Máme normy pre koncentráciu exhalátov v ovzduší, pre spád popolčeka i pre stupeň znečisťovania vôd. Dospeli sme vo výbore k presvedčeniu, že treba na všetkých stupňoch dôsledne dbať na ich zabezpečenie a dodržiavanie, a to aj za cenu únosných investícií, príp. regulovaním prevádzky niektorých výrobní elektriny, tepla, plynu a koksu pri určitých nepriaznivých povetrnostných podmienkach. Z tohto hľadiska znižovanie energetickej náročnosti jednotlivých výrob a výrobkov a samo hnutie za úsporu palív a energií nadobúdajú nový zmysel nielen z hľadiska rýdzo ekonomického, ale aj z hľadiska ochrany a zlepšovania životného prostredia.

Jednou z ciest zníženia zamorenia ovzdušia exhalátmi a popolčekom je zaužívaná výstavba enormne vysokých, až 300 metrových komínov, pomocou ktorých sa škodliviny majú rozptyľovať na rozsiahlejšie územie a neprekročiť prípustnú hranicu; rovnako pôsobí aj plánovité rozmiestňovanie výrobní tohto druhu a nepripúšťanie ich sústreďovania v už beztak preťažených lokalitách. To - ako sme v našom výbore pre plán a rozpočet usúdili - problém v jeho podstate nerieši a dáva iba dlhšie časové obdobie na jeho definitívne riešenie. Nechceme predsa zamorovať ďalšie oblasti, ale ozdravovať životné a pracovné prostredie tam, kde je to súrne a kde riešenie zatiaľ nevyhovuje.

Keďže nemôžeme upustiť od využívania vysokosírnatých tuhých palív, je dnes jedným z najnaliehavejších problémov ich odsírovanie a to tak, aby sa dosiahlo čo najnižšie množstvo síry v nich a aby sa z medziproduktov dali získať nové suroviny a vyrobiť nové materiály, ktoré by bolo možné ďalej zužitkovať.

Osobitnú pozornosť treba venovať aj distribúcii palív tak, aby sa v určitých lokalitách nekoncentrovali dve-tri i viac škodlivín, napríklad kysličníka siričitého, arzénu a fluóru, prípadne v kombinácii s rádioaktívnymi prvkami.

Najúčinnejším riešením ostáva tu neustále zvyšovanie podielu jadrových elektrární na celkovej výrobe elektriny, ktoré nemajú taký nepriaznivý účinok na životné prostredie.

Pozornosť treba sústrediť aj na zachovanie čistoty vôd ako dôležitého faktoru životného prostredia, ktorého zdroje nemožno ľubovoľne rozširovať. Ako vieme z rokovaní nášho zastupiteľského zboru, treba dôsledne trvať na výstavbe príslušných zariadení, slúžiacich na čistenie odpadových vôd, ich regenerácii a tiež na tvrdom postihu znečisťovateľov vodných tokov.

Na tieto veci sa v správe Federálneho ministerstva palív a energetiky pamätá a navrhujú sa aj potrebné opatrenia. Sú to však všetko hlavne investičné opatrenia, veľmi náročné, ale prepotrebné v záujme zdravia človeka a zachovania prirodzeného charakteru nášho životného prostredia.

V SSR nie sú problémy s ťažbou, obsahom škodlivých látok a spaľovaním tuhých palív také vážne a vyhrotené ako v ČSR. Avšak i na Slovensku sa vyskytujú vážne problémy, ktorými sa treba zaoberať a riešiť ich, pretože riešiteľné sú.

V prvom rade je to znečisťovanie ovzdušia Závodom SNP v Žiari n/Hronom, ktorého tepelné hospodárstvo nemalou mierou prispieva k celkovému množstvu exhalátov vypúšťaných týmto závodom do ovzdušia. Množstvo popolčeka z teplárne tohto závodu prekračuje 5 až 10 násobne dovolenú normu a kysličníka siričitého 10 až 18 násobne. Toto kolísanie je závislé od zimnej a letnej prevádzky. K uvedeným exhalátom treba pripočítať unikajúci fluórovodík a soli fluóru. V súčasnej dobe sa k nim z titulu používania cígeľského uhlia v teplárni pripojil aj arzén. Kombinácia týchto druhov exhalátov môže mať vážnejšie následky v danej oblasti ako doteraz.

