K části II.

Navrhovaná úprava souhrnně vymezuje působnost místních (městských), okresních a krajských národních výborů především na úseku důchodového zabezpečení. Po obsahové stránce se v podstatě opírá o dosavadní právní stav (vyhláška č. 108/1964 Sb., o působnosti národních výborů ve věcech sociálního zabezpečení ve znění vyhl. č. 78/1968 Sb. a 131/1971 Sb.) s odchylkami, které vyplynuly z věcných úprav provedených v zákoně o sociálním zabezpečení.

Dále upravuje působnost národních výborů na úseku zabezpečení členů rodin občanů konajících službu v ozbrojených silách podle zákona o sociálním zabezpečení a působnost v oblasti zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a zabezpečení matky a dítěte podle zákona č. 103/1964 Sb., o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte, jakož i zabezpečení matky a dítěte z důchodového pojištění samostatně hospodařících rolníků.

K § 6

Nově se v návrhu zákona stanoví oprávnění národních výborů všech stupňů kontrolovat, jak organizace plní úkoly uložené jim zákonem o sociálním zabezpečení, a ukládat organizacím závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků. Jak totiž vyplývá z § 111 odst. 1 zákona o sociálním zabezpečení, jsou organizace povinny vést záznamy o okolnostech rozhodných pro nárok na dávku, její výši a její výplatu, zejména o době a druhu zaměstnání, vzniku a zániku členství v družstvu, o výši výdělku pracujících, o pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz a o sjednání a skončení pracovního poměru (dohody o pracovní činnosti) s důchodcem a hlásit je orgánům vykonávajícím sociální zabezpečení pracujících (důchodců). Dosavadní praxe a zkušenosti ukázaly, že je účelné, aby bylo přímo v zákoně dáno národním výborům oprávnění kontrolovat, jak organizace tyto své povinnosti plní a případně jim ukládat odstranění zjištěných nedostatků.

K § 7

Působnost místních (městských) národních výborů se shrnuje do tohoto ustanovení a taxativně se stanoví jejich rozhodovací pravomoc ve věcech výplaty dávek důchodového zabezpečení a přídavků na děti ze sociálního zabezpečení jiným občanům, popřípadě místnímu národnímu výboru v případech, kde výplatou dávky oprávněnému by se zřejmě nedosáhlo účelu, jemuž má dávka sloužit.

K § 8

Při vymezení působnosti okresního národního výboru se vedle taxativního výčtu rozhodovací pravomoci stanoví, že okresní národní výbor zpracovává rozbory invalidizace a navrhuje příslušným orgánům (zdravotním orgánům, socialistickým organizacím, ústředním orgánům apod.) opatření k prevenci invalidity a k odstranění jejích následků. Kromě toho plní zejména okresní národní výbory úkoly v přípravném řízení o dávkách důchodového zabezpečení pro Úřad důchodového zabezpečení v Praze (viz ustanovení § 6 návrhu zákona).

K § 9 a 10

Tato ustanovení upravují pravomoc posudkových komisí sociálního zabezpečení a dávkových komisí okresního národního výboru. Pokud jde o posudkové komise sociálního zabezpečení, bylo podle dosavadní právní úpravy provedené vyhláškou č. 108/1964 ve znění vyhlášky č. 78/1968 Sb. a č. 131/1971 Sb. vydávání rozhodnutí o plné a částečné invaliditě omezeno na případy, kde k posouzení zdravotního stavu dojde z podnětu lékařské poradní komise v řízení podle § 3 až 6 vyhl. č. 76/1957 Ú. l., o přechodu z pracovní neschopnosti do plné nebo částečné invalidity. V ostatních případech vydává posudková komise sociálního zabezpečení posudek o plné nebo částečné invaliditě jako podklad pro rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení v Praze o přiznání invalidního (částečného invalidního) důchodu.

Ježto se dosavadní úprava osvědčila, není třeba, aby se - pokud jde o organizaci a působnost posudkových komisí sociálního zabezpečení - prováděly podstatné změny, až na tři výjimky:

- odpadá rozhodování o zvýšení důchodu (výchovného pro bezmocnost, ježto tato dávka se stává od 1. ledna 1976 dávkou nárokovou;

- odpadá podávání návrhů na přiznání či ponechání (zamítnutí či odnětí) částečného invalidního důchodu občanům, kterým dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky; o této dávce rozhoduje Úřad důchodového zabezpečení v Praze. Podávání návrhů vyžadovalo, aby posudková komise sociálního zabezpečení v případech, kde zjistila značné ztížení obecných životních podmínek, navíc vyšetřovala a hodnotila hospodářskou situaci žadatele či důchodce, takže byla zatěžována úkoly administrativními. Po nové úpravě vyšetří tyto sociální a hospodářské poměry žadatele a jeho rodiny příslušný odbor okresního národního výboru a zhodnotí je Úřad důchodového zabezpečení v Praze;

