Základní výzkum potřebuje soustředit
nejen řešitelské týmy, ale i investice
na preferované obory, které jsou důležité
pro technický rozvoj. Znamená to soustředit
investice a odstranit extenzivnosti v investiční
politice. Znamená to vybavit moderně třeba
menší počet ústavů, ale tak,
aby mohly řešit problémy na světové
úrovni a nerozptylovat prostředky na velký
počet ústavů. S takovými rozptýlenými
prostředky nelze špičkově vybavit ani
pracoviště, natož všechna pracoviště
vědeckovýzkumné základny.
Nedořešené problémy řízení,
neuspokojivé vybavení, rozptýlenost, kádrové
problémy, to nejsou jediné zábrany vědeckotechnického
rozvoje.
Jistou zábranou, jak jsme zjistili, je i formálnost
některých předpisů a nařízení.
Tak například vysokoškolská pracoviště
nemohou nakupovat materiál a drobné předměty
za velkoobchodní ceny, jak je tomu u jiných výzkumných
pracovišť, neprovádějí se odpisy
investičních zařízení, omezuje
se používání prostředků
z vedlejší hospodářské činnosti
apod.
Domníváme se, že je administrativní
a operativní řízení mnohdy složité,
že vyžaduje čím dále tím
početnější administrativní aparát,
přemíra předpisů a nařízení,
administrativních pokynů tak otupuje operativnost
řízení na všech stupních.
Často se po výzkumných ústavech vyžadovalo,
aby si na sebe vydělaly. Jako zásada je to správné,
někdy to nebylo dobře pochopeno a tak některé
ústavy upadly do vyslovené komercionalizace - vydělávaly
si snadno běžnými službami, ale své
základní společenské poslání
opomíjejí.
Některé aplikované výzkumné
ústavy zavádějí i poloprovoz, v dobrém
úmyslu, aby odevzdaly výsledky své činnosti
do výroby co nejdokonaleji, případně,
aby se tyto výsledky výzkumné činnosti
do výroby dostaly. Neodvážíme se tuto
snahu kritizovat, je zde v mnohých případech
dobrá vůle ústavů.
Avšak z organizačně řídícího
hlediska je to nedostatek, neboť touto činností,
je-li přehnána, se odčerpávají
síly z vlastní vědeckovýzkumné
základny.
Vcelku však lze říci, že aplikované
výzkumné ústavy cílevědoměji
řeší problémy až k realizaci, že
jejich program je úžeji vázán na potřeby
národního hospodářství.
Pokud jde o vysokoškolské ústavy, je možno
konstatovat, že se v poslední době projevuje
stále větší snaha zapojit se do vědeckovýzkumné
základny.
Přesto jsou na vysokých školách ještě
značné rezervy, neboť zdaleka ne na všech
je plněn zákon o vysokých školách,
podle něhož je povinností vysokoškolského
učitele vedle pedagogické činnosti i vědecky
pracovat.
Vědecky pracovat znamená být zapojen do řešení
státních a resortních úkolů.
Je ještě dosti značný počet vysokoškolských
učitelů, kteří takto vědecky
nepracují.
Vysoké školy mají výhodu proti ostatním
výzkumným pracovištím, že mohou
zapojit do vědeckovýzkumné činnosti
studenty. Tím se řeší dva problémy.
Zvyšuje se počet pracovníků zapojených
do výzkumu a plní se pedagogicko výzkumný
úkol, a to na konkrétních problémech.
I v tom je příspěvek k efektivnosti, a domnívám
se, příspěvek velmi vydatný.
Z uvedených připomínek vyplývá,
že klíčovým pracovníkem při
organizování a realizaci vědeckovýzkumných
úkolů je vedoucí katedry. Vedoucí
katedry je zodpovědný za vhodnou volbu tematiky,
zavedení spolupracovníků i za včasnou
realizaci vědeckovýzkumných úkolů.
Pokud jde o vlastní práci vysokých škol,
dovolte, abych se vrátil k některým usnesením
plenárního zasedání ÚV KSČ
z července t. r., souvisejícím s rozvojem
vědecké práce na vysokých školách
a s efektivností výchovy vysokoškolských
studentů z hlediska potřeb praxe.
Ze závěrů těchto usnesení vyplývá
- stručně shrnuto-prohloubit a zvýšit
úroveň a zkvalitnit politickou a odbornou výchovu,
vychovávat zejména novou technickou, tvůrčí
a vědeckou inteligenci - v duchu vědeckého
světového názoru marxismu - leninismu, plně
znalou a oddanou věci socialismu.
Volit nové přístupy a formy, jež by
zabezpečily modernizaci učebního procesu,
zefektivnění a zracionalizování studia
a vědecké práce na vysokých školách.
