Všetky tieto opatrenia sledujú zlepšenie činnosti štátnych orgánov a hospodárskych organizácií pri zabezpečovaní ochrany tohto majetku. Ústredné orgány už rozpracovali tieto opatrenia. Avšak priamo v činnosti organizácií v organizátorskej, riadiacej a kontrolnej činnosti majstrov, riaditeľov závodov, podnikov i ostatných pracovníkov hospodárskeho vedenia sa ešte neprejavili v dostatočnej miere.

Naďalej ešte pretrvávajú nedostatky v evidencii materiálových a finačných prostriedkov, v nízkej úrovni kontroly, v nedostatočnej ochrane i v nedostatočnom strážení majetku v socialistickom vlastníctve. Príčinou toho je ľahostajný pomer značnej časti pracovníkov štátnych a hospodárskych orgánov a značnej časti občanov k socialistickému vlastníctvu.

Mnohí vedúci hospodárski pracovníci zabúdajú, že splnenie náročných hospodárskych zámerov tejto päťročnice bude závislé predovšetkým od úrovne riadiacej práce na všetkých stupňoch, že plánované úlohy nie je možné splniť bez prísnej disciplíny, bez osobnej zodpovednosti, bez náročnej kontroly a bez uplatňovania sankcií disciplinárnych, hmotných i kádrových proti porušovateľom disciplíny a právneho poriadku. Prokuratúra a súdy tu musia splniť významnú úlohu tým, že budú energicky postihovať páchateľov trestných činov a prečinov, že budú venovať zvýšenú pozornosť uplatňovaniu socialistickej zákonnosti v oblasti občianskoprávnych, rodinných a pracovných vzťahov i v oblasti štátnej správy.

Súdružky a súdruhovia poslanci, úlohy, ktoré pre našu spoločnosť vyplývajú zo záverov XIV. zjazdu KSČ v oblasti upevňovania socialistickej zákonnosti, sú náročné. Ich splnenie vyžaduje húževnatú, plánovitú a systematickú prácu nás všetkých. Opatrenia, ktoré ma zabezpečenie úloh už prijali orgány KSČ a vlády, i tie, ktoré budú prijaté na tomto vašom rokovaní, sú dobrou základňou pre ich úspešnú realizáciu.

Chcel by som vás ubezpečiť, že v rezorte prokuratúry urobíme všetko pre to, aby sme časť týchto úloh, ktoré pripadajú nám, čo najlepšie splnili aj za napätej situácie medzi množstvom práce a nízkymi stavmi pracovníkov na prokuratúre.

Som presvedčený, že orgány trestného konania budú aj naďalej pevným článkom socialistického štátu, že vo svojej činnosti budú prísne dodržiavať zákony a dôsledne uplatňovať politickú líniu KSČ a že v boji proti porušovaniu zákonnosti budeme úspešní, ak sa tento boj stane trvalou súčasťou riadiacej a organizátorskej práce všetkých štátnych a hospodárskych orgánov aj spoločenských organizácií, ak v tomto úsilí priložia ruku k dielu všetci občania dobrej vôle. Ďakujem vám za pozornosť. /Potlesk./

Předsedající místopředseda FS dr. B. Kučera: Děkuji generálnímu prokurátorovi ČSSR za jeho úvodní slovo.

Za Nejvyšší soud ČSSR odůvodní zprávu jeho předseda dr. Vojtěch Přichystal. Prosím, aby se ujal slova.

Předseda Nejvyššího soudu ČSSR dr. V. Přichystal: Vážené Federální shromáždění, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, dovolte, abych k písemné zprávě a k úvodnímu projevu soudruha generálního prokurátora připojil několik poznámek z hlediska práce a zkušeností soudů.

