Chtěl bych se podělit s vámi, soudružky a soudruzi, o zkušenosti a zážitky ze svých opětovných zájezdů do této na distanc sice velmi vzdálené, ale politicky a ideově nám velice blízké země. Země, která uprostřed Asie, podobně jako my Čechoslováci v srdci Evropy, představuje pevnou oporu a hráz nejcennější vymoženosti naší epochy, tj. socialistického společenství národů a států.

Znám Mongolsko. Laskavostí jejího stranického a státního vedení jsem měl možnost poznat a seznámit se s jeho problémy a úspěchy i s perspektivami dalšího socialistického vývoje v této veliké zemi. Procestoval jsem ohromné prostory Mongolska, od severu až k čínským hranicím. Měl jsem možnost hovořit s vedoucími stranickými a státními činiteli, s dělníky na závodech, i s prostými araty v jejich stepních jurtách. Poznal jsem mongolský lid jako jeden z nejupřímnějších a nejpohostinnějších lidí na světě. Lid s vysokými mravními kvalitami a s velkým smyslem pro internacionální solidaritu a závazky z toho plynoucí. Je to lid, v němž stále žije tradice bohatýrů, těch, kteří za vedení legendárního vůdce aratů Suche Bátara vyrvali Mongolsko z moci feudální a teokratické reakce i cizí imperialistické agrese, a rovnou z temna středověku je svou revolucí posunuli na socialistickou cestu vývoje.

Mongolská revoluce, která po Velké říjnové socialistické revoluci v Rusku byla v podstatě v pořadí druhou vítěznou národní socialistickou revolucí na světě, skvěle potvrdila Leninovu tezi o možnosti přechodu k socialismu i v zaostalé zemi, která neprošla kapitalistickou érou. Toto Leninovo učení, ověřené revolučním vývojem Mongolska, je mocnou vzpruhou všem ujařmeným národům žijícím dosud v koloniálním či polokoloniálním jařmu imperialismu. Dnešní skutečnost Mongolska, jakožto agrárně průmyslového státu se socialistickým družstevním zemědělstvím a rostoucím socialistickým průmyslem, i s jeho universitami a vysokými školami. Akademií věd a vynikajícími kulturními a uměleckými zařízeními, jako např. operou, je toho důkazem.

Při této příležitosti chtěl bych vzdát dík všem našim československým vědcům-mongolistům, kteří v minulosti učinili mnoho pro poznání mongolských dějin, mongolské kultury, literatury a jazyka. Současně je třeba vysoce ocenit přínos mongolských spisovatelů a vědců, na prvním místě básníka, člena Mongolské akademie věd s. Rinčina, který jako skutečný přítel našeho národa a obdivovatel jeho kultury seznamoval mongolský lid s naší kulturou a naší literaturou. Fakt, že slavná Fučíkova "Reportáž psaná na oprátce" vyšla jako jedna z prvních českých knih v mongolském překladu, je toho dokladem.

Jedním z prvních mužů, kteří nám zde, v Československu, objevovali revoluční Mongolsko, byl jeden ze zakladatelů naší strany s. Bohumír Šmeral. Při svých návštěvách Mongolska nikdy neopomněli mongolští soudruzi zdůrazňovat velikou pomoc, kterou mongolské revoluci prokázal právě s. Bohumír Šmeral, který tehdy jako zástupce exekutivy Komunistické internacionály Mongolsko opětovně navštívil, aby se zúčastnil sjezdu mongolských komunistů a poskytl jim pomoc v řešení složitých problémů, které před mladou revoluční mongolskou stranou stály. Šmeralovým jménem byla také pojmenována jedna z ulic Ulánbátaru dávno předtím, než jsme my v Československu pojmenovávali ulice a závody Šmeralovým jménem.

