Jsem toho názoru, že jednou z nich je bezesporu oblast spojů a telekomunikací. Moderní společnost, ať už v oblasti řízení ekonomiky a obchodu, anebo v občanském životě, se neobejde bez moderního pohotového spojení. Za tuto službu jsou občané ochotni platit, jsou ochotni pravidelně a postupně stále ve větším počtu odvádět pro státní pokladnu část svých příjmů. Je to zejména proto, že uspokojování potřeb těmito službami je až dosud nedostatečné. Nejde jen o telefon, ale i o zlepšení v poštovní službě, o vytvoření podmínek pro přenos všech druhů signálů pro rozhlas a televizi pro celé území. Správnou a pohotovou funkcí těchto služeb můžeme dosáhnout i značných úspor pracovních sil. Jaká je však situace v oblasti spojů, jak jsou vytvářeny podmínky pro jejich žádoucí rozvoj?

Pátý pětiletý plán ukládá odevzdat do užívání v celé Československé socialistické republice 430 000 telefonních stanic. V roce 1971 bylo na celém území státu zřízeno 108 575 stanic, z toho v ČSR 74 407, v SSR 34 168 telefonních stanic. Zdálo by se, soudružky a soudruzi, že je to všechno v pořádku. Plán přírůstku telefonních stanic za rok 1971 byl překročen, a toto překročení zdánlivě zakládá reálnou naději, že úkol páté pětiletky lze splnit. Avšak já jsem toho názoru, že v pořádku není. Vždyť koncem roku 1971 činil počet nevyřízených přihlášek o zřízení telefonní stanice 236 281 případů v celé naší federaci a počet zájemců o telefony stále stoupá. Celá řada zájemců nežádá o telefon z toho jednoduchého důvodu, jelikož znají situaci a vědí, že jim nemůže být vyhověno.

Tyto otázky musí samozřejmě zabezpečit především ministr spojů, který by měl urychleně vytvořit předpoklady pro pružné vyřizování žádostí o telefon a pokud nemá podmínky, najde jistě podporu u soudruha ministra financí, alespoň to předpokládám, soudruhu ministře. Vždyť 240 000 nových uživatelů telefonu, to znamená 240 000 nových trvalých poplatníků.

Já jsem si vědom, že tento návrh není všelék, že nemůže situaci v obratové dani vzniklou vyřešit, ale rozhodně zastávám názor, že tuto situaci může pomoci řešit; tím spíš, soudružky a soudruzi, že mně zdaleka nejde jenom o to, aby 240 000 lidí mohlo telefonovat. Jde mi především o to, aby rozvoj v oblasti telekomunikací se urychlil, abychom v krátké době vyrovnali zpoždění, ve kterém v rozvoji telekomunikací jsme a aby tyto přestaly být brzdou ekonomiky a technického rozvoje vůbec.

Řešení tohoto problému znamená urychleně řešit automatizaci meziměstského a posléze i místního telefonního styku. Urychlené řešení tohoto úkolu nám pomůže současně řešit několik problémů.

Tak především, náhrada manuálních ústředen automatickými, pomůže řešit napjatou situaci v oblasti pracovních sil. Vždyť jen ve spojích v roce 1971 nebyl naplněn plán pracovníků o 1124 osob.

Další takovou výhodou je, že automatická ústředna pracuje ve dne i v noci, zatímco u manuálních ústředen hlavně v místním styku noční služba není. Sami víte, soudružky a soudruzi, z vlastní zkušenosti, že dnešní styl života a bouřlivý rozvoj ekonomiky si nutně žádá možnost dorozumívati se ve kterékoliv denní i noční době, a to nejenom v soukromém zájmu.

Souběžně s řešením automatizace telefonního provozu by ovšem bylo třeba urychlit výstavbu sítě koaxiálních kabelů a rádioreleových spojů. I toto by velmi rychle pomohlo řešit situaci. Všeobecně je známo, že současný nedostatečný stav má za následek neprůchodnost naší republiky cestou kabelů jak ze severu na jih, tak i ze západu na východ a obráceně. Touto neprůchodností přichází náš stát o značně devizové prostředky, a tím o trvalý zdroj příjmů, které nejsou zrovna zanedbatelné.

