Rovněž za velmi správné pokládám to, že současně s touto úpravou dojde k úpravě tzv. sociálních důchodů. I když s. ministr Štanceľ ve své zprávě hovořil o značných rozdílech v důchodovém zabezpečení v minulosti s dnešním stavem, přesto bych k této otázce řekl několik slov:

Zákon o dělnickém starobním a invalidním pojištění - sice velmi nedostatečný - byl uzákoněn až v osmém roce existence první republiky - tj. v roce 1926. Ale již po třech letech platnosti byl novelou nikoliv zlepšen, ale došlo ke zhoršení.

Ke zlepšení zákona o pojištění zaměstnanců v tzv. vyšších službách došlo teprve v roce 1929. Ještě žijí někteří pamětníci, kteří potvrdí, že vzpomínaný zákon se připravoval a diskutoval v tehdejším Všeobecném pensijním ústavu 5 let, než došlo k jeho přijetí.

V letech hospodářské krise třicátých let byly velké svízele se sanací hornického pojištění, kdy tehdejší uhlobaroni se snažili co nejvíce břemeno nákladů převalit na stát a co nejméně přispět ze svých miliónových zisků.

Zákon o národním pojištění z roku 1948 vydatně pomohl miliónům pracujících a jejich pozůstalým odstranit dřívější velké rozdíly mezi zabezpečením dělníků, úředníků a veřejných zaměstnanců pro stáří a invaliditu. Trvalo to pouhé tři roky od ukončení druhé světové války. K urychlení přispělo jak únorové vítězství v roce 1948, tak i okolnost, že během okupace připravila skupina odborníků podklady pro sjednocující národní pojištění na třídním podkladě.

Další vývoj důchodového zabezpečení byl nejenom rychlejší, ale i spravedlivější, a šel i na maximum tehdejších ekonomických možností našeho státu při jeho postupné poválečné konsolidaci a rozvoji. A nelze přece neuznat, že sice postupně, ale mnohem rychleji a spravedlivěji než v předmnichovské republice dosáhli jsme na tomto úseku výsledků budících obdiv na celém světě!

Naše důchodové zabezpečení má sice různorodé, ale více než stoleté kořeny. To má však nejen klady, ale i zápory. Vlivem svého dlouhého a složitého vývoje stalo se příliš složité. Vyslovuji naději, že tato složitost nepřetrvá tuto pětiletku a že skončí jeho základním přebudováním. Úřad důchodového zabezpečení s použitím moderní techniky uskuteční patrně nejrozsáhlejší svou akci, přičemž důležité je jistě i to, že v úvahu přicházející důchodci nemusí o úpravu žádat, a nemusí zatěžovat odbory sociálního zabezpečení okresních národních výborů v místě svého bydliště.

Co říci na závěr? Je zcela logickým důsledkem, že se začíná s úpravou u starodůchodců, jejichž důchody nejvíce zaostaly za vývojem důchodů a mezd. Vždyť právě mezi nimi je převážná většina dělníků a pracovníků, kteří se svou prací a politickým bojem, mnohdy osobními útrapami a strádáním celých rodin nejvíce zasloužili o to, že v naší zemi dnes vládne dělnická třída v čele s komunistickou stranou. Proto oprávněně zařadil XIV. sjezd Komunistické strany Československa přestavbu důchodů, počínaje starodůchodci, do svých směrnic, jako jeden z nejnaléhavějších požadavků.

Dovolte mi, abych vyslovil dík všem našim spoluobčanům - starodůchodcům - jimž tímto návrhem budou upraveny důchody, za vzácnou trpělivost a porozumění při řešení jejich osobních požitků. Hlavní vinu na tom, že k přestavbě důchodů přistupujeme až dnes, má jistě politický vývoj v letech 1968 a ž 1969, který vedl k destrukci našeho národního hospodářství a tím i k několikaletému oddálení řešení přestavby důchodů. Návrh zákona, o kterém dnes jednáme, je teprve začátkem přestavby. Vláda, aniž by měla dořešenu přestavbu důchodů, řeší v současné době i ekonomicky náročná propopulační opatření. Přitom je třeba vzpomenout původní záměr, vypracovaný před rokem 1968, kdy bylo stanoveno dořešit nejprve přestavbu důchodů a pak začít s rychlým a účinným zaváděním propopulačních opatření. Je tedy třeba vyslovit dík vládě ČSSR, že v této době přistupuje k řešení obou problémů najednou.

