Pokiaľ ide o určenie minimálnej mzdy, nie je pre československé podmienky a potreby účelné dohovor ratifikovať, pretože spôsob určenia minimálnych miezd, ktorý sa uplatňuje u nás a vo všetkých socialistických krajinách, je dôslednejší a spravodlivejší, než ako ho uvádza spomenutý dohovor, ktorý koniec koncov aj podľa názvu je zameraný v prvom rade na rozvojové krajiny. Federálna vláda vzhľadom na tieto skutočnosti neodporúča tohto času dohovor ratifikovať. Vychádzame aj z toho, že ani ostatné socialistické krajiny zatiaľ tento dohovor podľa našich informácií neratifikovali.

To sa týka aj odporučení k tomuto dohovoru, pretože zásady, ktoré sú v nich vyslovené, sú v československej právnej úprave určenia základných miezd plne zabezpečené.

Druhý predložený dohovor o každoročnej platenej dovolenke sa neodporúča ratifikovať preto, lebo nároky našich pracujúcich na platenú dovolenku sú rozdielne. Dohovor totiž vyžaduje najkratšiu výmeru dovolenky aspoň tri týždne. Podľa Zákonníka práce je u nás skupina pracujúcich, ktorí vo veku 18 - 23 rokov nespĺňajú podmienky pre trojtýždnovú dovolenku, pretože ich doba zamestnania je kratšia než päť rokov. Ako je vám známe, dovolenka týchto pracujúcich robí 14 dní.

K odporučeniu o špeciálnych programoch zamestnanosti a odbornej prípravy mládeže treba uviesť, že jeho cieľom je v krajinách, kde nie je zabezpečená celková starostlivosť o vzdelanie a kvalifikáciu mládeže, dať podnet k vyhláseniu špeciálnych programov, ktoré by mali uľahčiť pracovné a spoločenské uplatnenie mladých ľudí. V ČSSR máme ucelenú sústavu prípravy na povolanie, či už ide o základné školy, stredné odborné a vysoké školy, alebo o výchovu učňovského dorastu. Tento cieľ či požiadavka vyjadrená v odporučení je v našom štáte zabezpečená na omnoho vyššej a plánovitej úrovni, takže nie je potrebné robiť žiadne opatrenia, resp. zaväzovať sa na vyhlasovanie špeciálnych programov.

Pokiaľ ide o druhú, t.j. 55. Medzinárodnú konferenciu práce, boli prijaté dva dohovory a šesť odporučení z oblasti plavby na mori. Tieto dohovory a odporučenia majú pre Československú socialistickú republiku len okrajový a minimálny význam. Vláda Československej socialistickej republiky neodporúča ratifikovať ani jeden dohovor, pretože niektoré československé právne predpisy neobsahujú, napríklad podmienky ubytovania námorníkov na námorných lodiach, ani ďalšie podrobnosti s tým súvisiace, i keď na druhej strane, pokiaľ ide o predchádzanie pracovným úrazom, zodpovedá naša právna úprava zakotvená v Zákonníku práce a v zákone o štátnom odbornom dozore nad ochranou a bezpečnosťou práce, mnohým podmienkam uvedeným v dohovoroch.

Šesť ďalších odporučení z oblasti námornej plavby má slúžiť ako vzor pre normotvornú činnosť členských štátov. Týkajú sa klimatizácie, obmedzovania hluku v ubytovniach a na pracoviskách na lodi, predchádzanie pracovných úrazov, odbornej prípravy námorníkov, špeciálnych zariadení na lodiach i na pevnine a vyplývajú z celkových potrieb námornej plavby. Odporúčania nadväzujú na dohovory, a preto federálna vláda nepovažuje za potrebné a účelné prijímať k nim ďalšie opatrenia.

Vážené súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci, obsah uvedených dohovorov a odporučení názorne svedčí o tom, o aké základné pracovné a životné podmienky musia pracujúci bojovať v rôznych kapitalistických a rozvojových krajinách. Pre našich pracujúcich je to už dávna minulosť.

