§ 25
Působnost místních (městských) národních výborů
Místní (městský) národní výbor
a) rozhoduje
1. o poskytnutí příspěvku na společné stravování,
2. o poskytnutí jednorázového peněžitého příspěvku, s výjimkou příspěvku na zakoupení motorového vozidla a na jeho provoz, a příspěvku na zabezpečení zvláštních pomůcek,
3. o poskytnutí věcné pomoci,
4. o přijetí do ústavu sociální péče, který spravuje, a o propuštění z něho, jakož i o úhradě za poskytované služby;
b) umožňuje účast na společném stravování;
c) plní úkoly v péči o zapojení občanů těžce postižených na zdraví do společenského a kulturního života.
Působnost okresních národních výborů
§ 26
Okresní národní výbor
a) rozhoduje
1. o poskytnutí pečovatelské služby a o úhradě za ni,
2. o poskytnutí opakujících se příspěvků, zejména na dietní stravování, příspěvků na zabezpečení zvláštních pomůcek a v případech těžké vady nosného nebo pohybového ústrojí též na zakoupení motorového vozidla a na jeho provoz,
3. o přijetí do ústavu sociální péče, který spravuje, o propuštění z něho, o přemístění do jiného ústavu, jakož i o úhradě za poskytované služby;
b) organizuje a umožňuje účast občanů těžce postižených na zdraví na společenském a kulturním životě;
c) vede evidenci dětí a mladistvých postižených na zdraví v zájmu zajištění a prohloubení komplexní péče o ně.
§ 27
Okresní národní výbor svou posudkovou komisí sociálního zabezpečení rozhoduje o tom, zda jde o občana těžce postiženého na zdraví, o stupni tohoto postižení a o přiznání mimořádných výhod.
§ 28
Působnost krajských národních výborů
Krajský národní výbor rozhoduje o přijetí občana těžce postiženého na zdraví do ústavu sociální péče, který spravuje, o propuštění z něho, o přemístění do jiného ústavu a o úhradě za poskytované služby, a to i v případech, kdy jde o ústavy zřízené pro potřebu celého kraje, které však spravuje okresní národní výbor.
Péče o staré občany
§ 29
Péči o staré občany organizují národní výbory tak, aby především bylo zajištěno a usnadněno uspokojování životních potřeb těm občanům, kterým nemůže poskytnout potřebnou péči vlastní rodina. Vytvářením vhodných podmínek a příležitostí národní výbory usnadňují život ve stáří všem občanům, umožňují jim účast na společenském a kulturním životě, pracovní a veřejnou činnost.
§ 30
Působnost místních (městských) národních výborů
Místní (městský) národní výbor
a) rozhoduje
1. o poskytnutí příspěvku na společné stravování,
2. o poskytnutí jednorázového peněžitého příspěvku a o věcné pomoci,
3. o případné úhradě za služby poskytnuté v zařízení sociální péče, které spravuje;
b) zřizuje a spravuje zařízení sociální péče místního významu pro staré občany,
c) umožňuje starým občanům účast na společném stravování,
d) spolupracuje s příslušnými orgány v otázkách bydlení starých občanů.
§ 31
Působnost okresních národních výborů
Okresní národní výbor
a) rozhoduje
1. o poskytnutí pečovatelské služby a o úhradě za ni,
2. o poskytnutí opakujících se peněžitých příspěvků,
3. o přijetí do ústavu sociální péče, který spravuje, o propuštění z něho, o přemístění do jiného ústavu a o úhradě za poskytované služby;
b) organizuje a umožňuje účast starých občanů na společenském a kulturním životě.
Péče o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc
§ 32
Občanům, kteří se v důsledku mimořádných událostí ocitli ve zvlášť obtížných poměrech, které nemohou dočasně překonat vlastním přičiněním ani za pomoci své rodiny, poskytuje okresní národní výbor věcnou pomoc, peněžité příspěvky, popřípadě půjčky.
