Domnívám se, že právní úprava by měla předpokládat závazné použití pomocných omezovacích prostředků proti osobám, proti kterým směřuje zákrok pro porušení souvisící s požitím alkoholu.

Vážené soudružky a vážení soudruzi poslanci, vyjádřil jsem se pouze k některým otázkám z celé řady důležitých problémů s vědomím, že moje vyjádření neobsahuje a ani nemohlo obsahovat vyčerpávající stanoviska. Jsem však přesvědčen, že naše socialistická společnost má a komplexně uplatní účinné prostředky v úsilí o úspěšné potlačení a postupnou likvidaci trestné činnosti. /Potlesk./

Předsedající místopředseda FS dr. B. Kučera: Děkuji poslanci dr. Neumanovi. Dávám slovo poslankyni Zamkovské a připraví se poslanec Zdeněk Vávra.

Poslankyně A. Zamkovská: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, vychádzajúc z rozboru a podkladov orgánov činných v trestnom konaní, ako i z pripomienok občanov a z previerok vykonávaných priamo v niektorých podnikoch, zistili poslanci výborov Snemovne národov, ktorí sa touto otázkou prieskumovo zaoberali, že situácia v dodržiavaní socialistickej zákonnosti, hlavne však v oblasti trestných činov hospodárskej povahy, sa vyvíja dosť neuspokojivo.

Ide tu hlavne o škody vznikajúce rôznymi formami na majetku v socialistickom vlastníctve, ktoré svojím množstvom, rozsahom i spôsobom páchania vážne narušujú hmotnú, finančnú i morálnu stránku našej socialistickej ekonomiky a nakoniec i vzťahy medzi ľuďmi.

Príčiny a pohnútky sú všeobecne známe. Medzi nimi sa neustále opakujú hlavne veľké nedostatky v evidencii materiálov a výrobkov, oneskorene a nedostatočne sa robia inventúry a inventarizácie, práca vnútropodnikovej kontroly býva nedostačujúca a nedôsledná, prejavuje sa nevšímavosť k drobným priestupkom. K tomu pristupuje ešte i pálčivá politika v duchu hesla "Čo ťa nepáli, nehas!", ako i vynachádzavosť ľudí a ich nedôsledné vedenie.

Preto je dôležité zamyslieť sa nad tým, ako čeliť týmto negatívnym javom, aby sa neudomácnili vo vedomí ľudí preto, lebo "tak to robia všetci, veď žijeme v socialistickom štáte, kde nám beztak všetko patrí". Skrátka, každý sa na niečo vyhovára a tvári sa tak, ako by nebolo za čo sa hanbiť pred verejnosťou.

Často sa v podnikoch stretávame s takými zodpovednými hospodárskými pracovníkmi, ktorí do určitej miery vlažne posudzujú tieto javy, ba ľahostajne pristupujú k rôznym opatreniam na ich odstránenie, lebo vraj "my za to nemôžeme, že sa nedá nič robiť, pretože nemôžeme stáť za každým pracovníkom", atď. atď. Prípady, keď vedúci vyžadujú pokuty, strhávajú zo mzdy, odmietajú vyplácať odmeny alebo krátia prémie, sú v podstate len dodatočným zaplatením za prisvojený alebo poškodený tovar, nepôsobia preventívne, ale už len represívne.

O tom, ako zlepšiť ochranu socialistického majetku a ako zvýšiť účinnosť prevencie i represie, sa už mnoho napísalo i hovorilo. Avšak i po konzultáciách na aktívoch s orgánmi činnými v trestnom konaní i po rozhovoroch so štátnymi orgánmi, a konečne i vďaka poznatkom z praxe v tejto oblasti nájde sa ešte dosť medzier i nedostatkov v spôsobe možnej a hlavne účinnejšej ochrany našej socialistickej ekonomiky a socialistického majetku.

Stretla som sa menovite s názormi alebo požiadavkami, že by bolo treba predovšetkým zvýšiť osobnú zodpovednosť vedúcich hospodárskych činiteľov našich podnikov a inštitúcií za ochranu majetku v socialistickom vlastníctve tým, že priznanie prémií bude závislé od stupňa tejto ochrany a od dôslednosti, s akou budú socialistický majetok chrániť pred vlastnými i cudzími pracovníkmi a uplatňovať postih voči previnilcom.