My naopak môžeme celému svetu ukázať prednosti nášho socialistického zriadenia. Máme vysoko rozvinutú všestrannú starostlivosť o človeka, ktorého sociálne istoty zaručuje naša socialistická ústava. Pritom ju neustále zlepšujeme a budeme ju aj naďalej rozvíjať, len čo nám to výsledky práce dovolia. Dokazujú to opatrenia, ktoré sa práve v tejto oblasti realizovali v zmysle záverov XIV. zjazdu v minulom roku.

Prosím vás preto, vážené súdružky a súdruhovia, aby ste predložené stanovisko federálnej vlády k dohovorom a odporučeniam schválili. /Potlesk./

Předsedající místopředseda FS Ľ. Hanúsek: Ďakujem ministrovi Štanclovi za odôvodnenie. Stanoviská vlády ČSSR boli pridelené na prerokovanie výborom pre sociálnu politiku, zahraničným výborom a ústavnoprávnym výborom oboch snemovní, ktoré poverili prednesením spravodajskej správy poslancov Humla a Škulu.

Udeľujem slovo spravodajcovi výborov Snemovne národov poslancovi Humlovi.

Zpravodaj poslanec A. Huml: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vláda Československé socialistické republiky předložila spolu se svým stanoviskem Federálnímu shromáždění k projednání úmluvy a doporučení, jež byly přijaty na 54. a 55. zasedání Mezinárodní konference práce v červnu a v říjnu roku 1970 v Ženevě. Stanovisko federální vlády k mezinárodním dokumentům bylo nám předloženo v tisku č. 4 a č. 5. Toto stanovisko obsahuje charakteristiku každé úmluvy a každého doporučení, dále zásadní porovnání ustanovení těchto dokumentů s čs. právním řádem a z toho vyplývající závěry, resp. návrhy na zaujetí postoje k nim.

Ve druhém volebním období projednáváme ve Federálním shromáždění dokumenty přijaté Mezinárodní konferencí práce poprvé. Soudruh ministr Štanceľ, pověřený řízením federálního ministerstva práce a sociálních věcí, se ve své zprávě dotkl historie Mezinárodní organizace práce a jejích hlavních orgánů. tj. Mezinárodního úřadu práce a zasedání Mezinárodní konference práce, a objasnil význam legislativní činnosti této organizace, zejména pro rozvojové země.

Považuji při této příležitosti za vhodné uvést ve stručnosti hlavní důvody, proč v orgánech Federálního shromáždění mají být projednávány všechny úmluvy a doporučení přijaté Mezinárodní konferencí práce, a to i v případě, kdy československá vláda je nenavrhuje přijmout a ratifikovat, jako je tomu u právě projednávaných dokumentů. Československo je jako člen Mezinárodní organizace práce vázáno po dobu svého členství ústavou této organizace. Podle této ústavy má vláda z každého členského státu předkládat spolu se svým zásadním stanoviskem, ať pozitivním či negativním, každý dokument přijatý Mezinárodní konferencí práce zákonodárnému sboru k projednání. Dále má vláda každého členského státu za úkol informovat Mezinárodní úřad práce jak o svých opatřeních pro předložení těchto dokumentů zákonodárnému sboru, tak o rozhodnutí, jež parlament ke každé úmluvě či doporučení přijal.

Z těchto důvodů byla tedy předložená vládní stanoviska k dokumentům 54. a 55. Mezinárodní konference práce projednávaná ve výborech Sněmovny národů pro sociální politiku, zahraničním a ústavně právním, a proto o nich také jednáme na dnešním plenárním zasedání.

54. zasedání přijalo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, především úmluvu č. 131, týkající se stanovení minimálních mezd se zvláštním zaměřením na rozvojové země, a k nim příslušné doporučení č.135.

Jak již z názvu dokumentu vyplývá, je jeho cílem zlepšit životní úroveň zejména námezdních pracovníků v rozvojových zemích. Úmluva ukládá ratifikujícímu státu povinnost stanovit minimální mzdy pro co nejširší oblast hospodářského života, přičemž minimální mzdy se nemají snižovat a jejich závaznost má být chráněna sankcemi. Tímto úkolem, pevně stanovit nejnižší mzdy, se tato úmluva liší od předchozích úmluv, které ukládají pouze stanovit a zachovávat metody či způsoby pro zavedení minimálních mezd. Byla to jednak úmluva č. 26 z roku 1928 o zavedení způsobů určování minimálních mezd, jednak úmluva č. 99 z roku 1951 o metodách stanovení minimálních mezd v zemědělství. Československo obě tyto úmluvy ratifikovalo.