Toto zákonné opatření, které dnes schválíme, nás všechny zavazuje, zvláště nás, kteří ještě pracujeme, k většímu pracovnímu úsilí, čímž nejlépe podpoříme tuto snahu vlády a přispějeme tak k zajištění sociálních jistot pro naše spoluobčany. Proto prohlašuji, že pro předložený vládní návrh zákona o zvýšení důchodů starodůchodců a některých nízkých důchodů v sociálním zabezpečení budu spolu s poslanci - příslušníky Československé strany socialistické hlasovat.

Předseda SN Mihálik: Ďakujem poslancovi Jedličkovi. Pretože sa už nikto do rozpravy neprihlásil, pýtam sa, či si ešte niekto z poslancov praje slovo. /Nikdo./

Vyhlasujem teda rozpravu za skončenú.

Praje si minister práce a sociálnych vecí ČSSR s. Štanceľ slovo? /Ne./ Ďakujem.

Pýtam sa, či si praje slovo spravodajca poslanec Perkovič? /Ne./ Spravodajca poslanec Burger? /Ne./

Vypočuli sme výklad zástupcu vlády ČSSR a návrhy spravodajcov príslušných výborov oboch snemovní.

Teraz pristúpime k hlasovaniu.

Podľa prezenčných listín je prítomných 190 poslancov Snemovne ľudu a 57 poslancov Snemovne národov zvolených v Českej socialistickej republike a 47 poslancov Snemovne národov zvolených v Slovenskej socialistickej republike. Pri hlasovaní o tomto návrhu zákona platí takisto zákaz majórizácie.

Teraz prosím o hlasovanie poslancov Snemovne národov.

Najskôr budú hlasovať poslanci Snemovne národov zvolení v Slovenskej socialistickej republike.

Kto z poslancov Snemovne národov zvolených v Slovenskej socialistickej republike súhlasí s návrhom zákona podľa návrhu spravodajcu, nech zdvihne ruku. /Hlasuje se./

Je niekto proti? /Nikdo./

Zdržal sa niekto hlasovania? /Nikdo./ Ďakujem.

S návrhom vyslovili súhlas všetci prítomní poslanci Snemovne národov zvolení v Slovenskej socialistickej republike.

Teraz budú hlasovať poslanci Snemovne národov zvolení v Českej socialistickej republike.

Kto z poslancov Snemovne národov zvolených v Českej socialistickej republike súhlasí s návrhom zákona podľa návrhu spravodajcu, nech zdvihne ruku. /Hlasuje se./

Je niekto proti? /Nikdo./

Zdržal sa niekto hlasovania? /Nikdo./ Ďakujem.

Zisťujem, že s návrhom zákona vyslovili súhlas všetci prítomní poslanci Snemovne národov zvolení v Českej socialistickej republike.

Snemovňa národov zákon schválila.

Teraz budú hlasovať poslanci Snemovne ľudu.

Kto z poslancov Snemovne ľudu súhlasí s návrhom zákona o zvýšení dôchodkov starodôchodcov a niektorých nízkych dôchodkov v sociálnom zabezpečení podľa návrhu spravodajcu, nech zdvihne ruku. /Hlasuje se./ Ďakujem.

Je niekto proti? /Nikdo./

Zdržal sa niekto hlasovania? /Nikdo./

Zisťujem, že Snemovňa ľudu zákon takisto jednomyseľne schválila.

Vzhľadom na súhlasné uznesenia Snemovne národov a Snemovne ľudu konštatujem, že Federálne zhromaždenie Československej socialistickej republiky schválilo zákon o zvýšení dôchodkov starodôchodcov a niektorých nízkych dôchodkov v sociálnom zabezpečení. /Potlesk./

Teraz prerušujem rokovanie na 20 minút.

/Jednání přerušeno v 10.25 hod./

/Jednání opět zahájeno v 10.47 hod./

Předseda SN Mihálik: Vážené súdružky, vážení súdruhovia, budeme pokračovať v rokovaní.

Ďalším bodom nášho programu je

Návrh zákona za vládu Československej socialistickej republiky odôvodní minister práce a sociálnych vecí Michal Štanceľ. Prosím, aby sa ujal slova.

Ministr práce a sociálních věcí ČSSR Štanceľ: Vážené súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci, dovoľte mi, aby som zdôraznil druhú časť sociálno-politických opatrení ÚV KSČ, vlády ČSSR a ÚR čs. ROH, schválených septembrovým plénom ústredného výboru strany, a to vládny návrh zákona o materskom príspevku.

