Veľmi kladne bola prijatá zásada obsiahnutá v ustanoveniach o základných povinnostiach pri zaobchádzaní s vodou, podľa ktorej nesmie byť výstavba obytných súborov a nových závodov ani ich rekonštrukcia schválená, povolená ani realizovaná, dokiaľ nie je zabezpečené ich zásobovanie vodou a odvádzanie alebo čistenie odpadových vôd. Poslanci očakávajú dôsledné dodržiavanie tohoto princípu, ktoré prispeje predovšetkým k podstatnému prehĺbeniu ochrany akosti a nezávadnosti vody a vylúči dotarejšiu prax, keď investori hľadali najrôznejšie cesty, ako obísť riešenie odpadových vôd, ktoré samozrejme vždy znamená menšie alebo väčšie predraženie projektu.

Osobitná pozornosť sa venovala aj ustanoveniu, ktoré splnomocňuje republikové vlády, aby v jednotlivých mimoriadnych prípadoch, odôvodnených osobitnými celospoločenskými záujmami, povoľovali vypúšťanie odpadových vôd do povrchových a podzemných vôd. I keď povolenie takejto výnimky je časovo obmedzené na vopred stanovenú dobu a bude viazané vhodnými podminkami, vyžadovalo sa, aby mimoriadnosť prípadu, ktorý odôvodňuje povolenie výnimky, bola vždy veľmi starostlivo zvážená, aby podľa možnosti bola bližšie konkretizovaná vo vykonávacích predpisoch, prípadne, aby sa výnimka nevzťahovala na novootvárané prevádzky.

Zároveň sa vyžadovalo dôsledné uplatňovanie nápravných opatrení voči tým, ktorí porušia svoje povinnosti pri ochrane čistoty a akosti vôd. I v týchto námetoch sa zračí veľký záujem poslancov, aby bol v čo najväčšom rozsahu uplatnený cieľ novej zákonnej úpravy - zabezpečiť zvyšovanie čistoty našich vôd, a tým aj zvyšenú ochranu nášho životného prostredia.

Záujem o ochranu vôd pred ich znehodnocovaním sa prejavil aj v diskusii o ustanovení, ktoré zakazuje umývanie motorových vozidiel vo vodných tokoch. Poznatky z doterajšej praxe motoristov ukazujú, že dodržiavanie tohoto zákazu s ohľadom na veľký rozvoj motorizmu i služieb, ktoré s ním súvisia, bude treba vhodným spôsobom aj zabezpečiť. Pritom nejde len o uplatnenie sankcií, ktoré za porušenie uvedeného zákona prichádzajú do úvahy, a v súvislosti s tým o zosilnenie kontroly predovšetkým zo strany národných výborov. Oveľa väčší význam má dôsledná a široko rozvinutá výchova našich motoristov, a to i za pomoci hromadných informačných prostriedkov, lebo aj motoristi majú a musia mať vlastný záujem o ochranu a zlepšovanie životného prostredia.

Za závažné označili poslanci tiež ustanovenia o úhradách za vypúšťanie odpadných vôd do povrchových a podzemných vôd. Zámery týkajúce sa budúceho rozsahu týchto úhrad sú rozvedené v dôvodovej správe. Poslanci zdôrazňovali zmysel a charakter týchto úhrad predovšetkým z hľadiska prioritného záujmu na ochrane životného prostredia. Úhrady, ktorých výšku má znovu upraviť federálna vláda, by podľa názoru niektorých poslancov mali mať v podstate prechodný charakter a po určitom časovom období by nemuseli už zodpovedať nákladom na vybudovanie a prevádzku čistiarní, ale mali by predovšetkým pôsobiť na to, aby ich vybudovanie sa dostalo do popredia záujmu príslušných závodov a organizácií a aby ich výstavba bola urýchlene realizovaná, či už dodávateľsky alebo vlastnými silami.

Napokon mi dovoľte, aby som sa ešte zmienil o § 29, ktorý hovorí o náhrade za stratu podzemnej vody, ktorú organizácia spôsobí občanovi. Náhrada musí byť podľa vládneho návrhu poskytovaná predovšetkým formou náhradného zdroja vody. Vo výboroch sa uvažovalo, či by o náhrade nemali namiesto súdov rozhodovať orgány vodohospodárske, t.j. národné výbory. Všetky výbory sa priklonili k vládnemu návrhu, ktorý rozhodovanie o náhradách organizácií občanom zveruje súdom. Zásobovanie obyvateľstva vodou je úlohou národných výborov a národné výbory v praxi zabezpečujú náhradný zdroj vody i vo väčšine prípadov, ktoré má na mysli § 29. Tam, kde to nebude možné alebo hospodársky účelné, je na mieste, aby o náhrade rozhodovali súdy.