Kromě toho i rychlý rozvoj používání výpočetní techniky je brzděn také proto, že její využití vyžaduje pohotovou automatickou spojovací síť.

Vybudování automatické spojovací sítě přinese nejenom nepřetržitou pohotovost spojů, ale bude znamenat i významné úspory pracovních sil. Stejně tak zabezpečení spolehlivého televizního a rozhlasového příjmu nepřináší posluchačům jenom zábavu, ale je důležitým informačním prostředkem a pojítkem mezi občany a řídícími orgány. Tyto funkce spojů jsou však převážně známy. Já jsem chtěl dnes v souvislosti s projednáváním státního závěrečného účtu ukázat na to, co je méně známé a méně využívané a sice, že zabezpečení služeb spojů se může stát trvalým zdrojem stále vzrůstajících příjmů pro státní rozpočet. Proto bych považoval za správné, vážený soudruhu ministře financí, aby z tohoto důvodu věnovalo tvoje ministerstvo v dalších letech pozornost rozvoji odvětví spojů.

Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS prof. dr. D. Hanes: Ďakujem Poslancovi Černému. Hovorí poslanec Ján Kantorák, pripraví sa poslanec Josef Plojhar.

Poslanec J. Kantorák: Vážené súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci, poslanci Výboru pre poľnohospodárstvo a výživu Snemovne ľudu i Snemovne národov prerokovali na svojom zasadaní 20. júna tohto roku štátny záverečný účet federácie za rok 1971. S uspokojením konštatovali, že hospodárenie federácie v uplynulom roku skončilo prebytkom, a vyslovili súhlas s jeho použitím tak, ako to na zasadnutí oboch výborov predniesol zástupca Federálneho ministerstva financií.

V tejto súvislosti poslanci oboch výborov súčasne konštatovali, že na dobrom hospodárení federácie má svoj podiel i rezort poľnohospodárstva a výživy. Plánovaný aktívny finančný vzťah všetkých troch štátnych rozpočtov k rezortu poľnohospodárstva a výživy vo výške 1,4 mld Kčs v skutočnosti dosiahol 1,8 mld Kčs.

Kladom je, že zlepšenie úhrnného vzťahu k štátnym rozpočtom sa v rezorte poľnohospodárstva a výživy dosiahlo z plných 85 % zvýšením príjmov. Pritom ani v tomto rezorte neboli v plnom rozsahu splnené plánované odvody hospodárskych organizácií do štátneho rozpočtu.

Tak napríklad proti plánovaným príjmom dane z obratu vo výške 17,9 mld Kčs robili skutočné príjmy dane z obratu 18,1 mld Kčs, t.j. asi o 200 mil. Kčs viacej, než predpokladal plán. Naproti tomu príjmy z odvodov hospodárskych organizácií plánované vo výške 5,4 mld Kčs neboli splnené asi o 12 mil. Kčs.

Ostatná časť príjmov, t.j. asi 0,6 mld Kčs pripadá na príjmy z ostatných organizácií rezortu a predstavuje tiež mierne zvýšenie proti plánu.

Znamená to, že aj v rezorte poľnohospodárstva a výživy bude treba venovať zvýšenú pozornosť otázkam efektívnosti výroby a hlavne rastu materiálových nákladov, ktoré znižujú zisky hospodárskych organizácií, a tým aj príjmy štátneho rozpočtu.

Rezort poľnohospodárstva a výživy sa vyznačuje značnou náročnosťou na výdavky štátneho rozpočtu. To vyplýva predovšetkým zo zvláštností cenovej tvorby v poľnohospodárstve. Nákupné ceny poľnohospodárskych výrobkov sa určujú jednotne pre obidva socialistické sektory i pre podniky hospodáriace v rozdielnych prírodných podmienkach, a to v podstate na báze nákladov družstiev, ktoré vyrábajú daný produkt v prírodných podmienkach preň typických. V dôsledku toho sa musia objektívne vyššie náklady podnikov štátneho sektoru i podnikov hospodáriacich v horších prírodných podmienkach uhrádzať dodatočnými formami zo štátneho rozpočtu.

