Súdružky a súdruhovia poslanci,

dnes nemáme ešte presné údaje o tom, ako bude rozpočet federácie zostavený po premietnutí do neho jednotlivých ustanovení nového zákona, ktorý teraz prerokovávame. Avšak predbežné a hrubé odhady a prepočty, ktoré som si urobil, ma vedú k poznaniu, že štátny rozpočet federácie sa značne posilní, tak pokiaľ sa týka celkového jeho objemu, ako aj pokiaľ sa týka jeho úlohy ako významného integrujúceho faktoru v ekonomike našej socialistickej republiky. Môžem preto len potvrdiť, že predložený návrh plní uznesenie Ústredného výboru KSČ o posilnení úlohy a funkcie rozpočtu federácie. To za prvé.

Za druhé, súdružky a súdruhovia poslanci, dovoľte mi ešte jednu poznámku. Iste ste si všimli, že k predloženému návrhu zákona o rozpočtových pravidlách je v spoločnej správe výborov pre plán a rozpočet a ústavnoprávnych výborov pomerne hodne doplňujúcich pripomienok a doplnkov. Bol by som však nerád - a nezodpovedalo by to ani skutočnosti - keby z tohto faktu robil niekto záver, že vláda predložila orgánom Federálneho zhromaždenia vládny návrh zákona, ktorý nebol dostatočne prepracovaný. Tak to nie je. Ide totiž o to, že dôležitá fáza rozpočtového procesu prechádza práve cez orgány Federálneho zhromaždenia, jednotlivé jeho výbory i pléna snemovní, a tieto orgány, ako aj početní poslanci majú preto veľmi mnoho skúseností a poznatkov z prerokovávania štátnych rozpočtov a záverečných účtov. Tieto poznatky, pokiaľ už neboli v predlohe uplatnené, sú práve obsiahnuté v pripomienkach a doplnkoch k zákonu, ktoré sú predložené v spoločnej správe výborov. Všetky predložené doplnky k zákonu vychádzajú z úprimnej a konštruktívnej snahy dotvoriť predložený návrh zákona, vylepšiť jeho text a znemožniť dvojaký výklad niektorých jeho ustanovení.

Prijatie predloženého zákona o pravidlách rozpočtového hospodárenia nielenže posilní rozpočet federácie, ale bude aj významným nástrojom tak vlády ČSSR, ako aj Federálneho zhromaždenia pri ďalšom posilňovaní a rozvíjaní jednotnej československej ekonomiky.

Pripájam sa preto k odporučeniam spravodajcov, aby vládny návrh zákona o rozpočtových pravidlách v znení spoločnej správy výborov Federálne zhromaždenie schválilo. Ďakujem vám za pozornosť.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:

Děkuji poslanci Rapošovi. Nyní bude hovořit poslanec Vybral.

Poslanec Vl. Vybral:

Vážené Federální shromáždění! Dovolte mně, abych několika zásadními poznámkami přispěl k ujasnění základní otázky, před kterou dnes stojíme při schvalování vládního návrhu zákona o rozpočtových pravidlech. Otázka zní: v čem je dnes navrhovaný zákon lepší než onen z roku 1959 č. 8 Sb., který se tímto návrhem ruší? Odpověď na tuto otázku bude jednoznačná: dnešní zákon je podstatně lepší než předchozí především proto, že navazuje na federativní zřízení našeho státu, které vychází z principu dvou rovnoprávných národů, dvou národních republik a z politického spojení těchto dvou národních států do vyššího politického celku budovaného jako federace, resp. jako stát spolkový. Z této politické a státoprávní koncepce vyplývá jako logický důsledek trojí státní hospodářství, dvě republiková a jedno federální, se třemi státními rozpočty, pro něž dnešní federální zákon stanoví jednak rozpočtová pravidla pro hospodaření federace, jednak zásady takových pravidel, jimiž se mají řídit rozpočty obou národních republik. Z této koncepce federálního zákona plyne proto další důsledek, že oběma republikám se tímto federálním zákonem ukládá povinnost vydat pro jejich rozpočty vlastní zákony o rozpočtových pravidlech; tyto by byly podrobným provedením zásad dnešního federálního zákona. Z ústavy obou republik plyne také jejich kompetence k vydání další zákonné úpravy, která se bude nutně týkat i rozpočtů různých hospodařících organizací a celků, především tedy také hospodářství národních výborů všech stupňů.

