Prosím o hlasování její poslance zvolené v České socialistické republice, kterých je přítomno 65,

Kdo z těchto poslanců souhlasí s návrhem zákona podle návrhu zpravodaje, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./ Děkuji.

Je někdo proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./ Děkuji.

S návrhem souhlasí všichni přítomní poslanci Sněmovny národů zvolení v České socialistické republice.

Žádám o hlasování poslance Sněmovny národů zvolené ve Slovenské socialistické republice, kterých je přítomno 67.

Kdo z těchto poslanců souhlasí s návrhem zákona podle návrhu zpravodaje, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./ Děkuji.

Je někdo proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./ Děkuji.

Pro zákon hlasovali též všichni přítomní poslanci Sněmovny národů zvolení ve Slovenské socialistické republice.

Sněmovna národů tedy zákon přijala jednomyslně.

Vzhledem k tomu, že Sněmovna lidu a Sněmovna národů přijaly shodná usnesení, konstatuji, že Federální shromáždění schválilo zákon o státním rozpočtu československé federace na rok 1972. /Potlesk./

Nyní přerušuji jednání asi na 15 minut.

/Jednání přerušeno v 10.48 hod./

/Jednání opět zahájeno v 11.04 hod./

Předseda SL V. David: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, budeme pokračovat v přerušeném jednání.

Posledním bodem pořadu je

Jménem vlády ČSSR odůvodní návrh ministr zahraničních věcí ČSSR ing. Bohuslav Chňoupek. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr zahraničních věcí ČSSR ing. B. Chňoupek: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, dovoľte mi zdôvodniť vládny návrh, ktorým sa predkladá na schválenie Federálnemu zhromaždeniu Dohovor o potlačení protiprávneho zmocnenia sa lietadiel. Tento dohovor sme dojednali a podpísali 16. decembra 1970 na konferencii v Haagu.

Potreba dojednať zmluvný dokument, ktorý by zaväzoval štáty k prísnym zákrokom proti vzdušnému pirátstvu, obzvlášť naliehavo vystúpila do popredia v posledných rokoch. Únosy civilných lietadiel znamenajú vážne ohrozenie bezpečnosti cestujúcich a leteckého personálu a súčasne i leteckej dopravy vôbec. Treba, aby sa únosy lietadiel prísne stíhali ako medzinárodný trestný čin. Preto sa touto otázkou zaoberala Medzinárodná organizácia pre civilné letectvo už od roku 1968.

V rokoch 1969 a 1970 sa stala táto otázka takou naliehavou, že ju zaradili do programu rokovania XXIV. a XXV. zasadania Valného zhromaždenia OSN. Tieto zasadania odsúdili násilné činy proti civilnému letectvu a súčasne boli prijaté rezolúcie, ktorými sa vyzývali štáty, aby proti nim podnikli účinné opatrenia a vypracovali medzinárodnú dohodu proti takýmto činom zameranú.

Výzvu Valného zhromaždenia OSN realizovala konferencia o leteckom práve, konaná 1. až 16. decembra 1970 z iniciatívy Medzinárodnej organizácie pre civilné letectvo v Haagu. Jej výsledkom je vypracovaný a prijatý text Dohovoru o potlačení protiprávneho zmocnenia sa lietadiel.

ČSSR od začiatku usilovala o vyriešenie tejto otázky, a preto sa tiež aktívne podieľala na rokovaniach orgánov Medzinárodnej organizácie pre civilné letectvo a vo výboroch Valného zhromaždenia Organizácie spojených národov.

Spoločne s delegáciami ďalších socialistických krajín, Sovietskeho zväzu, Bieloruskej SSR, Ukrajinskej SSR, Bulharskej ľudovej republiky, Maďarskej ľudovej republiky, Rumunskej socialistickej republiky a Juhoslávie vyvíjala československá delegácia veľkú aktivitu i na medzinárodnej konferencii v Haagu. Pravda, nedostatkom konferencie bolo, že pri príprave sa nepodarilo presadiť princíp univerzálnej účasti všetkých štátov, takže niektorým z nich, ktoré mali záujem na riešení tejto otázky, najmä NDR, účasť na konferencii nebola umožnená.

