Jak již jsem v úvodu své zpravodajské zprávy uvedl, výbory Sněmovny národů i orgány České národní rady a Slovenské národní rady jednomyslně doporučují Sněmovně národů vládní návrh zákona o zvýšení důchodů starodůchodců a některých nízkých důchodů v sociálním zabezpečení schválit. Ve smyslu těchto doporučení i já, jako společný zpravodaj výborů Sněmovny národů, navrhuji Sněmovně národů tento vládní návrh zákona v plném znění schválit.

Předseda SN Mihálik: Ďakujem poslancovi Burgerovi za spravodajskú správu a otváram rozpravu. Prihlásili sa do nej traja poslanci. Ako prvý prehovorí poslanec Jozef Mjartan.

Poslanec Mjartan: Vážené Federálne zhromaždenie, súdružky a súdruhovia, ako správne pristupujeme u nás pod vedením Komunistickej strany Československa k uskutočňovaniu cieľov našej socialistickej spoločnosti, vidieť aj z dvoch veľmi dôležitých návrhov zákonov z oblasti sociálnej politiky, ktoré dnes prerokúvame.

Jeden z nich je výrazom premyslenej, z potrieb i možností našej socialistickej spoločnosti vychádzajúcej pomoci rodinám s deťmi. Druhý prináša celý rad opatrení, zameraných na pomoc rodinám dôchodcov, ktorí odišli do dôchodku pred 1. januárom 1957, - ak ide o zamestnancov - alebo pred 1. aprílom 1962 - ak ide o družstevných roľníkov.

V ďalšej časti návrhu tohto zákona je zakotvená úprava vdovských dôchodkov.

Osobitnú pozornosť venuje návrh zákona úprave dôchodkov, ktorých výška nestačí na krytie stále rastúcich potrieb člena vyspelej socialistickej spoločnosti, hoci bola určená podľa zákonných úprav platných aj dnes. Sem patria dôchodcovia, ktorí nevykázali dostatok odpracovaných rokov alebo ktorí dosahovali nízky priemerný zárobok, ale aj tí, ktorým bol dôchodok poskytnutý bez preukázateľných zásluh o vytváranie spoločenského bohatstva len v dôsledku ľudského a sociálneho cítenia našej spoločnosti, ktorá sa snaží vytvárať stále blahobytnejší život pre všetkých občanov nášho štátu.

Tejto problematike by som chcel venovať pozornosť a poukázať na jej hlboký ľudský zmysel a význam. Nemôžem pritom nesiahnuť do spomienok. V minulosti bola slovenská chudoba nútená odchádzať za prácou na panské veľkostatky. Ak však napríklad za buržoáznej republiky chudobný človek chcel, aby ho "robotnícki gazdovia", ktorí najímali robotníkov pre panstvo, vzali do práce, pretože inej možnosti nebolo, musel neraz "podmazať" - dávať rôzne úplatky, len aby mohol pracovať na cudzích poliach, bez poistenia, bez nároku na dôchodok, bez výhľadu na zabezpečenie v starobe.

A nebolo to tak iba s chudobou na dedinách. Poznal som aj život v handlovských baniach. Ani tam to nebolo lepšie. Ani za Rakúsko-Uhorska, ani za buržoáznej republiky. Kto chcel robiť v bani, ten nesmel ľutovať hus alebo kačicu na úplatok. To som robil aj ja. Ale o zdravie a budúcnosť baníkov sa dôsledne nikto nestaral. Neboli na tom lepšie ani robotníci vo fabrikách, ktorých však bolo vtedy na Slovensku veľmi málo. Do roku 1926 nemali dôchodkové zabezpečenie. A keď sa toto nakoniec aj uzákonilo, boli dávky z neho najnižšie zo všetkých kategórií poistencov. Ešte v roku 1937 nedosahovali v priemere viac než 142 Kčs, ako to povedal sám súdruh minister Štanceľ. Pritom sa do práce chodilo často kilometre cesty peši a ľudia boli ešte radi, že nemusia odchádzať za prácou za hranice, ako museli odísť desaťtisíce našich spoluobčanov, z ktorých mnohí sa už do vlasti nikdy nevrátili. Tak sa páni starali o rozhodujúcu väčšinu národa, ktorá bola zdrojom ich ziskov a tvorcom všetkých hodnôt v štáte.

Rovnaký bol aj osud pracujúceho roľníka, ktorý sa mohol spoliehať iba na pásiky svojich polí a na svoje pracovité ruky. Tieto pásiky polí oddeľovalo na Slovensku jeden a pol milióna kilometrov medzí. Náš drobný roľník žil a živoril, kým mohol pracovať, a keď už robiť nemohol, musel odovzdať hospodárstvo deťom a potom sa s nimi neraz súdiť o povinné výživné alebo sa chytiť žobráckej palice, práve tak ako tí, čo z iných dôvodov nemali kde pracovať alebo vychovávaní a deptaní vlčími zákonmi kapitalizmu nemohli pracovať. Tí, žiaľbohu, často museli odchádzať do chudobinca.