Iným takým prípadom sú Elektrárne Nováky - závod Zemianske Kostolany, kde množstvo popolčeka je prekročené cca 9,6 násobne (povolená hodnota pre daný zdroj je 463 kg/hod.), ale exhalujú 4428 kg/hod. a kysličníka siričitého 10,6 násobne (povolená hodnota je 1267 kg/hod., ale exhalujú 13 043 kg/hod.); pri arzéne je to cca 7-násobné prekročenie (povolená hodnota 3,42 kg/hod. a exhalujú 21,12 kg/hod.). Pritom v danej elektrárni sa spaľuje handlovské, cígeľské, novácke a severočeské uhlie.

Ako sa ukazuje, zásadným riešením uvedených dvoch prípadov, ale aj v ďalších veľkých tepelných centrálach je potreba, resp. nevyhnutnosť vybavovať uvedené zdroje vysokoúčinnou odlučovacou technikou a dosiahnuť plné zabezpečenie ich funkcie, lebo v mnohých prípadoch ani moderné filtračné zariadenia pre neodbornú obsluhu alebo časté preťažovanie neplnia svoju funkciu.

Druhým riešením môže byť aj zmena distribúcie tuhých palív. Treba i v tejto oblasti prihliadať na zloženie jednotlivých druhov tuhých palív, čo do obsahu škodlivých látok a rozdeľovať ich tak, aby pri koncentrácii zdrojov nedochádzalo ku kombinácii exhalátov najmä arzénu s fluórom a s kysličníkom siričitým.

Za zmienku stojí aj plánovaná palivová základňa v Strážskom, kam sa po našej najdôležitejšej železnici - Trati družby - má takmer cez celú ČSSR prepravovať na 1 mil. ton uhlia zo severočeskej hnedouhoľnej panvy. Pritom je vo Vojanoch rafinéria a celá východoslovenská oblasť chemického priemyslu je založená na báze zemného plynu, čo taktiež treba brať do úvahy, aby k rôznym iným plynným škodlivinám z chémie nepristúpili aj veľké množstvá kysličníka siričitého z energetiky.

Postupné znižovanie tuhých exhalátov sa v poslednom období, i keď nie požadovaným tempom, no predsa dosahuje. V záujme obyvateľstva a ochrany prírodného prostredia je potrebné, aby tento trend bol výraznejší a intenzívnejší. Treba prednostne vykonať ekonomicky a technicky dostupné opatrenia investičného i prevádzkového charakteru.

Otázka ochrany a vytvárania zdravého životného prostredia už dávno prerástla rámec jednotlivých oblastí i jednotlivých štátov. Dnes ju v celom komplexe možno a treba riešiť v rámci medzinárodnej spolupráce. Dokazujú to jednotlivé dohody, uzavreté pri stretnutiach na najvyššej úrovni medzi ZSSR a USA, dokazuje to Záverečný akt európskej konferencie podpísaný 1. augusta t. r. v Helsinkách, dokazuje to komplexný program socialistickej ekonomickej integrácie, ako aj tohtoročné 29. zasadnutie RVHP a viaceré dvojstranné zmluvy medzi štátmi.

Aj dotiaľ, kým sa na tejto báze dospeje k účinným opatreniam a riešeniam, je nevyhnutné v lokalitách so sústredenou banskou a energetickou výrobou i vzhľadom na samotných pracovníkov tohto odvetvia prednostne a preferenčne zvyšovať zdravotnú a sociálnu starostlivosť, aby sa včas a preventívne zamedzovalo a predchádzalo následkom zhoršeného životného prostredia.