Na konferencii, ako aj v celom priebehu jej prípravy sa prejavoval medzi zúčastnený mi štátmi rozdielny názor na najdôležitejšiu otázku pripravovanej dohody, totiž na otázku vydávania páchateľov štátu, kde je lietadlo registrované. Socialistické štáty spolu s niektorými inými krajinami, ktoré boli postihnuté násilnými činmi, usilovali sa o zakotvenie extradície páchateľov. Druhá skupina štátov, medzi ktoré patrila väčšina západoeurópskych krajín a niektoré rozvojové krajiny, sa z rôzne motivovaných dôvodov zakotveniu tejto zásady bránila.

Výsledkom je kompromisné riešenie, ktoré ponecháva na vôli zmluvného štátu, na území ktorého sa páchateľ nachádza, či páchateľa vydá alebo nie. Pravda, pokiaľ tak neurobí, ukladá mu povinnosť stíhať páchateľa, a to rovnakým spôsobom ako v prípade iných závažných trestných činov.

Dohovor je vo svojom celku významným dokumentom, ktorý pri dôslednej aplikácii môže slúžiť ako dôležitý nástroj v boji proti leteckému pirátstvu.

Veľkým kladom Dohovoru je, že z povinnosti stíhať páchateľa sa nepripúšťa žiadna výnimka. Teda, že každý zmluvný štát má povinnosť páchateľa prísne potrestať. To znamená, že páchateľ sa nemôže vyhnúť zodpovednosti za svoj čin tým, že by ho napr. odôvodňoval politickými motívmi. Práve v tejto povinnosti zmluvných štátov stíhať páchateľov tkvie predpoklad účinnosti Dohovoru.

Dohovor ratifikovalo 16 štátov a nadobudol platnosť. Zo socialistických krajín ho ratifikovali ZSSR, BLR, NDR, Maďarská ľudová republika a Mongolská ľudová republika.

Významným úspechom socialistických krajín je, že Dohovor zostáva otvorený pre všetky štáty, teda aj pre tie, ktoré sa nemohli z diskriminačných dôvodov zúčastniť na jeho príprave, to znamená, že je v pravom zmysle slova univerzálny.

Pri ratifikácii Dohovoru urobíme výhradu k odseku 1 čl. 12, ktorý sa týka otázky riešenia sporov vzniklých pri aplikácii alebo pri interpretácii Dohovoru.

Podľa znenia tohto ustanovenia Dohovoru môže totiž ktorákoľvek strana v prípade, že by sa nepodarilo spor vyriešiť arbitrážou, predložiť spor Medzinárodnému súdnemu dvoru. Toto ustanovenie je v rozpore s koncepciou socialistických krajín, pokiaľ ide o spôsoby riešenia medzinárodných sporov, ČSSR tak ako aj ostatné socialistické krajiny využila možnosť, ktorú dáva ods. 2 článok 12, a vyhlasuje, že nebude viazaná uvedeným ustanovením.

Ratifikácia Dohovoru bude významným krokom na ceste k zvýšeniu bezpečnosti leteckej dopravy. Vzhľadom na to vláda ČSSR odporúča, aby Federálne zhromaždenie s týmto Dohovorom vyslovilo súhlas.

Na záver, súdružky a súdruhovia, mi dovoľte poďakovať s. Plojharovi za jeho vrelé slová a súčasne využiť príležitosť prvého vystúpenia pred najvyšším naším orgánom štátnej moci, aby som vyjadril najhlbšie ubezpečenie pracovníkov Federálneho ministerstva zahraničných vecí, že vykonajú všetko, aby aj napriek nie jednoduchej situácii realizovali tie náročné úlohy, ktoré na úseku zahraničnopolitickom stanovil XIV. zjazd KSČ, októbrové plenárne zasadanie jej ústredného výboru a ako ho formulovalo vládne vyhlásenie, t. j. konštruktívnu iniciatívnu mierovú aktivitu v najužšej koordinácii s bratskými socialistickými krajinami, predovšetkým so Sovietskym zväzom, ktorého hlavným zmyslom je zvyšovanie aktívneho podielu ČSSR na upevňovaní jednoty socialistických krajín, podpora pokrokových revolučných hnutí a upevňovanie svetového mieru. Ďakujem za pozornosť.