V posudzovanom roku robili skutočné výdavky štátneho rozpočtu pre rezort poľnohospodárstva a výživy viac ako 22 mld Kčs, na ktorých sa podieľali hlavne poľnohospodárske organizácie zhruba 9,7 mld Kčs, poľnohospodárske zásobovanie a nákup 4,5 mld Kčs a potravinársky priemysel 5,1 mld Kčs.

Zo spomínaných 9,7 mld Kčs výdavkov takmer jedna tretina, t.j. viac ako 3 mld Kčs sa vynakladá na dodatočnú úhradu výrobných nákladov podnikov hospodáriacich v horších prírodných podmienkach. Ak k tomu pripočítame asi 1,4 mld Kč, ktorých podstatná časť slúži na úhradu vyšších nákladov štátnych majetkov, potom by za iných okolností tieto náklady nutne museli tvoriť súčasť ceny poľnohospodárskych výrobkov. Podobne aj ďalšie výdavky zo štátneho rozpočtu, ako napríklad dotácie na investície vo výške 1,6 mld Kč, sú prostriedky, ktoré pri prestavbe veľkoobchodných cien priemyslových výrobkov neboli zahrnuté do nákupných cien poľnohospodárskych výrobkov a ktoré zabezpečujú poľnohospodárstvu zdroje na rozšírenú reprodukciu mimo rámca ceny.

Výdavky štátneho rozpočtu na poľnohospodárske zásobovanie a nákup, ako aj výdavky na potravinársky priemysel sú v podstatnej miere zamerané na cenové intervencie buď niektorých výrobných prostriedkov pre poľnohospodárstvo alebo niektorých nákupných cien pre potravinársky priemysel, prípadne maloobchodných cien potravín. Ich hlavný zmysel a poslanie spočíva v tom, aby sa udržala úroveň maloobchodných cien základných druhov potravín, prijateľná pre každého nášho spotrebiteľa.

Považoval som za účelné povedať o charaktere výdavkov štátneho rozpočtu pre rezort poľnohospodárstva a výživy pri rokovaní o záverečnom účte federácie týchto niekoľko poznámok, lebo sa ešte stále stretávame s nesprávnym chápaním týchto výdavkov ako s niečím, čo sa poľnohospodárstvu akoby poskytovalo navyše. Tieto nesprávne názory skresľujú potom u mnohých občanov pohľad na poľnohospodárstvo, prípadne aj na potravinársky priemysel a vytvárajú v našej spoločnosti zbytočné pochybnosti.

Súdružky a súdruhovia, pri posudzovaní záverečného účtu rozpočtovej kapitoly Federálneho ministerstva poľnohospodárstva a výživy vzali poslanci predovšetkým na vedomie, že sa plán práce ministerstva vychádzajúci z rezolúcie XIV. zjazdu KSČ vo všetkých hlavných bodoch splnil. Bol vypracovaný celý rad koncepčných materiálov týkajúcich sa ďalšieho rozvoja poľnohospodárstva i potravinárskeho priemyslu, ktoré sa stali tiež podkladom pre rokovanie nielen aprílového pléna UV KSČ, ale aj VIII. zjazdu JRD. Okrem týchto úloh koncepčného charakteru zabezpečovalo ministerstvo aj mnohé ďalšie operatívne úlohy. Na základe toho poslanci tiež vyslovili zásadný súhlas s čerpaním rozpočtových prostriedkov kapitoly Federálneho ministerstva poľnohospodárstva a výživy.