Nikdy nezapomenu na chvíle, když se soudruh Šmeral začátkem 30. let vrátil z Mongolska a vyprávěl nám, tehdy ještě mladým redaktorům Rudého práva, o jeho vzrušující přírodě, o jeho horách a jezerech, o nekonečných stepích Gobi, o lidech, se kterými se tam setkával, a o tom, jak vysoce oceňoval jejich krásné a lidské vlastnosti. O revoluci, která se uskutečňovala v podmínkách pro nás nezvyklých, u stepního národa pastevců, o revoluci, která měnila někdejší pastevce v kvalifikované dělníky a družstevníky, inženýry a projektanty, spisovatele a vědce, lékaře a architekty. Tehdy jsme si uvědomovali velikost Leninových idejí a cílů socialistické revoluce, která nalezla svůj ohlas v nejhlubším nitru Asie, tam, kde život přírody i lidí po tisíciletí plynul v neměnném a sotva postižitelném pohybu, odříznut od světového dění.

Jsme proto hrdi na to, že se do dějin nového Mongolska natrvalo zapsal také Čech, jehož jméno zná a s úctou vyslovuje v Ulánbátaru každý školák.

Navštívil jsem poprvé Mongolsko právě v době, kdy jsme my v této zemi prožívali těžkou stranickou a společenskou krizi. A tehdy mě překvapil nesmírný zájem a starost mongolských lidí o osud naší strany a našeho socialistického zřízení. Ať jsem mluvil třeba se soudruhem Cedenbalem, či s řadovými funkcionáři některého ajmaku hluboko v poušti Gobi, vždy projevovali skutečnou internacionální solidaritu se zdravými silami naší strany a naší společnosti. Stanovisko, které mongolští soudruzi zaujímali v kritických srpnových dnech roku 1968, jejich bezvýhradný souhlas s internacionální pomocí Sovětského svazu a dalších našich socialistických spojenců, jakož i podpora projevená našemu novému stranickému a státnímu vedení, byly skutečnou manifestací proletářského internacionalismu. Jsme za to našim mongolským soudruhům vděčni.

Mongolští soudruzi, vzdálení od nás na tisíce kilometrů, pochopili, že věc socialismu je neoddělitelná, že každý úspěch či neúspěch socialismu kdekoliv na světě se dotýká celého mezinárodního revolučního hnutí a tudíž i jich.

Ano, takoví jsou Mongolové, s nimiž nyní uzavíráme novou Smlouvu o přátelství a spolupráci. Západní buržoazní propaganda je líčí jako primitivní asijské pastevce, a čínská vládnoucí maoistická klika jako agenty moskevských revizionistů. Patrně proto, že tento malý národ, obývající obrovskou zemi, věrně a neúchylně stojí na pozicích socialismu a proletářského internacionalismu. Proto, že se nedá ani zaprodat, ani zastrašit. Proto, že už před první světovou válkou dovedl, spolu se sovětskými vojsky, odrazit útok japonských militaristů na svých hranicích u jezera Chazaň a že i dnes má mongolský lid odvahu a sílu bránit svou socialistickou vlast a udržet ji ve společenství socialistických států a národů proti všem nástrahám, výhružkám a vydírání ze strany svého jižního souseda. Snad se po výkladu, který zde učinil ministr zahraničí a zpravodajové obou sněmoven, může zdát mé dnešní vystoupení jako nadbytečné. Chtěl jsem zde, na této půdě, jako člověk, který poznal Mongolsko a jeho lid, připojit těchto několik poznámek, abych přiblížil váženému Federálnímu shromáždění charakterový profil mongolského lidu i jeho státního zřízení, abych zdůraznil, že uzavíráme smlouvu s blízkým a věrným přítelem, jemuž jsme povinováni úctou, stejně jako se těšíme z úcty, kterou prokazují naší republice Mongolsko a jeho lid.

Jsem přesvědčen, že pro tuto Smlouvu zvedne celé naše Federální shromáždění s radostí svou ruku. Bude to náš další společný příspěvek pro utužení jednoty a semknutosti společenství socialistických národů a států. Děkuji.