§ 33
(1) Občanům, kteří žijí v mimořádně obtížných poměrech a proto potřebují pomoc společnosti k překonání důsledků a návyků pramenících z odlišného způsobu života v minulostí, poskytuje okresní národní výbor zejména výchovnou péči a poradenskou službu a podle potřeby též věcnou pomoc a peněžité příspěvky.
(2) Na výchovné péči o tyto občany se podílejí místní (městské) národní výbory.
(3) V místech s větší koncentrací občanů uvedených v odstavci 1 zřizují národní výbory jako své poradní orgány komise zaměřené k prohloubení a koordinaci péče o tyto občany.
Péče o občany společensky nepřizpůsobené
§ 34
Okresní národní výbor rozvíjí v péči o občany společensky nepřizpůsobené především výchovnou a poradenskou činnost a poskytuje těmto občanům pomoc při pracovním umístění a při ubytování, v případě potřeby ubytování v účelovém zařízení a podle sociálních poměrů těchto občanů též půjčky nebo peněžitý příspěvek, popřípadě věcnou pomoc.
§ 35
Na výchovné péči o občany společensky nepřizpůsobené se podílejí místní (městské) národní výbory.
§ 36
Při posuzování vhodnosti pracovních míst pro občany společensky nepřizpůsobené hodnotí okresní národní výbor ve spolupráci s organizací zejména
a) zda je místo vhodné vzhledem k zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i ke kvalifikaci občana,
b) zda jde o místo vhodné k výchovnému ovlivňování, zejména z hlediska pracovního kolektivu, který by mohl příznivě působit na tohoto občana.
Společná ustanovení o službách sociální péče
Zařízení sociální péče
§ 37
Pro poskytování některých služeb sociální péče zřizují národní výbory účelová zařízení
a) ústavy sociální péče,
b) manželské a předmanželské poradny,
c) domovy pro matky s dětmi,
d) zvláštní zařízení pro výkon pěstounské péče,
e) výcviková střediska a zařízení pro občany, se změněnou pracovní schopností,
f) zařízení pro občany společensky nepřizpůsobené,
g) kluby důchodců,
h) samostatné jídelny s vlastní kuchyní pro důchodce,
ch) střediska osobní hygieny.
§ 38
Pro poskytování ústavní sociální péče národní výbory zřizují a spravují ústavy sociální péče
a) ústavy pro tělesně postiženou mládež,
b) ústavy pro mentálně postiženou mládež,
c) ústavy pro denní a týdenní pobyt mentálně postižené mládeže,
d) ústavy pro dospělé občany tělesně postižené,
e) ústavy pro dospělé občany smyslově postižené,
f) ústavy pro dospělé občany mentálně postižené,
g) domovy důchodců,
h) domovy - penziony pro důchodce.
§ 39
(1) Ústavy sociální péče zřizují a spravují okresní národní výbory, pokud není dále stanoveno jinak.
(2) Městské národní výbory mohou zřizovat a spravovat ústavy sociální péče místního významu, zejména ústavy pro denní a týdenní pobyt mentálně postižené mládeže.
(3) Krajské národní výbory zřizují a spravují ústavy sociální péče krajského významu určené převážně pro potřebu celého kraje nebo několika krajů. Správu těchto ústavů, s výjimkou rozhodování o přijetí do nich, o propuštění z nich, o přemístění do jiného ústavu a o úhradě za poskytované služby, mohou svěřit okresnímu národnímu výboru.
(4) Národní výbor hlavního města Prahy zřizuje ústavy sociální péče pro potřebu obyvatel hlavního města Prahy.
§ 40
Ministerstvo v případě potřeby zřizuje a spravuje zařízení sociální péče se zvláštním zaměřením.
§ 41
Zařízení sociální péče uvedená v § 37 pod písmenem a) až e) mohou být zřízena nebo zrušena a jejích objekty odňaty svému účelu jen se souhlasem krajského národního výboru, a jde-li o zařízení spravovaná krajským národním výborem, po projednání s ministerstvem. Požadavek souhlasu podle zvláštních předpisů není tím dotčen.
