Uvažovaným hlavním ústavům v republikách ukládá návrh zákona, aby zabezpečovaly státní plány rozvoje národního hospodářství republik a další úkoly banky vyplývající z působnosti vlád republik. K tomu účelu disponují peněžními prostředky a zdroji, především úvěry zvlášť vyčleněnými v měnovém plánu. Hlavní ústavy jsou však povinny používat jich plánovitě a v souladu s jednotnými celostátně závaznými předpisy. Úlohu a působnost ústředí Státní banky upravuje návrh zákona nyní tak, aby svou koncepční činností spolupůsobila na tvorbě národohospodářských plánů a hospodářské politiky a aby spolupracovala na opatřeních, která zabezpečují jejich realizaci. Ústředí též vykonává bankovní funkce, které vyplývají z působnosti federace a zabezpečuje činnost banky v zahraničí. Zajišťuje jednotnost řízení a kontrolu chodu celé banky. V organizační výstavbě a řízení Státní banky československé bude podle návrhu zákona uplatněn princip demokratického centralismu při dvoustupňovém systému řízení orgánů banky a se sítí poboček v každém okrese.

Vlastní řízení banky je účelně rozděleno na rozhodovací pravomoc a odpovědnost, kterou nový zákon dává předsedovi a místopředsedovi a na výkonnou pravomoc a odpovědnost, která je svěřena ředitelům.

Postavení Státní banky v soustavě centrálních orgánů je dáno vztahem této banky k vládě ČSSR. Vláda v souladu s návrhem zákona projednává a schvaluje statut banky, měnový plán a zásady vnitřní a zahraniční bankovní měnové politiky, stejně jako zásady hospodaření banky a její roční účetní závěrku spolu s výroční zprávou banky; jmenuje též čelné funkcionáře Státní banky. Návrh zákona zajišťuje vládě Československé socialistické republiky takový vliv na řízení a práci Státní banky, aby vláda mohla její činnost soustavně usměrňovat v souladu s potřebami plánu rozvoje národního hospodářství a státní hospodářské politiky.

Předložený návrh zákona ve své koncepci vychází z logických a přirozených funkcí socialistické banky, a protože zahraniční banky jsou s nimi obeznámeny včetně principů federativního uspořádání, očekáváme i u nich správné pochopení nové právní úpravy postavení Státní banky československé.

Závěrem vás mohu ujistit, vážené soudružky a soudruzi poslanci, že vládní návrh zákona o Státní bance československé, bude-li schválen, bude realizován hospodárně, a to bez zvýšení celkového počtu pracovníků a bez nepříznivých účinků na odvod ze zisku do federálního rozpočtu. Vyšší pracovní náročnost, nutná k provedení tohoto zákona, bude zabezpečena komplexním programem racionalizace práce ve Státní bance, který je postupně realizován.

Jménem vlády ČSSR doporučuji proto Federálnímu shromáždění návrh zákona o Státní bance československé schválit.

Děkuji vám za pozornost.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:

Děkuji generálnímu řediteli Státní banky československé za výklad k zákonu.

Prosím společného zpravodaje výborů SN, kterým byl vládní návrh zákona přikázán, poslance ing. Františka Mišeje, aby přednesl svou zpravodajskou zprávu.

Spravodajca poslanec Ing. F. Mišeje:

Vážené súdružky a súdruhovia poslanci!

Predložený vládny návrh zákona o Štátnej banke československej, ktorý dnes prerokúvame, je zákonom, ktorý má komplexne upraviť oblasť pôsobnosti Štátnej banky československej, predovšetkým jej funkcie, práva a povinnosti, jej vzťah k vláde ČSSR i k vládam obidvoch republík, vzťahy ručenia za záväzky štátov a bánk štátov, organizačnú výstavbu banky, práva a povinnosti ich funkcionárov.

Generálny riaditeľ Štátnej banky československej súdruh Ing. Potáč nás zoznámil s podmienkami prípravy návrhu nového zákona o Štátnej banke československej a s koncepciami, o ktoré sa tento zákon opiera.

