Zpravodajka poslankyně dr. Marie Patejdlová: Soudružky a soudruzi, dovolte mi, abych v úvodu své zprávy znovu připomněla, co zde bylo zdůrazněno při projednávání zprávy generálního prokurátora ČSR, to jest povinnost všech státních i ostatních orgánů a organizací důsledně dodržovat a upevňovat socialistickou zákonnost, státní a občanskou kázeň a vytvářet socialistické právní vědomí, aby se úcta k právu stala záležitostí všech státních a hospodářských orgánů, společenských organizací a občanů. Plnit tyto úkoly náleží též advokacii a zákon musí k jejich realizaci účinně napomáhat.
Chci se proto, i když jen velmi stručně, zmínit o vývoji právní úpravy na tomto úseku. Vládou České socialistické republiky předložený vládní návrh zákona ČNR o advokacii je již čtvrtý, kterým bude upravena činnost advokacie. První normativní úpravou, schválenou Národním shromážděním v roce 1948, byl tak zvaný advokátní řád, druhá norma byla vydána v roce 1951. Oba tyto zákony si zejména kladly za cíl oprostit činnost advokacie od buržoazních prvků a uplatnit v ní zásady demokratického centralismu. Třetí dosud platný zákon z roku 1963 převzal osvědčená ustanovení z předcházejících norem a právně zakotvil organizační strukturu advokacie v souladu s územní organizací státu. Pro činnost advokacie lze přínos uvedených norem, včetně poslední, kladně hodnotit. Společenský vývoj, zejména v posledních letech však ukázal, že současná právní úprava již nemůže vyhovovat. To byl také důvod, který vedl k vypracování nového zákona, jehož zásady schválil v roce 1974 ústavně právní výbor ČNR a na jeho doporučení předsednictvo České národní rady.
Předložená osnova zákona o advokacii plně respektuje požadavky, jak vyplynuly z vývoje od roku 1963. Především se v navrhované úpravě uplatňují změny, které nastaly v důsledku federativního uspořádání státu a organizační struktura advokacie je postavena na republikovém principu, jako je tomu v soudnictví. Dále se v návrhu zakotvují změny, jež vyplynuly z občanského zákona, který pouze rámcově stanovil zásady pro poskytování právní pomoci občanu advokátem. Rovněž pracovně právní poměry advokátů, i když jsou specifické, neboť jde o členství advokáta v advokátní poradně, musí být upraveny ve shodě se změnami, k nimž došlo v novele zákoníka práce. S využitím všech dosavadních zkušeností z činnosti advokátních poraden a advokátů se jeví účelné provést i další úpravy a zcela zvláštní pozornost přitom věnovat dalšímu prohloubení principů demokratického centralismu v činnosti advokacie.
Pokud jde o poslání advokacie je v návrhu stanoveno zcela jednoznačně. Advokacie napomáhá zajišťovat ústavní právo občanů na obhajobu a chránit ostatní práva a oprávněné zájmy občanů, orgánů a organizací v souladu s právním řádem, socialistickým právním vědomím a se zájmy socialistické společnosti a působí k tomu, aby nedocházelo k porušování právních předpisů. Posuzováno z tohoto hlediska je zvlášť významná právní propaganda a právní výchova, na níž se advokáti musí aktivně podílet, jak jim to též zákon ukládá.
Pro ilustraci, abych ukázala, na jak široký okruh občanů advokáti působí, uvádím, že v České socialistické republice se na advokáty obrací ročně průměrně 730 tisíc občanů. Z toho je asi 600 tisíc případů vyřízeno právní poradou a ve 130 tisících převezmou advokáti zastoupení. Z převzatých případů jsou to ve 40 % obhajoby v trestních věcech, zhruba 1/4 představuje zastoupení ve věcech rodinného práva, přibližně 22 % se týká zastoupení v občanskoprávních sporech a na zbytku se podílejí zastoupení ve smluvních, pracovně právních a ostatních věcech. Již z velkého počtu občanů, kteří žádají o právní pomoc, vyplývá význam, který může a má mít advokacie při prohlubování právního vědomí a upevňování důvěry v socialistický právní řád.
