Poslanec Josef Teplý: Vážené soudružky a soudruzi poslanci a vážení hosté! Vláda ČSR předložila České národní radě návrh zákona, kterým se provádí zásadní úprava veřejných sbírek, loterií a jiných podobných her. Návrh byl předsednictvem ČNR přikázán k projednání výboru ČNR pro národní výbory a národnosti, ústavně právnímu výboru ČNR a výboru ČNR pro plán a rozpočet. Všechny tři výbory vládní návrh zákona projednaly a předložily dnešní plenární schůzi společnou zprávu s návrhem na jeho schválení.
Při jednání ve výborech bylo konstatováno, že potřeba tohoto zákona je odůvodněná. Dosavadní předpisy, kterými jsou sbírky a loterie upraveny jsou velmi zastaralé a nepřehledné. Při jejich uplatňování mají funkcionáři i pracovníci národních výborů značné obtíže. Zastaralost této zákonné úpravy se projevila zejména v roce 1968. Nová zákonná úprava je potřebná zejména proto, že v důsledku socialistických přeměn v naší společnosti se ve své podstatě změnil i účel, k němuž jsou sbírky a loterie organizovány.
Pokud jde o sbírky byly v předmnichovské republice organizovány převážně k charitativním účelům, nebo k získání prostředků, například na pořízení památníků významným rodákům a na další podobné účely. Sbírkami se také opatřovaly prostředky na činnost různých zájmových organizací a spolků. Velmi často se těchto sbírek zneužívalo. Jejich množství bylo nejvyšší zejména v letech hospodářské krize.
Dnes se situace podstatně změnila. Socialistický stát zabezpečuje všem občanům důsledné uplatnění práva na práci, na spravedlivou odměnu za práci, odstranil nezaměstnanost a z ní vyplývající sociální důsledky. Ze svých prostředků zajišťuje všem občanům celou řadu základních životních potřeb. Vynakládá velké prostředky na péči o zdraví, sociální zabezpečení, na všestranný rozvoj kultury a vzdělání. Kromě toho socialistický stát věnuje značné prostředky i na plnění úkolů společenských a zájmových organizací. Charitativní účel veřejných sbírek v dnešní době ustoupil do pozadí a může přijít v úvahu pouze výjimečně, například při živelních pohromách.
Naproti tomu je možno očekávat, že i nadále se budou organizovat sbírky k ušlechtilým účelům internacionální podpory, jako je například sbírka na pomoc Vietnamu, při níž naši občané kromě finanční pomoci vyjadřují svou solidaritu s bojem vietnamského lidu za osvobození vlasti.
Situace se výrazně změnila i pokud jde o loterie a jiné podobné hry. V předmnichovské republice byly loterie velmi rozšířené. Byly však v souladu se zákonitostmi kapitalistického podnikání vyloženě výdělečnou záležitostí především pro ty, kteří loterii organizovali.
Dnes výtěžek loterií, například Sazky, Sportky a Matesa ve výši 50 % vložených prostředků slouží k rozvoji tělesné výchovy a sportu a jiným kulturním a společenským účelům.
V každém případě však jde o prostředky vynakládané na tyto účely nad rámec toho, co poskytuje socialistický stát. Návrh zákona jednoznačně stanoví, co se rozumí sbírkou a co loterií. Stanoví také, kdo může konat sbírky a provozovat loterie a jiné podobné hry. Určuje, kdo a za jakých podmínek konání sbírky nebo provozování loterie povoluje, kdo a jak vykonává dohled na jejich provádění a na použití jejich výtěžku. Jeho předností je, že přesně stanoví okruh působnosti národních výborů jednotlivých stupňů i dalších orgánů státní správy.
Velmi důležitým je ustanovení zákona, které má zabránit, aby nedocházelo ke zneužívání organizovaných sbírek a loterií a je správné, že počítá s přísnými sankcemi v případech, kdy by ke zneužití došlo.