- až dosud vydávala posudková komise sociálního zabezpečení též posudek o plné (částečné) invaliditě (těžkém zdravotním postižení) dítěte a o nutnosti stálé péče o ně též pro účely přiznání příplatku k přídavkům na děti z nemocenského pojištění. Tato úprava se mění v tom smyslu, že napříště v těchto případech bude posudková komise sociálního zabezpečení vydávat správní rozhodnutí. Ke změně dochází na žádost České odborové rady a Ústřední rady odborů, neboť komise národního pojištění jako laický orgán nemá možnost přezkoumávat posudek vydaný posudkovou komisí sociálního zabezpečení. Pokud by příjemce přídavků na děti nesouhlasil napříště s rozhodnutím posudkové komise sociálního zabezpečení, má možnost v odvolacím řízení správním požádat o přezkoumání jejího rozhodnutí posudkovou komisi sociálního zabezpečení krajského národního výboru. Tím se zjednodušuje proti dosavadnímu stavu odvolací řízení. V řízení o dávkách důchodového zabezpečení dosavadní praxe vyhovuje a proto v těchto případech bude i nadále posudková komise sociálního zabezpečení vydávat posudek.

Zároveň dochází ke změně v pravomoci dávkových komisí sociálního zabezpečení. Dávkové komise doposud rozhodovaly též o odstraňování tvrdostí, které se vyskytly při poskytování mateřského příspěvku. Tato jejich dosavadní činnost však svým obsahem do jejich kompetence fakticky nenáleží a přenáší se proto nyní na komise péče o rodinu a děti.

K § 11

Vedle působnosti krajských národních výborů a jejich správních komisí uvedené výslovně v tomto ustanovení řídí krajské národní výbory ve smyslu zákona o národních výborech okresní národní výbory a jejich správní komise při výkonu státní správy. Zároveň podle správního řádu rozhodují krajské národní výbory a jejich správní komise o odvoláních proti rozhodnutím, která vydaly okresní národní výbory a jejich správní komise při rozhodování v I. stupni.

K části III.

K § 12

V tomto ustanovení je obecně vymezena působnost národních výborů na úseku sociální péče. Národní výbory vyhledávají ve spolupráci se státními, družstevními a společenskými organizacemi občany, kteří potřebují sociální péči.

K § 13

Péče o rodinu a děti je jedním z důležitých úkolů národních výborů všech stupňů. Musí prolínat činností všech orgánů národních výborů, které plánovitě řídí, organizují a zajišťují ve svých obvodech hospodářskou, kulturní, zdravotní a sociální činnost. Tyto úkoly plní národní výbory jednak přímo, jednak prostřednictvím svých zařízení, a konečně ve spolupráci s ostatními státními orgány a institucemi, hospodářskými a společenskými organizacemi.

Soustředěný a cílevědomý jednotný výchovný systém zaměřený na děti i dospělé je hlavní metodou při předcházení různým nežádoucím jevům v naší společnosti. Národní výbory ji uplatňují nejen činností správní, ale zejména činností řídící, výchovnou a kontrolní, přičemž sledují dodržování všech právních předpisů vydaných pro péčí o rodinu a děti.

Dalším úkolem národních výborů je sledovat, jak rodiny plní své společenské funkce, pomáhat tam, kde dochází k nedostatkům, předcházet ohrožení nebo narušení výchovy dětí, k němuž by mohlo dojít v rodinách, na pracovištích nebo v místech, kde děti tráví svůj volný čas. Tam, kde již k ohrožení nebo narušení příznivého vývoje dětí došlo, nebo kde z jakýchkoliv důvodů děti postrádají řádnou péči svých rodičů, je úkolem národních výborů činit taková opatření, kterými by se v souladu se zájmy společnosti výchovné poměry dětí zlepšily, nebo jimiž by se nedostatečná péče rodičů nahradila.

Národní výbory, především okresní národní výbory, poskytují dále právní i sociální pomoc a ochranu dětem tehdy, jestliže rodiče z různých příčin neplní nebo nemohou plnit své morální i zákonné povinnosti při jejich výchově. Při hodnocení, zda rodiče plní či neplní své povinnosti, je třeba vycházet ze zákonných ustanovení, především ze zákona o rodině.

Pomoc při ochraně práv a oprávněných zájmů poskytují národní výbory též rodičům nebo jiným občanům odpovědným za výchovu dětí a těhotným ženám, jestliže to z vážných důvodů potřebují a nejsou z různých příčin schopni vlastními silami řešit nepříznivou situaci, v níž se ocitli.

K § 14

V navrhovaném ustanovení se stanoví oprávnění místních (městských) národních výborů použít některých výchovných opatření podle § 43 zákona o rodině. Protože při těchto výchovných opatřeních jde o zásah do práv a právem chráněných zájmů rodičů a dětí, popř. dalších osob, je třeba, aby o nich místní národní výbor rozhodl ve správním řízení.

V § 14 písm. b) jde o oprávnění místních (městských) národních výborů navazující na provádění zákona č. 117/1966 Sb., o některých důsledcích zanedbávání péče o děti, ve znění zákona č. 99/1972 Sb., o zvýšení přídavků na děti a výchovného, ve vztahu k přídavkům na děti z nemocenského pojištění.