Ústavně právní výbor ČNR věnoval problémům české advokacie dostatečnou pozornost poslanci provedli průzkumy v advokátních poradnách i na soudech, výbor projednal zprávu Ustředí české advokacie o úkolech české advokacie v současném období a seminární formou se seznámil s jejím posláním v socialistické společnosti. Příprava na projednání zákona byla tedy důkladná. Po posouzení návrhu dospěl výbor k závěru, že nový zákon odpovídá současným potřebám. Výbor zároveňń posoudil jednotlivá ustanovení zákona po věcné i formální stránce a navrhuje několik úprav, které jsou uvedeny v písemné zprávě.
Jde o změny, popř. doplnění, která sledují zpřesnění některých ustanovení, aby dikce zákona byla jasná, zřetelná a tím usnadněn výklad normy.
Z pověření ústavně právního výboru ČNR doporučuji, aby Česká národní rada vládní návrh zákona ČNR o advokacii schválila s úpravami, které jsou uvedeny ve zprávě výboru, v tisku č. 115. /potlesk./
Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslankyni dr. Patejdlové za její zprávu. O slovo se přihlásil ministr spravedlnosti ČSR dr. Němec. Prosím, aby se ujal slova.
Ministr spravedlnosti ČSR dr. Jan Němec: Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte, abych se při příležitosti projednávání zákona o advokacii zmínil o některých zásadních otázkách týkajících se úlohy advokacie a právní úpravy její činnosti v naší společnosti.
Při posuzování předloženého návrhu je vhodné konfrontovat jeho zásady i jednotlivá ustanovení s úlohou, kterou advokacie zaujímá v současné době v našem společenském životě. Z obecných hledisek o tom hovoří důvodová zpráva k návrhu zákona a výstižně se zmínila o této otázce i zpravodajka poslankyně dr. Patejdlová.
Specifickým posláním advokacie je poskytovat v nejširším slova smyslu právní pomoc jednotlivým občanům i organizacím, to znamená pomáhat jim při uplatňování a zabezpečování jejich práv a oprávněných zájmů.
Pokud hovoříme o dnešní úloze advokacie, je každému zřejmé, že její poslání v minulosti nebylo vždy tak pozitivní ve prospěch společnosti jako celku.
Po osvobození naší vlasti Sovětskou armádou v roce 1945 jsme převzali advokacii takovou, jakou tehdy jedině mohla být. Advokáti ve své naprosté většině byli spjati s kapitalistickou třídou, za jejíhož panství byla advokacie výnosným povoláním, vykonávaným na soukromopodnikatelském základě. Advokáti nejen že sloužili zájmům velkoprůmyslu, bank apod., ale i sami byli v nejednom případě kapitalistickými podnikateli. Stačí uvést, že v roce 1948 bylo na území ĆSR téměř 2000 advokátů. Dnes necelých 600. Tedy méně než jedna třetina. I tato čísla charakterizují úlohu, kterou měla advokacie v bývalém i současném společenském zřízení v naší zemi. Výše požadovaného honoráře a známé praktiky tehdejších advokátů zpravidla znemožňovaly pracujícímu člověku, aby se dal zastupovat advokátem. Tak zvané zastoupení chudých bylo jen chabou pomocí k tomu, aby se také chudý domohl svého práva.
Nebylo by však správné nevidět, že i v řadách advokátů již tehdy byli takoví, kteří věrni svému pokrokovému přesvědčení hájili zájmy pracujících a zájmy dělnické třídy. Byli to advokáti politicky angažovaní v KSČ nebo sympatizující s její politikou. Vzpomeňme zde osobností, jako byli např. dr. Sekanina, dr. Bartošek, dr. Bergman, připomeňme si veliké hnutí pokrokových právníků v souvislosti s nacisty inscenovaným procesem proti Jiřímu Dimitrovovi. Pro tyto advokáty nebylo ovšem zastupování pokrokových činitelů nejen výnosné, ale ani snadné, naopak tzv. "lepší klientelou" byli bojkotováni.
V období let 1945-1948 docházelo v důsledku politického vývoje v naší společnosti k diferenciaci v postoji a působení advokátů podle jejich politického uvědomění a zaměření. Kvalitativní změna nastala však až po Únoru 1948. Tehdy bylo jasné, že společnost, která si dala za cíl vybudovat ve své zemi socialismus, jež zlidověla soudnictví, nemůže potřebovat advokacii pracující po staru a na základě zásad, které jsou v rozporu s nově se rodícím společenským řádem. Bylo proto nutné zrušit advokátní komory - stavovské organizace advokátů - a zřídit novou organizaci - krajská sdružení advokátů a Ústřední sdružení advokátů. Byla stanovena zásada, že za svou činnost budou advokáti odměňováni krajským sdružením, nikoli přímo jednotlivými klienty. To vše bylo provedeno zákonem č. 322 z roku 1948, který znamenal první krok na cestě k vytvoření socialistické advokacie.