Předsedající I. místopředseda FS ing. J. Marko: Ďakujem poslancovi Novému. Slovo má poslanec Erban, pripraví sa poslanec Neumann.

Poslanec SN V. Erban: Vážený soudruhu místopředsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, jistě k nejdůležitějším ustanovením nové Smlouvy o přátelství a spolupráci mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou, kterou dnes Federální shromáždění projednává a jak nepochybuji, schválí, patří ta, která jsou formulována v článku druhém, o rozvíjení a prohlubování hospodářské a vědeckotechnické spolupráce. S uspokojením zjišťujeme, že zásady soudružské vzájemné pomoci, vzájemné výhodnosti a mezinárodní socialistické dělby práce jsou pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci obou našich zemí zcela běžné a samozřejmé jak ve vztazích dvoustranných, tak mnohostranných v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci. Právě této naší součinnosti věnuji své vystoupení a činím tak rád, neboť jde a v budoucnosti v míře ještě daleko větší půjde o spolupráci plodnou a oboustranně nejvýše užitečnou.

Naše vztahy vůbec, v tom tedy i hospodářská a vědeckotechnická spolupráce, se rozvinul velmi podstatně, řekl bych rozhodně více, než mohla předpokládat první Smlouva o přátelství a vzájemné spolupráci, podepsaná v Ulánbátaru před více než 16 lety. Totéž platí pro Dohodu o vědeckotechnické spolupráci z 23. srpna 1956. Základním smyslem a posláním dvoustranné i mnohostranné spolupráce, o které je zde řeč, je cíl odpovídající na začátku zmíněným zásadám, jak je vyjadřuje naše nová Smlouva. Z toho vyplývá: urychlit růst mongolské ekonomiky, v dohledném čase podstatně zvýšit její kvantitativní i kvalitativní efektivnost a souběžně s tím vytvářet a zdokonalovat spolehlivě fungující zázemí ve vědecké a technické základně republiky. V souladu s tím pak pokračovat v rozšiřování sortimentů, zejména dodávek cenných surovin, kterými Mongolská lidová republika nepochybně pomáhá československému hospodářství. Jinak řečeno, navzájem si účinně pomáhat v dalším budování socialistické společnosti. Podíl zemí socialistického společenství, a ne v poslední řadě Československé socialistické republiky, je v tomto směru pro Mongolskou lidovou republiku rozhodující. O tom svědčí mj. skutečnost, že přes 90 % obratu zahraničního obchodu MoLR tvoří dovoz a vývoz, realizovaný se státy tohoto společenství. Podíl vývozu a dovozu je v rámci tohoto obratu, dosahujícího hodnoty několika set mil. rublů, v podstatě vyvážen. Nad objem obchodní výměny, v rozsahu více než trojnásobném, se realizují investiční dodávky a přesně programovaná technická pomoc. V Mongolské lidové republice pracují českoslovenští experti, u nás se zaškolují mongolští stážisté, v systému mongolské ekonomiky se uplatňuje naše technická dokumentace. Budeme se i nadále podílet na rozvíjení a zdokonalování mongolských výrobních sortimentů, které jsou a zejména budou koneckonců zajímavé také přímo pro nás. Konkrétně jde zvláště o kvantitativní a kvalitativní rozvoj mongolského obuvnického a kožedělného průmyslu, výroby cementu, ale také o výstavbu a údržbu nemocničních provozů, o provoz radiových vysílaček, elektráren, automobilového parku, komunálních služeb placených obyvatelstvem a dalších odvětví ekonomiky.

