Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Izákovi. Slovo má poslankyně Smolíková, připraví se poslanec Zvěřina.

Poslankyně ing. Marie Smolíková: Dovolte, abych vás krátce seznámila s výsledky, kterých dosáhl při realizaci vládního programu Jihočeský kraj. U mnohých našich občanů pojem jižní Čechy vyvolává spíše představu idylické krajiny s rybníky a vesnicemi, s typickou blatskou návsí, se zámkem Hluboká, Českým Krumlovem, Táborem, Šumavou a Lipenským jezerem, než představu geograficko-ekonomického celku na jihu naší republiky.  

Je to pochopitelné, protože není daleká doba, kdy příroda a kulturní památky jižních Čech výrazně vynikaly nad jejich hospodářství, které bylo charakterizováno převážně zemědělstvím, lesnictvím a málo rozvinutým průmyslem.

Jižní Čechy patřily po dlouhá desetiletí mezi nejzaostalejší části země. Příčinou je i to, že kraj - mimo dřeva a surovin pro výrobu stavebních hmot - je chudý na surovinové zdroje. Ale hlavní příčinu je nutno vidět v tom, že pět feudálů vlastnilo jednu čtvrtinu půdy Jihočeského kraje. Tito se pochopitelně bránili pronikání a rozšiřování řemesel a průmyslu, protože by přišli o levné pracovní síly.

Drobní a střední rolníci hospodařili na rozptýlených a horších půdách a jejich výroba spočívala převážně na ruční práci. Nerentabilní zemědělství a málo rozšířený průmysl nemohl uživit všechny obyvatele, a proto každoročně odcházelo z jižních Čech za prací tisíce lidí.

Ani předmnichovský buržoazní stát nijak nepřispěl k rozvoji průmyslu. Ten léta zůstával na stejné úrovni. Mělo to za následek špatné pracovní a mzdové podmínky, nízkou životní úroveň obyvatelstva a pokračující vystěhovalectví. Okupace pak postihla Jihočeský kraj daleko více než vnitrozemí, protože od kraje byla odtržena celá jeho jedna třetina.

To jsou příčiny, proč se význačné a charakteristické vlastnosti jihočeského obyvatelstva, jako je pracovitost, zručnost a tvůrčí schopnosti, nemohly plně rozvinout a uplatnit ve prospěch kraje, kraje, který sice oplýval přírodními krásami, ale byl politicky, sociálně i kulturně zaostalý ve srovnání s ostatními oblastmi.

Tím radostnější a kontrastnější je, soudruzi a soudružky, bilance poválečného rozvoje Jihočeského kraje, kdy za uplynulých třicet let vzrostla průmyslová výroba osmkrát, zemědělská výroba se zdvojnásobila, bylo nově postaveno 70 průmyslových závodů, 90 závodů bylo zmodernizováno. Tento mohutný rozmach ekonomiky kraje měl vliv na růst zaměstnanosti a tak se podařilo vystěhovalectví z kraje nejen zastavit, ale v posledních letech je saldo migrace dokonce kladné.

Výrazně se zlepšil podíl kraje na celostátním rozvoji ekonomiky. Dnes se Jihočeský kraj podílí na průmyslové výrobě ČSR 4,5 %, na zemědělské výrobě 12,5 %.  

Tyto výsledky by mohly svádět k názoru, že Jihočeský kraj je krajem zemědělským. Jihočeský kraj je však oblastí průmyslově zemědělskou a svědčí o tom to, že průmysl dnes vede jak v podílu zaměstnanosti, tak i v hodnotovém vyjádření hrubé výroby, která je ve srovnání se zemědělstvím dvojnásobná. V průmyslu pracuje dnes přes 40 %všech zaměstnaných, zatímco v zemědělsko-potravinářském komplexu 30 %.

Je skutečností, že v roce voleb, v roce 1971, byla již v Jihočeském kraji vytvořena pevná ekonomická základna, na níž se začalo dále stavět. Výsledky 5. pětiletky to potvrzují. Daří se nejen plnit, ale i překračovat úkoly stanovené na 5. pětiletku. Průmyslová výroba v této pětiletce vzrostla o 40 %, podařila se strukturální přestavba průmyslu, kdy se strojírenství podílí na průmyslové výrobě již 26 %. V této pětiletce rostla i zemědělská výroba ročně o více než 4 %. Vracíme zemědělství ornou půdu - v této pětiletce se podařilo zmeliorovat 50 000 hektarů půdy. Rovněž hektarové výnosy vzrostly z 26 na 33 q/ha. Investice do ekonomiky kraje dosáhly v období 5. pětiletky 23,5 mld Kčs, z toho 15 mld Kčs ve stavebních pracích. Vyrostla významná díla pětiletky. Celkem je to 33 oblastně důležitých staveb. Vzrostla i výstavba bytového fondu. Faktem je, že koncem této pětiletky celá jedna šestina obyvatel kraje bude bydlet v bytech postavených v této pětiletce.