Nová zákonná úprava veřejných sbírek má mimo toho pro národní výbory zvláštní význam. Kromě toho, že budou rozhodovat o pořádání sbírek a povolovat organizování sbírek jednotlivým organizacím, budou mít možnost i samy organizovat veřejné sbírky ve svých obvodech. V návrhu zákona je této otázce věnován zvláštní článek. Národním výborům by to mělo umožnit získat veřejnou sbírkou doplňkové prostředky, například na budování různých zařízení, která slouží všem občanům a na které občané chtějí přispět. Taková zařízení jsou a budou i nadále pořizována z prostředků státu a za dobrovolné pracovní pomoci občanů. Najde se však jistě dost případů, kdy bude pro občany výhodnější spojit své síly a prostředky spolu s prostředky národního výboru, případně závodu, JZD nebo společenské organizace a potřebné zařízení si vybudovat, aniž by se čekalo až na to budou prostředky ze státního rozpočtu. Národní výbory si jistě podle místních podmínek najdou způsob, jak této možnosti využít.
V návrhu zákona se zmocňují ministerstvo vnitra a ministerstvo financí k tomu, aby vyhláškami upravily podrobnosti týkající se sbírek a loterií. Jak jsme si ve výboru ověřili, budou tyto vyhlášky vydány současně s tímto zákonem. Bude to tedy ucelená a přitom srozumitelná právní úprava celé této oblasti a národní výbory i občané ji určitě přivítají. Zákon i prováděcí předpisy po všech stránkách zajišťují, aby nedocházelo ke zneužití organizovaných sbírek a loterií a je správné, že počítají s přísnými sankcemi v případech, kdy by ke zneužití došlo.
Ve společné zprávě tří výborů, které vládní návrh zákona o veřejných sbírkách a loteriích projednávaly, jsou doporučeny některé úpravy. Jsou to úpravy formulačního charakteru, které jeho obsah nemění.
Doporučuji, aby Česká národní rada vládní návrh zákona o veřejných sbírkách, loteriích a jiných podobných hrách schválila s úpravami uvedenými ve společné zprávě výboru ČNR pro národní výbory a národnosti, ústavně právního výboru ČNR a výboru ČNR pro plán a rozpočet.
Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji soudruhu zpravodajovi. O slovo se přihlásil ministr vnitra ČSR ing. Josef Jung. Prosím soudruha ministra, aby se ujal slova.
Ministr vnitra ČSR ing. Josef Jung: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vláda České socialistické republiky vám předkládá k projednání a schválení vládní návrh zákona České národní rady o veřejných sbírkách a o loteriích a jiných podobných hrách.
Vládní návrh zákona byl vypracován na základě zásad schválených vládou České socialistické republiky v roce 1972 a projednaných ve výborech České národní rady. Je zcela v souladu s těmito zásadami a plně respektuje i náměty, které výbory České národní rady při projednávání zásad zákonné úpravy uplatnily.
/Řízení schůze převzal místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz./
Předložený vládní návrh zahrnuje dva úseky státní správy velmi citlivě z hlediska politického i právního, a to provádění veřejných sbírek a pořádání loterií a jiných podobných her. Ke spojení právních úprav obou úseků do jednoho zákona dochází jednak s ohledem na poměrnou blízkost obou problematik, jednak na základě zkušeností z jiných socialistických států, zejména z Německé demokratické republiky.
Základní právní předpisy o veřejných sbírkách pocházejí z doby dřívějších společenských formací, jsou krajně zastaralé, prakticky nedostupné a v praxi jsou provázeny i pochybnostmi o jejich platnosti. Kromě toho nejsou vůbec upraveny některé důležité otázky v oboru veřejných sbírek, např. rozsah pojmu veřejné sbírky, jejich provádění, podmínky povolování, kontrola, sankce a podobně.
Tyto okolnosti mají nepříznivé důsledky na postup a rozhodování správních orgánů ve věcech veřejných sbírek. Docházelo k tomu, že se veřejné sbírky konaly fakticky - avšak bez potřebného povolení orgánů státní správy. To vytvářelo, a mohlo by do budoucna vytvářet situace, že veřejné sbírky by nebyly konány v zájmu společnosti ani občanů, kteří se svými dobrovolnými příspěvky těchto sbírek zúčastní.
Dosavadní nedokonalé staré předpisy nemohou plnit řádně funkci nového socialistického práva. Je proto nutné je nahradit novou právní úpravou odpovídající současným potřebám a úkolům společnosti. Veřejné sbírky mohou být účelným společenským nástrojem v případech, kdy potřeby nejsou předvídatelné nebo je nelze předem zcela rozpočtově zabezpečit, nebo v nichž se stávají výrazem mezinárodní solidarity.
