Predložená správa generálneho prokurátora a Najvyššieho súdu ČSSR v zmysle ustanovenia ústavy ukazuje na súčasný stav a hlavné problémy socialistickej zákonnosti, ako i na prijímanie opatrení na jej ďalšie upevnenie.

K výraznému vzostupu vykazovanej kriminality došlo v rokoch 1970 - 1971. Vidieť, že stranícke "Poučenie z krízového obdobia v strane a spoločnosti" začalo pôsobiť i v oblasti upevňovania socialistickej zákonnosti. Od liberalizmu sa prechádza k tomu, že prokuratúra začína viac žalovať a súdy súdiť. To potvrdzuje medzi iným i výška trestov a viac bezpodmienečných trestov, uložených v poslednom období.

Februárové plénum ÚV KSČ o ekonomických problémoch venovalo medzi iným náležitú pozornosť i problémom kriminality v hospodárskej sfére.

V boji proti rozkrádačom, recidivistom, špekulantom, povaľačom, absentérom, príživníkom musíme nastúpiť prísnejší a dôslednejší kurz pretože títo ľudia spôsobujú obrovské straty v národnom hospodárstve podľa zistenia viac ako 140 miliónov Kčs.

Najpočetnejšou trestnou činnosťou podľa predloženej správy je rozkrádanie majetku v socialistickom vlastníctve, kde z celkového počtu zhruba 33 000 stíhaných páchateľov za hospodársku trestnú činnosť bolo viac ako 26 000 osôb stíhaných za rozkádanie majetku v socialistickom vlastníctve.

Proti rozkrádaniu národného majetku rozhodujúcou mierou môžu a musia prispieť samotné hospodárske organizácie. Pri zvyšovaní riadiacej a organizátorskej práce je nutné dôslednejšie zabezpečovať kontrolnú činnosť. Treba dať do poriadku evidenciu, normy, normatívy, dôkladne a pravidelne robiť inventúry, revízie, kontroly, požiarnu ochranu, ako i stráženie objektov. Včas prijímať účinné opatrenia v celom systéme riadenia, vyvodiť operatívne závery z poškodzovania socialistického majetku.

Pokiaľ ide o trestné činy špekulácie, úplatkárstva, nedovoleného podnikania a zneužívania tzv. "socialistického podnikania", treba súhlasiť s tým, že postih týchto foriem trestnej činnosti nezodpovedá skutočnému výskytu. Pracujúci sa často pozastavujú nad tým, že jednotlivci za neúmerne krátku dobu nadobudnú značný majetok, dom, chatu, auto, atď. bez toho, že by na to šetrili, prípadne vyhrali v Športke a pod. Dovolia si všetko možné, vedú nákladný spoločenský život, zúčastňujú sa nákladných zahraničných rekreácií a pod. Jednoducho povedané - rýchlo bohatnú.

Veď sú predsa dobre známe napr. prípady manipulácie s osobnými autami a s pracovnými silami v pridružených výrobách a účelových zariadeniach. Je celý rad prípadov v jednotlivých krajoch, kde ľudia rôznych profesií na výnimku kúpili napr. volgy, simky za 56 000 Kčs a cez Bazar ich predávali socialistickým organizáciám za 118 - 140 000 Kčs. Takisto príjmy vedúcich v pridružených výrobách dosahovali mesačne až 30 000 Kčs.

Tieto nezaslúžené príjmy neboli považované za trestné činy a neboli ani zdaňované, i keď sú známe.

Trestný zákon neráta s vyporiadaním sa s takýmito javmi, ak nebola konkrétna osoba usvedčená. Usvedčiť však pracovníka v niektorých známych profesiách z úplatkárstva je veľmi ťažké. Avšak celkom ľahko by sa dali zistiť do očí bijúce prípady nepomeru medzi legálne nadobudnutými finančnými zdrojmi a skutočne vydanými, resp. spotrebovanými finančnými prostriedkami. Som presvedčený, že v mnohých takto skúmaných prípadoch by bolo evidentne preukázané, že príjmy legálne získané ani zďaleka nestačia kryť výdavky. Nejde v takýchto prípadoch o trestnú činnosť?

V tomto smere treba upraviť trestný zákon, vykonávacie pokyny alebo riešiť zdanenie kontrolovateľných i nekontrolovateľných príjmov napr. paušálom.

