Chtěl bych ocenit i správnou politiku vlády v této oblasti s tím, že byly vybudovány zásobníky plynu, které umožňují uchovat větší množství plynu pro zimní období. Bohužel, pro tuto zimu nejsou zásobníky naplněny, protože jsme v podstatě v letním období většinu dodávek plynu spotřebovali bezprostředně.

Spotřeba plynu, elektřiny i pevných paliv na sebe bezprostředně váže a současné systémy umožňují rozložit nedostatek jedné suroviny do ostatních. Z toho důvodu byly - i když za cenu vyšších nákladů - budovány tzv. dvoupalivové systémy, to znamená spotřebiče na uhlí a na plyn.

Poměrně důležitým úsekem je i rozvoj centralizovaného zásobování měst teplem. Je to také jeden z úkolů pátého pětiletého plánu. Měl zvýšit účinné spalování paliva, zlepšit životní podmínky v městech a přispět tak k zvyšování životní úrovně. Myslím, že této oblasti nebylo věnováno dost pozornosti a výsledky také neodpovídají rostoucím potřebám.

Vážené soudružky, vážení soudruzi, ve svém krátkém diskusním vystoupení jsem se snažil kriticky charakterizovat některé nedostatky v rozvoji jednotlivých oborů paliv a energetiky i spotřebě paliv, jak jsme se s nimi seznámili při naší poslanecké práci i při plánovaných průzkumech.

Chtěl bych však zdůraznit, že v celkovém zásobování palivy a energií došlo v pátém pětiletém plánu ke kvalitativním změnám a že se podařilo dosáhnout značné jistoty a spolehlivosti v jejich dodávkách, i když ke konci pětiletky nebyly v plném rozsahu zabezpečeny plánované zdroje. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na celkových dobrých výsledcích v páté pětiletce podíleli, a popřát jim hodně úspěchů v jejich další práci.

Předsedající místopředseda SL RSDr. R. Nejezchleb: Ďakujem poslancovi Kubrtovi. Slovo má poslanec akad. Kvasil.

Poslanec akad. B. Kvasil: Vážené soudružky a soudruzi, perspektivní program rozvoje naší palivoenergetické základny nelze splnit bez cílevědomého plánu vědeckotechnického rozvoje. Přitom je nutno uvážit některé specifičnosti v oblasti paliv a energie. Je to v prvé řadě omezenost a nereprodukovatelnost základních surovinových zdrojů, investiční náročnost, respektování požadavků životního prostředí, závislost na klimatických a sezónních podmínkách, vysoké nároky na přepravu a řada dalších. Omezené vlastní přírodní palivoenergetické zdroje způsobují, že rozhodujícím směrem palivoenergetické základny musí být racionální využívání paliv a energie a cílevědomá inovační politika.

Inovace a modernizace naší energetické základny je v prvé řadě limitována investičními možnostmi. Týká se vědeckotechnického rozvoje vlastních výrobních metod, t. zn. výrobních metod elektrické energie a tepla, inovace zařízení sloužících k výrobě elektrické energie a tepla a inovace zařízení sloužících k rozvodu energie. Na zaměření vědeckotechnického rozvoje energetické základny má nemalý vliv i požadavek na zachování čistoty životního prostředí i požadavek na bezpečnost, hygienu a kulturu práce.

Inovační cesty vlastních způsobů výroby elektrické energie a tepla jsou limitovány dosavadními objevy a základním výzkumem ve fyzice a chemii. Technicky jsou dořešeny jen způsoby využití energie při štěpení atomového jádra. Za klasické je možno již počítat elektrárny a reaktory na tepelné (pomalé) neutrony.

