Pre rozvoj vedeckovýskumnej a výchovno-vzdelávacej
práce vysokých škôl je mimoriadne dôležitá
aj ich tesná väzba na ostatné zložky našej
vedeckovýskumnej základne, najmä na ČSAV
a SAV. V posledných rokoch sa spolupráca vysokých
škôl s pracoviskami ČSAV a SAV úspešne
rozvinula, a to nielen pri organizovaní a rozvíjaní
vedeckovýskumnej činnosti, ale aj pri výchove
nových vedeckých pracovníkov, pri zapájaní
študentov vysokých škôl do vedeckej činnosti
a pri zabezpečovaní výuky na vysokých
školách. Táto spolupráca je obojstranne
prospešná a užitočná pre celú
spoločnosť. Bude ju treba ďalej prehlbovať
a rozširovať tak, aby sa činnosť pracovísk
akadémie a vysokých škôl ešte viac
ako doteraz navzájom prelínala a znásobovala
tak efektívnosť ich vedeckej práce i kvalitu
výchovy vysokoškolskej mládeže pre ich
tvorivú prácu v rozvinutej socialistickej spoločnosti.
Předseda SL V. David: Děkuji poslanci Hajkovi.
Soudružky a soudruzi, nyní budeme pokračovat
v projednávání 4. bodu. Volební komise
skončila sčítání hlasů
a podepsala zprávu o volbě člena předsednictva
Federálního shromáždění.
Prosím předsedu volební komise poslance Josefa
Krylla o podání zprávy.
Předseda volební komise poslanec J. Kryll:
Zápis o volbě člena předsednictva
Federálního shromáždění.
Komise poslanců Sněmovny lidu ve složení
Anna Blisková, Josef Černý, Josef Kryll,
Augustin Kvasnica, Rudolf Rejhon, Josef Škula, prom. práv.,
zvolená Sněmovnou lidu ke sčítání
hlasů, sděluje, že bylo poslancům k
volbě člena předsednictva Federálního
shromáždění vydáno 172 hlasovacích
lístků. Po skončení hlasování
komise zjistila: hlasování se zúčastnilo
172 poslanců. Hlasování se nezdržel
žádný poslanec. Odevzdáno bylo celkem
172 platných hlasovacích lístků. Neplatné
hlasovací lístky nebyly.
Pro navrženého kandidáta poslance dr. Jaroslava
Srba bylo odevzdáno 172 hlasů. Proti nebyl žádný
hlas.
Volební komise zjistila, že navržený kandidát
byl zvolen všemi přítomnými poslanci
Sněmovny lidu jednomyslně.
V Praze dne 30. října 1973 - podepsáni členové
volební komise.
Předseda SL V. David: Děkuji předsedovi
volební komise za podání zprávy.
Vážené soudružky poslankyně, vážení
soudruzi poslanci, konstatuji, že Sněmovna lidu zvolila
do funkce člena předsednictva Federálního
shromáždění poslance dr. Jaroslava Srba.
Dovolte mi, abych poslanci Jaroslavu Srbovi popřál
hodně zdaru a úspěchů při výkonu
této funkce.
Soudružky a soudruzi, předsednictvo Sněmovny
lidu projednalo žádost poslance dr. Jaroslava Srba
o uvolnění z funkce člena ústavně
právního výboru Sněmovny lidu a doporučuje
sněmovně jeho žádosti vyhovět.
Jsou k tomuto návrhu dotazy nebo připomínky?
/Nebyly./ Nejsou.
Kdo souhlasí s návrhem na uvolnění
poslance dr. Jaroslava Srba z funkce člena ústavně
právního výboru Sněmovny lidu, nechť
zvedne ruku! /Hlasuje se./
Je někdo proti? /Nikdo./
Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./
Není tomu tak.
Konstatuji, že Sněmovna lidu uvolnila poslance dr.
Jaroslava Srba z funkce člena ústavně právního
výboru Sněmovny lidu.
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, přerušuji
jednání. Odpolední jednání
bude zahájeno ve 14.00 hod.
/Jednání přerušeno ve 12.50 hod./
/Jednání opět zahájeno ve 14.00 hod./
/Řízení schůze převzal místopředseda
SL dr. R. Nejezchleb./
Předsedající místopředseda
SL dr. R. Nejezchleb: Súdružky a súdruhovia,
otváram prerušené rokovanie 3. schôdzky
Snemovne ľudu. Budeme pokračovať v diskusii k
piatemu bodu programu - o správe ministra ČSSR pre
technický a investičný rozvoj o zameraní
vedeckotechnického rozvoja ČSSR a o správe
predsedu ČSAV o otázkach základného
výskumu v ČSSR.