Další vývoj ukázal, že provedené změny bude třeba dále rozvíjet, že je nutné hledat nové formy, které by znamenaly podstatnější změnu v organizaci advokacie. Touto novou formou bylo zřízení advokátních poraden. První advokátní poradna zahájila svou činnost již 1. ledna 1950, a to díky činnosti a působení pokrokových advokátů, kterým jako vzor sloužila sovětská kolegia advokátů. V době, kdy došlo k uzákonění této nové organizace advokacie - zákonem č. 114 z roku 1951 - bylo možné konstatovat, že zvolená cesta umožňuje definitivně skončit se soukromopodnikatelskými a individualistickými formami výkonu advokacie. Advokacii nadále mohli vykonávat jen advokáti, kteří se stali členy advokátní poradny, poprvé se v advokátní organizaci začal uplatňovat princip demokratického centralismu. Advokátní poradny byly řízeny přímo Ústředím advokátních poraden, čímž bylo zvýrazněno centrální řízení a zároveň autonomní, na státních orgánech nezávislé postavení advokacie. Zájem socialistického státu na řádném výkonu advokacie byl zajištěn dohledem ministra spravedlnosti, který z obecného zájmu měl právo z rušit či změnit usnesení a opatření Ustředí advokátních poraden, případně zastavit jejich výkon.
Společným úsilím pokrokových advokátů došlo tedy k tomu, že v tomto období vznikla advokátní organizace, na jejíchž základech bylo pak možné vybudovat advokacii socialistickou.
V dalším období se rozvíjela advokacie již v souladu s jejím posláním v socialistické společnosti. S úspěchem se dařilo překonávat do té doby vžitý názor ve veřejném mínění, že advokát je pomocníkem třídního nepřítele. Postupně se dosáhlo společenského uznání významu a prospěšnosti práce advokátů pro socialistickou společnost. Opatření směřující k posílení práv občanů a zájmu na jejich oprávněném a důsledném prosazování nesporně posílily význam advokacie a jejího společenského uplatnění; nemalý podíl na tom mají ti advokáti, kteří odpovědným výkonem advokacie přispěli k přehodnocení společenského významu advokacie.
V roce 1960 došlo k nové územní organizaci advokacie v souladu s územní organizací národních výborů; tím byly zajištěny podmínky pro přímé vztahy krajských orgánů advokacie k územním stranickým a státním orgánům, k justičním složkám i společenským organizacím.
Z této organizační přestavby vycházel zákon o advokacii vydaný v roce 1963 pod č. 57. Bylo jistě významné, že důvodová zpráva k tomuto zákonu mohla konstatovat, že advokacie v Československé socialistické republice se stala advokacií socialistickou. Bylo to tím, že vzrostla její úloha i autorita, stejně tak jako její podíl na upevňování socialistické zákonnosti.
Lze konstatovat, že po složitém procesu konsolidace, který probíhal samozřejmě i v advokacii, advokacie jako celek stojí za politikou strany; advokáti, advokátní čekatelé a ostatní pracovníci advokacie ve své naprosté většině svou prací a politickou angažovanosti přispívají ke splnění úkolů uložených XIV. sjezdem KSČ.
XIV. sjezd KSČ schválil program všestranného rozvoje naší socialistické společnosti. Zdůraznil, že náš socialistický stát je nástrojem moci dělnické třídy a že je třeba dále upevňovat jeho třídně politický základ a rozvíjet všechny jeho funkce v zájmu všestranného rozvoje naší společnosti. Stanovil, že dodržování a upevňování socialistické zákonnosti, státní a občanské kázně, úcta k právu se musí stát záležitostí všech státních a hospodářských orgánů, společenských organizací i občanů a že je proto nutné, aby otázkám právní výchovy se dostalo více místa na všech úsecích státního a společenského života.
I advokacie má při zajišťování těchto důležitých politických úkolů své místo v soustavě socialistických a společenských organizací.