Dovolte mi, abych se podrobněji, při této
příležitosti zmínil o jednom z problémů
souvisejících s úrovní a uplatněním
vysokoškolských absolventů technických
oborů v praxi.
Většina absolventů vysokých škol
technických pracuje v provozu. Zkušenosti ukazují,
že zaměstnání v provozu není
pro mladé inženýry přitažlivé.
Příčin je několik:
- Je nutno kriticky konstatovat, že naše studenty nevychováváme
po teoretické a praktické stránce dostatečně
k tomu, aby mohli provoz, kde budou pracovat, řídit
odpovídajícím, moderním způsobem.
Řízení provozu, otázky skladování,
vnitropodnikové dopravy, volby pracovních postupů
apod., jsou dnes problémy, které lze kvantifikovat,
které se stále rozvíjejí na základě
teoretických poznatků a potřeb praxe. Proto
je nutno upravit studium našich studentů technického
zaměření tak, aby se s těmito otázkami
již během řádného studia seznámili.
- Dalším problémem je, že absolventi přicházejí
do praxe ne vždy s dostatečnými znalostmi v
oblasti politického, společenského i hospodářského
života. Uplyne poměrně dlouhá doba,
než se v praxi mohou aktivně napojit při plnění
úkolů hospodářské politiky
strany. Problémy jsou i v jejich zařazování
a platových podmínkách.
V minulých školních letech se podařilo
prohloubit, po teoretické stránce, základní
studium, hlavně pokud jde o matematiku a fyziku.
Na některých fakultách vysoké školy
technického zaměření se však
celkový počet hodin matematiky a fyziky blíží
počtu hodin jako na přírodovědeckých
fakultách.
Je nutno zvážit, zda tento počet hodin je nutný
pro všechny absolventy a zda by nebylo účelné
upravit učební plány pro ty studenty, kteří
budou pracovat v provozu. Takových absolventů je
většina.
Tím samozřejmě nemáme na mysli snížit
úroveň absolventů, ale diferencovat podle
potřeby praxe. Stejně tak diferencovat a případně
upravit učební plány při výchově
vědeckých pracovníků.
Ne vždy v množství učiva se odráží
kvalita. Pedagogické mistrovství je možno hodnotit
také podle optimálně voleného obsahu
látky, návaznosti předmětů
i na perspektivní rozvoj oborů.
Chtěl bych současně využít této
příležitosti a poděkovat všem pracujícím,
technikům, inženýrům a vědeckým
pracovníkům za jejich práci při rozvoji
vědy a techniky a uplatňování jejich
výsledků v praxi. Chtěl bych také
poděkovat s. ministru ing. Šupkovi a jeho spolupracovníkům
i s. akademiku Kožešníkovi za dobrou přípravu
podkladů a informací pro naše dnešní
jednání.
Vážené soudružky a soudruzi, věda
a technika mají nezastupitelné místo při
budování materiálně technické
základny socialismu a komunismu. Bylo by však málo
počítat jen s významnými objevy. Svou
rozhodující úlohu v budování
materiálně technické základny musí
sehrát masovost drobných technologických,
technických a racionalizačních zlepšení.
Širokému uplatnění proudu vědeckotechnické
revoluce, zejména v materiální sféře,
můžeme významně napomoci i my, poslanci
Federálního shromáždění.
Jedině v úzké, tvořivé spolupráci
vědeckých pracovníků, inženýrů,
techniků a dělníků je záruka
úspěšného budoucího rozvoje naší
ekonomiky, životního prostředí a dalšího
rozkvětu naší socialistické společnosti.
/Potlesk./
Předseda SL V. David: Děkuji poslanci Billovi
za přednesenou zpravodajskou zprávu.
Soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji rozpravu k předloženým
zprávám.
Do rozpravy se písemně přihlásili
poslanci: Hajko, Kubrt, Machoň, Janec, Konečník,
Kugler, Belko, Ivanič, Slavík, Seidlová,
Tichý, Polák Jozef, Říman, Szymik,
Polák František, Žahour a Rejhon.
Uděluji slovo poslanci akad. Vladimíru Hajkovi.
Poslanec akad. V. Hajko: Vážené súdružky
poslankyne, vážení súdruhovia poslanci,
so zvyšujúcim sa úsilím o uplatnenie
sa vedeckotechnického pokroku v našom živote,
o rozvoj vedeckotechnickej revolúcie v podmienkach socialistickej
spoločnosti výrazne rastie aj význam celkovej
činnosti vysokých škôl. Vysoké
školy sú vedecko-pedagogické inštitúcie,
ktoré majú v sústave vedeckovýskumných
pracovísk, tvoriacich výskumnú a vývojovú
základňu ČSSR, špecifické postavenie.
