Předseda FS A. Indra: Soudružky a soudruzi, zahájíme rozpravu ke zprávě Federální vlády. Slovo má poslanec Křenek, připraví se poslanec Alois Hůla.

Poslanec SL ing. D. Křenek: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, když jsme zhruba před rokem posuzovali záměry vlády vyjádřené v jejím programovém prohlášení a vyjádřili jim svou podporu, poukázali jsme v rozpravě mimo jiné též na to, že důsledné a všestranné zvyšování efektivnosti dalšího rozvoje národního hospodářství bude náročným a složitým celospolečenským úkolem v podstatě postupně realizovatelným. Vyslovili jsme přitom názor, že v procesu této realizace by měly sehrát rozhodující úlohu též racionalizační snahy a komplexní socialistická racionalizace, jako metoda plánovitého odhalování rezerva jejich mobilizace.

Měli jsme přitom na mysli zvláště otázku kvality a způsobu realizace programů, přijatých k uskutečnění komplexní socialistické racionalizace, a význam, jaký by mělo mít prosazení jejich politicky správného pochopení a uplatnění ve všech orgánech a organizacích.

Upozornili jsme tehdy na to, jak důležitým předpokladem by se při realizaci tohoto úkolu mohlo stát cílevědomé využití všech pozitivních faktorů, které se projevily v procesu politické a ekonomické konsolidace a v období voleb do zastupitelských sborů, zejména pak obnovení a posilování společenských jistot a záruk a rostoucí angažovanost našich občanů.

Doceňovali jsme jako poslanci tento pohyb v postoji a myšlení našich pracujících s tím, že bude správné ho využít právě v úsilí o mobilizaci a efektivní využití rezerv. Doceňovali jsme přitom také správně, že v racionalizačním úsilí nepůjde o žádnou krátkodobou či jednorázovou akci, ale o trvalé úsilí o dosahování stále účinnějšího, vyššího stupně využívání lidských sil a schopností.

Dnes, s ročním odstupem, můžeme zhodnotit první dosažené výsledky tohoto důležitého celospolečenského úsilí. Můžeme je především označit za výsledky dílčí, a to proto, že osvojení si metod komplexní socialistické racionalizace se ukazuje skutečně dlouhodobým procesem kvalitativních změn v myšlení a jednání lidí, procesem výchovy a osvojení si nového způsobu nazírání na požadavky ekonomiky, procesem, který vede i k novým návykům a pohledům na podstatu věci, k postupnému vytváření nového pracovního prostředí, k optimalizaci pracovních podmínek, k vytváření nových vztahů v pracovním kolektivu a k rozvoji tvůrčích stránek lidské práce.

Myslím, že vyjádřím názor mnohých z nás jako poslanců i jako pracovníků praxe, když řeknu, že racionalizační úsilí tak, jak se rozvinulo na podporu zabezpečení procesů intenzifikace v dalším rozvoji národního hospodářství, zaznamenalo určité pozitivní výsledky. Lze říci, že se podařilo postupně dosáhnout jednoty v pojetí a přístupu k racionalizaci jako závažné součásti řídícího procesu a že komplexní socialistická racionalizace rozhodně přispívá ke zvládnutí zvýšených úkolů centrálního řízení a plánování.

Můžeme říci, že prakticky došlo téměř ve všech podnicích a organizacích ke zpracování programů komplexní socialistické racionalizace. Všude tam, kde se programy a koncepce komplexní socialistické racionalizace staly nedílnou součástí plánu výroby a její přípravy, staly se i významným faktorem racionalizace výrobního procesu, všeobecně podporujícím zvláště růst produktivity práce. V řadě závodů byly zpracovány např. racionalizační koncepce ve způsobu hospodaření materiálem, v manipulaci zásob, v údržbě, v organizaci práce a způsobu jejího řízení. Návratnost prostředků vkládaných do racionalizace se zkrátila zhruba asi na 2 roky. Přínos některých opatření, zvláště v nevýrobní oblasti apod., nelze ani přesněji vyčíslit, podobně jako je obtížné vést i přesnější hranici mezi úsporami, které byly dosaženy jinými opatřeními. Některé z racionalizačních opatření nad to sledují dlouhodobější cíle a budou tak přinášet svůj ekonomický efekt až v příštích letech.