V tom čase si prácu i dôchodkové zabezpečenie, i keď bolo nedostatočné, každý veľmi vážil. Veď ešte i pri uzatváraní manželstva to bolo, popri nevyhnutnom majetku, najväčšou prednosťou. Neraz bolo počuť, ako roľnícka matka hovorila dcéram: "Vydaj sa za neho, dcéra moja, lebo ten bude dostávať penziu." Dnes dostáva penziu u nás každý, kto pracoval v zamestnaneckom pomere, i tí, čo boli v produktívnom veku súkromne zárobkove činní, ba dokonca i takí, čo sú pre starobu a bezmocnosť na pomoc spoločnosti odkázaní, i keď v živote preukázateľne nepracovali.

Porovnajme si len tieto čísla: koncom roku 1948 bolo na Slovensku 241 728 dôchodcov. To znamená, že dôchodok poberal každý 14. občan. Ku koncu roku 1970 bolo v Slovenskej socialistickej republike už 771 689 dôchodcov, to značí, že dnes už poberá dôchodok takmer každý 6. občan. Takto prenikavo sa za 23 rokov od prijatia zákona o národnom poistení rozšíril okruh ľudí dôchodkovo zabezpečených. To dáva nesmierne hlboký ľudský zmysel našej sociálnej politike, nášmu prístupu k ľuďom a k ich potrebám. To dokazuje obrovské prednosti našej socialistickej sústavy, ktorej najvyšším zákonom je dobro človeka.

Rast životnej úrovne dôchodcov s nízkymi dôchodkami sa riešil od roku 1959 do roku 1970 celkove osemkrát. Najväčšie zvyšovanie nízkych dôchodkov sa uskutočnilo v minulom roku. Len na Slovensku sa smerom hore upravilo vtedy 214 804 dôchodkov, čo si vyžiadalo náklady takmer 15 mil. Kčs mesačne. Bola to pomoc dôchodcom, u ktorých bol dôchodok jediným zdrojom výživy.

Dobré hospodárske výsledky, ktoré sme dosiahli pod vedením KSČ v období konsolidačného procesu, dávajú možnosť v tomto roku znovu nielen zvýšiť nízke dôchodky, predstavujúce jediný zdroj výživy dôchodcu alebo manželskej dvojice, ale upraviť i dôchodky starodôchodcov, ktoré boli zamestnancom priznané pred 1. januárom 1957 a členom JRD pred 1. aprílom 1962, a to o 120-300 Kčs mesačne. Predpokladá sa, že v Slovenskej socialistickej republike sa podľa toho upraví približne 135 000 dôchodkov starodôchodcov a 150 000 nízkych dôchodkov. Výdavky na tieto úpravy budú činiť mesačne viac než 20 mil. Kčs.

K tomuto zvýšeniu nás nevedie len rast životných nákladov, ale hlavne snaha o stále plnšie uspokojovanie životných potrieb našich občanov, o postupné zdokonaľovanie sústavy nášho dôchodkového zabezpečenia, ako nás k tomu svojím uznesením zaviazal XIV. zjazd KSČ a ako nás k tomu zaväzuje celá politická línia našej spoločnosti vedenej Komunistickou stranou Československa. Vysoko oceňujeme hlavne pružnosť a rýchlosť, s akou sa uznesenia tohto zjazdu uvádzajú do života. Pritom sa plne rešpektujú potreby našej spoločnosti i zdroje, ktoré sme svojou prácou vytvorili. To nám dáva záruku, že čím lepšie výsledky budeme dosahovať na hospodárskom poli, tým väčšie a významnejšie životné a sociálne istoty budeme pre našich občanov vytvárať i v budúcnosti, ako sa to zdôrazňuje i v návrhu tohto zákona. Cestou k tomu je čestne plniť úlohy na každom pracovisku, neustále zvyšovať pracovnú iniciatívu a upevňovať pracovnú morálku a disciplínu, a tak sa v krátkom čase dožijeme ešte väčších úspechov.

Předseda SN Mihálik: Ďakujem poslancovi Mjartanovi. Teraz prehovorí poslance Rudolf Rejhon, ktorému dávam slovo.