Je pochopitelné, že ve zprávě o stavu socialistické zákonnosti, i v diskusích, které proběhly ve výborech Federálního shromáždění, bylo nejvíce místa věnováno těm nejhrubším formám porušování socialistické zákonnosti, trestné činnosti, kriminalitě. Tyto diskuse, myslím, už dostatečně ukázaly, že pod jednotným označením kriminality jsou shrnovány společenské jevy značně různorodé, protispolečenská jednání různé povahy, různých důsledků, různými okolnostmi vyvolávaná anebo aspoň podporovaná a že rozmanitý je i charakter těch, kteří se takových protispolečenských jednání dopouštějí, že rozličné jsou jejich společenské postoje a motivy. Tento poznatek musí vést k závěru, že je třeba diferencovat i pokud jde o prostředky k omezování a potlačování kriminality. Jednotný, vždy účinný a nikdy neselhávající prostředek, jaký si všelék, zatím nalezen nebyl.

Charakteristickým prostředkem v boji s protispolečenskou činností, kterou označujeme jako trestnou, kriminální, je a nepochybně ještě dlouho zůstane trest - trestní sankce a ukládání trestů přísluší soudům. Páteří systému trestů v současné době je trest odnětí svobody. Jestliže se vyslovuje požadavek zpřísnění trestních sankcí, pak nezřídka se přitom myslí právě na tento druh trestu, na jeho nepodmíněnost, jeho délku a také tvrdost jeho výkonu. Požadavek zpřísnění je podložen nepochybně zkušenostmi šedesátých let, doby, kdy položení důrazu na společenské výchovné působení a naděje na široké a rychlé výsledky tohoto mimotrestního společenského působení vedly jak v zákonodárství, tak i v praxi soudů k postupnému zmírňování trestních sankcí a nakonec k liberalistickému přístupu v posuzování trestné činnosti, zejména pokud šlo o některé její kruhy. Víme, kam jsme se touto cestou dostali. Úsilí překonat tyto chybné přístupy charakterizovalo v posledních dvou letech řídící činnost ústředních justičních orgánů, obou ministerstev spravedlnosti a Nejvyšších soudů. Toto úsilí přineslo i svoje výsledky. Praxe se zpřísnila. Chyby v ukládání trestů jsou méně časté, i když se stále ještě vyskytují.

Nechtějme však přehlížet, že i nepodmíněný trest odnětí svobody má některé stinné stránky a není vždy a u každého účinným prostředkem, že nevede vždy k odstrašení ani k nápravě konkrétního pachatele. Při úpravách trestního práva, k nimž došlo koncem šedesátých let v některých socialistických státech, ale i jinde, hledají se proto i nové způsoby, kterými by společnost reagovala na trestnou činnost a pachatele postihovala. Hledají se nové druhy trestů, jejichž výkon není přímo spojen se zbavením osobní svobody. Nejde při nich o internování v uzavřeném ústavu. Jde ovšem o určitá omezení osobní svobody, záležející v nuceném přikázání práce určitého druhu, popřípadě práce na určitém pracovišti, v povinnosti osvědčit se v přikázané práci, podrobit se i určitým osobním omezením, zejména pokud jde o využívání volného času. Podobná opatření mají zejména u některých kategorií pachatelů trestných činů nahradit trest odnětí svobody v dnešní jeho podobě. Máme tu na mysli trestné činy méně závažné a pachatele, kteří se poprvé dostávají do konfliktu s trestním zákonem. Uvažuje se o vyhovující a diferencované náplni trestu odnětí svobody, který v historickém vývoji podstatně svoji podobu měnil. Domnívám se, že pokud budeme důkladně uvažovat o způsobech zdokonalení našeho trestního zákonodárství, budeme muset i těmto věcem věnovat pozornost. Už dnešní zákonodárná úprava poskytuje možnosti, jichž není vždy v plném rozsahu v praxi využíváno. Jde tu o kombinace trestů různého druhu, o volbu, výkon a účinnou kontrolu určitých omezení ve způsobu života, tedy o to, aby tresty podle dosavadního trestního zákona přípustné, se staly efektivnější. Bylo by ovšem zásadní chybou, jestliže bychom z falešné sentimentality nebo humanismu dále oslabovali trestní represi, tam kde máme co činit s cynismem a otrlostí pachatele, který se svým činem ze společnosti vyřadil a který znamená pro společnost trvalé nebezpečí. Počet takových činů vzrůstá a těm soudy mají energicky čelit. Tam volání po přísném trestu, po dlouhodobé, popřípadě trvalé izolaci je, jak se domnívám, na místě. Trest smrti podle našeho trestního zákoníka je, a myslím i pro budoucnost by měl zůstat, trestem výjimečným. Tolik bych chtěl říci k početným legislativním námětům, které se při diskusi ve výborech dosud vyskytly.

