Oba výbory pro plán a rozpočet věnovaly
trvalou pozornost neinvestičním dotcím. Letos
byla provedena prověrka neinvestičních dotací,
ale jak bylo zdůrazněno, nepřinesla prakticky
žádné jejich snížení. Ve
státních rozpočtech dochází
na rok 1971 k jejich zvýšení proti očekávané
skutečnosti o téměř 3 mld Kčs.
Zvyšují se neinvestiční dotace a intervence
k prodejním cenám, zejména v důsledku
zvýšení diferenciálních příplatků
v zemědělství, v návaznosti na růst
tržní produkce. Je nutno dotovat nákupní
ceny hnojiv. Jsou ještě jiné neinvestiční
dotace, které byly založeny již před několika
lety.
Federální ministerstvo financí a národní
ministerstva financí zavedly tvrdší režim
pro poskytování neinvestičních dotací.
Tento režim odstraní některé nedostatky,
ale nemůže radikálně snížit
jejich objem.
Nutnost neinvestičních dotací je dána
dosud nevyřešenou cenovou politikou, a to v převážné
míře. Protože zůstává
pro rok 1971 v platnosti cenové moratorium, nelze počítat
s jejich rychlejším odbouráváním.
Federální ministerstvo financí přejímá
na sebe ve značné míře i financování
výzkumu technického rozvoje. Jde o vybrané
úkoly výzkumu, celostátní úkoly,
které se nyní specifikují a specifikace určí
konečnou částku, která bude v rozpočtu.
Vzhledem k nově upravené kompetenci ministerstva
zahraničního obchodu přejímá
federální ministerstvo financí na sebe i
přímé financování příplatků
nutných k plnění vývozního
plánu a dotací k ústředně stanoveným
cenám při rozdílu dovozních cen a
tuzemských prodejních cen. Je totiž úkolem
plánu, jak bylo zdůrazněno, zvýšit
tempo vývozu ke krytí dovozů a ke krytí
pasívního salda se socialistickými státy,
zvláště se státy Rady vzájemné
hospodářské pomoci. Větší
nároky na dovoz vyžadují i vyšší
vývozy do kapitalistických států.
Podle našeho názoru je částka, určená
na saldo srážek a přirážek v dovozu
a vývozu, dostatečná.
Ježto plán počítá s dalším
zvyšováním životní úrovně,
rostou proporcionálně s růstem národního
důchodu i náklady na školství, sociální
zabezpečení a na stejné výši
jako letos zůstávají náklady na kulturu.
Růst nákladů na školství, a to
vše kromě investic, je věnován na postupné
odstraňování havarijního stavu některých
škol, na zlepšení školního stravování
a na modernizaci vyučovacích metod. Malý
růst prostředků, opět kromě
investic, vyčleněný pro zdravotnictví,
bude věnován na modernizaci léčebné
péče a lázeňství.
Soudružky a soudruzi poslanci, výbory se zabývaly
státním rozpočtem v rámci problematiky
celé federace. My však schvalujeme státní
rozpočet federace na rok 1971, který je předmětem
našeho jednání.
Naši pozornost upoutává prudký růst
příjmů státního rozpočtu
federace, a to skoro o 30 mld Kčs proti minulému
rozpočtu. Obdobný je i růst výdajů.
Rozpočet je přebytkový částkou
3 mld Kčs. Zvyšují se ale zdroje federálního
rozpočtu, což umožňuje jak zvýšení
příjmů, tak i zvýšení
výdajů. Roste podíl federace na dani ze zisku
a podíl na dani z obratu, jak vyplývá z textu
navrhovaného zákona. V důsledku toho jsou
rozpočty národních republik po započítání
dotací z rozpočtu federace vyrovnané. Veškeré
přebytky se koncentrují do rozpočtu federace.
Úhrnné částky dotací rozpočtům
obou republik jsou rovněž uvedeny v návrhu
zákona. V zákoně je také uvedeno,
k jakým účelům se dotace poskytují.