Na všetky námety, ktoré poslanci uplatnili pri prerokúvaní vládneho návrhu, reagoval vo výboroch podpredseda federálnej vlády prof. súdruh Laco a zástupcovia ministerstiev lesného a vodného hospodárstva.

Niektoré drobnejšie úpravy vládneho návrhu, prevažne štylistického alebo legislatívno-technického charakteru, sú uvedené v spoločnej správe, ktorú poslanci dostali písomne.

Vážené súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, v pevnej viere, že prerokúvaný zákon sa stane spolu so zákonmi národných rád a chystanými vykonávacími predpismi významným činiteľom, ktorý bude aktívne ovplyvňovať ďalší rozvoj nášho vodného hospodárstva, navrhujem z poverenia výborov Snemovne národov schváliť vládny návrh zákona o vodách, a to s úpravami obsiahnutými v spoločnej správe výborov.

Předseda FS A. Indra: Děkuji zpravodaji poslanci Černákovi. Společným zpravodajem výborů Sněmovny lidu je poslanec Vladimír Kratochvíl. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj poslanec SL V. Kratochvíl: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, výbory Sněmovny lidu pro zemědělství a výživu, pro plán a rozpočet, pro průmysl, dopravu a obchod a výbory ústavně právní Sněmovny lidu projednaly vládní návrh zákona o vodách ve společných schůzích s výbory Sněmovny národů a došly ke shodným závěrům.

Dovolte, abych jako společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu doplnil zprávu poslance ing. Černáka některými dalšími poznatky, které odezněly při projednávání vládního návrhu vodního zákona.

Poslanci ve výborech shodně poukazovali na správnost vydání nového a moderního zákona o vodách. Zároveň však připomínali, že je třeba správně nakládat s vodou a pečovat řádně o vodní zdroje a o jejich čistotu. Nelze totiž přehlédnout, že otázkám potřeby a spotřeby vody nebyla vždy věnována dostatečná pozornost. Přitom hospodaření s vodou se dotýká životně celé naší společnosti a celého našeho hospodářského života. Zejména v zemědělství jsou vodní zdroje nenahraditelným přírodním bohatstvím, a proto zejména na tomto úseku národního hospodářství je třeba, aby právní režim, kterým se bude řídit hospodaření s vodou, byl co nejlepší. Z tohoto hlediska bude proto třeba, aby správci, příp. vlastníci nebo uživatelé zemědělských nebo lesních pozemků a rybníků dodržovali ustanovení § 17 odst. 1, které jim ukládá povinnost obhospodařovat je takovým způsobem, který by nejen uchovával hospodářsky vhodné podmínky z hlediska množství a jakosti vod, ale i napomáhat ke zlepšení vodohospodářských poměrů.

Ve výborech bylo též hovořeno o používání strojených hnojiv, herbicidů a saponátů. Jde o složité otázky, kterými se bude nutno zabývat a rozpracovat je v rámci RVHP, a to již od vývoje a výroby až po aplikaci, aby nedocházelo k dalším škodám, k dalšímu zhoršování životního prostředí a použivatelnosti vody.

Vládní návrh zákona o vodách v úvodním ustanovení konstatuje, že povrchové a podzemní vody jsou jedním ze základních surovinových zdrojů, tvoří důležitou složku přírodního prostředí a slouží k zabezpečování hospodářských a ostatních celospolečenských potřeb. Je proto třeba, protože zásoby vody u nás nejsou nevyčerpatelné, zabývat se nejen nyní, ale i v budoucnosti, otázkami souvisejícími s její spotřebou. Nezbytné bude také, aby bylo vypracováno koncepční řešení rozvoje vodního hospodářství, v němž by byly uvedeny i podklady pro vodohospodářskou investiční výstavbu. Vzhledem k tomu, že tyto investice si vyžádají velké náklady, musí se budovat dle možnosti rozvoje našeho hospodářství. Vždyť jen v České socialistické republice by si tyto investice vyžádaly podle názoru ministra lesního a vodního hospodářství ČSR do roku 1990 nákladu 186 mld Kčs.

Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, mám za to, že projednání vládního návrhu zákona o vodách věnovaly výbory největší pozornost, pečlivě jej projednaly a mohly s uspokojením konstatovat, že v paragrafovaném znění zákona bylo přihlédnuto ke všem jejich připomínkám.

