Naší pozornosti neunikla ani skutečnost, že v roce 1971 ovlivnily vývoj zisku a celkové rentability i neplánované výdaje, jako pokuty, penále, manka a škody, které se zvýšily o více než 40 %.

Také využívání základních prostředků nám ukázalo na značné rezervy ekonomiky. Jestliže koeficient směnnosti klesl z 1,351 v roce 1970 na 1,343 v roce 1971, a to zejména v oblasti strojírenské, pak společenská produktivita práce se v minulém roce opět větší měrou zvyšovala vlivem rostoucího vybavení jednotlivých pracovišť základními výrobními fondy, místo zvýšenou produkční účinností stávajících fondů.

Bylo uvedeno, že při lepším využívání pracovní doby a pracovních prostředků bychom mohli na dosavadních základních fondech vytvářet asi o 25 - 30 % větší národní důchod, uvolnit pracovníky pro jiné závody a vyrábět více a pochopitelně i levněji.

Jednou ze zábran dosažení takového cíle se jeví nedostatečné tempo a nepatrná míra likvidace již zastaralých, opotřebených a neefektivních strojů, které zabírají výrobní plochu, vyžadují relativně vyšší počet obsluh a údržby a ovlivňují docilitelnou úroveň produktivity práce.

Řada rezerv je stále odhalována i v oblasti výstavby. Např. v roce 1971 bylo povoleno zvýšit celkem o 20,5 % rozpočtové náklady u 1154 rozestavěných staveb v hodnotě 7,2 mld Kčs. Takové zvýšení nákladů bylo přijatelné, pokud souviselo s celkovým zlepšením parametrů staveb, ale to se týkalo jen 38 % případů. U dalších 45 % šlo o cenové vlivy a podhodnocení technických a ekonomických ukazatelů staveb a konečně z cca 17 % resp. v hodnotě 1,2 mld Kčs, přírůstku nákladů, rezultovalo z titulu věcných změn, kterými se parametry sledovaných staveb vůbec nezlepšily.

Setkali jsme se též s tím, že řada dotací určených na financování potřeb investiční výstavby nemohla být v plném rozsahu čerpána pro nepřipravenost nebo nedostatky v projektové dokumentaci. Platí to i pro realizaci plánu bytové výstavby, který v Praze byl splněn jen na 95,1 % a jako příčina neplnění uvedeny nedostatky projektové územní a investorské přípravy, pro které došlo dokonce i k odpisu plánů projektových prací v ceně několika mil. Kčs, resp. v rozsahu až jedné třetiny těchto prací do ztrát.

Nemálo vlivů na docílené hospodářské výsledky měl v roce 1971 i rozsah vzniklých škod a ztrát. Bylo zaznamenáno na téměř 10 tisíc požárů a škoda dosáhla na půl miliardy Kčs. Závažné je zejména, že velké požáry zachvátily významné hospodářské objekty, jako Silon Planá nad Lužnicí, Svit Gottwaldov a Duslo Šaľa a že proti roku 1970 bylo zaznamenáno více o 26 % těchto případů, resp. více o 87 % škod hmotných. Neměli bychom také přehlédnout, že v roce 1971 bylo zaznamenáno více než 300 tisíc pracovních úrazů, a že důsledky s nimi spojené v podobě absence v práci nebo léčení, odškodnění a důchody, nás stály odhadem ne méně než 5 mld Kčs ročně. O jak společensky i hospodářsky významnou záležitost přitom jde, podtrhuje patrně i fakt, že inspektoři práce museli v roce 1971 vyřadit z provozu na 7198 zařízení a zastavit provozy v 333 případech.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, také ve výborech Sněmovny národů jsme odpovědně posuzovali výsledky v roce 1971 docílené, konstatovali celkově pozitivní vývoj naší ekonomiky a vážili ty z jejích průvodních jevů, které dynamiku tvorby finančních zdrojů oslabují. Nebyly opomenuty ani problémy metodické a kontrolní, ani otázka, zda zisk by neměl být závazným ukazatelem.

V souladu se závěry, k nimž výbory Sněmovny národů při projednávání návrhu státního závěrečného účtu federace za rok 1971 jednoznačně dospěly, navrhuji jako jejich společný zpravodaj Sněmovně národů, aby návrh vlády ČSSR na schválení tohoto účtu a na použití dosaženého přebytku, uvedený v tisku č. 10, schválila. /Potlesk./

Předseda FS A. Indra: Děkuji společnému zpravodaji výborů Sněmovny národů poslanci Křenkovi.

Časový rozvrh nám, soudružky a soudruzi, umožňuje zahájit rozpravu k projednávanému bodu ještě před polední přestávkou.

Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku poslanci akad. Jaroslavu Kožešníkovi.

