Je to úkol, k jehož splnění však musí být systematicky, stále a dlouhodobě vytvářeny vhodné podmínky.

Požadavky na vyšší těžbu a krytí potřeb odběratelů jsou však stále naléhavější a je třeba otevřeně říci, že v některých uhelných revírech se již delší dobu nenalézá dostatek vnitřních sil k rovnoměrnému překračování plánovaných úkolů ve všední dny. Práci ve volných sobotách jsme v posledních letech prakticky odbourali a bylo naším programem umožnit havířům po namáhavé práci dvoudenní klid a odpočinek. V poslední době se však znovu o volných sobotách těžba stává skoro pravidelným systémem naší práce.

Podívejme se na výsledky OKR za prvních sedm měsíců roku:

Revír sice vytěžil nad státní plán 478 400 tun. Odečteme-li však těžbu o volných sobotách, která byla organizována formou řady sobotních přikopávek pro splnění tzv. dodatkového úkolu v těžbě a když vynecháme i celostátně odpracovanou sobotu 22. 3. t. r., která sice byla pracovním dnem, ale nebyla součástí původního plánu, zjistíme, že revír dlouhodobě plní své úkoly velmi napjatě a neuvěřitelně obtížně se vyrovnává s holým plněním plánu. Přitom před námi stojí požadavek nárůstu těžeb v další pětiletce při postupu dobývání do ještě obtížnějších podmínek.

Co musíme zabezpečit pro další rozvoj těžby uhlí?

1. Je to požadavek na další technický a technologický inovační vývoj, který se na našich dolech i lomech v posledních letech podstatně zpomalil. Vysokých výkonů bylo dosaženo od roku 1970 právě nasazováním a využíváním soudobé špičkové techniky, zejména při dobývání uhlí v porubech. Mám na mysli zejména nasazování moderní vyztužovací techniky - hydraulických posuvných výztuží, dopravníků a dobývacích kombajnů, které ve svém celku vytvářejí moderní dobývací komplexy. Poslední dvě léta (a letos je to obzvláště výrazné) vidíme my, havíři na šachtách, že se prostředky na nákup nové techniky stále více omezují. Nechci zdůrazňovat to, že v nejobtížnějších důlních poměrech, tam kde jsou nejnižší mocnosti slojí, kde je strmé uložení nebo jen vyšší úklony, není moderní technika k dispozici prakticky vůbec.

2. Je to cílevědomá investiční výstavba. Je zřejmé, a je to vcelku jednohlasný názor ve všech revírech, že musíme zintenzívnit a vhodně zaměřit investiční výstavbu, věnovat více úsilí a hlavně prostředků na geologický průzkum.

Připomínáme, že investiční politika v našem odvětví postrádá komplexnost v řešení stále se zhoršujících podmínek, že cesta koncentrace těžby a dobývání uhlí bude dále vyžadovat žádoucí a nutný předstih techniky a připravenost nových těžebních kapacit.

Je paradoxní, že v Československu, v zemi s vyspělým strojírenským průmyslem a dlouholetým tradičním výrobcem báňské techniky se velmi obtížně hledají dodavatelé zejména v oblasti technologie. Naše strojírenské podniky se staví k problémům dobývání uhlí macešsky a odstraňují krok za krokem ze svých výrobních programů tradiční výrobní obory, související se zajišťováním technologie pro hlubinné uhelné doly. Víme, že řada strojírenských podniků přechází na tzv. nosné, resp. rozvojové výrobní programy. Má-li se však naše hornictví vyrovnat se zvýšenými úkoly a přispět ke zmírnění palivoenergetické napjatosti, což považujeme všichni za jeden ze základních problémů našeho národního hospodářství, musí se stát výroba technologických uzlů a nové techniky pro doly rovněž nosným programem. Nemůžeme chodit do strojírenských podniků s prosíkem a být považováni za chudé příbuzné jenom proto, že výstavba dolů stále nemá důležitost federálních staveb a neplnění technologických dodávek pro doly již není v některých ministerstvech penalizovatelné vůči podniku ani při řádně uzavřených hospodářských smlouvách. Ostravoskokarvinský revír má ve svém programu rozvíjet dále vlastní strojírenskou a opravárenskou základnu. Nemůže však vyrábět sám technické a technologické celky v těch oborech, které tradičně představovaly podstatnou část programu velkých strojírenských podniků, zajišťujících tuto výrobu s dlouholetou tradicí a na světové úrovni. Mám na mysli zejména výrobu těžních strojů, výrobu velkých důlních ventilátorů, výrobu zařízení pro úpravny uhlí a pro koksovny a další zajišťující strojní vybavení základních procesů technologického cyklu dobývání uhlí. Tradiční výrobci se k těmto výrobním oborům nechtějí hlásit nebo zajišťují naše požadavky jenom z nepatrné části. Přitom je jasné, že tato zařízení budou muset být vyrobena, neboť jsou základním předpokladem k těžbě v dalších letech.