V boji proti kriminalite na úseku ochrany národného majetku odporúčam zvážiť vytvorenie špecializovaných oddelení na okresných oddeleniach Verejnej bezpečnosti a na okresných prokuratúrach, lebo rozsah a nové "modernizované" formy rozkrádania majetku v socialistickom vlastníctve si to priamo vynucujú. To umožní energicky a rýchlo prípady vyšetriť a pohotove odsúdiť, čím budú závery pre verejnosť účinné. Prípady, ktoré sa vyšetrujú a riešia zdĺhavo, umožňujú páchateľom likvidovať i stopy.

Z preventívneho hľadiska treba využívať na okresných súdoch vo vhodných prípadoch možnosti procesov priamo v podnikoch. Okrem toho organizovať aktívy, besedy s pracujúcimi o otázkach dodržiavania socialistickej zákonnosti, o nedostatkoch v dodržiavaní štátnej a občianskej disciplíny. Rozoberať prípady neúcty k socialistickým zákonom, ktoré sú stále vážnym spoločenským problémom, ktorého riešenie si vyžaduje účasť všetkých štátnych orgánov, hospodárskych a spoločenských organizácií i celej našej verejnosti.

Vedľa rozhodného a dôsledného postihu trestnej činnosti treba dosiahnuť, aby na páchateľov dopadlo i morálne odsúdenie ich protispoločenských činov v pracovných kolektívoch a v širokej verejnosti. Žiaľ, je mnoho prípadov, keď to tak nie je.

Zvyšovanie úrovne právneho vedomia pracujúcich, zdokonaľovanie právnych noriem v súlade so súčasnými potrebami rozvoja socialistickej ekonomiky, ochrana občanov i spoločnosti - to všetko umožní v značnej miere čeliť trestným činom. Treba, aby i pracovníci vyšetrovacích orgánov vykonávali prácu v stanovených termínoch a dôsledne.

V hospodárskych organizáciách viac využívať inštitút spoločenských žalobcov, zatiaľ čo dosiaľ sa vo veľkej miere uplatňuje a využíva iba inštitút spoločenských obhajcov, čo je v protiklade so súčasným stavom.

Serióznejšie treba premyslieť postup pri zverejňovaní kriminálnych prípadov v masových komunikačných prostridkoch, aby z určitých vážnych trestných činov neboli len "senzácie", "kriminálna romantika", atď., tých sme mali v roku 1968 dosť, ale prispieť k socialistickej výchove ľudí, k zamedzeniu príčin vzniku trestnej činnosti, k verejnému odsúdeniu páchateľov, aby ďalším prešla chuť ich opakovať.

Poslanci oboch výborov Snemovne ľudu i Snemovne národov pre priemysel, dopravu a obchod na svojom rokovaní v prijatom stanovisku k predkladanej správe vyjadrujú súhlas so spoločnou správou výborov predloženou Federálnemu zhromaždeniu a vyjadrujú odhodlanie jednozačne aktívne prispieť vo volebných obvodoch pri presadzovaní zákonných ustanovení v boji proti kriminalite v hospodárskej oblasti, čo povedie k vyššej efektívnosti nášho národného hospodárstva.

Předsedající místopředseda FS dr. B. Kučera: Děkuji poslanci Mindošovi.

Přerušuji jednání na 15 minut.

/Jednání přerušeno v 10.58 hod./

/Jednání opět zahájeno v 11.17 hod./

Předsedající místopředseda FS dr. B. Kučera: Soudružky a soudruzi, prosím, abyste zaujali místa, abychom mohli pokračovat v jednání.

Zahajuji přerušené jednání. Hovořit bude poslanec dr. Neuman a připraví se poslankyně Zamkovská. Dávám slovo poslanci Neumanovi.

Poslanec dr. A. Neuman: Vážené sněmovny, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté. Zpráva generálního prokurátora a předsedy Nejvyššího soudu o stavu socialistické zákonnosti zahrnuje řadu problémů, vyžadujících hluboké posouzení. Nekladu si za cíl reagovat na všechny, avšak k některým z nich chci zaměřit pozornost alespoň v obecných polohách.

V předložené zprávě tvoří samostatnou kapitolu ochrana socialistické ekonomiky. Mnohamiliónové škody způsobené přímým rozkrádáním majetku v socialistickém vlastnictví, případně jinou hospodářskou trestnou činností a druhotnými následky takové činnosti musí mobilizovat pozornost k návratnosti hodnot, o které byla společnost zkrácena.