Čs. právní řád zavedl do praxe pro všechny pracovníky soustavu závazných tarifních mezd, přičemž jejich stanovení a případné změny jsou projednávány jak s orgány čs. ROH, tak i s představiteli hospodářských organizací. Tím je náš právní řád zásadně v souladu nejen s již ratifikovanými úmluvami, nýbrž také v podstatě s úmlovou a doporučením, které právě projednáváme. I když by tedy po právní stránce nebylo překážek, aby předložená úmluva č. 131 byla ratifikována, doporučuje vláda ve svém stanovisku vyčkat s ratifikací po jistou dobu, zejména z důvodu, že pokládá náš způsob zajištění mezd za důslednější, než je tomu v předložených dokumentech, a také s ohledem na to, s jakou odezvou bude úmluva mezinárodně přijata, neboť řada vyspělých členských států v kapitalistické oblasti pokládá dosavadní úpravu za dostačující a nehodlá novou úmluvu ratifikovat. Pokud jde o doporučení č. 135, čs. právní úprava je v souladu s jeho ustanoveními, takže vláda nedoporučuje žádná opatření.

54. zasedání Mezinárodní konference práce dále přijalo úmluvu č.132 o každoroční placené dovolené, revidující jednak dosavadní úmluvu č.52 z roku 1936, kterou Československo ratifikovalo, jednak úmluvu č. 101 z roku 1952 o placené dovolené v zemědělství.

Čs. právní řád není zcela v souladu s předloženou úmluvou. Jeden z hlavních rozporů spočívá v tom, že úmluva stanoví pro minimální výměr dovolené období tří pracovních týdnů, kdežto náš zákoník práce stanoví minimum dovolené na dva pracovní týdny. Tento rozpor má dosah zejména ekonomický, protože se dotýká přibližně 800 tisíc mladých pracovníků ve věku od 18 - 25 let, a nelze jej, jak uvádí stanovisko vlády, v současnosti odstranit. Československá vláda proto zatím nedoporučuje předloženou úmluvu ratifikovat, i když v dlouhodobém výhledu počítá s poskytováním třítýdenní minimální dovolené i uvedeným pracovníkům.

Považuji za potřebné informovat Federální shromáždění, že při projednávání této úmluvy ve výboru pro sociální politiku Sněmovny lidu usnesl se výbor doporučit federálnímu ministerstvu práce a sociálních věcí, aby posoudilo v uvažovaných sociálních opatřeních pro další léta 6.pětiletého plánu možnost prodloužení dosavadní minimální výměry dovolené.

Posledním dokumentem přijatým na 54. zasedání Mezinárodní konference práce je doporučení č. 136 o speciálních programech zaměstnanosti a o odborné přípravě mládeže pro účely rozvoje.

Cílem tohoto doporučení je umožnit ve smyslu hlavních obecných zásad mladým lidem účast na činnosti zaměřené k hospodářskému a sociálnímu rozvoji jejich země a dále k získání vzdělání a kvalifikace i zkušeností pro hospodářskou činnost a společenské zaměření.

Oproti tomuto doporučení náš právní řád umožňuje v míře nepoměrně širší, a to i ve srovnání se stejně vyspělými státy, přístup k odbornému vzdělání všeho druhu. Téměř 90 % mládeže po dokončení povinné devítileté školní docházky se buď dále vzdělává na gymnásiích nebo na odborných středních školách, anebo přechází do několikaletého učebního poměru s příslušným odborným vzděláním. Asi 8 % dalších mladých lidí po povinné školní docházce přechází do pracovního poměru, kde opět získává nejméně jednoroční soustavnou odbornou přípravu. Zbytku asi 2 % mládeže, který není schopen pracovního zařazení, se poskytuje sociální péče ze státního rozpočtu.

Zásady, které obsahuje projednávané doporučení, jsou v Československu dostatečnou měrou zabezpečovány mnoha různými prostředky, zejména školstvím, takže vláda ve svém stanovisku k doporučení nenavrhuje žádná další opatření.

Nyní mi dovolte, vážené soudružky a soudruzi poslanci, abych přešel k dokumentům přijatým na 55. zasedání Mezinárodní konference práce v říjnu 1970, které se dotýkají výhradně jen sociálních otázek námořníků.