Napjatá palivoenergetická bilance ČSSR a prudce se zhoršující životní prostředí velkých městských aglomerací vedou k závěru, že jaderné elektrárny s odběrem tepla jsou v podmínkách ČSSR prakticky jedinými energetickými zdroji, jež mohou uspokojit stále vzrůstající nároky na výrobu a dodávku tepla pro technologické účely i bytovou potřebu velkých měst a průmyslových aglomerací. Původní koncepce rozvoje jaderné energetiky byla založena na těžkovodním reaktoru; je to známá A 1 v jaslovských Bohunicích. S ohledem na technickou náročnost, která nebyla správně oceněna, bylo nutno změnit koncepci. Výstavba jaderných elektráren se přeorientovala na ověřený typ lehkovodního tlakového reaktoru, který sice spaluje dražší palivo, ale je investičně levnější než těžkovodní reaktory. Kromě toho výstavbu elektráren s reaktorem tohoto typu lze realizovat v úzké spolupráci se SSSR a koordinovat s výstavbou jaderné elektrárny v zemích RVHP.

Mezivládní dohoda mezi ČSSR a SSSR o spolupráci při výrobě zařízení pro jaderné elektrárny, podepsaná v březnu 1974 je rozsáhlá a otvírá pro čs. hutní a strojírenský průmysl výrobní program na dlouhou dobu. Výroba komponent jaderných elektráren je velmi náročná nejen z hlediska věcného řešení vlastních problémů, ale i z hlediska investičních nákladů. Vyžaduje doplňující investice, které je nutno zajistit, aby byl možný postupný přechod k výrobě dalšího dokonalejšího typu lehkovodního reaktoru. Vyžaduje však i soustředěného úsilí řešení nových státních úkolů rozvoje vědy a techniky, jejich koordinace a přípravy kádrů. Zvlášť velkou pozornost nutno věnovat bezpečnosti tlakovodních jaderných elektráren.

Dosavadní prognostické práce ukazují, že není reálné zabezpečit předpokládaný růst spotřeby energie na bázi reaktorů s tepelnými neutrony, neboť u nich je možno využít z jaderného paliva ne více než 1 % energie. Tím by ekonomicky těžitelné zásoby uranu byly vyčerpány za několik desítiletí. Proto je nutno rozvinout větší úsilí při rozvoji jaderné energetiky v ČSSR na přechod k rychlým reaktorům, množivým, na rychlých neutronech, které umožňují zásobovat lidstvo energií na staletí. V posledním desetiletí dvacátého století lze očekávat, že těžiště výstavby jaderných elektráren se bude přesunovat k druhé generaci jaderných elektráren, vybavených rychlými reaktory velikého výkonu, chlazenými tekutým sodíkem. Výzkum využívání jaderné energie směřuje k uvolnění ještě větších zdrojů energie slučováním lehkých atomů - k termonukleární syntéze. Reaktory založené na principu syntézy lehkých prvků nejsou ještě dořešeny fyzikálně, tím méně technicky. Jiné známé principy zdrojů energie nemají dosud význam pro velkovýrobu energie - termoemisní, termoelektrické, fotoelektrické, elektrochemické palivové články atd. Výjimku snad činí magnetohydrodynamické generátory umožňující transformaci tepelné energie přímo v elektrickou. Ty jsou rovněž ve stádiu fyzikálních pokusů, prozatím s malými výkony do 25 MW. Je možno tedy pokládat jaderné elektrárny, založené na štěpení atomového jádra, za jediný zdroj inovací výroby elektrické energie a tepla.

Na základě rozboru předložených materiálů i na základě průzkumů docházíme k závěru, že program výstavby jaderných elektráren, navržený atomovou komisí a schválený vládou je reálný a pro rozvoj průmyslové základny ČSSR i k zabezpečení potřeb obyvatelstva nutný. Lze jej splnit jen v nejužší spolupráci se SSSR a mobilizací potřebných sil, jak v základním tak i v aplikovaném výzkumu. Perspektivní zajištění výstavby jaderných elektráren s reaktory druhé a třetí generace vyžaduje integraci výzkumu v rámci zemí RVHP a cílevědomějšího zaměření základního i aplikovaného výzkumu, čehož lze dosáhnout již v plánu šesté pětiletky náležitou koordinací programů. V průzkumu jsme narazili na nedostatky, související s dodavatelskoodběratelskými vztahy. Je přirozené, že tak rozsáhlý program, s technologicky náročnými a složitými úkoly, jako je výstavba jaderných elektráren, vyžaduje kázně v plnění úkolů i úzké koordinace.