Z řady známých skutečností a průzkumy ověřených situací je však patrná tendence postupného prosazování intenzívních rozvojových prvků. Třeba však přitom objektivně vidět, že přijaté programy racionalizačních záměrů jsou v tomto roce ještě převážně orientovány na využívání kapacit a zařízení a na hmotné úkoly výrobních plánů a relativně méně zatím na problémy náročnosti výroby a zvláště její nákladovosti. V důsledku toho se výsledky racionalizačních snah projevují převážně v plnění hmotné části plánu, zatímco v kvalitativních ukazatelích jsou méně výrazné. Vedoucí hospodářští pracovníci sami nejvíce pociťují, že dosavadní vývoj a působení racionalizačních snah není ještě v tomto směru dostatečně cílevědomě, zvláště pak, že zatím ještě dosavadní výsledky relativně méně přispívají např. k tvorbě zisku, která by odpovídala získání zdrojů potřebných pro další hospodářský rozvoj.

To ukazuje, že je zapotřebí, aby programy komplexní socialistické racionalizace nebyly v dalších etapách zaměřovány jen jedním směrem. Od samého začátku jsme se snažili vymýtit z racionalizačního úsilí také prvky formálnosti, ale je zřejmé, že ne všude se toho podařilo dosáhnout. Právě v těch podnicích, kde situace v prosazování racionalizačních záměrů není příznivá, tkví její příčiny namnoze právě ve formálním a bez potřebné analýzy vytvořeném programu racionalizace, popřípadě i v tom, že k projednávání s ní spojených otázek se na výrobních poradách a schůzích přistupovalo formálně a že její propagace byla prováděna neuspokojivě a nesprávnou formou. Bez vlivu patrně nebude ani skutečnost, že racionalizační cíle byly vytyčeny jen všeobecně a bez konkrétních opatření a že k rozvinutí racionalizačního úsilí nebylo využito, ač vláda na to ve svém usnesení z února 1972 zvlášť upozornila, ani všech možností, které poskytuje platná soustava řízení a opatření, která byla přijata v souvislosti s plánem na rok 1972.

Za této situace je jistě závažnou otázkou, jak dále nyní postupovat. Nepochybně je třeba vyjít z toho, že komplexní socialistická racionalizace se u většiny závodů a podniků stává základní součástí řídící a organizátorské práce. Proto bude v dalším postupu třeba zaměřovat se především na odstranění některých formálních a věcných nedostatků v ní zjišťovaných a dále na dořešení problematiky vztahu komplexní socialistické racionalizace a státního plánu. Bude zejména nutné důkladněji a po metodické stránce daleko úžeji spojit racionalizační programy s plány výroby a hospodářské činnosti na příslušné období. Bude nutné do racionalizačních programů promítnout i konkrétní osobní odpovědnost jednotlivců a kolektivů, neboť získané poznatky svědčí o tom, jak důležitou roli v jejich procesu hraje právě lidský činitel. Konečně bude nutno dosáhnout též toho, aby racionalizační programy svým pojetím a náplní byly i souhrnem opatření v oblasti správy a v oblasti péče o pracující a dosáhnout také toho, aby nezaostávala možnost kontroly jejich plnění a možnost širší aplikace získaných dobrých zkušeností v dalších výrobně hospodářských jednotkách.

Významným prvkem v dalším rozvíjení racionalizačního úsilí se může stát zvláště přechod od obecných na konkrétní řešení a na zajištění komplexních vazeb řešených racionalizačních otázek, zejména z hlediska zlepšování užitných vlastností výrobků, jejich technické úrovně, kvality a úrovně estetické. Pokrok v racionalizačním úsilí by mohla více ovlivnit i daleko užší spolupráce a širší uplatňování poradenské činnosti profesionálních oblastí vědeckovýzkumné základny, poradenská činnost různých dalších institucí, projekčních ústavů a tvůrčího potenciálu vysokých škol, jakož i vytvoření podmínek pro širší uplatnění zkušeností zemí socialistické soustavy, zvláště pak Svazu sovětských socialistických republik a Německé demokratické republiky, a to zejména při řešení konkrétních podnikových úkolů základního významu.

Závěrem bych chtěl, vážené soudružky a soudruzi poslanci, zvláště zdůraznit, že společným úkolem vlády, všech vedoucích hospodářských pracovníků a také nás poslanců by mělo být, postarat se zejména o to, aby na každém pracovišti se vytvářely takové podmínky, aby každý mohl v rámci trvalého racionalizačního úsilí také sám trvale projevovat svou osobnost, angažovanost a nápaditost a v příznivém klimatu svého pracoviště uplatňovat své názory na řešení problémů svého podniku a závodu, názorů na otázky efektivnosti jejich práce, na možnosti lepšího využívání sil a prostředků ku prospěchu celé naší socialistické společnosti.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Křenkovi. Dále hovoří poslanec Alois Hůla, připraví se poslanec Jaroslav Brabec.