§ 42
Pečovatelská služba
(1) Pečovatelskou službu poskytují národní výbory starým nebo zdravotně těžce postiženým občanům za předpokladu, že potřebnou péči nemohou zajistit rodinní příslušníci těchto občanů, kteří s nimi žijí ve společné domácnosti, jakož i rodinám s dětmi, nelze-li ji zajistit jinak.
(2) Pečovatelskou službu poskytují národní výbory prostřednictvím pečovatelek a dobrovolných pracovníků pečovatelské služby. Dobrovolným pracovníkům poskytuje národní výbor odměnu.
§ 43
Stravování důchodců
Národní výbory organizují a zabezpečují důchodcům stravování zejména v organizacích, ve kterých pracovali před odchodem do důchodu, v závodních a dietních jídelnách, v jídelnách jednotných zemědělských družstev, v zařízeních veřejného stravování, v ústavech sociální péče, popřípadě též v samostatných jídelnách pro důchodce.
§ 44
Půjčky
(1) Půjčky, které poskytuje národní výbor v rámci sociální péče, jsou bezúročné.
(2) Při poskytnutí půjčky uzavře národní výbor s občanem, kterému byla půjčka poskytnuta, písemnou dohodu o splátkách, popřípadě o srážkách ze mzdy, [§ 57 občanského zákoníku.] ve které se zejména uvede, v jakých splátkách a termínech se bude půjčka splácet.
§ 45
Okresní ústavy sociálních služeb
(1) Okresní národní výbory mohou zřizovat okresní ústavy sociálních služeb.
(2) Okresní ústavy sociálních služeb komplexně zabezpečují ekonomické a technické řízení služeb sociální péče, u některých služeb též organizaci jejich poskytování.
§ 46
Krajská metodická střediska
Krajské národní výbory zřizují pro metodicko-odborné řízení ústavní sociální péče, popřípadě dalších služeb sociální péče, krajská metodická střediska.
ČÁST ČTVRTÁ
Obecné ustanovení o řízení
§ 47
(1) Pro řízení ve věcech upravených v tomto zákoně platí obecné předpisy o správním řízení, pokud tento zákon nebo zákon o sociálním zabezpečení nestanoví jinak.
(2) Místní příslušnost národních výborů ve správním řízení se řídí
a) místem stálého pracoviště účastníka řízení, v němž pracuje nebo pobírá nemocenské dávky, jestliže
1. je na tomto pracovišti závodní zdravotnické zařízení, v němž působí posudková komise sociálního zabezpečení okresního národního výboru; nedovoluje-li však zdravotní stav účastníka řízení, aby se účastnil jednání posudkové komise sociálního zabezpečení v tomto místě, řídí se místní příslušnost posudkové komise sociálního zabezpečení místem bydliště účastníka řízení,
2. rozhodují o nutnosti trvalého převedení pracujícího na jinou práci, nebo o nutnosti trvalé změny zaměstnání ze zdravotních důvodů,
3. rozhodují o udělení předchozího souhlasu organizaci k rozvázání pracovního (učebního) poměru výpovědí s občanem se změněnou pracovní schopností; [§ 50 a § 231 zákoníku práce.]
b) místem přípravy pro pracovní uplatnění, jestliže jde o výplatu příspěvku po dobu přípravy pro pracovní uplatnění včetně jeho zvýšení na rodinné příslušníky, o poskytnutí nutných školních potřeb a učebnic a o úhradu nutných výloh spojených s přípravou pro pracovní uplatnění,
c) sídlem školy, zřízené při ústavu sociální péče, popřípadě sídlem školy pro děti a mládež vyžadující zvláštní péče, jestliže účastníkem řízení je žák těchto škol,
d) sídlem lékařské komise v oboru působnosti federálního ministerstva národní obrany, federálního ministerstva vnitra a ministerstva vnitra České socialistické republiky, jde-li o posouzení zdravotního stavu příslušníka ozbrojených sil z povolání a Sboru národní bezpečnosti, s výjimkou kontrolní lékařské prohlídky poživatele důchodu, jehož služební poměr skončil,
e) sídlem nápravně-výchovného ústavu, jde-li o posouzení zdravotního stavu odsouzeného v době výkonu trestu odnětí svobody,
f) sídlem okresního nebo krajského národního výboru, který spravuje ústav nebo jiné zařízení sociální péče, do kterého má být občan přijat.