Takýto prístup k uvedenej otázke bude vždy dôstojný vyspelého socialistického štátu a dôkazom, že nám pri všetkej snahe o rozvoj národného hospodárstva a všetkých oblastí života našej spoločnosti ide predovšetkým a v prvom rade o človeka, o jeho zdravie, o jeho spokojný, blahobytný, radostný a šťastný život. A z tohto pohľadu - z pohľadu starostlivosti o človeka - by som chcel položiť súdruhovi ministrovi palív a energetiky Ing. Ehrenbergerovi otázku, aké špeciálne opatrenia sa zamýšľajú urobiť pre to, aby sa životné prostredie u nás nezhoršovalo najmä v najväčších mestách ČSSR a osobitne aby sa nezhoršovalo v našom hlavnom meste v Prahe, ako konkrétne hovoril o tom súdruh poslanec a primátor hlavného mesta Prahy Zdeněk Zuska.

Předseda SL V. David: Děkuji poslanci Polákovi. Slovo má poslanec Urban. Připraví se poslanec Grolmus.

Poslanec MVDr. M. Urban: Soudružky a soudruzi, na společné schůzi ústavně právních výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů byla projednávána zpráva ministra paliv a energetiky ČSSR. Pozornost byla věnována zejména její části zabývající se účinností základních odvětvových zákonů působících na úseku federálního ministerstva paliv a energetiky. Jedná se o zákony č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon), č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon) a č. 67/1960 Sb., o výrobě, rozvodu a využití topných plynů (plynárenský zákon). Jak je již z názvů uvedených zákonů zřejmé, tvoří tyto normy zákonný podklad řízení příslušného odvětví národního hospodářství, přičemž jejich působnost není omezena jen na oblasti, v nichž plní federální ministerstvo paliv a energetiky úkol ústředního orgánu státní správy. Uvedené odvětvové zákony upravují právní vztahy všech organizací, bez ohledu na resortní příslušnost, které vyvíjejí hospodářskou činnost v tom kterém odvětví.

Po projednání účinnosti těchto tří základních zákonů dospěly ústavně právní výbory obou sněmoven k závěru, že zatímco elektrizační a plynárenský zákon vyhovují i v současné době potřebám našeho národního hospodářství a není proto nutná jejich novelizace, zásady, na kterých byl koncipován horní zákon, již v některých směrech nevyhovují. Je proto třeba provést analýzu jeho účinnosti a jeho novelizaci, na které se ostatně, jak vyplývá ze zprávy, pod vedením koordinační komise Českého a Slovenského báňského úřadu již pracuje.

Ve svém vystoupení se však nechci zabývat jen působností základních odvětvových zákonů resortů, ale problematikou socialistické zákonnosti v činnosti tohoto resortu vůbec. Nejsou to pouze ony tři základní zákony, které právně usměrňují těžbu pevných paliv, nafty, zemního plynu a radioaktivních surovin, výrobu, rozvod a využívání resp. spotřebu topných plynů, elektřiny a tepla, ale jde o celou soustavu obecně právních norem, které jednotlivě a ve svém souhrnu regulují právní vztahy při plnění politickohospodářských úkolů federálního ministerstva paliv a energetiky. Chtěl bych se především zaměřit na dodržování právních předpisů, na dodržování socialistické zákonnosti v činnosti resortu a na to, jaké opatření, jaké postihy jsou nebo mohou být podle právních norem uplatňovány proti jejich narušitelům.

V oblasti hospodaření palivy a energiemi všech druhů - elektřinou, teplem a topnými plyny, ve sféře dodavatelsko-odběratelských vztahů je smluvní kázeň a odběratelská disciplína regulována v souladu s hospodářským zákoníkem základními podmínkami dodávek. Majetkové sankce, které jsou v těchto základních podmínkách dodávek zakotveny, jsou významným prostředkem k upevnění odběratelské kázně a dlouholeté zkušenosti s jejich uplatňováním prokázaly, že jsou kladným faktorem přispívajícím k plynulému zásobování národního hospodářství a obyvatelstva palivem a energií.