Poslanec Rejhon: Vážené Federální shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych z pověření poslanců členů Čs. strany lidové vyjádřil naše společné stanovisko k předloženému vládnímu návrhu zákona o zvýšení důchodů starodůchodců a některých nízkých důchodů v sociálním zabezpečení. Uvítali jsme, že ústřední výbor Komunistické strany Československa na svém posledním zasedání rozhodl o velmi významných opatřeních na úseku sociální politiky. Ústřední výbor Komunistické strany Československa důsledně i tímto opatřením naplňuje závěry XIV. sjezdu KSČ, které jsou jedinou z hlavních cest dalšího rozvoje životní úrovně a v nichž je označeno upevňování sociálních jistot našich občanů za jeden z prvořadých úkolů.

XIV. sjezd KSČ velmi reálně stanovil současné konkrétní úkoly, které je třeba v této oblasti postupně řešit a domníváme se, že je správné, že do popředí zařadil řešení životních podmínek osob, které se již nemohou zúčastnit pracovního procesu, ať už z důvodů stáří, invalidity či péče o rodinu.

Předkládaný návrh zákona o zvýšení důchodů starodůchodců a některých nízkých důchodů v sociálním zabezpečení je tedy v plném souladu i s usnesením zářijového pléna ÚV KSČ, které stanovilo, aby se v oblasti důchodového zabezpečení vyřešila v prvé řadě životní úroveň starodůchodců. Tyto důchody nejvíce zaostaly za životní úrovní ostatních pracujících a jsou již delší dobu otevřeným problémem celého systému našeho sociálního zabezpečení. Přijetím navrhovaného zákona bude odstraněn onen nedostatek, který kontrastuje s celkovou současnou úrovní sociálního zabezpečení v našem státě, které svou všestranností, výhodností i rozsahem dávek patří mezi nejdokonalejší na světě. Úroveň sociálního zabezpečení v hospodářsky nejvyspělejších státech nesnese srovnání s úrovní našeho sociálního zabezpečení a proto jistě není náhodou, že ani nepřátelská zahraniční propaganda nenachází v této sféře vhodnou příležitost pro své pomlouvačné působení.

Problematika starodůchodců vznikla a postupně se prohlubovala od 1. ledna 1957, kdy nabyl platnosti nový zákon o důchodovém zabezpečení, který přinesl výrazné zlepšení důchodových nároků pro většinu pracujících. Nedostatkem této úpravy však byla ona skutečnost, že se zároveň přiměřeně nezvýšily do té doby vyplácené důchody, a to na úroveň důchodů nově přiznaných. K tomuto nezbytnému opatření nedošlo ani později, i když čas od času bylo různým způsobem prováděno zvyšování některých nízkých důchodů. Tak tedy vznikly dva soubory vyplácených důchodů, jejichž nerovnoměrnost trvale prohlubovala rozdíly mezi starodůchodci a mezi později přiznanými důchody. Nutno podotknout, že tyto rozdíly byly rovněž nepříznivě ovlivněny i vývojem mezd, a to zejména inflační mzdovou a cenovou politikou pravicově oportunistických ekonomů v létech 1968 a 1969. Pokládáme proto za správné, že navrhovaný zákon řeší úpravu důchodů u těch pracovníků a pozůstalých, kde byl důchod vyměřen podle předpisů platných před 1. lednem 1957.

Pokud jde o důchody družstevních rolníků navrhuje zákon úpravu důchodů přiznaných podle předpisů planých před 1. dubnem 1962, poněvadž od tohoto data byly již požitky těchto důchodů zvýhodněny. Z toho vyplývá, že navrhovaná úprava se bude týkat převážně občanů poměrně vyššího věku a většinou tedy půjde o důchodce starší 70 let.

Současně podle vládního návrhu zákona mají být zvýšeny i nízké důchody, které jsou jediným zdrojem příjmů důchodců, a to bez ohledu v které době byly tyto důchody přiznány a bez ohledu na druh sociálního zabezpečení. Vítáme, že tímto opatřením se rovněž plní jeden ze závěrů XIV. sjezdu KSČ, to je řešit základní výši důchodů, aby odpovídala nutným životním potřebám. Toto zvýšení nízkých důchodů je dalším významným sociálním opatřením a týká se širokého okruhu našich nejpotřebnějšich spoluobčanů. Zejména na našem venkově u důchodců - bývalých zemědělců - je možno tuto úpravu označit za velmi významnou, příznivou a radostně vítanou.

Hovoříme o této skutečnosti proto, poněvadž ve většině větších měst mají orgány sociálního zabezpečení národních výborů dostatek finančních prostředků a mohou potřebným důchodcům poskytovat různé dávky a služby sociálního zabezpečení, které není možno tak plně realizovat na menších obcích.

