Poslanec SL L. Slavík: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, XIV. sjezd KSČ ve všech svých dokumentech zdůraznil, že další rozvoj vědy a techniky je třeba považovat za jeden ze základních faktorů kvalitativního rozvoje národního hospodářství. Rozpočet na rok 1973 plně respektuje tuto zásadu.

Výdaje na rozvoj vědy a techniky vzrůstají. Na vědu, výzkum a technický rozvoj se v roce 1973 vynaloží celkem 12,4 mld Kčs. Představuje to 3,5 2% z užitného národního důchodu.

Oproti roku 1972 se tato skupina zvyšuje o 7 %, tj. více než je tempo růstu národního důchodu.

Mluvíme - li dnes v souvislosti s rozpočtem o rozvoji naší vědy, musíme vzpomenout i jejího důležitého výročí, tj. 20 let existence ČSAV jako vrcholné vědecké instituce Československé socialistické republiky, jako ohniska hospodářského, technického a kulturního pokroku - máme - li užít slov Klementa Gottwalda.

Kulturní výbory Sněmovny lidu a Sněmovny národů projednávaly v červnu t. r. závěrečný účet a v listopadu návrh rozpočtu ČSAV na rok 1973.

Této schůzi předcházelo několik průzkumů některých důležitých pracovišť za tím účelem, aby poslanci lépe poznali problémy a mohli tak odpovědněji posoudit finanční zdroje, dotace a výdaje ČSAV.

Při návštěvách těchto pracovišť jsme měli na mysli základní kritérium, které vyzvedl XIV. sjezd KSČ, nakolik se prosazuje úsilí ČSAV o rozvoj vědy v souladu s akutními potřebami života socialistické společnosti a společenské praxe.

S uspokojením jsme konstatovali, že vedení Akademie a převážná většina pracovišť přijaly účinná opatření k tomu, aby základní výzkum byl co nejefektivnější a aby se postupně odčinily přehmaty, které svedly naši vědu na scestí.

Jsou ještě nedostatky: např. v plánování konkrétní spolupráce mezi základním výzkumem a aplikovaným výzkumem, existuje ještě nežádoucí duplicita a mnohdy i multiplicita výzkumu. Důležité je, že tyto nedostatky vedení Akademie zná a činí opatření pro jejich odstranění. Radostné je, že řada pracovišť ČSAV má uzavřeny dohody o spolupráci s našimi předními průmyslovými závody, např. s národním podnikem Škoda, ČKD, Spofa a dalšími. Těmto závodům poskytují odbornou pomoc nebo přímo řeší některé problémy podle jejich požadavků. Tento jistě dobrý příklad spojení teorie a praxe přesvědčivě ukazuje, jak je možno cestu mezi teoretickým výzkumem a praktickým použitím maximálně zkrátit.

Československé akademii věd bylo svěřeno řízení státních programů základního výzkumu, které jsou neoddělitelnou součástí státního pětiletého plánu. ČSAV jim věnuje přes 80 % své vědecké kapacity. Tyto programy, do nichž jsou zapojena i vědecko - výzkumná pracoviště vysokých škol a některých resortů, kladou hlavní důraz na úkoly, které jsou perspektivně zaměřeny na budoucí průmyslový a hospodářský rozvoj státu. Tyto úkoly mají přinést nové teoretické poznatky ve fyzice, chemii i v technických vědách a připravovat tak základy pro jejich další rozvíjení, jak to bude v nejbližších letech i vzdálenější budoucnosti potřebovat státní ekonomická politika a společenská praxe.

Kromě toho ČSAV řeší úkoly, u nichž se nepředpokládají přímé ekonomické výsledky, které jsou však přesto nezbytné pro další vývoj společnosti. Jde tu např. o problémy ochrany a tvorby rozvoje našeho zemědělství a lesnictví, dále o zabezpečení zdraví našeho obyvatelstva a v neposlední řadě též o společenské vědy, jejichž angažovanost v současném ideologickém boji je prvořadým požadavkem.

pracoviště Akademie věd se nyní zabývají rozpracováním ideologického pléna ÚV KSČ, konaného v říjnu t. r.

Na zasedání ÚV KSČ k ideologickým otázkám silně zazněla zásada, že bez rozvoje vědy a jejího proniknutí do ekonomiky, do řízení a konstituování nových lidských vztahů se naše ekonomika a celá společnost nemůže dále rozvíjet.