Azda žiadna oblasť našej socialistickej starostlivosti o človeka nie je tak často stredom pozornosti ako práve oblasť pomoci rodinám s deťmi. V tom je výraz pochopenia spoločenského významu tejto pomoci a tiež prejav nášho postoja k rodine a materstvu, prejav nášho presvedčenia, že rodina vo svojom poňatí slobodných a rovnocenných partnerov je nevyhnutným predpokladom pre rozvoj duchovného a citového bohatstva občanov, a tým aj celej našej spoločnosti. Chceme v našej spoločnosti - ako to povedal generálny tajomník ÚV KSČ s. Husák ".... vytvárať také ovzdušie a také podmienky, aby materstvo bolo v úcte a v starostlivosti všetkých a aby zaujímalo najpoprednejšie miesto na stupni spoločenských hodnôt.

Rodina a rodičovstvo nemohlo zaujať toto miesto, pokiaľ manželstvo bolo zväzkom triednych záujmov, pokiaľ bolo poznamenané všeobecnou diskrimináciou ženy a pokiaľ deti znamenali pre prevažnú väčšinu pracujúcich mimoriadne zaťaženie celej rodiny. Cesta k novej rodine, k novému poňatiu manželstva i materstva viedla teda nutne po ceste premeny spoločenského poriadku, po ceste zrovnoprávnenia žien vo všetkých sférach spoločenského života.

Aké sú doterajšie výsledky tejto cesty?

Ženy sa podieľajú na celkovej zamestnanosti takmer 47 % a ich pracovné príjmy sú významným prínosom v rozpočte rodiny. Ženy sú zrovnoprávnené aj v oblasti výchovy: dievčatá tvoria vyše 61 % počtu študentov všeobecnovzdelávacích škôl, 55 % študentov odborných škôl a viac ako 40 % študentov vysokých škôl. Práca žien a matiek je chránená osobitnými predpismi a je podporovaná rozsiahlou sieťou štátnych i závodných zariadení starajúcich sa o deti predškolského veku i o ostatné deti mimo školu.

Od roku 1945 sústavne rozvíjame zdravotnú starostlivosť o matku a dieťa a ako jeden z málo štátov vo svete sme dosiahli, že skoro všetky matky rodia deti v zdravotníckych zariadeniach pod lekárskym dozorom a úplne bezplatne.

Súčasne sme vybudovali všestrannú sústavu hmotnej pomoci rodinám s deťmi, ktorú vo forme priamych finančných dávok, úľav a bezplatných služieb poskytujeme rodinám vo výške 19 mld Kčs, takmer 400 Kčs mesačne na jedno dieťa. Platená materská dovolenka v rozsahu 26 týždňov je jedna z najdlhších a jej výška činí 90 % priemerného čistého pracovného príjmu matky. Na rozdiel od väčšiny štátov poskytujeme prídavky na deti od prvého dieťaťa.

Obzvlášť intenzívne sa stupňovala pomoc rodinám s deťmi v posledných rokoch. Boli zvýšené prídavky na deti a platená materská dovolenka bola predĺžená. Súčasne bola zvýšená podpora pri narodení dieťaťa zo 650 na 1000 Kčs. Od januára 1970 bola predľžená neplatená materská dovolenka z jedného roka na dva roky. S platnosťou od 1. 7. 1970 bol zavedený materský príspevok a k jeho podstatnému rozšíreniu pristupujeme už teraz, po odstupe jedného roka.

Nielen naše, ale aj zahraničné skúsenosti dokazujú, že finančná a materiálna pomoc rodinám s deťmi je síce významným činiteľom ovplyvňujúcim vývoj pôrodnosti i počet detí v rodinách, nie je však činiteľom jediným. Nemôže plniť svoj účel, ak nie je súčasne podporovaná celkovým úsilím spoločnosti alebo ak pomoc nerieši závažné problémy, ktoré - aj keď prechodne - vznikajú rodine v nových podmienkach. Stávame sa svedkami, že po uspokojivom vývoji a vysokej úrovni pôrodnosti v rokoch 1945-49, keď sa narodilo 22,4 detí na 1000 obyvateľov, sa populačná situácia neustále zhoršuje. Počet narodených detí na 1000 obyvateľov v rokoch 1960-69 dosahuje len 16,3 a v roku 1969 dokonca 15,5. V dôsledku toho sa zhoršuje veková skladba obyvateľstva, zmenšuje sa podiel mladej generácie, čo musí mať nepriaznivý vplyv i na rozvoj národného hospodárstva. Po zavedení materského príspevku v roku 1970 sa pôrodnosť opäť zvyšuje a predpokladáme, že v tomto roku sa narodí o 12-13 tisíc detí viac než v roku 1969.