Nejvyšší soud ČSSR, když v usnesení pléna z 1.10.1971 rozpracovával usnesení XIV. sjezdu KSČ na práci soudů, dal soudům direktivy skoncovat se zbytky neangažovaného přístupu a s liberalistickými tendencemi při posuzování některých druhů trestné činnosti a při ukládání trestů zejména tam, kde jde o recidivní pachatele. Dal však také direktivu prohloubit koordinovaný postup a spolupráci s ostatními státními orgány a se společenskými organizacemi a rozvíjet v zájmu posilování socialistické zákonnosti myšlenku intenzívního preventivního společenského působení. Zdůraznil nutnost vytvářet v soudní činnosti právní vědomí občanů a upevňovat je, aniž by tato činnost znamenala oslabování prostředků trestní represe, tedy nějakou zmírňovací praxi při ukládání trestů.

Soudruzi poslanci, úsilí o upevňování socialistické zákonnosti nelze, podle našeho názoru, omezovat jen na boj proti kriminalitě. V soudní agendě je řada dalších úseků, které nemůžeme opomíjet, chceme-li a máme-li upevňovat socialistickou zákonnost a disciplínu ve všech oblastech společenského života.

Ve zprávě jsme se pokusili dát alespoň několik pohledů také na tyto mimotrestní úseky, ať už jde o oblast pracovně právní, oblast sociálního zabezpečení, oblast práce státního notářství, další občansko-právní úseky, anebo o oblast práva rodinného. Zejména oblast posledně zmíněná zasluhuje, podle našeho názoru, pozornosti už proto, že nepochybně má i určité své souvislosti s otázkami boje proti kriminalitě.

Nemůže ujít naší pozornosti skutečnost, že nezřídka kriminalita začíná u pachatelů před dosažením věku, s nímž zákon spojuje trestní odpovědnost. V ruce nám vzrůstá počet případů, kdy se trestné činnosti dopustili nedospělci, děti pod 15 roků, u nichž trestní řízení a trestní sankce podle trestního zákoníku nepřicházejí v úvahu. Přicházejí však v úvahu opatření výchovná a při jejich výběru, ukládání i provádění, je nutná nejužší součinnost mezi soudy, jimž přísluší péče o nezletilé, a národními výbory a speciálně orgány péče o mládež.

Nemůže a neměla by ujít naší pozornosti skutečnost, že značná část kriminální mládeže přichází z rozvrácených a neúplných rodin. Přitom počet rozvedených manželství trvale vzrůstá. V minulém roce při 130 000 nově uzavřených sňatků bylo soudy rozvedeno přes 28 000 manželství, přičemž ve více než 18 000 případech šlo o manželství s nezletilými dětmi. Pokusy o smír u soudu zřídka vedou ke kladnému výsledku. Sotva také by bylo lze očekávat, že manželství znovu začne plnit svou společenskou funkci, jestliže soud by žádost o rozvod zamítl. Zpravidla jde o manželství opravdu hluboce rozvrácená, kde výrok soudu povolující rozvod vlastně znamená sankcionování skutečného stavu. Po provedeném rozvodu pak zhusta následují spory o byt, o rozdělení majetku, zejména však spory o umístění, výživu a výchovu dětí. Více než 55 % soudních rozhodnutí v občansko-právním úseku se týká právě této agendy a jde přitom o počty překračující 100 000 dětí, jichž se rozhodnutí tohoto druhu týkají. Nejde tu jen o zatížení soudů po stránce pracovní. Jde o obtížnost a řekl bych určitou rizikovost tohoto rozhodování, jímž se mnohdy předurčuje výchova určité části "nového pokolení budovatelů a obránců komunismu", jak jsme si někdy zvykli říkat, a to části nikoliv zanedbatelné.