V dalších ustanoveních § 14 se stanoví věcná působnost místních národních výborů k plnění úkolů plynoucích zejména ze zákona o rodině a ze zákona o sociálním zabezpečení.

K § 15

V návrhu zákona se stanoví věcná působnost okresních národních výborů v péči o rodinu a děti. Okresní národní výbory poskytují rodinám s dětmi vedle všestranné péče o ně i hmotnou pomoc formou peněžitých příspěvků, věcné pomoci, popřípadě půjček. Okresní národní výbor může tedy v případě neodkladné potřeby rozhodnout i o přiznání jednorázového peněžitého příspěvku na výživa dítěte. V tomto případě však nejde o příspěvek na výživu dítěte podle § 100 zákona o rodině, který je většinou dlouhodobý a opakující se a o němž rozhoduje, jak je uvedeno v § 18 návrhu zákona, komise péče o rodinu a děti okresního národního výboru. Peněžitý příspěvek podle § 15 návrhu zákona slouží zejména k překlenutí mimořádné situace. Trvá-li potřeba poskytování peněžitého příspěvku i nadále, rozhodne komise péče o rodinu a děti o poskytování peněžitého příspěvku na výživu dítěte podle § 100 zákona o rodině.

K § 16 a 17

Mezi významné úkoly národních výborů patří výchova občanů k manželství a k odpovědnému rodičovství a vytvoření takového systému poradenské péče pro děti, mládež a rodinu, který by napomáhal k vytváření příznivých vztahů v rodinách.

Tyto úkoly plní národní výbory zejména sociálně výchovnou činností kvalifikovaných sociálních pracovníků, kulturně výchovnou a zdravotně výchovnou činnosti. Vedle toho zřizují pro tyto účely specializovaná zařízení, k nimž patří zejména manželské a předmanželské poradny, které poskytují manželům a snoubencům odborné porady orientované především na úpravu jejich interpersonálních vztahů a vztahů k sociálnímu okolí.

Při plnění úkolů v péči o rodinu a děti národní výbory spolupracují s aktivem dobrovolných spolupracovníků z řad občanů, zejména se sborem důvěrníků péče o děti. Podrobnosti o způsobu jejich ustavování a náplni činnosti stanoví prováděcí předpis.

K § 18

Návrh zákona stanoví působnost komise péče o rodinu a o děti okresního národního výboru s přihlédnutím k potřebě posoudit řadu rozhodujících skutečností v životě rodiny a dítěte kolektivním orgánem tak, aby se zajistila zásada materiální pravdy při dokazování a maximální objektivizace při volbě opatření, která se v zájmu dítěte přijímají. I zde půjde o rozhodování podle správního řádu s ohledem na to, že se opatření týkají práv a právem chráněných zájmů rodičů, dětí či jiných osob.

V řízení o odstraňování tvrdosti při poskytování mateřského příspěvku může na základě celkové sociálně ekonomické situace žadatelky posoudit závažnost důvodů a rozhodnout nejlépe kolektivní orgán, který má k této problematice vzhledem ke svému složení nejlepší předpoklady.

Komise péče o rodinu a děti okresního národního výboru plní mimo úkolů vyjmenovaných v ustanovení § 18 písm. a) i další úkoly při koordinaci činností orgánů působících v péči o rodinu a děti.

K § 19

V tomto ustanovení je řešena kompetence krajských národních výborů ve věcech péče o rodinu a děti s tím, že se v podstatě přebírá právní úprava doposud obsažená ve vládním nařízení č. 59/1964 Sb., o úkolech národních výborů v péči o děti, v platném znění.

V návrhu zákona není řešena působnost krajských národních výborů a jejich komisí péče o rodinu a děti rozhodovat o odvoláních proti rozhodnutím okresního národního výboru a jeho komise péče o rodinu a děti. Tato jejich činnost vyplývá přímo ze zákona č. 69/1967 Sb., o národních výborech v platném znění a zároveň také ze zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) a není ji proto třeba duplicitně v návrhu zákona uvádět.

K § 20

Sledování vývoje rodin i prostředí, v němž žijí děti, i šetření o jejich výchovných podmínkách podmiňuje oprávnění určitého okruhu funkcionářů, pracovníků i dalších občanů navštívit rodinu nebo dítě v prostředí, kde žije. Toto oprávnění zahrnuje také možnost uvedeného okruhu osob informovat se o dítěti ve škole a o mladistvém na pracovišti. Jenom důkladná znalost vztahů i prostředí v rodině a výchovných podmínkách dítěte umožňuje volit vhodné prostředky ke zlepšení poměrů v rodině a výchovného prostředí dítěte, popř. jiná opatření k zabezpečení řádné výchovy dítěte.