Pokrok v našich vztazích, a v MoLR přímo, je za posledních zhruba 17 let od podpisu naší Dohody o vědeckotechnické spolupráci a brzy nato první Smlouvy o přátelství a vzájemné spolupráci a zejména pak od vstupu Mongolské lidové republiky do RVHP v červnu roku 1962, velmi znatelný a vzbuzuje respekt. Tato skutečnost se rýsuje ještě daleko názorněji na pozadí klíčových dějinných událostí, kterými tato naše bratrská země až dosud prošla od svého založení, přes protiimperialistickou a protifeudální revoluci a první kroky nekapitalistické vývojové cesty, kdy v zemi ještě nemohla být zformována dělnická třída. Tato statečná země se pod vedením své Mongolské lidové revoluční strany postavila na ozbrojený odpor dvojímu vpádu japonských militaristů, před II. světovou válkou a potom v jejím průběhu. V roce 1940 zahajuje Mongolská lidová republika plánované hospodářství, i když tehdy zatím ještě na základě ročních plánů. Rok 1948 je však už ve znamení vstupu do první mongolské pětiletky. O 10 až 12 let později dochází ke združstevnění chovatelů dobytka, nejpodstatnější tehdy složky ekonomiky země. Od toho času jsou v MoLR socialistické výrobní vztahy v převaze. Dnes má Mongolská lidová republika diplomatické styky s více než 60 státy, kulturní s 25 státy a téměř s tolika, styky obchodní. Nadto je členem 60 mezinárodních organizací. Pevný, zásadový postoj umožnil Mongolské lidové republice dosáhnout mimo jiné i jisté normalizace vztahů s Čínskou lidovou republikou, v podstatě na základě hraniční smlouvy z roku 1962. Jižní soused se nyní snaží o rozkladné ideologické pronikání mimo jiné s pomocí obchodní politiky.

Naše vědeckotechnická spolupráce pokračuje ve stále patrnějším souladu s Komplexním programem socialistické ekonomické integrace, zejména v oblastech konzultací o základních otázkách vědeckotechnické politiky, prognózování vědeckotechnického rozvoje, koordinace a kooperace ve vědeckotechnickém výzkumu a v systematické přípravě vědeckých a technických kádrů. Je pochopitelné, že jednotlivé formy této rozvětvené spolupráce při další výstavbě vědeckotechnické základny MoLR jsou a trvale budou koordinovány s československou účastí na mnohostranném programu pomoc Mongolské lidové republice všemi státy RVHP. Na řadě je nyní také přímá spolupráce orgánů Československa a Mongolska, které jsou v obou zemích pověřeny řízením vědy a techniky, a to podle zvláštní dohody pamatující i na metodické postupy při rozvíjení vědeckotechnické spolupráce, přirozeně opět v souladu s komplexním programem socialistické ekonomické integrace. Naše republika se účastní na geologickém výzkumu nerostného bohatství Mongolska, především zásob barevných kovů /mědi, molybdenu, cínu, wolframu/ a dále na činnosti podle Dohody o spolupráci na úseku veterinárním z 21.10.1954.

Mimořádný význam pro zintenzívnění vzájemných ekonomických vztahů a spolupráce má dne 3. března t.r. v Praze podepsaná Dohoda o vytvoření mezivládní komise pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci, která poprvé zasedala letos v květnu v Ulánbátaru. Mimo jiné zkontrolovala, jak se plní Dohoda o poskytnutí ekonomické a technické pomoci Mongolské lidové republice, podepsaná před dvěma lety s účinností pro tuto pětiletku. Konkrétně zde běží zejména o výstavbu závodu na zpracování velkých kůží, o třetí etapu výstavby cementárny v Darchanu a další akce. Technickou úroveň, technologii a kvalitu nových provozů a jejich produkce bude analyzovat a podle výsledků rozborů navrhovat příslušná opatření zvláštní společná skupina odborníků, kterou se obě strany dohodly vytvořit. Všeobecné podmínky realizace vědeckotechnické spolupráce vypracuje stálá subkomise, zřízená pro tento účel jako orgán komise mezivládní.