Na dokreslení stavu v oblasti investic chci ukázat, že na zabezpečení plánované těžby v šesté pětiletce jsme požadovali v OKR 14,5 mld Kčs a máme úkoly zvládnout s 10 mld Kčs. Budeme tedy muset nalézt a odhalit další rezervy, hledat nové zdroje, dát dohromady veškerý náš um, abychom i za těchto mimořádně náročných podmínek úkoly šesté pětiletky splnili. Všichni víme, že nové doly, nová patra se musí budovat s dlouhodobým předstihem.

3. Vážným problémem je nakládka a doprava uhlí po železnici. Jsou oprávněné připomínky k tomu, že vagóny nejsou přistavovány včas a v potřebném množství a struktuře.

4. Dalšími limitujícími činiteli jsou pracovní síly, jejich zdraví, rychlejší fyzické opotřebování. Pomalu se ztrácí hornická preference, přibývá lidí se sníženou pracovní schopností, chybí stabilizační byty. Tyto faktory nepříjemně ovlivňují naše výsledky a starosti budou ještě větší, když se řešení těchto problémů vyhneme.

Znovu zdůrazňuji, že je zapotřebí zavést pořádek do materiálně technického zásobování.

Ve všech uhelných revírech chybí potřebný základní materiál nutný k dennímu provozu, je nedostatek náhradních dílů k mechanismům, drahá technika z těchto důvodů často zahálí a přitom jí máme málo. Dodávaná zařízení mnohdy nedosahují projektovaných parametrů a trpí značnou poruchovostí.

My havíři nejsme zvyklí moc plakat, není na to při těžké robotě ani čas. Nespoléháme ani na mírnou zimu. Úkoly, které před nás staví strana, společnost, chceme beze zbytku splnit. Stojíme na prahu šesté pětiletky, před XV. sjezdem Komunistické strany Československa. Chceme se podílet na rozvoji socialistické společnosti, ne slovy, ale prací. Proto se znalostí věci, s veškerou odpovědností upozorňujeme, že bez účinných opatření při řešení našich problémů centrálními hospodářskými orgány, nejsme schopni zcela uspokojit požadavky uložené našemu odvětví.

S politickým uvědoměním, rozvojem pracovní iniciativy, tradičním elánem a pracovním hrdinstvím našich havířů ve všech revírech může strana i celá naše společnost vždycky počítat. Jenom v loňském roce bylo v nepracovních dnech vytěženo přes milión tun uhlí a letos do konce srpna téměř 750 tis. tun uhlí. Rozvoj pracovní iniciativy však naprosto nemůže být chápán jako všelék na řešení všech problémů. Zvláště nyní v rozvinuté socialistické společnosti, v etapě nástupu vědeckotechnické revoluce jen s iniciativou, obětavostí a nadšením na plnění rostoucích požadavků nestačíme a zvláště ne tam, kde má nahrazovat chyby a nedostatky v řízení.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, starosti jsou, a nejen v hornictví. Všichni o nich víme, ale není a nesmí být důvod k poraženeckým náladám. Podívejme se pozorně kolem sebe a uvidíme, o jaké hodnoty se vlastními chybami připravujeme. Každodenní poctivou, kvalitní prací se jich zbavme. My se máme čím pyšnit v naší socialistické společnosti, my můžeme být hrdi na to, co jsme za třicet roků mírového budování pod vedením Komunistické strany Československa vykonali. Nešlo to nikdy lehce a zřejmě ani v blízké budoucnosti to nebude jiné.

XIV. sjezd Komunistické strany Československa stanovil ve svých závěrech jasný a srozumitelný program pro rozvoj naší společnosti. Řekl v něm, co chce naše strana získat. Jakým způsobem na to máme jít a proč to tak musí být. Každý z nás, všichni, nejenom komunisté, najdeme tam to svoje, co máme plnit, jak se chovat, co je třeba udělat pro ostatní, pro společnost, nejenom pro sebe. Ti, kteří pozapomněli na ta moudrá slova, nebo se v tom programu nenašli, ať si rychle, znovu a pozorně tyto dokumenty přečtou.

Odvětví paliv a energetiky má v tomto programu své místo a hlavně odpovědné a náročné úkoly. Víme proč. Jsem osobně přesvědčen, že velká hornická rodina s přispěním ostatních resortů tyto úkoly čestně splní.

Předsedající místopředseda SL ing. F. Exner: Děkuji poslanci Sakmarovi. Uděluji slovo poslanci Zuskovi, připraví se poslanec Kosorín.