Předseda SL V. David: Děkuji s. ministrovi za jeho výklad. Prosím poslance dr. Pavla Auersperga, předsedu zahraničního výboru SN, aby jako společný zpravodaj přednesl stanovisko výborů Sněmovny národů, kterým byl vládní návrh přikázán k projednání.

Zpravodaj poslanec RSDr. P. Auersperg: Vážené Federální shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, stále se množící případy únosů civilních letadel a dalších násilných aktů proti civilnímu letectví, jichž jsme byli v minulých letech svědky, právem vyvolaly znepokojení světové široké veřejnosti a vyvolaly naléhavou potřebu efektivních mezinárodních opatření. Tyto činy nebyly totiž zaměřeny pouze vůči jedné zemi nebo určité skupině zemí, nýbrž se jednalo o činy, jejichž obětmi je civilní letectví celé řady zemí ve světě, mezi nimi i Československa.

Nebezpečí, které tyto činy představují, není omezeno pouze na přímé ohrožení uneseného letadla, jeho cestujících a posádky. Únos letadla je zároveň i vážným ohrožením celkového leteckého provozu, zejména jeho neobyčejně citlivého systému, nemluvě již o celé sérii krajních rizik, které jsou spojeny s násilným odvedením letadla z jeho předepsané dráhy a s přistáním na často neznámých plochách.

Neméně důležitou úlohu jistě hraje i psychická stránka. Řízení velkého dopravního letadla za složitých provozních podmínek je samo o sobě obtížnou záležitostí, která se však stává ještě komplikovanější, jsou-li při ní členové posádky a cestující fyzicky ohrožováni. Jak známo, v některých případech došlo i k násilí ze strany pachatelů vůči cestujícím a posádce. A často jen zcela náhodou nedošlo ke katastrofám nedozírného rozsahu.

Z uvedených faktů je zřetelně patrno nebezpečí, které násilné zásahy do civilního letectví představují. Tyto pirátské zásahy si již vyžádaly řadu lidských obětí, nehledě na značné materiální škody, které při nich byly způsobeny. Je proto žádoucí, aby jejich pachatelé byli důsledně stíháni a aby nemohli uniknout spravedlivému trestu. Praxe zároveň potvrzuje, že stíhání a trestání pachatelů je rovněž nejlepším preventivním prostředkem v předcházení těmto násilným činům.

Mezinárodní organizace pro civilní letectví se otázkou únosů letadel jako naléhavým problémem začala zabývat již v roce 1968. V důsledku stále rostoucího počtu pirátských únosů, který dosahoval až několik letadel týdně, byla zařazena, jak tu připomněl ve svém vystoupení ministr zahraničních věcí, na program a projednávána na 24. zasedání Valného shromáždění OSN v roce 1969 a na 25. zasedání Valného shromáždění OSN v roce 1970.

Obě zasedání přijala rezoluce, které násilné činy proti civilní letecké dopravě odsuzovaly a které vyzývaly státy k přijetí příslušných opatření proti těmto činům, mezi něž na prvém místě patří přijetí mezinárodní úmluvy k této otázce.

Rozhodující úlohu sehrála mezinárodní konference o leteckém právu, která se konala v prosinci 1970 z iniciativy mezinárodních organizací pro civilní letectví v Haagu. Na této konferenci, které se zúčastnily delegace 77 zemí, byl přijat text Úmluvy o potlačení protiprávního zmocnění se letadel, který byl připraven právním výborem mezinárodní organizace pro civilní letectví.

Je nutno říci, že tato Úmluva ještě zdaleka není dokonalým nástrojem boje proti leteckému pirátství. Její hlavní nedostatek tkví v tom, že nezakotvuje princip extradice pachatelů do států, v němž je letadlo registrováno. O zakotvení tohoto principu v Úmluvě usilovaly především socialistické státy, neboť v něm přirozeně viděly hlavní prostředek k tomu, aby pachatel nemohl uniknout odpovědnosti za svůj čin.