Jak je patrno, naše spolupráce se prohlubuje, stává se soustavnější a efektivnější, její záměry, metodické postupy i výsledky jsou nedílnou součástí komplexního programu socialistické ekonomické integrace. Plánovací orgány obou států vstoupily v přímý styk a v květnu t.r. se dohodly na přípravě hlubších konzultací, především o koordinaci národohospodářských plánů na leta 1976 - 1980. Ke konzultaci dojde v příštím roce. Vítáme tuto užitečnou spolupráci, jejíž význam přesahuje rámec dvou socialistických zemí, které jsou jejími přímými účastníky. Plně ji podporujeme i jako občané ČSSR, i jako internacionalisté. Jsme si totiž vědomi, že intenzívnější rozvoj socialistické výstavby v bratrské zemi - jak to dobře řekl Vilém Nový ve svém vystoupení - tak vzdálené a přece nám tak blízké, působí zpětně jako výrazný činitel dalšího nezadržitelného rozvoje socialismu u nás a ve všech státech socialistické soustavy. Je to součinnost, založená nyní na nové Smlouvě o přátelství a spolupráci, která je dalším významným přínosem věci světového míru a nadějných perspektiv všeho lidského rodu.

Předsedající I. místopředseda FS ing. J. Marko: Ďakujem poslancovi Erbanovi. Slovo má poslanec Neuman.

Poslanec SL dr. A. Neuman: Vážené Federální shromáždění, vážený soudruhu místopředsedo, vládní návrh Smlouvy o přátelství a spolupráci mezi ČSSR a Mongolskou lidovou republikou kodifikuje v souladu s principy Charty OSN a dalších dokumentů, přijatých v OSN, tedy v souladu s obecným mezinárodním právem, nejdůležitější soudobé politické a mezinárodní právní zásady.

Obecné mezinárodní právo vychází ze zásady svrchované rovnosti národů a států. Od té je odvozena řada dalších. Socialistické mezinárodní právo pozitivně rozvíjí tuto zásadu, přičemž jeho pilířem je zásada socialistického internacionalismu. Ze zásady socialistického internacionalismu jako z každé jiné zásady vyplývají pro socialistické státy práva a povinnosti. Patří sem i povinnost hájit svrchovanost a vymoženosti socialismu nejen ve vlastní zemi, ale i suverenitu a vymoženosti socialismu v ostatních státech. Toho lze docílit zejména cestou dobrovolného respektování vztahů mezi obecným a socialistickým mezinárodním právem, cestou respektování nacionálních a internacionálních zájmů a potřeb.

Vážené soudružky a soudruzi, dospěl jsem k názoru, že vládní návrh smlouvy je zdařilý příklad souladu mezi obecně platnými zásadami mezinárodního práva a politickými i mezinárodně právními principy socialistického internacionalismu. Preambule a ustanovení článku jedna až devět Smlouvy tvoří souvisle skloubený celek. Je jakýmsi kodexem základních pravidel chování socialistických států mezi sebou. Jsem přesvědčen o správnosti takového kodexu, domnívám se, že u něj nelze vydělit žádnou součást, nemá-li se porušit jejich vzájemná vnitřní rovnováha, ani snížit účinnost jedné zásady či všech ostatních.

Smlouva mezi Mongolskou lidovou republikou a Československem svou podstatou představuje jistý normativní rámec, ve kterém se budou napříště oba bratrské státy pohybovat při budování socialismu ve své vlasti. Vyjadřuje maximální program akcí na poli ideovém, politickém, hospodářském, kulturním, humánním, informačním a dalších. Je instrumentem, podle kterého tyto dva socialistické státy, vzdáleny od sebe - jak vzpomněli oba moji předřečníci - na tisíce kilometrů, spojeny však společným přáním a tužbami, státy, usilující o spravedlivý společenský řád nejen ve svých domovských kontinentech, autoritativně interpretují obsah základních pravidel chování, jež by měla být platná pro všechny státy světa. Cíle zahraniční politiky a mezinárodně právního úsilí, na nichž je založen i předložený návrh Smlouvy v duchu zásady socialistického internacionalismu, charakterizuje úsilí