Hodnota dnes navrhované úpravy rozpočtově právní materie je o to vyšší, že je plodem dvouletých politických i finančně hospodářských zkušeností, které vyplynuly z dosavadní praxe, vtělené zejména do rozpočtových zákonů, stanovících právní režim státního hospodářství v roce 1969 a 1970. A navíc je úprava dnes navrhovaná o to lepší, že odpovídá také zásadám uplatněným v současné novele k federativní ústavě z r. 1968, neboť zákon o rozpočtových pravidlech respektuje jejich hlavní myšlenky: posílení integračního a řídícího vlivu federace na poli národohospodářského plánování a státního finančního hospodářství.

Z výkladu odpovědného člena vlády i obou zpravodajů je dostatečně patrno, v čem spočívají konkrétní zlepšení, která přináší tato zákonná úprava rozpočtově právní materie oproti řešení dříve platnému.

Kladu si nyní další otázku: jak se máme názorově stavět k oněm rozsáhlým právním úpravám rozpočtové materie, které jsou charakteristické pro ústavní režimy většiny kapitalistických států, v nichž je tato úprava shrnuta do obšírných rozpočtových řádů, stanovených buď zákonem nebo dodržovaných parlamentních praxí a politickou tradicí? Charakteristickým pro tyto úpravy je zejména silný vliv parlamentu vůči vládám, které jsou namnoze vázány dodržovat výdajové limity jednotlivých rozpočtových kapitol, dále žádat parlament o schválení přesunů výdajových úspor docílených v jedné kapitole při jejich použití ve prospěch výdajových položek v jiné kapitole. Překročení výdajových limitů kapitol nebo povolení nových rozpočtových výdajů během roku je rovněž vázáno v těchto řádech na schválení parlamentu, který má zpravidla i řadu dalších kontrolních oprávnění vůči vládě i jednotlivým ministrům

Je přirozené, že lidové parlamenty socialistických států vycházejí ze stejné ústavní koncepce nejvyšší moci ve státě, která je ústavou svěřena také parlamentním sborům socialistických republik. Jestliže v politické praxi dávají socialistické parlamenty svým vládám, resp. jednotlivým ministrům poměrně hodně široká zmocnění k hospodaření v rámci rozpočtů, tj. jak uvnitř jednotlivých kapitol, tak i nad jejich rámec, a jestliže dávají dále v rozpočtovém zákonu zásadní souhlas vládě k vytváření rozsáhlých účelových rezerv nebo i všeobecné rezervy pro případné nenadálé potřeby objevivší se během roku, má to své opodstatnění v dané povaze socialistického hospodářství. Rozsáhlým znárodněním podnikové sféry a socializací, příp. kolektivizací dřívějšího většího soukromého majetku dostalo se vedení podniků a ostatní majetkové správy do rukou vládních orgánů, které jsou nuceny při řízení podnikového provozu a majetkových souborů často se přizpůsobovat proměnlivým finančním potřebám podnikových organizací a různých správních útvarů, jimž byla svěřena majetková gesce. Operativnost takové správy může zaručit pouze vládní orgán, který běžně úřaduje během dané pracovní doby, a nikoli orgán parlamentního typu, který se schází nepravidelně a projednává dané otázky formou převážně deliberativní a diskusní, mnohdy ještě také na podkladě vyžádaných odborných expertíz. Tato skutečnost je rozhodujícím motivem pro socialistické parlamentní orgány, že dávají vládě, příp. i jiným nižším orgánům široká zmocnění k provádění finančních a rozpočtových operací jak v podnikové sféře, tak i ve vlastním veřejném rozpočtovém hospodářství. Socialistické parlamenty soustřeďují proto svou pozornost spíše na pravidelnou kontrolu činnosti vládních orgánů, kterým se ukládá povinnost podávat parlamentu periodické nebo i speciální zprávy o zvoleném postupu v tom kterém rozpočtovém řízení, příp. při operativních zásazích do finančního procesu v podnikové sféře. Pozměňovací návrhy, které oba naše rozpočtové výbory podaly k vládní osnově zákona o rozpočtových pravidlech, mají právě na zřeteli zajištění takovéto ingerence našich parlamentních orgánů vůči představitelům výkonné a vládní moci, fungujícím při operativním řízení podniků i rozpočtových a jiných organizací navazujících finančními vztahy na veřejné rozpočty. Je přirozené, že s rostoucím zkvalitněním řízení podnikové sféry a s konsolidací podnikových financí bude se činnost vládních orgánů vůči podnikové sféře omezovat jen na vydávání směrnic obecnější povahy a na kontrolu jejich provádění ze strany podniků. To by umožnilo i parlamentu rozšiřovat svou rozpočtově právní pravomoc vůči vládě novou formulací pravidel platných v rozpočtovém hospodářství.