Poslanec akad. J. Kožešník: Vážené sněmovny, soudružky a soudruzi poslanci, ke státnímu závěrečnému účtu mám několik připomínek z hlediska závislosti ekonomiky na technickém rozvoji.

Na XIV. sjezdu strany řekl soudruh generální tajemník Gustáv Husák, že "urychlení vědeckotechnického rozvoje v socialistických podmínkách musí mít podobu jednotné státní technické politiky, konkretizující hospodářskou strategii strany". Z toho nyní vyplývá nutnost dopracovat strategii vědeckotechnického rozvoje v měřítku celé socialistické soustavy, nalézt cesty k překonávání bariér a překážek. K tomu patří i plánovité utváření všech podmínek a cílevědomé využívání předností socialistických výrobních vztahů i integračních možností v celém socialistickém společenství.

I když zde bylo dosaženo významných hospodářských úspěchů, potkáváme se stále se skutečností, že vědeckotechnický rozvoj se dosud nestal rozhodujícím zdrojem vysoké produktivity práce, vysoké efektivnosti investic a žádoucích strukturálních změn. Také spotřeba paliv, energie, surovin a materiálů neodpovídá všude světové úrovni. Výsledky vědy se jen zvolna aplikují a málo se využívá patentů, licenční politiky, normalizace a typizace. Vážné problémy jsou v životním prostředí. Také práce výzkumných, vědeckých a rozvojových institucí není zatím dostatečně účinná. Plán dosud nezabezpečuje dostatečnou vazbu mezi výzkumem a realizací. Dostatečně se též nevyužívá mezinárodní spolupráce k urychlení výzkumu, vývoje a realizace, které mají dlouhé termíny. Vážné jsou i otázky kádrové a odborné úrovně.

Únorové plénum ÚV KSČ svou linii konkretizovalo do deseti bodů, které představují směrnici pro další činnost. I když tato opatření byla zaměřena především na rychlé mobilizovatelné rezervy, jichž je možné využít bez dodatečných prostředků, jsou vysoce aktuální i ty úkoly XIV. sjezdu, jejichž splnění si vyžádá delší doby a značných prostředků, jako jsou soustavné uplatňování vědy a techniky, strukturální změny, socialistická integrace, zdokonalování řízení, zvyšování a využívání vzdělanosti apod. Mnohé z těchto problémů lze řešit jen při sjednocování úsilí všech socialistických zemí. A bez jejich vyřešení by byl další rychlý rozvoj těžko myslitelný.

Neumožňuje-li omezenost přírodních i lidských zdrojů jejich další mobilizaci, pak je rozvoj země odkázán do značné míry na to, jak se uplatňuje vědeckotechnický pokrok a spolupráce vědeckotechnická v celém výrobním reprodukčním procesu. Řídící systém pak musí stimulovat řešení takových problémů, které umožňují dosahovat úspor lidské práce, surovin, materiálů a paliv, zvyšují výnosnost a efektivnost investic zlepšují kvalitu a znamenají nové zdroje.

Problematika zrychlení tempa technického pokroku má dva hlavní aspekty: je to sám pokrok vědy a techniky a samotný technický rozvoj a všestranné zvyšování efektivnosti.

V prvé řadě jde o nové poznatky a principy, které umožňují nastoupit nové cesty při řešení hospodářských i společenských problémů. Sem patří i vytváření předpokladů a metod, na jejichž základě může dojít k zvědečtění rozhodování, k hlubšímu poznávání zákonitostí, jež platí ve světě kolem nás, a jejich využívání při jeho přetváření. Zvláště je třeba zdůraznit význam vědeckých prognóz v technice, v životě společnosti, v další výstavbě společnosti, vědeckých metod analýzy i syntézy.

To vše musí věda a výzkum vytvářet v předstihu, ovšem ne jako prostředky nátlaku, ale jako podklady a nástroje pro rozhodování státních a stranických orgánů. A je třeba říci, že právě v tom zůstává i naše věda mnoho dlužna. Příčiny jsou hlavně kádrové. Je třeba říci, že i nedávná destrukce v tom sehrála svou roli. Sférou realizace vědeckotechnického pokroku jsou především výroba a její předvýrobní etapy, zvláště pak projekce a konstrukce, investiční výstavba. Vědeckotechnický pokrok sám pak je v nich materializován ve výrobcích a výrobních technologiích.