K § 21 - 23

Podmínky a rozsah péče o občany se změněnou pracovní schopností upravuje zákon o sociálním zabezpečení. Do pravomoci orgánů republik náleží úprava působnosti národních výborů v péči o občany se změněnou pracovní schopností, kterou dosud řešila vyhláška č. 108/1964 Sb., a pokud jde o evidenci těchto občanů, vyhláška č. 102/1964 Sb. Návrh zákona přejímá v podstatě dosavadní právní stav s přihlédnutím k úpravám provedeným zákonem o sociálním zabezpečení. Zároveň jsou v návrhu zákona vymezeny povinnosti a součinnost organizací ve vztahu k národním výborům při provádění péče o tyto občany. Národním výborům jsou také dány možnosti postihu vůči organizacím, neplní-li tyto organizace závažně plán zaměstnanosti občanů se změněnou pracovní schopností.

Podle ustanovení § 50 zákoníku práce se poskytuje občanům se změněnou pracovní schopností zvláštní ochrana v tom směru, že se k výpovědi dávané těmto občanům organizací vyžaduje předchozí souhlas okresního národního výboru.

Návrh zákona České národní rady přiznává dále okresním národním výborům právo rozhodovat o dalších příspěvcích podle zvláštních předpisů. Jde zejména o zvláštní příspěvek poskytovaný na základě výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 3. 7. 1970, čj. F V/1 - 662/70-1142, o opatřeních k prohloubení hmotného a sociálního zabezpečení uvolňovaných a převáděných pracovníků v hornictví, pracovníků zaměstnaných v podzemí hlubinných dolů a průzkumných děl, kteří musí být pro ohrožení nemocí z povolání převáděni z rizikového pracoviště v podzemí na jinou práci anebo jsou z tohoto důvodu z organizace uvolněni, a nesplňují podmínky nároku na invalidní nebo částečný invalidní důchod. Příspěvek poskytují na žádost pracovníka okresní národní výbory za účelem zmírnění hmotných a sociálních důsledků spojených se změnou předchozího místa.

K § 24 - 28

Socialistická společnost pomáhá osobám s těžkým zdravotním postižením kompenzovat sociální péčí jejich těžkou tělesnou nebo smyslovou vadu. Návrh zákona vymezuje působnost místních (městských) národních výborů, okresních národních výborů, posudkových komisí sociálního zabezpečení okresních národních výborů a konečně i krajských národních výborů na tomto úseku. Neobsahuje však zvláštní ustanovení o působnosti posudkových komisí sociálního zabezpečení krajského národního výboru, které rozhodují o odvolání proti rozhodnutí posudkových komisí sociálního zabezpečení okresního národního výboru, neboť tato jejich činnost vyplývá ze zákona č. 69/1967 Sb., o národních výborech, v platném znění a ze zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

Návrh zákona vytváří podmínky pro zachování dosavadní právní úpravy, podle níž těmto občanům poskytují národní výbory účelové příspěvky na zakoupení pomůcek, které potřebují k výkonu zaměstnání, k přípravě pro povolání, pro výkon soustavné veřejné činnosti, pro další vzdělávání a zvyšování kvalifikace. Při rozhodování o poskytnutí těchto příspěvků se nezkoumá podmínka sociální potřebnosti.

K účelovým příspěvkům patří i příspěvek na zakoupení a výcvik vodícího psa pro nevidomého. Občanům trvale těžce postiženým na zdraví, jimž vada nebo choroba podstatně omezují jejich pohybové schopnosti, poskytují národní výbory průkazky na mimořádně výhody. Tím jim alespoň částečně nahrazují omezení jejich pohybových schopností a šetří jejich nadměrnou námahu spojenou s chůzí. Podle závažnosti zdravotního postižení se rozlišují tři stupně těchto mimořádných výhod, které opravňují držitele užívat zvýhodnění při cestování i návštěvě kulturních představení.

Jestliže je občan postižen takovou poruchou nosného a pohybového ústrojí, že nemůže užívat hromadných dopravních prostředků a je odkázán na individuální dopravu, mohou národní výbory poskytnout příspěvek na zakoupení motorového vozidla. Musí být ovšem splněna základní podmínka zdravotního stavu, o které se vyjadřuje posudková komise sociálního zabezpečení okresního národního výboru. Předpokladem poskytnutí tohoto příspěvku je, že ani invalida sám, ani jeho manželka (manžel) žijící s ním ve společné domácnosti nevlastní motorové vozidlo. Výši příspěvku na motorové vozidlo stanoví národní výbor s přihlédnutím k ceně vozidla, k jeho využití a k sociálním poměrům invalidy a jeho rodiny.

Obdobné zásady platí také pokud jde o příspěvek na provoz motorového vozidla a úhradu pojistného zákonné odpovědnosti za škody, způsobené provozem motorového vozidla, jehož držitelem je občan těžce postižený na zdraví.

Okresní národní výbory mohou poskytovat i opakující se příspěvky, např. nevidomým, kteří pracují v pracovním poměru, nebo kteří jsou v učebním poměru a připravují se pro povolání soustavným výcvikem nebo studiem. U tohoto opakujícího se příspěvku se nezkoumá sociální potřebnost. Platí tu pouze podmínka, že příspěvek může být poskytnut nevidomému, který nemá tak vysoké příjmy, z nichž by mohl hradit mimořádná vydání, která mu způsobuje vada.