Při této příležitosti je třeba konstatovat, že Československo není přímořským státem a má vcelku malý počet lodí. Proto v tomto oboru pracuje relativně nízký počet pracovníků. Také náš právní řád není dosud z těchto důvodů propracován do hloubky v tomto oboru, takže praxe se do značné míry opírá o obecněprávní ustanovení.

Na 55. zasedání byla především přijata úmluva č. 133 o ubytování posádek na lodích. Dokument stanoví podrobné předpisy pro stavbu lodí pro dopravu cestujících a zboží. Ustanovení této úmluvy jsou prohloubena dvěma doporučeními, a to č. 140 a č. 141 o klimatizaci a o potírání hluku v ubytovnách posádek a na pracovištích či v jiných lodních prostorech.

Předpisy této úmluvy nejsou v našem právním řádu vůbec zabezpečeny. Z tohoto důvodu a také proto, že účinnost této úmluvy je závislá na podmínce, že úmluva bude nejprve ratifikována alespoň 12 státy s tonáží přesahující 1 mil. registrovaných tun, takže se dá předpokládat, že ke splnění této podmínky v dohledné době nedojde, nedoporučuje československá vláda tuto úmluvu ratifikovat.

Naproti tomu požadavky obou zmíněných doporučení jsou v Československu plněny i právně zabezpečeny, takže vláda ve svém stanovisku nenavrhuje další opatření.

55. zasedání Mezinárodní konference práce přijalo dále úmluvu č. 134 o předcházení pracovním úrazům námořníků a v souvislosti s ní také ji prohlubující doporučení č. 142.

Tato úmluva se zejména dotýká právní úpravy prevence proti úrazům při zaměstnání na moři. Preventivní opatření mají být vypracována jednak ve spolupráci s organizacemi rejdařů, a námořníků, jednak v mezinárodní spolupráci jednotlivých států, zvláště z hlediska sjednocování předpisů.

Československý právní řád není v souladu s některými ustanoveními úmluvy a také doporučení, např. při ustavování národních nebo smíšených komisí pro předcházení pracovním úrazům. Pro tyto rozpory vláda ČSSR nedoporučuje ratifikaci úmluvy č. 134 a ve shodě s tím zastává i stanovisko, že nelze zatím činit ani další opatření k provedení doporučení č. 142.

55. zasedání Mezinárodní konference práce přijalo dále ještě tři doporučení, a to doporučení č. 137 o odborné přípravě námořníků, doporučení č. 138 o sociálních podmínkách pobytu námořníků na moři a v přístavech a doporučení č. 139 o otázkách plynoucích z technického vývoje na lodích.

Požadavky těchto doporučení jsou právními předpisy v Československu zabezpečeny a v praxi jsou prováděny, takže vláda ve svém stanovisku vyjadřuje zásadu, že v současné době není třeba přijímat žádné další opatření.

Také zde považuji za vhodné informovat Federální shromáždění, že při projednávání komplexu dokumentů přijatých na 55. zasedání Mezinárodní konference práce, které se všechny týkají řešení sociálních otázek námořníků, usnesl se výbor pro sociální politiku Sněmovny národů, že doporučí federálnímu ministerstvu práce a sociálních věcí, aby ve spolupráci s dalšími příslušnými resorty provedlo zhodnocení současné praxe při zabezpečování sociálních podmínek a uplatňování předpisů o péči o zdraví lidu u pracovníků Čs. námořní plavby.

Dovolte, vážené soudružky a soudruzi poslanci, abych v závěru své zprávy uvedl, že výbory Sněmovny národů pro sociální politiku, zahraniční a ústavně právní na svých schůzích projednaly obě stanoviska vlády ČSSR k úmluvám a doporučením přijatým na 54. a 55. zasedání Mezinárodní konference práce v červnu a v říjnu 1970 v Ženevě, jak byla vyjádřena v tisku č. 4 a č. 5 a pověřily mne, abych přednesl v plénu Federálního shromáždění jejich návrh usnesení a doporučil jej k přijetí v tomto znění:

"Federální shromáždění schvaluje stanoviska vlády ČSSR k úmluvám a doporučením přijatým na 54. a 55. Mezinárodní konferenci práce."