Nechýbajú ani návrhy na špecifické vedenie evidencie majetku, hlavne materiálov podľa objektov a hmotne zodpovedných osôb, a to hlavne v stavebníctve. V tejto sfére sa odporúča uvažovať aj o možnosti uložiť právnou normou povinnosť preukázať na požiadanie kompetentných orgánov, odkiaľ pochádza napr. stavebný materiál a akým spôsobom bol nadobudnutý.

Trestná činnosť v hospodárskej oblasti je motivovaná nielen snahou obstarať si niečo bezplatne na úkor spoločnosti, to, čo je veľmi drahé, alebo to, čo sa ešte nedá na trhu tak ľahko získať, ale i inými motívmi, ktoré sú pre páchateľov charakteristické, napr. ľahostajnosť k práci, náchylnosť k alkoholizmu, pohŕdanie socialistickým právnym poriadkom. Sú takí, ktorí horlia za socializmus, ale pritom by rukami-nohami vyberali z neho ako z toho rozprávkového hrnca dukáty pre seba, pre svoj osobný prospech.

Významnú preventívnu úlohu v oblasti spoločenskej nápravy a spoločenskej izolácie takýchto osôb by mohlo zohrať i účinnejšie a zodpovednejšie pôsobenie tlače a hromadných oznamovacích prostriedkov vôbec. Niekedy sa zdá, že si naši filmoví a televízni režiséri a scenáristi viac všímajú záporné javy, zveličujú ich a vypichujú až do nechutnosti, i keď zrejme ich snahou by malo byť nechať ich doznieť niekde na pozadí deja.

Iste budeme všetci súhlasiť so závermi o potrebe nápravy i o potrebe zlepšiť výchovu previnilých osôb, ako i o potrebe prehĺbiť preventívnu činnosť všetkých orgánov v tejto oblasti a upevňovať právne vedomie našich občanov. Treba však rátať i so zvýšením represívnej činnosti a postihu páchateľov, predovšetkým recidivistov. Naši občania vedia, že každá opakovaná trestná činnosť nabodúda silnejší protispoločenský charakter a že osoby, ktoré opakovane páchajú trestné činy, sa stále viac a viac dostávajú mimo tejto spoločnosti s jej humanitnými cieľmi, prostriedkami a opatreniami. Preto usudzujem, že by sa ich postih mal každopádne stupňovať. Stretávali sme sa aj s konkrétnymi podnetmi a popudmi, ako zvýšiť účinnosť nášho právneho poriadku a posilniť jeho vplyv na upevňovanie občianskej disciplíny.

V tejto súvislosti by som sa len stručne zmienila napr. o potrebe odstránenia benevolentných a už nevyhovujúcich ustanovení zákona o úlohách národných výborov pri zabezpečovaní socialistického poriadku; o rozšírení zákona o prečinoch pri postihu čiernych stavieb, o úprave postihu za neospravedlnenú dlhšiu absenciu a zanedbávanie školskej dochádzky detí, ako i o potrebe prekvalifikovať niektoré priestupky na prečiny. Takisto v oblasti pracovného práva o možnosti rozšíriť dôvody rozviazania pracovného pomeru už v takých prípadoch, kde ani pohovory, ani upozornenia zo strany zamestnávateľa neviedli k náprave nedisciplinovaných pracovníkov. Konečne sa vyskytuje i požiadavka, aby každý zodpovedný pracovník socialistickej organizácie zodpovedal za prevzatie vecí pod následkami hmotného postihu.

Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, naša verejnosť celkom oprávnene očakáva od všetkých orgánov energický a rozhodnejší postup v boji proti každej spoločensky nebezpečnej forme kriminality, či už je zjavná alebo skrytá a takisto v boji proti jej príčinám tak veľkým, ako i malým. Ďakujem za pozornosť. /Potlesk./

Předsedající místopředseda FS dr. B. Kučera: Děkuji poslankyni Zamkovské. Dávám slovo poslanci Vávrovi.

Poslanec Z. Vávra: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, bylo již v jiné souvislosti správně hovořeno o tom, že nutnost dalšího upevňování socialistické zákonnosti je jedním z důležitých předpokladů úspěšného rozvoje naší socialistické společnosti. To platí zvláště o nutnosti účinnějšího boje s kriminalitou, která je společensky nejnebezpečnější formou porušování zákonnosti. Přitom jde o jev, který je závažný nejen rozsahem kriminality u nás, ale především tím, že je v hlubokém rozporu se zásadami socialismu i s podmínkami života, které vytvořil socialistický řád v naší krásné zemi dvou rovnoprávných národů Čechů a Slováků.

