Projednáme nyní čtvrtý bod programu, kterým je

Prosím státní tajemnici vlády ČSSR v ministerstvu práce a sociálních věcí s. dr. Vlastu Brablcovou, aby jménem vlády ČSSR odůvodnila předložený návrh.

Státní tajemnice dr. Brablcová: Vážená Sněmovno národů, federální vláda vám předkládá k projednání návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákoník práce. Dovolte, abych vás stručné seznámila s důvody, které vedly k vypracování návrhu a s jeho hlavními záměry a také s některými zásadními změnami, ke kterým přijetím tohoto zákona má dojít v našem pracovním plánu.

Zákoníkem práce, který vstoupil v platnost dne 1. ledna 1966, byla u nás dovršena kodifikace pracovního práva. Zákoník představuje v této významné právní oblasti skutečně pokrokový dokument své doby. Jeho cílem bylo nejen zaručit práva pracujících, ale také stanovit povinnosti vedoucích pracovníků i ostatních pracujících a přispět tím ve společenském pracovním procesu k rozvoji našeho národního hospodářství. Je samozřejmé, že v každé právní normě se odráží doba jejího vzniku. Proto je nutné ve vhodné době přikročit k provedení změn těch ustanovení, která jsou vývojem překonaná a která už neodpovídají potřebám naší společnosti. Tato situace nyní nastala v zákoníku práce.

Po důkladném zvážení všech příčin zaostávání naší ekonomiky za potřebami společnosti a po zvážení možností pracovního práva přispět ke konsolidaci našeho hospodářského a politického života, vytyčila vláda ČSSR základní směrnici pro novelizaci zákoníku práce svým usnesením ze dne 6. června t.r., které mělo zabezpečit úkoly vyplývající z plenárního zasedání ÚV KSČ z května 1969.

V souladu s touto směrnicí je novelizace zákoníku práce zaměřena především na upevnění pracovní kázně a zvýšení autority vedoucích pracovníků. Je tomu tak proto, že současný stav pracovní disciplíny je opravdu neuspokojivý a vyvolává řadu obtíží v našem hospodářském životě. Je ovšem nesporné, že upevnění pracovní kázně nemůže být dosaženo pouze právními předpisy, ale že je nutno soustavně odstraňovat všechny příčiny nepříznivě ovlivňující pracovní morálku, např. v oblasti ekonomiky a řízení. Při tomto základním zaměření novelizace byla však věnována pozornost i úpravám využívajícím dosavadní pracovní podmínky a pracovně právní postavení pracujících, ovšem v rámci možností daných naší současnou ekonomickou situací.

Pokládám za účelné stručně zdůvodnit, proč federální vláda navrhuje provést novelizaci zákoníku práce zákonem FS. Základní úprava účasti občanů na společenské práci obsažená v zákoníku práce musí být nezbytně pro celé území ČSSR jednotná. Proto je třeba považovat úpravu pracovně právních vztahů obsaženou v zákoníku práce a její změny za jednotné zásady úpravy pracovně právních vztahů, jejichž stanovení přísluší podle článku 22 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o čs. federaci v působnosti ČSSR.

Z toho důvodu federální vláda doporučila přijmout navrhovanou novelizaci zákoníku práce zákonem FS tak, aby nový zákon měl bezprostřední obecnou právní závaznost vůči všem organizacím i občanům. Nyní dovolte, abych přešla k nejdůležitějším navrhovaným změnám zákoníku práce.

Za nejzávažnější opatření k upevnění pracovní kázně je nutno považovat zejména nové znění § 46 odst. 1 písm. e a f a § 53 odst. 1 písm. c/. Smysl navrhovaných změn spočívá v tom, usnadnit rozvazování pracovního poměru výpovědí a v nejzávažnějších případech i okamžitým zrušením s takovými pracovníky, kteří si nezaslouží, aby jim bylo zajištěno setrvání v dosavadním zaměstnání. Má se také umožnit rozvázání pracovního poměru, aby se zlepšila kvalifikační struktura kolektivu pracovníků závodů i jiných organizací.

Jelikož dne 31. prosince t.r. skončí platnost zákonného opatření předsednictva FS č. 99/69 Sb., o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku, dospělo se po zhodnocení situace k závěru, že zájem naší společnosti vyžaduje, aby některá pracovně právní ustanovení týkající se rozvázání pracovního poměru působila dále a byla proto přijata do uvedených ustanovení novely zákoníku práce.

