Ako je známe, rezervy pracovných síl nemáme a na najbližších 20 - 25 rokov podľa demografických údajov zostávame na hranici 58 - 59 % produktívneho veku z celkového počtu obyvateľstva.

Zmeny môžu nastať v budúcich rokoch jedine v profesionálnej štruktúre obyvateľstva s postupným poklesom zamestnanosti v priemysle i v poľnohospodárstve a s rastom pracovníkov hlavne v terciárnej sfére.

Máme teda rezervy hlavne v efektívnom využívaní pracovnej sily, na jednej strane v kvalifikácii a vzdelaní a na druhej strane v oblasti vedeckotechnického rozvoja a novej techniky.

Prerokúvaný štátny záverečný účet ukazuje, že sa nedosiahli plánované príjmy na realizáciu vyriešených štátnych úloh technického rozvoja, čo signalizuje, že technický rozvoj v podnikovej sfére nemá zatiaľ svoje miesto a nepodieľa sa v plánovanej miere na raste produktivity práce, a ďalej, že problém realizácie výsledkov výskumu v praxi ďalej trvá.

Štátny záverečný účet ďalej signalizuje, že sa nesplnili neinvestičné dotácie na vedeckotechnický rozvoj, ďalej poukazuje na niektoré problémy vedeckovýskumnej základne a na neplnenie úloh štátnej technickej politiky.

Stojí preto pred nami otázka, aby sme si odpovedali, či naša vedeckovýskumná základňa, pokiaľ ide o základný výskum v technických vedách a prírodných vedách, môže poskytovať originálne postupy, objavy a vynálezy pre aplikovaný výskum a realizáciu, ďalej či podniková sféra má konzumentov vedy pre realizáciu výsledkov vo vedeckovýskumnej základni, ako je podniková sféra angažovaná, zainteresovaná na technickom rozvoji, aký podiel má vedeckovýskumná základňa z hľadiska realizácie vlastných výsledkov v praxi. Odpoveď na tieto otázky nie je taká jednoduchá, ako je jednoduché postaviť tieto otázky.

Dovolím si uviesť niekoľko údajov, ktoré nám pomôžu orientovať sa v tejto oblasti. Pokiaľ ide o počet pracovníkov v našej vedeckovýskumnej základni, Československo má asi 1 % t.j. 100 pracovníkov na 10 000 obyvateľov. V Sovietskom zväze je to 1,1 %, v USA 0,95 %. To znamená, že z hľadiska počtu pracovníkov naša vedeckovýskumná základňa je v podstate na úrovni najvyspelejších štátov.

V tomto päťročnom pláne sa predpokladá rast vo vedeckovýskumnej základni o 11 % pracovníkov, čo je vzhľadom na bilanciu pracovných síl veľmi priaznivý ukazovateľ.

Pomerne nízky je počet vedeckých pracovníkov z hľadiska celkového počtu pracovníkov vo vedeckovýskumnej základni.

Pokiaľ ide o dotáciu na vedeckovýskumnú základňu z celkového národného dôchodku, táto je takisto na úrovni najvyspelejších štátov.

Podiel investícií do vedeckovýskumnej základne z celkových investícií do národného hospodárstva máme nižší než je vo vyspelých štátoch. Zaostávame vo vybavenosti, čo ovplyvňuje metodickú úroveň práce i výsledky našich výskumných ústavov. Takisto pokiaľ ide o problémy realizácie, tieto vyplývajú asi z toho, že naša podniková sféra nemá dostatok konzumentov, ktorí by boli schopní transformovať a realizovať výsledky vedeckovýskumnej základne priamo v praxi. Je určitá nedostatočná angažovanosť a zainteresovanosť podnikovej sféry na riešení výskumných problémov na jednej strane a na realizácii na strane druhej, i keď podielové financovanie v tomto päťročnom pláne by malo v podstate vytvoriť priestor. Dosiaľ však nie je určitý ekonomický tlak, určitá zodpovednosť podnikovej sféry a ochota technického rizika. Vedeckovýskumná základňa nesie svoj podiel na týchto nedostatkoch, pokiaľ sa týka vlastnej organizácie vedy v Československu, v oblasti riadenia, hlavne koordinácie a kontroly a v určitom slova zmysle nekomplexného prístupu k riešeným problémom.