Poslanec SL A. Hůla: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, v programovém prohlášení vlády ČSSR je jedním z důležitých úkolů vytváření podmínek pro dlouhodobý růst efektivnosti rozvoje národního hospodářství. V souladu s rozvojem vědy a techniky ve světě a v souladu s prohlubováním dělby práce pro efektivní rozvoj ekonomiky je stále aktuálnější a nezbytnější nejen koncentrace kapacit uvnitř jednotlivých států, ale zejména mezinárodní integrace ekonomik jednotlivých států.

Tato objektivní skutečnost současné i další etapy vývoje platí jak pro kapitalistické, tak i pro socialistické státy. V socialistických zemích jsou předpoklady pro plánovité řešení socialistické integrace ekonomik a socialistické země chtějí tuto výhodu využít. Země RVHP po zhodnocení dosavadního vývoje hospodářské spolupráce a ujasnění názorů na další vývoj v této oblasti přijaly známý dokument Komplexní program dalšího prohlubování a zdokonalování spolupráce a rozvoje socialistické ekonomické integrace členských států, který vedle zhodnocení dosavadního vývoje řeší i postupné sbližování a vyrovnání úrovně ekonomického rozvoje členských států a zejména další postup, základní směry a úkoly rozvoje spolupráce v oblasti plánování, v oblasti vědy a techniky, zahraničního obchodu a při tvorbě cen. Obsahuje i zdokonalení vztahů spolupráce nižších orgánů a organizací a další oblasti.

Konkrétní směry a úkoly rozvoje spolupráce pak vytyčuje v oblasti průmyslu, v oblasti zemědělství a potravinářského průmyslu a některých dalších oblastech. Tento základní programový dokument přijaly a zavázaly se plnit všechny členské země.

V Československé socialistické republice už XIV. sjezd KSČ vytyčil další rozvoj mezinárodní socialistické dělby práce a rozvíjení jejich vyšších forem jako předpoklad zvyšování efektivnosti československého ekonomického rozvoje. Vláda přijala k zajištění těchto úkolů a k realizaci komplexního programu v ČSSR usnesení č. 330 z 25. 11. 1971, kde stanoví základní obecné směrnice pro činnost československých orgánů a organizací.

V programovém prohlášení vlády ve Federálním shromáždění v prosinci minulého roku vláda vyhlásila komplexní program za důležité východisko své hospodářské politiky a za nedílnou součást plánovitého řízení dalšího vývoje. Současně vláda informovala Federální shromáždění, že zajišťuje, aby tyto záměry tvořily organickou součást národohospodářských plánů a dlouhodobých výhledů a byly promítnuty do plánů příslušných oborů a podniků.

Výbory pro průmysl, dopravu a obchod spolu se zahraničními výbory se ve své kontrolně iniciativní činnosti zabývaly plněním této části prohlášení vlády. Značně široká problematika, zahrnutá v komplexním programu k rozvoji socialistické integrace nedala nám možnost komplexního posouzení všech činností. Zaměřili jsme se na politicko - hospodářský význam, nové úkoly plánování, na účinnost integračních forem, na zapojení vybraných odvětví, tj. chemického průmyslu, strojírenství a v lehkém průmyslu, dále na to, jak jsou tyto úkoly promítány do plánů příslušných oborů a podniků. Věnovali jsme značnou pozornost přípravě na projednávání této problematiky ve výborech.

Poslanci našich výborů navštívili řadu závodů - jako Zbrojovka Brno, Textilana Liberec, Svit Gottwaldov, Škoda Plzeň, Slovnaft Bratislava, VŽKG Ostrava, Tatra Kopřivnice a další. Ověřovali, jaké jsou na závodech zkušenosti s dosavadní spoluprací v rámci RVHP, ať už ve dvoustranné nebo vícestranné spolupráci. Dále jak znají představy a návrhy centrálních orgánů, ať ministerstva nebo příslušných československých komisí RVHP na další vývoj a spolupráci v daném oboru, nebo odvětví, ověřovali si také podmínky pro další spolupráci, ať jde o ekonomické podmínky i nástroje a stimuly, anebo přímo výrobní úkoly plánu. Seznámili se také s tím, v jakém rozsahu a jak koncepčně připravují podniky a VHJ vlastní návrhy dalšího rozvoje a zapojení do mezinárodní socialistické integrace.

V centrálních orgánech jsme si ověřili stav i průběh prací jednáním a pohovory s vládními činiteli a vedoucími pracovníky československých orgánů a průmyslu, kteří jsou československými představiteli ve stálých komisích RVHP.

