Přes dosažení výrazných úspěchů v socialistické dělbě práce nebyly však zdaleka vyčerpány všechny možnosti tak, jak by to vyžadoval dosažený stupeň ekonomického rozvoje. Proto na základě vyhodnocení dosavadních zkušeností byl na 25. zasedání Rady přijat "Komplexní program dalšího prohlubování a zdokonalování spolupráce a rozvoje socialistické ekonomické integrace členských států RVHP". Přijetí tohoto programového dokumentu představuje kvalitativně vyšší základnu pro formování ekonomických vztahů mezi socialistickými zeměmi. Jde o druhou, historicky významnou etapu vědecko-technické a hospodářské spolupráce socialistických zemí, ve které se má uskutečnit hluboké vzájemné propojení ekonomik jednotlivých zemí RVHP v souladu s požadavky technického rozvoje ve světě a zabezpečením rychlého rozvoje ekonomiky zemí RVHP jako celku.

Realizace komplexního programu si však vyžádá přechod od etapy formulace cílů, včetně způsobů a prostředků k jejich postupnému praktickému naplňování. Půjde o práci velmi složitou a náročnou, která vyžaduje pochopení i internacionální myšlení. Bude nutné provést řadu vnitřních opatření i v ČSSR. V poměrně krátkém časovém období v souladu s přijetím programového dokumentu musíme dopracovat zásady účinnějšího zapojení československého národního hospodářství do rozvoje socialistické ekonomické integrace. Půjde zejména o zdokonalení a vzájemné přizpůsobení vnitřních ekonomických mechanismů integračním procesům.

Nejde jen o otázky srovnatelnosti nutných společenských výrobních nákladů, zbožně peněžních nástrojů, regionálních a institučních problémů, ale také o optimalizaci národohospodářských struktur členských zemí RVHP.

Jde o principy a metody koordinace národohospodářských plánů v oblasti investic, výroby, pracovních sil, sféry oběhu apod. Bude třeba určit takovou odvětvovou strukturu, která odpovídá potřebám rychlého a harmonického hospodářského a vědeckotechnického pokroku země. Z toho vyplývá, že odvětvová struktura nemůže být úplně stejná, respektive stejného typu ve všech zemích, které se podílejí na integraci, a zde zřejmě musí dojít k vnitřní diferenciaci.

Lze předpokládat, že realizace všech těchto záměrů bude probíhat při všeobecném zvýšení průmyslového rozvoje ve všech zemích. Tato skutečnost si bude vyžadovat značné nároky na potřeby surovin, zejména pokud jde o železnou rudu a rozvoj energetických zdrojů. Budovat takové náročné komplexy na investice přesahuje možnost jednoho státu a je možné jen je zajistit v integračním seskupení.

Bude však nezbytné, aby v maximální míře bylo využito surovinových zdrojů, které jednotlivé země mají k dispozici, a vstupovaly by do mezinárodní dělby práce především s takovými výrobky, k jejichž výrobě by se plně využilo vlastních surovinových zdrojů.

Přes určité existující problémy ve vnější ekonomické činnosti se domnívám, že z prvořadých úkolů je využití příznivých faktorů průmyslového rozvoje socialistických zemí k vybudování koncentrovaných výrob. Je třeba si uvědomit a vycházet z toho, že československá ekonomika nikdy nebyla a vzhledem k svému omezenému rozsahu včetně nedostatku surovinových a energetických zdrojů ani nemůže být uzavřeným celkem.

Za těžiště perspektivní spolupráce je třeba považovat vnitroodvětvovou, součástkovou a uzlovou specializaci a kooperaci, která se má stát nejen nástrojem dělby práce, ale i nositelem růstu vzájemného obratu zboží.

Pokud jde o naši zemi, zde rozhodující úloha připadá průmyslu, zejména strojírenství, dále spotřebnímu průmyslu, i když do mezinárodní dělby se zapojí všechna odvětví. Zabezpečení efektivního rozvoje strojírenství je podmíněno uskutečněním účelných strukturálních změn. Bude to jedna z největších a nejtíživějších prací jak v oblasti stanovení prognóz a dopracování koncepce, tak i při vlastní jejich realizaci.

Jedna ze základních úloh při realizaci komplexního programu připadá vědecko-výzkumné základně a předvýrobním etapám. V této oblasti je základ zajištění progresivních výrobních způsobů. Půjde o nejúplnější a nejefektivnější využívání vědecko-technického potenciálu, kde na koordinaci a spolupráci se má podílet 500 výzkumných a vývojových organizací.