Právě tyto dotace jsou integrujícím
prvkem ve vztahu mezi federací a národními
republikami. Domnívám se, že není třeba
je rozebírat, protože návrh zákona a
důvodová zpráva je zdůvodňuje
dostatečně.
Rovněž je zdůvodněno ustanovení
§ 4 zákona, upravujícího odvod úspor
docílených snížením řídícího
a správního aparátu podniků a §
5 návrhu zákona, zavádějícího
jednorázový dodatkový odvod organizací
zahraničního obchodu až do výše
500 mil. Kčs. Tento odvod je zdůvodňován
redistribucí finančních prostředků
organizací a je určen k částečnému
krytí cenových rozdílů ústředně
řízených cen dovážených
surovin, materiálů a potravin.
Rezervy ve státním rozpočtu jsou účelové
a budou čerpány podle ustanovení zákona
o rozpočtových pravidlech.
Ústřední komise lidové kontroly předložila
oběma výborům pro plán a rozpočet
své stanovisko k návrhu státního rozpočtu.
Poslanci i ministr financí s. ing. Rudolf Rohlíček
brali při projednávání toto stanovisko
v úvahu.
Soudružky a soudruzi poslanci, chtěl bych jménem
obou výborů pro plán a rozpočet konstatovat,
že si oba výbory cení formu i obsah spolupráce
s federálním ministerstvem financí. Podle
slov ministra s. ing. Rohlíčka je Federální
shromáždění místem, kterému
chce federální ministerstvo financí vždy
předložit své problémy, poctivě
je vyložit a současně ukázat na další
problémy, které je nutno řešit. Za tohoto
ovzduší byl také státní rozpočet
projednáván.
Soudružky a soudruzi poslanci, pojednal jsem pouze o té
části zákona, která se týká
rozpočtu. Dohodli jsme se totiž ve výboru,
že zpravodaj výborů za Sněmovnu národů
poslanec Ptáček pojedná o té části,
která se týká plánu.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
na podkladě materiálů a výkladu stanoviska
ministerstva financí, shodně s jednáními
a závěry jednání ÚV KSČ,
a na podkladě diskuse ve výboru pro plán
a rozpočet Sněmovny lidu a výboru pro plán
a rozpočet Sněmovny národů doporučuji
Sněmovně lidu jménem jejich výborů
pro plán a rozpočet a ústavně právního
výboru, jimž byl návrh zákona přikázán
k projednání, aby zákon o cílech a
hlavních úkolech státního plánu
rozvoje Československé socialistické republiky
a o státním rozpočtu čs. federace
na rok 1971 schválila.
Predseda SN V. Mihálik:
Ďakujem poslancovi Červenému. Dávam
slovo poslancovi Vladimírovi Ptáčkovi, ktorý
prednesie ako spoločný spravodajca správu
výborov Snemovne národov, ktorým bol vládny
návrh prikázaný na prerokovanie.
Zpravodaj poslanec ing. V. Ptáček:
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
dovolte mi, abych jako společný zpravodaj výborů
Sněmovny národu, které projednávaly
návrh zákona o cílech a hlavních úkolech
státního plánu rozvoje ČSSR a o státním
rozpočtu čs. federace na r. 1971, vyzvedl úvodem
tyto skutečnosti.
Projednáváme státní národohospodářský
plán a státní rozpočet a jejich problematiku
a současně s tím formou zákona budou
stanoveny hlavní cíle státního plánu
a státního rozpočtu na r. 1971, jakož
i způsob a opatření k zajištění
těchto úkolů. Je to významné
především proto, že i po této právní
stránce zdůrazňujeme autoritu plánu,
vyjadřujeme i takto důsledně úlohu,
kterou plán v systému socialistických států
musí hrát, a činíme tak tečku
za těmi názory, a žel i praxí, které
někdy více, někdy méně zahalovány
do tzv. moderních a poučných tezí,
vnášely revizionistické postuláty, anarchii
a zmatek do systému řízení hospodářství,
oddělovaly politické řízení
od vrcholné odpovědnosti za vývoj hospodářství
a zbavovaly centrum jeho řídící úlohy.