Soudruh poslanec Polák přede mnou hovořil o negativním vlivu na životní prostředí. Ochrana životního prostředí je stěžejním zájmem socialistické společnosti, ale s rozvojem palivoenergetické základny našeho státu se nutně dostává do střetu. Tuhé a plynné exhaláty, devastace krajiny a průmyslové odpady jsou zatím stále nezbytné důsledky těžby i výroby energií. Omezování těchto negativních odpadů je proto problémem, jehož řešení musí být trvale věnována pozornost. Jde o otázky především výrobně technické a ve zprávě ministra paliv a energetiky ČSSR je této problematice a způsobům jejího řešení věnována pozornost. Československý právní řád ochranu životního prostředí zahrnuje do okruhu zákonem chráněných zájmů společnosti. Systémem pokut i jiných sankcí postihuje organizace i jednotlivce, kteří nedodržují nebo porušují pravidla stanovená některými speciálními zákony, jako je zákon o opatřeních proti znečišťování ovzduší, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, lesní zákon a vodní zákon.

Dalším velmi závažným negativním jevem narušujícím plnění úkolů na úseku zajišťování paliv a energie jsou provozní nehody a havárie, které způsobují někdy velmi značné škody na životech a zdraví pracovníků, materiální škody na provozních zařízeních i ztráty ve výrobě. Některými poznatky z této oblasti se zabývá zpráva generálního prokurátora ČSSR, která byla zpracována k doplnění zprávy o plnění politicko-hospodářských úkolů při zajišťování paliv a energie a jejím hospodárném využívání. Tuto zprávu jsme na společné schůzi ústavně právních výborů podrobně projednávali. Rozbory těžkých poruch a havárií v resortu paliv a energetiky ukazují na celou řadu příčin, které k nim vedly. V podstatě šlo o nedostatky v technologické kázni a o nedodržování bezpečnostních předpisů, i když svůj podíl nesou i živelní pohromy, povětrnostní a jiné nekontrolovatelné přírodní jevy. Vyplývá z toho, že některým poruchám a haváriím bylo by možno zabránit, a to právě důsledným a cílevědomým dodržováním jak provozních, tak bezpečnostních předpisů. Vysoká technická náročnost, ale i rizikovost práce v hornictví a energetice vyžaduje věnovat těmto problémům trvalou pozornost. I když rozbor pracovní úrazovosti, jak vyplývá ze zprávy ministra paliv a energetiky ČSSR, vykazuje v posledních letech její sestupnou tendenci, dvě velké havárie z počátku tohoto roku, na dole Staříč a v teplárně Brno signalizují, že přes veškerou péči věnovanou provozní bezpečnosti, zdaleka nebylo vykonáno vše. Je třeba, aby ruku v ruce s rozvojem nové techniky, s nasazováním stále technicky náročnějších a složitějších technologických zařízení byly soustavně doplňovány a novelizovány i provozní a bezpečnostní předpisy a především aby bylo důsledně vyžadováno a trvale kontrolováno jejich dodržování. Jen tak je možno dosáhnout trvalého zlepšení a tím i vytvoření podmínek pro plnění dalších náročných úkolů na úseku paliv a energetiky v šesté pětiletce.

Předseda SL V. David: Děkuji poslanci Urbanovi. Slovo má poslanec Grolmus, připraví se poslanec Michalski.

Poslanec SL J. Grolmus: Vážené předsednictvo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, opatření strany a vlády přijaté v oblasti zabezpečování paliv a energie se v plné míře promítá také do armády, která sice není v porovnání s ostatními sektory národního hospodářství velkým spotřebitelem energie, ale rovněž ne zanedbatelným.

V Československé lidové armádě se již řadu let provádějí komplexní opatření, je široce rozvinuta socialistická soutěž na úsporu pohonných hmot a paliv a je dosahováno dobrých výsledků. Ročně se určuje celkový objem spotřeby pohonných hmot pro jednotlivé druhy vojsk tak, aby s jejich minimálním množstvím bylo dosahováno žádoucí vycvičenosti a celkové vysoké bojové pohotovosti a politické připravenosti.