Je povolána k tomu, aby svou činností, zejména poskytováním právní pomoci občanům, orgánům a organizacím napomáhala plnému uplatňování socialistické zákonnosti v životě společnosti a přispívala k tomu, aby se předcházelo porušování právních předpisů. Jejím úkolem je pomáhat při výchově občanů k zachovávání zákonů a jiných právních předpisů, k ochraně socialistického vlastnictví, k dodržování pracovní kázně, k úctě k právům, cti a vážnosti spoluobčanů, k čestnému plnění všech povinností vůči státu a společnosti a dodržování pravidel socialistického soužití.
Při projednávání návrhu nového zákona je na místě zmínka o politickém a ekonomickém dopadu činnosti advokacie. Poslankyně dr. Patejdlová uvedla čísla, že se např. v roce 1974 obrátilo o pomoc na advokátní poradny v ČSR 730 tisíc občanů. Z toho je podstatná část, asi 600 tisíc případů, které byly vyřízeny bez převzetí zastoupení formou právní porady a konzultací.
Na konkrétních případech týkajících se jednotlivých občanů mají tak advokáti možnost významnou měrou přispívat k for vání právního vědomí občanů, k propagaci právního řádu, i k tomu, že nedochází nadměrně k projednávání sporných věcí před příslušnými státními orgány.
Veškeré náklady na svou činnost advokacie hradí z odměn, které získává od občanů, orgánů a organizací za poskytnuté právní služby, a stejně jal jiné organizace odvádí část svého zisku ve formě důchodové daně státu. V roce 1975 to bylo téměř 50 miliónů Kčs. Za poskytnuté služby platí občané, orgány a organizace odměny, jejichž výše je pevně stanovena tarifem, který vydává ministr spravedlnosti ČSR. I když poskytování těchto služeb je zásadně prováděno za úplatu, zákon pamatuje i na bezplatnou právní pomoc těm, kdož nemají dostatečné finanční prostředky. Nejde o činnost zanedbatelnou, představuje hodnotu 20 miliónů Kčs.
Chtěl bych zdůraznit, že odvody advokacie do státního rozpočtu nemůžeme v žádném případě považovat za rozhodující hledisko pro posuzování činnosti advokacie. Rozhodujícím kritériem činnosti advokacie nejsou otázky ekonomické, je jím jedině kvalita poskytované právní pomoci, na níž má naše společnost rozhodující zájem.
Soudružky a soudruzi, západní svět a zejména jeho sdělovací prostředky mají pro naše společenské zřízení jen hanlivé hodnocení. Mluví se o nesvobodě občanů, o teroru i útlaku. Jak všichni víte, nedávno probíhal proces proti B. Meekerovi a dalším dvěma pachatelům v souvislosti se známou vrtulníkovou akcí. I kapitalistický tisk musel ocenit skutečnost, že tito obžalovaní, i když šlo, jak řízení prokázalo, o zločince, měli řádnou obhajobu, ocenil objektivnost i aktivitu advokátů, kteří pachatele obhajovali, a zákonnost celého soudního řízeni. Přáli bychom si, aby stejné podmínky měli i nevinní lidé Chile, soudruh Luis Corvolán a další tisíce nezákonně vězněných nejen v Chile, ale v řadě jiných států tak zvaného demokratického kapitalistického svobodného zřízení.
Ze stručného zhodnocení dosavadního vývoje činnosti advokacie a z nástinu jejích současných úkolů je tedy patrno, že jednotlivé právní úpravy znamenaly vždy výrazný pokrok a že na základě zkušeností s využíváním zákonných úprav se uplatňovaly postupně zásady umožňující přetváření advokacie v advokacii, kterou socialistická společnost jako institut potřebuje, a která bude toto své poslání plnit. Domnívám se, že i nový zákon o advokacii bude zdárným pokračováním v tomto vývoji.
Závěrem bych chtěl jménem vlády ČSR vyjádřit souhlas se změnami a doplňky k návrhu zákona o advokacii, jak byly uvedeny ve zprávě zpravodajky poslankyně dr. Patejdlové. /Potlesk./
Předseda ČNR Evžen Erban: Do rozpravy k tomuto bodu pořadu jsou přihlášeni poslanec Pešek a poslanec Balabán. Dávám slovo poslanci Peškovi.
Poslanec Jan Pešek: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mně říci několik slov k advokacii z hlediska ekonomiky.
V rámci projednávání rozpočtové kapitoly ministerstva spravedlnosti ČSR se v ústavně právním výboru ČNR každoročně zabýváme finančním plánem české advokacie a máme tedy o ekonomice advokacie řadu poznatků, s nimiž bych chtěl plénum seznámit.