Zde se zvláště zřetelně ukazuje, do jaké míry společenská účinnost, efektivnost práce soudů závisí na jiných věcech, na kvalitě výchovných zařízení, na ochotě rodin přijímat opuštěné děti do výchovy, na obecné podpoře rodiny, školy, pracoviště, státních i společenských orgánů a organizací.

Vážení soudruzi poslanci, závěrem bych chtěl říci ještě aspoň jedno: bylo by iluzí spoléhat se na to, že ta či ona zákonodárná úprava sama o sobě přinese radikální obrat. I při dobrém zákonodárství je nutno při upevňování socialistické zákonnosti spoléhat na vytrvalost, houževnatost a důslednost v každodenní práci, na dobrou kvalitu této práce a také na koordinovanou součinnost soudů a zúčastněných jiných orgánů, společenských i jiných organizací a v neposlední řadě i na vzájemnou účast zainteresované širší veřejnosti.

Chci ujistit vážené Federální shromáždění, že u soudních pracovníků ani při dnešních obtížných podmínkách nebude v těchto směrech chybět dobrá vůle, snaha překonat obtíže a dopracovat se v dalším období větších úspěchů, než na jaké mohlo být poukázáno v předložené zprávě. Musíme ovšem spoléhat a jsme namnoze odkázáni na porozumění, podporu a ochotu ke spolupráci.

Jsem přesvědčen, že projednávání této zprávy ve Federálním shromáždění k tomu přispěje a už z toho důvodu děkuji jménem soudů za pozornost, kterou předloženému materiálu věnují výbory i plénum Federálního shromáždění, tohoto nejvyššího orgánu státní moci, a zákonodárnému sboru ČSSR, jemuž přísluší nejen na zákonech se usnášet, ale také sledovat jejich provádění, jejich společenskou účinnost. Aby zákony byly prováděny dobře, aby byly všestranně dodržovány a aby jejich účinnost byla z hlediska vytyčených cílů co nejdokonalejší, to je nepochybně zájmem celé naší společnosti. Děkuji vám. /Potlesk./

Předsedající místopředseda FS dr. B. Kučera: Děkuji předsedovi Nejvyššího soudu ČSSR s. Přichystalovi za jeho úvodní slovo. Prosím společného zpravodaje výborů Sněmovny lidu, předsedkyni ústavně právního výboru Sněmovny lidu poslankyni Pilátovou, aby přednesla zpravodajskou zprávu.

Zpravodajka poslankyně F. Pilátová: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, dovolte mně, abych z pověření výborů Sněmovny lidu jako jejich společná zpravodajka sdělila výsledky projednávání zprávy generální prokurátora a Nejvyššího soudu ČSSR o stavu socialistické zákonnosti.

Nově zvolené Federální shromáždění, vycházejíc ze závěrů XIV. sjezdu naší komunistické strany, již ve svém usnesení k programovému prohlášení federální vlády v prosinci minulého roku zdůraznilo význam plného zachovávání našich socialistických zákonů v zájmu celé naší společnosti, ochrany socialistického státu i práv jeho občanů a upevňování právních jistot. Ocenilo úsilí vlády směřující k upevňování socialistické zákonnosti a vyhlásilo, že bude podporovat opatření vlády, která povedou k rozvoji socialistické společnosti a k dalšímu upevňování socialistického státu.