Poslanec JUDr. RSDr. Z. Zuska: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, problematika paliv a energetiky projednávaná na dnešním zasedání Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČSSR se podstatným způsobem dotýká velkých městských aglomerací. Její řešení na jedné straně vytváří podmínky pro výstavbu a rozvoj města, na druhé straně velmi úzce souvisí s jednou z nejdůležitějších složek životního prostředí - s čistotou ovzduší - a významně ovlivňuje život obyvatel i organismus každého města. Stav a úroveň zásobování města teplem má vždy mnohostranné důsledky. Projevují se ve zdravotním stavu obyvatelstva, zejména dětí, ovlivňují čistotu městského prostředí, působí na technický stav rozsáhlého fondu stavebních objektů, zejména kulturně historických nemovitých památek, působí na městskou zeleň. Souvisejí i s ostatními oblastmi života, např. s objemem dopravy, se skladováním odpadu, což vše má své vážné ekonomické a politické důsledky.

Závažnost a specifičnost této problematiky v pražských podmínkách je dána jednak tím, že hlavní město Praha představuje nejvyšší soustředění obyvatelstva na území československé federace a současně značnou koncentraci průmyslu a investic, jejichž rozsah bude v šesté pětiletce v Praze o 50 % vyšší než v pětiletce páté. Dále vyplývá z přírodních a klimatických podmínek pražského území a konečně i z vývoje Prahy až do současné doby.

Je známo, že v hlavním městě Praze žije na necelém 0,25 % plochy státu téměř 8 % obyvatel naší socialistické republiky. Praha má velmi členitý revír v území a poměrně vysoké průměrné teploty ovlivněné situací v pražské kotlině. To ztěžuje proudění vzduchu, zvláště v centru města, kde je hustá zástavba, která způsobuje často naprosté bezvětří. To vše vytváří podmínky, za kterých dochází ke kumulaci plynných i prašných exhalací a k jejich nedostatečnému rozptylu ve vrstvách atmosféry.

Určujícím faktorem míry znečištění pražského ovzduší je však dosud velmi nepříznivá skladba paliv, a to jak absolutně, tak i ve srovnání s ostatními velkými městy ČSSR. Do let páté pětiletky vstoupila Praha s podílem pouhých 10,9 % ušlechtilých paliv, tj. kapalných a plynných dohromady.

Na území Prahy je více než 150 kotelen s roční spotřebou více než 1000 tun tuhých paliv, převážně hnědého uhlí, na 6500 domovních kotelen a přibližně jedna čtvrtina mil. domácích topenišť. Všechny tyto zdroje velmi nepříznivě ovlivňují svými exhalacemi nízké vrstvy atmosféry. I když se v posledních letech důsledným prováděním technologických, provozních i kontrolních opatření, jejichž iniciátory byly stranické a vládní orgány, podařilo výrazně snížit prašnost ovzduší v nejpostiženějších lokalitách města, je ještě únosná mez prašného spadu podstatnou měrou překračována šesti z deseti obvodů města, kde hodnota dosahuje 300 až 500 tun/km² za rok. Nebezpečné pro zdraví obyvatelstva je překračování přípustných koncentrací jemného polétavého prachu, kde např. v centru města dochází až k pětinásobnému překračování povolených hodnot.

Nejzávažnější škodlivinou v pražském ovzduší, někdy podceňovanou, protože není prostým okem viditelná, je kysličník siřičitý, který vzniká jako zplodina spalovacích procesů. V topném období je na většině území města přítomen tento neviditelný nepřítel ve zdravotně závadné koncentraci průměrně 6 hodin denně, v centru dokonce 18 hodin denně. Přímému působení těchto vysokých koncentrací kysličníku siřičitého je ve středu města vystaveno více než 600 000 bydlících obyvatel.

Jak prokazuje přehled hlavních údajů o znečištění ovzduší kysličníkem siřičitým ve vybraných oblastech republiky, je Praha nejexponovanější oblastí v tomto směru a důsledky znečištění ovzduší postihují největší počet obyvatelstva. Podle našich měření tyto hodnoty dokonce dosahují hodnot, které jsou jinak měřeny v severočeské oblasti.

Vliv znečištěného ovzduší na zdraví obyvatelstva je nesporný a byl vědecky mnohokrát prokázán. Orgány hygienické služby sledovaly po několik let srovnatelné skupiny školních dětí v Praze 6 v místech, kde koncentrace plynných i pevných exhalací nedosahovaly přípustných mezí a v Praze 9, kde byly přípustné hodnoty překračovány. Statistické zpracování dat antropometrického šetření ukázalo podstatné odchylky v tělesném růstu v neprospěch dětí v Praze 9. Byly zjištěny současně závažné rozdíly ve zdravotním stavu v neprospěch dětí z postižené oblasti, pokud jde o záněty horních cest dýchacích, záněty očních spojivek a pokud jde o ostatní nemoci, jejichž původcem byly vzdušné infekce.