Materiálně technická základna naší společnosti musí odpovídat dané etapě budování vyspělé socialistické společnosti - etapě, která přichází s prudce rostoucími nároky jak vzhledem k úkolům uvnitř naší společnosti, tak vzhledem k našim povinnostem vůči zahraničí, zejména vůči zemím RVHP.

Pracuji v národním podniku TOS Hostivař. Znám tedy dnes možnosti vědy a problémy praxe. Náš závod má velmi dobré zkušenosti, pokud jde o spolupráci při přepracovávání technologie výroby, s řadou výzkumných ústavů a odborných institucí. Musím kriticky říci, že praxe čas to váhavě a zdlouhavě uvádí nové progresívní metody a novou techniku do výroby. Proto před námi stojí neodkladný úkol: všemožně hledat cesty, jak zabezpečit růst produktivity práce komplexní racionalizací na základě maximálního využití poznatků vědy. Budeme muset hledat způsob, jak přimět vědecká pracoviště, aby zahájila a rozvinula takové vědecké práce, které nám pomohou řešit naše výrobní problémy.

Na druhé straně však půjde o to, aby i věda měla plné porozumění pro potřeby praxe, aby i ona hledala potřebné vazby na praxi a aby základní výzkum se stal - jak říkají naši přátelé v NDR, "matkou produktivity zítřka".

Ve svém usnesení k rozpočtu ČSAV na rok 1973 kulturní výbory Federálního shromáždění vědecké frontě i pracovníkům v praxi doporučily:

a/ další podstatné zvyšování společenské a především ekonomické efektivnosti naší vědy,

b/ další prohlubování a rozvoj spolupráce se zeměmi RVHP, zejména se SSSR,

c/ důsledné a rychlejší uplatňování výzkumu v praxi,

d/ nutnost cílevědomého rozpracování závěrů říjnového pléna ÚV KSČ k ideologické činnosti na všech pracovištích ČSAV, zejména v oblasti společenských věd,

e/ nutnost výchovy nové generace talentovaných vědců s možnostmi okamžitého uplatnění.

Soudružky a soudruzi poslanci, kulturní výbory Sněmovny národů a Sněmovny lidu projednaly návrh zákona o státním rozpočtu čs. federace na rok 1973 a doporučují ho dnešnímu plénu ke schválení. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS A. Pospíšil: Děkuji poslanci Slavíkovi. Dávám slovo poslanci Štáfkovi a připraví se poslanec J. Mihálik.

Poslanec SN V. Štáfek: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, ve svém vystoupení bych chtěl zaujmout stanovisko k jedné palčivé otázce, která souvisí s námi dnes projednávaným návrhem rozpočtu. Je to problém přímých finančních výdajů státního rozpočtu do zemědělství.

Víme, že tyto výdaje mají přímou souvislost s politikou strany a státu, zaměřenou:

1. na zpřístupnění potravin každému spotřebiteli,

2. na dosažení maximální soběstačnosti při zabezpečování přírůstku spotřeby potravin z vlastních zdrojů.

Snaha po největším zpřístupnění spotřeby potravin každému z našich spotřebitelů se projevuje nejen v tom, že maloobchodní ceny většiny potravin na rozdíl od spotřebního průmyslového zboží nejsou buď vůbec zatíženy obratovou daní nebo jen v malém měřítku, ale i v tom, že např. v nákupních cenách je zakalkulována menší míra zisku než je tomu ve velkoobchodních cenách průmyslových výrobků.

Tak např. dosahují - li dnes při stávajících velkoobchodních cenách podniky resortu hutí a strojírenství v průměru 17,6 % rentability, dosahují zemědělské závody /jednotná zemědělská družstva a státní statky/ v průměru 14,20 % rentability počítané jako vztah čistého zisku upraveného o dotace k celkovým výrobním nákladům.

Z existující míry rentability zemědělských výrobků vyplývá pak nutnost doplňovat chybějící zdroje zemědělství na rozšířenou reprodukci z cizích zdrojů, kromě jiného též ze zdrojů státního rozpočtu.

V zájmu vytváření co nejmenšího tlaku na úroveň maloobchodních cen potravin z důvodů, o nichž jsem se zmínil, vycházejí nákupní ceny zemědělských výrobků nikoli z nejhorších přírodních podmínek, za nichž jsou vyráběny, nýbrž z průměrných podmínek. Podnikům hospodařícím v horších přírodních podmínkách je nezbytné jejich vyšší náklady uhrazovat jinými cestami, které znamenají rovněž požadavky na výdaje státního rozpočtu.