Na závěr bych chtěl ještě dodat, že s vládním návrhem projevily souhlas i Česká a Slovenská národní rada, k jejich námětům, převážně formulačního charakteru, které daly v úvahu, bylo přihlíženo při jednání našich ústavně právních výborů. Na doporučení České národní rady, aby v případech uvedených v § 29 byla náhrada za ztrátu podzemní vody sloužící objektům určeným k trvalému bydlení, poskytována vždy formou náhradního zdroje vody, reagoval již společný zpravodaj výborů Sněmovny národů poslanec ing. Černák.

Z pověření výborů Snemovny lidu a v souladu s doporučením výborů Sněmovny národů navrhuji, aby Sněmovna lidu vládní návrh vodního zákona rovněž schválila, a to s úpravami uvedenými v písemné společné zprávě výborů obou sněmoven.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Kratochvílovi. Soudružky a soudruzi, volební komise skončily svoji práci. Jestliže dovolíte, přerušíme na chvíli projednávání vodního zákona a vyslechneme zprávu o výsledcích volby místopředsedy FS. Má někdo proti tomu námitky. Není tomu tak. Prosím předsedu volební komise Sněmovny lidu poslance Josefa Krylla, aby se ujal slova.

Poslanec SL J. Kryll: Zápis o volbě místopředsedy Federálního shromáždění dne 31. října 1973.

Komise poslanců Sněmovny lidu ve složení Anna Blisková, Josef Černý, Josef Kryll, Augustín Kvasnica, Rudolf Rejhon, Josef Škula, prom. právník, zvolená ve 3. schůzi Sněmovny lidu dne 30. října 1973 ke sčítání hlasů, sděluje, že bylo poslancům k volbě místopředsedy Federálního shromáždění vydáno 171 hlasovacích lístků.

Po skončení hlasování komise zjistila: hlasování se zúčastnilo 170 poslanců, hlasování se zdržel 1 poslanec. Odevzdáno bylo celkem 170 platných hlasovacích lístků. Neplatných hlasovacích lístků nebylo. Pro navrženého kandidáta poslance JUDr. Jaroslava Srba bylo odevzdáno 170 hlasů. Proti nebyl žádný hlas.

Volební komise zjistila, že pro navrženého kandidáta byla odevzdána nadpoloviční většina hlasů z počtu přítomných poslanců Sněmovny lidu.

V Praze dne 31. října 1973.

Podepsáni členové volební komise.

Předseda FS A. Indra: Prosím, aby výsledky voleb oznámil předseda volební komise Sněmovny národů poslanec J. Turošík.

Poslanec SN ing. J. Turošík: Zápis o voľbe podpredsedu Federálného zhromaždenia zo dňa 31. októbra 1973.

Komisia poslancov Snemovne národov v zložení Marie Čermáková, Rudolf Dráb, Karel Holub, Rudolf Chlad, Ildikó Pándyová a Ing. Juraj Turošík zvolená na 3. schôdzke Snemovne národov dňa 30. októbra 1973 k sčítaniu hlasov oznamuje, že bolo poslancom k voľbe podpredsedu Federálneho zhromaždenia vydané 121 hlasovacích lístkov.

Po skončení hlasovania komisia zistila: hlasovania sa zúčastnilo 121 poslancov, hlasovania sa nezdržal žiadny poslanec, bolo odovzdaných celkom 121 platných hlasovacích lístkov, neplatné hlasovacie lístky neboli žiadne. Pre navrhnutého kandidáta poslanca dr. Jaroslava Srba bolo odovzdaných 121 hlasovacích lístkov. Proti nebol žiadny hlas.

Volebná komisia zistila, že navrhnutý kandidát bol zvolený všetkými prítomnými poslancami Snemovne národov jednomyseľne.

V Prahe dňa 31. októbra 1973.

Podpísaní členovia volebnej komisie.

Předseda FS A. Indra: Děkuji volební komisi.

Můžeme tedy konstatovat, že poslanec dr. J. Srb byl Sněmovnou lidu i Sněmovnou národů zvolen místopředsedou Federálního shromáždění ČSSR.

Dovolte mi, soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, abych i vaším jménem novému místopředsedovi Federálního shromáždění poslanci Srbovi blahopřál a popřál mnoho úspěchů v naší společné práci. /Potlesk. - Předseda FS A. Indra blahopřeje podáním ruky poslanci J. Srbovi./

Soudružky a soudruzi, můžeme pokračovat v rozpravě k vládnímu návrhu zákona o vodách. Zatím se do rozpravy písemně přihlásili poslanci: Adolf Bohuslav, Zdeňka Králová, Josef Fekete, Stanislav Koranda a J. Blažej.