Pracovník, který dostane výpověď nebo s nímž organizace zruší okamžitě pracovní poměr, má samozřejmě jako dosud právo, nesouhlasí-li s tímto opatřením, obrátit se na soud, aby tento spor rozhodl. Tím je a bude dostatečně zajištěna právní jistota pracovníků, která je jedním ze základních principů celého systému našeho pracovního práva.

Je všeobecně známo, že k porušování disciplíny dochází také ve vedení jednotlivých organizací. Projevuje se to výrazně např. v přetahování pracovníků a v uzavírání pracovního poměru s nimi, aniž tito pracovníci řádně rozvázali pracovní poměr u dosavadní organizace. Tento vysloveně škodlivý jev je jednou z nejčastějších příčin nežádoucí fluktuace. Proto se navrhuje v § 270 písm. a/ umožnit ukládání pokut organizacím za porušení povinností vyplývajících z pracovně právních předpisů, včetně mzdových předpisů. Je samozřejmé, že vedení organizace nebo orgán nadřízený organizaci bude požadovat úhradu pokuty přímo od pracovníků, kteří porušení zákonu zavinili.

Ke stabilizaci pracovních poměrů má přispět nové znění § 143 a § 227. Nová úprava dává organizaci možnost, aby na základě dohody s pracovníkem, kterému umožnila získání nebo zvýšení kvalifikace, požadovala od něho úhradu takto vzniklých nákladů, jestliže nesetrvá v organizaci v pracovním poměru po sjednanou dobu. Obdobné řešení u učňů má zabránit přetahování kvalifikovaných pracovníků jinými organizacemi tím, že budou povinny nahradit původní organizaci náklady vynaložené na výchovu v učebním poměru. K odstranění typických negativních důsledků dvojího zaměstnání, kdy často ani v jednom z nich pracovník neplní řádně své pracovní povinnosti se navrhuje upravit § 70 odst. 2 a § 237 odst. 3 tak, aby možnost sjednání vedlejšího pracovního poměru a dohody o pracovní činnosti byla vázána na předchozí písemný souhlas organizace, u níž je již pracovník v hlavním pracovním poměru.

Zmocnění uvedené v § 26 odst. 1 návrhu zákona umožní vládám obou národních republik mimo jiné uložit organizacím povinnost hlásit okresnímu národnímu výboru pracovníky, s nimiž byl rozvázán pracovní poměr pro porušování pracovní kázně, a to ještě před skončením pracovního poměru, popř. takovou povinnost uložit i pracovníkům samým. Tím získají okresní národní výbory přehled o neukázněných pracovnících, měnících zaměstnání, a budou mít možnost účinně ovlivňovat jejich další pracovní zapojení.

Porušování kázně na úseku odměňování má zabránit navrhované doplnění § 112 odst. 2, které rozšiřuje zákaz poskytování jiné mzdy, než odpovídá mzdovým nebo jiným předpisům, i na poskytování jakýchkoliv jiných plnění v souvislosti s výkonem práce. Tímto výslovným zákazem bude možno čelit dnes velmi častému způsobu porušování mzdové kázně. Organizace, které tento zákaz poruší, bude možno postihovat rovněž pokutami. Vedle těchto opatření k upevňování pracovní kázně přináší novelizace zákoníku práce i některá zlepšení pracovních podmínek. Chtěla bych tu upozornit zejména na tuto úpravu:

K významné změně dochází v § 195 na úseku odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání tím, že se zvyšují limity pro náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti jednotně na částku 2500 Kčs. Pracovníkům, jejichž dřívější průměrný výdělek byl vyšší než tento limit, se z rozdílu uhradí ještě 50 %.

Pro nárok na prodloužení dovolené na zotavenou bude napříště rozhodující každá doba odpracovaná v pracovním poměru po 18. roce věku; úpravou § 104 dojde totiž k odstranění rozdílů vzniklých zápočtem pouze tzv. stop nároků ke dni 1. ledna 1966, kdy zákoník práce vstoupil v účinnost. Toto opatření má nesporně značný význam, i když u značné částky pracujících organizace již tento zápočet provedly na podkladě zmocnění umožňujícího výjimečně provést takový zápočet.

Pro délku dovolené se ovšem nebudou započítávat doby zaměstnání v cizině, jestliže se pracovník zdržoval mimo republiku bez povolení příslušných státních orgánů.

V § 157 odst. 2 se pracujícím matkám dává právo žádat o prodloužení neplacené mateřské dovolené místo do jednoho roku věku dítěte až do věku dvou let; organizace bude povinna této žádosti vyhovět.