Obdobně pravidelně měsíčně vypomáhají národní výbory občanům nemocným tuberkulózou a cukrovkou. Jde o příspěvek na úhradu zvýšených nákladů na stravování, které je součástí léčby těchto nemocných. Podmínkou pro poskytnutí tohoto opakujícího se příspěvku je především určitý stav choroby nemocného a nepříznivá sociální situace.

Národní výbory mohou poskytovat také věcnou pomoc, jejímž smyslem je především ulehčit nemocným občanům obstarávání běžných životních potřeb. Například občany nemocné tuberkulózou lze s přihlédnutím k jejich sociálním poměrům vybavit osobním prádlem a šatstvem pro ústavní léčení.

Národní výbory plní i další úkoly v péči o tyto občany při jejich zapojení do společenského a kulturního života.

Podrobná úprava v duchu těchto zásad bude obsažena v prováděcím předpisu.

K § 29 - 31

Rámcové vymezení péče o staré občany je obsaženo v úvodním ustanovení této části, v němž jsou stanoveny i základní podmínky a účel uvedené péče. Navrhovaná úprava přebírá v podstatě dosavadní právní stav s tím, že je vytvářen dostatečný prostor pro budoucí rozšiřování jednotlivých forem péče o staré občany.

Jednou z hlavních zásad je vytvářet podmínky, aby staří občané mohli co nejdéle setrvat ve svém domácím prostředí. K zajištění této zásady poskytují národní výbory služby sociální péče, z nichž nejvýznamnější je pečovatelská služba. Tou se zajišťují starým občanům v jejich domácím prostředí jednoduché ošetřovatelské úkony, osobní hygiena, různé nákupy, čistota jejich bytu a další pomoc, zejména jsou-li osamělí nebo rodinní příslušníci jim nemohou potřebnou péči zajišťovat. V této souvislosti jsou budovány také domy s pečovatelskou službou, kde jsou soustředěny do samostatných malých bytových jednotek staří občané, potřebující pečovatelské služby. Národní výbory také spolupracují s příslušnými orgány v otázkách bydlení starých občanů.

K usnadnění životních podmínek starých občanů, zejména k umožnění osobní hygieny, zřizují národní výbory střediska osobní hygieny, kde se poskytují hygienické služby, zejména těm občanům, kteří mají nedostatečně vybavený byt nebo vzhledem ke svému fyzickému stavu si nemohou již pravidelně svoji osobní hygienu udržovat.

Jednou z nejčastějších sociálních služeb, poskytovaných starým občanům, jsou peněžité příspěvky a věcná pomoc. Finanční příspěvky se poskytují jednorázově, jestliže vznikla náhlá nebo naléhavá potřeba (např. vymalování bytu) nebo opakovaně (např. příspěvek na dietní stravování). Národní výbory také zajišťují stravování pro staré občany. Tam, kde je větší soustředění starých občanů, zřizují pro ně samostatné speciální jídelny které připravují stravu tak, aby zejména po stránce kalorické odpovídala věku strávníků.

Účast starých občanů na společenském a kulturním životě a veřejné činnosti je všestranně žádoucí a proto ji národní výbory zejména v posledních letech podporují. Ukázaly to sociálně gerentologické výzkumy, z kterých bylo zjištěno, že tato činnost napomáhá k udržení duševní i tělesné svěžesti starých občanů, napomáhá jim překonat pocit osamělosti a udržuje i nezbytné společenské kontakty. Významnou úlohu zde hrají kluby důchodců. Programová náplň klubu je závislá na výboru klubu, zvoleného ze stálých návštěvníků klubu. Vedení klubu pomáhá jednak národní výbor, jednak i patronátní organizace. Dále národní výbory ve spolupráci s některými organizacemi Národní fronty sjednávají různé akce, například zvláštní představení divadelní i filmová pro důchodce, různé estrády a výlety. V poslední době stoupá i význam rekreace, která je pořádána v mnoha případech ve spolupráci s organizacemi, vlastnícími vhodné rekreační objekty.

Podrobná úprava péče o staré občany bude obsažena v prováděcím předpisu.

K § 32

Navrhované ustanovení vytváří právní předpoklady pro poskytování sociální pomoci těm občanům, kteří se bez svého zavinění ocitli v důsledku mimořádných událostí, jako jsou například povodně, požáry a různé jiné živelné pohromy, ve zvlášť obtížných poměrech, které nemohou překonat vlastními silami. Národní výbory mohou těmto občanům poskytovat věcnou pomoc, peněžité příspěvky, popřípadě i půjčky.

K § 33

Toto ustanovení se týká občanů, kteří dosud žijí v mimořádně nepříznivých poměrech a kteří potřebují pomoc společnosti k překonání důsledků a návyků vyplývajících z odlišného způsobu života v minulosti. Jsou to především cikánští občané, kteří v důsledku izolace od ostatní společnosti i vlivem po staletí trvajícího pronásledování zaostali ve společenském vývoji a u nichž se projevují přežitky z dřívějších společenských formací.