Súčasne konštatovali, že plánované prostriedky rozpočtu tohto ministerstva a jemu podriadených organizácií boli čerpané iba na 86 %. Podstatná časť nečerpaných prostriedkov vyplynula z nesplnenia niektorých plánovaných investičných a neinvestičných zámerov. Vzali preto na vedomie aj opatrenia, ktoré pri rokovaní o záverečnom účte prijalo kolégium ministra, a to na zvýšenie úrovne plánovania a kontroly práce vlastného ministerstva a jemu podriadených organizácií, ako aj na zvýšenie úrovne rozpočtovania výdavkov na jednotlivé úlohy.

Súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci, výbory pre poľnohospodárstvo a výživu oboch snemovní odporučili snemovniam schváliť štátny záverečný účet federácie za rok 1971 v predloženom znení.

Předsedající místopředseda FS prof. dr. D. Hanes: Ďakujem poslancovi Kantorákovi. O slovo sa prihlásil poslanec Plojhar, pripraví sa poslanec Milan Samončík.

Poslanec ThDr. J. Plojhar: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi několik slov k závěrečné kapitole ministerstva zahraničních věcí.

Po formální účetní stránce je všechno v pořádku. Souhlasí součty, odečty i násobky. Jestliže se podíváme na tuto kapitolu, pak vidíme, že v sloupcích vydání došlo k úsporám, ve sloupcích příjmů byl plán překročen. Ovšem, to všechno je na první pohled. Je třeba se podívat na vnitřek těchto čísel. A zde musíme konstatovat, že skutečně ministerstvo zahraničních věcí a naše zastupitelské úřady se snažily v roce 1971 hospodařit dobře, úsporně a s úspěchem. Poukazuji jen na jeden případ, kdy závěrečný účet nám ukazuje, že ačkoliv v celém světě ceny stoupají a náklady se zvyšují, nebyl překročen globál na reprezentační výdaje ani ústředního úřadu ani našich zastupitelských úřadů. To je jistě velmi dobré. Ovšem jsou také úspory, a ne malé, ze kterých nemáme a nemůžeme mít žádnou radost. To jsou např. úspory v kapitole investičních výdajů. Je to 52 miliónů. Jejich rozbor nám ukazuje, že se neplnily investice ve výstavbě našich zastupitelských úřadů. Např. v New Delhi při výstavbě našeho úřadu došlo k požáru, jehož škoda je sice pojištěním plně kryta, ale zdržuje dokončení stavby o plných 8 měsíců.

V Berlíně zaostává výstavba resp. nemohla být vůbec započata, poněvadž byly těžkosti se získáním vyhovujícího pozemku. Přece jen je to trochu překvapivé, když v Berlíně vidíme na hlavní třídě nejen reprezentační zastupitelské úřady SSSR, ale i PLR a MLR a my jsme ještě výstavbu nezahájili. Zdá se, že po vyřešení těch pozemkových těžkostí letos koncem roku bude stavba zahájena.

Chtěl bych při této příležitosti poděkovat ministru financí s. ing. Rohlíčkovi, že vyjádřil plné pochopení při jednání pro to, aby pro výstavbu našich zahraničních zastupitelských úřadů mohlo být použito špiček clearingových, které máme zvláště v arabských zemích. To bude znamenat urychlenou výstavbu tak potřebných zastupitelských úřadů.

Jak jsem se soudruhem ministrem o přestávce hovořil, je ochoten i mimo arabské země, tam, kde máme špičky, v tomto smyslu pomáhat. Jsem přesvědčen, že ministerstvo zahraničních věcí se této velmi dobré nabídky ihned chopí.