Úspěšná realizace úkolů vyplývajících pro československou stranu z komplexního programu se neobejde bez iniciativní tvůrčí činnosti, kvalifikovaného politického a odborného přístupu, který nepřipustí případné snahy o uplatňování jednostranných resortních i místních zájmů a výhod, ani konzervativní setrvávání na překonaných technických výrobních a ekonomických postupech, programech a řízení. Jedině ucelená koncepce může posílit a zajistit jednotu přístupu všech článků při realizaci hospodářské politiky KSČ, při zapojení československé ekonomiky do socialistické ekonomické integrace.

Vážené soudružky a soudruzi, jaká byla reakce na přijetí komplexního programu? Význam komplexního programu přijatého socialistickými zeměmi značně přesáhl oblast ekonomiky a projevil se v nejširším kontextu celoevropských a celosvětových vztahů. Proto komplexní program vzbudil značnou pozornost u četných mezinárodních ekonomických organizací, především v systému Organizace spojených národů, kde byl zkoumán také z hlediska vlivu na rozvoj mezinárodního obchodu a spolupráce.

To vše zvýšilo autoritu socialistických zemí - a domnívám se, že právem - neboť zásady uplatňované v zemích RVHP otvírají na rozdíl od Evropského hospodářského společenství a dalších ekonomických seskupení na Západě cestu k široké mezinárodní spolupráci.

Do tohoto hlediska je komplexní program socialistické ekonomické integrace nutno hodnotit jako velmi důležitý příspěvek k narůstání obecně příznivých podmínek ve vývoji světového poměru sil, které vytváří aktivní mírová politika Sovětského svazu, podporovaná socialistickými zeměmi a všemi pokrokovými silami na světě. Je dobrou základnou a nezbytným předpokladem pro úspěchy zahraniční politiky, při vytváření podmínek k zabezpečení mírové spolupráce všech států na principu rovnoprávnosti a vzájemného respektování.

Bude proto, vážené soudružky a soudruzi, nutné, abychom i v dalším období se aktivně zúčastňovali na rozvoji ekonomické spolupráce v rámci zemí RVHP, zejména na zajišťování úkolů, vyplývajících z komplexního programu, a napomáhali tak k ještě účinnějšímu působení ekonomiky na příznivý rozvoj a posílení mírové politiky socialistického tábora a upevnění míru v celém světě. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předsedající místopředseda FS ing. J. Marko: Ďakujem poslancovi Billovi. Slovo má poslanec Kožík, pripraví sa poslanec Hudeček.

Poslanec SN V. Kožík, CSc.: Vážený súdruh prezident, vážené Federálne zhromaždenie, súdružky a súdruhovia poslanci, ako vyplýva z expozé ministra zahraničných vecí, môžeme byť právom hrdí na to, že leninská mierová zahraničná politika Sovietskeho zväzu a ostatných bratských socialistických krajín má hlboký vplyv na všetky vo svete prebiehajúce spoločenské procesy. Marxisticko-leninská teória nám umožňuje analyzovať nastupujúci politický vývoj a formulovať konkrétne a primerane k novým podmienkam základné smery našej zahraničnej politiky. V ostrom politickom boji, ktorý prebieha na medzinárodnej aréne, rast sily svetového socializmu, ktorý dôsledne uplatňuje politiku mierového spolunažívania ako jedinú alternatívu vývoja vzťahov medzi štátmi s rôznym spoločenským zriadením, nezadržateľne si razí cestu vpred a stále získava nových stúpencov.

Svetová pokroková verejnosť a predovšetkým pracujúci na celom svete právom očakávajú, že obrat k pozitívnemu vývoju v oblasti medzinárodných vzťahov bude pokračovať na základe medzinárodného právneho uznania politických a teritoriálnych realít a zrieknutia sa použitia sily. Leninská mierová zahraničná politika Sovietskeho zväzu a socialistických republík dosiahne nové výrazné úspechy. Ďalej sa bude rozširovať jej podpora všetkými revolučnými pokrokovými silami, všetkými mierumilovnými ľuďmi.

V tomto smere vplyvnú politickú silu predstavuje medzinárodné odborové hnutie. Hnutie odborov a pracujúcich v kapitalistických krajinách Európy stále viac prekračuje rámec ekonomických problémov. Triedny boj, ktorý sa na západe stále s väčšou intenzitou rozvíja, z koreňov vyvracia tzv. teórie o sociálnom partnerstve, o uhasínaní triedneho boja.