Jsou to jistě nemalé výsledky, ale my v Jihočeském kraji chceme ještě větším podílem přispět k rozvoji kraje a celé naší země. O této snaze svědčí naše záměry do budoucna. Chceme i nadále zvyšovat podíl Jihočeského kraje na průmyslové výrobě republiky a přitom modernizovat strukturu průmyslu, tj. rozvíjet efektivní nosné programy strojírenství a chemie a zapojit tyto obory ve větší míře také do integrace RVHP. Chceme využít všech specifik kraje - zásob dřeva a stavebních surovin, a to rozvojem dřevozpracujícího průmyslu a výrobou stavebních hmot. Již pro příští pětiletku vytváříme podmínky pro rozvoj nábytkářského průmyslu a výrobu dřevodesek. Tato průmyslová odvětví budou ovšem vyžadovat i podporu centrálních orgánů.

Dále budeme podporovat rozvoj zemědělství, zejména živočišné výroby. S tím souvisí i rozvoj zpracovatelského průmyslu, kde chceme dosáhnout takové kapacity a takového rozmístění, aby vyrobené suroviny mohly být zpracovávány přímo v produkčních oblastech.

V neposlední řadě chceme ještě lépe využít přirozených podmínek kraje pro cestovní a turistický ruch a rekreaci.

Ročně navštíví Jihočeský kraj přes 2 milióny návštěvníků. V období dovolených vzroste tedy počet obyvatel jižních Čech na čtyřnásobek. Je to proto, že Jihočeský kraj má relativně nejlepší životní prostředí. Je to kraj rybníků a lesů. Lesy pokrývají 36 % půdy kraje a celých 60 % rybničních ploch celé ČSSR je právě v Jihočeském kraji. Je to 6000 rybníků. Jihočeský kraj má zhruba přes 5000 památek a památkově chráněných objektů - je to celá jedna šestina památek ČSSR.

Tak vysoká návštěvnost si vyžaduje, a bude tomu tak i do budoucna, abychom rozšiřovali a zkvalitňovali služby, zejména v oblasti Šumavy. Nechceme se ale nějak výrazně dotknout dosud relativně málo porušeného životního prostředí.

Chtěli bychom tedy co nejvíce zvýšit náš příspěvek celostátní ekonomice, ale zachovat přitom nám i dalším generacím rezervoár čistého vzduchu, čistých vod a živých lesů.

Tím umožníme i zřizování rekreačních středisek a škol v přírodě pro děti z oblastí s postiženým životním prostředím, což bude muset být ovšem úkol celostátní.

Závěrem, soudružky a soudruzi, také proto, že končí Mezinárodní rok ženy, bych chtěla připomenout, jak velký podíl mají ženy na úspěšné realizaci programového prohlášení vlády. Z celkového počtu pracujících našeho kraje je 46 % žen. Ženy pracují ve všech odvětvích našeho národního hospodářství, kde odvádějí poctivou práci. V průmyslu a ve službách pracují ženy ve dvousměnných provozech. Jsou některá zaměstnání, která si dnes bez žen nedovedeme dost dobře představit. Jsou to zaměstnání, kde žena plně uplatňuje své přirozené vlastnosti, jako je citlivost, pečlivost, porozumění a obětavost. Jedná se hlavně o zdravotnictví, včetně jeslí, o předškolní a školní výchovu.

Proto nejen v Mezinárodním roce ženy, ale vždy je třeba ženám přát hodně zdraví a úspěchů ve výchově dětí i v zaměstnání. Přát jim, aby nacházely porozumění a pochopení v rodině i na pracovišti. A konečně jim přát zdokonalené služby, a to proto, aby svůj volný čas mohly rozdělovat jen mezi děti, sebevzdělání a zábavu. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslankyni Smolíkové, slovo má poslanec Zvěřina, jako poslední z přihlášených je poslanec Hlaváček.