Výbory Federálneho zhromaždenia, ktoré návrh zákona prerokúvali, posudzovali ho hlavne z týchto základných hľadísk:

- ako zákon zodpovedá uzneseniu januárového pléna ÚV KSČ, ktoré uložilo povinnosť posilniť centrálno-plánovité riadenie hospodárstva a upevniť jednotnú Štátnu banku,

- ako zákon zodpovedá uskutočnenému hodnoteniu skúseností získaných po vytvorení federatívneho usporiadania štátu a návrhom na jeho ďalšie zdokonalenie.

Ak predložený návrh zákona posudzujeme z hľadiska úloh uložených januárovým plénom ÚV KSČ, je možné konštatovať, že rešpektuje a zabezpečuje úlohu organizovať Štátnu banku ako jednotnú emisnú, úverovú a zúčtovaciu organizáciu v záujme jednotnej československej ekonomiky.

Predložený návrh zákona predpokladá, že Štátna banka bude federálnou inštitúciou s jednotným centrálnym vedením a riadením, že bude zostavovať pre federáciu jeden menový plán, že sa jej činnosť bude riadiť na celom území federácie jednotnými úverovými a devízovými zásadami a pravidlami, že sa teda všetky bankové činnosti budú realizovať jednotným spôsobom na území celej Československej socialistickej republiky.

Pritom sa rešpektuje nutnosť upevnenia centrálneho plánovitého riadenia hospodárstva a zvýšenia autority plánu a predpokladá sa posilnenie menovej úlohy Štátnej banky československej.

Zapojenie Štátnej banky do celkového systému centrálneho plánovitého riadenia sa posilňuje tým, že Štátna banka bude pracovať podľa menových plánov schvaľovaných federálnou vládou a že predseda banky bude zásadné finančné a menové opatrenia navrhovať federálnej vláde po dohode s ministrom financií federálnej vlády.

Menová úloha Štátnej banky sa posilnila tým, že banka bude plniť úlohy spojené s vykonávaním devízového monopolu ČSSR, že bude zostavovať devízový plán a aj menový plán, ktorý sa znovu zakotvuje v predloženom návrhu zákona. Domnievam sa, že ide o pozitívne zmeny v činnosti Štátnej banky i v celom systéme riadenia hospodárstva. Štátnej banke sa touto novou organizačnou úpravou vytvárajú podmienky pre to, aby v oblasti zostavovania národohospodárskeho plánu a štátnych rozpočtov mohla aktívnejšie presadzovať premietnutie menovo-stabilizačných hľadísk do návrhov týchto vrcholných plánov.

Za dôležité považujem ďalej tie opatrenia návrhu zákona, ktoré majú zabezpečiť premietnutie federatívnych princípov do vnútorného organizačného usporiadania jednotnej Štátnej banky a do systému jej riadenia.

Ako vidieť z návrhu zákona, podarilo sa vyvážiť v rámci jednej banky nutnosť jednotného centrálneho riadenia celej tejto inštitúcie a jednotnej realizácie bankových funkcií na jednej strane a zabezpečenie potrebných vzťahov a väzieb na orgány republík na strane druhej. Pri riešení otázok organizácie a riadenia banky sa rešpektujú v predloženom návrhu vedľa uvedených hľadísk ešte tieto ďalšie hľadiská:

- usporiadať organizáciu banky tak, aby nadväzovala na systém riadenia národného hospodárstva a na hlavné cesty zostavenia rozpisu a kontroly národohospodárskeho plánu,

- budovať jej organizáciu tak, aby bola pružná, operatívna a hospodárna a aby sa vybudovala s doterajším stavom pracovníkov banky,

- vytvoriť všetky predpoklady pre stabilitu organizačnej štruktúry a systému riadenia banky.

Týmto otázkam sa venovala na úrovni federálnych i národných orgánov pozornosť a pri riešení zložitých problémov a otázok sa dosiahli žiadúce výsledky.

Aj keď v prvom rade treba zabezpečovať prostredníctvom Štátnej banky jednotnú realizáciu menovej politiky, zvážili sa možnosti akó vybaviť potrebnou právomocou hlavné ústavy oboch národných republík a ako zabezpečiť ich vzťahy k národným orgánom.