Po schválení tohoto federálního zákona soustředí se pozornost parlamentních orgánů na přípravu ke schválení republikových zákonů o rozpočtových pravidlech, které poskytnou národním vládám širokou pravomoc, zejména při řešení finančních vztahů k rozpočtům národních výborů. Jde tu o nejbližší legislativní úkoly obou národních rad a jest si přáti, aby i zde bylo dosaženo podstatného pokroku v dosavadní rozpočtové praxi ve směru ke zvýšení hospodárnosti, efektivnosti a vysoké odpovědnosti všech hospodařících orgánů s veřejnými penězi.

Uzavírám svůj příspěvek zjištěním, že schválením předložené osnovy otevíráme v našem rozpočtovém právu novou etapu, představující podstatný pokrok proti dřívější úpravě. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:

Děkuji. Vzhledem k tomu, že počet přihlášených je vyčerpán, ptám se vás, soudružky a soudruzi poslanci, jestli se ještě někdo hlásí o slovo. /Nikdo se nehlásí./ Ptám se soudruha ministra, jestli si přeje slovo? /Nepřeje./ Ptám se zpravodajů, přejí-li si slovo? /Nepřejí./ Děkuji.

Soudružky a soudruzi poslanci, můžeme přistoupit k hlasování. Oznamuji vám, že za Sněmovnu lidu je přítomno 218 poslanců, za Sněmovnu národů 45 poslanců zvolených v ČSR a 56 poslanců zvolených v SSR. Při hlasování o tomto návrhu zákona platí podle čl. 42 odst. 2 písm. d/ ústavního zákona o čs. federaci zákaz majorizace.

Nyní budou hlasovat poslanci SN, a to poslanci zvolení v ČSR.

Kdo z těchto poslanců souhlasí s návrhem zákona o pravidlech státního rozpočtu čs. federace a o zásadách hospodaření s rozpočtovými prostředky státního rozpočtu federace a republik /rozpočtová pravidla/ ve znění společné zprávy výborů SN, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./ Děkuji.

Je někdo proti? /Nikdo./

Kdo se zdržel hlasování? /Nikdo./

S návrhem zákona vyslovila většina všech poslanců Sněmovny národů zvolených v ČSR souhlas

Prosím o hlasování poslance Sněmovny národů zvolené v SSR.

Kdo z nich souhlasí s návrhem zákona ve znění společné zprávy výborů Sněmovny národů, nechť zvedne ruku. Děkuji.

Je někdo proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./

Pro zákon hlasovala též většina všech poslanců Sněmovny národů zvolených v SSR. Sněmovna národů zákon schválila.

Prosím o hlasování poslance Sněmovny lidu.

Kdo z těchto poslanců souhlasí s návrhem zákona ve znění společné zprávy výborů Sněmovny lidu, nechť zvedne ruku. /Hlasuje se./ Děkuji

Je někdo proti? /Nikdo./

Kdo se zdržel hlasování? /Nikdo./ Děkuji.

Poněvadž pro zákon hlasovali všichni přítomní poslanci, Sněmovna lidu zákon schválila.

Vzhledem k souhlasnému usnesení Sněmovny národů a Sněmovny lidu konstatuji, že Federální shromáždění ČSSR schválilo zákon o pravidlech státního rozpočtu československé federace a o zásadách hospodaření s rozpočtovými prostředky státních rozpočtů federace a republik.