Poslanec dr. Vladimír Zvěřina: Soudružky a soudruzi, po příjemném a elegickém projevu soudružky poslankyně Smolíkové bych se chtěl zabývat oblastí, která svým způsobem je bouřlivá, snad nejbouřlivější v celém našem národním hospodářství, snad i když jsem v pořadí předposlední, oblast o které chci hovořit toto pořadí nemá, protože XIV. sjezd i programové prohlášení vlády jí přisoudilo klíčové postavení při realizaci rozvoje národního hospodářství: jde o oblast vědeckotechnického rozvoje.

Cituji z rezoluce květnového pléna ÚV KSČ: "Prvořadým společenskopolitickým úkolem je dát potenciál vědy a techniky plně do služeb socialistické výstavby, efektivního rozvoje ekonomiky a zabezpečení dalšího růstu životní úrovně lidu. "Rezoluce tak velmi přiléhavě vyjádřila problematiku vědeckotechnického rozvoje jako politický úkol širokých vrstev funkcionářů politických i hospodářských, tedy v podstatě nás všech.

Od května roku 1974 uplynulo již půl druhého roku, zítra budeme schvalovat první rok 6. pětiletky a tak snad již můžeme hodnotit, jak plníme toto významné usnesení ÚV KSČ a jak jsme zvýšili úlohu vědy ve zbývajících letech 5. pětiletky a v přípravě 6. pětiletky.

Výsledky plenárního zasedání strany měly v organizacích značný ohlas, všechny organizace je rozpracovaly do svých podmínek, kde hledaly dosud nevyužité zdroje podnětů a iniciativy a mnohé se k této problematice pravidelně vrací.

Tak např. při nedávném přijetí představitelů České matice technické v České národní radě u příležitosti 80. výročí jejího založení, doporučovali naši přední odborníci naléhavě věnovat maximální péči a pozornost vydávání a rozšiřování vědeckotechnické literatury a nutnost odstranění existujících nedostatků na tomto poli. Zdůrazňovali nezbytnost vědeckotechnické spolupráce v rámci socialistického společenství a upozornili na nutnost vnést systém do systému vědecké výchovy, počínaje vědeckými pracovníky, přes řídící pracovníky až na techniky a technology ve výrobě.

Zatím je takový nejucelenější systém zaveden pouze u lékařů. Představitelé České matice technické nabídli své znalosti České národní radě a jsou připraveni na spolupráci s jednotlivými výbory a přispět tak k vysoké úrovni práce našeho zastupitelského sboru. Můžeme říci, že vliv vědeckotechnického rozvoje se v této pětiletce zvýraznil a že květnové plénum výrazným způsobem tuto tendenci ovlivnilo. V mnohých předcházejících diskusních příspěvcích se mluvilo o úspěších. Dovoluji si tvrdit, že valná část těchto úspěchů je právě podmíněna úspěšnou prací vědeckovýzkumné základny a myslím, že nejprogresívnější odvětví v 5. pětiletce - zemědělství - nám dokázalo diskusním příspěvkem soudruha Jiráska, že vědeckotechnický pokrok je tím, co přináší další zvyšováni životní úrovně.

Květnové plénum bylo velmi příznivě přijato v samotné vědeckovýzkumné základně. Rozsáhlá prověrka řešených úkolů, která na základě květnového pléna proběhla, znamenala jednak koncentraci sil vědeckovýzkumné základny na nejdůležitější úkoly, jednak posílení zejména v těch úkolech, které bezprostředně byly svázány s potřebami národního hospodářství.

Totéž v podstatě sledovaly i nové směrnice pro řízení vědeckovýzkumné základny, vypracované pro období 6. pětiletky. Prohloubený systém úvodních oponentních řízení si vyžádal daleko zodpovědnější přístup řešitele k zařazování nového výzkumného úkolu do plánu. Rozsáhlost materiálu pro úvodní oponenturu - někdy dogmaticky dovedeného až do neskutečnosti, znamenala, že výzkumník musel opravdu důkladně a komplexně posuzovat všechny vztahy a dopady navrhovaného úkolu. Metodicky jsou nové směrnice jistě správné, hlouběji propracovávají metodiku výběru, je však třeba říci, že ne vždy je možné jejich náročnost racionálně uspokojit a v praxi znamenají úbytek experimentální kapacity výzkumníka.