Stav pražského ovzduší ohrožuje i živou přírodu a působí značné a těžko nahraditelné škody na zeleni. Negativní působení pražského ovzduší, zatíženého hlavně sirnými exhalacemi, zjišťují také restaurátoři při provádění opravy vzácných uměleckých památek, např. Brokoffových sousoší na Karlově mostě, Reinerových fresek, na sgrafitových a štukových fasádách historických objektů i na vzácných malířských dílech. Na restauraci a záchranu těchto hodnot vynakládá naše socialistická společnost obrovské materiální prostředky i mnoho lidské práce. Bohužel výsledky této činnosti jsou do jisté míry zmenšovány nebezpečným stavem pražského ovzduší.

Základní podmínkou řešení těchto nepříznivých skutečností je postupná, ale zásadní změna struktury palivoenergetické základny hlavního města Prahy. Závažná problematika zásobování Prahy teplem a změna struktury palivoenergetické základny hlavního města jsou již několik let předmětem pozornosti a péče jak nejvyšších stranických a vládních orgánů, tak i orgánů města. Přes obtížnost celostátní situace v řešení palivoenergetické základny je všeobecně uznávána naléhavá potřeba hlavního města postupně kvalitativně i kvantitativně změnit palivoenergetickou základnu. To se hmatatelně projevilo již v průběhu páté pětiletky, kdy v r. 1974 z původních 10,9 % vzrostl podíl ušlechtilých paliv na celkové spotřebě v Praze na 31,7 %.

Při hodnocení tohoto, na první pohled příznivého vývoje posledních let, je však třeba mít na paměti, že tohoto stavu, který je ostatně stále ještě hluboko pod průměrem celé ČSSR, kde podíl ušlechtilých paliv v roce 1974 činil téměř 53 %, bylo dosaženo především tím, že veškerá nová soustředěná bytová výstavba posledních let byla zajišťována výrobou tepla hlavně na bázi kapalných paliv a částečně plynu a že - jak uvedl ministr paliv a energetiky - mírné teploty zimních období posledních let měly značný vliv na omezení spotřeby především uhlí a tím také podstatně ovlivnily statistiku. Naopak ve starém domovním a bytovém fondu hlavního města i v průmyslových závodech Prahy nelze zatím dosahované tempo přechodu na ušlechtilá paliva považovat za rozhodující nástup přeměny palivoenergetické struktury města.

Díky pochopení nejvyšších stranických a vládních orgánů, plánovacích center i představitelů federálního ministerstva paliv a energetiky byla přijata zásada, že zásobování teplem nebude v zásadě v Praze řešeno na bázi uhlí. Tento princip se plně promítá v generálním plánu rozvoje hlavního města Prahy, který spolu se směrným územním plánem tvoří zásadní podklad pro včasnou přípravu výstavby celého systému zásobování Prahy teplem.

Generální plán rozvoje hlavního města Prahy do roku 2000, který před několika týdny projednala postupně vláda ČSR a ČSSR, a který vzalo se souhlasem na vědomí také předsednictvo ÚV KSČ, dává takovému postupu plný průchod. Přestože není dosud fixován vývoj v celostátní palivoenergetické základně, lze předpokládat, že rozhodující roli v jejím vývoji v Praze do roku 1990 sehraje plyn, zejména zemní plyn. Souběžně je však třeba intenzívně a konkrétně rozpracovávat možnosti využití jaderné energie. V současné době jsou vytvářeny, díky pochopení potřeb a složité problematiky hlavního města, podmínky pro výstavbu jaderné elektrárny s odběrem tepla typu Voroněž pro zásobování severní oblasti Prahy a přilehlých průmyslových závodů teplem. V nepříliš vzdálené době bude nutné se vrátit k otázce atomové teplárny Praha-jih, a to ve prospěch výstavby jihozápadního města, průmyslových podniků v této oblasti, intenzívního pěstování rychlené zeleniny a také s cílem využít odpadního tepla ke zvýšení temperatury vody Vltavy a obnovit tak na této řece krátkodobou rekreaci, kterou znemožnila vltavská kaskáda.

Realizace všech těchto úkolů klade značné nároky nejen na město samé, ale především na orgány a organizace federálního ministerstva paliv a energetiky. Jejich úkolem bude zabezpečit včasnou realizaci potřebné technické základny, vybudovat kapacitní přivaděče zemního plynu, vyřešit otázku sezónního a špičkového odběru plynu, stavět a rozšířit centrální zdroje tepla, tepelné napaječe apod.