Trest odnětí svobody, i když svou přísností přiléhavě odráží vysokou společenskou nebezpečnost trestních činů, není však po mém soudu s to vyrovnat způsobené škody. Přitom je třeba přihlédnout i ke skutečnosti, že hodnoty a výhody získané hospodářskou trestnou činností často zůstávají v rukou pachatelů i po odsouzení. Soudní praxe by měla důsledně vycházet ze skutečnosti, že při trestné činnosti proti majetku v socialistickém vlastnictví jde o porušení jednoho z nejdůležitějších chráněných vztahů. Proto je zapotřebí vedle trestu odnětí svobody uplatnit ve větší míře i tresty peněžité, které citelně zasáhnou majetkové poměry pachatelů. Zpřísnění majetkového postihu - v rámci platných zákonných ustanovení - musí však probíhat současně s důsledným občanskoprávním uplatněním nároků poškozených organizací.

Také výkon prokurátorského dozoru a činnost kontrolních orgánů napříště musí důrazněji směřovat ke zjišťování případů, kdy příslušní pracovníci buď motivovaně nebo z nedbalosti včas neuplatňují anebo vůbec neuplatní požadavky organizace na náhradu škody.

Úkolem doby mimo jiné je usilovat o to, aby se do vědomí odpovědných pracovníků promítla skutečnost, že i oni nedůsledným plněním svých povinností vážně porušují zákonem chráněné zájmy a tedy mají nést jak trestní, tak i občansko-právní odpovědnost. V této souvislosti se vnucuje otázka, zda dosavadní úprava občansko-právní odpovědnosti pracovníků ji umožňuje v dostatečné míře tam, kde příslušný pracovník, nedbalý při plnění povinností, zmařil možnost organizace dosáhnout úhrady rozkradených hodnot.

Otevřeným problémem zůstává obecné působení na vytváření právního vědomí lidí. Vezměme v úvahu jednu skutečnost. Škody způsobené hospodářskou trestní činností, zasahují společnost jako celek. Jejich důsledky se dotýkají jednotlivých občanů jen zprostředkovaně. To pochopitelně brání vytvořit odsuzující atmosféru ve vztahu k pachatelům hospodářské trestné činnosti. Dochází spíše k obecnému odsuzování trestné činnosti, přičemž ze strany občanů se tolerují projevy vysoce škodlivé hospodářské nekázně a dokonce přímé rozkrádání. To je jeden z důvodů, proč se musí účinněji uplatnit poznatky kontrolních orgánů a orgánů, činných v trestním řízení, nejen do práce sdělovacích prostředků a do ostatní tvorby formující společenské postoje lidí, ale i do obsahu a působení společenských organizací.

Dynamika obecné kriminality vyvolává řadu problémů nejen v otázkách druhu a výkonu trestu, ale i ve formách trestního postihu pachatelů.

Úspěšnost boje s některými druhy trestné činnosti závisí do značné míry na včasnosti postihu pachatelů. Znamená to, že je třeba, aby trest následoval v krátkém časovém odstupu od doby spáchání činu.

Mám na mysli zejména některé formy výtržnictví, krádeží apod., kdy byl pachatel přistižen při činu, samy okolnosti případu mu neumožňují vinu popřít a kdy správnost zjištěných okolností je osvědčena věrohodným doznáním pachatele, nebo svědectvím příslušníků bezpečnosti, strážní služby apod. Měli bychom usilovat o takový stav, aby trestní postih byl možný výrokem soudce jako soudce jediného s tím, že by se zachovala práva obviněného zejména při využití opravných prostředků. Stejně tak by bylo nezbytné zachovat oprávnění a dozorovou funkci prokurátora. Tyto otázky by se měly stát předmětem speciálního posouzení, ze kterého by mohl vzejít návrh i několika forem zjednodušeného řízení. Pokud existují tendence k takovému řízení, a tím k operativnějšímu postihu pachatelů, lze je jen uvítat.

Efektivnost postihu není dána jen jeho včasností, ale také druhem a způsobem výkonu trestu. V této souvislosti se nabízí úvaha, zda tendence ukládat pouze dlouhodobé tresty odnětí svobody i v případech, kdy je takový trest nepřiměřený, nebo ukládat podmíněné tresty, či nápravná opatření, odpovídá zcela potřebám účinného boje s trestnou činností. Vždyť podmíněně uložený trest, případně nápravné opatření ztrácí účinek zejména v souvislosti se subjektivním hlediskem odsouzeného, který hodnotí význam takového postihu často nedostatečně.