Domnievam sa preto, že predložený návrh zákona rešpektuje federálne usporiadanie štátu a že sa podarilo premietnuť federatívne princípy do vnútorného usporiadania banky pri rešpektovaní jednoty a racionálnosti jej riadenia.

Pokiaľ ide o formy riadenia Štátnej banky a o vymedzenie úloh jej vedúcich predstaviteľov v riadení banky, je v predloženom návrhu vhodne skĺbený princíp odvetvového a územného riadenia.

Treba uvítať vyhlásenie generálneho riaditeľa Štátnej banky, že nedôjde k zvýšeniu celkového počtu pracovníkov banky, potrebných na zabezpečenie doterajších úloh.

Na záver môžem konštatovať, že predložený návrh zákona o Štátnej banke československej rešpektuje a zabezpečuje uznesenie januárového pléna ÚV KSČ, najmä však tie jeho časti, ktoré ukladajú povinnosť upevňovať centrálne plánovité riadenie hospodárstva a zachovávať i upevňovať jednotu Štátnej banky.

Je tiež v plnom súlade so zásadami upevňovania a ďalšieho rozvíjania československej federácie. Vzhľadom na to - ako spoločný spravodajca Výboru pre plán a rozpočet Snemovne národov a Ústavnoprávneho výboru Snemovne národov - odporúčam Federálnemu zhromaždeniu predložený návrh zákona o Štátnej banke československej s úpravami podľa priloženej spoločnej správy výborov Snemovne ľudu a Snemovne národov schváliť.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:

Děkuji a prosím, aby zpravodajskou zprávu přednesl poslanec Vratislav Krutina jako společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu.

Zpravodaj poslanec V. Krutina:

Vážené soudružky a soudruzi poslanci. Vládní návrh zákona o Státní bance československé, která byla zřízena v roce 1950, navazuje na dosavadní právní úpravu z roku 1965, kterou bylo vyjádřeno její postavení a okruh činnosti, jakožto především cedulové banky v širším smyslu a základní úvěrové banky čs. hospodářství. Z toho plyne, že nová úprava nevykazuje a ani nechce vykazovat základní a zásadní změny v postavení a úloze Státní banky.

Při aplikaci zásad federativního uspořádání vychází proto předložený návrh z usnesení ÚV KSČ z ledna 1970 a z úpravy ústavního zákona o čs. federaci, které provedly tečku za představami o vytvoření tzv. emisního systému Československé socialistické republiky a zřízení několika úvěrových bank na území ČSR i SSR.

Organizace banky, vyplývající z principu federativního uspořádání státu znamená, že banka má své ústředí v Praze a dále dva hlavní ústavy, jeden pro ČSR se sídlem v Praze a druhý pro SSR se sídlem v Bratislavě. Jinak má své pobočky, a může určité speciální úkony vykonávat přeneseně i jinými organizacemi /např. orgány Spojů, Čedok, Interhotely, Obchodní banka apod./.

Ústředí má vykonávat koncepční, řídící a kontrolní činnost banky pro celé území ČSSR.

Hlavní ústavy jsou organizovány relativně samostatně. Mají na svém čele generální ředitele ve funkci místopředsedů a jejich činnost je dána a vymezena územně jako činnost provádějící základní koncepci a základní normy z této koncepce plynoucí na území obou republik.

Banka jakožto samostatná právnická osoba je vybavena také svým samostatným jměním, a to statutárním fondem ve výši 5 mld Kčs, a všeobecným rezervním fondem, dotovaným ze zisku banky, a to až do výše dalších 5 mld Kčs.

Podstata každé instituce je v její kompetenci. Zákon určuje tuto kompetenci Státní banky především v § § 3, 4 a 6, předpokládá však další právní úpravu ve "statutu banky", jehož úkolem je nejen provést podrobněji ustanovení o organizaci banky, nýbrž o její kompetenci.