(3) Místní příslušnost národních výborů při péčí o občany se změněnou pracovní schopnosti se řídí místem stálého pracoviště těchto občanů, jestliže národní výbory
a) doporučují vhodnou úpravu pracovních podmínek nebo vhodné pracovní uplatnění občana se změněnou pracovní schopností v organizaci, ve výrobním družstvu invalidů nebo v družstvu invalidů pro občany se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením,
b) sledují, zda příprava pro pracovní uplatnění, výkon zaměstnání, pracovní podmínky a prostředí nemají nepříznivý vliv na zdravotní stav občanů se změněnou pracovní schopností.
§ 48
Nárok na zaopatřovací příspěvek se uplatňuje u místního (městského) národního výboru, v jehož obvodu má člen rodiny vojáka trvalý pobyt. Žádost o příspěvek na úhradu za užívání bytu se podává u místního (městského) národního výboru, v jehož obvodu měl voják trvalý pobyt před nástupem služby v ozbrojených silách. Místní (městský) národní výbor ověří skutečnosti uvedené v žádosti a postoupí ji okresnímu národnímu výboru, v jehož obvodu měl voják před nástupem vojenské služby trvalý pobyt.
ČÁST PÁTÁ
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 49
Tímto zákonem není dotčena působnost místních (městských) národních výborů rozhodovat ve věcech sociálního zabezpečení, jestliže podle předpisů dříve platných okresní národní výbor přenesl rozhodování o nich na místní (městský) národní výbor. [§ 84 správního řádu.]
[§ 9 odst. 1 a § 10 odst. 2 vyhlášky č. 108/1984 Sb., o působnosti národních výborů ve věcech sociálního zabezpečení.]
[§ 12 odst. 2 vládního nařízení č. 59/1964 Sb., o úkolech národních výborů při péči o děti.]
§ 50
Ministerstvo v dohodě s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí, ostatními zúčastněnými ústředními orgány a s Českou odborovou radou a po projednání se Svazem družstevních rolníků České socialistické republiky stanoví
a) podmínky pro zřizování správních komisí, pro volbu členů těchto komisí a jejich složení,
b) podrobnosti o úkolech národních výborů v péči o rodinu a děti,
c) podrobnosti o vedení evidence dětí a mladistvých, postižených na zdraví a dětí těžko vychovatelných,
d) další zařízení sociální péče, která mohou zřizovat národní výbory,
e) podmínky pro zřizování a činnost zařízení sociální péče, okresních ústavů sociálních služeb a krajských metodických středisek, pro přijímání občanů do zařízení sociální péče a upraví výši a podmínky úhrady za poskytované služby, s výjimkou úhrady za péči poskytovanou v ústavech sociální péče,
f) podmínky pro poskytování odměny a její výši dobrovolným pracovníkům pečovatelské služby.
§ 51
Zrušují se
1. § 1 až 18, § 20, § 22 a 24 vládního nařízení č. 59/1964 Sb., o úkolech národních výborů při péči o děti,
2. vyhláška č. 108/1964 Sb., o působnosti národních výborů ve věcech sociálního zabezpečení, ve znění vyhlášek č. 78/1988 Sb. a č. 131/1971 Sb.,
3. položka č. 53 přílohy A a položky č. 20, 21 a 22 přílohy D zákona české národní rady č. 148/1975 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o národních výborech a upravuje působnost národních výborů na některých úsecích státní správy.
§ 52
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1976.
Důvodová zpráva
k vládnímu návrhu zákona České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení
Všeobecná část
Připravovaným zákonem o sociálním zabezpečení se uskutečňuje jeden z úkolů sociálního programu vytýčeného XIV. sjezdem Komunistické strany Československa, který směřuje k dalšímu upevnění životních jistot občanů.
V důsledku federativního uspořádání státu je nezbytné upravit na rozdíl od předchozí právní úpravy působnost orgánů České socialistické republiky v oblasti sociálního zabezpečení zákonem České národní rady.