V průběhu budování socialistické společnosti byly vytvořeny podmínky, aby cikánští občané se stali skutečně rovnoprávnými občany. V podstatě bylo likvidováno kočování cikánských rodin, většina cikánských mužů je zaměstnána a děti navštěvují školy. Řada cikánských rodin dosáhla již úplně úrovně ostatního obyvatelstva.

V současné době žije v ČSR zhruba 83 000 cikánských občanů, z nichž ještě dvě třetiny potřebují společenskou pomoc. Poskytování této pomoci se řídí usneseními vlády ČSR č. 279/1970 a vlády ČSSR č. 231/1972.

Sociální péči cikánským občanům poskytují na národních výborech sociální pracovníci a dobrovolní spolupracovníci za pomoci společenských organizací. Koordinaci činností všech orgánů a organizací, které se podílejí na řešení otázek cikánského obyvatelstva, zabezpečují komise národních výborů pro otázky cikánského obyvatelstva. Tyto komise nejsou správními komisemi ve smyslu § 57 zákona č. 69/1967 Sb., o národních výborech, v platném znění.

V současné době zabezpečuje na národních výborech tuto problematiku 200 komisí pro otázky cikánského obyvatelstva, více než 100 jejich aktivů a 90 sociálních pracovníků pro péči o cikánské obyvatelstvo. Celkem se na výchovné péči v cikánských rodinách podílí přes 3000 funkcionářů, pracovníků a aktivistů národních výborů a společenských organizací.

K § 34 - 36

Do okruhu občanů společensky nepřizpůsobených se zahrnují především občané propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, výjimečně i občané odsouzení k podmíněným trestům, osoby propadlé alkoholu nebo jiným toxickým látkám a osoby žijící způsobem nedůstojným občana socialistické společnosti.

Okresní národní výbory pověřují péčí o společensky nepřizpůsobené občany specializované sociální pracovníky - sociální kurátory, kteří využívají především metod sociálně výchovného působení, ale poskytují i další služby a dávky sociální péče. Sociální kurátoři v přípravném období postpenitenciární péče o osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody spolupracují s příslušnými nápravně výchovnými ústavy.

Je účelné, aby těžiště této péče spočívalo na okresních národních výborech. Okresní národní výbory poskytují těmto občanům zejména pomoc při pracovním umístění a při ubytování a podle jejich sociálních poměrů jim poskytují též půjčky nebo peněžitý příspěvek, popřípadě věcnou pomoc. V těchto případech však nejde o správní rozhodování.

Místní (městské) národní výbory napomáhají při této péči a spolupracují s okresními národními výbory podle jejich požadavků.

Sociálně politická opatření na úseku péče o společensky nepřizpůsobené občany souvisí s opatřeními v působnosti orgánů činných v trestním řízení (soudy, prokuratury, VB). Podle usnesení vlády ČSR č. 20/1974 a usnesení vlády ČSSF, č. 114/1974 se má postupně vytvářet komplexní systém postpenitenciární péče, jehož součástí jsou i opatření na úseku sociální péče, zaměřená v širších souvislostech na boj proti negativním společenským jevům.

Sociální péče o společensky nepřizpůsobené občany se postupně zavádí za součinnosti příslušných ústředních orgánů již od r. 1970; v současné době pracuje v ČSR již 130 sociálních kurátorů. Předpokládá se, že do konce 6. pětiletky tento počet vzroste na 220. Rovněž se má zvýšit počet zařízení pro společensky nepřizpůsobené občany (zejména ubytoven pro přechodný pobyt) z nynějších 15 o 81 lůžkách na 150 lůžek koncem 6. pětiletky.

K § 37 - 41

Ustanovení vymezují ústavní péči, poskytovanou dospělým občanům a mládeži v rámci sociální péče, s vymezením jednotlivých stupňů národních výborů, jimž přísluší jednotlivá zařízení sociální péče zřizovat a spravovat, popř. rušit.

Výčet zařízení, zřizovaných národními výbory pro poskytování některých služeb sociální péče, je obsažen v ustanovení § 37-38. Ve výčtu jsou výslovně uvedena i některá nová zařízení, která národní výbory zřizují v rámci prohlubování a rozšiřování péče poskytované jednotlivým skupinám obyvatelstva např. střediska osobní hygieny a domovy - penzióny pro důchodce.

Národní výbory také zřizují domovy pro matky s dětmi, v nichž poskytují ubytování matkám s malými dětmi, které nemají jinou možnost společného bydlení s dítětem, a zvláštní zařízení pro výkon pěstounské péče předpokládané zákonem č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, která se již osvědčila.

K § 42 a 43

V § 42 je vymezen obsah a poslání pečovatelské služby, poskytované národními výbory starým občanům, jakož i občanům těžce postiženým na zdraví, včetně rámcové úpravy umožňující poskytování odměny dobrovolným pracovníkům pečovatelské služby. Národní výbory mohou poskytnout též rodinám s dětmi pomoc formou pečovatelské služby v případech, kdy některé rodiny s dětmi nemohou dočasně pro vážné překážky na straně rodičů nebo osob, v jejichž přímé péči se děti nacházejí, zabezpečit péči o děti a chod domácnosti. Překážkami, které brání zabezpečit péči o děti a chod domácnosti je např. nemoc matky, rekonvalescence, lázeňská léčba, úmrtí nebo náhlé odloučení, porod, šestinedělí, péče o více malých dětí (např. narození trojčat, apod.). Pečovatelská služba bude poskytnuta za úhradu nebo podle okolností i zdarma pečovatelkou z povolání nebo dobrovolnou pracovnicí pečovatelské služby.