Jak ukazuje zpráva generálního prokurátora a předsedy Nejvyššího soudu ČSSR i závěry ze společných schůzí výborů obou sněmoven, existuje i v naší společnosti ještě řada faktorů, které působí na rozsah a vývoj kriminality a které se nám přes určité úspěchy nedaří účinně potlačovat a omezovat.

Existuje nemálo parazitů a protispolečenských živlů, z nichž se především rekrutují recidivisté, kteří již po řadu let páchají podstatnou část nejzávažnějších trestných činů. Kromě toho se i u nás najde dost lidí, kteří zneužívají těžkostí a problémů, které v této etapě vývoje socialistické společnosti existují, a kterým někdy napomáháme i nedůsledností a vlastními nedostatky v řízení a kontrole i v jiných oblastech společenské činnosti.

V oblasti hospodářské kriminality a útoků proti majetku v socialistickém vlastnictví se opětovně setkáváme s pachateli, jejichž charakteristickým rysem je spotřebitelské pojetí života, honba za penězi a osobním prospěchem. Všechny tyto skutečnosti jsou předmětem oprávněného rozhořčení široké veřejnosti, která se zejména v poslední době dožaduje právem účinnějšího postihu recidivistů.

Jsem toho názoru, že stále ještě doznívá liberalismus ve zdůrazňování výchovné stránky trestů a zapomíná se na represi. To vyžaduje vážné zamyšlení, jaká konkrétní opatření přijmout, abychom změnili dosavadní nepříznivý stav.

Je třeba se zamyslet nad tím, zda dostatečně využíváme všech možností a podmínek, které dává náš socialistický řád k úspěšnému potlačování těchto protispolečenských jevů, zda účinně využíváme našeho právního řádu a zda i v právní oblasti včas vytváříme příznivé podmínky pro omezování prostoru pro různé protispolečenské živly. Jednoznačně se ukazuje, že nejzávažnější otázkou je otázka prevence. Ruku v ruce s tím však musí svou funkci plnit i účinný postih, zejména všech pachatelů, kteří se dopouštějí trestné činnosti opětovně, a pachatelů závažných a společensky zvlášť nebezpečných trestných činů. K těmto problémům bych chtěl ve svém vystoupení říci několik zkušeností z práce státních orgánů v Jihomoravském kraji a předložit některé náměty.

I v našem kraji je vážným problémem trestná činnost recidivistů. Kladně je možno hodnotit, že jsme v roce 1971 postihli o 20,1 % více recidivistů nepodmíněným trestem odnětí svobody a že se tak stalo u nejzávažnějších trestných činů, včetně recidivy téhož druhu. Nejsou však ani u nás řídké případy neúčinného postihu recidivity opakované za sebou v krátké době.

Příčiny toho, že se značná část recidivistů i po odpykání přísných trestů znovu dopouští trestné činnosti, vidíme jednak v nedostatečném nápravném účinku samotného výkonu trestu odnětí svobody, jednak v nedostatečné následné péči o pachatele po návratu z výkonu trestu odnětí svobody. Jejich zapojení do normálního života je spojeno s celou řadou obtíží. Značná část recidivistů jsou osoby se sníženou intelektuální schopností, které, i když zpočátku projevily určitou snahu k řádnému životu a práci, nemají dostatek síly ani vytrvalosti, aby překonaly různé překážky, které se jim postaví do cesty. Je tedy třeba hledat takové řešení, které by jim umožnilo přechod do normálního života. Domníváme se, že by měl být vytvořen ústav, kde by jim byla zajištěna přiměřená práce a ubytování, který by mohli přechodně opouštět v míře odpovídající jejich pracovnímu úsilí a chování a který by trvale opustili až při přechodu do předem zajištěného zaměstnání a ubytování.

Užitečnost takových ústavů by se nepochybně projevila i u jiných pachatelů, kteří se obtížně přizpůsobují podmínkám běžného života.

To potvrzuje i naše zkušenost z Brna. Národní výbor města spravuje ve své režii ubytovnu pro osoby, které se vracejí z výkonu trestu a nemají možnost ubytování, v níž je možno za denní poplatek 10 Kčs /který je možno v odůvodněných případech i prominout/ umístit 4 ženy a 6 mužů. Od zřízení ubytovny v listopadu 1971 jí prošlo 45 osob. Zkušenosti jsou zatím velmi dobré.