V souladu s tímto usnesením bylo do plánu hlavních úkolů Federálního shromáždění na I. pololetí t.r. zařazeno projednávání zprávy o stavu socialistické zákonnosti. Význam, který Federální shromáždění přikládá otázkám upevňování socialistické zákonnosti, se projevil v tom, že projednání zprávy generálního prokurátora a Nejvyššího soudu bylo přikázáno prakticky všem výborům, mimo výbory mandátové a imunitní a výbory zahraniční. Problémy nastolené ve zprávě generálního prokurátora a Nejvyššího soudu se setkaly ve výborech s velmi živým ohlasem všech poslanců. Poslanci nejen sdělovali zkušenosti a poznatky ze svých volebních obvodů, ale uplatnili i řadu námětů, jak zlepšit zákonnost, kázeň a úctu k práci v naší socialistické společnosti.

Velký zájem poslanců o upevnění socialistické zákonnosti není náhodný. Vždyť naše komunistická strana od nástupu nového vedení v dubnu 1969 věnovala velkou pozornost upevňování našeho socialistického státu, obnovení jeho třídní podstaty a všech jeho funkcí v zájmu všestranného rozvoje naší socialistické společnosti. Boj proti různým nepořádkům a negativním jevům, které narušují výsledky naší socialistické výstavby, se stále více dostává do popředí zájmu našich poctivých občanů, kterým není lhostejná úroveň morálky části našich lidí, především různých parazitních a asociálních živlů. Mnohé kritické připomínky občanů namířené proti projevům nekázně, proti nedobrým vztahům k majetku v socialistickém i osobním vlastnictví, proti nepořádkům v našich podnicích i v jiných oblastech našeho společenského života, proti nedostatkům ve výchově mládeže a jiné připomínky odezněly již v předvolební kampani k volbám do zastupitelských sborů v minulém roce.

Při projednávání zprávy generálního prokurátora a Nejvyššího soudu si poslanci uvědomili - a výbory to ve svých závěrech ke zprávě výslovně konstatovaly - že proces upevňování zákonnosti od roku 1968 stále pokračuje a že v něm byly dosaženy pozitivní výsledky. Spočívají především ve stále se zlepšující činnosti orgánů bezpečnosti, prokuratury a soudů při ochraně našeho socialistického zřízení, veřejného pořádku a práv a svobod občanů. Především přičiněním těchto orgánů se zlepšilo odhalování trestných činů i ostatních protispolečenských jevů, zastavili se liberalistické tendence při jejich posuzování a zpřísnil se jejich postih. Přitom tyto orgány přesně dodržují platné zákony a ostatní právní předpisy, jak v přípravném řízení, tak v rozhodování. Pečlivě zjišťují skutečný stav věcí a zvažují všechny okolnosti každého případu, aby spravedlivým rozhodnutím byla zabezpečena plná ochrana našeho státního a společenského zřízení i práv a svobod občanů.

Pozitivnímu vývoji v procesu upevňování zákonnosti napomohly i zákony Federálního shromáždění, vydané v justiční oblasti v závěru roku 1969, i opatření, která k upevnění socialistické zákonnosti přijaly vláda ČSSR i vlády obou národních republik, další státní orgány, hospodářské i společenské organizace. To vše je nepochybně kladem a výbory to při projednávání zprávy ocenily.

Zpráva samotná i její projednávání ve výborech však také ukázaly, že narušování našeho socialistického právního řádu a různé projevy nekázně jsou stále ještě vážným společenským problémem. Poslanci na základě individuálních i skupinových průzkumů, které výbory organizovaly a v nichž se zaměřily především na ekonomickou oblast, dokumentovali na řadě příkladů neuspokojivý stav v dodržování socialistické zákonnosti a státní disciplíny, která nutí k zamyšlení.