Banka je specifickým orgánem, se složenou i složitou kompetencí:

1. Je cedulovou bankou, tj. bankou, vydávající oběživo /bankovky/. Banka má proto podle návrhu zákona výhradní právo, čili privilegium, "vydávat bankovky". A má také právo navrhovat vládě /po dohodě s příslušným odborným ministerstvem financí/ potřebné úpravy měny a zásady oběhu všech zákonných peněz /tedy i drobných/.

S tím souvisí, že banka má kompetenci navrhovat kurs naší měny. A s tím jen logicky souvisí, že stanoví i ceny zlata v bankovních operacích s cizinou.

2. Je orgánem, pečujícím o naši měnu v tom smyslu, že jejím nejvlastnějším i vrcholným úkolem je starat se o stabilitu naší měnové jednotky. Proto je svěřen bance úkol "dohlížet na ochranu měny" /§ 3a/, dále podílet se v rozsahu a způsobem stanoveným zvláštním předpisem na kontrole měnového vývoje. Proto je dále svěřeno bance, aby k zajištění úkolů státních plánů rozvoje vypracovala návrh zásad vnitřní a zahraniční bankovní měnové politiky a návrh měnového /úvěrového a devizového/ plánu. Dále je podstatně umožněno bance v témže paragrafu, aby se podílela na uskutečňování plánů rozvoje státního hospodářství a prosazovala přitom opatření k upevňování měny.

3. Banka je devizovou bankou. Tuto její kompetenci upravuje zákon o Státní bance jen v zásadě, neboť podrobně ji upravuje další zákon o devizovém hospodářství.

4. Banka je financujícím místem investiční výstavby. Rozumí se, že investic, prováděných socialistickými organizacemi. Je řečeno zvlášť v § 3, že banka "poskytuje úvěry". Vlastní cesta, jíž se dostává do oběhu oběživo, je poskytování cedulového úvěru, avšak hlavní cesta, jíž se dostávají peníze pro investiční a jiné použití, je cesta úvěru investičního a provozního.

5. Banka je dále subjektem, provádějícím tradiční peněžně bankovní operace, jako jsou činnost pokladní pro státní rozpočet, organizátorská činnost pro platební styk se zahraničím, organizátorská a prováděcí činnost platebního styku a zúčtovacího styku pro organizace, nákup a prodej deviz a zlata.

6. Banka je také kontrolním orgánem. Její kontrola se podle § 6 soustřeďuje na plánované práce a na poskytované úvěry v naší měně a v devizách, a účelem kontroly je, jak socialistické organizace použily celospolečenských, takto jim k dispozici daných, finančních prostředků.

7. Banka je svým způsobem i oponentem státního rozpočtu. Není neznámou zkušeností, že státní rozpočet by mohl založit /vedle oblasti mzdové a cenové politiky/ inflační tendence, stejně jako můžeme inflaci brzdit. V § 7 odst. 4 je navrhováno, že předseda banky v dohodě s ministrem financí ČSSR navrhuje vládě zásadní finanční a měnové opatření. Mají-li tato opatření dopad na státní rozpočet republiky, je zřejmé, že přitom postupuje v dohodě s ministrem financí a že se tím zakládá zcela zásadní a důležitá integrace měnového hlediska na tvorbu státních rozpočtů.

Soudružky a soudruzi poslanci, závěrem bych chtěl říci, že kterýkoli zákon je dobrý teprve tehdy, je-li naplněn v praktické aplikaci podle jeho intencí. Předkládaný návrh zákona poskytuje Státní bance dost instrumentů a dost prostoru, aby, využívajíc své kompetence na tomto zákoně založené, mohla být z jedné strany úspěšným strážcem naší měny ve všech jejích složkách a působila ke stejnému cíli jako státní rozpočet /např. v protiinflační politice/: na druhé straně, aby pro chod našeho národohospodářského systému poskytovala pohotově dostatek peněžních prostředků. Je významným rysem zákona, že zdůrazňuje význam měnově politických aspektů v činnosti Státní banky v období přípravy státního plánu, při jeho realizaci i hodnocení vývoje hospodářství.