Sociální politika patří podle čl. 8 odst. 1 písm. j) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, do společné působnosti ČSSR a obou republik. Přitom do působnosti ČSSR patří podle čl. 22 cit. ústavního zákona stanovit jednotné zásady důchodového zabezpečení a sociální politiky. Připravovaný zákon Federálního shromáždění o sociálním zabezpečení upravuje proto v souladu s ustanovením čl. 37 odst. 1 písm. b) cit. ústavního zákona otázky mající povahu jednotných zásad. Pod jednotné zásady nelze zahrnout úpravu organizace a kompetence v oblasti působnosti republik, neboť podle ustanovení čl. 107 odst. 1 písm. g) cit. ústavního zákona a ustanovení čl. 91 Ústavy ČSSR, ve znění ústavního zákona č. 57/1969 Sb., zřizovat ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy republik a upravovat stupně i druhy národních výborů, jakož i jejich postavení, působnost a organizaci, patří do zákonodárné působnosti národních rad.
Proto je třeba v návaznosti na připravovaný federální zákon o sociálním zabezpečení vymezit formou zákona České národní rady působnost, úkoly a postavení orgánů ČSR v oblasti sociálního zabezpečení. Současně to umožní zrušit již nevyhovující vyhlášku č. 108/1969 Sb., o působnosti národních výborů ve věcech sociálního zabezpečení ve znění vyhl. č. 78/1968 Sb. a vyhl. č. 131/1971 Sb., a - s výjimkou § 21 a § 23 - též vládní nařízení č. 59/1964 Sb., o úkolech národních výborů při péči o děti. Přitom § 19 citovaného vládního nařízení ve znění nařízení vlády ČSSR č. 99/1971 Sb. má být zrušen připravovaným zákonem o sociálním zabezpečení.
Navrhovaná úprava vymezuje působnost orgánů České socialistické republiky nejen ve vztahu k zákonu o sociálním zabezpečení, ale i vůči zákonu č. 103/1964 Sb., o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte, ve znění podle připravovaného zákona o sociálním zabezpečení, a také vůči některým dalším zvláštním právním předpisům (zákon o rodině; zákon č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, zákon č. 107/1971 Sb., o mateřském příspěvku, zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění v platném znění, zákon č. 117/1966 Sb., o některých důsledcích zanedbávání péče o děti v platném znění).
Systematika návrhu zákona je volena tak, aby odpovídala uspořádání v zákoně o sociálním zabezpečení, neboť tyto zákony obsahově tvoří jednotný celek.
Navrhovaná úprava nepředpokládá žádné požadavky na finanční prostředky ani na pracovní síly.
Zákon svým charakterem upravuje především organizační otázky a nezasahuje do věcné úpravy sociálního zabezpečení.
Zvláštní část
K části I.
K § 1
V návrhu zákona jsou taxativně vyjmenovány orgány sociálního zabezpečení České socialistické republiky. Vedle toho je však uvedeno, že jako orgány sociálního zabezpečení působí též sociální komise jednotných zemědělských družstev. Působnost sociálních komisí jednotných zemědělských družstev je vymezena v § 108 zákona o sociálním zabezpečení. Nejedná se o orgány republiky, a proto v dalších ustanoveních návrhu zákona není jejich činnost podrobně vymezena. Návrh zákona rovněž neupravuje působnost ministerstva vnitra ČSR a ministerstva spravedlnosti ČSR v sociálním zabezpečení, neboť jde o otázky, jejichž úprava náleží zákonu o sociálním zabezpečení.
Zároveň je v návrhu zákona zakotvena účast pracujících na výkonu, kontrole a rozhodování ve věcech sociálního zabezpečení a spolupráce se společenskými organizacemi na tomto úseku, zejména s orgány ROH, s orgány výrobních družstev a Svazu družstevních rolníků ČSR.