Inovace vlastních zařízení na výrobu elektrické energie a tepla se týká hlavně modernizace parogenerátorů a turboalternátorů. Závisí na použitém palivu a jeho kalorické hodnotě.

Potřeba zvládnutí vysokých temp výstavby energetických zdrojů a nutnost úspory pracovníků, materiálů, strojů a mechanizmů si vyžadují kromě rostoucích jednotkových výkonů bloků i mimořádně velkou koncentraci výkonů v jednotlivých elektrárenských lokalitách. V SSSR jsou v provozu bloky 500 MW. Je odzkoušen turboalternátor 800 MW a pracuje se na návrhu turboalternátoru 1200, 1600 a 2000 MW. Inovace alternátorů směřuje k zlepšení elektrické pevnosti izolačních materiálů, využití supervodivosti pro zmenšení magnetických obvodů. Značné rezervy v modernizaci výroby elektrické a tepelné energie spočívají v automatizaci řízení výrobního energetického cyklu. Optimalizace provozu elektráren a tepláren pomocí řídících počítačů může přinést značné úspory paliva i vlastní spotřeby energie, aby se dosáhlo úspory pracovníků, charakterizované ukazateli potřeby pracovních sil na 1 MW, která je u našich elektráren různá a někde ekonomicky nepříznivá. V rozvodu elektrické energie se přechází na střídavé napětí 700 kV i nad 1000 kV, případně na stejnosměrný přenos s napětím rovněž nad 1000 kV s příslušnými podmínkami pro stabilitu sítě. Pro naše poměry malých vzdáleností, jak nás informoval s. ministr, zůstává optimální přenos vedením se 400 kV u střídavého napětí, mimo některá vedení mezinárodního charakteru. U všech zařízení na výrobu i přenos energie se zvyšuje jejich spolehlivost a životnost.

Jak se realizuje modernizace některých uvedených zařízení v ČSSR. Realizujeme blok o 500 MW, který má být umístěn v elektrárně Mělník III. S výstavbou jsou značné problémy, zejména v zajišťování stavebních kapacit, v zajišťování ocelových konstrukcí, v nedořešení odběratelskododavatelských vztahů a s tím souvisejících projektových podkladů apod. Týká se to i regulace a automatizace řízení bloku, dodávky řídícího počítače apod. Nedodržování termínů a skluzy ve výstavbě nejen že ochuzují naši energetickou základnu o další potřebnou elektrickou energii, ale způsobují zastarávání zařízení již při výstavbě.

Zavádění řídících počítačů při automatickém řízení elektráren a při optimalizaci provozu je poměrně pomalé. Kladně můžeme hodnotit pokusy s automatickým řízením počítače v elektrárně v Novákách. Pomalé zavádění řídících počítačů do provozu je způsobeno jednak nedostatkem vlastních počítačů, nedostatkem kvalifikovaných kádrů i tím, že instalace počítače a uvedení do provozu blokuje výrobu energie, tak potřebné v současné napjaté energetické bilanci.

Program naší vědeckovýzkumné základny respektuje požadavky energetiky ČSSR. Perspektivní potřeby a požadavky jsou čím dále tím cílevědoměji zajišťovány v základním i aplikovaném výzkumu. O potřebách jaderné energetiky jsem se již zmínil. Protože při řešení vědeckovýzkumných prací v oblasti jaderné energetiky jde většinou o rozsáhlé nákladné problémy, i zde platí, že bez integrace výzkumu v rámci RVHP nelze tyto úkoly jen v podmínkách ČSSR řešit. Mám na mysli výzkumné problémy supervodivosti, fyzikální problémy vlastností dielektrik a izolantů, řídících počítačů apod. V energetice je společné řešení takových úkolů tím naléhavější, neboť jde čím dále tím více o jednotnou energetickou soustavu v rámci zemí RVHP.