Účastníkům odboje se v § 50 zajišťuje zvýšená ochrana jejich pracovního poměru tím, že k jeho rozvázání ze strany organizace bude nutný předchozí souhlas ONV.

Ke zvýšení právní jistoty pracujících přispěje ustanovení § 32, podle něhož bude organizace povinna uzavřít pracovní smlouvu písemně, půjde-li o pracovní poměr delší než 1 měsíc. To však nebude platit pro pracovní smlouvy uzavřené před 1. lednem 1970.

V § 207 a dalších se upravuje nově postup při rozhodování pracovních sporů. Na žádost odborů se upouští od rozhodčího řízení a zavádí se smírčí řízení, které budou provádět komise pro pracovní spory v závodech. Ustavení těchto smírčích orgánů bude upraveno i zvláštní vyhláškou.

Celkové finanční náklady spojené s realizací navrhovaných opatření se odhadují asi na 170 mil. Kčs ročně. Toto zvýšení nákladů je však spojeno s takovými opatřeními, jejichž přijetí i v současné ekonomické situaci je vzhledem k jejich závažnosti plně odůvodněné.

Závěrem mi dovolte, vážené soudružky a soudruzi poslanci, abych vám poděkovala. Vaše podnětné a cenné připomínky nesporně přispěly k tomu, aby navrhovaný zákon ještě lépe mohl plnit cíle jim sledované.

Jménem vlády ČSSR navrhuji proto, aby FS schválilo předložené změny a podporovalo tak úsilí vlády o konsolidaci hospodářského života naší země.

Místopředseda SN Kouba: Děkuji s. dr. Brablcové. Společným zpravodajem výborů, kterým byl návrh přikázán k projednání, je v zastoupení za poslance Mikesku, předseda výboru pro sociální politiku SN poslanec Ungrád. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj poslanec Ungrád: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté. Dovolte mi, abych se ve své zpravodajské zprávě vrátil k naší výborové schůzi, která se konala 22. května 1969, na které jsme projednávali stav přípravy novelizace zákoníku práce a dalších pracovně právních předpisů. Přípravě naší výborové schůze předcházel průzkum prováděný ve spolupráci s poslanci - členy výboru pro sociální politiku SL, na kterém se všichni účastníci podrobně seznámili s problematikou pracovního práva.

Výbor pro sociální politiku SN tehdy konstatoval, že příprava novelizace zákoníku práce musí vycházet z potřeb ekonomické reformy národního hospodářství a dále pak i z federativního uspořádání našeho státu. V té době nebyly ještě shodné názory v určitých zásadách, zejména mezi ROH a federálním ministerstvem práce a sociálních věcí a taktéž i mezi federálním výborem pro zemědělství.

Náš výbor uložil poslancům, aby dále sledovali postup prací upravujících novelizaci zákoníku práce a aby průběžně konsultovali další výsledky jednání. Tento úkol byl splněn a nyní přistupujeme k projednávání vládního návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákoník práce.

Novela vychází především z usnesení federální vlády čl. 122 ze dne 6. června 1969, podle kterého bylo uloženo ministru práce a sociálních věcí zapracovat do novely taková zákonná opatření, která by odpovídala upevňování pracovní kázně, zvyšovala autoritu vedoucích pracovníků na podnicích a závodech a vyzvedla zejména ty skutečnosti, které je nutno v rámci novelizace zákoníku práce stanovit jako neodkladné.

Vládní návrh zákona skutečně obsahuje právní opatření, která posílí pracovní kázeň a zvýší autoritu vedoucích. Podrobně je rozvedla ve svém úvodním slově soudružka státní tajemnice Brablcová, a proto si mohu dovolit vypustit je ve své zprávě, aniž bych sněmovnu o cokoliv ošidil.

Jak jsem zpočátku uvedl, obsahuje tato sféra novely zákoníku práce ustanovení, která mají zvýšit autoritu a pracovní kázeň. Novela zákoníku práce však také - a to myslím, že je velmi důležité - obsahuje ustanovení, která mají zlepšit pracovní podmínky a také zlepšit postavení pracovníka. V těchto úpravách se zavádí všeobecná povinnost uzavírat pracovní smlouvy písemně, např. v § 32 odst. 1. Při výpovědi pak bude poskytována zvýšená ochrana účastníkům odboje. Tato úprava spočívá v tom, že se bude vyžadovat předem souhlas ONV /§ 50/. Pracovníkovi po 18. roku se započtou do nároku na délku dovolené všechny pracovní poměry do 1. ledna 1966 podle § 104. Po skončení pracovní neschopnosti způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání se zvyšují limity na výši náhrady škody poskytované za ztrátu na výdělku /§ 195 odst. 2/. Při převedení zaměstnance na jinou práci pro ohrožení nemocí z povolání se bude poskytovat mzdové vyrovnání místo dosavadních 6 měsíců jeden rok /§ 115 odst. 5/.