Pochopiteľne, že naša vedeckovýskumná základňa nemôže riešiť všetky problémy súčasne, hlavne perspektívne problémy, ktoré sa týkajú pomerne širokej palety výrobkov, vyplývajúcej z veľkého priemyslového potenciálu nášho priemyslu. Sú však problémy, ktoré je možné ukázať konkrétne, napr. na chémii. Vedeckovýskumná základňa v chémii dosahuje veľmi dobré výsledky a z hľadiska metodickej úrovne sú na svetovej úrovni. Na druhej strane však realizácia týchto výsledkov bezprostredne v chemickom priemysle nie je taká, akú by sme očakávali.

V čom je chyba? Jednak je určitý nedostatok z hľadiska chemicko-inžinierskeho prístupu pri odovzdávaní týchto výsledkov do projekcie i pri realizácii a postráda sa aj základný výskum v oblasti chemického strojárstva.

Dôsledkom toho je, že i keď je pomerne na dobrej úrovni základný výskum, postráda sa inžiniersky prístup k problémom chemického strojárstva, nedosahujú sa požadované parametre ani v projekcii, ani vo výrobe. To potom vedie k nedôvere k vlastnému výskumu a k určitej averzii podnikovej sféry voči preberaniu jeho výsledkov a preferujú hlavne nákup licencií zo zahraničia. Je to nedostatok v komplexnom prístupe a v koordinácii medzi rezortmi. Ďalej je určitý nedostatok z hľadiska prototypových zariadení a poloprevádzkových zariadení. Celosvetový trend je, že veda sa sťahuje do výroby, resp. výroba k vede, k vedeckovýskumným ústavom. Tento trend by mal byť i pokiaľ ide o našu vedeckovýskumnú základňu.

Vedeckotechnický rozvoj nemôžeme urýchliť bez zvýšenia kvalifikácie a zlepšenia kvalifikačnej štruktúry vedeckovýskumnej základne i podnikovej sféry. Otázky vzdelania a kvalifikácie vystupujú dnes omnoho bezprostrednejšie do popredia než kedykoľvek predtým, hlavne pokiaľ ide o úzku väzbu vzdelania a ekonomiky. Z vedľajšieho faktora ekonomického rastu stáva sa dnes v podmienkach vedeckotechnickej revolúcie jeden z rozhodujúcich faktorov ďalšieho ekonomického rastu práve otázka vzdelania a kvalifikácie. Preto otázky kvalifikácie sa musia stať integrálnou častou hospodárskych a celospoločenských plánov a prognóz. Vystupuje do popredia otázka ekonomiky samotného vzdelania a priamej väzby medzi ekonomikou štátu a školským systémom, čo je výrazným dôsledkom vedeckotechnického rozvoja. Dynamický rozvoj školstva, hlavne vysokých škôl v minulých rokoch začína v tomto období stagnovať. V ČSSR klesol počet vysokoškolských študentov, vyjadrené na 10 000 obyvateľov, z pôvodného ukazovateľa 106 na 93, a tým sme poklesli vo svetovom rebríčku z piateho na dvadsiate miesto. Klesol podiel študentov na technických fakultách, to znamená v inžinierskom štúdiu, a prejavuje sa nezáujem mládeže o technické vzdelávanie, čo začína byť i vážnym celospoločenským problémom.

Takisto počet vedeckých pracovníkov vo vedeckom výskume poklesol vzhľadom na rastúci počet pracovníkov celkovej vedeckovýskumnej základne. Podobná situácia je v oblasti postgraduálneho štúdia, kontinuálneho vzdelávania po absolvovaní vysokej školy, ktoré by malo byť trvalé a zabezpečiť kultiváciu a tvorivý talent inžinierskotechnických pracovníkov. Je to nedostatok jednak podnikovej sféry, jednak neexistujú motívy a ekonomické stimuly pre podporu postgraduálneho štúdia.

Uvádzam tieto otázky techniky a kvalifikácie v súvislosti so štátnym záverečným účtom, pretože poukazujú na neplnenie úloh práve v oblasti technického rozvoja. Vedeckotechnický rozvoj nemôžeme urýchliť bez systematického zvyšovania kvalifikácie. Dynamiku ďalšieho nášho ekonomického rozvoja bude ovplyvňovať nielen priemyslový potenciál a surovinové zdroje, ale hlavne efektívne využívanie kvalifikácie robotníkov a technikov ako jeden z významných faktorov ekonomického rastu našej socialistickej spoločnosti. Preto otázky technického rozvoja na jednej strane a kvalifikácie na druhej strane musia byť trvalo v popredí záujmu nás všetkých. /Potlesk./

Předsedající místopředseda FS prof. dr. D. Hanes: Ďakujem poslancovi Blažejovi, hovorí poslanec Chlad.