Nová právní úprava veřejných sbírek má také preventivně čelit tomu, aby nedocházelo k pořádání veřejných sbírek, jež by byly tíživě pociťovány občany a organizacemi. I v tomto směru mají být novou právní úpravou respektovány veřejné zájmy.
Účelem vládního návrhu zákona není tedy umožnit pořádání veřejných sbírek v širším měřítku. Tyto sbírky se i napříště nebudou konat často, spíše ojediněle. V socialistickém státě s plánovaným hospodářstvím nejsou a ani nemohou být pravidelným zjevem pro opatřování potřebných prostředků, jak tomu bylo například v době první republiky.
Společenský zájem vyžaduje, aby výtěžku sbírky bylo v neztenčené míře použito vždy pro stanovený účel, a aby byla vyloučena možnost jejího zneužití.
Nedostatky v dosavadní právní úpravě veřejných sbírek vedou k tomu, že se začíná rozmáhat - zejména v poslední době - konání sbírek v souvislosti s pořádáním různých akcí, kdy současně s pozvánkou na tuto akci je požadováno přispění peněžitým darem, nebo jsou občanům i organizacím posílány písemné výzvy - často s připojenou složenkou k zaslání finančních prostředků. A právě takovéto sbírky jsou nekontrolovatelné, není u nich záruka, že výtěžek bude použit k veřejně prospěšnému účelu.
Navrhovaná zákonná úprava veřejných sbírek má tedy jednak legislativní, jednak politické důvody.
Vládní návrh zákona stanoví proto jasný právní režim, kdy může být sbírka povolena a kdo ji může provádět, staví konání veřejných sbírek pod státní kontrolu, chrání tak občany a zabezpečuje, že výtěžek sbírky nebude použit na nežádoucí účely.
Nová právní úprava vychází ze zásady, že ke konání věcné i peněžité sbírky je třeba povolení orgánů státní správy. Přitom se předpokládá u veřejné sbírky jednak určitý způsob organizované činnosti, jednak princip veřejnosti. Proto se nová právní úprava nijak nedotýká sbírek, které společenské a jiné organizace budou konat v úzkém kruhu svých členů k dosažení prostředků pro splnění svých úkolů.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci, pokud jde o loterie a jiné podobné hry - dodatek jiné podobné hry nám musíte odpustit, protože jsme nenašli jiné vhodné vyjádření, které by zahrnovalo tuto činnost kratším názvem -, máme na tomto úseku sice novější právní úpravu v podobě vyhlášky ministerstva financí z roku 1959, tato vyhláška byla však vydána na základě blanketního zmocnění obsaženého tehdy v platném zákoně o rozpočtových pravidlech, který byl již v roce 1970 zrušen. Není tedy v současné době zákonného zmocnění v eventuální úpravě této problematiky. Kromě toho jsou některé otázky obsaženy i v pouhých instrukcích, přesto, že se týkají práv občanů a organizací. Již z těchto důvodů je nezbytně nutné, aby loterie a jiné podobné hry byly nově upraveny zákonem České národní rady. Rozhodující otázkou pro posouzení, zda jde o loterii či nikoliv je skutečnost, že zaplacený vklad, či sázka účastníka mu nezaručuje návratnost. Proto se i nadále nebudou považovat za loterie takové akce, u nichž tato základní podmínka není splněna. Je tomu například u tak zv. výherních knižních poukázek; na základě zakoupené knižní poukázky se občan zúčastní slosování a může vyhrát určitou výhru, avšak i když nevyhraje, obdrží za knižní poukázky plnou protihodnotu v podobě knih. Obdobně je tomu i u výherních vkladních knížek, slosovatelných vstupenek a podobně. Na tyto hry se ani nová právní úprava nebude vztahovat.