Upevňovanie jednotného, antimonopolistického frontu charakterizovaného jednotnými akciami pracujúcich, vlnou štrajkov, vo svojom súhrne stále viac potvrdzuje, že boj z ekonomickej polohy sa stále viac presúva do oblasti sociálno-spoločenských požiadaviek a demokratických práv. Odborové hnutie spoločne s ostatnými revolučnými pokrokovými silami sa stáva dôležitým faktorom v zápase za odzbrojenie, za bezpečnosť národov a zmierňovanie medzinárodného napätia. I naše československé ROH svojou činnosťou v oblasti medzinárodnej odborovej politiky vytvára podmienky pre rozširovanie kontaktov medzi pracujúcimi, prehlbovanie medzinárodnej solidarity a vzájomného porozumenia pre širokú výmenu ekonomických, sociálnych a vedeckých poznatkov v duchu zahraničnej politiky Československej socialistickej republiky.

Charakteristickým javom tohto pozitívneho medzinárodného vývoja je aj intenzifikácia zahraničného obchodu a ďalších foriem ekonomických vzťahov medzi štátmi s rôznym spoločenským zriadením. Zdokonaľovanie metód a spôsobu rozvíjania ekonomickej výmeny medzi štátmi dvoch svetových sústav sa pritom už netýka len záujmov jednotlivých štátov, ale vzbudzuje stále väčšiu pozornosť medzinárodných ekonomických organizácií.

Pre medzinárodné vzťahy dvoch svetových systémov je charakteristické, že napriek rôznym zákrutám vzájomné spolunažívanie, ak nemá dôjsť k násilnej konfrontácii, sa postupne presadzuje. Vedeckotechnická revolúcia predkladá všetkým krajinám rad vhodných organizačno-technických výrobných problémov, ktorých riešenie môže byť urýchlené rozsiahlou medzinárodnou spoluprácou. Vplyv týchto faktorov je samozrejme sprostredkúvaný rozdielnymi spoločenskými podmienkami výroby, Za socializmu vedie k celkom iným spoločensko-ekonomickým dôsledkom než za kapitalizmu. Napriek tomu socialistické a kapitalistické krajiny majú však záujem na výmene výsledkov ľudskej práce a moderných poznatkov vedy a techniky rozširovaním vhodnej výmeny, ktoré sa využívajú na rozvoj výrobných síl štátov jednej či druhej sústavy.

Rozvoj spoločenskej výroby trvalo rozširuje možnosť takejto vzájomnej výmeny. Žiadna krajina nemôže alebo nie je schopná rýchlo postupovať, ak nebude vhodným spôsobom využívať prednosti medzinárodnej deľby práce. Snaha o špecializáciu a kooperáciu na medzinárodnom princípe znamená výraznú zmenu v najmodernejších vedných a výrobných odboroch. Komplexný rozbor týchto odborov v národnom meradle je často ekonomicky nevýhodný, ale aj prakticky nemožný. To všetko posilňuje význam zahranično-ekonomických stykov ako faktora hospodárskeho rozvoja v krajinách oboch systémov, zvyšuje ich úlohu pri perspektívnom rozširovaní výroby. Za týchto podmienok proces medzinárodnej deľby práce presahuje v skutočnosti tradičný rámec zahraničného obchodu a nadobúda pravidelnejšie formy a stabilizovanejšie kooperačné styky. Vzťahy ekonomickej spolupráce a kooperácie medzi svetovými sústavami nemôžu však nijako meniť osobitné zákony vnútorného rozvoja každej z nich.

Ako bolo poukázané v expozé ministra zahraničných vecí, Československá socialistická republika chce v týchto podmienkach aktívne reagovať na stále výraznejšie sa prejavujúcu ochotu európskych a iných kapitalistických krajín uzavierať dlhodobé obchodné dohody a dohody o hospodárskej spolupráci. Ako je známe, rad kapitalistických krajín do značnej miery v porovnaní s minulosťou zrušil obmedzenie na dovoz výrobkov do socialistických krajín. Nerobíme si ilúzie o príčinách takéhoto vývoja, najmä keď k týmto krokom pristúpili popredné kapitalistické krajiny až po tom, čo sa ich zmocnili celkom oprávnené obavy z dôsledkov vážnych krízových javov i hlbokej pasívnej platobnej a obchodnej bilancie, alebo z dôvodov posilniť si pozície v prebiehajúcom neľútostnom konkurenčnom boji vo vnútri imperialistického tábora. Odhliadnuc od rôznych príčin uvedeného máme však na zreteli to podstatné, že takéto kroky upevňujú vzájomnú dôveru a zainteresovanosť na prehlbovaní vzťahov obchodnej a hospodárskej spolupráce a dávajú týmto vzťahom stabilizovanejší charakter.