Poslanec R. Chlad: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci. Dovolte, abych svůj příspěvek k rozpravě zaměřil k té části zprávy ke státnímu závěrečnému účtu ČSSR za rok 1971, která konstatuje, že "přes dosažené zlepšení zůstává investiční výstavba i nadále oblastí, která negativně působí na vývoj efektivnosti národního hospodářství".

Výsledky analýzy našeho národního hospodářství ukazují, že se negativní jevy v investiční výstavbě opakují již po několik let, že jejich odstraňování je velmi složitým a pomalým procesem, že tato oblast vyžaduje bezesporu soustředěného úsilí nás všech a pravděpodobně i zásadnějších zásahů na všech příslušných úrovních.

Abnormální požadavky socialistické společnosti na stavebnictví vtiskly jeho vývoji charakteristické prvky extenzity. Objem stavebních prací se oproti roku 1948 takřka zosminásobil, výroba stavebních hmot dokonce zdesetinásobila, počet odevzdaných bytových jednotek překročil v roce 1970 číslo 100 000. Produktivita práce zaznamenávala dynamicky rovnoměrný vzestup. Oproti roku 1948 se zvýšila 4,5x.

Neobvyklého extenzivního vývoje bylo dosahováno hlavně technickým rozvojem, prefrabrikací a mechanizací. Vzpomeňme jen zvrat v technologii přechodem z tradičního cihelného zdění na panelovou výstavbu, montáž bytových jader apod. Mnoho pěkných stavebních pomníků za uplynulé období postavilo naše znárodněné stavebnictví. Patří mu v tomto směru naše vysoké uznání.

Tento extenzivní vývoj nám však přinesl sebou i mnoho z našich dnešních starostí. Stále se zvyšující neuspokojená poptávka po stavebních kapacitách, individualizace tvorby cen, kvalitativně nevyvážená funkce odběratelů stavebně montážních prací, to vše postupně posilovalo monopolní postavení stavebnictví a z toho současně i vyplývající vývoj jeho negativních stránek. Tyto možno ve své podstatě a svými důsledky reprezentovat tím, že

- zabezpečování plnění plánovaných nárůstků kvalitativních ukazatelů bylo umožňováno kromě technického vývoje také výběrem rentabilních staveb, vhodných technologií, zvyšováním rozpočtových cen.

- tak zvané šturmování koncem roku způsobovalo a dosud způsobuje společensky naprosto nezdravý pokles náročnosti na kvalitu a značné zvyšování nákladů. Zavedené cílové prémie nám mnohdy ještě tyto tendence podporují. Dále, že extenzívní vývoj zapříčinil nežádoucí zpomalení vývoje vnitropodnikového řízení směrem ke zvyšování efektivnosti, mobilizování rezerv v důsledku minimálního tlaku na ekonomiku.

Mimo to bylo stavebnictví poznamenáváno častými organizačními změnami, změnami v ujasňování postavení partnerů v investiční výstavbě, v ujasňování podílu pravomoci a odpovědnosti mezi územními a centrálními principy řízení stavebnictví a neuspokojivě fungujícími odběratelsko-dodavatelskými vztahy.

Na druhé straně je pochopitelné, že stavebnictví svým postavením finálního dodavatele investic je naší veřejností velmi často kritizováno i za nedostatky stojící mimo sféru vlastního stavebnictví.

Dnes máme tedy stavebnictví v určité nám známé poloze. Realizace závěrů XIV. sjezdu KSČ, náplň páté pětiletky, známé neodkladné požadavky na investiční výstavbu v dalších pětiletkách, nutnost bezkompromisního přístupu ke koncentrování stavebních kapacit do rozhodujících oblastí, nutnost stabilizace cen a zvyšování efektivnosti budou vyžadovat funkci stavebnictví v daleko náročnější poloze. Stojíme tedy se vší pravděpodobností bezprostředně na hranici nutných závažných přeměn ve vývoji stavebnictví, mají-li problémy investiční výstavby nalézt svá úspěšná řešení. Toto konstatování vychází z objektivní nutnosti:

1. že směr extenzivního vývoje stavebnictví musí být nahražen směrem intenzivního vývoje.