Nově byly zavedeny koordinační plány. Je to věc velmi dobře myšlená, velice užitečná a potřebná pro překlenutí propasti mezi vědeckovýzkumnou základnou, řídícími orgány a výrobou. Jsem stále přesvědčen, že jejich jádro je racionální a perspektivně by se stále měly zdokonalovat.  

Pohříchu však máme nyní vedle sebe plány koordinační a plány investiční, oba schválené a odsouhlasené pověřenými orgány, ale nebudu se mýlit, když tvrdím, že nezkoordinované. Nechtěla by se přihlásit Česká plánovací komise, resp. Státní plánovací komise?

Nesplněný zůstává dosud úkol květnového pléna ÚV KSČ, který byl svou důležitostí postaven na nejpřednější místo, tj. urychlení cyklu výzkum-vývoj-výroba-užití.

Základní podmínkou pro urychlení cyklu je vytvoření podmínek pro bezprostřední realizaci výsledků výzkumu. Nemohu bohužel uvést žádný příklad normativního opatření, které by toto úsilí realizovalo. Vždyť se v nejmenším nezjednodušila agenda předprojekční a projekční činnosti. Sečtou-li se lhůty platných směrnic doplněné resortními pokyny, pak jen od předání dokumentace výzkumníkem realizátoru do výstavby nové investice uplyne 5,4 roku. Celková doba realizace pak zůstává stále 8 - 10 let. Jaký je efekt nové techniky pak není třeba komentovat.

Nevhodnost předpisů o investiční výstavbě i o jejich rozpornosti lze dokumentovat i tím, že převážná část investičních akcí je řízena zvláštními režimy a povolovanými vládními výjimkami. Volání po zjednodušení předpisů investiční výstavby zůstává stále nevyslyšeno, spíše naopak dalšími opatřeními se komplikuje. Nedůslednost se projevuje již ve vlastních centrálních orgánech, když vypisují velké investiční akce nad směrnice pětiletky, jako kupř. petrochemii za 6 mld Kčs, aniž by se provedla důsledná opatření k jejímu zajištění.

Chci se ale vrátit k problematice vlastní vědeckovýzkumné základny. Rezoluce květnového pléna ukládá, citují: "Zvýšení vybavenosti pracovišť přístrojovou technikou, rozšíření jejich experimentální základny i uplatnění účinnějších forem sepětí výzkumu a výroby musí významně přispívat k urychlení vědeckotechnického rozvoje a jeho využití ve společenské praxi."

A jaká je skutečnost? Podle rozboru ministerstva výstavby a techniky ČSR bude v roce 1978-1980 50 % přístrojové techniky ve vědeckovýzkumné základně nepoužitelné, neboť již dnes má podle odpisů 17 % přístrojů zápornou hodnotu životnosti, 25 % přístrojů má životnost od 1 do 5 let a 47 % 5-10 let. Ze situace, kdy ceny přístrojů z dovozu vzrostly ze známých důvodů o 25-150 % se poskytuje na rok 1976 o 25 % prostředků méně, než kolik činí skutečnost 1975. Přitom bez větších potíží dovážíme za stejné devizy nejen suroviny, které by se za zlomek nákladů na technologické vybavení výroby nahradily, ale dokonce i zboží zbytečné, které leží ve skladech. Továrna na dětská vozidla v Mělníce musí omezovat výrobu kočárků, neboť není nikoho, kdo by zrušil dovoz z NSR a přesunul devizy tam, kde by byly lépe využity. Nemohu pochopit, proč dolar, frank či marka určená na dovoz surovin či výrobku je jiná než dolar či marka na dovoz technologického zařízení, které nám dovoz odstraní a navíc pomůže v exportu.

Usnesením vlády ČSSR č. 174/1974 byla uložena Vládnímu výboru pro rozvíjení plánovité soustavy řízení národního hospodářství řada opatření ke zlepšení stimulace nové techniky v oblasti ekonomické, cenové, mzdové regulace apod. Konstatuji, že pokud byla vypracována a uvedena do života vůbec nějaká, pak se rozhodně pozitivně v praxi neprojevila, spíše je pociťován opak. Pozornost převážné většiny hospodářských pracovníků je zaměřena na operativní a krátkodobé úkoly, zatímco dlouhodobé úkoly stále stojí na okraji pozornosti těchto pracovníků. Vždyť celostátně hlavním nástrojem řízení zůstává stále pětiletý plán, který, jak již bylo dokumentováno, je pro potřeby vědeckovýzkumné základny příliš krátký. Přestože je mi známo, že vláda se již dvakrát zabývala dlouhodobými prognózami rozvoje národního hospodářství, nestala se z nich metoda práce v resortních orgánech, ani ve středních řídících článcích, v jejichž dobudování nás čeká ještě dost práce.