Ustanovení § 43 upravující stravování důchodců, vychází z koncepčních záměrů, přijatých v této oblasti ministerstvem práce a sociálních věcí ČSR. Zahrnuje i možnost racionálního využití dovozu stravy ze zařízení hromadného stravování, včetně stravovacích zařízení sociální péče - a dává se právní podklad pro zřizování samostatných jídelen s vlastní kuchyní, určených ke stravování důchodců v případech, kdy stravování jim nelze zajistit ze stávajících zařízení, a to ani ve formě dovozu stravy. Samostatné jídelny s vlastní kuchyní, určené pro stravování důchodců jsou účelovým zařízením sociální péče, jak je s ním počítáno též v ustanovení § 37 písm. h).

K § 44

V zákoně o sociálním zabezpečení se nově zavádí instituce půjček. Půjčky má poskytovat okresní národní výbor, a to v rámci sociální péče. Tyto půjčky mají jiný charakter, než je tomu u půjček, které se poskytují občanům, aby výdaje mohli uskutečňovat v některých obdobích ve větší míře, než činí jejich běžné příjmy. Půjčky v oblasti sociálního zabezpečení mají ryze sociální charakter. Jimi se má umožnit poskytnutí včasné pomoci potřebným občanům. Půjde o občany, kteří se ocitnou v důsledku mimořádných událostí ve zvlášť obtížných poměrech, které nemohou dočasně překonat vlastním přičiněním ani za pomoci své rodiny, a dále o občany společensky nepřizpůsobené, kterým má být i tímto způsobem umožněn nový vstup do života společnosti. Půjčky lze poskytovat také v rámci péče o rodiny s dětmi, například tehdy, ocitne-li se rodina mimořádně ve finanční tísni v důsledku onemocnění živitele rodiny, za předpokladu, že po překonání této tíživé situace, bude půjčka řádně splacena. Národní výbor může poskytovat půjčky jen bezúročně a zároveň při poskytnutí půjčky uzavře s občanem písemnou dohodu o splátkách, popřípadě o srážkách ze mzdy.

K § 45 a 48

Ustanovením § 45 je dán právní podklad k realizací opatření, vyplývajících ze Zásad pro zřizování okresních ústavů sociálních služeb, schválených usnesením vlády ČSR ze dne 13. února 1974 č. 31 k návrhu na prohloubení řízení sociálních služeb v České socialistické republice.

Na úrovni krajů se zřizují pro metodicko-odborné řízení ústavní sociální péče, popř. dalších služeb sociální péče krajská metodická střediska, která svou konzultační činností napomáhají ke zkvalitňování služeb sociální péče po stránce odborné, výchovné a zdravotní.

K části IV.

K § 47 a 48

Pro řízení ve věcech upravených v tomto zákoně platí v zásadě obecné předpisy o správním řízení, zejména zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Vzhledem ke specifičnosti problematiky sociálního zabezpečení však je nezbytné stanovit pro správní řízení některé odchylky. Proto je v § 47 odst. 1 stanoveno, že platí obecné předpisy o správním řízení, pokud tento zákon nebo zákon o sociálním zabezpečení nestanoví jinak. Místní příslušnost orgánů národních výborů se v souladu se správním řádem řídí obecně trvalým pobytem účastníka řízení a jde-li o organizaci, jejím sídlem. V návrhu zákona jsou stanoveny výjimky z tohoto vymezení místní příslušnosti. Je tomu tak proto, že je účelnější, aby řízení probíhalo před tím národním výborem, který má vhodnější podmínky pro to, aby řízení bylo relativně jednoduché, rychlé, levné a zároveň bylo možno objektivně přesně a úplně zjistit skutkové okolnosti každého případu. Tak je například místní příslušnost v určitých případech dána místem stálého pracoviště účastníka řízení. Pod pojmem "stálé pracoviště" je třeba rozumět místo, kde účastník řízení trvale pracuje a zároveň je tam i řídící orgán, nikoliv ovšem vedení organizace. Organizační struktura organizací je totiž často natolik složitá, že sídlo organizace není totožné s místem stálého pracoviště účastníka řízení. Je nezbytné, aby takovéto určení místní příslušnosti bylo v návrhu zákona dáno, neboť právě v místě stálého pracoviště lze nejpřesněji a nejrychleji zjistit všechna fakta potřebná pro řízení.

Místní příslušnost orgánů národního výboru je v návrhu zákona určena i jiným způsobem, například sídlem školy zřízené při ústavu sociální péče, popřípadě sídlem školy pro děti a mládež vyžadující zvláštní péče, jestliže účastníkem řízení je žák těchto škol.