Jakkoliv je mimořádně složitá
problematika našeho státního plánu a
státního rozpočtu na příští
rok, projednáváme ji tak, aby základní
rozpis mohl být potvrzen ještě v tomto roce
a aby tak na VHJ a podnicích byl rozpis hlavních
úkolů, i když možná ne vždy
v žádoucím předstihu natolik včas,
aby hospodářská sféra mohla přistoupit
k zajišťování těchto napjatých
úkolů, rozhodujících pro nejbližší
vývoj naší ekonomiky.
Jestliže zákon stanoví jako hlavní cíl
dosažení růstu efektivnosti a zdrojů
posílení hospodářské základny
a životní úrovně, jestliže stanoví
přímo jako hlavní úkoly k dosažení
těchto cílů efektivnost a tím především
plynulost výrobního procesu, využívání
základních fondů surovin a materiálu,
energie a pracovních sil, růst zapojení do
mezinárodní dělby práce, zhospodárnění
investiční výstavby a růst životní
úrovně jak v oblasti osobní spotřeby,
tak kulturní, zdravotní péči a bydlení,
pak pověřuje zároveň vládu,
aby k zajištění těchto cílů
a úkolů stanovila prováděcí
opatření. Dává ji tak plnou pravomoc
a odpovědnost k organizování a ovlivňování
onoho velkého a náročného díla,
který beze sporu na plnění všech těchto
zmíněných úkolů v r. 1971 bude.
Specifika, náročnost úkolů a složitost
problematiky vývoje naší ekonomiky v příštím
roce vyplývá zejména z těchto aspektů:
1. soustředěným úsilím vedení
strany, směřujícím ke konsolidaci
našeho politického systému, se podařilo
vytvořit základní a prvořadý
předpoklad i pro cílevědomé řízení
našeho hospodářství. Politickou porážkou
pravice se vytvořil i rozhodující odrazový
můstek pro překonání ekonomického
chaosu, který ohrožoval životní zájmy
státu i drtivé většiny jeho občanů.
Nepodařilo se však ještě všude a
dostatečně důsledně prosadit takový
přístup k práci, odpovědnost a zejména
iniciativu, především u řídících
pracovníků, které by z výsledků
konsolidace v roce 1970 učinily sílu potřebnou
k tomu, aby dlouhodobé následky, k nimž přivedly
zemi pravicové síly a které mají mnohdy
svůj původ i před rokem 1968, byly urychleně
překonány i v oblasti ekonomiky. Tyto skutečnosti
jsou také příčinou, že projednáváme
problematiku plánu na rok 1971 v podmínkách,
kdy ještě nemáme střednědobý
plán, jehož koncepce by pochopitelně v mnohém
směru řešení našich věcných
a systémových problémů v národním
hospodářství usnadnila a - domnívám
se - i urychlila.
2. Je nepochybnou předností projednávaného
návrhu národohospodářského
plánu a státního rozpočtu, že
byl vypracován s přihlédnutím k návrhům
plánů podniků, VHJ, resortů a národních
výborů. Zůstává přitom
varovným signálem nedostatek, že souhrn těchto
návrhů plánu byl jako východisko nepřijatelný,
nereálný, že se v nich znovu projevily nepřekonané
tendence z minulých let, jako je jednostranné preferování
podnikových a lokálních zájmů,
zakrývání rezerv, nemobilizační
přístup, opatrnické tendence a dokonce i
spekulace na úkor státu. Zřejmě v
tomto směru přežívá staré
myšlení umocněné falešnými
teoriemi z roku 1968. K jeho překonání bude
muset být svedena pro důslednou konsolidaci naší
ekonomiky rozhodující bitva. Je to veliký
závazek pro řídící a organizátorskou
úlohu vlády a všech jejích orgánů
a v neposlední řadě odborářského
aktivu i volených a zastupitelských orgánů
všech stupňů.