Zatímco veřejné sbírky, jak jsem již uvedl, se konají ojediněle, je tomu podstatně jinak u loterií a jiných podobných her. Velmi oblíbené u našich pracujících jsou různé tomboly pořádané při kulturních a jiných společenských akcích, ale i peněžité a věcné loterie. Dokazuje to i rozsah loterií povolených ministerstvem financí České socialistické republiky v uplynulých letech. Tak v roce 1970 bylo povoleno 21 loterií s herní listinou přesahující 66 miliónů Kčs, v roce 1971 18 loterií s herní listinou téměř 58 miliónů Kčs a v roce 1972 celkem 25 loterií s herní listinou 76 miliónů Kčs. Ze známějších loterií to v roce 1972 byly například loterie Mezinárodní organizace novinářů s herní listinou 9 miliónů Kčs, loterie Dílo s herní listinou 20 miliónů Kčs, loterie Českého červeného kříže s výherní listinou 20 miliónů Kčs, loterie SOS Dětské vesničky s herní listinou 4 milióny Kčs a podobně.
Značné obliby mezi našimi pracujícími dosáhla Československá státní loterie. V roce 1972 činila hrubá tržba za prodané losy v ČSR téměř 151 miliónů Kčs. Z toho připadlo obyvatelstvu na výhrách přes 64 miliónů Kčs. Velmi oblíbené jsou i různé sázkové hry zaměřené na uhádnutí sportovních výsledků nebo pořadí ve sportovních soutěžích, dostizích atd.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vládní návrh zákona se omezuje pouze na úpravu zásadních otázek. Ostatní podrobnější ustanovení budou obsažena v prováděcích vyhláškách. Obě prováděcí vyhlášky, z nichž jednu připravuje ministerstvo vnitra ČSR a druhou ministerstvo financí ČSR, by měly vstoupit společně se zákonem v platnost, to znamená k 1. červenci 1973. Tato dostatečně dlouhá doba je volena proto, aby bylo možno včas instruovat národní výbory a finanční správy o praktickém provádění zákona i prováděcích vyhlášek.
Doporučuji vám, soudružky a soudruzi poslanci, jménem vlády ČSR vládní návrh zákona o veřejných sbírkách a o loteriích a jiných podobných hrách ke schválení včetně drobných formulačních úprav uvedených ve společné zprávě výboru ČNR pro národní výbory a národnosti, výboru ČNR pro plán a rozpočet a ústavně právního výboru ČNR.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji ministru vnitra ČSR za jeho projev. Přistoupíme, soudružky a soudruzi, k rozpravě. Písemně se přihlásili dva řečníci, a to v tomto pořadí: poslanec dr. Josef Macura a poslanec František Volejník. Uděluji slovo poslanci Macurovi.
Poslanec dr. Josef Macura: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Dovolte mi několik poznámek k předloženému návrhu zákona. Když jsem jeho text projednával ve svém volebním obvodě s pracovníky okresního a některých městských a místních národních výborů, bylo vesměs s uspokojením konstatováno, že se konečně zavádí pořádek do oblasti, kde dosud máme předpisy zastaralé, roztříštěné, málo známé a málo dostupné, což v praxi působí četné potíže.
Opravdu udivuje, že úsek veřejných sbírek, loterií a jiných her se opírá o právní systém ještě z doby c. k. Rakousko-Uherska. Je to sice úsek malý a rozhodně nepatří k nejdůležitějším, avšak je očividné, že jeho staré právní instituty nemohly být podkladem pro vydání obecně závazných prováděcích předpisů, že však ani dílčí právní úpravy, tříštění směrnic a předpisů, řešení pomocí ministerských instrukcí nevedlo k cíli a bylo příčinou jen chaosu. Je tedy na místě, že se připravil nový a moderně koncipovaný zákon.
Je třeba se jen pozastavit nad tím, jak dlouho se některé právní instituty opožďují a pokulhávají za společenským vývojem. Nevím, ale je možné, že jsou u nás ještě další podobné zastaralé předpisy, proto bychom měli všichni usilovat o změnu těchto nevyhovujících právních norem, měli bychom přispět k tomu, abychom vytvořili právní systém odpovídající dnešní moderní době, aby tento systém nebyl brzdou, nýbrž naopak napomáhal a byl nástrojem rychlejšího uskutečňování cílů naší socialistické společnosti.