Místní příslušnost je také určena sídlem okresního nebo-krajského národního výboru, který spravuje ústav nebo jiné zařízení sociální péče, do kterého má být občan přijat, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Tím není dotčeno ustanovení § 39 odst. 3 návrhu zákona. V těch případech, kdy ústav je sice v ekonomické a technické správě okresního národního výboru, ale kdy dle citovaného ustanovení o přijetí do tohoto ústavu, jenž slouží pro potřebu celého kraje, rozhoduje krajský národní výbor.

Pokud jde o přijímání dětí do zvláštních zařízení pro výkon pěstounské péče, dochází k přijetí na základě pravomocného rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče pěstounky v tomto zařízení; před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče se k přijetí dítěte do zvláštního zařízení pěstounské péče příslušný okresní národní výbor jen vyjadřuje.

Zvláštní úprava platí pro řízení o zaopatřovacím příspěvku a příspěvku na úhradu za užívání bytu. V těchto případech se žádost o příspěvek podává u příslušného místního (městského) národního výboru, který ověří skutečnosti a postoupí ji místně příslušnému okresnímu národnímu výboru, jenž rozhodne. Vhodnost této úpravy, která byla již obsažena ve vyhlášce č. 102/1964 Sb. v platném znění, ověřila praxe. Proto se v podstatě přebírá do zákona České národní rady.

K části V.

K § 49 a 50

V § 49 návrhu zákona se stanoví, že tímto zákonem není dotčena působnost místních (městských) národních výborů rozhodovat ve věcech sociálního zabezpečení, jestliže podle předpisů dříve platných okresní národní výbor přenesl rozhodování o nich na místní (městský) národní výbor. Podle ustanovení § 9 a 10 vyhl. č. 108/1964 Sb. totiž mohl až do konce r. 1967 (do účinnosti zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení) přenést okresní národní výbor rozhodování o některých věcech sociálního zabezpečení svěřených jemu, na místní, popřípadě městský národní výbor. Obdobně ustanovení je i v § 12 vl. nařízení č. 59/1964 Sb. Po účinnosti správního řádu od 1. 1. 1968 nebylo již takové přenesení působnosti možné, ale správní řád v § 84 ponechal provedená opatření podle dosavadních předpisů v platnosti.

Působnost jednotlivých místních (městských) národních výborů zůstane tak i nadále rozdílná v souladu s tím, jak byla na ně působnost rozhodnutím okresního národního výboru podle dříve platných předpisů přenesena a jak jsou v souvislosti s tím personálně, finančně i jinak pro vyřizování agendy sociálního zabezpečení vybaveny.

Ustanovení § 50 obsahuje zmocnění pro ministerstvo práce a sociálních věcí ČSR, aby v dohodě s příslušnými ústředními orgány určilo v prováděcím předpise další podivínky a podrobnosti ve věcech upravených v návrhu zákona.

K § 51

Do oblasti sociálního zabezpečení je zahrnuta i péče o rodinu a děti. Úkoly národních výborů při péči o děti upravuje tedy nově návrh zákona. Z toho důvodu bylo nezbytné zrušit většinu ustanovení z vládního nařízení č. 59/1964 Sb., o úkolech národních výborů při péči o děti, ve-znění nařízení vlády ČSSR č. 99/1971 Sb. Ustanovení § 19 citovaného vládního nařízení, které bylo novelizováno nařízením vlády ČSSR č. 99/1971 Sb., má být zrušeno připravovaným zákonem o sociálním zabezpečení a úprava pojata do prováděcího předpisu vydaného federálním ministerstvem práce a sociálních věcí. Jde o ustanovení, které řeší zásadní otázku hmotně právní, která musí být upravena jednotně pro celé území ČSSR a byla již v roce 1971 novelizována nařízením federální vlády. Nespadá tudíž do působnosti České socialistické republiky a není ji možno upravit v zákoně České národní rady. Dalším ustanovením, které zůstává v platnosti a problematika v něm uvedená není nově upravena v návrhu zákona, je § 21 citovaného vládního nařízení. Výkon ústavní a ochranné výchovy dětí spadá do působnosti ministerstva školství ČSR, které provede novelizaci tohoto ustanovení v souvislosti s připravovaným zákonem České národní rady o výkonu státní správy ve školství. Ustanovení § 23 upravuje poskytování právní ochrany dětí ve vztahu k cizině Ústředím pro mezinárodně právní ochranu mládeže a navrhovanou právní úpravou nebude dotčeno.

Dále se ruší vyhláška č. 108/1964 Sb., o působnosti národních výborů ve věcech sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších úprav, jejíž obsah je nahrazen tímto zákonem České národní rady.

Zároveň se ruší příslušná ustanovení přílohy A a přílohy D zákona České národní rady č. 146/1971 Sb. Působnost jednotlivých stupňů národních výborů uvedená v citovaných ustanoveních příloh zákona je pojata do návrhu zákona, popřípadě odpadá v důsledku nové úpravy v připravovaném zákonu o sociálním zabezpečení.

V Praze dne 24. září 1975

Josef Korčák v. r.

předseda vlády České socialistické republiky