Při podrobném studiu předložené zprávy docházím, soudružky a soudruzi, k závěru, že se napříště nevyhneme případné úpravě alespoň některých částí našeho trestního systému. Bude zapotřebí hledat cestu, která by umožnila nejen ukládat, ale také vykonávat krátkodobé tresty odnětí svobody, případně ukládat a vykonat současně několik druhů trestů, které nejen omezují pachatele, ale i výchovně na něj působí. Navíc pak bude spravedlivé, aby právní úprava výkonu trestu nápravného opatření umožnila i volbu soudu o přikázání místa a druhu pracovního zařazení odsouzeného podle jeho individuálních poměrů.

V zorném poli legislativní činnosti by také měla zůstat otázka forem výkonu krátkodobých trestů odnětí svobody včetně výkonů takového trestu v době mimo výkon běžného zaměstnání.

Vážené soudružky a vážení soudruzi poslanci, v nedávné době zaznamenala soudní praxe několik útoků proti příslušníkům Veřejné bezpečnosti, přičemž tyto útoky skončily předem nemotivovanou vraždou. Podnětem k útoku zde byla pouze řádně vykonávaná běžná služba příslušníků SNB. Dalším stejně brutálním protispolečenským projevem je i vražda spáchaná v nedávné době únosci čs. letadla. Skutky natolik brutální charakterizují pachatele jako osoby, u kterých se nemůže prosadit na prvním místě výchovná stránka trestu, ale kteří musí být od společnosti izolováni po dlouhou dobu.

Ve zprávě o stavu socialistické zákonnosti se označuje přípustná hranice trestu odnětí svobody za neodpovídající potřebám přiměřeného postihu pachatelů nejzávažnějších trestných činů. Soudím, že případně podstatné zvýšení horní hranice trestu by skutečně odpovídalo společenskému zájmu boje s trestnou činností. Avšak při ukládání trestů nad 15 let by měly platit zásady výjimečnosti, stejně jako je tomu u trestu smrti. Naproti tomu by bylo výhodné stanovit zvláštní podmínky pro předčasné propuštění z výkonu trestu a pro jeho přerušení.

Pozornost a případné vypracování zvláštních hledisek pro výkon a ukončení výkonu trestu vyžaduje také potřeba nápravného působení na odsouzené pro trestné činy spáchané ze sexuálních pohnutek. Také zde by se měl postupně uplatnit požadavek souběžného výkonu trestu a ochranného léčení.

Pokud jde o podmíněné propuštění z výkonu trestu, nestačí zde běžná hlediska hodnocení pracovní kázně, poměru k práci a řádného chování odsouzeného ve výkonu trestu. Je třeba uvážit, že mnozí deviantní pachatelé sexuální delikvence mají vypracované návyky jinak řádného způsobu života a poměru k práci i v běžném občanském životě a dobře se v tomto směru adaptují také ve výkonu trestu, kde se do jejich chování nemohou zpravidla prosadit deviantní prvky. Obecně uplatňovaná kritéria hodnocení odsouzeného nemusí proto odrážet skutečný stupeň dosažené nápravy. Úprava povinné spolupráce soudů a orgánů nápravné výchovy s odborníky by zde byla žádoucí zejména z hlediska zajištění úplné nápravy odsouzeného a hlavně snížení nebezpečí recidivy.

V posledních obdobích lze pozorovat rostoucí autoritu soudů a prokuratur založenou na důsledném zachovávání zásad socialistické zákonnosti. Výrazné zlepšení práce je rovněž patrné v činnosti bezpečnosti, zvláště v oblasti ochrany veřejného pořádku a při prvotním zjišťování trestné činnosti. Jak nasvědčují případy, o kterých jsem se zmínil, a vysoká početnost trestných činů proti veřejným činitelům, je praxe bezpečnosti provázena častým ohrožením pracovníků ze strany osob, proti kterým směřuje byť i běžný pořádkový zákrok. Zvýšené nebezpečí je zde zpravidla spojeno s oprávněným zásahem proti podnapilým osobám, které v té či oné míře porušují pravidla soužití nebo se dopouštějí trestné činnosti.

Stupeň ohrožení pracovníků bezpečnosti zřejmě neodpovídá z druhé strany dosavadním představám o přiměřenosti použití pomocných prostředků nutných k zákroku proti uvedeným osobám. Platné předpisy upravují pouze použití zbraně jako krajního prostředku, avšak chybí obecná úprava podmínek pro použití pomocných omezovacích prostředků v případech, kdy sice nejde o bezprostřední útok, avšak s ohledem na okolnosti nelze takové nebezpečí vyloučit.