Pokud jde o charakter advokacie, musím předeslat, že je ekonomicky nezávislá a představuje socialistickou nestátní organizaci typu hospodářské organizace. Vztah advokacie ke státnímu rozpočtu je upraven zákonem o důchodové dani.
Jak víme, zajišťuje advokacie poskytování nejen placených, ale i bezplatných právních služeb, přičemž bezplatné služby činí zhruba jednu šestinu. Výkony všech těchto právních služeb vyjádřené cenou podle advokátního tarifu představují ekonomický přínos činnosti advokacie. Výrazný je i devizový přínos, který plyne z poskytování právních služeb v agendě mezinárodních a průmyslových práv. Významné je např. zastupování ve věcech ochrany průmyslových práv ve vztahu k zahraničí. Jde zejména o patenty, ale též o licence a ochranné známky.
Jenom pro zajímavost uvádím dlouho vedený spor o ochrannou známku výroby plzeňského piva. Samozřejmě spor byl rozhodnut v náš prospěch a ochrana výroby naší "Plzně" je zajištěna. Bylo zde již řečeno, že poskytování právní pomoci advokáty zaznamenává vzrůstající trend. To ukazuje i plán výkonů, který se rok od roku zvyšuje, v roce 1974 představoval 130 miliónů Kčs a pro rok 1975 je zvýšen o 500 tisíc Kčs. Rovněž tak se zvyšuje devizový přínos, který v roce 1974 činil 19 milionů 317 tisíc 881 Kčs.
Dosaženým výkonům odpovídá i výše důchodové daně, která v roce 1974 byla odvedena v částce 48 miliónů 994 tisíc 625 Kčs.
Pokud jde o počet pracovníků české advokacie, je limitován stavem 1430. Odměňování pracovníků se řídí řády schválenými usnesením výboru Ústředí československé advokacie v roce 1966 a 1968. Odměna advokáta se konkrétně skládá ze základní odměny a prémie, která je odstupňována podle výše dosažených výkonů. Ukazuje se, že trvalý růst výkonu placených a bezplatných právních služeb při podstatně nezměněném počtu pracovníků, zejména advokátů, signalizuje nebezpečí, že by kvalita poskytování právní pomoci mohla být snížen.
Považujeme proto za správné úkoly pro nejbližší období, to je stabilizovat kvantitativní ukazatele plánu, prohlubovat kvalitu poskytování právních služeb, hospodárněji a úsporněji vynakládat finanční prostředky a zvyšovat nároky na kontrolní a zejména pak na revizní činnost. Tyto úkoly byly již promítnuty v plánu advokacie na rok 1975 a ústavně právní výbor ČNR s nimi vyslovil souhlas.
Protože v počtech pracovníků nedošlo v roce 1975 k žádnému přírůstku, ač by to skutečná potřeba vyžadovala, budeme ve výboru velmi pečlivě sledovat činnost advokacie a také jí napomáhat.
Připojuji se k doporučení zpravodajky poslankyně dr. Patejdlové, aby Česká národní rada novou zákonnou úpravu o advokacii schválila, jak to navrhuje ústavně právní výbor ČNR. /Potlesk./
Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Peškovi. Slovo má poslanec Balabán.
Poslanec Oldřich Balabán: Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté! Rád bych navázal na zpravodajskou zprávu poslankyně dr. Patejdlové a k projednávanému návrhu zákona o advokacii připojil několik poznámek.
Význam advokacie pro naši socialistickou společnost je zcela nepochybný. Advokacie napomáhá zajišťovat ústavní právo občanů na obhajobu, pomáhá chránit oprávněné zájmy občanů i organizací, podílí se na formování právního vědomí na společnosti, spolupracuje i na mnoha dalších úsecích.
Chci hned v úvodu svého vystoupení uvést, že česká advokacie toto své společenské poslání plní, že většina našich advokátů obětavě přistupuje ke svým pracovním povinnostem. O této skutečnosti svědčí prověrky provedené Ústředím české advokacie, popř. krajskými sdruženími. Stejně vyzněly i průzkumy uskutečněné ústavně právním výborem ČNR. Zmíněné prověrky a průzkumy však poukázaly i na některé existující problémy.