Úmluva ukládá každému státu, na jehož území se nalézá pachatel trestného činu, jímž je protiprávní zmocnění se letadla, pokus o tento čin nebo spoluúčast, aby viníka zatknul. V případě, že tento stát se rozhodne pachatele nevydat, je povinen bez výjimky předložit případ příslušným orgánům ke stíhání. Prosazení obratu "bez výjimky" je pokrokem, neboť je myšlen na ty případy, kdyby se projevila snaha zachránit trestnému stíhání s poukazem na údajně politickou motivaci činu.

Úmluva tedy dává státu, v němž se pachatel nalézá, možnost rozhodnout se pro jeho vydání, nebo pokud tak neučiní, ukládá tomuto státu povinnost pachatele trestně stíhat. Jurisdikci nad trestným činem Úmluva dává jednak státu, v němž je letadlo registrováno, jednak státu, na jehož území letadlo s pachatelem na palubě přistálo a konečně i státu, v němž má sídlo nebo bydliště pronajímatel letadla.

Pro účely extradice se za místo spáchání trestného činu považuje nejen místo, kde k činu došlo, ale i území států, které podle Úmluvy mají nad trestným činem jurisdikci.

Úmluva rovněž ukládá smluvním státům závazek, trestný čin protiprávního zmocnění se letadel trestat přísnými tresty.

Úmluva se vztahuje jak na mezinárodní, tak i na vnitrostátní lety, a to pod podmínkou, že místo startu nebo místo skutečného přistání letadla s pachatelem na palubě je na území jiného státu, než je stát registrace letadla.

I přesto je nutno zdůraznit, že Úmluva je do určité míry kompromisem mezi státy, stojícími na stanovisku důsledného vydávání pachatelů a státy, pro které tento princip z různých důvodů a motivů nebyl přijatelný. Přes tento nedostatek může se Úmluva při své důsledné aplikaci stát významným nástrojem boje proti leteckému pirátství.

Význam Úmluvy tohoto druhu však tkví nejen v efektivnosti jejích ustanovení, ale v tom, aby jí bylo vázáno co nejvíce států. Z tohoto hlediska má velký význam skutečnost, že socialistickým státům se nakonec podařilo prosadit univerzální účast všech států na této Úmluvě. Znamená to další prolomení diskriminačních praktik západních mocností.

Při ratifikaci Úmluvy Československou socialistickou republikou je nutné upozornit ještě na to, že většina států, které připadají v úvahu jako cíl únosců čs. letadel, dá spíše přednost tomu, že pachatele bude sama trestně stíhat, než by jej vydala do Československa. Jak je známo ze soudních řízení v nedávné době, tresty uložené pachatelům v některých státech za tyto činy rozhodně neodpovídají jejich závažnosti a společenské nebezpečnosti podle našich hledisek. Z tohoto důvodu je zapotřebí klást odpovídající důraz jak na realizaci připravovaných legislativních úprav v oblasti trestního práva, které mají za cíl zabezpečit důsledné stíhání pachatelů, tak i na technická a organizační opatření jak na letišti, tak i přímo v letadle, jejichž účelem je únosům letadel zabránit.

Závěrem bych chtěl ještě, soudružky a soudruzi, upozornit, že Úmluva byla již ratifikována 16 státy a vstoupila v platnost 14. října letošního roku.

Ze socialistických států ji ratifikovaly: Sovětský svaz, Bulharská lidová republika, Maďarská lidová republika, Německá demokratická republika a Mongolská lidová republika. Je proto žádoucí, aby byla ratifikována rovněž Československem.

Předpokládá se, jak už zdůvodnil i soudruh ministr, že při ratifikaci bude učiněna výhrada v článku 12 odst. 1 Úmluvy, který se týká řešení sporů vzniklých při interpretaci nebo aplikaci Úmluvy. Obdobnou výhradu učinily při podpisu i ratifikaci ostatní socialistické státy. Jejím účelem je vyloučit obligatorní jurisdikci Mezinárodního soudního dvora, která by přijetím tohoto ustanovení mohla být založena. Možnost učinit takovou výhradu dává sama Úmluva.