Chtěli bychom při této příležitosti zvláště upozornit na onu skutečnost, že vlastní realizace navrhovaného zákona o zvýšení důchodů starodůchodců a některých nízkých důchodů bude velmi náročnou akcí v činnosti orgánů sociálního zabezpečení všech stupňů. Musíme si uvědomit, že praktický i politický efekt účinnosti tohoto zákona by se rozplynul, kdyby se nepodařilo správné a včasné poskytování důchodových dávek všem oprávněným občanům. Všechna tato opatření budou však vyžadovat i masově politickou práci, poněvadž bude nutno vysvětlit zejména těm důchodcům, kterých se toto zvýšení netýká, že jde o dílčí opatření a že další odůvodněné úpravy na úseku sociálního zabezpečení budou předmětem dalšího řešení na úseku naší sociální politiky. Správné, včasné a kvalitní provedení všech těchto úprav prospěje nejen statisícům spoluobčanů, ale pomůže splnit takto i významný politický záměr, který je přijatými opatřeními sledován.

Při této příležitosti bychom chtěli ještě zdůraznit, že operativní a správná realizace navrhovaného zákona může významně přispět i k úspěšnému průběhu a náplni nastávající volební kampaně. Účinnost i význam právě přijímaných opatření v sociální politice by měly být širokou veřejností náležitě pochopeny jako další sociální vymoženost naší socialistické společnosti. Správným výkladem naší sociální politiky budeme bojovat i proti nesprávným či dokonce lživým údajům našich vnitřních či zahraničních nepřátel, kteří svou politicko-diversní činnost budou právě v tomto předvolebním období stupňovat.

Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych jménem poslanců - členů Československé strany lidové doporučil tento návrh zákona přijmout. My, lidovečtí poslanci, budeme všichni jednotně pro něj hlasovat.

Předseda SN Mihálik: Ďakujem poslancovi Rejhonovi. Do rozpravy sa prihlásil poslanec Věroslav Jedlička. Dávam mu slovo.

Poslanec Jedlička: Vážené Federální shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, v létech 1968 a 1969 mnozí reformisté hodnotili naši sociální politiku v uplynulém období a nalézali celou řadu chyb. Zejména tvrdili, že důchodový systém je velmi zastaralý, že nezabezpečuje naše pracující dostatečnou výší důchodů, že sociální politika u nás zaostává apod. Cílem těchto tvrzení bylo, aby i na tomto úseku byla zanášena nedůvěra mezi důchodce, především důchodce s nízkými důchody. Snahou bylo získat důchodce k nátlakové politice a přispět tak nereálnými požadavky k již tak nebezpečnému inflačnímu vývoji u nás.

Jaká je skutečnost? Naše důchodové zabezpečení zahrnuje veškeré obyvatelstvo našeho státu. Žádný kapitalistický stát se v tomto směru nemůže rovnat k našemu systému, neboť v těchto státech zůstávají velké skupiny pracujících bez důchodového zabezpečení vůbec, nebo jsou v něm jen částečně zabezpečeni. Jsou nám dobře známy rozdíly ve věkové hranici, při které odcházejí důchodci do důchodu v kapitalistických zemích a u nás. Je známou a radostnou skutečností, že u nás důchodové zabezpečení přiznává všem pracujícím nároky za stejných podmínek. Opak je u našich sousedů, kde stále nejhodnotnější zabezpečení mají pracující ve vyšších službách a státní zaměstnanci a nejméně hodnotné zabezpečení má dělnická třída.

Jenom z těchto stručných výčtů a porovnání vyplývá, že náš dosavadní systém má mimořádnou úroveň. Máme však i některé nedostatky. Jedním je, že jsme dosud nepřizpůsobovali výši vyplácených důchodů příjmům ostatních pracujících. Postupem doby bude třeba přistoupit k vyrovnání důchodového zabezpečení členů JZD na úroveň důchodového zabezpečení našich pracujících. Další bolestí je složitost výpočtů důchodových nároků. Ta dosud nedává pracujícím možnost, aby si sami dokázali svůj důchod vypočítat.

Náš zákonodárný sbor uskutečňuje počáteční krok v sociálním programu 5. pětiletky, a to v souladu s usnesením XIV. sjezdu Komunistické strany Československa. Příznivé ohlasy našich občanů na tato opatření jsou známa. Jde o opatření, která jistě prospějí. Přesto bych se rád složité problematiky důchodového zaopatření dotkl několika poznámkami.

Z předloženého návrhu zákona vysvítá, že schvalovaná úprava se vztahuje přibližně na každého čtvrtého důchodce. O počtech osob, jimž budou důchody upraveny, stejně jako o finančních prostředcích, kterých bude zapotřebí, zde již bylo hovořeno. Za velmi správné považuji to, že přicházíme s touto dílčí úpravou pro nejstarší a nejpotřebnější v rámci ekonomických možností našeho socialistického státu již nyní, před základní přestavbou systému našeho důchodového zabezpečení, s níž, jak jsme slyšeli, se v příštích letech počítá.