Kromě toho stát intervenuje ceny řady výrobních prostředků pro zemědělství, čímž dále ovlivňuje úroveň nákupních a tím i maloobchodních cen potravin.

To vše co jsem uvedl, umožňuje sice relativně nízké ceny potravin, znamená však značné požadavky na státní rozpočet. Požadavky, které v závislosti na růstu produkce mají tendenci narůstat. To konečně potvrzují i údaje o výdajích státního rozpočtu ve vztahu k zemědělství za několik posledních let.

Chtěl bych se zmínit ještě o jedné skutečnosti, která vyvolává růst požadavků na státní rozpočet. Je to vlastní vývoj zemědělství s jeho vnitřními přeměnami. Zemědělství svého času bylo považováno za jedno z nejzaostalejších odvětví národního hospodářství. Socialistické přeměny, kterými v uplynulých, více jak 20 letech, prošlo, mnohé v zemědělství změnily. Přesto však i dnes představuje zemědělství jako celek méně rozvinuté odvětví. Dokazují to i údaje např. o hodnotě strojů připadajících na jednoho pracovníka v zemědělství a průmyslu. Tak kupř., jestliže v roce 1970 byl pracovník v průmyslu vybaven technikou v hodnotě 198 209 Kčs, v zemědělství v hodnotě 97 597 Kčs. To se odráží pochopitelně i v produktivitě práce těchto pracovníků. Tak jestliže průměrný pracovník v průmyslu vyprodukoval v roce 1970 hrubé produkce za 158 798 Kčs, v zemědělství pouze za 57 952 Kčs.

Že tyto rozdíly nejsou a nemusí být trvalým jevem dokazují již dnes příklady mnohých specializovaných zemědělských podniků. Tak kupř. v progresivních společných družstevních podnicích se zemědělskou činností činí hodnota prostředků základních na pracovníka 316 379 Kčs a hodnota hrubé produkce 229 230 Kčs. Obdobně je tomu v těchto specializovaných zařízeních při výrobě drůbežího masa, vepřového masa i některých dalších.

To znamená, jak to také konstatoval XIV. sjezd strany, že zemědělství má ještě značné možnosti jak v růstu výroby, tak zejména produktivity práce. A těchto možností je třeba využít nejen v zájmu zemědělství samého, ale především v zájmu celé naší společnosti. Jejich využití však ve značné míře odvisí od přebudování jeho dosavadní materiálně technické základny. Jestliže by toto přebudování mělo být ponecháno plně na zdrojích, které si k tomu zemědělství samo vytváří, pak by buď bylo třeba zvýšit ceny, nebo se smířit s tím, že tento proces bude probíhat po velmi dlouhé období. Protože obojí je nepřijatelné, zůstává jediná možná cesta, to je účast státního rozpočtu na tomto rozvoji.

Snažil jsem se ukázat, že my poslanci chápeme nutnost výdajů státního rozpočtu do zemědělství tak, jak jsou zapracovány v návrhu rozpočtu. Uvědomujeme si tím současně, jakou aktivní a nesmírně odpovědnou úlohu v tomto směru státní rozpočet plní při zabezpečování politiky naší strany a státu na úseku zemědělství. Proto také s těmito výdaji vyslovujeme souhlas.

Chtěl bych přitom současně zdůraznit jednu okolnost, právě proto, že jde o poměrně značné částky, které jsou takto z rozpočtu poskytovány a že jde o tak závažný úkol, který je prostřednictvím i těchto prostředků řešen, je nezbytné soustavně sledovat a kontrolovat využívání těchto prostředků. Nebylo by rozumné, kdyby těmito prostředky měly být přikrývány nedostatky v hospodaření a nehospodárné využívání prostředků. Nebylo by to správné ani z hlediska společnosti, ani z hlediska zemědělství samého. Proto jestliže dnes schvalujeme tyto výdaje, žádáme současně, aby byly soustavně zdokonalovány formy, kterými jsou tyto prostředky poskytovány, aby tyto formy ve stále větší míře vylučovaly možnost jejich nehospodárného čerpání a naopak, aby ve stále větší míře zabezpečovaly progresívní změny v rozvoji zemědělství, které nás budou ve stále větší míře zbavovat naší závislosti, zejména na dovozu z kapitalistických zemí, a které také zabezpečí, že odvětví zemědělství se po všech stránkách, tedy i úrovní své produktivity práce stane jedním z předních odvětví našeho národního hospodářství.

Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi v této souvislosti zastavit se krátce ještě u dvou otázek, očekávaných hospodářských výsledků v zemědělství v tomto roce a u pokračujícího úbytku půdního fondu. Jak už to v zemědělství bývá v žádném roce nejsou klimatické podmínky takové, aby přály všem plodinám a všem oblastem. V letošním roce zvlášť nepříznivě ovlivnily klimatické podmínky žňové práce. Nejen že způsobily i někdy pokles hektarových výnosů, především obilovin, zhoršení jejich jakosti, znamenaly však podstatné zvýšení nákladů na jejich sklizeň. I když méně příznivé výsledky v hektarových výnosech obilovin, ovlivněné klimatickými podmínkami, budou zvětší části vyrovnány zejména vyššími hektarovými výnosy krmných plodin a v některých oblastech i vyššími výnosy brambor, i vyšší živočišnou výrobou, celkové výsledky budou zřejmě mírně pod plánem. Hovořím o tom proto, že všechny tyto skutečnosti se vší pravděpodobností ovlivní ekonomické výsledky zemědělských podniků, zejména pak v některých oblastech a těch, které ztrátu na obilovinách a vysoký vzrůst nákladů na jejich sklizeň nemohly nebo nedokázaly vyrovnat v jiných oblastech své výroby. Dojde proto se vší pravděpodobností k dalšímu prohloubení ekonomických rozdílů mezi jednotlivými podniky, které i tak jsou již dnes poměrně značné a vyvolávají řadu problémů. Chtěl bych proto apelovat na příslušné orgány, aby věnovaly v souvislosti s vypracováním plánů podniků na příští rok a v souvislosti s pracemi na zdokonalování nástrojů soustavy řízení těmto problémům zvláštní pozornost.

Poslední problém, u kterého bych se chtěl krátce zastavit, je soustavný úbytek půdního fondu. S. Straka se možná na mně bude zlobit, protože jsme spolu hovořili, že už nebudeme tady mluvit o tom, že ubývá půda, že už se o tom hovořilo příliš mnoho. Považuji ale za svou povinnost krátce se o této otázce zmínit. Jde o to, abychom respektovali tuto nutnost, počítali s ní jako dobří hospodáři. Spojuji tento problém s otázkou, kterou dnes posuzujeme. Na jedné straně jsme nuceni vynakládat značné společenské prostředky na to, abychom zabezpečili společnosti nezbytné podmínky její existence a na druhé straně s tím, co nám pro tyto účely nabízí sama příroda, nehospodaříme vždy dostatečně rozumně, a to v době, kdy ceny potravin ve světě neustále rostou. Chci proto zdůraznit odpovědnost všech orgánů a organizací, z jejichž podnětu dochází k záboru půdy, ať již pro investiční, bytovou či jinou výstavbu, aby si byly plně vědomy společensky negativního dosahu své činnosti, aby někdy z podružných příčin nezbavovaly naši společnost toho, čeho má velmi omezené množství, dobré úrodné půdy. Aby úbytek této dobré půdy nemusel být nahrazován drahými investicemi a vklady do půd, které přesto nikdy tuto dobrou půdu nenahradí. Tady je třeba říci tolik, aby si projektanti a všichni, kteří mají co dělat se zabíráním půdy, uvědomili, kolik problémů kolem toho je.

Podívejte se na asanace, pokud jde o naše města. Kolik v našich městech a vesnicích je proluk, zbytečných prostorů a starých domů. Ve městech máme celé čtvrti staré a ne vždy se jedná o historické památky. I když se památkáři do toho pletou, přesto myslím, že je třeba tyto otázky zvážit a zabývat se výstavbou uvnitř měst. To se týká každého místa v celé naší republice. Nebo vezměte otázku výškových domů. Proč nám neroste jejich počet, když tyto domy by měly řešit případy zbytečného úbytku půdy. Kolik máme desetipatrových a vyšších domů, opravdu ne mnoho. Připomínám to proto, že úbytek půdy bude čím dál tím více zatěžovat státní rozpočet, nebudou - li udělána účinná opatření, budeme mít problémy a bude čím dál tím více větší nápor na státní rozpočet. Myslím si, že jsme odpovědni i vůči budoucím generacím, abychom jim už dnes nedělali zbytečné problémy, a to takové, které ony samy nebudou schopny vyřešit. Všechno se dá vyrobit, ale půda se vyrobit nedá. Nejde jen o uznávání tohoto problému, ale důsledné řešení ze strany nás všech a všech odpovědných orgánů.