Udeľujem slovo poslanci Kubrtovi, pripraví sa poslanec
Machoň.
Poslanec K. Kubrt: Vážené soudružky,
vážení soudruzi, směrnice XIV. sjezdu
KSČ k pětiletému plánu rozvoje národního
hospodářství uložila mj. v oblasti vědeckotechnického
rozvoje zvýšit technicko-ekonomickou úroveň
strojírenských výrobků. Strojírenství
tak vedle své úlohy zabezpečovat potřeby
národního hospodářství stroji
a zařízením, zajišťovat dostatek
strojů a zařízení na vývoz
k získání potřebných devizových
prostředků pro národní hospodářství
musí intenzívně zvyšovat technickou
a ekonomickou úroveň vlastních výrobků.
Chtěl bych říci několik poznámek,
jak strojírenství tento úkol ve zvyšování
technicko-ekonomické úrovně strojírenských
výrobků plní.
Již soudruh ministr Šupka ve své zprávě
uvedl některé údaje o technické úrovni
výrobků. Zhruba 15 % strojírenských
výrobků dosahuje špičkové světové
úrovně a 74% výrobků má průměrnou
standardní úroveň. Půjde tedy zřejmě
o to, aby především z této průměrné
úrovně přecházela stále větší
část výrobků do skupiny první
se špičkovou úrovní. Je samozřejmé,
že o technické úrovni výrobků
rozhoduje především výzkum a vývoj,
který musí v potřebném předstihu
před výrobou a v souladu s potřebami společnosti
vyvíjet a navrhovat nové konstrukce, nové
stroje a zařízení a nové technologie.
Strojírenství k tomu má širokou vlastní
vědecko-výzkumnou základnu, která
má zhruba 70 000 pracovníků. Z této
základny je více než 90 % přímo
řízeno středním článkem
řízení, tj. generálními ředitelstvími,
a část i výrobními podniky. Podřízenost
základny ukazuje, že ministerstvo přímo
řídí menší část,
zatímco výrobní organizace daleko převažující
podíl vědecko-výzkumné základny.
To tvoří na jedné straně předpoklad,
že může být výzkum a vývoj
zaměřen přesněji podle potřeb
výroby, ale na druhé straně z toho vyplývají
daleko větší nároky a požadavky
na řízení a usměrňování
výzkumu a vývoje v souladu s potřebami celého
odvětví strojírenství a potřebami
celého národního hospodářství.
Na vědecko-technický rozvoj se v oblasti hutnictví
a strojírenství vynakládá více
než 4 mld. Kčs za rok, přičemž
daleko převažující většina
zdrojů je vlastní výroby a jenom menší
část je ze státních zdrojů.
V rámci resortu je v plánu rozvoje vědy a
techniky 200 státních úkolů, více
než 180 resortních a více než 16 000 oborových,
podnikových a ústavních úkolů,
z nichž větší část představuje
dílčí programy z. úkolů resortních
a státních. Zhruba 34 % kapacit úkolů
státních a 31 % kapacit z úkolů resortních
je zaměřeno na rozvojové nosné programy.
Toto základní zaměření umožňuje
usměrňovat převažující
část kapacity výzkumu a vývoje v souladu
s potřebami státního plánu.
Pro růst technické úrovně strojírenských
výrobků je však především
důležité, jak jsou výsledky výzkumu
a vývoje uplatňovány ve výrobě.
K tomu by mohl posloužit počet nových výrobků
zaváděných do výroby. V roce 1971
bylo zavedeno zhruba 13 900 nových výrobků,
v roce 1972 již více než 27 000. Je třeba
říci, že toto hledisko, podle kterého
je udáván počet výrobků, zahrnuje
i dílčí úpravy a modernizaci na výrobcích
a že tedy neznamená jenom úplně nové,
koncepčně řešené výrobky.
Při našem průzkumu na výrobních
podnicích i při jednání s příslušnými
odborníky jsme si ověřili např. u
výrobců strojírenského spotřebního
zboží, že je reálné v současné
době ročně připravovat do výroby
dva až 8 % nových výrobků z celkového
sortimentu těchto podniků. Znamenalo by to, že
cyklus obměny celého sortimentu by se pohyboval
kolem 15 i více let, což je na strojírenské
zboží příliš velká doba.
U výroby obráběcích strojů
jsou zaváděny především nové
moderní mechanismy, k automatizaci a mechanizaci procesu
obrábění. V této oblasti je pochopitelně
obnova celého sortimentu delší. Zde ovšem
není rozhodující jenom celková obměna
sortimentu. Určitým kritériem pro úroveň
jednotlivých skupin výrobků je i hledisko
zahraničního obchodu, tzv. dosahovaná reprodukční
hodnota.