Realizace technického rozvoje nepochybně znamená u jeho nositelů zvýšené vynaložení času na výzkum, vývoj, zavádění a osvojování nových výrob a výrobních technologií, zatímco efekt této nové techniky se projevuje hlavně u jejích uživatelů. Tím ovšem vzniká rozpor mezi hmotnou zainteresovaností výrobců nové techniky a povinností takovou techniku vyrábět a udržovat na vysoké úrovni. Dotace k cenám může pomoci výrobnímu podniku ve vyrovnání vlastních nákladů a zisku, ale neřeší problematiku plánu práce, mzdových fondů a prémií. Nepříznivě zde působí rizikovost zavádění nových výrobků a technologií, nákladnost a zdlouhavost zavádění nových výrob, malá sériovost a návratnost na počátku, nepřipravenost kooperace a dělby práce. Ještě složitější to je se zaváděním nové techniky, jež je zaměřena na úspory surovin, materiálů, paliv, energie, dopravy nebo nejčastěji na všechny současně, protože úspory se neprojevují v ukazatelích, na nichž je podnik uživatele zainteresován, nebývá o takovou novou techniku zájem, ačkoliv z hlediska národního hospodářství jako celku mají takové úspory v práci minulé větší význam než úspory živé práce. Při zavádění nových výrob jsou vždy jistě obtíže. Musíme si však být vědomi toho, že také stará výroba musela být někdy zavedena a že zavádění nových výrob a technologií je nutný a trvalý proces, bez něhož by nebylo úspěšné hospodářství myslitelné.

Jednou z vážných skutečností je, že často není dost účinných nástrojů k vyřazování zastaralé techniky z výrobního procesu. Buď proto, že různé příčiny umožňují výrobci odolávat tlaku uživatelů, nebo proto, že zastaralá výroba stále nachází ventil a způsob, jak se, byť i se ztrátou, dostat na trh nebo do skladu. Tak se stává, že pro novou výrobu nejsou v celé soustavě řízení a rozhodování vytvořeny podmínky pro to, aby vedoucí pracovníci podniků byli zainteresováni na zavádění nových poznatků, protože se na začátku neprojevují kladně a přinášejí obtíže. Vedle toho je nemožné udržet vlastními silami na vysoké úrovni tak ohromný sortiment výroby jako má Československá socialistická republika. Zde platí zásadně, že žádná země nemůže vést v inovaci ve všech oborech, ale také že žádná země se nemůže nestarat o inovaci vůbec. Myslím, že je proto nutné věnovat rozpracování těchto otázek mimořádnou pozornost především v rámci dalších kroků při rozvíjení soustavy řízení. A co chci zejména zdůraznit: nám nepomůže žádný tržní model. My musíme patřičně uplatnit řídící úlohu centra, rozhodující úlohu státního plánu a na podporu jeho cílů konstruovat i některé ekonomické nástroje. A myslím také, že právě v oblasti vědy, výzkumu a realizace jejich výsledků musíme umět daleko více a lépe uplatnit i morální stimuly.

Dosud se setkáváme i s neplněním úkolů plánu technického rozvoje. V roce 1971 bylo plnění ohroženo u 12 % úkolů technického rozvoje. Příčinami tohoto stavu jsou jednak skutečnosti, které byly výše uvedeny. Jindy nebyly uzavřeny smlouvy hospodářské nebo smlouvy o financování. Na řešení úkolů nebyly zajištěny kapacity podniků, devizové prostředky na přístroje a potřebná zařízení. Nebyla zabezpečena výrobní kooperace a výstavba ověřovacích provozů. Přitom existuje skutečnost, že se požadavky na neinvestiční prostředky ukazují nadnesené asi o 10 % a zbytečně váží prostředky, jichž by bylo možno účelně použít jinde. Závazné je, že se ani rozboru příčin neplnění nevěnuje v resortech, na generálních ředitelstvích a v podnicích patřičná pozornost, takže nelze vypracovat závažná opatření ke zlepšení situace. Závěrečné etapy řešení úkolu nejsou mnohdy sladěny s plánem výrobců a uživatelů a zařazené úkoly nejsou vždy náležitě vyjasněny co do cílů a rozsahu problematiky.

Podobný stav vyplývá z hlášení o realizaci výsledků v prvém čtvrtletí 1972. O 105 realizacích nebyla resorty podána zpráva, takže se nezná jejich současný stav. Hlášení bylo podáno o 139 případech realizace, z nichž je 21 nezajištěno a 4 nebudou zajištěny ani v příštích letech.

Naproti tomu se přes všechny obtíže každoročně zvyšuje relativní počet kvalitních nových výrobků i technologií. Podílejí se na tom kladně výrobky kovodělného a strojírenského průmyslu a částečně výrobky chemického a gumárenského i osinkového průmyslu. Negativně lze hodnotit snížení počtu výrobků vyráběných na zásadě pasivních licencí / - 16 %/.

Po únorovém plénu vzrostla iniciativa pracujících, což příznivě ovlivňuje ekonomické výsledky. Přesto se intenzitní faktory uplatňují jen zvolna, i když přirozeně nikdo nemohl očekávat, jak to koneckonců konstatoval i XIV. sjezd, že se nám podaří změnit věci ze dne na den, tím spíše, že mají své dlouhodobé příčiny, které přežívají i v myšlení mnoha lidí.