Je nutno s uznáním podtrhnout, že návrh zákona zavádí pořádek i do vymezení pojmů. Hned v úvodních ustanoveních upřesňuje, co se pokládá a co nepokládá za veřejnou sbírku, co je to peněžitá a věcná loterie, co je to tombola, číselná loterie, sázková hra, herní plán a jiné. Právnická přesnost pojmů je v denní praxi velmi důležitá, umožňuje plnit funkci socialistického práva a vlastnosti jako životnost, srozumitelnost a věcnost zákona, které mu vynucují potřebný respekt a úctu.
A teď, jestli dovolíte, několik myšlenek k ustanovením o veřejných sbírkách. Soudruh zpravodaj o tom před chvílí mluvil a my dříve narození si velmi dobře pamatujeme, jak tomu bylo v předmnichovské republice, kdy nemohoucnost buržoazního státu řešit základní ekonomické a sociální problémy byla cudně přikrývána rouškou charitativní činnosti, milosrdenství, kdy na citové povědomí občana bylo útočeno ze všech stran, kdy se dveře téměř nezavíraly za sbírajícími na chudé, nezaměstnané, trpící, na sirotky, na postižené živelními pohromami, ale i na stavby škol, nemocnic, kulturních zařízení, památníků, kostelů a podobně. Sbíral stát, sbíraly organizace, sbírali jednotlivci, přičemž často docházelo i k zneužívání důvěřivosti a soucitu občanů.
Ty doby jsou již nenávratně za námi. Díky správné ekonomické, kulturní a sociální politice naší strany a socialistického státu zmizeli z našich ulic žebráci, zmizeli rovněž lidé s cinkajícími pokladničkami v rukou. Veřejné sbírky staly se zjevem skutečně jen ojedinělým a výjimečným. Ale poněvadž jsou a ještě budou, proto musí na ně pamatovat i právní úprava.
Dokonce si myslím, že i dnes veřejné sbírky mají a mohou mít společenský význam a velký výchovný účinek. Hmotná zajištěnost našich občanů je nesmí vést k individualismu, k sobeckému uzavírání se jen ve svých pohodlně zařízených domovech, k pěstování jen svých soukromých zájmů. My nesmíme být lhostejní vůči lidskému neštěstí a potřebám. Právě naopak, socialistický člověk vždy velmi citlivě reaguje na tyto potřeby a rád, podle svých možností, přispívá ke zmírnění lidského nezaviněného utrpení. Zvlášť šlechetným dojmem působí, když zájem a solidarita občana překračuje hranice našeho státu, když se on snaží spěchat s internacionální pomocí svým třídním přátelům, pronásledovaným soudruhům, obětem politické perzekuce a rasové nenávisti, obětem války a násilné okupace, obětem různých živelních pohrom a přírodních neštěstí. Akce na pomoc bojujícímu a dnes z válečných útrap se zotavujícímu Vietnamu, fondy solidarity, pomoc obětem zemětřesení v Nicaragui nebo obětem povodně v Indii, ať již mají nebo nemají ráz veřejné sbírky, ať je organizována kdekoliv, patří k projevům těch nejšlechetnějších citů našeho lidu a proto se setkávají s jeho vřelou podporou. Zvlášť se radujeme z úspěchů sbírky organizované těmi nejmladšími, žáky našich škol, k zajištění učebnic vietnamským dětem. Takové akce mají svou vysoce výchovnou hodnotu a jsou podle mého názoru i v našich socialistických poměrech zcela na místě, ovšem za předpokladu, že nebudou samoúčelné, že budou prováděny podle přesně stanovených směrnic a že stanovený cíl bude bezpodmínečně dosažen. A k tomu vydatnou měrou může přispět i právě projednávaný návrh zákona.
Dovolte mi ještě poznámku k loteriím. Jistě je správné, aby peněžité loterie provozoval jen stát nebo k tomu účelu zřízené socialistické organizace. A my takové organizace máme. Finanční prostředky, jež dávají naší společné pokladně, jistě nejsou zanedbatelné. Před chvílí o tom hovořil soudruh ministr. Já se však domnívám, že v každodenním provozu a praxi těchto organizací by se mělo pamatovat nejen na finanční dopad, ale i na výchovný účinek sázkových a jiných her a loterií. Má to být především hra, která se nemá zvrhnout v nezdravou vášeň, jež vede někdy až k osobním a rodinným tragediím a porušování zákonů. V našich podmínkách tato hra nesmí mít nic společného s maloměšťáckou touhou po rychlém a bezpracném zbohatnutí. Já se osobně domnívám, že se to někdy přehání, že způsob propagace, reklama loterie a jiných sázkových her neodpovídá vždy jejich společenskému významu a důležitosti. Tady má platit heslo - všeho s mírou.