Např. u obráběcích strojů,
které mají poměrně vysokou technickou
úroveň, získáváme 1 rubl za
13 korun, a 1 dolar za 19 - 21 Kčs, což je poměrně
vysoký efekt. Obdobně u textilních strojů,
kde se - vcelku počítáno v rámci celé
VHJ Elitex Liberec získává 1 rubl za 14,50
Kčs a 1 dolar zhruba za 23,50 Kčs. Naopak jsou skupiny
strojírenských výrobků méně
výhodné, kde se 1 dolar získává
za 38 Kčs a 1 rubl za 27 Kčs, přičemž
někde jsou tyto dosažené výsledky ještě
daleko nevýhodnější.
Znovu bych chtěl podtrhnout, že reprodukční
hodnota dosahovaná při směně, není
jediným kritériem pro technickou úroveň
výrobku. V souvislosti se zvyšováním
technické úrovně strojírenských
výrobků bych se chtěl zmínit i o životnosti
výrobků, tj. době od zavádění
výrobku až do doby, než je potřeba ho
nahradit novým progresívnějším
výrobkem. V souvislosti s přestavbou velkoobchodních
cen byla u většiny strojírenských výrobků
stanovena technickoekonomická životnost v počtu
let, která se pohybuje od 3 do 20. Tak např. u elektrických
zdrojů světla pro domácnost je stanoveno
5 let, pro obnovu výrobku, u rozhlasových a televizních
přijímačů 3 roky, u fotografických
přístrojů a kinopřístrojů
5 let, u chladicích a mrazících zařízení
6 let, u osobních automobilů 4 roky apod. Je třeba
říci, že tento cyklus obnovy se nezajišťuje.
Nechtěl bych ovšem také tvrdit, že je
nezbytný a že je správně stanoven.
K technickoekonomické úrovni strojírenských
výrobků a nejenom strojírenských výrobků
patří spotřeba materiálu, která
je zejména v naší ekonomice důležitým
činitelem. V Československu vyrábíme
více než 800 kg surové oceli na jednoho obyvatele,
čímž jsme z tohoto hlediska na jednom z předních
míst na světě. Kdybychom však zůstali
u dosavadní spotřeby kovů, připadající
na jednotku společenského produktu, museli bychom
v příštích letech několikanásobně
zvýšit naši hutní a metalurgickou základnu,
abychom pokryli potřebu výroby. Přitom však
v průmyslově vyspělých zemích
i v některých méně průmyslově
vyspělých připadá na jednotku společenského
produktu o 30 - 50 % oceli a spotřeby materiálu
méně než u nás. To znamená, že
je nejen reálné, ale z našeho hlediska i nezbytné
intenzívně hledat cesty ke snížení
spotřeby materiálu na výrobu. Uvádím
tento příklad v souvislosti s vědeckotechnickým
rozvojem, protože již ve výzkumu a vývoji
se rozhoduje o 60 - 80 % spotřeby materiálu. Musíme
tedy výzkum a vývoj přesně a s konkrétními
úkoly zaměřit při vývoji nových
výrobků na spotřebu materiálu, jako
na jeden z velmi důležitých úkolů
vědeckotechnického rozvoje.
V souhrnu můžeme říci, že z uvedeného
zaměření vědeckotechnické základny
strojírenství na vybrané úkoly, z
počtu nově zaváděných výrobků
do výroby i z konkrétního programu řešených
problémů je zřejmé, že ministerstvo
hutnictví a strojírenství a jeho organizace,
ale i řada dalších orgánů, věnuje
značnou pozornost zabezpečování technickoekonomické
úrovně strojírenských výrobků.
Přesto však tempo růstu jejich úrovně
není dostačující a neodpovídá
potřebám národního hospodářství.
Jaké jsou tedy cesty ke zrychlení tohoto tempa?
Je celkem všeobecně známo, že 70 tis.
pracovníků vědeckotechnické základny
strojírenství nemůže trvale zajišťovat
odpovídající rozvoj širokého
sortimentu, představujícího více než
200 tis. strojírenských výrobků a
že to tedy vyžaduje zaměřit tuto základnu
a tím i výrobu na daleko užší sortiment.
To je úkol cílevědomě připravovaný,
ovšem je třeba zdůraznit, že je to úkol
dlouhodobý.
Vedle toho je ovšem nezbytné, tak jak to potvrdily
i naše průzkumy, zabezpečit daleko lepší
a cílevědomější spolupráci
orgánů ministerstva hutnictví a strojírenství
s organizacemi Čs. akademie věd, vysokými
školami a dalšími vědeckými pracovišti.