2. že přibývání obtížností zabezpečovat nárůst v kvalitativních ukazatelích novou technikou si vyžádá urychlenou orientaci na hledání rezerv ve vnitropodnikové sféře, ve zkvalitňování vnitropodnikového řízení,

3. že řízení stavebních podniků musí zabezpečit politicky vysoce náročný úkol, to je operativní disponibilitu kapacit vybraných oblastí,

4. že koncepce a cíle řízení stavebních podniků bude nutno podřídit v daleko větší míře zájmům společnosti. Půjde prvořadě o podstatné zvýšení kvality stavebně montážních prací, o potlačování snah rozmělňování kapacit do nežádoucí výroby, akcí, činností z nejrůznějších důvodů.

Požadované zvýšení politicko-společenské náročnosti, autoritativní zvýšení podílu investiční výstavby na rozvoji naší ekonomiky bude tedy vyžadovat náročnou a úsilovnou práci širokého okruhu účastníků v oblasti investiční výstavby.

Soudružky a soudruzi poslanci, pro podporu těch hlavních směrů a základních principů, které by měly vést k potřebnému ozdravění, dovoluji si uvést několik praktických pohledů. Předem se omlouvám, že vycházejí z hledisek vlastních realizátorů investiční výstavby pozemního stavitelství.

Nejprve pro zlepšení a vytvoření nezbytných podmínek pro stavebnictví:

a/ stavebnictví nutně potřebuje spolehlivé prognózy, ze kterých se odvíjejí další dlouhodobější požadavky na jednotlivé účastníky i z ostatních odvětví. Lze generalizovat, že hlavní proud efektivnosti je již zakládán stupněm kvality perspektivních plánů;

b/ postupně zajišťovat organizační, funkční a kvalitativní vyrovnanost partnerů v investiční výstavbě, přitom zvýšit podíl zodpovědnosti projekčních organizací a tlak na úroveň kvalitativní přejímky stavebních prací ze strany investorských organizací;

c/ jeví se nutné vyrovnat systémy mezi sériovou výrobou dodavatelů, kde převyšuje zájem vyrábět určitý druh výrobků pro určité období, a potřebou stavebnictví, které potřebuje všechny potřebné sortimenty najednou /např. prefavýrobky, betonářskou ocel, truhlářské výrobky apod./, a generálně dořešit systém plynulého zásobování pro stavebnictví vůbec;

d/ k zajištění cenové stability by jistě prospělo zjednodušit rozpočtování staveb s maximálním potlačením individualizace cen. Stávající fakturace je složitá. Systém rozpočtování je svou skladbou nevhodný. Inženýrská přirážka k tomu ještě komplikuje zbytečně financování a zvyšuje administrativu;

e/ koncentrací stavební výroby v Severočeském kraji se začíná současně objevovat i nutnost přehodnotit úroveň řízení v soustředěných oblastech. Jde o řízení činností, které by bylo vhodné zabezpečovat z nadpodnikové úrovně, jako

- rozdělování výrobních úkolů mezi podniky různých VHJ exaktnější metodou než licitováním;

- koordinace a zajišťování předvýrobní přípravy a podmiňujících investic;

- realizace racionálního zásobování podniků v oblasti soustředěné výstavby;

- optimální rozmístění výroben a určení jejich kapacit, tzn. pro všechny podniky, které v soustředěné oblasti se na výstavbě podílejí.

Při poctivé vůli realizovat závěry XIV. sjezdu KSČ a na základě zásad hlavního článku se nevyhnou vedoucí pracovníci na všech organizačních stupních stavebnictví těmto cílovým řešením, kromě těch opatření, která jsou již t.č. v běhu:

1. Zvyšovat postavení a autoritu našich generálních ředitelství tak, aby tato byla s to řešit a zajišťovat ty úkoly, jejichž individuální řešení jednotlivými podniky je iracionální a nekvalitní. Dosavadní úroveň řízení tohoto článku je v mnohém neuspokojivá.

2. Odstraňovat všechny příčiny způsobující ostré vyhranění, konflikty a napětí v chování jednotlivých článků vertikálního řízení, od podnikového ředitele až po vedoucí čet.

3. Vybudovat zatím chybějící soustavu účinné stimulace pro uplatňování nové techniky.

4. Ve vnitropodnikovém řízení pak mimo jiné podstatně zvýšit úroveň plánování od generálního ředitelství až po rozpis na hospodářská střediska, zároveň opustit co nejdříve indexovou metodu, která ve svém důsledku často nespravedlivě trestá dobré podniky a znemožňuje sortimentní orientaci k potřebám společnosti.