Rodiče, kteří se zúčastní svatby svých dětí, mají nárok na náhradu mzdy za jeden den. Toto ustanovení je zakotveno v prováděcím nařízení.

Příslušní resortní ministři se zmocňují stanovit dobu potřebnou k očistě po skončení práce, která se bude započítávat do pracovní doby horníků, kteří pracují pod zemským povrchem. Zavedení této úlevy bude prováděno tehdy, dovolí-li to ekonomické podmínky.

Za velmi závažné ustanovení považuji rozšíření okruhu poskytnutí dodatkové dovolené, zejména na ty případy, kde lze zjistit spolehlivá kritéria pro škodlivost výkonu zaměstnání, kterou pak může poskytnutá dovolená snížit nebo omezit. Toto ustanovení obsahuje vládní nařízení /§ 13 odst. 1/.

V novele však jsou upraveny ještě i další otázky. Je to zejména zrušení rozhodčího řízení ve sporech pracovních a mzdových nároků, která se prováděla na půdě závodních výborů, a zavádí se smírčí řízení před volenými orgány.

Novelizace se týká hlavy 9, počínaje § 206. Zákaz noční práce mladistvých je upraven tak, že mohou pracovat jednu hodinu v noci denně, pokud je to nezbytné pro výkon budoucího povolání /§ 166 zákona odst. 1/. Před ukončením školní docházky bude možné uzavírat s mládeží učební, popř. i pracovní smlouvy, což se pak promítne do pracovní úpravy § 11 odst. 1. Také doručování v pracovně právních věcech se upravuje proto, aby změna pobytu bez udání nové adresy nemohla ztěžovat rozvázání pracovního poměru. Toto ustanovení je důležité při počítání času k rozvázání pracovního poměru. Bude zakotveno v § 266. Myslím, že tato novelizace bude dobrá pro takové pracovníky, kteří se vyhýbají i alimentačním povinnostem, neboť podnik bude moci poskytnout přesnou adresu bydliště.

Až potud jsem stručně uvedl úpravy provedené v zákoníku práce, které mají vytvořit právní předpoklady pro ekonomičtější výrobní proces. Platnost ustanovení zákoníku práce se má vztahovat též na členy výrobních družstev.

Další skupina úprav pak vyplývá, jak jsem se již v úvodu zmínil, z federativního uspořádání státu. Jsou to zmocnění, která se dávají v zákoníku práce k provedení některých jeho ustanovení vládě nebo některým ústředním orgánům a musí být vytvořením federace upraveny na příslušnost podle federativního uspořádání.

Náklady, které vzniknou provedením novelizace zákoníku práce, představují částku 164 mil. Kčs. Ovšem je nutné podotknout, že tato částka je odhadována a nemůžeme nyní přesně stanovit její přesnou výši. Vždyť některé úpravy povedou naše podniky k prohloubení hospodárnosti, k omezení neproduktivních výdajů a v důsledku upevnění pracovní kázně i ke snižování přesčasových hodin, což znamená snížení nákladovosti.

Výbor pro sociální politiku Sněmovny národů projednával předložený vládní návrh novelizace zákoníku práce a dodatek federálního ministerstva práce a sociálních věcí k němu na společné schůzi s výborem pro sociální politiku Sněmovny lidu a dospěl - po poradě s experty - k řadě připomínek, které v průběhu dalšího projednávání uplatnil v ústavně právních výborech obou sněmoven. Většina těchto připomínek byla vtělena do společné zprávy výborů, která vám byla rozdána.

Cílem těchto připomínek je jednak zpřesnit navrhovanou novelizaci, jednak zpřísnit pracovně právní podmínky zavedením sankcí jak pro jednotlivce, tak i pro organizace, to je zvýšit nejen odpovědnost organizace vůči pracovníku, ale i odpovědnost pracovníka vůči socialistické společnosti. Z jednání komise expertů a výborů o této novele znovu vyvstala obecná připomínka, jak naléhavé je vydat již konečně zákon o působnosti federálních orgánů a vymezit kompetenci mezi federálními a národními orgány.