Aktívna a na vysokej úrovni realizovaná vedeckovýskumná
činnosť tvorí na vysokých školách
jeden zo základných predpokladov pre úspešné
splnenie ich hlavného poslania, ktorým je príprava
kádrov s vysokými ideovo-politickými, morálnymi
a odbornými kvalitami, ako aj organizačnými
schopnosťami. S ohľadom na toto hlavné poslanie
vysokých škôl musí byť vedeckovýskumná
činnosť ich pracovníkov zameraná nielen
na objavovanie a tvorbu nových poznatkov, ale aj na štúdium
logickej štruktúry a metodológie jednotlivých
vedných odborov, na vypracúvanie metodiky sdeľovania
vedeckých poznatkov, získavaných v rámci
celosvetovom, na tvorbu učebníc a riešenie
ďalších metodicko-didaktických a politicko-výchovných
otázok. Všetky tieto súčasti vedeckovýskumnej
činnosti vysokých škôl majú tvoriť
neoddeliteľnú jednotu s ich každodenným
výchovno-vzdelávacím procesom, ktorý
má smerovať k tomu, aby sa vedecké myslenie,
založené na marxisticko-leninskom svetonázore,
stalo základnou pracovnou metódou vysokoškolsky
vzdelaných pracovníkov a aby sa ich prostredníctvom
vedecký prístup a vedecké poznatky dostávali
do všetkých oblastí ľudskej činnosti
a uplatnili predovšetkým vo výrobných
procesoch. Potreby rozvinutej socialistickej spoločnosti,
ako to plynie z dokumentov júlového pléna
ÚV KSČ, nastoľujú požiadavku, aby
absolventi vysokých škôl, marxisticky vzdelaní
a socializmu plne oddaní, nielen dokázali udržať
krok s tempom rozvoja vedy a techniky, ale aby tento rozvoj aktívne
ovplyvňovali a urýchľovali. Je preto potrebné
venovať sústredenú pozornosť vedecky zameranej
výchove a vzdelávaniu študentov hneď od
ich vstupu na vysokú školu a včas umožniť
širokej mase študentov poznať základy metodológie
vedy a tvorivej odbornej práce. Úloha vytvoriť
taký mechanizmus celkovej činnosti vysokej školy,
ktorý by viedol k splneniu tohto cieľa, je v strede
pozornosti každej vysokej školy a pri jej riešení
sa v uplynulých rokoch dosiahli viaceré pozitívnej
výsledky.
K dosahovaniu tohto cieľa významne prispieva rozvoj
študentskej vedeckej a odbornej činnosti na vysokých
školách, do ktorej je v celoštátnom meradle
zapojených asi 10% všetkých poslucháčov
denného štúdia. Rozvoj tejto činnosti
vysokoškolákov je stimulovaný konaním
študentských vedeckých konferencií,
rôznymi súťažami, ktoré sú
dotované odmenami resp. cenami. Spomeňme napr. súťaž
o najlepšiu študentskú prácu, ktorú
organizuje Československé ústredie vysokoškolákov
SZM v spolupráci s národnými ministerstvami
školstva, ČSAV a SAV a do ktorej sa v uplynulom roku
zapojilo vyše 1000 študentov. ČSAV a SAV odmenili
najlepšie práce osobitnými cenami. Doterajší
vývoj študentskej vedeckej a odbornej činnosti
presvedčivo dokazuje, že študenti sú schopní
už počas vysokoškolského štúdia
sa zapojiť do tvorivej vedeckej a odbornej činnosti,
osvojovať si metódy vedeckej práce a b ť
užitoční pri tvorbe a aplikácii vedeckých
poznatkov.
Ak však zapojenie študentov do tvorivej vedeckej a odbornej
činnosti na vysokých školách má
mať masovejší charakter, potom treba do tejto
činnosti zaradiť aspoň 25 - 30 % všetkých
študentov. Dosiahnuť to bude možné len tak,
keď sa doterajšie pozitívne tendencie, ktoré
sa v rozvoji študentskej vedeckej a odbornej činnosti
dosiahli, podporia niektorými ďalšími
vhodnými opatreniami. Pôjde predovšetkým
o to, aby sa pre prácu v rámci študentskej
vedeckej a odbornej činnosti vytvorili priaznivejšie
časové možnosti a podstatne rozšírili
pracovné príležitosti, aby sa vytvorila dlhodobá
koncepcia ďalšieho rozvoja jednotne organizovanej študentskej
vedeckej a odbornej činnosti ako bezprostrednej súčasti
vedeckovýskumnej a výchovno-vzdelávacej činnosti
vysokej školy.