Z minulosti nám je známo, že Čs. lidová armáda poskytovala našim dolům, zvláště v Ostravskokarvinském uhelném revíru pomoc přímo při těžbě uhlí. Dělo se tak přímým nasazováním vyčleněných vojenských jednotek. Postupně, jak se zlepšovala situace v pracovních silách a modernizaci těžby uhlí, byly tyto vojenské jednotky zrušeny. Tím se armáda oprostila od organizování speciálních útvarů, které z hlediska poslání Čs. lidové armády byly určitou zátěží. Poslanci branného a bezpečnostního výboru Sněmovny lidu v 1. pololetí t. r. uskutečnili v obou našich hlavních uhelných revírech individuální průzkum s cílem ověřit si, zda a jak se Čs. lidová armáda podílí na těžbě uhlí a výsledky průzkumu ukazují, že jde o pomoc významnou, že velení naší armády plně pochopilo potřeby našeho hospodářství i přijaté závěry naší strany i federální vlády.

Dovolte, soudružky a soudruzi poslanci, abych uvedl několik forem poskytované pomoci.

Přímá pomoc spočívá v tom, že vojáci - příslušníci železničního vojska v rámci své odborné přípravy v několikaměsíčních brigádách poskytují Severočeskému hnědouhelnému revíru soustavnou pomoc v dopravě vytěženého uhlí. Pro revír je tato pomoc zvlášť důležitá, protože ji poskytují kvalifikovaní pracovníci při úpravě svršků koleje pro sestavování a přípravu těžkotonážních vlaků. Pro uvedenou pracovní brigádu jsou vojáci školeni, je zajištěna bezpečnost práce, ubytování i stravování. Ukončení pracovní brigády, které mívá slavnostní ráz, svědčí o tom, že poskytovaná pomoc je oceňována velmi kladně.

Čs. lidová armáda se nepřímo podílí na těžbě uhlí dále tím, že ve smyslu usnesení vlády ČSSR a směrnic ministerstva národní obrany umožňuje, aby branci, kteří splňují stanovené podmínky, uzavřeli s organizacemi uhelných revírů závazek, že v pracovním zařazení zůstanou až do stanovené věkové hranice. Jestliže ročně této možnosti využívá jen v Severočeském hnědouhelném revíru na 500 kvalifikovaných pracovníků, je zřejmé, že pomoc je značná a rozhodně účinná.

Vedle jiných forem pomoci umožňuje Čs. lidová armáda u určených útvarů rozvinout nábor pro práci v dolech mezi vojáky základní služby. Získaní vojáci jsou uvolňováni po ukončení 18-měsíční vojenské základní služby na trvalou dovolenou ke splnění přijatého závazku. Tak v roce 1974 v Ostravskokarvinském revíru získali 130 pracovníků a Severočeský hnědouhelný revír 73 pracovníků. Tato čísla jsou proti potřebným počtům a původním předpokladům velmi nízká a žádné orgány, které se podílejí na náboru, nemohou se pochlubit zvláštní iniciativou. Proti ostatním organizacím, pro které se nábor rovněž provádí, je dosažené procento náboru pro Severočeský hnědouhelný revír nejnižší a představuje pouze 39 % plánované kvóty.

Soudruh poslanec Džupina i já sám jsme si provedli ve svých revírech osobní průzkum celkového stavu a domníváme se, že pracovní síla - mladý člověk je přidělován do organizací byrokratickými cestami a rovněž tak je řízen a prováděn v převážné míře celý nábor.

K potížím získávání nových pracovníků přistupuje i skutečnost, že většina organizací, které mají z dřívějška uzavřenou dohodu podle § 227 zákoníku práce, nedává souhlas k rozvázání pracovního poměru. Tak v roce 1974 značný počet zájemců, kteří před nástupem vojenské základní služby byli i zaměstnáni v méně důležitých organizacích a měli zájem o práci v dolech, právě pro uzavřenou dohodu nemohli tam přejít. Zde by se měly zvážit všechny možnosti a přihlédnout k potřebám naší ekonomiky.