Plán úkolů základního výzkumu se plní. Potíže jsou však se zaváděním výsledků. Plán dosud nezabezpečuje dost těsnou vazbu mezi výzkumem a realizací. Tato skutečnost se jen částečně překonává uzavíráním smluv s podniky. Tato cesta je možná jen tam, kde výsledky mají konkrétní adresáty. Je však mnoho výsledků, které jsou aplikovatelné v řadě výrobních odvětví. Přitom je jisté, že ani ty nejlepší výsledky domácí i světové vědy by nebyly dost platné, kdyby jejich zavádění do praxe bylo pomalé a málo účinné.

Otázky účinného působení vědecko-technického pokroku a všech intenzitních faktorů budou a musí být stále ve středu pozornosti. Je to jeden z hlavních úkolů, které před námi vytyčil XIV. sjezd strany. A jsou zde úkoly jak pro vědu, tak praxi. Především pak zdokonalovat a zvědečťovat i sjednocovat systém plánovitého řízení národního hospodářství, vědy a techniky, i celou soustavu ekonomických a morálních podnětů. Plně bude také třeba využívat všech možností, které dává socialistická integrace ve vědě a ekonomice. Z toho hlediska máme všechny předpoklady, aby úkoly XIV. sjezdu byly úspěšně splněny. /Potlesk./

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci akad. Kožešníkovi.

Odpolední jednání společné schůze obou sněmoven bude řídit místopředseda Federálního shromáždění a předseda Sněmovny národů s. Hanes. Jako první po polední přestávce vystoupí v rozpravě poslanec Ľudovít Hanúsek, místopředseda Federálního shromáždění; po něm se připraví ministr zahraničních věcí ČSSR s. ing. Chňoupek.

Nyní přerušuji jednání. Soudružky a soudruzi, zahájíme přesně ve 13.30 hod.

/Jednání přerušeno v 11.53 hod./

/Jednání opět zahájeno ve 13.30 hod./

Předsedající místopředseda FS prof. dr. D. Hanes: Slovo v rozprave o záverečnom účte má podpredseda Federálneho zhromaždenia Ľudovít Hanúsek, pripraví sa minister zahraničných vecí Ing. Chňoupek.

Místopředseda FS Ľ. Hanúsek: Vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci, štátny záverečný účet československej federácie za rok 1971 obsiahlou sústavou údajov i rozborom poskytuje podrobný obraz vývoja nášho hospodárstva i plnenia štátneho rozpočtu v uplynulom roku. Je potrebné, aby sme štátny záverečný účet a smery i tendencie vývoja hospodárstva analyzovali s osobitnou starostlivosťou, pretože ide o prvý rok piatej päťročnice, ktorého výsledky ovplyvnia jej ďalší priebeh a vývoj.

Rok 1970 sme označili za rok dovŕšenia konsolidácie nášho hospodárstva po neblahých udalostiach predchádzajúcich rokov a rok 1971 mal byť už rokom stabilizovaného, rovnomerného vývoja. Bol to súčasne rok mimoriadnej politickej aktivity, ktorú ÚV KSČ a vláda účinne orientovali na otázky rozvoja nášho hospodárstva. XIV. zjazd KSČ schválil zásady piateho päťročného plánu, ktorý sme potom uzákonili. Na jeseň vo voľbách do zastupiteľských orgánov všetkých stupňov boli zvolení noví zástupcovia, ktorí majú pomáhať realizovať vytýčený politický a hospodársky program KSČ. V atmosfére intenzívnej politickej a organizátorskej práce sa široko rozvinula iniciatíva pracujúcich v nových formách socialistickej súťaže. Výsledky hospodárenia, ktoré sme dosiahli v podmienkach všeobecného nadšenia a optimizmu, sú preto v súhrnných ukazovateľoch priaznivé. Udržiava a stupňuje sa výkonnosť nášho hospodárstva. Výkony sa proti plánu prekročili o 2,4 % a proti roku 1970 o 6,4 %. Národný dôchodok vzrástol zhruba o 5 %. Tento rast výroby umožnil v súhrne lepšie zásobovať domáci trh a zvýšiť export.

Aj v priebehu roku 1971 sa však prejavovali niektoré nedostatky vo vývoji kvalitatívnych ukazovateľov hospodárskeho rastu. Preto už XIV. zjazd vo svojich záveroch ukladal venovať osobitnú pozornosť vývoju efektívnosti nášho hospodárstva.

Predložený štátny záverečný účet ukazuje, že sa nám v tomto smere dosiaľ nepodarilo v potrebnej miere úlohy zvládnuť. Napriek zvýšenému objemu výroby dosiahli podniky nižší čistý zisk proti plánu o 3,7 mld Kčs, čo je menej o 4,5 %.