K § 2
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČSR je ústředním orgánem státní správy pro důchodové zabezpečení, popř. pojištění, sociálně právní ochranu dětí a mládeže, péči o rozvoj populace a o rodinu a pro další otázky sociální politiky. Tato jeho působnost je stanovena v § 5 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, v platném znění. V tomto ustanovení jsou vyjádřeny úkoly ministerstva práce a sociálních věcí ČSR na úseku sociálního zabezpečení, zejména jeho pravomoc řídící, kontrolní a jeho funkce při koordinaci úkolů sociálního zabezpečení.
Navrhovaná úprava konkretizuje úkoly stanovené v oblasti sociální politiky zákonem České národní rady č. 2/1969 Sb., v platném znění a je v souladu také se statutem ministerstva práce a sociálních věcí ČSR, který byl schválen usnesením vlády ČSR ze dne 18. července 1973, č. 181.
Z dosavadní právní úpravy se přebírá zmocnění pro ministerstvo práce a sociálních věcí ČSR ke zřízení posudkové komise sociálního zabezpečení jako orgánu pro posuzování zdravotního stavu občanů v těch případech, kdy toto posouzení vyžaduje zvláštních odborných znalostí.
Nestanoví se výslovně, v kterých případech bude příslušná tato komise; toto určení je ponecháno ministerstvu práce a sociálních věcí ČSR. Půjde např. o případy posuzování zdravotního stavu občanů při přijímání do ústavu zřízeného podle § 43 návrhu zákona.
K § 3
Orgánem sociálního zabezpečení je též Úřad důchodového zabezpečení v Praze, který je podle zákona České národní rady č. 2/1969 Sb., v platném znění, podřízen ministerstvu práce a sociálních věcí ČSR. Rozhoduje o dávkách důchodového zabezpečení, s výjimkou dávek, o kterých rozhodují nižší orgány státní správy, tj. národní výbory.
K § 4 - 5
Významná úloha v oblasti sociálního zabezpečení přísluší národním výborům, jakožto orgánům státní moci a správy, které svým bezprostředním vztahem k životu občanů mají nejlepší předpoklady pro to, aby plnily úkoly v sociálním zabezpečení pozitivním řešením péče o potřebné občany na tomto úseku.
Národní výbory zejména rozhodují o dávkách důchodového zabezpečení, na které není zákonný nárok, o bezmocnosti, která je podmínkou pro zvýšení těchto dávek, a o některých dalších otázkách rozhodných pro přiznání nebo odnětí, resp. zastavení výplaty důchodů. Spolupůsobí dále v řízení o nárokových dávkách sociálního zabezpečení. Závažnou součástí jejich činnosti je poskytování služeb a dávek sociální péče. V návrhu zákona se též stanoví pravomoc národních výborů při rozhodování v oblasti zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a zabezpečení matky a dítěte, pokud je věcně upravena zákonem č. 103/1964 Sb., a dále i v rozhodování o dalších dávkách, popřípadě příspěvcích podle zvláštních předpisů.
Pokud jde o úkoly a působnost národních výborů, přejímá se v podstatě dosavadní stav podle vyhlášky č. 108/1964 Sb., v platném znění. Návrh zákona neurčuje, které orgány národního výboru tyto úkoly plní. Vymezení vyplývá přímo ze zákona č. 69/1967 Sb., o národních výborech v platném znění, kde je v § 62 stanoveno, že státní správu v odvětvích a na úsecích působnosti národního výboru, pro které jsou zřízeny, s výjimkou věcí náležejících do pravomoci plenárního zasedání národního výboru, jeho rady nebo některé komise, vykonávají odbory. V souladu s § 57 cit. zákona však návrh zákona vymezuje působnost správních komisí národních výborů, a to posudkových komisí sociálního zabezpečení, dávkových komisí a komisí péče o rodinu a děti. Nezabývá se však sociálními komisemi jednotných zemědělských družstev z důvodů uvedených v této důvodové zprávě k § 1.
Posudkové komise sociálního zabezpečení národních výborů působí v řízení ve věcech sociálního zabezpečení, kde poskytnutí dávky nebo služby závisí na zdravotním stavu či pracovní schopnosti občana.