Dalším bodem dnešního pořadu je

9. Vládní návrh zákona o Státní bance československé /tisk 59/ a společné zprávy výborů Sněmovny lidu /tisk 45-SL/ a výborů Sněmovny národů /tisk 42-SN/

Z pověření vlády ČSSR má odůvodnit tento návrh zákona generální ředitel Státní banky československé ing. Svatopluk Potáč. Má někdo z poslanců Sněmovny lidu a Sněmovny národů připomínky k pověření ing. Potáče? /Připomínky nebyly./

Poněvadž se nikdo nehlásí, dávám slovo generálnímu řediteli Státní banky československé ing. S. Potáčovi.

Generální ředitel SBČS ing. S. Potáč:

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté. Dovolte mi, abych z pověření vlády Československé socialistické republiky zdůvodnil vládní návrh zákona o Státní bance československé.

Předložený vládní návrh zákona nepředpokládá zřízení nové instituce; upravuje však zásadní úlohy a organizaci Státní banky a dává je do přímé souvislosti s potřebami dalšího rozvoje československé ekonomiky a státoprávního uspořádání.

Státní banka československá byla zřízena v roce 1950 v souladu s koncepcí politiky komunistické strany, která vycházela z Leninova poznání o významu jediné Státní banky pro plánovité budování socialistické ekonomiky na základě koncentrace a centralizace peněžních zdrojů hospodářství a dlouholetých sovětských zkušeností.

Pravicoví oportunisté a revizionisté, prosazující do praxe tržní systém hospodářství, usilovali o rozbití tohoto pojetí koncepce organizace socialistického bankovního systému. Aniž byl vzat v úvahu socialistický charakter Státní banky a téměř dvacetileté pozitivní zkušenosti její práce na socialistické výstavbě, došlo před více než dvěma lety k faktické přípravě rozdělení Státní banky na sedm bank.

V souvislosti s projednáváním opatření ke konsolidaci a upevnění řízení hospodářství plánem, posoudil ÚV KSČ i vzniklou situaci v bankovní soustavě a svým usnesením z ledna tohoto roku rozhodl, aby Státní banka byla zachována a uspořádána jako jednotná emisní, úvěrová a zúčtovací organizace v zájmu jednotné československé ekonomiky.

Vládní návrh zákona předpokládá, že Státní banka bude vykonávat v podstatě všechny činnosti, které vykonávala podle dosavadního zákona. V souladu s ekonomickou potřebou využívat objektivních funkcí peněz pro plánovitý rozvoj socialistického hospodářství zvyšuje se však podstatně její význam v bankovně měnové a devizové činnosti.

V souladu s celkovým upevňováním plánovitého řízení národního hospodářství a autority státního plánu upravuje návrh zákona nově povinnost Státní banky sestavovat za celou úvěrovou soustavu měnový plán, kterým se doplňuje a zdokonaluje soustava vrcholných národohospodářských plánů státu a vytvářejí se lepší předpoklady pro komplexní řízení měny vládou. Tím je zabezpečeno, aby všechny peníze a devizy přicházející z hospodářství do bankovního systému a naopak, byly ve vnitřní ekonomice i ve vztahu k zahraničí využívány koordinovaně a efektivně.

Nově budou bankou vypracovávány jednotné celostátně platné zásady vnitřní a zahraniční bankovní měnové politiky, kterými se bude aktivně podílet na uskutečňování úkolů a cílů státních plánů rozvoje národního hospodářství, měnového plánu a na upevňování naší měny.

Vládní návrh zákona vychází z pojetí jednotného řízení banky a jednotné realizace jejích bankovních činností na území celé ČSSR. Plně respektuje federativní státoprávní uspořádání a promítá je do vnitřní organizace banky i do pravomocí příslušných bankovních orgánů.

Návrh zákona předpokládá proti dosavadnímu stavu přechod k symetrickému uspořádání, přičemž se zřizují hlavní ústav pro ČSR a hlavní ústav pro SSR, které řídí komplexně pobočky banky se sídlem na území příslušné republiky.

Tyto ústavy budou organizovány především v návaznosti na působnost, kterou vykonávají orgány republik, a zároveň na principu územního zabezpečování všech bankovních funkcí a úkolů.