Uděluji slovo soudruhu poslanci Bohuslavovi.

Poslanec SL A. Bohuslav: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, široká diskuse k navrhovaným zásadám a paragrafovanému znění předloženého vodního zákona, která probíhala ve výborech sněmovny svědčí o tom, s jakým zájmem byl tento zákon očekáván a jaká pozornost byla věnována jeho pojetí a podmínkám, za nichž bude působit.

Ve výborech pro plán a rozpočet jsme přitom zvláště sledovali otázku, jak nový zákon bude řešit způsob nakládání s vodami, a to hlavně z hlediska zájmu na tvorbě a ochraně životního prostředí a dále z hlediska nenahraditelnosti vody, jako důležitého životního činitele. Současně jsme věnovali značnou pozornost otázkám úplat a pokut ve vodním hospodářství.

Chtěl bych se dnes ve svém příspěvku zaměřit na některé specifické aspekty ochrany čistoty vod, a to zvláště z hlediska dopadu vědeckotechnického rozvoje a chemizace zemědělství.

Dnes není nikomu lhostejné, jaké odpadní vody stékají do našich řek, říček a potoků a jaké důsledky to vyvolá v životě lidí, rostlinstva a živočichů. Čistota vod se proto více hlídá, ochraňuje a také kontroluje. Lze říci, že mnohé se zlepšuje a mnohému se podařilo zabránit, a že některé hrozby pokut přece jen vedly řadu našich výrobců k provedení určitých provozních a jiných opatření, zabezpečujících znečišťování vody nad přípustnou míru.

Zdaleka však ještě nemůžeme být spokojeni. Hlavní pozornost se totiž zatím převážně zaměřuje na působení našich průmyslových podniků a závodů a na jejich problematiku. Stále jsou udělovány pokuty, předpisovány náhrady za ztráty, které vznikají jejich zaviněním, a těchto pokut není málo. Například podle Státní vodohospodářské inspekce jich jenom v roce 1972 národní výbory předepsaly v 608 případech, a to zejména ve Východočeském, Severomoravském a Severočeském kraji a v řadě případů, v rozhodující míře, jedinému a stále témuž podniku. Teoreticky by mohly být pokuty vybírány u těchto podniků téměř pravidelně, ale jejich smyslem není a ani podle nového zákona nebude, aby podnik za znečištění vod byl postižen, ale aby byl přinucen k výstavbě potřebného a dostatečně účinného čistícího zařízení. V minulosti, kdy se průmyslová výroba rychle zvyšovala a modernizovala a kdy se také měnila i technologie výroby a začaly se teprve ve větší míře používat nové chemikálie, se ještě málo uvažovalo nad tím, jaké důsledky toto vše bude mít na životní prostředí a jak tomu bude nutno čelit. Dnes už jsme v tom směru udělali velký krok vpřed a nově stavěné podniky a závody již musí mít čistírnu odpadních vod, nebo alespoň znát, od které doby taková čistírna bude v provozu. Základním předpokladem je tedy plnění plánu investiční výstavby na úseku čistíren odpadních vod. Ale již u příležitosti projednávání státního závěrečného účtu za rok 1972 jsme na tomto fóru měli příležitost poukázat na zpožďování této výstavby proti plánu a na potřebu, dosáhnout nezbytného obratu a zlepšení.

Ve srovnání s průmyslovou výrobou si z hlediska ochrany vod zatím méně všímáme zemědělské výroby a jejího vlivu na čistotu vod. Ale v zemědělské výrobě se dnes opouští určité způsoby hospodaření a technologie výroby. Nasazujeme stále ve větší míře výrobní mechanismy, vytváříme závažné předpoklady pro další rozsáhlou chemizaci zemědělství. V době, kdy bylo do půdy dáváno na 1 ha jen 50 kg čistých živin, nebylo nutno se nějak podrobně zabývat následnými důsledky tohoto počínání na čistotu povrchových vod.

V období, kdy již dáváme 200 - 300 kg čistých živin na každý hektar zemědělské půdy, tj. více než čtyřnásobek, a kdy používáme řady prostředků na ochranu rostlin, musíme již počítat v řadě oblastí naší krajiny s poměrně rozsáhlým splavem prvků těchto hnojiv a chemických přípravků do různých vodních toků. Musíme počítat s tím, že tyto prvky jsou jejich nežádoucím komponentem, znečišťují je a v určité míře přecházejí do obsahu plodin a do potravin.