Ekonomická spolupráca socialistických a kapitalistických, priemyslovo vyspelých krajín však ešte stále nezodpovedá možnostiam. Platí to tak o veľkosti, ako i o štruktúre. V súčasnosti pripadá na vzájomný obchod týchto skupín štátov menej ako 5 % obratu celosvetového obchodu, pričom sa v týchto krajinách vyrába asi 9/10 svetovej produkcie, Pritom je potrebné vidieť, že existujú rozdiely medzi vyspelými kapitalistickými krajinami, pokiaľ ide o dynamiku a podiel ich obchodu na celom československom zahraničnom obchode. Napríklad československo-francúzsky obchod má výrazne nižší podiel, ako je to pri niektorých iných kapitalistických krajinách. Osobitnou otázkou zostáva československý obchod so Spojenými štátmi. V dôsledku jednostranného aktu americkej vlády sú od roku 1951 upierané československému dovozu do USA najvyššie výhody, ktorých aplikácia bola zabezpečená príslušnými medzinárodnými dohodami. Československý tovar musí tak prekonávať vysokú colnú bariéru a za takých ťažkých podmienok možno ťažko rátať s rozvojom vzájomného obchodu. Veríme, že i v československo-amerických vzťahoch dôjde k rokovaniu o likvidácii praktík nedeklarovanej obchodnej vojny, čo by bolo významným prínosom pre vytvorenie priaznivej atmosféry pre rokovania o otvorených hospodárskych a finančných otázkach.

Vážnou prekážkou plného využívania vzájomne výhodnej ekonomickej výmeny medzi štátmi dvoch svetových sústav zostáva na strane kapitalistických štátov a ich ekonomických zoskupení prax diskriminácie v obchode so socialistickými krajinami, i keď jej miera je dnes menšia, aká bola v čase studenej vojny. Ťažké časy, zložitý vývoj, ktorý prežívajú popredné vyspelé kapitalistické krajiny pri riešení zhoršujúcej sa platobnej a obchodnej bilancie, by ich predstaviteľov mal viesť k záveru, že je škodlivé a zbytočné z hľadiska ekonomického i politického zotrvávať na pozostatkoch studenej vojny, ktorá vnáša umelé, tzv. strategické zábrany do obchodu so socialistickými krajinami. Stále viac ľudí na Západe bez ohľadu na svoju politickú orientáciu, medzi nimi i politickí a hospodárski činitelia, nakoniec prichádzajú k oprávnenému záveru, že prežívajúca diskriminácia dovozu zo socialistických krajín je nezmyselná a je odsúdená k zániku. To platí i o snahách niektorých politických kruhov na Západe využívať ekonomickú spoluprácu na "dezintegráciu" socialistického spoločenstva, v rámci ktorého realizácia komplexného programu socialistickej integrácie musí plniť kľúčovú a regulujúcu úlohu v celom systéme zahranično-ekonomických vzťahov. Život prináša stále nové dôkazy o tom, že pokusy imperialistických síl brzdiť pomocou ekonomickej blokády, embarga a ďalších doktrín rast ekonomickej socialistickej sústavy sú odsúdené k úplnému neúspechu. A ako ukazujú skúsenosti, často sa obrátia proti nim samotným.

Pracujúci z rozličných oblastí nášho hospodárskeho a spoločenského života svojou prácou, svojimi činmi vyjadrujú podporu leninskej mierovej politike našej vlády zameranej na prehĺbenie dorozumenia a spolupráce medzi národmi, na upevnenie bezpečnosti a mieru vo svete.

Netreba zvlášť zdôrazňovať, že ďalší rozvoj širokej dlhodobej hospodárskej a obchodnej spolupráce medzi dvoma rozdielnymi spoločenskými sústavami na základe rovnosti a vzájomnej výhodnosti je nielen predpokladom, ale aj podmienkou ďalšieho znižovania napätia v Európe i vo svete a vytvárania predpokladov pre riešenie ďalších otvorených otázok. A ako podčiarkol minister zahraničných vecí, československá zahraničná politika chce byť platným, aktívnym činiteľom v tomto procese. Ďakujem za pozornosť. /Potlesk./