Soudruh Štrougal ve svém referátu na prosincovém
plénu ÚV KSČ podrobněji rozebral tři
rozhodující klíčová místa,
do nichž se zauzluje problematika plánu na rok 1971
a s tím zřejmě i problematika našeho
dalšího ekonomického vývoje. Jsou to
problémy trvalé stabilizace vnitřního
trhu a růstu životní úrovně,
překonání nedostatků v investiční
výstavbě jako stále inflačního
ohniska naší ekonomiky a problematika vnějších
ekonomických vztahů, jako rozhodujícího
činitele pro žádoucí vývoj čs.
platební bilance se zahraničím.
Dovolte mi, abych se proto rovněž dotkl těchto
klíčových otázek, do nichž se
musí soustředit rozhodné úsilí
všech politicko-hospodářských a řídících
pracovníků.
Na prvním místě cílů našeho
hospodářského a politického úsilí
stojí upevnění dosažených výsledků
a další růst životní úrovně,
pro niž je rozhodující růst národního
důchodu a osobní spotřeby obyvatelstva. Vývoj
v právě uplynulém roce vytvořil pozitivní
předpoklady z globálního hlediska.
Vzrůst zásob ve vnitřním obchodě
a nárůst vkladů obyvatelstva v roce 1970
je respektován i plánem na rok 1971. Bude však
základním a velmi náročným
kvalitativním problémem využití těchto
zdrojů životní úrovně v kvalitativně
lepší skladbě, především
pokud jde o zásoby. Předpokládaný
růst maloobchodního obratu a růst osobní
spotřeby by se minul politickým účinkem
a nebyl by dokonce ani zajistitelný, kdyby výroba
a obchod, včetně zásobování
vnitřního trhu z dovozu, neřešily současně,
a to velmi energicky, i problematiku sortimentní skladby,
dostatku žádaného zboží včetně
zboží v žádaných cenových
polohách, dostupných nejširší mase
spotřebitelů. K dosažení tohoto cíle
musí směřovat od první chvíle
zabezpečování plánu důsledná
spolupráce výroby, obchodu, ale i politika finanční,
cenová a úvěrová, které musí
ovlivňovat nejen práci obchodu a zásobování,
ale i poptávku v pozitivním slova smyslu lépe
nežli dosud. Je třeba si uvědomit, že
správný důraz a nároky na odstranění
inflačních ohnisek v oblasti příjmů
obyvatelstva učinily korunu vzácnější
a v tom směru je třeba velmi kladně hodnotit
politiku vlády, pokud jde o tzv. drahé peníze.
Musíme v této politice pokračovat tím
spíše, že plán počítá
se vztahem mezd a produktivity práce jako s rozhodujícím
řídícím momentem. Produktivita práce,
jejíž přírůstek má téměř
plně zabezpečit růst výroby, bude
pro splnění plánu v roce 1971 rozhodující.
Stimul žádoucího vývoje v této
oblasti leží především na vnitřním
trhu, v tom, že poctivě vydělaná koruna
bude kryta zbožím v žádoucí kvalitě,
sortimentu a ceně. Je v tom konec konců nutno, i
po zkušenostech v bratrském Polsku, vidět významný
politický aspekt konsolidace naší společnosti.
Dovolte mi ještě se v této souvislosti dotknout
úzce navazujícího problému v souvislosti
růstu zásob, o jejichž skladbě navíc
nemáme jistotu, že je dobrá a účelná.