Musí být daleko plánovitější
propojení kapacity těchto organizací na komplexní
navazující řešení úkolů
od základního výzkumu až po ověřovací
série výrobků. Tím i výrazně
vzroste kapacita vědeckotechnické základny
k řešení technické úrovně
strojírenské výroby.
Další cesta je využívání
licenční politiky širším nákupem
licencí. V roce 1971 bylo nakoupeno 32 souhrnných
licencí a v roce 1972 44. což je poměrně
malé množství, které zřejmě
nemůže rozhodujícím způsobem
ovlivnit technickou úroveň ve větším
rozsahu. Je pochopitelné, že jde především
o licence, které by nám umožnily ušetřit
kapacity výzkumu a vývoje a zavést přímo
do výroby výrobky odpovídající
technické úrovně.
Je třeba říci, že celková koncepce
nákupu a využívání licencí
je neuspokojivá, a že tyto formy zvyšování
technické úrovně jsou ve srovnání
s ostatními socialistickými státy velmi málo
využívány. Naše podniky ani vyšší
hospodářské orgány nemají dost
zkušeností a snad i odvahy celou tuto oblast propracovat
a pro zvyšování efektivnosti výroby
využívat. Doporučoval bych, aby licenční
politice byla věnována odpovídající
pozornost a vypracován ucelený program postupu,
jak na úrovni centrálních orgánů,
tak i hospodářských organizací. Myslím,
že i v této oblasti stojí za to využít
jak kladných, tak i záporných zkušeností
socialistických zemí. Poslední, ale svým
rozsahem podle mého názoru nejdůležitější
cestou k rychlejšímu zvyšování
technickoekonomické úrovně strojírenských
výrobků je cesta hlubšího plánovitého
zapojení do mezinárodní spolupráce
zemí RVHP, v řadě případů
i s dalšími zeměmi.
V závěru bych chtěl vyjádřit
přesvědčení, že zvyšování
technickoekonomické úrovně strojírenských
výrobků tak, jak bylo stanoveno směrnicí
5. pětiletého plánu, je mimořádně
důležité a bude vyžadovat iniciativní
a usilovnou práci všech podniků a organizací
federálního ministerstva hutnictví a strojírenství,
ale i dalších orgánů a organizací.
Realizace výsledků výzkumné a vývojové
činnosti se pak musí stát věcí
všech pracovníků výzkumu, výrobní
praxe, ale i péče stranických a společenských
organizací. Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
SL dr. R. Nejezchleb: Ďakujem poslancovi Kubrtovi.
Slovo má poslanec Machoň, pripraví sa poslanec
Janec.
Poslanec J. Machoň: Vážené soudružky
poslankyně, vážení soudruzi poslanci,
v uplynulých více než dvaceti letech byla v
socialistickém Československu vybudována
rozsáhlá výzkumná a vývojová
základna, k níž dnes kromě téměř
400 samostatných ústavů patří
i více než 1700 výzkumných a vývojových
podnikových pracovišť různé velikosti.
Celkový počet pracovníků, činných
v této sféře, přesáhl koncem
loňského roku 145 000.
Uvedený rozsah naší výzkumné
a vývojové základny jasně dokumentuje
plánovitou pozornost a péči, kterou strana
a vláda po léta věnují systematickému
rozvoji vědy a techniky. Markantně to dokazuje srovnání.
Od roku 1950 vzrostl totiž u nás počet samostatných
vědeckovýzkumných pracovišť téměř
osmkrát a počet pracovníků ve výzkumu
a ve vývoji zaměstnaných více než
desetkrát.
Stejně jako jeho rozsahem patří naše
republika mezi přední průmyslové státy
i pokud jde o výši prostředků vynakládaných
na výzkum a vývoj, které v loňském
roce dosáhly 3.7 % z užitého národního
důchodu a představovaly částku 11
miliard korun.
Dlouho by trvalo, kdybychom tu měli vypočítat
úspěchy, jichž naše věda, výzkum
a vývoj dosáhly. Ještě rozsáhlejší
a obtížnější by byl výčet
výsledků vědeckého výzkumu
a technického vývoje, které jak v průmyslu,
tak v zemědělství obohatily rozsah a úroveň
naší výroby. Z rozboru ekonomické efektivnosti
našeho výzkumu a vývoje vyplývá,
že každá koruna, která je tu vynaložena,
obohacuje už dnes plným dvojnásobkem národní
důchod.
Spokojit se s dosaženými výsledky a dosaženou
úrovní, znamená právě v této
oblasti ještě víc než kdekoliv jinde nejen
stagnaci, ale i zaostávání. Vědeckotechnická
revoluce a její přínos rozvoji výrobních
sil a technických podmínek života lidí,
to je dnes alfa i omega hospodářského rozvoje
a společenského pokroku ve všech průmyslových
zemích.