A ještě jednu poznámku. V důvodové zprávě k projednávanému návrhu zákona se uvádí, že zároveň se zákonem budou vydány prováděcí směrnice. Přimlouvám se, aby v nich byly dobře rozvedeny předpisy týkající se tomboly a kola štěstí. Měli bychom přitom přesně rozlišovat mezi tombolou zábavných podniků profesionálních, řekl bych pouťových provozovatelů a mezi tombolou na žákovských radovánkách, kde SRPŠ se snaží získat určité prostředky ve prospěch žáků nebo PO.
Závěrem bych chtěl podtrhnout, že při projednávání návrhu zákona v mém volebním obvodě jsme dospěli k názoru, že je to další a nikoli bezvýznamné posílení pravomoci národních výborů. Veřejné sbírky, loterie, sázkové hry, tomboly, jejich povolování a kontrola vždy patřily a patří k citlivým úsekům z hlediska politického, ekonomického a právního. Národní výbory nejlépe znají potřeby a zájmy občanů a organizací ve svých územních obvodech, mohou je tedy spravedlivě posoudit, mohou k nim přihlížet, mohou je úspěšně sladit se zájmy celospolečenskými. Předložený návrh zákona jim tedy umožňuje lépe než dosud plnit úkoly vyplývající z jejich postavení.
Věřím, že pracovníci národních výborů určitě uvítají takovou významnou pomoc pro svou každodenní praxi. Věřím, že tento zákon bude veřejností přijat s plným pochopením a proto jej doporučuji ke schválení.
Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Macurovi. Nyní vystoupí poslanec Volejník.
Poslanec František Volejník: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, návrh zákona o veřejných sbírkách a o loteriích a jiných podobných hrách byl v našem výboru ČNR pro plán a rozpočet při projednávání v obou čteních předmětem velkého zájmu poslanců. Tento zájem, který se projevil v široké rozpravě, je zcela na místě. Vycházíme totiž z toho, že oba instituty, veřejné sbírky a loterie i jiné podobné hry, které navrhovaný zákon upravuje, co do svého politického, ale i ekonomického významu, rozhodně nejsou okrajovými záležitostmi. Politický význam obou nově upravovaných institutů a jejich zcela rozdílné poslání proti předmnichovské republice podle mého názoru velmi dobře charakterizoval soudruh zpravodaj.
Chtěl bych k tomu snad jen dodat, že si již ani neuvědomujeme, jak uspokojování různých potřeb, jejichž úhradu z celospolečenských zdrojů považujeme dnes za samozřejmou, bylo dříve závislé na získání potřebných prostředků veřejnou sbírkou, loterií nebo jiným podobným způsobem.
Ve svém diskusním příspěvku se chci zaměřit především na ekonomický význam institutu novým zákonem upravovaným. Ukáži jej na několika číslech. Hrubá tržba za losy Československé státní loterie, prodané v ČSR, činila v letech 1969 - 1970 přes 145 miliónů a loni téměř 151 miliónů Kčs. Z toho připadlo obyvatelstvu na výhrách v roce 1969 přes 67 miliónů Kčs, v roce 1970 přes 66 miliónu Kčs. A konečně v loňském roce bez vánoční loterie, jejíž výsledky ještě nebyly zpracovány, bylo vyplaceno 64 miliónů Kčs.