Energii, ať již jde o elektrickou či tepelnou, musíme nejen racionálně vyrábět, ale musíme s ní i racionálně hospodařit. Proto je nutno rychle využívat nových objevů ve vědě a technice, aby byla zhospodárněna výroba a snížena spotřeba energie.

Rozvoj palivoenergetické základny bezprostředně, více než u jiných odvětví našeho národního hospodářství, souvisí s celou škálou problémů životního prostředí. Jedním z cílů inovací, vedle vlastního výrobního procesu, je zachování čistoty prostředí. Při výrobě elektrické energie a tepla se produkuje řada vedlejších produktů, které by mohly být hospodárně využity v jiné oblasti našeho průmyslu, eventuálně v zemědělství. Mám na mysli spad popílku, důsledné zavádění zařízení na zachycování popílku a jeho další zpracování pro stavebnictví, dále odstraňování kysličníku siřičitého, odsiřování uhlí vůbec a chemické vázané síry a její využití pro jiné účely např. v zemědělství. Můžeme říci, že většina problémů, souvisejících se znečišťováním odpadů a plynných splodin, je po technické stránce řešitelná. Jejich realizace však vyžaduje značných investičních nákladů, což je příčinou zpomalování zavádění inovací v této oblasti. Chci při této příležitosti upozornit, že nesmíme při dalších investičních akcích zapomínat souběžně s technickou problematikou výroby energie na řešení otázek životního prostředí. I když se tlakem ministerstva paliv a energetiky, tlakem vládních orgánů i tlakem celostátní komise pro životní prostředí problémy životního prostředí důsledněji sledují, zvyšováním výkonů instalovaných jednotek a zhuštěním sítě elektráren budou však investičně náročnější. Postupným zaváděním jaderných elektráren se znečišťování ovzduší exhaláty a znečišťování vody sníží. Zvyšují se však nároky na bezpečnost provozu, hlavně u tlakovodních reaktorů. Při zavádění jaderných elektráren je nutno sledovat v souvislosti s bezpečností provozu a s životním prostředím tři problémy: dlouhodobé ukládání radioaktivních odpadů, kontinuální radioaktivní a tepelné exhalace a únik radioaktivních látek v případě velkých havárií. U tlakovodních reaktorů, které nás nejvíce zajímají, porucha v tlakovodním potrubí může způsobit únik chladícího prostředí aktivní zóny a její roztavení, které má za následek zamoření okolí vypařenými radioaktivními splodinami. Na základě dlouholetých zkušeností, hlavně s klasickými teplotechnickými zařízeními, je pravděpodobnost takové havárie velmi malá. Přesto se u nás věnuje tomuto problému velká pozornost, hlavně při výrobě tlakovodního plynárního potrubí v souvislosti s defektoskopickou kontrolou, periodickými prohlídkami a vývoji měřících a kontrolních zařízení.

Další jednotky jaderných elektráren typu Voroněž budou budovány s ochrannou havarijní obálkou reaktorů, která prakticky následky případné havárie vyloučí. Druhá generace jaderných elektráren s rychlými reaktory však bude na bezpečnost provozu náročnější, uvážíme-li, že produktem při spalování je plutonium. Bezpečnost jaderných elektráren je velmi důležitým problémem z hlediska současného technického řešení i vědeckotechnického rozvoje.

Energetika je jedním z nejdůležitějších odvětví našeho národního hospodářství. Plnění závažných úkolů energetiky závisí na plnění úkolů jiných odvětví národního hospodářství. Z charakteristických ukazatelů výroby energie vyplývá, že Československo patří mezi státy s nejvyšší specifickou výrobou energie na světě. Za 30 let existence našeho socialistického státu bylo dosaženo při rozvoji energetiky velkých úspěchů jak po kvalitativní, tak i po kvantitativní stránce, jak zde již bylo uvedeno. I když máme v současné době ještě značné rezervy v efektivnosti využívání energie, nárůst spotřeby energie v příštích obdobích bude tak veliký v souvislosti s rozvojem našeho průmyslu, že plánovaný program energetiky bude téměř na hranici našich možností a v dlouhodobé prognóze bude oblast energetiky jednou z nejnáročnějších.