Tyto komise mají již více než dvacetiletou tradici. Brzy po zavedení národního pojištění se ukázalo, že dosavadní monokratické posuzování i s jeho rizikem subjektivity je nutno v případech, vyžadujících nesporně jak znalostí lékařských, tak i ekonomických a sociálně politických, nahradit posuzováním kolektivním.
Proto již od r. 1960 byly postupně zřizovány posudkové komise důchodového pojištění jako znalecké orgány. Této úpravě se dostalo právního podkladu v § 70 zákona č. 55/1956 Sb., podle kterého posudkové komise sociálního zabezpečení, zřízené jako znalecké orgány okresních národních výborů a krajských národních výborů provádějících sociální zabezpečení, podávaly posudky a návrhy ve všech případech, kde rozhodnutí o dávku (službu) záviselo na zdravotním stavu nebo pracovní schopnosti.
Závažná změna byla provedena vyhláškou č. 151/1960 Sb., kterou se staly posudkové komise sociálního zabezpečení orgány rozhodovacími. Zároveň bylo stanoveno, že předsedou posudkové komise sociálního zabezpečení bude uvolněný poslanec národního výboru (namísto dosavadního lékaře).
Předpisy platnými od 1. července 1964 (§ 85 zákona č. 101/1964 Sb., a vyhláška č. 108/1964 Sb.) byl recipován dosavadní právní stav, který se v podstatě přejímá i do nové úpravy s odchylkami uvedenými v důvodové zprávě k části druhé zákona.
Krajský národní výbor může v případě potřeby pověřit okresní národní výbor ve svém obvodu, aby se jeho okresní posudková komise sociálního zabezpečení zabývala posuzováním zdravotních otázek účastníků boje proti fašismu a obětí fašismu, pro území celého kraje. Taková úprava je nezbytná, neboť posuzování těchto otázek vyžaduje zvláštní odborné znalosti. Obdobně může být tato komise pověřena krajským národním výborem, aby posuzovala další otázky u jiného okruhu osob pro území celého kraje. V současné době je takováto praxe zavedena pro posuzování invalidity dětí polských státních příslušníků pracujících u nás na základě mezistátních dohod. I zde toto posouzení vyžaduje specializované znalosti (znalost cizího jazyka, lékařské dokumentace apod.).
V souvislosti s přenesením rozhodování o některých dávkách na výkonné orgány národních výborů (např. sociální důchod - vyhláška č. 226/1957 Ú. l.) a zejména v souvislosti s posilováním účasti pracujících na provádění sociálního zabezpečení byly vyhláškou č. 84/1962 Sb. zřízeny dávkové komise.
Jejich působnost byla postupně upřesňována a prohlubována, což našlo odraz ve vyhlášce č. 108/1964 Sb. Po vydání zákona o národních výborech (zákon č. 69/1967 Sb.) staly se tyto komise, které do té doby měly charakter užších komisí, správními komisemi (vyhláška č. 78/1968 Sb.). Dosavadní organizace a působnost dávkových komisí se osvědčila, a není proto třeba provádět žádné zásadní změny.
Dávková komise sociálního zabezpečení působí v řízení ve věcech sociálního zabezpečení především v těch případech, kde rozhodovací či navrhovací činnost závisí na znalosti místních poměrů a na posouzení sociálně-třídních kritérií a rodinných poměrů či posouzení předložených důkazních prostředků.
Působnost v tomto směru byla přenesena na dávkové komise nejen z důvodu posílení pravomoci národních výborů v oblasti důchodového zabezpečení, ale i z důvodu ekonomiky řízení a potřeby účasti pracujících na provádění sociálního zabezpečení.
Komise péče o rodinu a děti se zřizují u okresních a krajských národních výborů. Péče o rodinu a děti je jedním z důležitých úkolů národních výborů všech stupňů.
V jejich náplni jako správních komisí se v podstatě přebírá dosavadní stav vymezený ve vládním nařízení č. 59/1964 Sb., o úkolech národních výborů při péči o děti.
Existencí a činností správních komisí se posiluje demokratický charakter v činnosti národních výborů.