S touto problematikou souvisí i účinný dohled nad recidivisty a podobnými protispolečenskými živly. Domnívám se, že by bylo vhodné přistoupit k právním opatřením umožňujícím orgánům VB i jiným orgánům účinně kontrolovat takové živly, a tím čelit opakování trestné činnosti.

Jak vyplývá ze zprávy a jak to potvrzují zkušenosti z našeho kraje, má výrazný vliv na kriminalitu alkoholismus. Z alkoholiků se také rekrutuje značná část recidivistů. V této souvislosti si jistě zaslouží pozornost opatření, přijatá v poslední době v některých socialistických zemích /SSSR a MLR./, která se snaží řešit tuto problematiku komplexně a především preventivními opatřeními. Vzhledem k nedostatečné kapacitě protialkoholních oddělení a k tomu, že k výkonu protialkoholického ochranného ústavního léčení je přistupováno mnohdy i po několikaletém výkonu trestu odnětí svobody, bylo by vhodné, aby toto léčení probíhalo současně s výkonem trestu v ústavech Sboru nápravné výchovy ministerstva spravedlnosti. Takové řešení podporuje i poznatek, že při protialkoholním ochranném ústavním léčení protispolečenských živlů dochází ne zřídka k jejich nevhodné a nežádoucí koncentraci, která je na újmu léčby jiných méně narušených osob.

V polovině m. r. zahájili ve většině okresů našeho kraje svou činnost tzv. sociální kurátoři, jejichž úkolem je pomáhat osobám vracejícím se z výkonu trestu odnětí svobody.

Dosavadní zkušenosti z jejich práce jsou nadějné a lze očekávat, že tito mohou účinně přispět k omezení recidivity. Bude však třeba přesně vymezit jejich povinnosti a práva a stanovit zásady a metody jejich práce, příp. i spolupráce s jinými orgány a organizacemi, aby úspěch a výsledky jejich práce nebyly odvislé pouze od jejich iniciativy.

Ve zprávě generálního prokurátora a předsedy Nejvyššího soudu se správně uvádí, že účinnost trestní represe není dána jen přísností trestů, ale především neodvratitelností a rychlostí postihu.

I v našem kraji je situace na tomto úseku krajně nepříznivá. Skutečnost, že pachatelé trestných činů jsou soudně postihováni až za řadu měsíců a v nemálo případech i po uplynutí jednoho roku po zjištění trestného činu, podstatně snižuje účinnost boje s kriminalitou.

Tuto situaci do jisté míry ovlivnil vzestup trestných činů v posledních letech. V převážné míře, jak jsem si ověřil, byla však tato situace zapříčiněna rozšířením soudního projednávání přečinů podle zákona č. 150/69 Sb. U soudů a prokuratur jde asi o jednu třetinu celkového počtu trestních věcí.

Většinou se jedná o společensky méně závažné případy, kde uložení trestu odnětí svobody přichází v úvahu asi v deseti až dvanácti procentech všech případů. Zrušením místních lidových soudů v roce 1970 skončila možnost vyřizování takových společensky méně závažných činu prostřednictvím mimosoudních orgánů. Tím byl v našem právním řádu vytvořen stav, který je v praxi socialistických států zcela ojedinělý. V ostatních socialistických zemích se totiž úspěšně upevňuje přímý vliv společenských orgánů při řešení méně závažných protispolečenských činů a v mnoha případech i méně závažných trestných činů. To umožňuje, aby se orgány trestního řízení mohly náležitě věnovat účinnému a rychlému postihu pachatelů závažných trestných činů.

I když lze uznat, že zákonná opatření přijatá po krizovém období měla své opodstatnění, jsem toho názoru, že v současné etapě je naléhavě nutné vytvořit v našem právním řádu možnosti širšího uplatnění mimosoudních, zejména společenských orgánů při projednávání méně závažných trestných činů, kterými se dosud zabývají soudy.

Účinným prostředkem k vytváření a prohlubování socialistického právního vědomí občanů je také propagace našeho socialistického právního řádu a zveřejňování soudních rozhodnutí týkajících se aktuálních problémů.

Propagaci práva a práci s tiskem i ostatními hromadnými sdělovacími prostředky přikládáme velký význam. U krajského soudu v Brně byla proto zřízena tisková komise, která má za úkol organizovat, koordinovat a usměrňovat tuto činnost na úseku justice v rámci kraje. První zkušenosti jsou velmi dobré. /Od 1.4.1972 publikováno 14 článků s právní problematikou, 5 dalších je připraveno do tisku./