Výnos Československé státní loterie, včetně neodebraných výher a výher připadlých státu, odváděných do státního rozpočtu činil v roce 1969 62 500 000 Kčs, v roce 1970 63 400 000 Kčs, loni 60 100 000 Kčs, opět zatím bez vánoční loterie. Režie Československé státní loterie je přitom minimální a nedosahuje ani 10 % z hrubé tržby za prodané losy. Pokud se týká sázení do Sazky, Sportky a Matesa, bylo do nich vsazeno v roce 1969 celkem 1 177 000 000 Kčs, v roce 1970 částka 1 242 000 000 Kčs, v roce 1971 částka 1 359 000 000 Kčs a loni již 1 426 000 000 Kčs. Na výhrách bylo obyvatelstvu vyplaceno v roce 1969 celkem 588 600 000 Kčs, v roce 1970 částka 621 000 000 Kčs, v roce 1971 částka 679 400 000 Kčs a loni již téměř 713 miliónů Kčs. Zisk z těchto sázek činil v roce 1969 celkem 428 200 000 Kčs, v roce 1970 činil 455 200 000 Kčs, v roce 1971 činil 495 600 000 Kčs a loni již 502 200 000 Kčs.
Z uvedených čísel je tedy zřejmý trvalý vzestupný trend sázek a výher, ale také čistého zisku, který je u sportovních sázek, Sazky a Sportky, používán na podporu tělovýchovy a sportu a u sázek Matesa na údržbu a rekonstrukci kulturních památek, a to nad rámec dotací určených na tyto účely ze státního rozpočtu, jak již uvedl soudruh zpravodaj.
Z politického i ekonomického významu veřejných sbírek a loterie je tedy zřejmé, že v žádném případě nejde o záležitost okrajovou, ale naopak. Proto také nová právní úprava zasluhuje plné pozornosti, nejen nás poslanců, ale také celé veřejnosti, zejména v tom směru, aby při organizování sbírek a loterií a jiných podobných her bylo postupováno podle zákona a prováděcích předpisů k němu. Je totiž třeba mít na zřeteli, že nový zákon a prováděcí předpisy vytvářejí pouze právní předpoklady, aby veřejné sbírky a loterie a jiné podobné hry byly povolovány v souladu se zájmy naší společnosti a se socialistickou morálkou, aby sbírky mohly konat a loterie provozovat na základě zákonného povolení pouze ty organizace, které mají důvěru veřejnosti a poskytují potřebné záruky, že výnosů sbírek a loterií bude ve skutečnosti použito na účel, na který byly povoleny a nebude jich zneužito v rozporu s politickými zájmy našeho státu a společnosti a že veřejnost bude současně chráněna před nadměrným obtěžováním.
Zákon a prováděcí vyhlášky jsou současně také návodem pro správné rozhodování národních výborů při povolování veřejných sbírek a loterií a jiných podobných her a při provádění kontroly těchto institutů.
Úkolem je tedy zabezpečit správné a důsledné uplatňování nového zákona, zejména v těch případech, kde jen systematická kontrola může zabránit případnému zneužití veřejné sbírky a loterie, anebo jejich využití k osobnímu obohacování. Mám na mysli zejména kola štěstí a jim podobné pouťové atrakce a různé sbírky organizované na venkově, při lidových veselicích apod.
Zvláštní pozornost zasluhují také žádosti různých institucí, spolků apod. o finanční nebo věcnou podporu nebo příspěvek na nejrůznější akce, s nimiž se obracejí na ředitele podniků a organizací. Žádostí tohoto druhu neustále přibývá a o poslání akcí, které mají být podporovány, jsou mnohdy značné pochybnosti.
Ve výboru ČNR pro plán a rozpočet se domníváme, že žádosti tohoto druhu, pokud nejde o řádně povolené veřejné sbírky s jednoznačně určeným a kontrolovatelným účelem použití, je třeba zásadně odmítat.
Bude proto třeba abychom ve své politické práci ve volebních obvodech aktivně napomáhali správnému uplatňování nového zákona ČNR o veřejných sbírkách, loteriích a jiných podobných hrách a pomáhali k odstranění různých nedostatků a nešvarů, které dosavadní kusá, neúplná, zastaralá a z hlediska obecné závažnosti zcela nedostatečná právní úprava těchto institutů umožňovala.
Závěrem doporučuji v souladu se závěry, které přijal výbor ČNR pro plán a rozpočet, aby Česká národní rada vládní návrh zákona o veřejných sbírkách a o loteriích a jiných podobných hrách schválila ve znění, jak je uvedeno ve společné zprávě výboru ČNR pro národní výbory a národnosti, ústavně právního výboru ČNR a výboru ČNR pro plán a rozpočet.