Trvá stále nesladěnost ekonomických ukazatelů a disproporce rozvoje mezi jednotlivými resorty vzájemně kooperujícími, stejně tak jsou jinak zainteresovány podniky zahraničního obchodu, jinak výrobní podniky.

Vskutku katastrofální je situace v zajištěnosti výstavbářských kapacit pro pokusná zařízení. Nejde jen o to, že výstavba pokusných poloprovozů se stále více prodlužuje, ale v dnešní době není možné zrealizovat žádné pokusné zařízení, pokud si je výzkumný ústav sám nebo v krajním případě ve spolupráci s realizátorem nepostaví vlastními silami. Přitom se stávají předpisy o dokumentaci staveb mocnou zbraní jak novou techniku torpedovat, nebo alespoň její realizaci oddalovat. Předpovídám, že tento stav se bude prohlubovat i v 6. pětiletce a že se stane realizace vědeckotechnického rozvoje v 7. pětiletce tímto velice obtížná.  

Nemohu zde dále rozebírat jednotlivé problémy vědeckovýzkumné základny, ale musím závěrem konstatovat, že v uplatnění směrnice ÚV KSČ, že technický rozvoj je rozhodujícím faktorem vysoké efektivnosti a hlavní cestou zvyšování blahobytu našeho lidu, že máme stále ještě mnoho nevyužitých rezerv, které bychom mohli uplatnit při dopracování 6. pětiletky a tak podepřít závěry zprávy předsedy vlády ČSR o plnění programového prohlášení na úseku uplatnění nové techniky. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Zvěřinovi. Jako poslední přihlášený vystoupí v diskusi poslanec Hlaváček. Dávám mu slovo.

Poslanec dr. Miroslav Hlaváček: Vážené soudružky a soudruzi, Česká národní rada nedávno podrobně projednávala zprávy vlády ČSR o rozvoji kultury a školství, ocenila úspěchy dosažené v těchto oblastech v období po XIV. sjezdu KSČ a přijala příslušná opatření k jejich dalšímu rozvoji a zdokonalování v souladu se zájmy a potřebami naší socialistické společnosti. Proto mě pověřil kulturní a školský výbor ČNR, abych se ve svém vystoupení zaměřil na oblast tělesné výchovy a sportu, která dosud nebyla takto posuzována.

Vláda ČSR klade velký důraz na zabezpečování podmínek pro všestrannou výchovu, zdraví, vzdělání a šťastný život naší mladé generace i dospělých občanů. V uplynulém období se výrazně upevnila jednota lidu a došlo k dalšímu prohloubení socialistické demokracie, pod vedením KSČ se úspěšně rozvíjí pracovní iniciativa a aktivita občanů, zabezpečují se jejich hmotné a kulturní potřeby, zvyšuje se životní úroveň, péče o životní prostředí i volný čas pracujících a mládeže. Upevnilo se mezinárodní postavení a autorita ČSSR. To jsou významné skutečnosti, které posilují jistoty občanů a jejich důvěru v politiku KSČ.

Dosažené výsledky v budování socialistické společnosti vytvářely také všestranné podmínky i pro rozvoj tělesné výchovy a sportu, které se stále více stávají nezastupitelnou součástí života našich občanů. Umožnily také úspěšně plnit většinu záměrů v rozvoji tělesné výchovy, jak je zapsala vláda ČSR do svého programového prohlášení.  

Uplatnění, zejména masových forem tělesné výchovy v životě mládeže a pracujících označil XIV. sjezd KSČ za významný politický úkol. Přijaté pojetí jejího rozvoje se stalo součástí programu vlády ČSR. Touto problematikou se zabývaly orgány České národní rady, jednotlivé resorty a instituce a organizace Národní fronty. Tělesná výchova se stala součástí obsahu volebních programů Národní fronty. Převážná většina KNV, ONV, MěstNV i MNV projednala opatření k jejímu dalšímu rozvoji. O problémech tělesné výchovy se hovořilo na veřejných schůzích občanů. Rozsah a hloubka projednávání úkolů rozvoje tělesné výchovy nemá v dosavadním vývoji tělovýchovného hnutí srovnání.

