovní kázně, jejichž upevnění je nezbytným předpokladem k omezení zejména příčin hospodářské kriminality a trestných činů proti majetku v socialistickém vlastnictví. Význam socialistického vlastnictví, na jehož tvorbě se podílejí všichni pracující a jež je zdrojem bohatství a síly celé socialistické společnosti, vyžaduje jeho zvýšenou ochranu. A zajistit tuto ochranu je samozřejmou povinností zejména vedoucích hospodářských pracovníků, jimž je tento majetek svěřen do správy. Především zde je třeba dosáhnout v krátké době rozhodného obratu.

Je třeba podpořit úsilí zvláště orgánů ministerstva vnitra zaměřené k tomu, aby žádný trestný čin nezůstal neodhalen a pachatel nepotrestán. Právě vědomí nevyhnutelného a bezprostředního následování trestu po spáchání trestného činu má psychologický význam pro předcházení trestné činnosti.

Současný stav, jak vyplývá z předložené zprávy, je tomuto cíli dosud vzdálen. Zůstává latentní trestná činnost, která není odhalena, a neuspokojivá je i objasněnost zjištěné kriminality. Trestní řízení, patrně - jak také uvádí zpráva - i pro přemíru formálních procesních náležitostí, trvá příliš dlouho, takže od spáchání trestného činu k postavení pachatele před soud uplyne často i několik měsíců. Uložený trest, někdy i v důsledku tohoto časového odstupu, nevyjadřuje vždy stupeň nebezpečnosti činu a pachatele pro společnost a neplní tedy svou represívní a ani preventivní úlohu.

Bude proto jistě účelné, když orgány činné v trestním řízení plně využijí právních předpisů k zesílení boje proti kriminalitě, ale současně prověří, jak nynější trestně právní normy vyhovují potřebám praxe.

Předložená zpráva nezastírá, že na nedostatcích v boji proti trestné činnosti mají svůj podíl i vlastní, zejména kádrové problémy u orgánů činných v trestním řízení. Jejich vyřešení, i když to nebude snadné, je jistě nezbytným předpokladem k úspěšnému zvládnutí úkolů těchto orgánů. Svou pozitivní roli by v tom sehrála jistě i brzká legislativní úprava služebních poměrů příslušníků bezpečnostních sborů a zákona o Sboru národní bezpečnosti.

K úspěšnému výsledku boje proti kriminalitě je třeba spojit úsilí celé společnosti. Bylo by velkou pomocí, kdyby se podařilo dosáhnout takového stavu, aby se společnost distancovala od těch jednotlivců, kteří se dopouštějí trestné činnosti, aby se jim kromě spravedlivého potrestání u soudu dostalo i morálního odsouzení od jejich spoluobčanů a spolupracovníků. Volání po dodržování socialistické zákonnosti nemůže směřovat jenom vůči pracovníkům státních orgánů, ale také - a stejně důrazně - vůči ostatním pracujícím. Občan má právo požadovat na státu, aby hájil jeho práva a zákonem chráněné zájmy, ale současně má i povinnost, aby sám zákony ctil a uvědoměle je dodržoval. A zde na úseku výchovy k dobrovolnému plnění občanských povinností můžeme pomoci i my poslanci při své práci ve volebních a pracovních obvodech. Tím konkrétně podpoříme snahu ministerstva vnitra, Generální prokuratury i Nejvyššího soudu o dosažení výraznějších úspěchů v boji proti kriminalitě a jejím příčinám.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, z pověření ústavně právního výboru a branného a bezpečnostního výboru Sněmovny lidu předkládám Sněmovně lidu návrh usnesení ke zprávě o stavu kriminality a záměrech ministerstva vnitra ČSSR, Generální prokuratury ČSSR a Nejvyššího soudu ČSSR ke zvýšení účinnosti boje proti kriminalitě. Jeho text vám byl rozdán během dnešní schůze. Jako společný zpravodaj obou výborů navrhuji, aby toto předložené usnesení Sněmovna lidu přijala.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji poslanci Pacnerovi. Nyní přerušuji schůzi do 13.30 hod.

/Schůze přerušena ve 12.23 hod./

/Odpolední jednání zahájeno ve 13.36 hod./

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Soudružky a soudruzi poslanci, pokračujeme v jednání rozpravou. Jako první je přihlášena poslankyně Zdena Dohnalová a připraví se poslanec Jan Svoboda.

Poslankyně Z. Dohnalová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, zpráva o stavu kriminality obsahuje rozsáhlý materiál, shromaždující bohužel neradostnou skutečnost nárůstu kriminality v roce 1968 - 1969 o celou pětinu. Správně, i když ne vyčerpávajícím způsobem, ukazuje na příčiny vzniku tohoto stavu. Ne náhodou se nápor kontrarevolučních, protisocialistických a protisovětských sil zaměřil především na oslabení a rozložení mocenských orgánů a institucí státu s cílem zdiskreditovat je a znemožnit jejich činnost a zároveň třídní výklad zákonů.

Dovolte mi několik poznámek a otázek na příslušné činitele k té části zprávy, kde se na str. 12 uvádí, že v souvislosti s politickými událostmi v průběhu roku 1968 a v I. pololetí roku 1969 docházelo na celém území republiky k páchání trestné činnosti proti socialistickému státu a společenskému řádu republiky.

Politickými příčinami u této kriminality bylo formování protisocialistických sil ve společnosti a působení pravicově oportunistických sil. Zpráva však dále uvádí, že tato kriminalita se neprojevila ve statistických údajích, ale jak je patrno ze statistických údajů, postih trestných činů proti republice v roce 1968 a 1969 byl mizivý.

Vzniká otázka, zda tedy platí trestní zákon, který v první hlavě zvláštní části určuje, jaké jednání a za jakých podmínek je trestné. Jde o trestné činy proti republice. Myslím, že není nutné, abychom se zde přesvědčovali o tom, že v socialistickém státě v roce 1968 působila kontrarevoluce a protisocialistické síly v tom směru, jak už jsem uvedla, aby rozvrátily socialistický společenský řád a naši socialistickou republiku.

Nelze také, soudružky a soudruzi, přehlédnout, že řada pravicově oportunistických sil překročila svým jednáním meze beztrestnosti a dopustila se tedy jednání, které trestní zákon označuje plným právem jako trestný čin. Lze možná pochopit, že do srpna 1968 v důsledku působení pravicových sil ve straně i ve státě nedošlo k řádnému trestnímu postihu kontrarevolučních a protisocialistických sil. Těžko už však lze pochopit, proč k postihu nedošlo a nedochází později, zejména pak po dubnovém plénu ústředního výboru strany v roce 1969.