Jednali jsme s předsedou stálé komise RVHP pro lehký průmysl s. ing. Kopčou, předsedou stálé strojírenské komise s. Poláčkem, čs. představitelem v chemické komisi s. ing. Plecháčem i sekretářem RVHP s. Vlnou.

O nových úkolech a významu koordinace v plánování jsme jednali s místopředsedou vlády a předsedou plánovací komise s. ing. Hůlou, kde jsme si současně ověřili i názory na zaměření jednání našich výborů.

Je třeba ocenit ochotu, se kterou nám jak na závodech, tak v centrálních orgánech vysvětlili všechny problémy a úkoly.

Poznatky a zkušenosti z této poměrně široké přípravy jsme pak projednali na společné schůzi výborů, kde po vyslechnutí zprávy místopředsedy vlády s. Hamouze jsme provedli celkové zhodnocení našich poznatků.

Je třeba ocenit komplexní program, který jako směrnice určující společný postup při rozvoji socialistické ekonomické integrace má velký politicko - hospodářský význam. Jako nástroj účinného upevňování soudržnosti socialistického společenství významně posiluje jeho pozici ve světovém hospodářství a pro ostatní národy je přitažlivý tím, že řeší rozvoj spolupráce na principu rovnoprávnosti všech partnerů, což má značný mezinárodně politický význam.

K významným změnám musí dojít v oblasti plánování, kde v koordinačních pracích proti dosavadní jednorázovosti a zaměření jen na dodávky a výměnu zboží musí koordinace plánovacích prací zachycovat celý proces socialistické integrace. To znamená od plánování výzkumu, vývoje, přes investiční výstavbu, kooperaci a specializaci a spolupráci ve vlastní výrobě až po vzájemné dodávky, případně i společný postup při obchodní politice.

Zde musíme udělat ještě hodně práce. Bude především nutno, aby naše plánovací orgány připravily ucelenou koncepci rozvoje naší ekonomiky a její variantní řešení jako podklad pro mezinárodní koordinaci plánů v rámci zemí RVHP. Nikdo nesejme z našich plánovacích orgánů odpovědnost, aby práce na koordinaci plánů metodicky a věcně řídily, aby řešily rozhodující makrostrukturální problémy. Je však třeba i součinnosti všech orgánů, zejména k plánovitému využití všech možností rozvoje meziodvětvové dělby práce, specializace a kooperace uvnitř jednotlivých výrobních organizací. Seznámili jsme se na resortech a zejména u československých představitelů v RVHP s návrhy spolupráce a integrace poměrně dobře zpracovanými, i když pochopitelně ne ještě plně projednanými a akceptovanými ostatními zeměmi RVHP.

V oblasti chemického průmyslu už na základě dohod probíhají progresívní strukturální změny, které se projeví zvýšením výroby plastických hmot, syntetických kaučuků, chemických vláken a průmyslových hnojiv. Připravují se v souladu s rozvojem techniky návrhy na rozsáhlá mezinárodní propojení kapacit a navázání technologických procesů petrochemických kapacit v členských státech RVHP. Zůstává nedořešena ještě otázka surovin.

Ve strojírenství, které i nadále má být jedním z hlavních nositelů dynamiky rozvoje československých vnějších ekonomických vztahů, se jedná o postupnou výraznou strukturální změnu, poměrně úzce závislou na dohodách s ostatními zeměmi. V současné době jsou sice uzavírány závazné dvoustranné dohody o dodávkách, specializaci a kooperaci, avšak na přípravě zásadních dořešení strukturálních změn bude třeba široké spolupráce centra s VHJ a podniky a zřejmě i přímé rozvedení spolupráce až na úroveň podniků.

V oblasti lehkého průmyslu jsme se seznámili s poměrně dosti široce rozpracovanými návrhy a jejich dílčí části jsou již i v komisi RVHP projednány. Významné jsou i návrhy na společný postup při zabezpečování surovinové základny.

Rozsah rozpracování těchto návrhů a vcelku ujasnění představy o možnosti zapojení ČSSR do mezinárodní spolupráce vytváří poměrně optimistický názor v centrálních orgánech na další rozvoj mezinárodní spolupráce v těchto odvětvích. Na výrobně hospodářských jednotkách a zejména na podnicích však v řadě případů neznají stav těchto návrhů ani pro vlastní odvětví, ani kapacity, potřeby a problémy ostatních zemí RVHP u daných výrobků. Kromě zkušeností s vývozem hotových výrobků nemají v řadě podniků téměř žádné jiné zkušenosti, např. s mezinárodní vícestrannou specializací apod. Stěžují si, že dosud platné ekonomické nástroje nejsou v řadě případů v souladu s potřebami rozvoje mezinárodní spolupráce.