Společenská potřeba právní pomoci v České socialistické republice je vysoká. Svědčí o tom již uvedený údaj, že se na advokáty - ke konci roku 1974 jich bylo 596 - obrací ročně průměrně 730 tisíc občanů. To je veliká poptávka, která má za následek, že řada našich občanů poukazuje a někdy i přímo si stěžuje na určitou uspěchanost v práci advokátů, Občané také vyžadují, aby je po celé řízení zastupoval jeden advokát a nejsou spokojeni s tím, že někdy dochází i k několika substitucím, které navíc nejsou vždy na patřičné úrovni.
Objevují se také případy, kdy někteří advokáti projevují nechuť k zastupování ve věcech, jež jsou složité, vyžadují znalost mnoha předpisů, jako je tomu např. v důchodové, ale i ve správní agendě, kde mimo to je často třeba potýkat se s lokálními zájmy a s místní účelovostí.
Povaha práce advokáta, vyvěrající z významného společenského poslání advokacie, klade zcela mimořádné nároky na jeho politické, morální i odborné kvality. Proto výběru, rozmisťování, výchově a hodnocení kádrů i plánovitému vytváření kádrových rezerv musí být věnována soustavná péče. Naléhavost tohoto požadavku je navíc podtržena skutečností, že věková skladba advokátů není optimální. Prakticky každý třetí advokát je ve věku nad 60 let, málo početná je skupina středního věku, velmi silně jsou obsazeny nejmladší ročníky. V posledních letech přichází do advokacie průměrně kolem jednoho sta advokátních čekatelů.
Za tohoto stavu nabývá na významu odpovědná a cílevědomá kádrová práce a s ní spojená výchova - ideově politická i odborná - advokátů a ostatních pracovníků advokacie.
Zaměření ideově politické přípravy advokátů určuje výbor Ústředí české advokacie, který pro každý rok stanoví několik témat, jež jsou předmětem individuálního studia i konzultací. Odborná příprava advokátů probíhá zejména ve studijních kroužcích a ve studijním kolegiu Ústředí se sekcemi trestního, občanského, pracovního, správního a zemědělsko-družstevního práva.
Mimořádné nároky - a to je správné - klade výbor Ústředí české advokacie na všestrannou přípravu mladé právnické generace, která do advokacie nastupuje.
Výsledky ideově politické a odborné výchovy v advokacii však poněkud snižují některé dosud přežívající prvky formálnosti, jak na ně ostatně poukázala i analýza provedená výborem Ustředí, zabývající se aplikací závěrů listopadového pléna ÚV KSČ v podmínkách práce české advokacie.
Podtrhuji zde na plénu ČNR tyto výchovné otázky, neboť naše společnost má zájem na tom, aby v české advokacii pracovali obětí, vzdělaní, uvědomělí, vpravdě socialističtí advokáti.
Advokáti se výrazným způsobem podílejí na vytváření socialistického právního vědomí našich občanů. Základní formou je poskytování právní pomoci na vysoké etické úrovni a v souladu s naším právním řádem, který garantuje zájmy socialistické společnosti i oprávněné zájmy jednotlivých členů této společnosti.
Jinou formou je podíl advokátů na právně popularizační činnosti. Advokáti se účastní práce v pracovně právních komisích ROH, působí jako lektoři Jednoty českých právníků, Socialistické akademie apod. Za rok 1974 advokáti publikovali 55 článků a přednesli 679 různých referátů. Domnívám se, že možnosti v této oblasti jsou vyšší než dosažené výsledky. Za úvahu by jistě stála užší spolupráce s hromadnými sdělovacími prostředky, a to nejen na úrovni centra, ale zejména v okresech a v krajích. Připomenout chci i požadavek koordinace s ostatními činiteli, kteří v oblasti právní agendy a výchovy vystupují.
Soudružky a soudruzi, přijetím nového zákona o advokacii nevytyčujeme nějaké nové úkoly. Nový zákon by však měl být pobídkou k tomu, aby si naše veřejnost uvědomovala význam advokacie, její společenské poslání, na druhé straně pak, aby všichni pracovníci advokacie si připomněli vysokou odpovědnost vůči těm, které zastupují, jimž poskytnou právní pomoc, vůči celé společnosti.
Vzpomínáme a hlavně v příštím roce vzpomeneme 25. výročí vzniku právních advokátních poraden. I když měly tehdy jinou podobu než dnes, jistě i společensky oceníme práci a postoje průkopníků dnešní socialistické advokacie. Jsem přesvědčen, že nový zákon o české advokacii bude vhodným vkladem do dalších let práce naší advokacie a proto jeho přijetí doporučuji. /Potlesk./