V oblasti paliv a energie byl vypracován ve spolupráci s federálním ministerstvem pro technický a investiční rozvoj dlouhodobý program vědeckotechnického rozvoje. Program respektuje světový trend rozvoje energetiky - rozvoj výkonné řady bloků kondenzačních elektráren na různá paliva, rozvoj jaderné energetiky, rozvoj nekonvenčních zdrojů elektrické energie, rozvoj elektrických sítí různých napětí, rozvoj kybernetizace s použitím řídících počítačů i zabezpečením nejvyšší možné ochrany životního prostředí.

Splnění navržených úkolů je reálné, vyžádá si však značného koordinačního úsilí centrálního řízení v rámci ministerstva paliv a energetiky i v některých problémech centrálního řízení v mezinárodním měřítku.

Předsedající místopředseda SL RSDr. R. Nejezchleb: Ďakujem poslancovi akad. Kvasilovi.

Súdružky a súdruhovia, prerušujeme teraz naše rokovanie. Poslanec Sakmar vystúpi ako prvý v popoludňajšej rozprave. Popoludňajšie zasadnutie bude viesť podpredseda Snemovne ľudu s. Exner. Zasadnutie otvoríme o 13.15 hod. Prosím vás o dochvíľnosť.

(Jednání přerušeno ve 12.04 hod.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.15 hod.)

(Řízení schůze převzal místopředseda Sněmovny lidu ing. F. Exner.)

Předsedající místopředseda SL ing. F. Exner: Vážené soudružky a soudruzi, dovolte abych zahájil přerušené jednání. Budeme pokračovat v rozpravě. Uděluji slovo poslanci Sakmarovi, připraví se poslanec Zuska.

Poslanec L. Sakmar: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, otázka palivoenergetické bilance, kterou projednáváme, má klíčový význam při dalším dynamickém rozvoji našeho socialistického hospodářství. Dnes, když hodnotíme stav, můžeme konstatovat, že havíři v naší republice úkoly plní a překračují. Ale problémy v této oblasti nejsou odstraněny. Den ze dne rostou starosti v plynulosti zásobování a také v potřebném množství. Příčiny jsou známé. Růst těžby tuhých paliv nestačí plně krýt stále rostoucí potřebu a nároky národního hospodářství, přestože se podíl ušlechtilých paliv, ropy a plynu na této spotřebě zvyšuje. Ze zprávy ministra paliv a energetiky, ze zkušeností a poznatků při poslaneckých průzkumech a hlavně však z potřeb socialistické společnosti, které jsou zdůrazněny v dokumentech ÚV KSČ, vyplývá zcela jednoznačně nezbytnost intenzívního rozvoje vlastních prvotních zdrojů, a to je úkol dlouhodobý, technicky i ekonomicky náročný. Dnes již upadly v zapomnění teorie, hlásané před rokem 1968 a v krizovém období, že stačí pro naše národní hospodářství, když budeme těžit v OKR 21 mil. tun černého uhlí ročně. Letos vytěžíme z této oblasti přes 24 mil. tun čisté těžby a požadavek RVHP i naše potřeba předpokládají v šesté pětiletce tuto výrobu dále zvyšovat až na hranice 25 mil. tun.

Potřeba paliva neklesá, ale roste, proto naše společnost klade před havíře náročné úkoly spojené s růstem těžby ve stále složitějších poměrech. I v těchto velice obtížných a stále se zhoršujících podmínkách je zapotřebí zajistit v OKR a v ostatních revírech plnění plánovaných úkolů v těžbě, přičemž mají být eliminovány negativní přírodní vlivy a zabráněno snižování výkonů, produktivity práce a zhoršování ekonomických výsledků, má být dále zvyšována koncentrace výroby při dodržování všech zásad bezpečné a hygienické práce v dole.