Aniž bych chtěl snižovat odpovědnost řídících
orgánů našich podniků za tento - právě
v minulém roce nikoliv žádoucí vývoj,
aniž bych chtěl přehlížet nedostatky
ve způsobu bilancování, hospodářských
smluv a v dodavatelsko-odběratelských vztazích,
nemohu nevyslovit i určité obavy, zda bude systém
financování a úvěrování
Státní banky československé v tomto
směru dostatečně účinný
a cílevědomý. Jestliže se při
konsolidačním procesu právě vývoj
zásob a s ním i růst úvěrů
poskytovaných bankou značně ochyloval od
plánu, jestliže navíc, jak ukazují rozbory
Ústřední komise lidové kontroly, docházelo
k nežádoucímu financování rozestavěných
investic z provozních úvěrů a při
tom nebyly provedeny změny úvěrového
plánu ani zásadnější zásahy
ve finančně peněžní oblasti,
pak nutno požadovat, aby, mají-li být splněny
cíle plánu v roce 1971, Státní banka
československá byla z hlediska měnového
i úvěrového ve své úvěrové
činnosti přísnější a přitom
dovedla citlivě reagovat
Pokud jde o investiční výstavbu, bylo už
mnohokrát zdůrazněno, jak obtížné
je překonat nedostatky v této oblasti, která
je po léta v našem hospodářství
inflačním ohniskem. Proto i plán na rok 1971
po radikálních zásazích v roce 1970
počítá s relativně pomalým
růstem investic i dodávek pro investiční
výstavbu. O to náročněji jsou tu pak
vytyčeny úkoly z kvalitativního hlediska.
Mezi ně patří především
úkol snížení celkové rozestavěnosti,
a to jak omezením nově zahajovaných staveb,
tak především urychlením dokončovacích
prací a uváděním základních
fondů do provozu.
Jsem si vědom toho, že právě v této
oblasti muselo dojít k největším střetům
mezi požadavky podniků i národních výborů
a reálnými možnostmi ekonomiky. Není
však jinak možné, nežli se přiklonit
ke zdravému závěru, že i u investic,
a právě u investic, je rozhodující
faktor času. Je třeba soustředit se na to,
aby výrobní i nevýrobní investice
urychleně byly dokončeny a sloužily svému
účelu. Na jejich dokončení je nutno
přesunout materiálové, kapacitní i
lidské zdroje a skoncovat už s rozptylem plynoucím
z nadměrné rozestavěnosti, která umrtvuje
neúměrně vysokou část našeho
národního důchodu a brzdí růst
životní úrovně.
Zpracování i projednávám návrhu
plánu na r. 1971 odhalilo jako mimořádně
napjatou problematiku bilancí vnějších
ekonomických vztahů. Z čeho vyplývá
tato mimořádná napjatost? Především
z toho, že se obrat zahraničního obchodu v
posledních letech vystupňoval výrazně
a také v roce 1970 rostl rychleji, než předpokládal
plán. Přitom byla v letech 1968-1969 nejen spotřebována
naše běžná aktiva, ale navíc se
prohloubilo saldo vůči socialistickým zemím.
Ani v roce 1970 jsme ještě tento nepříznivý
vývoj nepřekonali. Je tedy jedním z hlavních
úkolů roku 1971 tento vývoj změnit
a přistoupit k odstranění našich závazků.
Jiná cesta než stupňovaným exportním
úsilím neexistuje, chceme-li zachovat dovoz na úrovni,
která odpovídá potřebám našeho
národního hospodářství.
Pokud jde o vnější vztahy s kapitalistickými
státy, i zde je nutno respektovat zásadu udržet
dosažený stav vyrovnanosti naší platební
bilance, přestože nepochybně rostou velmi rychle
nároky na kvalitu, technickou úroveň výrobků
atd. Toto je závažné tím spíše,
že rozhodující přírůstky
našich vývozů má zajistit strojírenství.
Napjatost v plánu vnějších vztahů
je však dána i závaznými nároky
na straně dovozů, ať už mám na
mysli řešení naší palivové
bilance nebo i další nároky v dovozu potravin,
surovin, materiálů, strojů atd.
Zde se zvláště projevil nekritický přístup
podniků a výrobních hospodářských
jednotek k tvorbě plánu. Půjde proto nyní
o to, aby v celém procesu realizace plánu dokázal
řídící systém zvládnout
úkoly jak ve stimulaci vývozu, který má
úměrně k celé problematice dosáhnout
prakticky nejrychlejších temp ze všech hlavních
kategorií plánu, tak v regulaci dovozu, která
musí zabezpečit uspokojení základních
plánovaných potřeb a bezporuchový
hospodářský vývoj.