Jsou úspory v neinvestičních vydáních a ty jsou ještě kritičtější a bolestnější. Neboť jejich rozbor ukazuje, že tyto úspory jsou hlavně v důsledku neplnění plánu pracovníků jak v ústředním úřadě, tak v naší zahraniční službě. V roce 1971 chybělo v zahraniční službě 324 pracovníků. I v ústředním úřadě plán pracovníků, i když se situace v poslední době podstatně zlepšila, není zdaleka naplněn. Jsou velmi důležité úseky, jako např. úsek propagace, tiskový atd., kde dosud plán pracovníků je splněn na 50 %. Věřím, že ministerstvo zahraničních věcí v letošním roce věnuje a bude i nadále věnovat naplnění plánu pracovníků veškerou pozornost. Je pochopitelné, že to není jednoduché. Vyhledávat kádry pro službu v ministerstvu zahraničních věcí a na zastupitelských úřadech je velmi obtížné a odpovědné. Poněvadž snad v žádném jiném úseku vyhledávaný kádr nemusí mít tolik Pé jako v zahraniční službě. Především se požaduje, a je to správné, stoprocentní politická spolehlivost i zdatnost kádrů. Smutné zkušenosti s kádry v zahraniční politice a na zahraničních úřadech v roce 1968 - 1969 se nám nevyplatily a poučily nás, že právě výběru kádrů bude třeba věnovat na tomto úseku mimořádnou pozornost.

Ale nestačí jen politická zdatnost. Stejně je požadována stoprocentní odbornost, znalost jazyků, morálně společenské vlastnosti a v neposlední řadě i pevné zdraví. Dělat zahraniční službu několik let v zemích tropických, subtropických anebo vysoko na severu je velmi náročné i na zdraví těchto pracovníků. Z toho všeho vidíme, že vyhledávání kádrů není jednoduché a že by měli všichni ostatní, kteří takové kádry vlastní, pomáhat. Vím, že si každý střeží takové kádry, ale měli by mít pochopení pro velké úkoly na mezinárodním úseku a pomáhat při získávání kádrů. Získávání kádrů, to je jeden způsob naplnění plánu pracovníků.

Druhý je výchova kádrů. Proto jsme velmi rádi, že v poslední době máme možnost na diplomatických školách v SSSR, dvouletých a čtyřletých, a na dvouletých v NDR vzdělávat naše kádry. Toho času asi 120 našich pracovníků se školí na těchto významných místech. Je to veliký pokrok.

Dále by bylo zapotřebí, aby bylo plné pochopení pro to, aby se vytvořil dlouhodobý plán výstavby našich zahraničních úřadů a mohlo se přikročit v nejkratší době k zakoupení stavebních pozemků. Každým rokem jsou stavební pozemky v celém světě, zvláště v kapitalistickém světě, ale i v rozvojových zemích dražší a dražší. Už jednou jsem uvedl případ, že v Tokiu nás pozemek stál 40x tolik, než před 15 lety. Myslím, že jsme před 15 lety věděli, že v Tokiu budeme stavět zastupitelský úřad. Rekriminace však nic nepřináší. Je třeba pohled do budoucna. Myslím, že s. ing. Rohlíček bude mít plné pochopení. Jistěže ministerstvo zahraničních věcí není obchodní podnik. Poněvadž není obchodní podnik, nemá právo hospodářsky neuvažovat, nemyslet. Jestliže víme, že za 3 - 10 let někde budeme perspektivně stavět úřad, bylo by dobré dnes zakoupit pozemek. Může se stát ve vývoji mezinárodní situace, že někde zakoupíme pozemek a za 10 let zjistíme, že tam nebudeme stavět. S mnohonásobným ziskem ho střelíme. /Smích v sále./ Nemůžeme na tom prodělat, když kdekoliv na světě zakoupíme pozemek pro budoucí úřad ministerstva zahraničních věcí.

Nakonec bych chtěl připomenout starou bolest - vybavení našich zahraničních úřadů vozovým parkem. Něco se oproti minulosti zlepšilo. Kdo však má příležitost jezdit ven a přijít na zahraniční úřady, vidí, že jsme v tomto ohledu nejchudší. Přitom vyrábíme auta, i když není vždy výhodné za každou cenu naše auto používat tam, kde nejsou náhradní součástky. Není však příliš reprezentativní, jak se mi stalo před několika lety v Paříži, že mi velvyslanec dal k dispozici úřední "šestsettrojku" a sám jezdil svým vlastním malým peugeotem. Tak chudí nejsme a mohli bychom si dovolit, a přimlouvám se za to, vybavit naše zahraniční úřady, ne luxusními, ale dobrými vozy, hlavně v dostatečném počtu.