Pozornost věnovaná problematice tělesné výchovy souvisí především s jejím posláním v období vědeckotechnického rozvoje naší socialistické společnosti. Nejpřesvědčivějším výsledkem jejího dosavadního rozmachu byla Československá spartakiáda 1975. Její příprava, průběh i výsledky potvrdily správnost nastoupené cesty a prokázaly, že se úspěšně plní závěry XIV. sjezdu KSČ k masově tělesné výchově. Československá spartakiáda 1975 vytvořila dobré předpoklady k tomu, aby se na rozvíjení masové tělesné výchovy trvale podílely státní orgány a společenské organizace.

Prokazatelně dobrých výsledků se dosáhlo při řešení masové tělesné výchovy a sportu. Např. členská základna ČO ČSTV se v posledních letech prakticky zdvojnásobila - dosahuje dnes 200 000 členů, z toho je téměř 50 000 členů z řad mládeže; jen ve 200 obcích nad 500 obyvatel v ČSR nepracují tělovýchovné jednoty. Na spartakiádních vystoupeních cvičilo na 1,1 miliónu cvičenců, více než 1,5 miliónu účastníků zaznamenaly spartakiádní sportovní soutěže a turistické akce.

Velké oblibě se těší již tradiční masové sportovní akce, kdy počty účastníků na startech často dosahují i několika tisíců. Veřejnost dobře přijala řadu nových forem masové tělesné výchovy, jako je hnutí "Pohybem ke zdraví", výzvu "Buď fit", soubor podmínek "Fit 75" a budování Areálů zdraví, kterých je již na našem území více než 200 apod. Statisíce příslušníků mládeže i dospělých startují v soutěži Sportovní hry mládeže a pracujících. Stále roste počet občanů, kteří se aktivně zapojují do nových neorganizovaných forem spontánní a rekreační tělesné výchovy. Výrazně stoupá tělovýchovná aktivita i v dalších organizacích Národní fronty, zejména v ROH a SSM, na školách a v ozbrojených složkách. Také individuální tělocvik, sport a turistika jednotlivců a rodin se rozvíjí pod vlivem státem organizované osvěty a propagandy, zaměřené na účelné a hodnotné využití volného času v úsilí o zdravější život a omezení narůstajícího vlivu sociálních chorob.

V ČSR se pravidelně tělovýchovou a sportem v ČSTV zabývá téměř 25 % příslušníků mládeže a 16 % dospělé populace, vedle dalších neorganizovaně sportujících a cvičících občanů. I když to jsou nesporné úspěchy, uvědomujeme si, že jsme v zavádění nového pojetí masové tělovýchovy, zejména jejích kvalitativních hledisek teprve na začátku. Další rozvoj vyžaduje ještě více koordinovat, systematicky a plánovitě řídit práci za úzké součinnosti všech článků tělovýchovného hnutí, přibližovat sport lidem tam, kde žijí a pracují.

Poslanci České národní rady si stav plnění programového prohlášení naší vlády na úseku tělesné výchovy ověřovali ve svých volebních obvodech i průzkumy, naposledy nedávno ve Východočeském kraji. Potvrdilo se, že národní výbory všech stupňů jí věnují stále větší pozornost, projednávají otázky jejího rozvoje a vytvářejí dobré materiální předpoklady pro rozvoj masové tělovýchovy a sportu mládeže i ostatních občanů. V místech a ve městech se projevuje široká aktivita občanů při budování, rekonstrukci a údržbě tělovýchovných zařízení. Překonalo se předchozí živelné období a zlepšuje se spolupráce národních výborů s ČSTV a ostatními složkami tělovýchovného hnutí. Stále jsou však ještě velké rezervy zejména v nedostatečném využívání zařízení a tělovýchovných prostorů právě pro potřeby masové tělesné výchovy.

Naše vláda přikládá velký význam důstojné reprezentaci ČSSR a proto vyvíjí značné úsilí při vytváření podmínek vrcholným sportovcům. Podporuje např. ustanovování sportovních tříd na školách /v současné době jich je ustaveno 59/ a tréninkových středisek mládeže, kterých funguje 153. Jsou to základní články systému vrcholového sportu a slouží výběru mladých talentovaných sportovců.