V súčasnom období je študentská
vedecká a odborná činnosť na vysokých
školách organizovaná za významnej účasti
SZM mimo rámca vyučovacieho procesu na báze
dobrovoľného prihlasovania sa študentov do tejto
činnosti. Relatívne vysoký počet hodín
prednášok, seminárov, laboratórnych
cvičení a s nimi spojené pracovné
a študijné povinnosti, ktoré treba plniť
mimo hodín výuky, do značnej miery zapĺňajú
pracovný i volný čas študentov a na
plnenie úloh v rámci študentskej vedeckej a
odbornej činnosti nezostáva vždy dostatok času.
Domnievam sa, že bude treba znížiť počet
povinných hodín vysokoškolskej výuky
na únosnejšiu mieru a vytvárať širší
priestor pre individuálne štúdium študentov,
ako aj pre ich zapojenie do študentskej vedeckej a odbornej
činnosti.
To prispeje, pravda, len čiastočne aj k riešeniu
druhej stránky tohto problému. Zapojenie študentov
vysokých škôl do študentskej vedeckej a
odbornej činnosti v masovejšom meradle kladie vysoké
časové a pracovné nároky na učiteľov
a vedeckých pracovníkov vysokých škôl.
Pri terajšom pracovnom zaťažení učiteľov
vysokých škôl a pri súčasnom spôsobe
organizovania študentskej vedeckej a odbornej činnosti
by bolo možné úlohu zapojiť asi 25 % všetkých
študentov do tejto činnosti splniť len primeraným
zvýšením počtu učiteľov
resp. vedeckých pracovníkov vysokých škôl.
Vieme, že to nie je reálne. Zníženie počtu
povinných hodín výuky uvolní časť
pracovnej kapacity vysokoškolských učiteľov
pre prácu so študentmi v rámci študentskej
vedeckej a odbornej činnosti.
Zvyšovanie kvality študentskej vedeckej a odbornej činnosti
i možnosti jej masovejšieho rozvoja sú do značnej
miery odvislé od toho, ako sa bude zvyšovať úroveň
a kapacita vedeckovýskumnej činnosti predovšetkým
vysokých škôl, ale aj Československej
akadémie ved a Slovenskej akadémie vied, ktoré
sa na rozvíjaní študentskej vedeckej a odbornej
činnosti významne podieľajú.
V súčasnosti je vedecká kapacita vysokých
škôl orientovaná do značnej miery na
úlohy základného výskumu a podiel
vysokých škôl na celkovej kapacite venovanej
riešeniu štátnych programov základného
výskumu, ako to spomenul s. akademik Kožešník,
je takmer 28 %. Zostávajúca časť vedeckej
kapacity vysokých škôl je orientovaná
na riešenie úloh zo štátnych programov
technického rozvoja, na riešenie úloh rezortných
výskumných plánov /predovšetkým
zdravotníctva, poľnohospodárstva a výživy
i školstva/ i plánov fakultných výskumných
úloh. Okrem toho vysoké školy, najmä technické,
riešia na základe hospodárskych zmlúv
pre rôzne priemyselné podniky rad technických,
technologických a iných výrobných
problémov.
Špecifičnosť vedeckovýskumnej činnosti
na vysokých školách spočíva aj
v tom, že ju realizujú v rozhodujúcej miere
vysokoškolskí učitelia, ktorí pri plnení
ostatných povinností môžu vedeckovýskumnej
činnosti venovať len asi tretinu svojej celkovej pracovnej
kapacity, pričom ťažisko ich vedeckej činnosti
sa presúva do značnej miery na tie obdobia v roku,
keď sa nekoná výuka. Za týchto okolností
je nevyhnutné, aby na vysokých školách
pôsobili aj vedeckí a inžinierski pracovníci,
ktorých pracovná kapacita je v plnom rozsahu orientovaná
len na vedeckovýskumnú činnosť a ktorí
svojou každodennou prácou vytvárajú
podmienky aj pre efektívnejšie využitie vedeckovýskumnej
kapacity vysokoškolských učiteľov. V súčasnosti
však počet vedeckých pracovníkov, ako
aj počet technických, odborných a pomocných
pracovníkov, určených na účely
výskumu na vysokých školách, je relatívne
veľmi nízky a neumožňuje v plnom rozsahu
využiť tvorivý potenciál vedecko-pedagogických
pracovníkov vysokých škôl. Ani experimentálna
a prístrojová základňa, celkové
vybavenie vysokých škôl nezodpovedá v
plnom rozsahu súčasným potrebám vedeckej
a pedagogickej práce vysokých škôl. Žiada
sa preto prijať a realizovať také opatrenia,
ktoré by viedli k posilneniu kádrového a
materiálneho vybavenia vysokých škôl
a umožnili tak podstatne zvýšiť produkciu
vedeckého potenciálu, ktorý vysoké
školy svojimi vedecko-pedagogickými pracovníkmi
predstavujú.